Pěnová

Mýdlová pěna,
je jak ozvěna.
Chvíli ji vnímáš,
pak už nic nemáš.

Chvíli je tady,
pak jsi zas sám,
mýdlová pěno,
kde já tě mám?

Lehká jak pápěří,
oči snad uvěří,
prsty se zaboří
do pěny u dvěří.

Tělo ji nevnímá,
přesto s ní umývá,
přesto ji miluje,
rádo jí maluje.

Je pěnou našich dní
a není poslední,
je drobným chomáčkem,
schovaným za mráčkem.

Mráček si odpluje,
pěnu svou odkryje,
my si ji vezmeme,
rádi se protneme...

Pěnový den, s dobrou náladou jen!

Vlčí

Pojedeme za vlky,
koupíme jin nanuky.
Pojedeme do Srní,
budem se toulat po zrní.

Vlčata a vlčice,
budou hrát si na
mýtince,
já je budu obdivovat,
možná trochu pozorovat.

Půjdu tam a budu chtít,
aby kolem byl můj klid.
S vlčaty a vlčí mámou,
projdeme se skalní branou.

Budeme se toulat
lesy,
budeme si zpívat,
kde jsi?

S vlčaty, tak jako s psíky,
zažijeme spoustu psiny.
Bude nám tu překrásně,
napíšeme jim básně.

Budeme se mazliti,
za ouškem se tuliti,
za ocásekm potaháme,
pak se na svou pouť
zas dáme.

Dál už půjdem každý sám,
ještě že Vás lásky mám.
Nebudu si stýskat nic,
bez vlčat a bez hranic...

S hrdostí a odvahou, za vlčaty i jejich mámou!

Mošničková

Příchody a odchody,
nikde žádné náhody,
všechno běží,
jak má být,
v klidu chceme
spolu žít.

Žádné stresy,
žádné presy,
tady číslo,
bez adresy.

Tady slovo,
tam zas nic,
všude kolem,
rub a líc.

Rozum zřejmě uletěl,
zapřažený do roje včel.
Včera ještě básník pěl,
že by psal
a že by chtěl.

Možná mohl,
možná měl,
dneska je tu
samý běl.

Běl a řada otázek,
tam ti trčí provázek,
stačí za něj zatahat,
uslyšíš, jak má tě rád...

Nádoby a rádoby, bez bázně a bez zloby!

Grilovací

Kuchařské umění,
pro nás tři
nic není,
rádi si upečem,
před stresem
utečem.

Jídlo je dobrota,
pro nás i prázdnota.
V jídle je poznání,
život je pokání.

Lahodné pochoutky,
zaženou tvé choutky,
připraví lahůdku,
do tvého žaludku.

Umění poznání,
kuchařské mlsání,
hlady z těl vyhání,
všechno je v něm
k mání...

Každý z nás chuť svou má,
jiný ji nepozná.
Každý jsme osobnost,
víme, kdy máme dost.

Chutě se mísí
a radost mizí,
jen s trochou
skromnosti,
je jídlo
radostí!

Rozpálený gril proto, abys byl...

Kompletovací

Jaký bude den,
co mě čeká jen?
Jaké bude zkoušení,
nic se na něm nezmění.

Netuším a přemítám,
kde by bylo lépe nám.
V posteli, či přírodě,
u stolu či na vodě?

Těším se a slibuji,
že své boty obuji,
že svou nechuť
překonám
a půjdu
brzy
zase
k
nám...

Společné chvíle, jsou krásné a milé!

Vykonávací

Běžím, běžím,
utíkám,
ovšem nevím,
kam se
dám.

Stíhat práci,
stíhat čas,
připadám si
jako ďas.

Nastartovat,
nevnímat,
kolem sebe
věci znát,
běžet,
rychle
utíkat,
do práce
se honem
dát.

Ve znamení
spěchání,
čeká mě dnešní
mámení.

Večer potom
klid si dám,
na to přeci
nárok mám.

Rychlý den
a rychlé sny,
snad zas budou
volné dny!

Klidná hnutí a žádné pnutí po celý den...

Vracecí

Návraty a příchody,
nikde žádné odchody,
doma jsem a užívám,
co tu všechno pěkné mám.

Úsměv, klid a bezpečí,
dívá se mi do očí.
A ja vím, že štěstí mám,
že nikdy nebudu už sám.

Domov je mé zázemí,
to chráněné území,
kde jsem vždycky
ty i já,
jsme tu
prostě
oba
dva...

Vědomí návratů a klidné dny!

Přesčasová

Minuty běží,
já chci být svěží,
únavu nevnímám,
úsvěm je tu i tam.

Lidičky kolem jen krouží
a me to v duši souží,
strachy se třepetám,
chci domů,
právě k vám.

Musím však vydržet,
minuty zadržet,
s pocitem poznání,
chmury se zahání.

Středa je na dohled,
půjdu jí hrdě vpřed,
půjdu a odolám,
úkoly udolám.

S úsměvem,
s nadhledem,
možná i s
medvědem,
domů pak
pojedem,
v klidu
si zapějem.

Medvědi pomručí,
už jsou si v náručí,
už jsou tu pospolu,
u jednoho stolu.

Zvládli to s přesčasem,
s venkovním nečasem
jsou zase u sebe,
mají se pro sebe...

Naplňme čas, dokud je v nás!

Pandí

Medvěd leze,
neví kam,
packy klade,
sem i tam.

Oko hledí do kamery,
získány jsou dva záběry.
Jeden oku lahodí,
druhý zase povzbudí.

Nemotora, nešika,
nic nikomu neříká.
Leze, hraje, objevuje,
svojí krásou udivuje.

Černá, bílá, chlupatá,
je to panda huňatá.
Kdo by pandu neměl rád?
Nemůže být kamarád.

Zvířátko si líně sedí,
lidé kolem jenom hledí,
bambus zvolna přežvykuje,
mládě cosi v koutě kuje...

Panda, panda, pandička,
je překrásná holčička,
je překrásný medvídek,
doma bych ho chtěla hned!

To by bylo radostí,
nikde žádné starosti.
To by bylo nádhera,
malá, černobílá příšera.

Bylo by nám veselo,
kdy by se nám zachtělo,
bylo by u nás jako v ráji,
s krásnou pandou
to tak všichni mají.

Je to míša medvídek,
kterého zná celý svět,
kterého má každý rád,
já, bručoun i kamarád...


Pandí den, s nemotorností a hravostí jen...

Vybraná

Probráno už bylo vše,
přesto to tu řádně vře.
Vybrána už byla slova
a na větvi sedí sova.

V klecí zase štěká pes,
venku voní vlahý les.
Vybráno už bylo mnohé,
všechno je však hodně strohé.

Slova běží, utíkají,
plnou silou si tu hrají.
Já si je pak vypůjčím,
na papíru roztančím.

Vyberu a popíšu,
co v duši si ponesu,
krásu, lásku, poznání,
že výběr mraky rozhání.

Že společnost je důležitá,
aby člověk mohl žít,
bez kluků bych byla
sama,
bez nich nemohla
bych být...

Vybraný svět, pro každého květ!

Drbací

Škrábu se a nevím proč,
do obchodu rychle skoč.
Mazání a mastičky,
na bolavé kostičky.

Kůže svědí,
tělo svrbí,
u rybníka
roste vrbí.

Já si sedím,
nedutám.
Tělo neví,
kudy kam...

Kousání a škrábání,
dohání mě k
zbláznění.
Dohání mě,
pohltí,
jako křídla,
labutí.

Jako křídla ptáčátek,
narozených mláďátek.
Jako vzdušné pápěří,
vyrazíme ze dveří.

Půjdem ven a
půjdem pryč,
s drbáním
se roztrhl
míč...

Bez drbání k pohrání!

Pravidelná páteční

Zápisky a poznámky,
jsou tu kolem mě,
co já si dám za známky,
když to tady vře?

Jazyky se prolínají,
kolem hlavy prolétají.
Přepínám a přikyvuji,
do kontaktů investuji.

Snažím se a rozumím,
dělám jen to co umím.
Dělám jen to,
co mám ráda.
Je to krása i
paráda.

Usmívám se a vím proč,
pro víno mi rychle skoč,
pro pohárek, pro souznění,
nad to přeci víc už není.

Nebojím se, utíkám,
sluníčko si pustím k nám.
Zapojím ho do poznání,
že květen už je mezi námi.

Krásné dny se otvírají,
sluncem, rosou nás vítají,
my si všechno užijeme,
poznámkami oplyneme.

Zítra zase bude den,
kdy nepůjdu tam,
ale sem.
Nepůjdu a poběžím,
to už teď já
dobře vím...

Volné myšlenky a těsná slova, to jsou má pravidla nová!

Lehkomyslná

Mysl krouží,
tělo touží,
hlava bere,
od rukou se dere.

Nápady a vtipná přání,
jako na vlky volání,
jako ptačí štěbetání,
jako jarní sněhu tání.

Hlava plná nápadů,
má výbornou náladu.
Být a snít,
či mít svůj klid?

Lehká hlava,
těžké nohy,
ještěže má
koza rohy.

Ještěže má míša med,
sní ho ke snídani
a to hned.
Pak už jenohm bude mít,
plné bříško a
lehkomyslný klid...

Spořádané myšlenky a vonné pomněnky po zbytek lehkovážného dne!

Roztěkaná

Rychle, rychle,
honem, honem,
zní od rána,
celým domem.

Kam spěcháte,
kluci moji?
Za patami,
Vám obr stojí?

Už aby zas
byl tu klid,
ne, to není,
jen můj vtip!

Ráno jako
malované,
v sobotu,
když dívka
vstane,
v neděli
když chceš
mít klid,
nesmím nic
uspíšit!

Za klidný den, pro všechny dobré duše jen...

Neklidná

Nepokojnou chvíli mám,
jen si tu tak postávám.
Myslím zase na práci
bez smíchu i legrací.

Ustaraně z okna hledím,
jenom černo a tmu vidím,
opravdu se za to stydím,
že hned takto z rána,
jsem jak černá vrána!

Netuším, proč neklid mám,
proč se dne tak obávám.
Nejraději bych tu byla,
v klidu domova si
žila...

Nemohu a musím jít,
nebudu mít dneska klid.
Přesto vím, co udělám,
pohodu si pustím k nám!

Otevřu ji dveře, ruce
a nastavím svoje srdce,
potom budu veselá,
jak se to přec vždy dělá.

Veselý den, se schovaným neklidem jen...

Prohozená

Pletou se nám pojmy,
nejsou to jen dojmy,
užíváme slovíčka,
nehledíme na líčka.

Chceme býti učenými,
jsme však pouze zkušenými.
Slova běží, neví kam,
já se doma zamykám.

Pojmutí a pojetí,
je pořádné dojetí,
k tomu velké objetí,
jsme snad slovní obětí?

Čeština je přeci krásná,
jako hvězda jasná,
zní a krásně plyne z úst,
ať je zima, nebo půst.

Užíveje slovíček,
ať mnoho soviček,
ať je mnoho poznání,
máme proto srovnání.

Slova běží, plynou, planou,
já nestojím nikdy stranou!
Užívám je, pročítám,
abych nikdy nebyl sám...

Slova pro lásku a pochopení, s drobnou kapkou poškádlení!

Tripovací

Cestujeme tam a zpět,
obletíme celý svět.
Zakufrujem do lesů,
copak domů donesu?

Horu, kopec přesvědčení,
že nad cetování
nic už není,
že poznávat kolem svět,
je to co by chtěl dělat
každý a hned.

Stačí jenon trošku chtít,
s už můžem vyrazit,
lesy, louky, pláně, hory,
až nás z toho nohy bolí.

Za chvilku jsme zase doma,
kde je všechno jak má být
a už nemusíme zase znova,
za cesty hned vyrazit...

Cesty bez cílů a cíle bez trablí, pro každou toulavou duši!

Podvolená

Zmizelá si připadám,
běhám stále sem a tam.
Zlaté časy vyhlížím,
v zrcadle se prohlížím.

Tady vrásky, tady fald,
s věkem je to prostě tak,
nelze mládnou,
nelze být,
v dospělosti,
třeba dlít.

Raději bych,
povím vám,
šla na dlouhý,
dětský flám.

Jedla, pila,
flámovala,
svoji dospělosti
bych se
vzdala...

Nelze žíti cizí sen,
musím býti jen v tom svém.
Není zase až tak zlý,
když jsi se mnou v něm
i Ty!

City i pocity,
nejsou zde zabity,
jsou stále přítomny,
jsou pořád za humny.

Stačí jen pohlédnout,
do dálky dohlédnout,
krásu si vyhlédnout
a všemu pohlednout.

Den s pohlednutím jen!

Páteční

Co nás nutí přemýšlet,
o čem je vezdejší svět?
Co nám dává sílu vstát,
když už nemáme chuť se prát?

Kdo je vždycky oporou,
když mraky jdou nad vodou?
Kdo je tady stále s námi,
i když jsem za horami?

Je to láska, rodina,
která nikdy nedřímá.
Je to pouto dětí v nás,
že najdeme vždy lepší čas.

Lehce ztrácíme,
těžce hledáme,
pro život, pro sebe,
prostor si děláme.
Pracujem, studujem,
život si budujem,
nikdy to nevzdáme,
dokud to nemáme!

Bohatství života,
třpytí se na dosah,
stačí jen ruku vznést
a už ji máš na rukách...

Úplnost života není ve jmění, ale ve chtění a neustálém bdění na tím, co potřebuje ochranu!

Normálně surrealistická

Je to jak má být,
tak proč nemám klid?
Proč mě pořád něco honí,
jako stádo divokých koní.

Nevím, pátrám,
procházím,
z údivu,
nevycházím.

Dobré skutky úmysly,
na závěr jsou výmysly.
Kam se poděly
a hlavně jak?
Připadám si,
jako
zpátečník,
rak...

Jeden krůček k cíli,
vyrovná se míli.
Jeden skok
je dlouhý rok.

Nemám chuť a nechci žít,
abych musela stále proti vichru jít.
Složím zbraně, půjdu dál,
raději pěšák, nežli král.

Klidná hlava, svědomí,
moje pravidla nejsou jen vědomí.
Jsou a stále budou se mnou,
jako můj život je s Tebou...

Den plný přemýšlení, bez domýšlení a nereálných situací všem!

Znějící

Letmo se dotýkat,
více si povídat,
krásně se zpovídat,
manželství správný řád.

Dny jdou a nevím kam,
copak s tím nadělám?
Každý rok říkám si,
rosteme do krásy.

Z roku jsou dva, pak tři,
nikomu nepatří,
jsou jenom mé a tvé,
už je to víc jasné.

Jednou se objeví,
podruhé zavolá,
co?
To nikdo neví,
snad mlha to zdolá...

Vrací se dny i sny,
kde jsme my?
Pojďme si povídat,
více si užívat.

Práce je podstata,
pro vztah je hranatá,
láska a poznání,
zlé duchy zahání.

Líce nám rozjasní,
v srdci nám stále zní,
vřelost a láska s ní,
co nikdy neodezní...

S láskou a chápáním,
dojdeš i k poznáním,
že nic Tě nezraní,
že nemáš být v ústraní,
že jsi tu abys byl,
že jsi tu abys žil,
že jsi tu abys měl,
co život po Tobě chtěl!

Laskavá slova a dobrota srdce naplňuje naše líce...

Jevištní

Dutina sem, dutina tam,
v hlavě si to promítám.
Všechno je tady
a přece nic,
někdo má všechno,
jiný víc.

Fasády zdobíme,
vnitřně se bortíme.
Na venek s úsměvem,
na všechno zapomenem.

Nikdo nic nepozná,
jsem tady,
kdo mě zná?
Nikdo nic nevidí,
každému závidí.

S úsměvem na tváři,
co jsme to za lháři!
Život je jeviště,
možná i hlediště,
stále však častěji
vidím tu smětiště...

Odpadky nezmizí,
v duši se naklídí,
málo kdo uklízí
a diví se, co sklízí?

Nepleťme hry si soutěží,
jen upřímný totiž
dnes vítězí!

Jeviště čeká, tak jakou masku dnes vybereš?

Niterná

V hlavě tisíc otázek,
děláme si obrázek,
jak to bude vypadat,
až bude slunce zapadat.

Bude ticho, bude tma,
budem stále jen my dva?
Bude světlo, bude záře,
rozjasníme naše tváře?

V duši stále přemítám,
kam se mihnu,
sem, či tam?
Hlava plná obrazů,
čeká na zdar či oázu?

Vím to, věřím, spoléhám,
svou budoucnost
ve svých rukou,
mám...

Kráčet vpřed a nikdy sám,
to je můj veliký plán.
Být tu pro ty, co mám ráda,
krýt jim stále jejich záda,
v dobrém, ve zlém, v pohodě,
být vždy v dobré náladě.

S úsměvem a vnitřním světlem,
jdu si za svým krásným světem,
v sebe víru stále mám,
stejně, jako v celý
náš rodinný,
medvědí
i vlčí
klan!

S vnitřním přesvědčením, za sluncem a uvědoměním...

Zkoušená

Otázka střídá otázku,
odpověď visí na vlásku.
Všechno už bylo probráno,
ještě však nemám vyhráno.

Známky jsou stále nejisté,
kolik je vraních ok,
nebo snad
čtyřlístek?

V hlavě se rojí poznání,
prázdniny jsou k nedočkání.
Těším se až to odezní
a já budu volná,
budu s ním.

S volnem a školou za zády,
užiju si hodně poráda.
Teď se však musím soustředit,
dobré známky i hodnocení mít...

Jen si mě klidně zkoušejte,
do krku, očí koukejte,
všechno vím, všechno znám, odpovím,
jsem totiž máminin šikulín!

Zkoušení bez zkroušení všem...

Usměvavá

S úsměvem se ráno budím,
ani chvíli se nenudím.
Sluníčko mě zve ven
a já už jdu sem.

jdu a stále se jen usmívám,
protože dnes velmi krásný den,
už mám.

Tady chlapi,
nic mě netrápí,
jezírko se vlní
a my jsme toho
všeho plni!

Ke kupě už kráčíme
a nic se nemračíme.
Den je plný úsměvů
a mě je krásně do zpěvu.

Krásný den jsme měli dnes,
všude liška,
sem tam
i pes,
kolem je
hluboký
les.

V nás jen slunce zní,
ať je více těchto dní...

S úsměvem až na konec světa!

Klapací

Klapou boty,
do roboty,
všechno letí,
všude děti.

Volno volá,
na co škola,
už se těším,
nic neřeším.

Půjdu ven,
tam, kde je zem,
půjdu pryč
a vezmu míč.

Budu hledat,
budu hlídat,
na slunce
se jen tak dívat.

Bude krásně,
bude jaro,
tak už se to
konečně stalo!

Už je všechno,
jak má být
a i já mám
ten svůj klid.

Věci běžá,
tak jak mají,
vždyť jsme,
jednou nohou
v máji...

Po máji pak přijde léto
a já si zas řeknu
a je to!

Všechno klaplo,
všechno běží
a my jsme tu
a stále svěží...

Svěží den s klapajícími událostmi jen a to všem!

Predátorská

Jsem predátor,
kdo je víc?
Já mám všechno,
ty už nic.

Dneska, zítra,
každý den,
mám svůj,
predátorský sen.

Hledat, lovit,
zpracovat,
břichu svému,
jídlo dát.

Chodím si tu,
lovím tiše
a zatím
mi kručí v břiše.

Obět už se v dálce míhá,
je to velká, otevřená kniha.
To se zase budu mít,
mohu vědce napálit.

Tvářím se
a předstírám,
že úmysly
dobré mám.

Zatím číhám potají,
kteří vědci neodolají?
Vábení je veliké,
možnosti jsou všeliké...

Avšak pozor,
co se blíží,
z Infora se
hlasy kříží.

Nebýt oběť,
vítězit,
predátorem
sám vždy být!

Přelstěte ty, co nechtějí pravdivě být...

Toliková

Příliš moc, či příliš málo,
komu by to za to stálo?
Čekáme a hledáme,
na svět z výšky koukáme.

Těšíme se, radujem,
každou chvíli stávkujem.
Chceme víc a chceme dál,
aby za to život stál.

Běžíme a pospícháme,
každou věci si vyčítáme.
Pocit viny v sobě máme,
že snad něco nestíháme.

Zadrž, zastav, zpomal krok,
svět je plný krásných not.
Stačí se jen dívat kolem
a ne stále honem, honem...

Zastavme čas,
zhlubka dýchejme,
toliko do pěti,
všechno spočítejme.

Zítra a pozítří,
všechno se zajiskří,
dny plynou pomalu,
nikdy však pozadu.

Proto je potřeba,
vychutnat si chleba.
Proto je nutností,
žít život bez zlostí.

S láskou a poznáním,
všemu hned zabráním.
Toliko poznání,
že láska pohání,
že život máme žít,
krásně si být a snít!

Slova jsou vyřčena a my žijme...

Blížící

Plíží se tu kolem,
je zde všude,
honem,
nastavujte tváře,
přijde ranní záře.

Chlapatě to kolem funí,
za rohem to salvou duní,
kluk už pádí z kopce dolů,
kde je sníh a kde má Bellu?

Ta už čumák vystrkuje,
do lesa si kožich myje,
půjde hledat, bude spát,
se Sebastiánem si tiše hrát.

Možná tiše, možná hlučně,
já to řeknu celkem stručně!
Přijde, bude putovat,
já se budu o ně bát!

Nakonec to dobře končí,
já mám slz už plné oči.
Kéž by Bella, Sebastián,
přišli někdy i domů,
k nám...

Blížící se radosti, s úsměvem a bez hloupostí!

Vzorná

Tiše sedím,
vzorně hledím,
ráno vnímám,
večer hlídám.

Den je tady,
žádné vády,
jenom síla,
je dnes milá.

Týden začal,
květen načal,
všude kvítí,
slunce svítí.

Květy voní,
vítr zvoní,
já tu sedím,
na svět hledím.

V duši věřím,
že krásu střežím,
že jsem volná,
stále vzorná.

Květy kvetou,
jsou mi metou,
krásou hýřit,
ke slunci mířit.

Někam jít
a něco chtít,
být
a přesto
krásně
žít...

Den je jen takový, jaký si ho uděláme!

Moudrá

Moudrá sova přiletěla
a na chvíli poseděla.
Teď už zase letí v háj,
obdivovat místní kraj.

Přiletěla, pobručela,
ochladila naše čela.
Učení šlo jedna, dvě,
copak na něm něco je?

Teď už tady jen tak sedím
a do knížky krásně hledím.
Neděle je milý čas,
kdy každý má svůj lásky hlas!

Moudrá rozhodnutí, bez práce a mysli hnutí...