Zima na nás útočí a nechce se vzdát své vlády nad přírodou. Rozhodla se letos nejít spát a znesnadňuje nám vstup do jara. Přeje si stále vát, studeně útočit na smysly a mrazit každou živou bytost, až do morku kostí. Zimní oblečení si v teple odpočívá v šatní skříni a já marně přemýšlím, jak by bylo krásné zachumlat se do teplého svetru i kabátu. Vítr si pohrává s mým jarním kabátkem a vysmívá se jeho chatrnosti. Jako bych každým poryvem slyšela, jak si říká, počkej, já Ti ještě ukážu jaro?! Ne, to rozhodně není, snad jen za oknem, v teple domova lze předstírat, jak je krásně a fajn... Zima se ještě nevzdala a rozhodně bylo předčasné schovávat teplé oblečení. Jak se zdá, bude duben ve znamení proměnlivého počasí, s výskoky i pády, jak se na pravé aprílové období hodí. Jen si tak říkám, jak dlouho to ještě vydržím a kdy se osmělím, nahlas vyslovím a potom provedu. Já se těším na teplo, sluníčko, jaro, kvetoucí květinky a spoustu mláďátek. Bez toho nikdy nebude jaro v mém těle i duši.
Zajíčkovy uši, ty mi tolik sluší!
Žádné komentáře:
Okomentovat