Zrnečková

Je těžké chtít něco změnit, když není zaseto alespoň zrnko naděje. Sami můžeme cítit potřebu být nablízku změnám, přestože se zatím nedějí. S nadějí v duší věříme, že se všechno v dobré obrátí a každá, byť i nepatrná částečka pohybu bude prolomena do velkého třesku. Mocný výbuch a ještě mocnější změna, která nastaví zcela jiná pravidla, jak se vaří povidla. Aneb, když změnu, tak pořádnou, ať stojí opravdu za to! Možná přinese nějaké to vylepšení. Možná dodá člověku sílu k vnímají i podprahových věcí. Možná se stane tím, co nikdo neočekává a vytvoří zcela očekávaný výstup. Jedno jak, jedno s kým, každopádně tady teď, protože to je to důležité. To, co musí být změněno a co by mělo změnám dostát. Jsme to my, jsou to naše postoje a názory, které měníme a jimiž měníme svět. Pak už není nutné nic dalšího dodat, neb potřebné bylo započato. Semínko zaseto, drápek zadrápnut a uzlík zauzlován...

Miluj a budeš milován, žij láskou a nebudeš nikdy sám!

Diskursní

Jako celekm vyplouváme na hladinu života. Míříme přesně za svým cílem a neřešíme skutečnosti světa. Časem zjistíme, že se nám náš nastavený kurs různými okolnostmi proměňuje. Uvědomujeme si stále svůj cíl, přesto chápeme i drobná odbočení od přímé cesty. Někdy v polovině života zjistíme, že to, co jsme považovali za cíl, je pouze nedostižná chiméra, která se vzdaluje tím víc, čím víc se jí přibližujeme. Vydáváme velké úsilí, abychom vytrvali a neztratili vlastní tvář. Najednou nás však naše děti vyvedou z omylu. To není ten správný cíl, který máte! Vždyť ten leží úplně někde jinde a vy jste se zmýlili. Bojujeme s vnitřními i vnějšími dilematy onoho poznání, která nemáme šanci vyhrát. Tak jako my i svět kolem se proměnil, a to co na počátku bylo jasné, už teď neplatí a je potřeba se poohlédnout po jiném východisku. Jaké bude? Co přinese? A bude už napořád? To nevíme, i když jsme přesvědčeni, že tentokrát to je to pravé!

Neboj se změnit kurz, když promění se tvůj diskurs...

Blesková

Vědecká noc je za námi a čeká nás den plný různých překvapení. Plány jsou jasné, vybavit se na hory a zimní radovánky. Nepodcenit žádnou část zimní výbavy a být mile překvapen designem i zpracováním něčeho tak jednoduchého, jako jsou lyže  Nic dalšího, ani většího neočekáváme, i tento cíl je dnes docela velký. Pokud se nám podaří splnit si ještě něco dalšího, pak to bude jistě vítané rozšíření našich představ. Třeba podrbání Betinky, nasbírání dalších kaštánků, dlouhá procházka či milé posezení s rodinnými příslušníky. Uvidíme a snad se nám podaří dosáhnout alespoň nějaké části. A pokud ne, pak nebudeme smutnit. Vžyť za oknem svítí sluníčko a den je zase jako malovaný. A věřte nebo ne, co víc si můžeme přát, než milé lidičky kolem sebe a krásu přírody k tomu!

Vyjdi z domu, neboj se hromů...

Nechaná

Pořád jako na trní. Stále jednou nohou v poklusu. V těle se hromadí nervozita a stres se zdá být tím, co určuje naše kroky. Je to jen zdání, nebo je to pravda? Sním, či bdím nad tímto svým dnem? Realita je reálnější, než se může zdát a než si vůbec můžeme přát. Všechno se kolem točí a moje oči sledují ten překotný poklus v záchvatu radostného rozechvění. Co když to právě bude ten moment, na který čekám? Co když je to ta chvíle, která má být pouze mou? Dopředu netuším a neočekávám nic, co by nebylo zřejmé. Všechno ostatní je pak velkou výzvou, kterou přijímám s vědomím, že je to můj život a mé rozhodnutí. Vím o něm, jsem s ním a zítra také budu. Přežiju, nenechám se převálcovat a s vítězným pocitem zadostiučinění vyrazím za dalším dobrodružstvím...

Není nutné spěchat, někdy je dobré věci jen tak nechat plynout!

Panenková

Tvrdou rukou vládni světu a uvidíš, co to bude za odvetu! I když myslíš, že to víš, s myšlením vždy narazíš. Na blázny a jednotlivce, kteří mají své kostlivce. Ve skříni a pod postelí, kde se rádi vždy tetelí. Čekají a vyčkávají, až jim zvony vyhrávají. Až jim doba nastane, každého pak dostane. Do kolen a do pekel, ať je král či učitel. Je to prostě jenom o tom, že život krásně dá se žít, jen musíš vědět kam máš jít. Musíš srdci naslouchat, sám sebe mít vždy rád. Od toho to začíná, na stole je svačina. V batohu pak tisíc rad, které dal ti kamarád. Které kolem poletují, v láhvi zvuky kumulují, do světa pak dávají, jen to v co sami doufají. Žijí zbožně, s duší v míru, občas udělají díru. Do světa a do srdíčka, nezavízají před ničím víčka. Vždyť život má se přeci žít, jak bys mohla jen tak být? Máš to kolem napsáno, že milosti je ti dáno. Proto vstříc si utíkej, ať zase krásně, hej...

Veršované myšlenky, nejsou jen pro panenky!

Syslí

Dělat věci naplno a citem, to chce vážně odvahu a otevřenou mysl. Člověk intuitivně chápe podstatu věcí, ovšem praktické realizace mohou být úplně jiné. Snad proto je velmi důležité bezhlavé nadšení, které člověku dává křídla a pocit, že nic není nemožné a všechno je splnitelné. Pro nás dospělé pak postačí vzpomenout si na dětská léta, kdy slovo nejde, nelze či není možné, nebylo v našem slovníku. Všechno bylo možné, uskutečnitelné, reálné a skutečně proveditelné, pokud jsme chtěli a měli dostatek síly na přemýšlení... Je tomu opravdu tak, že věkem a zkušenostmi se nám ztrácí ona pomyslná a pověstná otevřená mysl, neboť dostáváme od života mnohé lekce v tom, jak žít. Přeso bychom si měli umět uchovat alespoň kousek dětského myšlení, které nám dává křídla! A najednou po letech opět létáme, vznášíme se nad problémy a řešíme vše s nadhledem a smyslnou myslí!

Tak ať myslí, kdo si syslí...

Obstátá

Tak dneska do toho rozhodně šlápnu! Nebudu čekat, až se někdo, či něco odhodlá, aby se věci daly do pohybu. Prostě a jednoduše je rozpohybuji já. Budu oním stimulem, který bude potřeba a zároveň i uklidňujícím prvkem, který člověk hledá. Jen tak budu schopna čelit návalu úkolů a nahromaděných drobností, které je potřeba dovést do konce. Ne, že si řeknu musím to udělat. Pro dnešek využiji síly svých myšlenek a se slovy v hlavě si řeknu, chci to udělat a také to udělám. Ne, přes pomyslené mrtvoly a mrtvá místa či mrtvé prostory nepůjdu. Ale také se nebudu bát riskovat trochu ze svého prostoru, abych ochránila sebe i své jméno. I když ono není moje a musím dbát, aby nebylo poškozováno. Přeci jen být nositelem a nést je dvojí význam, který právě dnes pochopí mí protivníci. Jich se nebojím, protože vím, že jsem připravena se silou v duši i na těle zdolat každý kousek cesty, která mě čeká...

Kdo se bojí, neobstojí!

Zvláštní

Šíleně a ještě šíleněji si připadám po dnešním dnu. Nedokážu zastavit rozběhnuté myšlenky a tělo krotím také jen s velkými obtížemi. Je to jako na houpačce, nahoru a dolů, letím a padám, cítím se dobře a nemám náladu. Od radostného výskání ke zlostnému mručení dnes není daleko. Je to velmi zvláštní pocit vědět i nevědět, umět i neumět, uměle řádit a prakticky uskutečňovat. Ještě štěstí, že máme ta krásná místa a lidičky, kteří nám dodávají energii a radostný náhled na život. I já dnes potřebuji jejich odhodlání a sílu, která mi po celém dni už teď večer chybí... A to je teprve první den nového semestru! Co budu říkat takhle za měsíc, nebo dva? Netuším, jediné s čím dnes mohu souhlasit je fakt, že pokud jsem se právě nezbláznila, tak to zvládnu i v následujících týdnech...

Lovu zdar a studentům zvlášť!

Veršovaná

Krásně fouká ze všech stran,
slunce přišlo opětk k nám.
Drak se hrdě vznáší výš,
hledí na obloze skrýš.

Dobrá rada, přísné prsty,
bnevyřeší naše resty.
Každý sám dnes dobře ví,
co mu přísluší a kdy!

Jeden vaří, druhý volá,
na třetího čeká škola.
Bez práce přec nejsi nic,
zaber, makej, z plných plic!

Neděli si užij celou,
minuty se valí vpřed,
nikdy už tě nedoženou,
věci, které prošvihl jsi teď!

Krásnou neděli, aby všichni věděli...

Ustřižená

Páni, to ta zahrádka krásně prokoukla! Nikde žádné roští, ani přesahující tráva. Je květinky a drobné keříky. Ještě sestřinu zvadlé mečíky a bude to vypadat jako v japonské zahrádce. A nesetřihnu, jediné co se podařilo ustřihnut, je můj prst! Krve jako z vola a přitom jsem je malé telátko... Strkám pracky přímo pod ostří nůžek a pak se divím, že is ustřihnu kus prstu. Inu, co naplat, když se malý medvěd pustí do díla, pak i krev může létat vzduchem. A z toho jasně vyplývá, že jsou činnosti, které medvědům nepřísluší a také nástroje, které malým talátkům do kopýtek nepatří. Protože když se zákaz poruší, končí to vždy nějakou lapálií...

Neboj se stříhání, i když strach ti nahání!

Poháněná

Nuda? Tak tohle slovo nemám v repertoáru. Nevím, kdy naposledy jsem neměla co na práci a mohla bych tedy prohlásit, že jsem se nudila. Spíš žiju stále v poklusu a tak mám pocit, že vhodnější by bylo použít spěchej, už to mělo být. Uvnitř mám stále napnutou strunu z luku a jen, jen vystřelit. Daleko, vysoko, za chvíli, ne právě teď. Protože pak už bude určitě pozdě a nic nebude tak, jak by mělo být. Proto mi noha kmitá jako splašená, neboť je stále připravena vyrazit. Utíkat, zapojit se do činností a nestát jen tak a nelelkovat! V mém případě je totiž chytání lelka něčím, co přirovnávám k zahlédnutí letící žirafy. Prostě neexistuje! A pokud bych snad přeci jen viděla létat žirafu, pak by to jistě bylo způsobeno něčím jiným, než tím, že bych se nudila. Čím, říkáte si? Inu, to záleží... domyslet si může každý, co jej napadne. A ono to vždycky nějak dopadne. Teď ovšem už musím běžet a zase zítra bude čas na chvilkové i milé zastavení se tady a teď!

Bežím, spěchám, nevím kam, dobře vím, že nestíhám...

Želecí

Tajím dech a viditelně se mi zužují zorničky. Mráz mi stoupá po zádech směrem nahoru a já vím, že to jen ten pravý pocit. Pocit neskonalé lásky, vnitřního štěstí a nebetyčné radosti, která se ve mě otevírá. Je tady, nachystaná rozkvést a přinést mnoho radosti všem, kteří budou nachystáni poslouchat. Budou připraveni k tomu, co jiný nevnímá. Drobné záchvěvy souznění, první oční kontakty a náznak úsměvu na rtech. I tak se rodí dlouholetá láska, jež přetrvá věky. Z bouří poznání i rozdílných názorů. Z důležitých momentů poznání jeden druhého a nepatrných náznaků, jež napoví. Dají nahlédnout do budoucnosti a přitom stojí pevně v současnosti, jež zatím ničím nevyniká. Snad jen oním pomyslným kořením života, které známe i když jsme je nikdy nezažili. Prožívejme svá drobná vítězství duše nad hmotou a lásky nad zlobou. To nám dodá potřebný náboj k očištění sebe sama a poznání vlastních hranic i možností.

Neboj se riskovat, nebudeš litovat!

Viditelná

Překvapovat a být překvapován. To je jedna z radostí, která nás doprovází každým dnem. Pokud čekáme velká překvapení a srdcervoucí zážitky, pak budeme zklamáni. Když však počítáme s tím, že i drobnosti jsou velkým překvapením, pak můžeme nacházet. Poslední kvetoucí šuškardy, první červenající se listí na stromech, studený ranní vzduch, příjemné prohřátí se sluníčku či vzájemná blízkost a radost z pouhého poznání. Stačí mít jen otevřené oči dokořán a překvapení se jen hrnou. U zítra nás čekají další a to ještě dnešek neskončil. S milým tetelením v hrudi uléháme do peřin a víme, že zase budeme překvapeni. Bez onoho kouzelného něčeho bychom nežili a zároveň nebyli. S tímto jsme tím čím jsme a jsme kým jsme. Snad proto se nechejme překvapovat a život bude veselejším místem pro život nás všech!

Plyne a já s ním, kam, to uvidím...

Správní

Když jdeš štěstí naproti, někde cestou se jistě potkáte. Je potřeba doufat, kráčet se vztyčenou hlavou a věřit, že štěstí čeká i na nás. Není jen pro bohaté, kteří si jej mohou dovolit. Je i pro ty obyčejné z nás, kteří věříme na spravedlnost, lásku, lidské štěstí. S pokorou kráčíme vstříc každému novému dni a bez podmínek kladených na ostatní, prožíváme své dny, jak nejlépe umíme. Jsme ochotni naslouchat, jsme připraveni převzít zodpovědnost a vystavit se přiměřenému riziku, jež je s životem spojeno. Pak stačí jen dobře naslouchat, pozorně se porozhlédnout kolem a jistě najdeme svůj díl štěstí. Nemusí to být nic hmotného, neb hmota je pomíjivá. Jistě postačí i drobnost, která je... Kaštánek v ruce, vonící květina, teplé sluneční světlo, chutný oběd, nebo jen pocit vědomí, že žiju a to je velké štěstí. Mám své blízké, občas vzdálené a všechno je jak má být!

Šťastným chtěj být, najdi svůj klid...

Přeludná?

Od každého kousek a pohnu se dopředu. Zapojit všechny svaly a nebát se riskovat tam, kde je to možné. Posouvat své hranice a možnosti směrem dál. Do pozic, které jsou dosud zvláštně zastřené, ale připravené na naše zdolávání. Mít jistotu v myšlení a postarat se o dosažené pozice. Nebát se být tam, kde je potřeba a být s těmi, kteří to potřebují. Mít v hlavě jasno a s úplnou představou kráčet k novým výzvám, které jsou před námi stále. Nebýt oním ustrašeným káčátkem, které se krčí v rohu a jen občas pípne, aby se vědělo, že ještě žije. Nemít však příliš velké sebevědomí a nekriticky být spojen s tím, že jen náš názor je ten nejdůležitější. Prostě a jednoduše být a mít jen tolik, kolik jsem schopen zvládnout a být i mít jen tolik, kolik je potřebné pro vlastní růst. To jsou pevné základy poznání, na kterých se pokoušíme stavět a budovat lepší svět. Bez přetvářky, s láskou, porozuměním a shodou všech zúčastněných stran.

Toť má vize, která není jen v knize!

Poklusná

Kampak se poděl ten úžasný klid a pohoda? Kde zůstali zpívající ptáčci a voňavý větřík? Zřejmě ne daleko, ale odsud se to zdá, jako vzdálenost na měsíc a zpět. Od dalšího volného víkendu nás dělí jen sedm dnů, které se ovšem budou plné městského hlaholu a klokotu poklusného tempa. Od rána až do večera se zase budeme potýkat jednotlivostmi, které nám před sebe postaví každičký den. Budeme hledat nejlepší východiska z problémů a čekat, jak jednotlivé kroky dopadnou. Budeme se snažit přežít vše, co si na nás život přichystá. A to vždy s vědomím, že přijde vytoužený pátek a s ním i dašlší volné dny. Proto budeme klusat a pádat, abychom byli se vším rychle hotoví a mohli tak započít volné dny, bez stresů a tlaků. Do té doby vydržíme, vyřešíme, doplníme a vzájemně se podržíme, abychom mohli zase v klidu být a v tichu si snít...

Neboj se poklusu, nebudeš v mínusu!

Zaláskovaná

A je to tady! Nervozita jako před třiadvaceti lety, ve vzduchu očekávání, co nám dnešek přinese. Bude stejně úspěšný a krásný, jako ten před lety? Bude tolik veselí a radosti, jako když jsme se konečně rozhodli spojit naše životy v jeden? Bude plný plánů a růžové budoucnosti? Věřím, že ano a snad se i s ohledem na věk podaří splnit si některá svá přání. Pocitem příjemnosti to začalo, schůzkami to pokračovalo a dospělo to až tam, kde dnes stojíme. Na prahu středního věku, s méně naivním pohledem na okolní svět, s úžasnými životními průvodci, s několika šrámy na duši, ale hlavně s tím, který to všechno rozpoutal. Můj zájem, mé soustředění a plně získal mou důvěru. Objevil a nechal rozkvést mé pravé já, které spalo a čekalo, až se objeví. Jen díky němu mám vše, co jsem si mohla přát a mohu žít život, který mám!

Díky za ta léta, nechť nám láska vzkvétá...

Třináctková

Třináctého dneska máme a všichni řeší, jaký to je strašný den. Protože se nám sešel pátek a ještě třináctka k tomu. A přitom se jedná o úplně normální pátek, jako každý jiný. Jen s tím rozdílem, že dneska stojí v kalendáři ono krásné, šťastné a požehnané číslo třináct. Vím, že někteří jej nemají rádi a přisuzují mu nějaké nepříjemné vlastnosti. Pro mě je ovšem třináctka šťastným číslem. Je to číslo, které označuje datum, kdy jsem poznala jednu z nejdůležitějších osob v mém životě. Je to číslo, které se stalo šťastným v mnoha ohledem aktuálního žití. Je to den, kdy vrcholily přípravu na naši svatbu. Tedy den, který nemohu považovat za prokletý. Třináctka je prostě číslem, jako ostatní v řadě a jen my jsme mu předali onen negativní nádech. Není nutné se však samotného čísla bát. To nám neublíží! A pokud jej ještě spojíme s něčím milým, pak se i třináctka stane pozitivním prvkem našeho života...

S třináctkou buď rád, je to velký kamarád!

Bláznitá

Sním,  bdím? Jsem ještě součástí snu, nebo už jsem v realitě? Nějak se nemohu rozhodnout, zda to co se děje, může a je realitou současnosti. Jsou nám stanovována stále nová pravidla a povinnosti, ale nemáme dostatečné technické a finanční prostředky na jejich realizaci. Stojíme před problémem, kdy máme mnohé v elektronické podobě a stále se musíme potýkat s tunami tištěného a podepisovaného papíru. Žijeme ve dvojím světě, který je plný nástrah a různých překvapení, která stojí na hranici zdravého rozumu. Z toho nám snad už zbývá jen um, či rum, abychom měli dostatek schopností lupnout si další stopečku rumu, jež zabrání myšlení. Proč? Protože myslet, znamená muset se neustále ptát... Asi jsem opravdu ve snu, neboť tohle normální a rozumně myslící člověk nemůže myslet vážně! A přesto je to tak. Proto nezbývá než srazit paty, natáhnout svůj krok, sklonit hlavu a poslušně jít. Tohle je vyžadováno, přáno a vyšší mocí dáno!

Neboj se bláznit, dovol si souznít...

Zá-dušní

Jen kapku štěstí zachytit
a krásou,
klidem,
v dobru žít.

Cestou svou si tiše jít,
jen tak obyčejně
si zde
být.

Hlavu krásou zaměstnat,
s úsměvem
si spolu
hrát.

Starosti a velké smutky,
vyjít kopec hodně
prudký.

Láskou, vírou denně žít,
zachovat si svůj
pověstný klid!

Chmury zase odplynou,
potokem a
krajinou,
pro nás tady zůstane,
to,
co máme napsané.

V osudu a srdci svém,
jen to dobré
dál si vem!

S láskou budeš vzpomínat, na ty které měl jsi rád...

Hřejivá

Většinou běháme kolem, neumíme zpomalit krok a přitom drahá místa něšeho života je nutné procítit. Udělat si čas, zastavit svůj zrychlený dech a nastražit uši. To pak zjistíme, že i krajina kolem nás si tiše ševelí. Tu do kopce, tady v rovině a tam zase splývá s potokem v dál. Vnímáním pohybů, šustotem padajícího listí a dravostí všeho i ničeho se stáváme součástí posvátnosti míst kolem nás. Jakmile proniknou hluboko do duše, stanou se milými průvodci naší životní pouti. Drahými kameny v korálcích na niti, jež slouží k potěše duše a klidu poznání. Zdá se, jakoby každý kout naší planety byl obklopen svými přízraky minulosti a přísliby budoucnosti. Ovšem jen místa propojená s vlastním duševním prožitkem bereme za svá a milujeme je, jako podstatu naší existence. Nemusí to být jen místa krásná, pozoruhodná či neobvyklá, jsou to však místa spojení, vzájemné úcty a hlubšího poznání. Každý to své má, jen je potřeba dobře se dívat!

Pátrej a přenášej, tajemstvím své srdce hřej...

Dopadací

Studeně a opuštěně ocitáme se na konci svých cest. Připraveni na pokračování, jež nemá dalšího trvání. My stojíme připraveni, oslabeni, v plné síle a čekáme na skutečnosti, které zřejmě přijdou. Jsme rádi za každé prosvětlení pochmurných dní a očekáváme vše, co jen si umíme představit. Myšlenky pravidelně plují tam i zpět a nikdo nedokáže zabránit jejich postupnému prolínání. Barvy se mísí, vůně a chutě procházejí kolem, jen tady je klid a mír. Snad proto čerpáme síly na kruté pravdy, že i ten, kdo je milován jednou odejde. Nezáleží na tom, kdy přesně, protože je zatím tady a našim úkolem je mu být po boku, umožnit mu být sám sebou a nenechávat jej samotného. Být, pečovat, starat se i doprovázet, dopřát si čas odpočinku, načerpat potřebné síly a odkládat břímě okamžiku, jež je těžší, než skutečnost. Otevřít srdce lásce a pochopení, že do posledního vydechnutí budeme plně sami sebou a spolu s sebou...

Pomáhej žít, v pravdě si být!

Vzácná

Přihlásit, radovat,
zvířátka milovat.
Kolem se rozhlížet,
jak krásný je ten
náš svět!

Neděle probouzí,
déštěm nás oblouzí,
radost nám dodává,
náladu podává.

Slunce dnes nevyjde,
ke dveřím nepřijde,
v duši však bude mít,
každý svůj vlastní klid.

Někdo se zabaví,
jiný snad unaví,
s obědem přistane,
co jiný snad dostane.

Každý z nás má to své,
v ruce zas napsáno,
mějte se rádi
a nechejte
ustláno...

Pozdě je na něco,
co mělo čas,
včera už přešlo to
do mnoha krás.

A tak se dneska jen,
přenesem tímto dnem,
dopřejem duši své,
aby byla součástí té tvé!

Vzácnost je vzájemnost, té není nikdy dost...

Svačinková

Dnes není příhodný čas na experimenty a žádné výstřelky. Čas musí běžet jen podle pravidel a není čas na úniky. Prostě a jednoduše, tak jak to je, tak to i bude. Není potřeba se pouštět do žádných velkých akcí, protože ty stejně k ničemu nevedou. Alespoň pro dnešek je dobré se nechat řídit tím, co jsme zvyklí a nenechat se vyhodit ze sedla. To by rozhodně nebylo dobré ani pro naše uvažování, ani pro případné další plány. Byť je počítáno s určitou proměnou, nic nenaznačuje, že přijde právě dnes. Proto naberme síly před výstupem a buďme pak plni energie, které bude potřeba. Dnes ještě není ten pravý čas na boj, ani jiná vystoupení. Tak klid v duši a pohodu všude tam, kde se budeme pohybovat!

Neboj se odpočinku, dej si čas na svačinku...

Stopečková

Je toho moc, co bych chtěl říct a zároveň vím, ač řeknu cokoliv, nic nebude správně slyšet. Snad proto budu raději mlčet a stát v pozadí, abych se nepustila do něčeho, co bych nemusela zvládnout. Pro dnešek úplně postačí těch několik mnoho skleniček, kterými jsem byla posilněna a které budou ještě dlouho spočívat v mém těle. Raději se nechám spoutat přírodou, než alkoholem a vystoupám výš, až k vrcholkům hor, které se rozprotírají v okolí. Vystoupám až tam, kde se vrcholky dotýkají mraků a vykřičím vše, co nechci znát. Dát zase plnost svým dnům a řád, jenž přináší do duše klid a dostatečnou pohodu. Jen tak dokážu být, přemýšlet a snít o všem, co ještě skutečně potřebuji. Ostatní už je jen mlžnou vlnkou, která je a za chvíli už ne...

Dej si stopečku, můj milý chlapečku!

Slušivá

Jako vzdušné pápěří vznáší se moje duše nad povrchem. Pomalinku a tiše padá k zemi, kam ulehne do čerstvě posekané trávy. Vůně podzimu jde spolu s oparem ranní mlhou a slunce se jen pozvolna propracovává na zčervenalou oblohu. Chlad se mísí s prvními teplýmy paprsky a jen tiché kroky se ozývají v okolí. Je těžké odolat pocitu plného spojení i nepatřičnosti zároveň... Tělem jsme spojeni s vnějším světem života, duší jsme blíže onomu nepopsatelnému pocitu energií, které kolem proudí. Člověk se vnořuje do hlouběji a může rozpoznat pravá slova i důležitost jednotlivých částí. Někdy zvítězí tělo nad duší a jindy zavládne klid a mír. Jako právě nyní, kdy nemusíme, nepotřebujeme, nespěcháme a jen tiše plyneme. Kam, s kým, proč a jak, není podstatné, neb naše duše si s otázkami hravě poradí!

Plyňme občas s naší duší, to nám přece vždycky sluší...

Kořenová

Zvláštní pocit patřit někam, odkud odcházíte. Tam, kde se sice cítíte doma a přesto vás tam nechtějí. Ne proto, že neumíte, nezvládáte, ale proto, že jste vystoupili z praktického světa a přešli do teoretického zázemí oboru. Roky utíkají, vědomosti přibývají a rozsah poznání se rozšiřuje, nicméně základ byl překonán. Kam se schoval? Zůstal zachován alespoň v kořenech vlastního poznání? Cítím, že zůstal. Je tam, cítím jeho prvky, které občas vyplavávají na povrch a zazáří. Jako hvězdná star, jež oslňuje a vyplňuje místa, která následně rozkvetou. Obléknou se do barev a voní tisíci vůněmi všeho světa. Každý střípek poznání má svou barvu a vůni. Jakou? No přeci jasně jiskřivou. Jako moře, jako slunce, jako tráva, jako léto, jako horský vzduch a promoklý psí čenich...

Hledej a objevuj, na svých kořenech pevně stůj!

Doprovodná

Do života člověk vchází s tím, že jej prožije. Dlouhými dny, měsíci a roky se prokousává do stále vyššího věku. Moudří, poznává, zjišťuje a zajišťuje si své místo na této planetě i světě. Postupně prorůstá jeho život se životy ostatních a stává se tak neoddělitelnou součástí sebe sama i svého okolí. Pomýšlí na další dny, prožívá mnohá dobrodružství a nepřipouští si skutečnost konečnosti života. Ona však zasáhne v různorodé podobě a jednotlivá lidská spojení se přerušují. Mnohdy vinou nás samotných, jindy vinou nevyléčitelných nemocí a strázní. Konec a smrt se přiblíží do života, zasáhne každý nerv i sval a zcela vykolejí běžný chod života. Naruší každodennost a způsobí mnohé ztráty, jež postupně zacelí čas. Někdy ovšem ani ten nedokáže přimět živé, aby vážili dní, jež jim zbývají a poučili se z prožitých skutečností. A přesto by měl být právě onen fakt podstatnou zkušeností každého z nás. Doprovázet, a v paměti uchovat kousíček odcházejícího, a ten uložit hluboko do vlastní mysli. Tam se spojí s našim vlastním životem a vyroste do košatosti našeho vlastního života!

Pomáhej a bude ti také pomoženo, doprovázej a ani ty, nezůstaneš sám...

Nazrátá

Proč jsme na světě? Jaký je náš účel a cíl? Jsme zde jen proto, abychom si vydělávali na živobytí, nebo je naše poslání hlubší? Každý zřejmě odpoví jinak, dle svého vlastního vědomí života a svědomí světa. Nicméně důležitou součástí pochopení sebe sama, je uvědomit si, že jsme zde právě proto, abychom umožnili světu žít smysluplněji, s odvážnou vizí a ušlechtilejšími cíli. Jsme zde proto, abychom svět obohatili a byli světem obohacování. Pokud na tento úkol zapomínáme, ochuzujeme tím zejména sami sebe. Ve svém poznání i akceptování se. Vždyť svět je obrovskou inspirací, každé napsané slovo je hlubokým smyslem spojeno s poznáním, které je tu pro nás. Neváhejme, nepochybujme a vězme, že tvrdou prací dosáhneme opravdového úspěchu a naplnění života. Být spojen láskou, mít bohatou fantasii a nevyčerpatelnou inspiraci pro každý okamžika života, je naplněním a obrovským závazkem pro každého z nás. Být a být naplněn potřebou změnit v lepší místo k životu je snad nejdůležitější lidské poslání...

Nic nezastaví mou myšlenku, pokud nazrál její čas!

Znovuotevřená

Už se to blíží, už to brzy vypukne. Ranní vstávání, celodenní sezení ve škole, úkly a školní povinnsti, Ač už dávno odrostlá těmto školním dnům, stále je to ve mě. Už to opět začíná a zase mě to všechno čeká. Někdy se zapomínám, že já nejsem ten, koho se úkoly týkají. Nemohu nést ohromnou zátěž světa na svých bedrech. Jen mohu pomáhat a být tím, kdo vyslechne. V pozadí, jako šedá eminence, čekat, až přijde žádost o pomoc. Všechno ostatní se týká školáčků a školou povinných studentů. Já tu jsem, ale už jen jako vrba, jež vyslechne, poradí a pomůže, když je potřeba...

Otevřít stavidla, nastavit pravidla!