Tam kde...

Kde začíná čas? Je vždycky v nás? Světlo končí, tma se blíží. Víla s kouzlem už se blíží. Úcta je tu pro každého, vztahy jen pro takového, který o ně může stát, který umí milovat. Je moc těžké být tu vždy a nikdy nebýt poslední. Tam kde končí poznání, tam se rodí doznání. Že tu dneska všichni jsou, kteř míří za duhou. Kteří jdou a pospíchají, kolem sebe mlhu mají. Čas je pánem všeho dění, proto si ho lidé cení, proto chtějí mít jej v hrsti, proto je nám proti srsti. Přesto někde začíná, svoji váhu prý to má. Svoje kola ovládá, resty klade na záda. Já už dneska mnohé vím, proto už se nermoutím. Vím kde čas své místo má, kde si pěkně začíná. A já zrovna právě tam, teď už večer pospíchám. Všechno stihnu, všechno zvládnu, zítra možná zase padnu. Ale dneska den byl skvělý, protože byl veselý i vřelý. Každý prvek místo měl a všude bylo plno těl. Mezi nimi kousek sebe, protože mi dal i Tebe. Teď tu sedím přemítám, vzpomínkami prokmitám. Je tu mnoho otázek, ještě více procházek. Proto půjdu raději spát a nechám si o všem zdát...

S časem máš moc, krásná je noc!

Virová

Malé potvůrky číhají ve vzduchu a skočí na každou klidnou duši, která se nechá. Jen tak si lze vysvětlit důvod, proč jeden den je nám do zpěvu a druhý už nedokážeme pohnout ani hlavou. Smrkáme, kýcháme, bolí nás oči a tělo je jak v jednom ohni. Malé zákeřné bacily se rozhodly znepříjemnit návrat do reality. Jistě i samotné návraty jsou náporem na tělo, ale když se k tomu přidá ještě bacil, tak je dílo dokonáno. Snad proto si připadám jako placek roztažený v posteli, nevím, jak se uvelebit a jak dát odpočinout hlavě, která se s tím rve. Nejde dělat nic, jen počkat, až to všechno skončí a nastane zase klid a pořádek. Jistě to bude rychlé a doufám, že i bezbolestné, aby vědomí dostalo to, co si zaslouží.

S viry se peru a s ostatním se deru!

Cloumavá

Nevšedně všední mi připadá ten dnešní den. Tělo si ještě nestačilo zvyknout na posuny v časech, ovšem musí pracovat tak, jak je zvyklé. Snad proto všechno trvá mnohem déle a každý úkon je mnohokrát přeskočen, než se k němu znovu vrátím. Hlava je ještě v oblacích, vzpomínky mnou třepou a já bych chtěla být v klidu i bezpečí milovaných. Dnes však musím sama zapřít síly, abych dokončila vše, co ještě zbývá. Čím dříve bude hotova práce, tím více času bude na odpočinek a cesty do jiných světů. Pokud se pletu, tak se opravím, jen vím, že dnes už to asi všechno nespravím. Pokusit se můžu a taky zapřu všechny síly, aby co nejmenší resty mi na zítřek zbyly...

Odpočívat, užívat, se vzpomínkami si jen hrát!

Příletová

Cestování bez ustání,
to chce velké odhodlání.
To chce hodně odvahy,
taky trochu zábavy.

Jdeme tam a jdeme zpět,
pořád točí se tu svět.

Jednou dole, jednou nahoře,
doma, v Londýně či na dvoře.

Pořád čekáš, něco hledáš,
dokud doma už to nemáš.

Každý den a celý jen,
procestujem navzájem.

Procestujem,
proletíme,
domů
zpátky
přiletíme.

Tady čeká nový den
a v něm spousta vzpomínek jen!

Každý přílet je i cestou dál...

Očičková

Dnešní den byl zahájen pohledem do velké dálky, z velké výšky. Hned z rána jsme vyrazili k London´s Eye, které bývá zatracováno i vychvalováno. My jistě budeme patřit k těm, kterým se zážitek libil. Z výhledu jsme pak vyrazili k Sherloku Holmesovi, ovšem najmout si jeho služby nebylo vůbec lehké. Je vytížen neustálým vyšetřováním, tak jsme museli popojít dál. Sami jsme tak prozkoumali British Library. Tady si člověk říká, že ještě existují skrytá místa poznání, která stojí za to prozkoumat. A osobně bych tu chtěla pracovat a poznávat tento skrytý svět knih. Nicméně my musíme dál, tak projdeme náměstím a vykoukne na nás British nuseum, kde procházíme věky a plujeme staletími. Co se zrodilo kdysi vydává svou poutavou histoii dnes. Já jsem ráda, že tu mohu být s Vámi. Poznání je o to cennější, oč víc bolí nohy i hlava. Po čase už ani ta neslouží a tak nezbývá nic jiného, než vyrazit k domovu. Večer ještě drobné poznání svítící krásy velkoměsta, které není jako jedno ze sta, ale z tisíců...

Dobrou noc Londýne, snad se ještě někdy uzříme!

Hiphopová

Já už nemám nožičky, mám jen malé ploutvičky. Přesto šlapu jako drak, po mostě i do oblak. Autobusem ráno jedu, sedím vzadu, sedím vpředu. K Picadilly dorazím, zpátky cestu urazím. Pizza Hut nám dává šmak, na kole všem vytřem zrak. Řečníci se předhánějí, kolemjdoucí se jen smějí. My se opět osmělíme, jízdou kolem potěšíme. V Albert Hall je čilý ruch, v Harrod´s zase samý duch. Každý chce se radovat, v luxusu si nakupovat. Mě to děsí, mám tu být? Raději bych měla klid. Tento luxus pro mě není, života si jinak cením. Jiné věci uznávám, proto Londýn poznávám. Z Millenium Bridge a pryč, půjdem ještě najít míč. Na stadion zamíříme, pohledem se potěšíme. Večer ještě hru si dáme, protože se rádi máme. Jsme tu stále, jsme tu spolu, u jednoho velikého stolu. Zítra zase budem dál, kdopak by se objevování bál.

S hiphopem i bez, je veselo nám dnes!

Nultá

Ráno jako malované, každý rád si do Londýna vstane. Metro, vlak nás nezastaví, autobusem projedeme davy. Westminsterské opatství ukrývá mnohá bohatství, parkem můžem cestovat, s koníky si krásně hrát. Na kole to jenom sviští, už jsme u jezírka a pak na hřišti. Z kopce dolů míříme, Georga v parku uzříme. Kensingtonský palác stojí, k obědu nás to pojí. Lasagně a taky pivo, na Picadilly je stíle živo. Nic nás ovšem nezachrání, od věčného kapitánského řvaní. Do Greenwiche dorazíme na nultém se vyfotíme. Pak už zase honem dále, Londýn lákal by nás stále. My však už dnes musíme nechati to na jiné. Dneska půjdem v klidu spát, necháme si něco zdát. Zítra zase vyrazíme, s Londýnem se seznámíme. Budem po něm cestovat, Londýn má snad každý rád!

S nulou i bez, přejedu mez...

Křižníková

První ráno v Londýně a všude je plno úsměvů, dobré nálady i krásného počasí. Naše kroky míří k toweru, kde obdivujeme krásu posekaného anglického trávníku i starobylé havrany. Každý má své jméno i specifický krok. Slunce dodává pochmurné atmosféře pevnosti příjemnějšího ducha. V nás je plno elánu a proto zdoláme vyhlídku na Tower Bridge i skleněné průhledy do propasti. A co nás čeká dál? Dobrý oběd, s příjemným cvrkotem a pak křižník HVM Bellfast, který nás přímo nadchl. Různá děla a další lodní vychytávky jsou zajímavé. Dodávají dnešnímu dni nádech specifičnosti. A to si pak představte, že ženy nemají vztah k technice a té vojenské už vůbec ne. S těžkým srdcem opouštíme loď a po vlastní ose přecházíme po London Bridge k Monumentu, kde nás nezastaví ani 311 schodů do výšin. Stálo to za to a tak jsme nahoře odměněni nejen krásným výhledem, ale i zdolávacím certifikátem. Naše kroky dále míří k Trafalgar Square a katedrále svatého Pavla. Zde spočinou unavené kroky poutníků i nás. Víc už dnes opravdu nezvládneme a tak míříme do klidu a k prostřenému stolu. A co je podstatné, jsme rádi, že jsme spolu.

S lodí v zádech jde dobře výdech i nádech...

Standstedská

Ráno jako jiné a přesto něčím vyjímečné. Nevstáváme do obyčejného dne s pracovním zápřahem, ale vyrážíme za společným dobrodružstvím. A co nás čeká? To sami ještě nevíme. Jedinou jistotou je metropole Londýn. Plná zvuků, barev, různých náboženství, pokladů histrie a kulturních krás. Jistě, nejprve musíme zdolat úporné cestovní podmínky, ale přátelé, stálo to za to! Vystupujeme z ledatla, kolem se šíří vůně svobody a angličtina vláde slovu. Zdoláme, projedeme a profrčíme a až v Ilfordu vystoupíme. Zde už čeká postýlka a teplý čaj, aby zítra byl tu ráj!

Londýnský čas, je stále v nás...

Pakovací

Navlékám korálky na nitě, nezdá se to býti složité. Přesto se prsty pletou a já bych chtěla být tetou. Běhat si zápolit, s kolem se lopotit, s dětmi si stále hrát, s úsměvem pračku prát. Záleží na keři, straší mi ve věži, straší mě poznání, jak se vše dohání. Kouzelné věci jsou, já běžím za tebou, rukou se zachytím, studenta odchytím. Valím se, pobíhám, jak se zdá nestíhám... Já to však doženu, vlakem tě předženu, zítra se vykulím, do deky zakuklím. Pak už jen dívání na řeky toulání, na krásy Londýna, je ze mě blondýna!

Bal se a uchystej, zítra Ti bude hej...

Ledárnová

Podzim se pomalu hlásí ke slovu. Ranní teploty klesají a také přes den to venku vypadá na pořádnou zimu. Ještě minulý týden jsme měli parné léto a nyní si začínáme zvykat na pořádné ochlazení. Nedá se nic dělat, počasí si nevybíráme, i když bychom rádi. Příroda je po době rozkvětu unavená a potřebuje si v klidu i tichu odpočinout. Zvířátka si vystýlají pelíšky a ucpávají všechny škvíry, které by mohly v době zimního spánku vadit. Malé děti se těší na příchod zimy a dospělí počítají, co všechno ještě musí stihnout, než se rok překulí do dalšího. Každý má svá rozhodnutí a ta nás nutí dělat to, co musíme. Hromadit jídlo, kupit podestýlku, balit věci, uklízet nádobí, učit se novým věcem či vstávat brzy ráno do chladného dne. Ať už jsou pohnutky našich činů jakékoliv, měli bychom pamatovat, že zimu neodvrátíme. Přijde stejně nevyhnutně, jako naše rozhodnutí, která musíme udělat. Proto neváhejme, dobře zvažujme a v pravý čas vystupme na světlo světa tak, jako zima se svými prvními mrazíky. I to je umění, rozhodnout se a neukvapit!

Za správné myšlenky a roznodnutí, bez emocí a bez vzplanutí...

Pramenná

Každá věc má svůj počátek i konec. Vše někde začíná a má svůj koncový stav. Mnohdy konec je počátkem další etapy, která se rozprostírá před člověkem. Neuvědomujeme si, v čem jsou prameny našeho poznání a přesto mnohé víme. Na své cestě zjišťujeme, co víme a co jsme zdaleka nepobrali. Jen hlupák si o sobě myslí, že zná vše a soudí život podle sebe. Protože to, co zná, je omezeno na jeho pohled na svět i život. Přitom kolem může a je tolik věcí, které nezažil, kam nezašel, co neuskutečnil. Pouze tím, že poznáváme, objevujeme a poodrýváme podstatu sebe, věcí kolem nás i poznání, zjišťujeme, jak málo víme a kolik toho ještě zbývá objevit. Nikdy zřejmě nebudeme skvělými objeviteli pro všechny, můžeme se ovšem stát malými vědátory pro sebe sama. Vždyť i toto poznání je důležité a stává se podstatným pramenem pro náš život. Proto může být náš a proto je tak jedinečný...

Žijme tak, jak nám říká naše srdce!

Rosová

Balíky slámy trčí z louky. Mezi nimi se tiše valí mlha a k tomu jen ticho. Nepohne se ani stéblo trávy. Sem tam je možné uslyšet zaštěkání z nedaleké vesnice, jinak nic. Jakoby se dnes ráno zastavil život a příroda se konečně nadechla vlhkého oparu z deštivé noci. Vyprahlé ostrovy luk a stále sušší půda dnes opět ožívají. Déšť smyl stopy prachu a vyprahlosti. Nastolil rovnováhu vlhkého chladu a vyprahlosti léta, kdy všichni tušíme, co nás nevyhnutelně čeká. Podzim, padající listí, plískanice, pomalý přechod k zimnímu spánku. Dnes si však užíváme poslední záchvěvy léta, s rosou na stéblech trávy a tichým úžasem v srdci.

S rosou jdi za krásnou...

Blíživá

Podmračená obloha a zvláštní ticho se line sobotním ránem. Čekání na déšť se stalo běžnou součástí našich dnů. Horké dny měsíce září jsou neobvyklé a voda chybí na každém kroku. Všude tam, kde obvykle voda vystupuje z pórů a vlhost láká ke spočinutí, je dneska vysušený kout země. Příroda vyčkává, zvířátka se tetelí a dešťové kapky si dávají na čas. Možná přijdou, možná budou a snad konečně zkropí vyprahlá čela všech zahrádek, zvířátek i nás lidí. A přinesou potřebnou vláhu do většiny koutů naší krajiny. Bez nich totiž nebudou břízky, ani řízky...

Za déšť a vláhu, pro další dráhu!

Sportovní

Se sportem i bez,
oběhneme mez,
doskáčemek večeru,
já se tu s tím poperu.

Dneska práce, zítra nic,
zazpíváme z plných plic.
Pojďme rychle přednášet,
přeskočíme celý svět.

Od rána to hbitě mluví,
svoji rychlost pořád tlumí,
svoje ruce drží v pěst,
ještě zbývá hodin šest.

Do večera dlouhý čas,
pomaličku ztrácím hlas,
ještě že se volno blíží,
to hlasu snad neublíží.

V pondělí se budu mít,
zase budu sportem žít.
Zase bude povídání,
bez přestávky,
bez ustání...

Sportovní den před víkendem jen!

Ránová

Nic není jak má být. Od rána se věci dějí a já je neovlivním. Jsem ve vleku událostí, které postupně přicházejí, jako malé pohromy. Už si myslím, že je to za námi a najednou je tu něco dalšího. Jako vlna se zvedá ze země, valí se a já jen čekám. Nemá cenu utíkat, nebo se snažit vzdorovat. Věci zde jsou, jsou připraveny a já je pro dnešek již neovlivním. Snad zítra bude vhodnější konstelace hvězd, které budou stát na mé straně a já si nebudu připadat, jako ve vleku. A když ano? Nevadí, ono se to jednou uklidní a dojde i na příjemnější začátky. Hlavně nepropadnout panice a nenechat se zachvátit hektickým uvažováním. Ničemu tím nepomůžu, jen samu sebe připravím o požitek z boje.

Bez boje nejsou souboje!

Dvacetiletá

Dneska je to dvacet let,
co se mi rázem změnil svět.
Láska našla hodinu,
spolu založili jsme rodinu.

Od té chvíle jdeme světem,
spolu stárnem, blbnem, kvetem.
Každý den je něčím nový,
zdoláváme hory, schody.

Učíme se lyžovat,
hrát si, taky malovat.
Učíme se být vždy spolu,
i když máme na to školu.

Je to práce, je to dřina,
mnohdy taky velká psina.
Na cestě už nejsme sami,
Jabík je tu stále s námi.

Humor, smích nás provází,
i když dostanem se do nesnází.
Jdeme přesto stále dál,
kdopak by se výzev bál?

Jedno vím však celkem jistě,
že vezmu si Tě za muže i příště,
že chci s Tebou stále být,
nebudeš mít nikdy klid.

Proto přeji Tobě, nám,
všechno štěstí, co ho znám,
všechnu radost, malou starost,
abys nikdy neřekl a dost!

Aby smích nás provázel,
aby vždycky jsi mě chtěl,
aby každý den byl jiný,
aby nebylo tolik dřiny,
aby všechno co teď máme,
bylo vždycky požehnané!

Nádherný výroční den, pro Tebe a pro mě jen...

Knižní

Tolik je věcí, které chtěla bych Ti říct. Tak málo slov k jejich vyjádření. Tolik knih, které bych si přála s Tebou číst. Kolik času společně stráví láska? Kolik knih dokáže přečíst? Mnoho zvuků a tónů spojujeme s milovanými. Zní nám v hlavách vždy, když si na ně vzpomeneme. Slova nestačí jen si myslet, musí být i psána, aby je potomci mohli číst. Jen tak dokážeme překonat časy a naše láska bude překračovat věky. Kniha lásky je nekonečná, je plná radostí, krás i omylů. A přesto je věčná, stejná i rozdílná, jak má to být. Začíná tóny, prostupuje zvuky a končí souzněním. Symfonií zvuků, slov i hlubokých citů. Je tu pro mě, je tu pro Tebe, je tu pro nás i naše okolí. Jen tak přežívá, jen tak si užívá a jen tak se dožívá hlubokého věku... Spojí dva v jedno, pod slunečnou i mračnou oblohou a přináší radosti i starosti. Pouto věků v kruhovém prstenu, který někde začíná a je nekonečný. Tak jako láska v nás!

Knihu lásky s úsměvy i pro vrásky...

Protokolová

Kolo se otáčí, nohy šlapou a v dálce mizí další den. Pondělí utíká mílovými kroky, čas nelze zastavit. Předepsané úkoly se hromadí a rychlost se zdá být čím dál tím pomalejší. Ráno plní síly plníme zadané úkoly, jeden s druhým se míhá a už je tady třetí. Po obědě nastává pauza, kdy hlava přestává pracovat a tělo se cítí unaveno. Předepsaný seznam je dán, nikdo se nemůže vymlouvat a musíme jít dál. Ještě kousek, ještě malinkatý krok a už bude zpráva hotová. Ano chyběl jen krůček, ale čas byl proti nám. Co se dá dělat. I zítra je den a tím, co jsme dnes nestihli, zítra začneme a do záznamu dáme, že se dneska už máme...

Krásný den, se sluníčkem jen!

Překvapivá

Neděle jako každá jiná a přesto za okny čeká překvapení. Dnes v podobě krásného, slunečného dne, který slibuje mnohé zážitky. Člověk je překvapován na každém kroku. Stačí se jen dívat, mít oči a srdce dokořán a pak již drobné radosti přicházejí. Jsme sami odkázáni na směrování našich životů, které nás mohou vést do zajímavých zákoutí a spletitých cest. Rozhodně je důležité zachovat si klidnou hlavu, která umožní překonat i negativní překvapení. V životech lidí se střídají dobré, zlé, lepší i horší časy, které umožňují uvědomit si, jak málo stačí k tomu, abychom překvapili, abychom byli překvapeni a abychom překvapovali. I jen malý stín v parném dni, či úsměv na tváři neznámého člověka v dešti, může vést k překvapivým závěrům. Snad proto choďme po světě s vědomím, že překvapení na nás čeká a může čekat za každým rohem. A jen na nás je, jak moc se překvapíme...

To jsem se překvapil, až jsem se převrátil!

Řezová

Od rána se točím v jednom kole. Od horké trouby k plotně, od plotny k lednici. Vyluxovat byt, umýt podlahy, vyleštit veškerý nábytek a hlavně nachystat nějaké dobroty. Odpoledne to vypukne, tak ať na nic nezapomenu. V hlavě si odškrtávám jednotlivé položky seznamu, které jsou potřeba ještě dokončit. Postupně přibývá věcí splněných, ale zdaleka nejsem na konci. Hlavně stihnout dokončit všechno včas a tak, aby to bylo dobré a k snědku. To mi připomíná, že pití už se také chladí, tak teď už jen dokončit oběd a vrhnout se na další přípravy. A večer? To jistě usnu tam, kde mi hlava spočine, ale snad s pocitem dobře vykonané práce a rozumně oslaveného výročí.

S řezem i bez řezu, sejdeme se u dřezu!

Potuchová

Nemám ani potuchu, zda bude večer klidný, nebo zda budeme na suchu a vítr bude vlídný. Většinou se těžko hledá, to co by jsme chtěli mít, přednost dostává pak to, s čím musíme žít. Svět se točí a my s ním, někdy je těžké odolat a být stále sám sebou, být prostě svým. Pocity se uvnitř mísí, naše role jsou nám dány, hry jsou pěkně rozehrány. Pověření, to se cení, rohožky se vzadu cení. Kompromisy musí být, abychom měli v životě klid. Přemáhat se nemá cenu, každý muž má svoji ženu. Prvním krokem musí být, láska, věrnost, hluboký cit. Bez ní nemáš tušení, co je srdce bušení. Bez ní nemáš zdání, co je lásky přání. Bez ní je to těžké jít, celý svět si obejít. Jenom dva jsou přeci pár a láska, to je věčný dar!

S předzvěstí lásky mizí i vrásky...

Spolužitá

Žijeme ve světě ekonomických vztahů, zrychlujícího se tempa a odtrženosti od morálních hodnot. Stavíme budovy až do oblak, budujeme široké dálnice a napomáháme spolužití světla a tmy, spravedlnosti a nepravostí, zvyků a zlozvyků. Rozdělujeme svět na věřící a nevěřící, duchovní a zbožné, intelektuály a blázny. Hledáme přesné pojetí vlastního života a světa. Pochybujeme o bohatství, upřednostňujeme střídmost ve světě plýtvání a nadbytku. Spojujeme své životy s naučenými vzorci, získanými od rodičů a nesnažíme se hledat vlastní cestu. Chápeme staleté pravdy, ale nevěříme v jejich pravdivost. Zpochybňujeme nezpochybnitelná tvrzení a zabýváme se vším, co nás rozptýlí. Vnitřně se zabýváme myšlenkami na propojení opačných názorů a dospíváme k vlastním paradoxům. Je možné chápat a věřit zároveň? Lze cítit teplo i chlad v jednu chvíli? Je správnou cestou nesprávný směr? Těžké otázky s řadou odpovědí. Můžeme totiž chápat věci a přesto nepoznat jejich podstatu. Život je totiž spojením paradoxů a spolužitím opačných názorů i soudů. Cestou z takového života je propojení vnímání, nazírání, chápání i pochopení, ve spolužitou, jednolitou součást světa.

Za krásu mlčení ve spoustě slov...

Přepadená

Od rána se věci dějí a já jen koukám jak. Něco málo ovlivňuji, ostatní se kolem míhá a vytváří atmosféru dne. Nálada je výborná, práce jde od ruky a stránky se pomalu plní slovy. Hodiny postupně utíkají a má mysl se přenáší do činností, úkolů a úkonů, které potřebuji pochopit. Jednotlivé drobnosti se plní a nakonec dne je tady paleta mnohých skutečností, které vytvořily den. Byla jsem přepadena a odnesena do prostoru a času, který není ani tady, ani tam. Vzniká někde mezi mnou, klávesnicí a myšlenkami v hlavě. Co všechno nakonec vznikne je ještě záhadou, ale snad to budou stránky smysluplných slov. Slov, vět, souvětí, odstavců a plných stran, které shrnou fakta, vysvětlí souvislosti a jednoduše představí neznámé pojmy. Pokud přinesou i něco víc, podařilo se a tomu můžu být jen ráda. Jen tak získám kamaráda a pevnou půdu pod nohama, která občas někam mizí...

S úsměvem a dobrou náladou, za každou hradní záhadou!

Atlasová

Kolik je druhů a typů, netušíme. Paleta je bohatá a v kombinacích mohou vznikat různorodá spojení. Jednou krásná, jindy bizarní a většinou specifická. Spojením dvou vzniká třetí. Stejný a přece jiný, v povaze, výšce, úsměvu, radosti, hloubce hlasu, nátuře či fyzické kondici. Pokud bychom měli zaznamenat každý prvek, rozhodně by nestačila encyklopedie či atlas. Nejsme schopni zachytit všechny nuance a drobné odlišnosti, které nás od sebe odlišují. Vím, že bychom měli rádi přehled o každém detailu, který lze pozorovat. Ale tuto možnost nemáme, dokonce ani v přehledně zpracovaných učebnicích. Někdo může namítat, proč se snažit všechno oddělovat a přesně popisovat. Jiný zase může chtít znát přesnou hranici mezi sebou a jiným. Je to o vnímání nás i kolem nás. Uvnitř víme, že se lišíme, ale jak moc a co je tím důležitým znakem, jenom tušíme. Snad proto ona chuť vědět, kde jsem já a jak se liším od svého souseda. Kdo je pes, kdo kočka a kdy už mluvíme o slonovi a ne o tapírovi. Zajímavá je ta naše kombinace a ještě zajímavější přehled všeho, co nabízí. A když tak nad tím přemýšlím, není to fajn, být jednou medvědem a jindy oslem?

Buďme vším, čím je nám libo, hlavně ovšem buďme sami sebou...

Podívaná

Zvláštní pohled se naskytne každému, kdo se bude dobře dívat. Běžný svět jen tak procházíme a naše oči nestačí ve své rychlosti zachytit ohromnou podívanou, která je všude kolem. Jednou je to malé chlupaté nadělení, jindy uhrančivé oči plné smutku a odevzdání. Pokaždé je to pohled, kterým se otevírají další dveře poznání. Někdy nestačíme, jindy nemáme dost síly a nakonec proběhneme od začátku do konce, aniž bychom se zastavili. Právě pohled je to, co většinou věnujeme svému okolí, pomocí něhož navazujeme kontakty a umíme jím milovat i nenávidět. Vidíme, co vidět chceme a opomíjíme vše, co nelahodí oku. Drobné skvrnky, střípky slunce mezi lesním porostem, rychlé dozrávání a pomalé stárnutí... Maličkosti, ze kterých je tvořen život. Proto je nutné se dívat, hluboce vnímat a široce chápat veškerý ruch kolem nás. Jen tak bude podívaná dokonalým zážitkem pro tělo i mysl.

Nespouštějme oči z krás a nohy z pevné země kolem!

Jindřiščina

Sváteční den dneska máme, Jindřišky si užíváme. Slunce svítí, stůl se třpytí, všude kolem kvete kvítí. Září jako malované, člověku se dobře vstane. Oslavenci ještě lépe, když ví, že láska kolem kvete. Plány nic nám nekříží, vyrazíme bez fiží. Vyrazíme na výlet, Rolanda zas zmůže svět. Nohy šlapou, srdce buší, z větru zaléhají uši. Nic se nám však nestane, pohlídej nás lachtane. Zítra zase budem mít, běžný pořádek a pracovní klid. Dneska ovšem slavíme, i když vlastně nevíme. Zda se vůbec slavit má, ten co svátek předstírá. I tak řádně oslavíme, Jindřiškám se postavíme, Jindy potom půjdou dál, se zdrobnělinou si hraje král. My je rádi oslavíme, potom domů vyrazíme. Tam nás čeká běžný den a tohle nebyl jenom sen...

S medvědicí mamicí, úsměv měj vždy na líci!

Uzená

Od rána se slunce směje, moje tváře krásně hřeje. Suchá tráva, teplý les, krásně bude zase dnes. Klidný spánek, mnoho snění, odráží tu moje dění. Začátky a dobré konce, na plotně se hřejí hrnce. Oči slzí, jídlo mizí, žádná práce není cizí. Všechny krásy světa měj, hlavně uzení se nelekej. Vzkoušet se musí mnohé, aby životy nebyly strohé. Aby letělo to v dál a život v harmonii utíkal. Včera, dnes a zítra zas, bude kolem plno krás. Zachytíme, zamyslíme, do okna si zasvítíme a pak půjdem zase dál, kdopak by tu jen tak stál? Svět je přeci plný krás, které stojí vedle nás. Nám jen stačí popojít, s uzením se v klidu sžít. Potom zase kousek dále, abych já i ty tam stál. Tam je život, tam je svět, objevíme jej spolu hned...

Objevy se objeví a krásy světa vyjeví!

Pokojná

Klidná mysl a pokojné dny, jsou tím hlubší, čím více činností vykonáváme. Snažíme se soutředit a stále více jsme vyrušováni blikáním, dotazy, drobnými úkony a větami. Pokoj je v nedohlednu a za chvíli je potřeba jít dál. Jak jen tohle skončí? To netuším, jen nechám vše sklouznout po své vnější slupce a půjdu dál. Zahloubám se a ponořím do všeho, co tady ještě zbývá. Dneska to dokončím a zítra budu jen vzpomínat na řetízkový kolotoč dnešního dne. Jistě přijde i další rozptýlení, ale to zvládnu. Jsem totiž klidná a tím je řečeno vše. A co dodat?

Pokoj a mír všem dobrým duším...

Zřítelnicová

Podívat se do očí a vědět. Zahledět se a propadnout do hlubiny zapomnění. I tak hluboké mohou být oči člověka a nenajdeme z nich cestu ven. Ovšem existuje ještě jeden tvor, který má oči hlubší a dokáže jimi vyslovit vše. Radost, starost, hlad, útěk, smutek i poslušnost. Ano, oči psa mají tu schopnost. Mluví tím nejkrásnějším jazykem na světě, který nepřekoná žádný pohled. A může jich být na tisíce, pohledem do oči pejska získáme nadhled a rozhled zároveň. Jen psí oči přemluví ke každé lumpárně a rozesmějí i tu nejsmutnější duši. Ach ty oči! Brána do duše je otevřena a zřít lze i to, co sami jen tušíme. A že je toho mnoho, to víme jistě, tak se nechejme unášet do světa haf a jistě bude i ňaf!

Psí oči nikde nekončí...