Kousací

Koušu, koušeš, koušeme,
velku radost neseme.
Sobota je před námi,
všude budem vítáni!

Slunce, svítí,
vzduch se třpytí.
Ptáci pějí,
zvířátka se smějí.

Sobota i neděle,
zvou ná rychle z postele!
Zvou nás dělat legraci,
vždyť je přece kousací...

Den plný kousacích kousků všem...

Neklidná

Obyčejný pátek, jen úplně jiný. Přemýšlím nad doznívajícími sny a těžko hledám slova pro prožité noční dobrodružství. Mozek pracoval na plné obrátky a tělo běhalo po horách. Odpočinek nedorazil a snad proto se cítím unavenější, než včera pře spaním. Je to zvláštní, jak funguje lidské tělo a hlavně mozek. Psychika se neumí zastavit a jede svůj zaběhnutý rytmus ve dne i v noci. Netuším, zda je to správně, či zda by mělo nastat období klidu. Vím jen, že hlava i tělo by měl odpočívat, nabírat správnou energii, pro své další fungování. Ještě že existují i jiné možnosti odpočinku, byť aktivní a plné práce. Moc se na ně těším a věřím, že ty mi pomohou. Vynahradí ztracenou noční energii a pomohou k nalezení klidu a rovnováhy!

Klidnou mysl a odpočinuté tělo všem...

Úcta k životu...

Úcta, obyčejné slovo, s neobyčejnou náplní. Úcta je základem života dobrého člověka. Je tím, co poměřuje a váží velikost člověka v jeho lidskosti, čestnosti a poctivosti. Platí od nepaměti a je zachovávána i v dnešních dnech. Jen stále méně a s mnohem větší námahou Žít ve světě plném blahobytu, výdobytků moderní doby, s nejasnou morálkou a být ctnostný. Mít a zachovávat úctu ke každému živému tvoru a chovat se k jiným s úctou a otevřeností. Lehká slova, těžké činy! Přesto je život a člověk posvátnou veličinou, které si musíme vážit a musíme jej uctívat. Teprve pak se můžeme dostat na vyšší úroveň a povznést sebe i svůj život na jeho skutečnou hodnotu. Vždyť hluboká úcta a pochopení pro druhé jsou základem, na němž každýdobrý člověk staví svůj život a přijímá ho jako dar, který mu byl dán. Dar, který je potřeba ctít, milovat, vážit si jej a sdílet tuto velkou úctu s dalšími lidmi. Čím víc budeme ctít, tím víc bude náš život bohatší, šťastnější, otevřenější a naplněný láskou i bohatstvím ducha. Jen život naplněný úctou je životem skutečně prožitým!

S úctou a slušností za láskou a radostí...

Jubilejní

Každý den je krásný a poskytuje řadu možností, jak oslavovat. Jednou je to nádherné probuzení, jindy narozeninový den a pak milý pocit z usmívajících se kluků. Den jako vymalovaný, probouzí se a nutká k oslavě. Slavit každý den, být vděčný za každé nové ráno a vědět, že zítra přijde další den, s mnoha novými možnostmi. Dny běží a jsou stvořeny k malým vítězstvím a porážkám. Přesto jsou tady a milé uvědomit si, co všechno mohu slavit. Dnes například už tisící publikovanou myšlenku, která nahlíží do duše a dává tušit, co prožíváme, co děláme, jak vnímáme a chápeme svět. Je to nedokončený příběh, který dnes slaví svůj malý předěl a snad proto je tak významný. Znamená každodenní dokončení práce, vhodou formulaci myšlenek a otevření se světu, lidem i prostředí. Je to posun ve výdrži, trpělivosti i tajné snaze porozumět každému aspektu života i světa. Je to malý krok pro tělo, ale obrovský skok pro duši. Povznáší, naplňuje, soustřeďuje, formuluje a rozkvétá, jako jarní příroda i celý okolní svět...

Oslavme den a mějme se krásně i šťasně jen!

Stěžovací

Myšlení je složitý proces, probíhající v mysli člvěka. Nelze jej změnit, nelze jej nahradit, je možné jej usměrnit a vylepšovat. Jednou z možných cest je cesta bez stížností. Cesta vděčnosti a radosti z toho, co máme, co je nám vlastní a na co je možné být hrdý. Cesta radosti z toho co vlastníme, co je nám vlastní a co je důležité v našem životě. Sám pocit vděčnosti přináší skutečnou radost, podstatný prvek rozvoje člověka a osvobození. Každý den máme řadu příležitostí, za které můžeme a musíme být vděční. Jen si je uvědomit a nepodlehnout pocitu marnosti, že jiný má víc a já nic. To je cesta do zatracení, která nikam nevede a přesto vypadá tak lákavě. Mnohem krásnější je cesta poděkování, vdečnosti a radostného úžasu za vše, co nám bylo dáno a co máme. Být vdečný je mnohem jednodušší, než hledat důvody, proč si stěžovat. Být vdečný je radostným pocitem i naplněním duše krásou z drobností a malých radostí. Proto buďme vdečni, že jsme, že máme a hlavně, že víme...

Den začínej poděkováním, nikoliv prosbou!

Zvyklostní

Člověk je jádrem i nástrojem zvyku. Vytváříme si určité návyky, aniž si uvědomujeme, že ty nás budou doprovázet v průběhu celého života. Zvyky jsou částí našeho myšlení a vytvářejí neviditelnou nit s postoji a činnostmi. Na začátku jsou jen tenkou čárkou, ale opakováním se stávají tlustou linkou, spojující nás s jistou činností. Každé ráno vstáváme, nachystáme si léky, uvaříme káv, posbíráme prádlo, usteleme postele, probudíme děti, uděláme snídani a svačiny, rychle se nasnídáme, oblečeme a vyrážíme na cestu do práce a do školy. Každé ráno je stejné a kotevní linky vytvořily pevný řetěz mezi činnostmi a zvyky, jakými je provádíme. Se zvyky a návyky se nerodíme. Učíme se je stejně, jako se učíme mluvit, chodit či zaujímat postoje. Rozvíjejí se postupem času a opakováním se posilují. Zvykům neunikneme, je ovšem nutné o nich přemýšlet, neboť mohou působit v náš prospěch i neprospěch. Proto vnímejme zvyky, vyhýbejme se zlozvykům a využívejme sílu pozitivních návyků pro život, pro svět i pro sebe!

Zvyky a návyky, bez velké muziky a hlavně žádné zlozvyky...

Dobrozdání

Chceš- li vědět, co si o Tobě lidé myslí, nenajdeš to napsané na jejich čelech. Většinou Ti to ani neřeknou do očí, ale intrikují. Pohladí Tvé ego, zalichotí a v závětří poslechu vyřknou mnoho zlých slov. Je těžké udržet se a nesoudit, nehodnotit a nedávat svou kritiku najevo. Nelze nekomentovat stav věcí, který je jiný, než si sami představujeme. A přesto, když člověka soudíme, nemáme čas jej poznat. A právě v tom, je chyba veškerého ašeho bytí. Soudíme, kritizujeme a ani nevíme, kdo je náš protivník. Nemá on snad také svá bolavá místa a nepříjemné sousedy? Není on v podstatě stejný jako my? Když se nad tím zamyslíme, mnohdy zjistíme, že soudíme něco, co nám nepřísluší a hledáme to, co už dávno máme. Stačí se jen dívat, být vnámavý a zjistit, že i bez kritiky, lze dosáhnout úspěchu. Stačí jen chtít, dávat se a žít z toho, co život přináší!

Den, plný radostí a smíchu, jen!

Jednorázová

Kolik akcí a možností má dospělý člověk. Jak může naložit se svým životem a být. Přesto se uchylujeme k jednorázovým aktivitám. Nárazově hubneme, cvičíme, jímě zdravě, vyhýbáme se hloupým lidem a po čase zjistíme, že rutina opět zvítězila. Správná předsevzetí a dobré úmysly jsou nahrazeny rychlejší, jednorázovou akcí. Proč se trápit a jít okliku, když můžu využít zkratku! Co na tom, že je to cesta bez páteře a směřuje do pekel... Hlavní je, že cíl je na dohled. Jak přesvědčit člověka, aby vyzkoušel cestu klikatou, složitější, ale s dobrým a mravním éthosem? Volby jsou na nás samotných. My nemusíme, jen můžeme. A moc je víc, než všechny síly světa!

S možností do krajiny radostí...

Přístupová

Každý právník ví, jak přistupovat k porotě, aby dosáhl pozitivního naladění. Také hráčí golfu mají specifické přístupy k míčku, aby mohlo dojít k nejlepšímu odpalu. Učitelé se snaží přistupovat ke svým žákům podle specifik, která vykazují. Každý člověk se ve svém profesním životě připravuje a činí předběžné kroky, směrem k určitému cíli. Podstatou života není jen profese, ale sám život člověka. Proto činíme správná rozhodnutí a přistupujeme k věcem, abychom si připravili prostor pro takový cíl, který očekáváme. Připravujeme sebe i naše okolí na cíle, kterých chceme dosáhnout a usměrňujeme naše postoje a způsoby nakládání se životem. A právě způsob, jakým přistupujeme k životu, určuje, zda uspějeme, nebo ne. Sama cesta ke správnému cíli a nalezení podstatných způsobů života je lemována ústrky, přešlapy a negativy. Ovšem člověk volí a jeho volby mohou zaručit úspěšnější i kvalitnější životní prožitek. Jedním z několika pomocníků je přemýšlet nezaujatě, mít otevřenou mysl a chápat věci z různých stran. Pomáhá také samostatné přemýšlení, svoboda volby a nepodléhání tlaku okolí. A když přemýšlíme, tak konstruktivně, směrem k pozitivnímu, účinnějšímu a realistickému. Umět odlišit, třídit a přijímat pouze ty informace, které efektivním způsobem vedou ke správným myšlenkám...

Stanovisko, východisko, k životu je tudy blízko!

Vážit si...

Drobnosti světa mají největší váhu. Běžný život neustále poměřujeme s okolím. Srovnáváme se s bohatstvím, chudobou, inteligencí a hloupostí. Snažíme se být lepší, větší, chytřejší a pochopit vše, co se nám postaví do cesty. Co si však neuvědomujeme je fakt, že ty nejméně pravděpodobné věci jsou nejdůležitější. Nikdo si ani nevzpomene, že jste vystudovali několik vysokých škol, či kolika jazyky se domluvíte. Mnohem podstatnější je fakt, jaký jste člověkem, čeho si vážíte, s kým se stýkáte a co od sebe i života žádáte. A na tyto skutečnosti rádi zapomínáme. Běžíme, ženeme se životem, organizujeme každičký okamžik dne a znevažujeme hodnotu nás samých. Zapomínáme, co je důležité a k čemu je nutné směřovat. Váha věcí není ve vnějším světě, ale ve skutečnostech samých! Važte si sebe samých a milujte svět, on vám to vrátí v pozitivních reakcích.

Vážím si sebe, vážím si tebe, znám modré nebe...

Rozhodnutí

Život je plný rozhodnutí. Od kolébky ke smrti se stále rozhodujeme a nikdo se nás neptá, jestli chceme žít. Život je dar, který je nám dán a my nemáme na vybranou, než tento dar přijmout. Jediné o čem rozhodujeme, je způsob jak žít. A právě naše svobodná volba a rozhodnutí směřování, je nevětším zdrojem síly. Mnozí lidé si tuto možnost volby ani neuvědomují a jdou světem s přesvědčením, že jejich svět je určen okolnostmi, štěstním či uspořádáním planet. Je to ovšem jinak. Život člověka je jednou obrovskou volbou, která nás trénuje, utužuje a učí, jak lépe chápat svět, přijímat ho takový, jaký je, a co nejúčinněji v něm žít, pracovat, milovat, jednat i konat. Můžeme se svobodně rozhodovat o tom, jakými budeme lidmi, s kým budeme žít a jak. Naše volby vedou a směrují život tam, kam sami chceme. Nenechejme zahálet naši svobodnou vůli, rozhodujme se a uvědomujme si naše svobodné volby! Jen tak bude náš život tím, co jsme vykonali správně.

S vírou a sílou rozhodnutí, bez zaváhání a spadnutí...

Snesitelná

Život je tím, co žijeme. Je tím, co dáváme svému okolí a jak seriózně bereme sami sebe. Dokáže být těžký, zdlouhavý, nudný, vážný, ale i legrační, vtipný, ztřeštěný a veselý. Je to je lék na všechnu vážnost i tragičnost světa. Je to vše, co máme kolem sebe, jen je nutné se dobře dívat. V každičkém okamžiku lze nalézt něco humorného v sobě samém. Něco krásného, čemu je dobré se zasmát a čím je vhodné potrápit bránici. Smích je rovnováhou, lékem, bláznivou pohodou a ztřeštěným pohledem, který potřebujeme každý. I v těch nejtěžích chvílích a stresových situacích lze nalézt střípek humoru, kterým poškádlíme bránici a rozehřejeme tělo. Smích je lék pro tělo i pro duši. Lidé, kteří se umějí smát a umějí smát sami sobě se nikdy nepřestanou bavit. Klíčem ke zvládnutí smíchu je hledání. Hledejme a najdeme to, co hledáme. Vždyť život je spousta zábavy a smíchu...

Se smíchem za hříchem!

Férová

Život - pestrá směsice pcitů, událostí, jevů, skutečností, dobrého i zlého. Člověk je konzumentem a je konfrontován s celou řadou situací, které jej překvapí, zaskočí či přijdou vhod. Život je základem dalšího života a je proto plný pokusů, omylů, radostí i zklamání. Je to složitý koloběh skutečností, které člověka přivádí na rozcestí. Jít cestou vyrovnanosti a lidství, nebo zvolit cestu jednoduchou, nenáročnou a hlavně bez starostí i problémů. Těžká volba pro každého, mnohem těžší pro toho, kdo si ulehčuje a snaží usnadnit svůj vlastní postoj. Ten kdo již dávno pochopil, že život je těžký a většinou není fér, chápe. Pochopil také důležitost životních zkoušek a těžkostí. Naučil se přijímat nepřízeň osudu se vztyčenou hlavou a poznáním, že život je těžký, ale dá se zvládnout. Bolest je totiž nevyhnutelnou součástí života, ale trápení je dobrovolné. Protože věci, které nás bolí, nás i učí. Žít, být, snít i krásně mít!

Férový den s milými jen...

Povětří

Čerstvý vzuch, hromada větví a zdravý pohyb. Slunečná neděle, jak má být. Pročištěná hlava, unavené tělo a večerní odpočinek. Troška vína a dobrého pečiva, je to jak má být. Povětří vyčistilo moje zatuchlé myšlenky. A teď už jen odpočinek a klidná hlava.

Větřík a vánek, pro dobrý spánek!

Přemýšlivá

Promýšlím a plánuji, každou chviličku věnuji pohledu do budoucnosti. Nelze předvídat a přesně určit, co se kdy stane. Ale být připravený na možné varianty neuškodí. Zejména, pokud se na člověka valí více úkolů v jednu chvíli, je dobré si řádně promyslet kroky, které budou následovat. Je dobré být připraven a mít záloze několik variant, které pak lze měnit a náležitě usměrňovat. Asi nejhorší je situace, kterou předvídat nelze a člvěk je postaven před hotovou věc. To pak nelze dělat nic, než dělat, pracovat, jít a nepřemýšlet nad tím, coby, kdyby. Proto si tady přemýšlím a vím, že jsou věci, které nezměním, i kdybych sebevíc chtěla. Být připraven je dobré a to nejen pro teď, ale i pro potom...

Přemýšlení, bez hlavy bolení!

Komická

Ach, jak je to humorné. Celý den svítí sluníčko a já sedím v učebně. Zítra bude volný den. Mluvíme celý čas a jsme upřímní k sobě jen. Zvláštní pocity provází každičkou minutku a užíváme si vzájemnost. Terapie kolektivem působí a každý otevírá brány temnoty. A nestačíme se divit. Každý je jiný a přesto všichi stejní. Jeden s komickým nadhledem, druhý s maličkou dušičkou. Jak přijmou upřímná slova ostatní? Nebudou se bát vstoupit na tenký led a přijmou každičký detail vyprávění. Den se plní, naše hlavy také a my se blížíme konci dnešního konzultačního dne. Prožili jsme jej ve svornosti a při humoru. Však jen tak jsme schopni dojít konci, aniž by se to podepsalo na našich myslích.

Komicky a přesto strategicky?

Opravná

Oči běží po řádcích, slova naskakují a mozek už je unaven. Slova, věty, formulace a každý chce slyšet můj ortel. Poslední dny a hodiny před odevdzáním jsou náročnější než obvykle. Tělo musí pracovat efektivněji a hlava vydávat podněty tak, aby podnítily ostatní k práci. Opravy, dokončovací práce a závěrečná rovinka se blíží a s ní narůstá stres i objem mé schránky. Texty se předhánějí, který bude dříve na řadě a jména se jen hemží. Za každým je schován malý příběh velkého tažení a na mě je rozhodnout, opravit, doladit a usměrnit myšlenky, kde už síly nestačí. Proto nelením, vstávám, cvičím, sedím a koriguji, s vědomím blízkého konce ve vzdálených končinách. Konec je jako labutí píseň, krásně zní v uších a přesto nevydá ani hlásku. Vím, že i tyto dny pominou a srdce bude bít svým obvyklým tempem. Jen teď ještě chvíli vydržet, nenechat se udolat a opravit. Vždyť už zbývá jen kousíček cesty, který musíme urazit!

Život s omyly je cestou poznání...

Jubilejní

Život tak rychle běží
a má paměť je stále svěží.
Bylo to sice už před lety,
kdy jsi nastoupil do mé rakety.

Mě připadá to jako krátká věta,
kdy vstoupils do mého světa.
Rázem se změnil můj den
a já prožívám svůj velký sen.

O lásce, o kráse,
o štěstí, o spáse.
O dětech, o světech,
o horách, o květech.

Každý je jiný
a přesto stejný,
Ty jsi tu pro mě
a jsme si věrni.

Náhody se dějí,
jsou velkou nadějí.
Tvoje já na dlani,
ke mě se naklání.

Našla jsem sebe,
dalo mi to Tebe.
Stále se dovídám,
s Tebou si povídám.

Nadhled a veselí,
a námi se podělí.
Laskavost vítězí,
klidný přístup nadělí.

Díky Ti za všechno,
díky Ti za jedno,
že s díky se probouzím,
lásku Tvou nacházím.
Že jsi tu a že Tě mám,
že přišel jsi ke mě,
k nám...

Krásný výroční den, pro Tebe a mě jen!

Staromódní

Kolik myšlenek jsme slyšeli, kolik kolem nás proplulo a kolika z nich jsme dali šanci k pochopení. Pokud se jedná o názory starší generace, většinou jen mávneme rukou a jdeme si s mladistvým elánem za svým cílem a hlavně svou vlastní cestou. Jaké je ovšem naše překvapení, když zjistíme, že je to přesně ta cesta, kterou před námi šly už mnohé generace! Abychom neztratili tvář, oblečeme názory do nového hávu a ejhle, máme nový recept na to, jak žít... Po čase zjistíme, že všechny velké pravdy jsou jednoduché a snadno pochopitelné. Život je jen řadou po sobě následujcích lekcí, které musí prožít každý člověk, aby je pochopil. Neexistují životní zkratky, žádné snazší cesty, ani nové metody k dosažení skutečného úspěchu. Ten si musí každý člověk zasloužit a nastoupit svou cestu k tomu, být dobrým člověkem. Staromódně znějící slova úcta, čestnost, vděk, touha, pracovitost, oddanost, či podstata, jsou právě tím, co pomáhá na cestě k poznání nejdůležitějších věcí života. Pokud pouze slyšíme, často zapomeneme. Pokud vidíme, jsme schopni si vzpomenout. Ve chvíli, kdy uděláme, pochopíme a víme. Co je pravá chvíle a jak ji náležitě využít!

Staromódní a přesto tak podstatná...

Bohatství

Hledání smyslu života je pro mnoho lidí spojeno s majetkem, bohatstvím a uspokojením z nahromaděného. Většinou se člověk snaží hledat štěstí a lásku, putuje světem od místa k místu, nemá stání a hledá. Zoufale si uvědomuje svou nemajetnost a vůbec si neuvědomuje, co je pravým bohatstvím. Je to prvé štěstí, pravá láska, které čekají uzavřeny v našem nitru, aby byly objeveny. Chodíme světem, díváme se kolem, ale podstatné opomíjíme. Myslíme si, že štěstí je mimo nás, že spočívá v bohatství, majetku a správných vztazích. Ale pravé štěstí leží v nás. V našem srdci, naší mysli, našem propojení s vyšší mocí. Je zakleto do slova a pak otevírají naše myšlení. Propojení s vnitřním světem je tím pravým bohatstvím. Jen tak můžeme dospět k naplnění svého života láskou, věčným mírem a spokojeností. Hledejme, učme se a žijme pro bohatství v nás!

Za bohatstvím ducha a ještě dál...

Deštivá

Kapky deště se opírají do okenní parapetů. Ptáčci zpívají a kolem je mlha i nevlídno. Přesto příroda pookřála a všechno se najednou zelená. Déšť blahodárně pokropil zemi, která pomalu vydává své poklady. Všechno dookola pučí a každičký strom se zelená. Příroda se plně probudila ze zimního spánku a každičký detail tomu nasvědčuje. Zeleň, vlahý větřík, prudký déšť smývající špínu i prach. Narůstající aktivita na polích, zvířátka vyvádějící své mladé. Všude kolem probouzející se nový život a radost ze života. I lidé se pomalu zbavují nánosů zimního oblečení, zachmuření a nálad. Úsměvy se objevují na tvářích a život proudí tam i zpět. Je jaro, s deštěm, větrem, zelenající se přírodou, postupným oteplováním a vším, co do jarního života patří. Užijme si probuzení, nezaspěme a odhoďme vše, co nás tížilo. Stačí jen pořídně otevřít oči, srdce i duši a jaro přijde i k nám!

S deštěm za jarem a jarním vlahem...

Tátovská

A je tu sobota. Volný den, kdy můžeme dělat cokoliv a nemusíme vůbec nic. Déšť bičuje přírodu okolo nás a kapky deště pomalu stékají po okenních sklech. Sobota jako stvořená pro lelkování a nicnedělání. A přesto plná překvapení a očekávání, co na nás táta zase vymyslí. Jednou je to výlet, podruhé kolo, potřetí dobrodružná cesta po tisíci oceánech. A co to bude dnes? Snad úsměvné laškování, Puňťská válka, či Františčina dobrodružná cesta do pravěku. Uvidíme, ale už teď se těšíme na hodiny strávené při bláznivinách a skopičinách. A že zítra bude bolet celé tělo? Nevadí, hlavně že táta už je doma a my s ním...

Tátovský den, se ztřeštěností jen!

Učitelská

Život je plný nástrah, které zdoláváme. Na některé jsme připraveni rodiči, jiné zdoláme díky školní průpravě a řešení některých vyplyne ze samé podstaty. Exsitují ovšem chvíle, kdy problémy válcují naše mravní hodnoty a je těžké najít správnou cestu. Tu mohou ukazovat učitelé, kteří mají moc měnit životy. Učitelé, rodiče, spolužáci, blízcí i vzdálení lidé, kteří dokázali odhalit tajemství úspěchu duchovních učitelů. Přijmout studenty, kteří postrádají ctnosti a změnit je v lidi ctící morálku, zásady, lidsky mravní život. To je právě to, co by měli dělat duchovní učitelé. Měli by umět přijmout na svá bedra utrpení lidstva plného hněvu, chamtivosti, nezájmu a povyšování vlastního ega a přetvářet je v jedince naplněné čistotou, skromností, pravdou, láskou a odmítáním násilí. Jen tak, že v roli učitelů, nabídneme svým žákům byť i jen drobek své lásky, můžeme uspět. Není nutné zvládat všechny učitelské dovednosti a profesní umění, ale postačí otevřené srdce a laskavý přístup. Tomu podlehne i to nejtvrdší srdce a napraví se i největší křivdy.

Síla učitele je v jeho lásce k těm, které vzdělává...

Stromová

Lístečky, větvičky, šišky a bodlinky. Stromy se kroutí, jeden vedle druhého. Žádný není úplně stejný, jako ten druhý. Pomalu se ve větru dotýkají korunami. Objímají se a předávají ptačí štěbetání. Vlahost a šumění se dostává pod kůži. Člověk pak stojí v němém úžasu. Naslouchá, vstřebává a lituje každé promarněné lidské minuty. Tichost lesa a šumění větví uklidňuje zmoženou duši. Nabízí přirozenou regeneraci a odreagování se, od všeho a všech. Zde plyne čas jinak, zákonitosti moderní světa nefungují. Příroda má převahu a člověk je ve srovnání se stromovými velikány jen drobečkem vesmíru. Má možnosti, má prostředky, ale nemá onu čarovnou moc a specifickou vůni, která je tady všude. Doprovází při procházkách, je spojením s matkou přírodou a souzněním duší. Duše těla a duše lesa. Kdo toto nepochopí, nikdy nepozná kouzlo lesního rozbřesku a večerního usínání!

Stromy jsou jako básně psané zemí pro nebe...

Šepoty duše

City, pocity, emoce, vnímavost a porozumění jsou důležitou lidskou vlastností. Každý člověk jdoucí světem prožívá a reaguje. Projevuje se navenek, odpovídá na otázky a přemýšlí nad prožitým. Kvalita života není dána jen strohým vyřešením problému, ale souvisí s celou řadou drobných částí, vytvářející celost prožitku. Rozhodujícím je hloubka a vztah k životu i světu. Lidé, kteří jsou obdaření hluboký soucit se všemi trpícími, jsou duchovně vyspělí. Naslouchají šepotům své duše, která při správném vnímání je plná soucitu. Tam, kde vítězí rozum, mysl, soucítění nepociťujeme. Ovšem čím více se spojíme a nasloucháme ohlasům duševního, tím více jsme lidskými. Kvatila našeho života je pak měřena nejen hloubkou soucítění a prožívání s utrpením jiných, ale i spojením s těmi, kdo mají zlomená srdce, pokřivené vnímání či trpí nedostatkem. Mějme proto otevřenou mysl, podávejme pomocnou ruku vždy a všude. Pokusme se být oporou těm, kdo jsou na tom hůře. Pomáhejme láskou, srdcem, pochopením i milými slovy.

Člověk je jedinou hranicí, kterou pozvedá povahou svých myšlenek...

Skromná

Je tolik věcí, které je nutné vykonat a tak málo ochotných rukou. Každý člověk poměřuje svoji velikost podle velikosti majetku, oblečení, vnějšího projevu. Kdo ovšem posoudí člověka v jeho vnitřní síle? V čem je pravá energie člověka a jak se měří lidská důstojnost? Co je pro jednoho pod úroveň, druhý chápe, jako naprostou samozřejmost. Je potom velmi zajímavé sledovat, situaci, kdy člověk ve své skromnosti, pomůže a nepotřebuje ani slůvka poděkování. Skromnost je v natažené pomocné ruce, v ochotě spadnout do bahna a nepoddat se pocitu velikosti. Je v tom, co umíme, aniž se tím chlubíme. Je tam, kde má být a s tím, co je málo a přesto na rozdávání. Skromnost vede k úctě, k lásce, k vyšším hodnotám a cílům...

Se skromností do hojnosti!

Dávající

Není většího daru na světě, než dávat se kolem sebe. Mnoho lidí se nerado dělí a nechce poskytovat část svých statků ostatním. A přesto pouze v rovině hohnosti, rozdávání a dělení se je největší pomoc. Kdo dává, pomáhá, kdo rychle dává, zachraňuje. Někdy stačí jen drobnost, jindy úsměv, který nic nestojí a přesto je schopen rozdělit vše a podělit mnohé. Zkusme dávat a náš svět se stane otevřeným místem pro přijetí. Čím více toho světu dáme, tím více se nám toho vrátí. I zde platí přímá úměra, kterou nelze ničím nahradit. Snad se jen můžeme ohradit proti všem, kterí dávat nechtějí a připravit si věcné argumenty, proč dávat je víc, než dostávat. Každý rád dostává, ale mnohe víc dostaneme, když umíme dávat. Není tak toiž narušen koloběh a rovnováha věcí v našich životech. Proto dávejme a berme, co je našeho. Dávejme světu vše co je světské a duchovnu to, co patří duším.

Dávající den, pro každého drobnost jen!

Vymetená

Jaro přišlo v plné kráse a s ním i potřeba vyklidit všechny zimní nepořádky. Nachystat jarní boty, oprášit lehké šaty a hurá do jara. Včera prokloukla okna a záclony. Dnes k nim přibyly ještě skříně, spolu s kuchyňskou linkou a spižírnou. Zajíček ušáček by z nás měl radost a určitě bychom si zasloužili jeho velkou pochvalu. Ovšem náš Šmudla pouze sedí, kouká a podupává. Proto musí stačit dobrý pocit z vykonané práce a vyčištěný byt od všeho zatuchlého. Odpoledne pak ještě provětráme kola a všechno bude, jak má na jaře být!

Vymetená, uklizená, na jaro vždy připravená...

Zvířátková

Plameňák sem, plameňák tam,
panda kam se podívám.
Tu se na mě kozlík řítí,
zubama si křupky drtí.

Já si výskám,
pštrosa si získám.
Na hlavě mi papouch sedí,
do očí mi krásně hledí.

Opičky a madrilové
hroši a pak i slonové.
Žirafy a zebřičky,
krásné malé vydřičky.

Den je krásný, zvířátkový,
užili jste ho, tak jako my?
Doufám, věřím, spoléhám,
na zvířátka vzpomínám.

Děkuji vám zvířátka,
zavírám už vám vrátka.
Už se těším na příště,
až se zase setkáme
a spolu se potkáme...

Krásný zvířátkový den!

Šprýmařská

Vtipnost a úsměv odzbrojí každého mručouna. Smích je nejlepším lékem pro bolavou duši a rozlámené tělo. Někdo nepotřebuje den, jako je ten dnešní, aby měl důvod ke smíchu. A pro jiného je den plný veselí, lechtivých narážek a humoru, právě oním spouštěčem. Humor, jistý nadhled a smích je vidět, je slyšet a je ho všude plno. Je tím, co by nás mělo provázet od samého rána. Měli bychom s ním uléhat, být s ním v konaktu a radovat se z jeho přítomnosti. Radost, šprýmy a legrace je kouzelným završením každého okamžiku dne. Smějme se a život bude lepším místem, pro každého z nás!

S úsměvem jen, životem jdem...