Aukční

Už jste někdy něco dražili? Případně se osbně účastnili dražby? Prý velmi moderní věc, kterou zná dnes kdekdo. Já po léta naučená všechno nepotřebné oblečení, dětské hračky a věci z domácnosti předávat v rodině, nebo darovat charitě, jsem se dostala do zajímavé situace. Po letech věnování zachovalých věcí se pokouším proniknout do tajů přeprodeje. Aukce jsou nastaveny a já si trpělivě čekám, jak to dopadne. Je to vcelku adrenalinová zábava pozorovat postupný rej na stránkách, jak jsou jiní lidé aktivní, aby získali to, co je zatím v mém vlastnictví. Ještě před chvilkou byly hračky mého syna a za pár okamžiků to může být úplně jinak. Je jasné, že byt nelze nafouknout a hračky schovávat do nekonečna, ale i tak je mi líto každého prodeje. Pořád budu vidět radostný obličej a chvíle hry, které nás pojily s každičkou hračkou! Inu, snad i dalším dětem budou sloužit tak dobře, jako nám. A pokud ano, tak aukce splnila svůj účel!

Správné nákupy a přiměřené ceny pro každého....

Královská

Aniž bych do dnešního dne tušila, tak jsem se narodila ve znamení královského veličenstva jedničky. Podle astrologů lidé, kteří se narodili ve dnech začínajících jedničkou a případně končící nulou či devítkou jsou výjimeční! Já si říkám v čem? A platí to vůbec? Našla jsem si vlasní charakteristiku své jedinečnosti a platí. Jen nevím, zda je to dáno tím, že popis je natolik obecný, aby se v něm každé královské veličenstvo vidělo, nebo je to fakt. Těžko odhadnout, ale chci věřit, že takové věci jako den narození, místo narození, čas narození ovlivní člověka v následujících letech života. Kdo se narodil jako ryba, bude rybou i v životě. Kdo se narodil střelcem, cosi odvážného a bezhlavého v něm taky najdeme. Tak proč si neužít své jedničkové výlučnosti? Moje kombinace jedničky a devítky dává tušit bojovný přístup k započatým malým i velkým tažením, která jsou korunována úspěšným zakončením. Jednička je začátkem, devítka koncem, proto se ve mě snoubí velký úmysl a moc dotáhnout plány do zářivého konce! Ale lidi, dá to práci a rozhodně ne vždy jsem spokojená. Takže nezoufejte, pokud vaše čísla nejsou královská. Já totiž i tak pevně věřím, že záleží na člověku, jak se svým životem naloží, kam se dostane, co a jak udělá! Magie čísel je jedna věc a realný život ta druhá.

Tajemnou moc okamžiku s nejbližšími, po celý zbytek dne...

Záclonová

Sluníčko se pomalu ukládá ke spánku, já sedím u počítače a přemítám nad nesmrtelností brouka. Na nic jiného už se dnes nezmůžu a nic dalšího by mě už nebavilo. Poslední pracovní den utekl jako voda a stejně rychle uplynulo také odpoledne. Jindy poklidný pateční den byl dnes ve znamení rychlých změn, zásadních rozhodnutí, čištění, praní a záclonového věšení.... Ještě, že už je klid a já už nic nemusím! I když, možná se přeci jen něco najde, ale o tom zase až příště.

Voňavé záclony a čistý lesk, okna jsou hned blesk...

UFO

Nadpis může být hodně matoucí, ale hned na začátek říkám, ne, neviděla jsem žádné ufo na obloze, já na něm stála. A nebudete mi ani věřit, byla to nádhera. Ten výhled do okolí, široká řeka si klidně šplouchá, vítr si pohrává s mými vlasy a já? Já si tu tak stojím, vnímám každičký okamžik, vychutnávám si přítomnost mých blízkých a nechce se mi zpět na zem. Já jsem se měla narodit jako pták. Se širokými křídly a ladnými pohyby bych si kroužila nad obzorem, plachtila a užívala si nádherného vánku. Škoda, že dnes musím tam dolů. Tam, kde je život tak příkrý, tak studený a smutný. Tady nahoře je každý problém malinký a vlastně není vidět...

Ufo každý den a klidná bude naše zem!

Plavební

Den se pomalu kloní ke svému konci, slunce se sklání za obzor a já si říkám, proč byl tak dlouhý? Nervozita střídala neúspěch, rychlost pomalost, déšť si podával ruku se sluníčkem, zima se hádala s velkým dusnem. Přesto jsme to zvládli a podařilo se nám zastavit se, naladit se a jen si klidně plout... Dunaj je tak široky, lodě míjí jedna druhou, okolí je krásné. Každičká minuta z plavby stála za všechny nepříjemnosti a ten, kdo to neuzná, tak jeho problém. Vždycky platí a dnes se mi to opět potvrdilo, jaké si to uděláš a jak to vnímáš, takové to máš!

Krásnou plavbu po zbytek dne všem...

Adaptovací

Tak nám to pěkně začíná! Den nás vítá deštěm, zimou a nevlídností. Jak se pak divit dětem, že mají nerudnou náladu a do ničeho se jim nechce. My dospělí jsme na tom naprosto stejně, jen se musíme kvůli našim potomkům snažit o přívětivý a uklidňující tón. Však uvidíš, on ten konec prázdnin nakonec vyjde, ještě si užiješ koloběžku i kolo.... Přizpůsobit se podmínkám, unikat nevyhnutnému, to bude teď úkol číslo jedna! Zařídit, vyzkoušet, zaplatit a nachystat úkol číslo dvě. Tak bych mohla pokračovat a jistě bych se dopočítala do vysokého čísla, jenže nechci. Raději si budu přát, aby sluníčko opradu vyšlo, a my si ten konec prázdnin užili v pohodě a radosti! Tak krásný den a rychlé vyřízení všech povinností. Život jsou i radosti, tak ať na ně zbyde dostatek času všem....

Adaptace bez legrace je jako radost bez smíchu!

Smuténkově slunečná

Od samotného rána mám smutný pocit na duši. Vím, že jedno příjemné období končí a vůbec se mi nechce začít myslet na přicházející čas. Nejraději bych se uzavřela do léta, klidu, bezstarostnosti, pohody, horského povětří a zdolaných vrcholů. Neche se mi vrátit do běžné rutiny městského žití. Nejraději bych vrátila čas na začátek, abych si mohla ještě více vychutnat každičkou minutu strávenou se svými kluky! Abychom zase prožívali naše malé rodinné souznění a harmonii...Vím, že to nejde a čas zastavit neumím, proto jsem moc ráda, že mám všechny své vzpomínky. Ty mě ochrání před stereotypem a unylostí dnů, ty mě vždy vrátí tam, kam budu potřebovat! A když bude nejhůř, tak mám ještě ty své dva chlapíky, kteří mě potěší, pohladí i rozveselí.

Tak smutek pryč a hurá k dalším zážitkům.... 

Pozorovatel

Procházím světem, dívám se kolem sebe a udržuji vztahy. Obyčejný život normální ženy, obklopené svými muži. Bez zbytečných řečí a velkých gest, přesto uzavřený do zvláštní pozice nestranného pozorovatele. Jednou tichý společnik tajných přání, jindy mlčenlivá vrba starostní a strastí. Vždy připravena pomoci, vyslechnout, pochopit, vydedukovat, správně zhodnotit, přiměřeně podržet, dostatečně postrčit vpřed. Pozorování má své kouzlo i sílu. Tomu, kdo se správně dívá a vhodně hodnotí, se otevírají mnohé dveře a řada možností. Je jen na člověku, jak se rozhodne. Kdo to nezkusil, nepochopí. Kdo ví, zdá svou pozorovatelnu!

Dobrá rozhodnutí a kupu pozorovacího taktu po zbytek dne...

Terčová

Terč - malé něco, sloužící k chytání střel, šipek, nábojů. Může být dřevěný, pěnový, ovšem hlavně s namalovanými soutřednými kruhy, aby bylo jasné, kdo vyhrál. Terčem se však může stát i člověk, dítě, zvíře ... Útoky nejsou mířeny pevnými střelami, ale častěji ještě pevnějším slovem. Často si říkáme, že zažít válečný útok jr něco, co nechceme prožít. A mnohdy my sami takové útoky na bezbranné terče pořádáme. Slovo má velkou váhu a přesto nic neváží. Slovem jsme schopni ublížit víc, než tisícem střel. Slovo je jedovým šípem plným zloby a nenávisti. Je to zbraň, jako každá jiná. Mějme proto na paměti, že slova mohou také bolet. A ten, kdo je terčem na ně umírá pomalu, bolestně a mučivě. Važme slova a važme si svých blízkých! Terče nechme vojákům a obklopme se jen vlídnými a chápavými slovy...

Války bez terčů a terče beze slov všem!

Žíznivá

Asi každý dobře známe ten palčivý pocit strašlivé žízně. Sucho v ústech, v hlavě temno a jediné, nač dokážeme myslet je studený, orosený a hlavně chladivý pohár vody. Stejné je to s pocitem jakéhokoliv nedostatku. Ten vnímáme jako to, co musím rychle uspokojit, to co musíme určitě zaplnit a hlavně zaplnit dostatkem.... Jak ale reagovat na přílišný dostatek? Jak se mu ubránit? A jde to vůbec? Věřím, že ano, ale chce to pevnou vůli, odhodlání a hlavně klidnný průběh. Žádným extrémem nemůžeme dojít k rozumnému řešení, jen pozvolný postup a klidná mysl umožní člověku zahnat žízeň, uspokojit hlad, utišit zjitřenou mysl! Každý nedostatek je spojen s neklidem v nás, který mu dovolí vítězit. Důležité je nevzdat se, překonat a vytrvat, jen tak lze uhasit žízeň a napravit nedostatky!

Dychtivé myšlenky a rozumné nutnosti po celý zbytek dne...

Popletená

Chaos, změna, proměna,
to je hezká záměna,
jak to zvládnu,
jak to dám,
jak se s tímto vypořádám?

Rozpačitý začátek,
kde to má svůj počátek?
Ráno pršet nepřestává,
a tu tam je moje dobrá nálada!

Já chci slunce, já chci léto,
aby všechno kolem kvetlo.
Aby každý byl tu rád,
se mnou, s tebou kamarád.

Pomalu se uklidním,
také něco uklidím,
pak si kávu nachystám
a můj dům je i můj chrám.

Všechno zlé je pryč
a já mám jen k lásce klíč,
ten si nechám, ten je můj
tešíš se, že bude i tvůj?

Snaž se, pátrej, rozplétej,
s létem je nám krásně, nej...

Letní pozdrav do podzimních krajin pro všechny milé myšičky!

Oficiální

Oficiálně jsem již několik let dospělá a přesto se cítím stále více dítětem. Čím to je, že člověku se nechce dopět? Proč mám pocit, že dětským pohledem je život jednodušší? Možná proto, že dětem je ponechán jejich prostor pro fantasii, pro drobné radosti z objevování a krásy drobností. Možná také proto, že děti vidí svět nezatížený starostmi a povinnostmi. Škoda, že dospělost musí být dospělá a tak oficiální. Mnohdy by se nám dospělým žilo snáz, pokud bychom uměli použít dětské oči, dětský rozum i veselost. No, možná to také zkusím a možná se mi podaří uspět. To bohužel nevím, dokud to nezkusím. Takže pokud někdy narazíte na dospěláka s dětským pohledem na věc, nemusí to ještě znamenat, že jste potkala blázna. To jen ještě další pochopil to, co já už vím, že i v dospělosti je důležité zachovat si dítě v sobě!

Je lepší položit dětskou otázku a vypadat hloupě, než hloupým zůstat po celý zbytek života...

Rozmarná...

Nálady se člověku mění, ani neví jak. Ovšem v posledních několika týdnech mám spíše poctit, že největší přemety nám dělá počasí. Chvíli je horko, tak jak se na správné léto sluší a neuběhne ani půl hodiny a je tu bouřka. Ne ledajaká, ale s pořádnými poryvy větru, ohromnými blesky a velmi silným deštěm. Muži s oblibou říkají, že my ženy jsme vrtkavé, jako počasí. Já bych rozhodně nechtěla být v kůži muže, který by měl zažít na vlastní kůži současné vrtochy počasí! Asi by se hodně divil a také by přehodnotil svá tvrzení! Počasí je opravdu velmi proměnlivé, my ženy jsme jen lehkým vánkem a drobným deštěm, oproti uragánům a hurikánům. Na druhou stranu musím přiznat, že i já sama znám mnoho žen, ale i mužů, kteří by klidně mohli konkurovat počasí - především svou rozmarností a vrtochy! K čemu jinému přirovnat změny nálad, rodinné hádky, nedorozumění, případné nesoulady? Snad jen k rozmarům aprílového počasí - to jsme zažili každý z nás - doma i v přírodě! Někdy s lehkým deštíkem a vánkem, jindy s průtrží mračen a orkánem... Ať tak či tak, důležité je projít, přečkat, zmoknout jen tak, jak se má, ono vždycky nakonec vyjde sluničko a všechny louže vysuší!

Život plný zvratů a rozmarných chvil v oblacích moudrosti a porozumění všem...

Střídání

Koloběh věcí a života mě nikdy nepřestane fascinovat. Radost plodí radost, zloba zase zlobu. Nelze zabránit tomu, aby se věci neopakovaly! V životě člověka existují chvíle, které se mu vracejí jako bumerang. Mnohdy se zamýšlíme proč? Nechápeme strukturu skutečností, které se dějí a které nělze zastavit. Zkuste si pouze přehrát kousek svého dne a zjistíte, že se jeho jednotlivé části opakují. Ráno vstáváte s pocitem sluníčka, pohody, radosti a úsměvem na tváři. Nic nemůže změnit očekávání příjemných denních prožitků. Na své cestě potkáte několik mračících se a naštvaných lidiček, protože se cítíte fajn, předáváte radost dál... A tady to je, někdo se nakazí, jiný se usměje a úsměv se předává, koluje, běží k další radosti! My jdeme svým dnem, usmíváme se, radujeme se, stále víc se těšíme do klidu a pohody domova. Pak stačí drobnost a naše radost je ta tam! Kdo nám ji vzal a proč? Vždyť nám bylo tak krásně a blaženě, proč být smutným morousem? A v tu chvíli se blíží ten, který se ráno mračil, usmívá se, je mu krásně. Hádejte co udělá, předá nám něco malého, krásného, milého a radostného.... A tak to jde pořád dokola. Jen v radosti a lásce, kterou si neseme v sobě a kterou předáváme dál, je naše bohatství. Čím více radosti předáme, tím více se nám jí vrátí. A to většinou ve chvílích, kdy už ani sami nedoufáme. Proto předávejme, střídejme, cirkulujme, opakujme a nezastavujme koloběh věcí kolem nás...

Hlubokou víru ve smích a jeho všeléčivý účinek!

Perníčkově želatinová

Situace se někdy vyvinou, že ani nevíte jak. Řekli byste, že jedna rodina, stejné chutě. Přesto tomu tk není. Proto mě dnes čekalo milé překvapení v podobě tvorby lehkých letních dezertů. Začalo to již ráno, kdy padla otázka, co si upečeme? Z jedné místnosti je ozvalo perník - mnaň a z druhé želovku, ne perník! No a babo raď, co vybrat, komu z obou dát přednost? Co si vybrat a udělat! Každé chutná jednomu, na společném se neshodnou.... Hádejte jak to dopadlo? Voní to u nás jako v cukrárně - vykouzlili jsme si perník s báječnou citronovou polevou a želovku s jahodami a broskvemi. Teď jsem jen zvědavá, jak dlouho vydrží a zda ještě zítra ráno bude sladká mlska k snídani. Přijďte, možná zbyde, ale zaručit to nemohu.

Originální řešení dilemat a krásný zbytek neděle!

Probuzení

Ranní probuzení, okamžik uvítání nového dne, chvíle poklidu a tichosti. Vychutnat si lze každičký okamžik dne, uvědomit si, drobné nuance okamžiku, tiché souznění s prostorem, místem i časem. Velké tmavé oči na mě hledí, za chviličku se objeví úsměv a už je tady opět ráno. Sluníčkové, pohodové, hlavně sobotní. Není nutné spěchat, je možné vychutnat si lenivost okamžiku, hebkost peřiny a hřejivou blízkost a radostné šveholení. Tak tomu říkám probuzení, jak má být! Jen my tři a čas....

Radostná probuzení i pohlazení po zbytek dne!

Ochranitelská

V každém člověku je kousek ochránce, pečovatele, ošetřovatelky či utěšovatelky. Pomáhat, ochaňovat, starat se o klidný běh věcí je každodenní součástí běhu světa i přírody. Jsou však mezi námi i takoví, kteří v sobě nemají ani kousek citu, jsou zatvrzelí, citově vyprahlí a mnohdy až bezcitní. Jak je to vlastně nastaveno? Kdo určuje, že jeden by se rozdal pro druhé a jiný je studeným čumákem? Těžko říct, jestli v tom má svou roli výchova, rodinné zázemí, vrozené vlastnosti, povahové rysy. Každopádně věřím, že náš pozitivní přístup a pohodové citové naladění výrazně ovlivní vše co se kolem děje. Pokud mám chuť ochraňovat, pak to dělám a ejhle, dělají to i mí kluci. Pokud mám chuť být citově pečovatelská, pečuji a co na to kluci? Pečují, starají se a já se nedivím. Co vidí, to cítí a co cítí to mají potřebu předávat... A pak že to nefunguje! Zkuste to a uvidíte, možná budete překvapeni, jakou ochranitelskou moc máte ve svých rukou, myslích, srdcích.

Pečující ochranu a ošetřující opatrování všem dobrým lidem!

Rozumět si...

Vzájemná komunikace lidí je jedním z nejdůležitějších prvků, jak si porozumět. Snažíme se srozumitelně předávat informace běžné i odborné a čekáme, že je naše okolí bude vnímat v tom smyslu, v jakém byly řečeny. Co je však zajímavé, že mnohy jedna informace, tisíc významů. Jeden požadavek, stovka výsledků. A pak že si rozumíme! Známe to všichni, ty chvíle, kdy víme, že jsme řekli přesně to, co jsme řekli a vůbe nechápeme, proč naši partněři dělají úplně něco jiného... Proč nás neposlouchají, proč si berou k srdci něco, co vůbec nebylo řečeno? Proč je tolik významů a kolik nepochopení? Někdy si tak říkám, že budu brzy potřebovat překladač na jednoduché věci, které říkám. Jen tak si asi mohu pozorumět s okolím. Jen tak budu mít zajištěno, že A bude A a kluk bude kluk a nikdy opačně. No možná to pomůže, možná taky ne, každopádně rozumět si, je důležitá součást mě samotné. Já si musím rozumět nejen s okolím, ale i se sebou samotnou.

Rozumět a chápat, je základem hlubokého lidského poznání!

Přistřihnutá

Tak bych chtěla roztáhnout křídla a letět. Odrazit se od země, plachtit vzduchem a být volná. Létat neumím, křídla nemám a kdybych je náhodu měla, tak mi je určitě přistřihnout. T se přeci snílkům dělá. Berou se jim jejich sny, jejich radost a touha něco dělat. Proč se to děje? Proč lidé nemají rádi bezstarostné, lehké a milé snění? Proč jsme většinou nudnými realisty, či nutnými pesimisty? Proč nedokážeme pomyslně uzavřít to dospělé v nás a propustit dětskou naivitu? Asi proto, že bychom byli svému okolí směšní. Možná proto, že tušíme co očekává dospělý svět. Možná i neschopnost zastavit se a snít. Já ale nechci být pořád a pouze nohama na zemi! Já chci snít, chci být a chci žít! Mě křídla nepřistřihnou, já si je roztáhnu a poletím. Kam? To se ještě uvidí, ale jistě do snového světa, naděje a lásky...

Široké rozhledy a pevná křídla pro všechny, kteří chtěji!

Nedočkavá

Od rána jsem nedočkavá. Pořád mám pocit, že jsem někde něco zapomněla, že mi něco chybí, že už bych měla být jinde, kdy už bude konec, ať mohu jít domů.... Nevím, co to dnes do mě vjelo, ale nemůžu se dočkat, až zase budu doma se svými kluky. Chybí mi jejich přítomnost, chybí mi jejich klid a pohoda, chybí mi jeden i druhý. Rychle dokončit zkoušení, uzavřít protokoly a hurá domů. Jen tam budu mít klid, jen tam zase budu klidná.... Tak pa a zítra s větším klidem a pohodou.

Nedočkavé dočkání i počkání!

Talismánková

Každý máme rádi své jistoty. Někdo je podporuje vlastním rozhodnutím, jiný potřebuje něco víc. Patřím k těm lidem, kteří věcí na sílu a moc talismanu. No a dnes jsem měla jeden takový v práci. Docela jsem ho potřebovala, když si představíte, že jsem nastoupila do práce po třech týdnech letní dovolené. A představte si, že ten talismánek pomohl. Hned se mi zdál den lepší, jednodušší a problémy méně složité. Asi bych si jej měla brát do práce častěji, ideálně pořád. Zkusím se domluvit, zda by to šlo a zdy by můj talismánek souhlasil... Když mu nabídnu něco dobrého a ještě sladkého, tak by snad souhlasit mohl! Uvidím, co se dá dělat, snad své dilema vyřeším a talismánka přesvědčím o nutnosti být se mnou stále v pracovním procesu. Tak pokud potřebujete nějakou jistotu, nechejte si poradit, talismánek by mohl pomoci.

Krásný talismánkový den plný překvapení, humoru a veselí všem...

A máme po...

Tak a máme poslední den dovolené. Vůbec se mi nechce věřit, že to tak rychle uteklo. Na začátku se mi zdálo, že dovolená bude mít neuvěřitelně dlouhou dobu. No a teď na konci si říkám, že to nen možné, že bych byla se svými kluky tak dlouhou? A přesto je to tak, poslední volný den na mě útočí ze všech stran. Sbalit, uklidit, uvařit, vyprat, vysát, prostě zvládnout vše a být připravena na zítřejší nástup do práce. Držím si place, ať všechno zvládnu a taky se z toho nezblázním. A proč taky? Vždyť mám dnes přeci dovolenou!

Ať po, nebo před, máme neděli, tak si ji pojďme užít...

Mapa života

Už několikrát jsem se v průběhu posledích dnů pozastavila nad zvláštností cest, které tvoří můj život. Je nade mnou někdo, kdo řídí a usměrňuje putování mapou mého života? Nebo je to pouhá náhoda či sud, že se věci dějí tak, jak s mém životě jdou.... Nevím, ale chtěla bych věřit tomu, že mapa je plná cest, cestiček a úbočí, která můžeme objevit. Máme ve svých rukou rozhodnutí, kterou cestou se dát. Věřím, že můžeme ovlivnit trasy místa a krajiny, které chceme poznávat. I v tom je kouzlo života, víra ve vlastní rozhodnutí... Mít život ve svých rukou nám dává prostor ukázat, kdo jsme, co zvládáme, jak prospíváme a hlavně, jak nakreslíme mapu svého žití! Někdy přímočaře, jindy klikatě, vždycky ovšem od začátku do konce...

Přesné souřadnice a správný směr všem.

Mechová

Kam chodí zvířátka spát? Co si dají pod hlavu a čím se přikryjí? Jehličky píchají, tráva může šustit, šišky tlačí... Myslím, že krásně se jde zachumlat do mechu. Úžasně voní, je jemný jako samet a lze si ho přetáhnout až přes uší. Taky bych si dala říct. Mech je jemnňoučký, pěkně hladí a zelená uklidňuje. Škoda, že nemou být zvířátkem, já bych si určitě mech oblíbila!

Mechový den, s mechovým nádechem...

Hostinská

Víte co mám moc ráda? Když se mohu o někoho starat. Proto dost dobře nechápu, proč si některé ženy stěžují, že musí vařit, uklízet, prát .... A já to mám jako mentální odpočinek. U čeho si chcete odpočinout víc, než u chystání dobrého oběda či večeře? Kde mohu přemýšlet či nechat bezmyšlenkovitě běžet vše, co jde kolem mě? U domácích prací.... No a dnes jsem si to opravdu užila. Celý den jsem byla v jednom kole, uvařit, nachystat kávu, něco dobrého ke svačině, prostě co nejlépe uctít hosty! Nevím, zda se podařilo, to musí říct ostatní. Já jsen vím, že jsem to dělala s láskou a radostí, která snad byla vidět.

Díky za návštěvu a přijďte zas!

Bílá

Ranní rosa je velká jako perly, studený vzduch se naplňuje vodní tříští. My s vervou a odhodláním vcházíme na stezku k vodopádům Bílé Opavy. Jindy tichý kout je dnes naplněn štěbetáním ptáků, silnými hlasy turistů a šuměním vody. Nedá se jinak, než vypnout okolní svět, soustředit se na své nitro, dívat se dopředu a užívat si! S každým dalším krokem zanecháváme běžný svět tam někde vzadu a jdeme vstříc krásám přírody. Ano, i u nás je krásně, každý jistě najde svůj ráj. Jen vědět, kde hledat!

Bílý den a temnou noc všem...

Svobodná

Svoboda - něco, co si neuvědomujeme. Něco, co potřebujeme ke svému životu. Něco, oč usilujeme. Něco, co rádi dáváme v sázku. Proto mě napadá, kdy jsem vlastně svobodná? Je to tehdy, když jsem sama se svými myšlenkami, ale i ve chvílích vzájemného spolčování. Jsem svobodná a přesto svázaná s mnohými! Jsem svobodná na vrcholcích hor, či v nitru země. Jsem svobodná, když si uvědoním svou podstatu, své bytí, pohled na věc, svá rozhnodnutí... Svobodná jsem tehdy, kdy jsem paní sebe samé, kdy vím, že vím a vím, že nic nevím!

Svobodný den plný svobodných rozhodnutí...

Pracovitá

Píle, odvaha, pracovitost, slušnost, morálka, zodpovědnost. Vlastnosti, které se už dnes nenosí. Přesto každý mladý očekává, že se k němu budete chovat s úctou a respktem. Že vždycky budete připraveni pomoci, že pokaždké podáte pomocnou ruku, že budete vnímat starosti i radosti. Tak proč potom ten výsměch? Je to jen mladická nezkušensti, či zkaženost mladé generace? Nevím, jediné, co chci říct je, nebyli jsme jiní. Snad jen v jiné době a s jiným oblečením. Ale i my jsme si tím prošli, i my jsme dělali hloupost a mnohody si nevážili důležitého... Věřím, že to chce čas, trochu životních peripetií a pochopení přijde. Věřím, že i já se ho dočkám.

Práce přináší koláče a na chleba se těžko dělá!

Nedělně líná...

A je tady neděle, člověk by se rád líně převaloval v posteli, četl knihu, jen tak odočíval. Ale práce na nás kouká ze všech stran. Uvařit oběd, nachystat snídani, zajít nakupit, dokončit úklid, sbalit na cesty. Ani neděle nebude klidným dnem, ani neděle nebude dnem odpočinku. A přesto by být měla! Každičký den bychom si měli vyhradit kousek dne pro lenost, odpočinek, zpomalení. No a když je neděle, pak by to mělo platit dvakrát tak... Pokusím se splnit, ale neslibuji, že se povede. Pokud mě dnes potkáte a já budu frčet jako vítr, nedivte se, to asi už mám svůj kousek líné neděle za sebou!

Línou lenost a rychlou odvahu k ní, po celý dnešní den...

Uvědomovací

Dnes je právě ten den, první den po dovolené v domácím prostředí. Den, kdy si člověk znovu zvyká na běžný denní režim, kdy přechází od jedné hromady k druhé. Zároveň je to den plného uvědomění si, co všechno jsem prožil, kde jsem byl, jak jsem se měl. I přesto, že je to krátký čas, naše hlava pracuje na plné obrátky. Vzpomínky na drobné detaily, veselé historky a přeřeky, tím vším je právě naplněna moje mysl. Snažím se upamatovat si vše, co se bude hodit ve chvílích smutku, či starostí! Jen tak mohou zůstat všechny zážitky stále se mnou. Jen tak mohu přesně říct, co bylo dobré a co se nepovedlo. Jen tak mohu být pyšná na sebe i své kluky, že jsme jako rodina dokázali být spolu a nenudit se. Být tu jeden pro druhého a nestresovat se. I to stojí za uvědomění, že naše rodina je rodinou, jak má být... Tedy přátelé, kamarádi, bylo mi s vámi krásně a už teď se těším na další společná dobrodružství.

Dovolená je pryč, ať žije dovolená!

Cestovací

Léto je v plném proudu, lidé se pomalu či rychleji přesouvají z místa na místo. Cestování je jedna z nejčastějších letních činností, kterou my lidé děláme. Sbalíme si vše potřebné, navršíme to do aut, letadel a míříme za teplem, pohybem, aktivitou či nicneděláním. Každý má jiný cíl, každý očekává něco jiného, všichni ovšem cestujeme, putujeme a zase se i vracíme. Docela by mě zajímalo, kolik lidí se dokáže během jednoho dne přesunout z jednoho místa do druhého? Kolik kilometrů překonáme? V jakém čase? A co nás k tomu vede? Odpovědí by bylo jistě mnoho, já si však promýšlím tu svou.... Ať tak či tak, dnes jsem ráda, že jsem doma, že naše cestování bylo úspěšné a aktivní! A už se teď těším na další cesty, balení a objevování...

Příjemné cesty a klidné návraty všem!