Rozvážně

Dnešní doba nenahrává tomu, čemu se říká trpělivost. Kdysi nám naše babičky říkaly, že trpělivost růže přináší a že s trpělivostí člověk dojde dál. Dnes, jakoby to ovšem neplatilo. Všichni všechno chtějí mít hned, a když to nejde, tak se zlobí a vztekají. Zlost se násobí a přináší do života neskutečnou tíhu. Přesto jsem přesvědčena, že životu nelze přikazovat, určovat a rozhodně nakazovat, co, kdy a jak má udělat. Příroda, svět i život sám přesně ví, kdy má dělat to, co dělat má. Kdy nám má do života přinést věci, které jsme schopni zvládnout a obstát ve zkouškách, které jsou před nás kladeny. Proto je moudré nechat věci rozkvést, nechat životu jeho načasování a trpělivě pečovat o své pomyslné rostlinky vztahů, aby rozkvetly tehdy, kdy přijde jejich čas. My sami neurčíme to, kdy to přijde, my sami můžeme jen s rozvahou určovat směry svých cest, po kterých chceme, můžeme, smíme a jsme ochotni jít...

Jdi a dobře se dívej!

Útěšná

Už slyším ptáky štěbetat,

už slyším vodu klokotat.

 

Už vidím slunce venku stát,

už vidím měsíc zapadat.

Už chápu, proč smutek přichází,

už vím, že dech nám vyráží.

Už doufám v další hezký den,

už věřím, že tohle není sen.

Už čekám na další krok,

už vím, že přijde Nový rok.

Už teď si chci moc přát,

abys mě měl moc rád,

aby zdraví, štěstí bylo s námi,

aby jsme byli milovaní.

abychom spolu mohli prožít rok,

kde jdeme krok sun krok,

abychom byli spolu silnější,

aby hlouposti byly vedlejší,

aby podstata zůstala podstatou,

aby jsme vždy byli rodinou,

abychom drželi pospolu,

abychom došli našich horských vrcholů,

aby se k nám konečně připojila

krásná, milá, rozumná, mladá víla!

 

Aby náš rok byl úspěšný, ve všech ohledech útěšný...

 

Pobídnutí

Mávnutí křídla a zdánlivě nemožné se stává skutečností. Radost ze života je v drobnostech a krásách, které jsou všude kolem nás. Všude kolem září jasná poselství radosti, krásy a plnosti pochopení. Člověk jen musí umět správně nahlížet na věci, které se kolem dějí. Stačí se jen správně dívat, odhalovat světlo a radost tam, kde je mlha a tma. Hledat inspiraci i v těch nejskrytějších detailech, které na první pohled skrývají svou ojedinělost a krásu. Člověk má možnost odhalovat svými smysly, rozumem i srdcem, které mu v mnohém může napovědět. A někdy stačí jen poodstoupit a nahlédnout svět z vyšší prspektivy. Díky ní lze získat nejen větší nadhled, ale i pochopení pro detail. Důležitá je vytrvalost a síla, které radí vytrvat a nevzdávat se při prvním neúspěchu!

Roztáhni křídla a leť...

Zázračná

Den plný zázraků a uzdravení. Den, kdy vnitřně dozraje pocit, že už můžu a nemusím. Den, kdy je vše kolem možné a nic se nemusí stát. Den, kdy praskají ledy a otevírají se zamrzlá srdce. Den, kdy toužím po zvuku, rytmu a barvě, které srdci tolik chyběly. Tělo, srdce a hlava si smay řeknou, kdy přesně nastane ten správný den. Den, kdy je potřeba se vrátit do sedla, naskočit znovu na vysněnou cestu a jet dál. S vědomím, že někdy je cesta delší a jindy se dá jet zkratkou. Někdy se cesty klikatí a jindy jdou přesně tak, jak si člověk předsevzal. Dnes je ten den D. Den, kdy květiny rozvkétají, slunce svítí a sníh září tak, že zrak pálí. Den stvořený pro zázrak!

Zázrak si přej, dobrou víru měj...

Spojistá

Pilně jako včelka si tu pobíhám od samotného rána. Připravuji, nasazuji, odkládám a nakupuji. Člověk by si myslel, že zase přišel nový den a s ním i nový týden. Ale naštěsí máme ještě nějaké to volno před sebou a můžeme ještě chviličku nic nedělat a jen tak si přemýšlet nad nesmrtelností brouka. I když i to dá pořádně zabrat, protože je to hrozně složité. Člověk se tak dostává do spletivosti vlastního myšlení, které jej zavádí do míst, kde možná ještě nikdy ani nebyl. Uvědomí si tolik souvislostí a spletitostí, které jen náš život může mít. A možná ani nedomyslí, kam až může všechno tohle, co vidíme, dojít. Nevím, jestli je to dobře. Nevím, jestli se mám bát, nebo se radovat. Ale jedno vím docela jistě. Je toho v hlavě tolik, že i kdybych byla doma ještě několik let, tak se nedoberu žádného kloudného výsledku a závěru... Protože ten snad ani není?

Náš život je jen tím, jakým ho učiní naše myšlenky!

Blížící se...

Konečně se dostáváme do tempa. Pomalu a s klidem si dáváme první zahřívací kolečka, abychom nabrali příhodný směr a sílu. Není potřeba se hned na začátku vysílit, ale je dobré najít dostatečnou rychlost k vykročení. Už se to toiž blíží a už to přijde. Už se nám pomalu schyluje k dalšímu roku a tak je nutné nechat minulost jít. Co bylo bylo, to už stejně neodstojíme. Teď je důležité žít tím, co je právě teď a dívat se s důvěrou v další dny, které přijdou. Jaké budou? To nikdo nevíme, protože je to naše budoucnost, kterou musíme rozklíčovat. Ale určitě víme, že přijde a pokud budeme mít k sobě někoho, kdo nás podpoří, kdo s námi bude sdílet dobré i zlé, bude ochoten s námi být, i když nám nebude dobře a smích bude daleko, máme vyhráno. Nemusíme se budoucnosti bát, protože máme společníky, kteří pomohou, když právě nemůžeš. A v tom je síla každého uběhnutého kolečka, které člověk udělá... Ať dnes, zítra, nebo napřesrok!

Blíží se to, blíží, ale mě to netíží...

Když...

Když vím, že už jsem dala všechno. Když vím, že už asi nemám dál co nabídnout. Když vím, že tady už dál cesta nevede. Když vím, že z toho se zase budu hraba dlouho. Když vím, že všechno je jinak, než by mělo být. Když vím, že člověk míní a život mění. Když vím, že takhle bych to rozhodně nechtěla. Když vím, že něco musím opustit, abych získala něco nového. Když vím, že tohle není život pro mě. Když vím, že musím něco změnit a bohužel nemám sílu. Když vím, že tohle je moje konečná. Když vím, že stojím zase na konci útesu. Když vím, že mi ujel vlak. Co s tím? Kde najít odpověď? 

Hledám a nenacházím...

Přání

Co si dneska jenom přát, co si dneska pod strom dát? Hodně zdraví, hodně lásky, kupu štěstí, taky vrásky, bez těch není radostí, jako že je ryba bez kostí. Člověk tohle všechno ví, a přesto v životě někde poleví. Dívá se pak na svět z výše a diví se, co má ze své chýše. Střádá, shání, nakupuje, občas něco vyluxuje. Běhá, chvíli neposedí a v noci tupě do zdi hledí. Z toho, co je kolem nás, by to chtělo více krás. Chtělo by to více lásky a jasně bez nadsázky. Mít se rád a mít vše rád, aby člověk mohl znát. Protože dnes láskou zveme světlo, teplo, radostnost, abychom jí měli dost. Proto přání jedno mám, ať mír, láska, zdraví, štěstí a pohoda přijde zase k nám!

Jedno přání je tu k mání...

Vánoční

Jediné přání dnes mám, ať zdraví, láska a štěstí zůstane s námi. Ať všechno, co špatné je se odplaví a dobré věci, ať u nás zastaví. Ať hodiny běží pomalu a práce je jen pomálu. Ať jídlo, dárky a cukroví, každému z nás dostatečně napoví. Že Vánoce přišly opět po roce a rozprostřou se všude široce. Pohádky, kapr a salátek, dokonce zbude i na pátek. Možná se zítra vyjeví, že i u nás se návštěvy objeví. A pokud tu sami zůstanem, uděláme něco s naším programem. Bude číst, budeme spát, budeme prostě odpočívat. I tak můžeme prožít vánoce, které k nám přišly po roce...

A je tu zase, ten vánoční čas!

Postelová

Nový den a nová naděje, že dneska už to vyjde a dnes už budu jen odpočívat. Sice to nevypadá úplně nadějně, přesto se těším, že by to mohlo vyjít a mohla bych se pomalu, ale jistě dopracovat k tomu, že neděle bude dnem, kdy bude odpočinek na pořadu dne. Kdy se sice pokusím uvařit oběd a vykouzlit krásu nedělního dopoledne, ale potom už nic. Pak už jen klid, pohoda, kniha a pořádný odpočinek pro tělo i duši. Ať si kdo chce co chce říká, já si to dneska v té posteli prostě užiju! Ať to stojí za to! Normálně totiž nemám čas odpočívat, tak si to dnes vynahradím za všechny dny minulé i budoucí...

S postelí v zádech, výdech i nádech!

Nemocová

Nevylezuj z postele a celý den budu jen lenošit. Plán, který by byl úplně dokonalý, kdyby jej nezhatila nemoc. Kde se vzala, tu se vzala, vlezla si mi přímo pod peřinu. Usídlila se mi v moji milované postýlce a nechce odejít. Tělo mám bolavé, hlava mi třeští, žaludek jako na vodě a zažívání, o tom snad ani nebudu mluvit. Člověk si dělá plány, jak se bude krásně povalovat a ulívat z domácích prací, no a nakonec ho dožene sama nemoc. Teplota si leze utěšeně nahoru i dolů, tělo chvílema neví, co zpracovat dřív a jediné, co opravdu nedělám, tak je lenošení. To mi asi zase zůstane jako nesplněná kategorie do příštího roku, kdy se snad podaří více lenošit a méně pracovat. I když ani tohle předsevzetí není úplně jasné...

Nemoci, bezmoci

Poslední

Poslední pracovní směna v tomto pracovní roce. Poslední aktivizace, poslední úsměvy, poslední hledání slov a slovíček. Poslední kondiční cvičení s kouzelnou hudbou a pak už se můžeme rozejít k oslavám vánočního času. Se svými rodinami, se svými blízkými, s těmi, co mám rádi a tak, jak je nám to milé. Člověk se těší posledním úkolům, jako kdyby už další nikdy neměly přijít. Ale ony příjdou, ale zase až za rok. Až později, až budeme odpočinutí, až nabereme sílu a budeme zase nachystaní sdílet vše, co chceme, potřebujeme a můžeme s těmi kolem nás. Dneska je to vše, končíme a zase až za rok...

Díky za vše a vidíme se v dalším roce!

Narozeninová

Rok se s rokem sešel a opět nastává den, kdy si člověk ve svém kalendáři přihodí další pořadovou číslici. Zatím to není nijak závratné číslo, přestoje hrozivé, jak rychle se tento rok obrátil, aby zaklepal na moje dveře. Ano přidám si do pořadí jedničku a pojedu zase dál, ale pro sebe trošku doufám, že se mi podaří zpomalit a zmírnit tempo, které je teď opravdu šílené. Není čas téměř na nic jiného než na pracovní povinnosti a domácí úkoly, které jednou v jednou báječném sledu, od pondělí do pátky a pak zase od soboty do středy. Stále dokolo, stále dál a ve stále rychlejším a zběsilejším tempu. Drobné šlápnutí na brzdový pedál a zpomalení by bylo úplně ideální, ovšem myšlenka může být předchůdce konání... Takže kromě zdraví, štěstí, lásky, ještě trošku klidu a pohody!

Ať žijí ti, co dnes slaví se mnou...

Předvánoční čas...

Bambule, baňky,

svíčky a sáňky.

 

Stromeček, světýlka,

dárky pro andílka.

 

Cukroví, vánočka,

přijede babička.

 

Úklid a pořádek,

dny plné pohádek.

 

Kapr a salátek,

všeho je dostatek.

 

Svátky jsou radostné,

za okny bělostné.

 

My jsme zas pospolu

u jednoho stolu.

 

Máme se báječně,

krásně a společně.

 

Co přát si víc?

Ať zdraví, štěstí a láska nám jde vstříc...

 

Kouzla a krásy, krásné to časy!

Polštářová

Jako sněhová vločka se snáším nad zemí a vím, že při dopadu se jen letmo dotknu povrchu zemského a hned roztaju. Starosti a problémy se mi honí hlavou a já nejsem schopna zastavit tok myšlenek, které útočí na moji mysl. Jediné, co pomáhá je fyzická práce a námaha. Zaměstnání, které přehluší všechno, co se skrývá uvnitř duše, co se prosmýká čarami života. Jednou, až budu vzpomínat na toto období určitě najdu mnohá pozitiva, jen v tuto chvíli je prostě a jednoduše nevidím. Neumím, nechci, nebo nedokážu rozeznat, kde jsou ty krásné momenty. Zda se jen na chvíli schovaly, nebo už úplně zmizely. Zřejmě tomu tak není, ale když je člověk jen v tom složitém, jednoduché prostě nevidí. A tak to mám v tuhle chvíli i já... Pro samé starosti nevnímám radosti. Ale zítra zase bude líp!

Zachovat si tvář, ulehnout na poštář....

Nespoutaná

Láká mě vyjít ven do přírody, sednout si někam na mez a jen tak se dívat do krajiny. Vyjít daleko od davů, shonu a lidského bláznění a schovat se před všemi starostmi, které se mi honí hlavou. Být na čerstvém vzduchu a nechat se ovívat studeným vzduchem, který pročistí duši a nastolí důležitý pořádek v těle. Zamrznou bláznivé starosti, hloupé myšlenky a člověku se začnou najednou vynořovat do popředí věci, které před chvíli neviděl a ani neslyšel. Pročistí se smysly a pohyb na čerstvém vzduchu dá zapomenout na všechno co tíží na těle i duši. Tohle bych skutečně potřebovala a tohle bych skutečně chtěla. Mít tak možnost utéct, schovat se, nebýt na očích a jen tak volně splynout s vánkem v parku, s vichrem na horách, nebo s uragánem nad Himalájí... 

Toť sen, který je tu jen!

Teamová

Ještě ve mě doznívají tóny hudby. Ještě se nechci vrátit do normálního života. Ještě chci být chvíli ta bláznivá a bezstrarostná puberťačka, která vyrazila na koncert. Ještě nechci mít starosti a trable všedního dne a jetš bych chtěla zpívat a užívat si vědomí, že je mi skoro osmnáct. Sice už mě trošku bolí kolena a ruce nad hlavou už neudržím tak dlouho, jak bych chtěla. Ale rytmus a slova písní mě vyburcují k mladickému výkonu. Nádherná atmosféra, super zážitek a neskutečný klid, který se mi rozhostil v duši je něco, co jsem potřebovala. Děkuji za každou chvíli, kterou jsem mohla dnes prožít. Děkuji za každý okamžik, který mohu sdílet. Děkuji za to, že tady mohu být a děkuji, že jste tady byli se mnou! Ač jsme možná nároční, přesto si držíme místo...

Lásko, lítám v tom taky!

Pečená

Vůně čokolády, sladkého pečení, kokosu a rumu mě dnes provází od samotného rána. Byť bych už měla myslet, možná i připravovat vánoční cukroví, připravuji dort a dezert na oslavu svých vlastních narozenin. Říkám si, jaké by to bylo narodit se jindy a jinde? Vyhla bych se pečení dortů a zákusků? Asi těžko, když ti moji milovaní mají tyhle sladké dobroty moc rádi a už od jara se těší, až zase budou vánoce a přiblíží se čas mých narozenin. To se totiž přiblíží také čas, kdy se většinou rozhodnu upéct dort, i když si říkám, že to není potřeba. Nakonec sama sebe přesvědčím, že by to bylo fajn a tak si peču a mažu, zdobím a promazávám krémem. A vlastně vím, že kromě vánočních svátků se přiblížily také mé narozky!

Hurá, bude oslava...

Brněnská

První a poslední pátek tohoto semestru a já nemusím před katedru. Vlastně nemusím vůbec do práce a můžu konečně vyrazit do Brna, abych se podívala, kde v posledních několika týdnech, vlastně měsících přebývá moje malé velké chlapisko. Už od začátku dne se těším a nemůžu se dočkat, abych konečně viděla, byla, navštívila a věděla, jak si tam žije. Sice mám trošku představu, tak se ovšem může od reality lišit. Proto se ráda přesvědčím, že výběr byl fajn a je v dobré společnosti. Je to nezvyklý pocit, když nám syn otevírá byt, ve kterém žije a člověk má najednou pocit, že je opravdu dospělý. Už to není ten malý klučík, se kterým jsme si hrávali v jeho pokojíčku, ale je to dospělý chlap, který jde svou vlastní cestou. Hledá si své místo na světě a prochází tam, kde jsme my už byli. Jen před mnoha lety, v jiné situaci a s jinými kulisami. Jsme na Tebe pyšná, víš? A moc šťastná za to, že můžu být stále součástí Tvého života...

Díky za den, bylo to jako sen!

Tichá

Ticho. Nikdo nemluví a nikde se nepohne ani lísteček. Klid, který hladí po duši a laská moje stále naslouchající uši. Zastavení, které člověk potřebuje ve spěchu dní a rytmu času, který si tolik supí stále dopředu a dopředu. Není nic zázračnějšího než klid, ticho a poklidné spojení s vlastním nitrem, které mi odpoví na všechny moje otázky. Stačí se jen zklidnit a dostatečně naslouchat. Není nic jednoduššího, než se odpojit od všeho, co zní ozvěnou hlasů a být jen s tím, co souzní s klidem duše. Být, slyšet padat vločky, vidět páru vlastního dechu a cítit prostupující chlad celým svým tělem. I tom je kouzlo adventních dnů, které prožíváme. Nechť jsou pro nás kouzelné, klidné, veselé i vlídné. Plné radosti a štědrosti, bez starostí z hloupých okolností...

V tichosti buď, mysl svou probuď!

Zabalená

Balící papír, stužka, lepící páska a dobrá nálada. Dárečky na jednu hromádku a každoroční festival balení může začít. Usednu na jednu stranu a na druhou budu hromadit, skládat a ukládat to, co bude zabaleno a nachystáno pro Ježíška. Na začátku budou jednotlivé věcičky, které jsem v průběhu roku nahromadila, nachystala a napřemýšlela pro své blízké. Na konci pak snad úhledně zabalené balíčky, které budou připraveny a nachystány, aby mohly být za několik dnů předány do rukou obdarovávaných. To je snad to nejmilejší na celém tomto procesu, který se neděje jen teď a tady. Je to dlouhodobá záležitost, kdy přemýšlím, dívám se a rozhlížím se, co by se ještě mohlo hodit a komu. Co by udělalo radost tomu či onomu a jak moc by o to stál... Většinou se mi podaří vykouzlit radostné úsměvy na tvářích všechn svých blízkých, tak věřím že i letos tomu bude stejně!

Šup do toho, jak je brzy hotovo...

Srdíčková

Hledat a nenacházet. Ptát se a nedostávat odpovědi. Být a přitom neexistovat. Vnímat a zároveň nebýt součástí celku. Chápat i nechápat, co se kolem děje. Hrát a imitovat to, co všude kolem pobíhá. Člověk má neskutečnou touhu zastavit svět. Sáhnout na pomyslnou brzdu tepu světa a zpomalit to bláznivé tempo, které si jede pořád dál. Nevíme proč je tomu tak, netušíme, jaké pohnutky jsou za tím vším. Toužíme zbrzdit svět, abychom mohli zachytit kousíček toho, co právě prožíváme. To, co je nám drahé a v čem se nám krásně žije. Nehodláme se valit šílenou rychlostí z kopce a ještě přidat plyn, abychom na konci cesty zjistili, že nestačíme zpomalit, natož zastavit. Bezpečnější bude v poklidném a vyrovnaném tempu nechat bublat motor a pokračovat jen na půl plynu. I to je občas rychlost, ze které se nám dokáže parádně zatočit hlava... Inu, už nejsme nejmladší, tak je potřeba zpomalit, zklidnit a ujasnit si priority i směr!

Jdu tam, kde svá srdce mám...

Pravda

Říkat pravdu a být upřímný je jedna věc, kterou v životě prosazujeme. Ale žít v pravdě je skutečně velmi těžkým údělem. Znamená totiž, že musíme být pravdiví, opravdoví a žít v pravdě i my sami. Musíme umět čelit pravdě, musíme si umět přiznat pravdu, která někdy může být celkem krutá. Musíme být pravdiví a umět si přiznat i sami sobě, že něco nezvládáme, neumíme, nejsme schopni, nebo nestihmene tak, jak bychom chtěli. Že stárneme, že nemáme náladu, že se bojíme, že se trápíme a že se děsíme toho, co právě prožíváme. Být pravdivý není jen o tom říkat pravdu, mluvit pravdu a žít pravdu, ale také v pravdě žít i být. Sama pravda dost bolí a bývá krutá, ale kryž se člověk naučí ji vnímat tak, jak má, zjistí, že pravda je pravdou a není nic, co by ji mohlo změnit. A je jen na nás, v jaké rovině našeho žití budeme žít. Zda v přetvářce sami před sebou, nebo v pravdě a vším, co s ní souvisí...

Moudrý ten, kdo pravdu dí!

Věrná

Danost věcí a skutečnost, že se ke mě vždycky dostanou ty, které nějak mají, mě nepřestane fascinovat. Hudba, která mě přivábí svými rytmy a zaryje se přímo do srdce. Slova, která přesně odpovídají tomu, co právě prožívám. Věci, které se mi staví do cesty, abych je zdolala ve chvílích, kdy mají být zdolány a mají přínést ten správný účinek. Slova, jež mají donést svůj smysl dostoupají až k pochopení ve chvíli, kdy mohou být vyslyšena. Tak přesně to funguje a tak přesně to v mém životě je. Občas ztrácím v mlze cestu, občas ztrácím směr a také víru v sebe sama, ale ve chvílích, které přícházejí následně pak pochopím, že i ono tápání má smysl. I já musím pochopit, v čem je smysl toho, co právě prožívám a kam se směruji. A že není náhoda, co si k sobě přitahuji, koho k sobě pouštím, s kým komunikuji a jak. Tohle všechno má svůj smysl a řád, který řídím, ač přesně nevím jak... V pevné oddanosti drž mě vždy, když je to potřeba a podej ruku tam, kde bude chybět!

Věrně a statečně, krásně a skutečně...

Vypnout

Občas se to stává, že nepomůže ani dobrá káva. Člověk je tak unavený, že jedině ani spánek nepomůže. Snad je dobrá fyzická aktivita a únava ze sportu, či jiné takové aktivity pomůže unavit tělo, které si dokáže nakonec odpočinout. Jinak není zbytí a točíš se v kruhu neustálé únavy, stresu a přidávání úkolů, které ovšem nikam nevedou. Vyřešit je nedokážeš, pohnout s nimi nemůžeš a víš, že tady budou. Staší tě, utlačují tě, jsou v tvé hlavě, zobou z tvého vnitřního já, víš to, ale neumíš se s tím vyrovat. Na venek je to pořád ta stejná fasáda a zdání normality, uvnitř probíhá bouře, která se nedá zastavit. Hromobití, blesky létají tam a zpět, kdy dopředu nevíš, kam udeří přístě. Očekávaš, ale nevíš. Jsi stále ve střehu, ale netušíš, odkud to přijde. Žiješ v čase nečase a době nedobě, což by nevadilo, jen kdyby ta hlava šla vypnout, aspoň na chvilku, bylo by to fajn!

Vypnout a nevnímat, nic nepředjímat...

Pandičková

Konečně jsem se dočkala! Už jsem tomu přestávala věřit, ale sen se stal skutečností a je to pravda. Dneska nastal ten den D a hodina H a já jsem konečně odučila svou poslední hodinu u studentů kombinovaného studia v letošním zimním semestru. Nevím proč, ale zdál se mi nějak obzvlášť výživný, dlouhý, úmorný a náročný. Pořád bylo kolem tolik úkolů, zadání, seminární a semestrálních prací, různých pracovních seminářů a školení, že vlastně ani nevím, kde mi hlava stojí. Možná v tuhle chvíli ani netuším, jak se mi tohle všechno podařilo přežít, ale podařilo! Jak jsem to všechno ustála a kam se to dál posune, tak to se ještě uvidí, ale pro dnešek se ve mě rozhostil klid, mír a pohoda. Moje práce byla završena, já si můžu dát nohy na stůl a teď už budu jen vymýšlet nová zadání, písemky, zápočtové testy a jiné srandičky a parádičky, které mě čekají. Ale to už proti těm mnoha předešlým, hektickým, přebíhajícím a učícím měsícům bude pouhá sranda!

Když je v pátek sranda, pak se zrodí panda...

Expertní

Červený kabátek, bílé vousy, knihu hříchů, berlu, kamarády čerty, strážné anděly a můžeme vyrazit. Zase po roce se chystáme na mikulášskou nadílku pro naše babičky a dedečky, abychom jim připomněli, že ani na ně se nevztahuje naprostá nezúhonost. I jejich dušičky během roku hřešily a možná ledacos řešily, co nebylo úplně pěkné. Proto je potřeba se podívat do knihy hříchů, přečíst největší hříšníky, postrašit je a popostrčit k nějakému pokání. Pochválit ty hodné, usměvané a spolupracující, kteří občas zlobí, ale nakonec to ani nestojí za řeč. Čerti si brousí zoubky na všechno, co by mohli, ale žádnou dušičku neuloví, dnes ještě ne, dnes je ještě čas, protože všichni slíbí, že se polepší a nakonec i zazpívají na rozloučenou krásnou koledu. Tak je to fajn a my odcházíme s pocitem, že se to opět povedlo, udělali jsme radost, překvapili jsme a snad nezklamali!

Mikuláš i čerti, to jsou pěkní experti...

Hotová...

Jak jen to všechno přežít? Kolik je to úkolů, které se válí všude kolem. Který si mám vzít a splnit, abych se konečně dostala k nějakému konci? Síla, energie a úsilí je napnuto ke zvládnutí, ale technika chybí. Ach jo, kdyby tak jen řekli, mohlo to být bez toho věčného stresu! Ten úplně nikdo nemá rád a přesto si jej všichni děláme, nebo možná přiděláváme. A to jen tím, že zůstáváme nevšímaví k tomu, co se nám mění pod rukama. Vím, že to stihnu, ale proč ten frmol... Šlo by to i jinak. Takže se nadechnu a vydechnu, najdu svůj klid a také nitku ke splnění svých úkolů.

Tak hurá do toho a vše je hotovo!

Travnatá

Bez adresy, 

bez jména,

možná bude 

odměna. 

Hlavu složím 

do klína,

ticho, to mě

dojímá.

Řev a věčné

reptání,

nedávám

to skuhrání.

Jen to, co si

nalhávám,

jen to, co si

dodávám...

 

Ještě malý

kousíček,

k tomu 

jeden 

perníček.

 

Potom už jen

pohoda, 

velká, jak ta

jahoda!

Chutná šťáva, horská tráva...

Pozorujíc...

Dívám se kolem sebe a nestačím se divit. Tají se mi dech, jakou nádheru příroda dokáže vykouzlit z toho mála, co má. Dorbné kapičky na stéblech trávy, třpytící se rosa či mrazivé vločky zalezlé na okenních tabulkách. Matka příroda je kouzelnice a mocná čarodějka, která nemá většího následovníka. Je tou, která čaruje a každý den přináší změny, které se dějí v přírodě. Během dne, týdne, měsíce i roku a my lidé je vnímáme. Občas si uvědomíme i vliv, který na nás mají. Někdy hudráme, jindy si změny užíváme, většinou však procházíme nevšímavě kolem. A přitom je všude kolem tolik krás! Všude kam se lidské oko podívá jsou zachyceny jednotlivosti, drobnosti, které ve svém celku vytvářejí onu nádhernou paletu přírody, kterou známe. Tu, která nás obklopuje, která je s námi a která je v nás! Děkuji Matko přírodo za krásy, kterými nás obdarováváš, neboť jsou to kouzla, která umíš jen ty...

Porozuj, v klidu a tichosti postůj!

Vyluštěná

Je fajn, když člověk dokáže vyřešit některé problémy samostatně. Poradit se, to ano, ale obtěžovat někoho dalšího, aby přišel a udělal to, co já nedokážu dořešit, to je někdy ten největší problém. Proto je fajn, když se věci dějí, v hlavě se nad nimi přdemýšlí a pak se dají najít i další možná řešení, a to v rámci vlastních sil. To mám úplně nejraději, protože to pak vím, že jsem to zvládla. Dokázala jsem dostatečně dobře využít vlastní zdroje, síly a energii, abych vyřešila to, co se na začátku zdálo jako neřešitelný problém. A ejhle, nic není nemožné a všechno je jak má být. Já můžu v klidu užívat nedělního klidu a pohody. Občas si k tomu odskočit k plotně či pračce, no a to už určitě zvládnu. Na to mám dlouholeté školení, takže v tomhle rozhodně problém nebude!

Řešení je mysli umění...