Stále finišuji a nikdy nejsem hotová. Jak je to možné, že mě vždycky něco předběhne a já se opět musím dát do běhu? Není přeci možné stále poklusávat a vidět cílovou čáru, která se stále vzdaluje. Každý krok vpřed je i dalším krokem k cíli a přesto to není na dnešním díle znát. Nevím čím to je, že některé dny jsou jako splašené a jiné se tváří, že všechno je v pohodě a bez komplikací. Možná je to lidským nastavením a prožíváním. Možná je to počasím, nebo erupcemi na Slunci. Ať už je příčina jakákoli, ráda bych se dopátrala jejího základu, abych se mohla připravit. Až to přijde, až to bude, až to půjde a až to zajde. I já bych si chtěla několik vteřin oddechnout a mít pocit, že všechno co bylo vykonáno vydrží!
Vydržet a odolat, temnou sílu udolat...
Žádné komentáře:
Okomentovat