Nevím, co si myslet o tom, co se právě odehrálo? Je to pravda, nebo to byl jenom sen? Byla jsem tady, vnímala jsem nač se mě ptají a přesto netuším, zda jsem odpověděla. Nemluvě o tom, zda odpovědi byly správné. Všechno se mi motá hlavou, snažím se přehrávat si každičkou otázku a nejsem schopna si vybavit ani to, jak se vlastně jmenuji... Ne to nebyl stres, to bylo přímo zaskočení a vkročení přímo do hlavního proudu dění. Jasné je, že některé věci není radno podceňovat, je nutné jim dát čas. Všechno se musí usadit, zakalení se přesune na dno a čistá voda bude k vypití. Jak moc čistého vína si nalejeme, to teprve zjistíme. Teď však žiju s pocitem chaotického klokotání a neurčitého sněhu tání. Jak to bude vypadat zítra, to ještě nevím. Jediné, nač si troufám myslet jsou prožité hodiny nad texty. Snad i já posléze zjistím, že nebyly zbytečné!
Nedívej se dále, než dostaneš se do finále...
Žádné komentáře:
Okomentovat