Zase znova tahle slova derou se mi na jazyk. Tohle, že je jara rozpuk, nebo ztrácím koloběžný života cvik? Za oknem to opět sněží a to mám být krásná svěží. Já chci jaro, já chci teplo, ne mít pořád tohle zimní peklo. Je to něco příšerného, když v dubnu není nic pěkného. Je to prostě na hlavu, mít stále ze zimy obavu. A co všechna zvířátka, která otevřela norám svá vrátka? Co si počnou se zimou, když poprala se s peřinou. Nejlíp asi vyřešíme, když okna dveře zabedníme. Když se opět po roce, vrátí k nám zase vánoce. Dárky ty má každý rád, i když by si chtěl teď hrát. Venku pěkně skotačit, do země si něco sít. Pozorovat ptáky, kytky, ne se brodit sněhem zbytky. No co už teď naděláme, když tam venku sněhu máme. Vyrazíme, obrníme na zimu se připravíme. Snad se jednou dočkáme, s létem se tu potkáme. A když ne, tak holt co dál, sněžit bude v létě dál!
Zima je tu po týdnu, zvu tě na oblíbenou zmrzlinu...
Žádné komentáře:
Okomentovat