Rozjívená

Silný vítr duje, stromy se ohýbají až k zemi. Příroda blízní a my s ní. Včera krásný předjarní den a dnes zimomřivá metelice. Blahořečím teplu vyhřátého krbu a užívám si čtení. Zůstávám v klidu a přesto nesoustředěná k textu. Tu rušivé zkoušení, tam pomocná ruka a za chvíli nervózní telefonát. Jeden by se z toho mohl zbláznit. Ale já si tu sedím a je mi to celkem jedno. Však oni si poradí a zvládnou to i beze mě. Už jsou velcí dost, aby se nenechali zastrašit drobnými překážkami. A když ne, tak i tak si poradí. Já se dnešního dne a bláznivého tempa neúčastním!

Za klidnější dny bez bláznění a soužení...

Sáčková

Sem tam sáček, tu tam háček. Všude kolem hodně hraček. Smích a slzy mě tu drží. Jsem tu ráda, mám tady i kamaráda. Vanilka a pudink k tomu, už zas musím rychle domů. Procházka mě čeká velká, škoda že nemůže jít naše včelka. Vítr duje, sníh se sype, krtek zase hodně kope. Hlína, tráva, větvičky, mám tu velké krabičky. Kolíčky a houbičky, sáčky, brčka, kupičky. Krupice a rýže leží a náš život pořád běží. Letí, pádí, utíká a já jdu pro Puntíka. Dáme spolu sáček ňamek, potom nasadíme si narámek. Půjdem spolu spát, ať mě má už každý rád...

Sáček, háček, mráček a k tomu zelený dráček!

Hromadící

Je to zvlátní, co všechno se může dít a kam všude se může dostat člověk. Dnes jsem tady, zítra tam a pořád na cestách. Pozornost se tříbí a mozek proudí ve slovech i pojmech. Velké oči koulí se po papíru a já mlčím. Čekám, poslouchám, rozeznávám a krtec je velehorou. Smích je uzdravujícím lékem se spoustou energie. Spánek není nutnost a není potřeba hledat výmluvy k jeho uskutečnění. Mudrc není moudrý jen pro svoji moudrost. Je tím, čím má být a vším čím zkouší být. Neberme se příliš vážně, trocha sebeironie nikdy neuškodí. Pomůže, pobaví, život nám prodlouží a mnohé vyřeší...

Den bez zmatků pro hromádku oplatků!

Nekáraná

Netrestat, pochválit, dobře se naladit. Nečekat nemožné a být mile překvapen tam, kde můžeš být překvapen. To je dárek nad který není a zároveň i mnohé změní. Dlouhá je doba na kontrolu všeho, tak proč zrovna dnes jít do něho? Vždyť jsme tu každý den, vždyť sledujeme jen. Jak roste, jak sílí, jak se mu úsilí, přenáší do hlavy a je už svéhlavý. Sám se chce oblékat, sám se chce učesat, vzestupy, pády své, chce si proklesat. Hrdá jsem, nekárám, jen rukou povzbudím a zítra zase dál, do všeho povzbudím. Co je to jednička, nikdo se neptá. Co umíš, co už znáš, v tom si přec jednička. To je to co musíš, to je to co už máš, proto jsem pyšná na vše, co už znáš. Je toho hromada, co člověk ovládá. Jen si to vybavit, na stůl si vystavit. Nezbývá nic jiné, než to hned oslavit, co všechno v hlavě máš a co vše tam už má být... Pohled je překrásný na papír bělostný. Ty jsi můj šikula, co hezké známky má. A já Tě potěším dárečkem maličkým, něčím tak dobrým a hodně slaďoučkým!

Bez trestu k veselí, všechno se chumelí....

Těžkopádná

Ruka pomaličku klouže po papíru. Hlava je ještě zachycena ve snu a tělo nemá dostatečnou bdělost na další den. Težkopádný rozjezd a váhavé vstávání je dnes samozřejmostí. Málokdy je člověk unaven natolik, že potřebuje spát i ve chvílích probuzení. Dnes ovšem ten den nastal. Není chuť vstávat, není chuť pracovat a není čas na nic jiného, než dobrý a zasloužený spánek. Ano teď už to vím, tak proto se zase rychle vrátím do pelíšku a budu spát a spát. A pokud nezaspím, tak i těžkopádný den prožiju ve stavu bdělosti i radosti.

Smělý den, težkopádný jen!

Překládaná

Vkládám slovo za slovem, pročítám texty a v hlavě si překládám slova. Pomalu ze mě vypadávají věty, které formuluji do smysluplné podoby. Někdy se mi podaří, jindy dlouho váhám. Přemýšlím a zvažuji správné formulace, které nejvýstižnějším způsobem vyjádří to, co mám opravdu na mysli. Je to těžké uvažovat v profesní rovině a přitom promýšlet správný překlad do cizího jazyka. Škoda, že všichni nemluvíme jedním jazykem, možná že by pak všechny problémy světa vymizely. A možná by jich byl ještě více. Ono vždycky při překladu dochází k určitému zhutnění a zploštění původních informací, které jsou promýšleny a mají být sděleny. Ti kdo znají některý světový jazyk ví, že přeložit přesně a doslovně lidskou řeč je téměř nemožné. A přesto se o to pokoušíme, snažíme se sbližovat a rozumět si i přesto, že jazyky máme odlišné. Odlišné a mnohdy stejné, vždycky však nachystány k tomu sdělit, sdělené zaznamenat a produkovat dále. Proto nechť je naše snažení korunováno úspěchem a nenechme se zastrašit prvním nezdarem. Při dostatečné výdrži a tréninku se i toto podaří....

Za plynulou řeč a brilantní překlady!

Brilantní

Slavnostní nálada, klidný a vyrovnaný pocit z dobře ukončeného procesu. Tak nějak by mohl vypadat dnešní den. Jistě bude hodně záležet na tom, jak se sami přičiníme, ale i okolnosti zde mají své místo. Obecně totiž platí, že člověk je schopen splnit vše, co si naplánuje, ale jen tehdy, když není vyrušování nepříznivými a rušivými elementy. Dokáže se soustředit na činnosti a vypnout svůj kontakt s okolím. Jen tak je možné dosáhnout svého cíle, který se jako zlatý hřeb tyčí nad okolní krajinou. Jisté sebezapření a pocit motivace jsou významnými pomocníky na cestě ke skvostným výsledkům. Pro jednoho dokončení či výrazný posun ve vědeckém zkoumání, pro jiného dokončení zakázky na lepené sáčky. A pro mě? Prokousání se úkoly a povinnostmi běžné pondělního dne. Jen tak budu moci večer říct, že den byl plnohodnotný a stál za to!

Skvělý den, s úsměvem jen...

Pučíková

Klid a ticho na zem padá,
lehnu si do sněhu ráda,
za chviličku půjdu dál,
s kýmpak by si člověk hrál?

Pomalu se rozkoukávám,
svoje blízké tu poznávám,
co však nelze rozeznat,
je ten zvláštní kroků klad!

Kdopak se to shora řítí,
komu oči zeleně svítí?
Je to pes a nezbeda,
na nohy všem hned sedá.

Je to pejsek,
je to klučík,
říkají mu,
prostě Pučík....

Hned si spolu jdeme hrát,
páni, on mě má snad vážně rád.
Oči září mě i jemu,
když si spolu hrajeme,
nemůžeš se potom divit,
že vrčí i na Tebe.

Zve mě k sobě do pelíšku,
kde má polštářek i teplou lišku,
to se nám to bude spát,
o hraní si dáme zdát.

Neboj zase přijedem,
spolu lumpárny provedem,
budeme si zase hrát,
vrčet, drbat se i smát!

Krásný pejskový den všem...

Motocyklová

Jede jede motocykl,
doprava a dolevy,
motor tiše cosi brumlá,
lesem se to rozléhá.

Zajíčci a lesní tvoři,
pomalinku v sníh se noří.
Motocykl jede dál,
co by v lese jen tak stál.

Objevy a dobrodružství,
to je cílem naší cesty.
S motocyklem jde to hravě,
už blížíme se ku Jihlavě.

Ještě chvíli pojedem
a až k moři dojedem.
Tam se já i motocykl,
obrátíme zase zpět.

K domovu to táhne hlavu,
těšíme se na Šumavu.
Těšíme se na výlet,
kde poznáváme celý svět.

Ještě že je naše země,
takhle krásně kulatá,
nemusíme hledat cesty,
přijedeme na blata.

Motocykl unaven je,
proto musí jít už spát,
a já zase už jsem doma
a tomu jsem hrozně rád!

Cestování s motocyklem,
to je přece nádhera.
Ovšem doma s mámou, tátou,
tomu nelze odola...

V klidu usni motorko,
venku je teď moc horko.
Až se zase ochladí,
pojedeme já a ty,
objevovat celý svět,
ať je nám sto, nebo pět!

Rozmočená

Všude sníh a mráz, na oknech se tvoří zmrzivé obrazce a uvitř studená voda. Je krásné se nechat laskat mrazivou zimou a užívat si kouzla dnů, které tiše začínají i plynou. Občas se podaří zachytit drobnou letící vločku, která rychle roztaje a rozmáčí už tak zkřehlé prsty. Dnes to ovšem nikomu z nás nevadí. Těšíme se na horskou volnost víkendových dnů a už teď víme, že trocha nepohodlí za to stojí. Že mrzne, až praští je dobře, aspoň se nám bílá krása déle udrží. Zůstane, potěší a tělo přivykne lépe mrazivým teplotám, které jsou. A snad i pro nadcházející období zůstanou...

Mrazivý den, s teplým srdcem jen!

Přízemní

Názory se střídají jeden za druhým. Člověk nestačí vnímat podstatu myšlenek. A už se valí další... Něco nás však vyburcuje a nadzvedne z běžného pohledu na realitu. Většinou nějaká extrémní situace, nebo přízemní názor. Jak vzniká? Proč jsou někteří lidé s obrovským nadhledem a jiní se sotva dotknou svých kotníků? Jsem bytostně přesvědčena, že zde svoji roli hraje rodina, výchova v ní a pak další přiměřený proces učení ve škole a nejbližším přátelském prostředí. Jak jinak si lze vysvětlit fakt, že vzdělaný člověk se dopouští chyb, ale většinou není přízemní? A co vlastně je "být přízemní". Držet se při zemi, abych nespadl z příliš velké výšky. Proces chápání jednotlivostí v jejich celku. Celistvost myšlenek a pocit, že nám dávají křídla... Přízemní je všechno to, co se neopírá o pouhou zprostředkovanou zkušenost člověka před námi, ale je to něco, co si vytváříme sami. Co budujeme při vlastních vzletech a pádech. S čím pracujeme a nad čím přemýšlíme. Co nás formuje a dává nám jistý přehled i nadhled nad běžnými lidskými problémy. Tedy něco, co fyzicky neuchopíme, ale víme, že to buď máme, nebo ne! A jak jsme na tom se vždycky projeví, ve vypjatých okamžicích našich životů...

S nadhledem dnes, zítra i v běhu času, ať projeví svou krásu!

Ideální

Bouře duní všemi směry, prsty letí po papíru. Barevné tužky se míhají sem a tam. Všude vládne kreativní chaos a nikdo neví, jak to dopadne. Moderátor usměrňuje rychle se střídající myšlenky a snaží se zachytit jejich sled i výjimečnost. Rychlost, nápaditost, ideální řešení a myšlenky všude, kam se podíváš. Pojmy létají vzduchem, vůně poznání se line kolem stolu. Napětí je hmatatelné a dalo by se krájet. Někdy tady, jindy tam, ale vždycky spojené s něčím, co dopředu nevím, jak vyřešit. Je celkem zvláštní, jak poměrně reálné problémy řešíme nereálnými a často i bláznivými cestami. Koho by napadlo, že pes by mohl mluvit, či králíček spát na vypraném prádle. A přesto je tomu tak, kreativitě se meze nekladou a bláznivým nápadům už vůbec. Čím ztřeštěnější, tím lepší a co normálně nezažiješ, hlava přesto vymyslí...

Ideální den, pro bláznivost všem!

Invenční

Hluboké zamyšlení a nápad je tady. Mozkové závity pracují na plné obrátky. Ruka letí po papíru a maluje, tvoří, zdobí. Prázdný list papíru se plní myšlenkami, které jsou konfontovány s původními nápady. Někdy ani sami nevíme, kdy nás může napadnout geniální myšlenka. Jindy zápasíme s nedostatkem nápadů a jdeme tradičními cestami. Dopředu těžko odhadneme, kam směřuje člověk, kam myšlenka a co všechno může být chápáno jako kreativní výsledek lidského myšlení. Je to jen prosté vybočení z obvyklé cesty? Nebo je potřeba vyššího principu, který spojí nápady do specifických invencí? Každopádně je to něco, s čím denně pracujeme, co potřebujeme, co nám dodává barvu do života a lesk našim očím. Nápaditost, vynalézavost a originální způsob řešení je přece tím, co je odlišného na způsobech práce nás všech. Podpora a hlubší pochopení postupů je důležitým prvkem naší invence. Proto ji podporujme, věřme v její sílu a hlavně buďme kreativní.

S kreativitou a originálním řešením, za ochotou a vysvětlením...

Záhybová

Nejtěžším úkolem člověka je jít ve stopách předešlých generací a přesto nacházet jiné postupy vpřed. Je těžké zachovat si klidnou hlavu a dostatek rozvahy k úkolům, které nás čekají. Jednou je to náročný den v práci, jindy zdravotní indispozice či drobná zakolísání v rodinných vztazích a jeden má pocit naprosté rezignace. Jindy se všechno daří a svět se zdá báječným místem pro život. To všechno je tady, to vše nás doprovází a my hledáme nové cesty k výchově, ke společnosti, ke svým blízkým i sobě samým. V čestnosti, spravedlnosti, odměřené přiměřenosti a při zachování zdravého rozumu i novosti přístupů. Není jednoduché být, být sám sebou a umět reagovat na vše, co nám život přinese. Přesto je krásné být tady a teď, s těmi, které máme rádi, kteří nás obohacují, dávají nám prostor k životu, lásce, svobodě i pocitu bezpečí a jistoty. Chválíme dny, prožíváme noci a přitom stárneme, moudříme a snad se i stáváme vzory pro generace příští. A pokud ne, není potřeba se rmoutit, vždyť život je krásný a vůbec nemusíme být těmi nejlepšími...

Skutečnost a bezpečí jsou darem našeho myšlení a srdce!

Cestovací

Obujeme toulavou, nasadíme batůžek a můžeme vyrazit. Kam je jedno, všude chleba o dvou kůrkách a dostatek dobrých lidiček. Střecha nad hlavou i doprava zajištěna, tak čeho se jen bát? Budeme putovat, budeme poznávat, budeme se milovat i radovat. Na cestování není krásné jen to putování, ale už samotné plánování v člověku vyvolá pocit volnosti i radosti. Snad proto je super plánovat dlouho dopředu, kdy člověk radostně očekává a vyhlíží den svého odjezdu. Přípravy, těšení, balení a letění je tím, co člověka obohacuje. Tím, co ukazuje jeho pravou tvář a rozvíjí jeho schopnosti i dovednosti. Už teď se těším. Kam, to je jedno, hlavně vyrazit. S plánem a hlavou plnou nápadů....

Na cesty necesty, těší se nevěsty, těší se blondýn, zdoláme Londýn!

Přemlouvací

Ledová lednová nálada útčí, kroky se neženou, únava útočí. Ráno se probudím, oči své otevřu. Nechce se pracovat, chce se jen spát a spát. Nemůžu brtník být, musím už vážně jít. Celý svět vstal a klidný svůj spánek vzdal. Proto i já už jdu, otevřít si duhu. Otevřít okna svá, toužebně rozmilá. Trochu se unavím, oběd vám uvařím. Potom si ulehnu, tělo své odlehčím, večer se do vany celičká namočím. Půjdu spát, půjdu snít, co všechno bych mohla mít! Až leden rozpráší, zimou svou ledovou. Půjdu zas do světa s píšťalkou medovou. S medem i bez medu, k tobě zas přijedu. Půjdeme do lesů, střípky si odnesu. Poznání, pohrání, co leden zahání, aby zas na přesrok, udělal velký krok...

S úsměvem vstříc a nikde nic!

Javorová

Lísteček spadlý z oblaků
a já se dívám do mraků.
Zamrzlá řeka plná ker,
studovna hučí, od všech her.

Slším a vímám,
kolem se dívám.
Očima hledám,
hlavu svou zvedám.

Šedavá obloha,
sluníčko schováno.
Co je to, co je to,
dnes zase za ráno?

Sníh se sype z oblohy,
déšť se tiše snáší.
Já si sedím v učebně
a dál opět kráčím.

Jdeme dál a čerpáme,
v historii jen tak tápáme.
Znaky si tu znakujem,
po obědě se spakujem.

Pojedeme dál a výš,
ať jde kolem i zemská níž.
Ať je zima, ať je mráz,
postavíme kolem hráz.

Postavíme zeď či most,
pracujeme pro radost...

Javorový lísteček,
pro zvířátka domeček.
Pro člověka lahůdku,
pro milého jahůdku...

Dnes si tu s javorem,
povídám kolkome.
Dnes si tu poskočím,
stíny své přeskočím.

Zítra zas bude hřát,
sluníčko z oblohy,
to mě zas potěší,
to mi jen krásu dá.

To zas se budeme,
smáti spolu,
my, ty i já....

S javorem i bez, přeskočíme jez!

Zpocená

Tmavá noc pomalinku ustupuje novému dni. Vyhřátá postel láká příjemným pocitem bezpečí a odpočinku. Myšlenky bloudí po krajině snů a vědomí se pomaličku vkrádá do ztichlého pokoje. Tma je všudypřítomná, přimhouřené oči poskakují po místnosti. Tu se zjeví lampa, tam stůl a vzadu stojí skříň. Opravdu jsem tam, kde mám být. Byl to jen sen, žádné reálné nebezpečí nehrozí. Snad jen fakt, že je další ráno spojené se vstáváním, chystáním, vypravováním se a úprkem... Plán je jasný, vstát a jít. Jít, směřovat, pracovat a večer ulehnout. Když se zamyslím, pak den je vlastně přesným obrazem lidského života. Někde se rodí, má pozvolný náběh, kdy zjišťujeme, rozkoukáváme se, pomaličku se učíme. Pak přijde zlom, s intenzivním nábojem skutečnosti vplýváme do činností, naplno prožíváme dary i nezdary abychom se opět zklidnili a ulehli ke svým snům. Tak jako se rodíme, žijeme a umíráme, tak se rodí, žije i umírá každičký den. My s ním pomalu stárneme a než si to uvědomíme, stojíme na prahu konečnosti. Zpocení, uřízení, unavení a přesto šťastní, že to bylo fajn a není čeho litovat...

Nelitujme dne ani hodiny a starejme se o naše rodiny!

Vržená

Jak to říct? Jak to jen vyjádřit a neurazit? Jak stručně vysvětlit a vyhnout se vnitřními zmatku? Otázka, která se hrne není jednoduchá a přitom tak snadná. Pro člověka sběhlého v komunikaci není žádný problém natolik velký, aby se stal problémem. Je to pouhá výzva k soustředění se a překonání drobného výkyvu na hladině soustředění. Je to něco, s čím běžně pracuje, co denně řeší a co není vůbec podstatné na cestě k cíli. Snad proto je učení tak těžké, protože si každý sám musí přijít na správný způsob reakce na otázky. Majít vhodnou odpověď a srozumitelné formulace. Je velmi těžké popularizovat, zjednodušovat a paušalizovat, protože tím odtrhujeme část poznání od slovního vyjádření. A jak lépe vyjádřit to, co je potřeba? No přeci slovy! A tam kde ani slova nestačí, pomohou obrázky, činy a naučené jednání, které zvládne každý. Je sice těžké projevit sebe sama, ale určitě je to očekávaná reakce a žádoucí způsob komunikace. Proto se nebojme říkat otevřeně a v klidu vlastní názory. Předejdeme tím možným konfliktům i nedorozuměním...

Se slovy i bez, přeskočíme les!

Přítulná

Jistota nejistoty a známé neznámého útočí. Všude kolem neznámá krajina, cizí tváře a nové způsoby práce. Je to názor pohledu, neo přímý fakt, se kterým se mohu smířit, či jej přijmout? Jedinou jistotou  na odvážném bitevním poli komunikace jsem sama o sobě. Částečky prachu ostatních ulpívají na mém já a je pouze na mě, co s nimi udělám, co využiji a kam se posunu. Nejen láskou, odpovědností, schopností učit se, systémovým vnímáním, taktem, stylem či znalostí lidí jsem schopna posouvat se dál. Ale také nezdary, neúspěchy, konflikty a drobné rány mohou motivovat a pomáhat. Stranu mince si vybíráme každý sám a také volba životního postoje je nám dána. Buďme připraveni, nebudeme překvapeni, ale mile zaskočeni a život náhle prozáří barvy, tvary, zvuky a všelijaké vjemy. V takových malých velkých chvílích je krásné být člověkem a uvědomovat si sílu života a lidského bytí. Není to jen o samotných dovednostech, ale také o intuici, duševním splynutí a kráse duší, které se najdou, porozumí a splynou v jednu... Velkou, lidskou, otevřenou, komunikující, chápající, žehnající chválcí a přítulnou.

Přítulné předstírání a okaté zastírání, od večera do svítání...

Chválená

Co cítíme, to i prožíváme. Co prožíváme, to nás naplňuje a vytváří postoj k sobě i okolí. Jedním z možných pocitů je chvála, se kterou je potřeba nakládat velmi rozumně. Když začneme příliš chválit, můžeme způsobit negativní reakci. Pokud nejsme schopni pochválit, je situace stejná. Pochvala je darem, daným nám vyšší mocí. Je pozorností, s neuvěřitelně silnou vírou v lepší přitomnost i budoucnost. Většinu pochvalných myšlenek hledáme ve chvílích, kdy se necítíme zrovna nejlépe. Všechno kolem se na nás sype a většinou není šance zvládnout situaci bez stresu a přijetí problému. Právě tyto chvíle jsou ideálním momentem k zastavení a nalezení drobného prvku - pochvaly. Uvědomění si samotného faktu, že jsem tady, že dýchám, že prožívám, že je mi líto, že miluji, že bojuji, je darem, který je potřeba vnímat! A děkovat, chválit i velebit... Každá životní situace je tu proto, aby nám ukázala sílu světa i života, který plyne a nezastaví se. Na nás je najít způsob obdarování sebe i blízkých pochvalou, dárkem, tichou myšlenkou, která potěší, povzbudí, otevře srdce a zahojí rány. Jak moc je nutné chválit, zjistíme tehdy, když si zlobu připustíme a proměníme všechno zlé do emocí i kladných odpovědí. Najednou tu stojíme, chválíme a vnitřní pocit radosti je hmatatelnější, než samotná výhra v loterii...

Pochválen buď každý, kdo chválí, vnímá i chápe!

Fotografická

Tolik nádherných míst a příjemných okamžiků skrýval loňský rok. Při pohledu zpět většinou zjistím, kolik zajímavých skutečností jsem prožila. Většinou si je člověk rozkládá v průběhu roku, těší se na letní dovolenou, plánuje zimní radovánky na lyžích. Jenže týden uteče jako voda a v běhu dnů, zapomínáme na jednotlivosti, které jsme prožili. Denodenní starosti, povinnosti překryjí příjemnost volných chvilek a proto nezbývá něž se zastavit na prahu dalšího roku a podívat se zpět. A co zjistíme, zálěží na úhlu pohledu. Mírná zima, přesto naplněná zimními radovánkami. Horké léto, ochlazované studenou studniční vodou. Dlouhé túry a krátké výlety, dlouhé lety i krátké zálety. Zajímavé, jak je třistašedesátpět dnů málo na vše, co bychom chtěli a mohli stihnout! A přesto dostatečné na zachycení velkých putování a malých cest...

Zmapování malých hrdinství a velkých gest, je jednou z našich cest!

Úhrnná

Součinností shodou náhod, podařilo se opět po roce. Tmavá tlama na mě zírá a já bych raději ještě vánoce. Bohužel se musím smířit, že již nemohu jen tak hýřit. Povinnosti čekají, na nic se mě neptají. Hadr, kbelík, rukavice, nebude už nikdy více. Chodba první, chodba druhá, sklo se leskne ze všech stran. Já si říkám, co to voní, v hrnci už i oběd mám. Je to prima, je to fajn, v úhrnu už všechno mám. Odpoledne nás už čeká, jenom kousek bádání. Abychom se připravili na pondělní podání. Referátek sem i tam, pěkně já ho odevzdám. Bude se mi dobře číst, je ho právě jeden list. K tomu ještě obrázek, kolik je na světě otázek. Přesto já už dneska vím, že úkolům se postavím. Nic mě rychle neudolá, ani Jabíkova zapeklitá škola. Na všechno se připravím a pak v klidu neděli oslavím...

S úhrnem i bez, užijte si dnes!

Hlasovací

Každý hlas se počítá. Kdopak dneska vyhraje? Napínavý proces hlasování probíhá od začátku do konce. Zdá se, že by mohlo být jasno, ale nemůžeme předjímat. Dokud zbývá jakýkoliv hlas, tak není konec. Misky na vahách se mohou kdykoliv překlonit na některou ze stran, která je stále k dispozici. Do posledního okamžiku není jasné, zda favorité vyhrají, nebo bude někdo silnější. I já jsem napnutá a čekám, zda můj první dojem byl správný. Někdy jej dokáži využít ve svůj prospěch a jindy nechápu řízení osudu, jak si s pocity zahraje. Čas se posunul, bubny oznamují ten závěrečný okamžik pravdy. Nervozita by se dala krájet a dech se úží. Třetí místo a zásah, druhé místo a opět zásah, vítězem se stává můj favorit. Hurá, zdá se, že dnes mě první dojem nezklamal a stejně jako já byli všichni hlasující společného názoru, že nejlepší musí vyhrát... A já mám dvojnásobnou radost, protože každý z nich byl dobrý, každý si odnáší své malé vítězství a drobný zápis v indexu, který potěší!

Se zápisem i bez, hlasujme pro nás yes...

Pravidelná

Dosahování lidských cílů je spojeno s mnoha kroky. Tím nejpodstatnějším je pravidelnost a neustálé cvičení. Jestliže se chci stát dobrým kuchařem, musím pořád zkoušet, chutnat nové věci, připravovat jídla ze speciálních ingediencí a pravidelně zlepšovat svůj výkon. Stejně tak to platí o člověku, který se chce naučit cizí jazyk, ve kterém nejprve mnoho chybuje a při neustálém opakování si libuje, jak krásně zní lahodnost jazyka z jeho úst. Jen tím, že budeme stále dokola opakovat, chybovat, napravovat, zkoušet, cvičit a pilně trénovat, dosáhneme vnitřního klidu a přesvědčení, že naše výkony jsou tam, kde mají být. Nejedná se o násilný zásah a sílu okamžiku, ale neustálé a pravidelné opakování činností, které vedou k vytouženému cíli. Vnitřní vyrovnanost a vnější síla nepřicházejí díky nějaké náhlé a silné akci. Dostavují se během času, jako výsledek jemného a vytrvalého úsilí působícího den po dni. Pokroku ve svém životě dosáhneme díky vytrvalému cvičení, v pomalém i pravidelném rytmu, který dokáže vyhrát každý životní závod.

Pravidelným cvičením k velkým cílům a učením!

Měňavka

Každý den stojíme před mnoha rozhodnutími, jejichž výsledky nemusí mít okamžitý efekt. Kolikrát přemýšlíme nad marností světa a lidského počínání. Kolikrát stojíme na počátku rozhodnutí? Jak se zachovat? Ztratit odvahu a rezignovat, nebo se nechat vést vyšší zodpovedností a cíli? Ti, kdo čekají na nás a naše výkony nenesou vinu za to, že jiní se nás vzdali. Neměli bychom je trestat tím, že jim ve své rezignovatnosti dáme méně, než jim můžeme dát! Najděme odvahu a čelme rozhodnutím s vědomím, že jsou mezi námi mnozí, kteří ve své chudobě a prostotě čekají právě na nás. Snažme se s ohledem na ně dělat to nejlepší a dávejme jim to nejúžasnější z nás - sami sebe... Vždyť i proměna jediného lidského osudu a ovlivnění jednoho života stojí za to! A že to nikdo nevidí? Nevadí, děláme to pro sebe a nikoli pro obdiv okolí. Proto zkusme jít světem se vztyčenou hlavou a dáváním toho nejlepšího z nás. Odměnou nám bude uspokojení z poznání, že jsme ze sebe vydali vše. Budeme žít v radosti a štěstí našeho nitra, protože jsme dali to nejlepší z nás každému, s nímž jsme se potkali.

Stálost rozhodnutí a měnící se životy, jsou krásné lidské šlápoty!

Mléčná

Sladce voní ranní káva a mě pálí moje hlava. Už se těším, až to přijde, doufám v duši, že to vyjde. Nejen slunce, nejen sníh, pojedeme na saních. Pojedeme přes hory, posbíráme brambory. Tady všude je teď krásně, proto musím psáti básně. Rýmy skáčí po pekáči, já tu zatím honím káči. Honím ruce, honím tělo, komu by se stále chtělo? Kdo by nebyl chvíli rád, kdo by si jen nechtěl hrát? Všichni lidé malí jsou, pokud svůj svět unesou. Velkým se však můžes stát, když mléčnou vodu budeš brát. Budeš mít i síly dost, rozdávat ji pro radost. Dělat radost, konat štěstí, to je potom krásných zvěstí. Milých slov a moudrých sov, je tu pro každého stále dost. Stačí se jen dívat tam, kde svá hnízda mají a kde v tichu přebývají...

Sova k sově sedá, mléčné krásy hledá!

Zděšená

Vytřeštěně hledím na papír, oči nemohou uvěřit tomu, co se jim mozek snaží naznačit. Jak je to možné, křičí to ve mě a já vím, že tuhle otázku nezodpovím. A kdo by také mohl pochopit fakt, že ještě před chvílí tady ten mladý muž byl a dnes už není. Muž plný síly, úsměvů, laskavého pohledu a chápajícího porozumění. Nikdy by neublížil nikomu, byl vzorem otcovství a mužské lásky. A co zbylo? Jen tisíce otázek, na které stejně nelze odpovědět. Tisíce slov, které zůstaly nevyřčeny, co je však horší, zůstalo po něm několik prázdných srdcí. Ta již nikdy nebudou úplná, protože svůj dílek už ztratila. Proč tak brzy byl povolán k výšinám? Proč nemohl pozorovat ty, jenž měl rád déle? Proč mu nebylo dopřáno to, co běžným smrtelníkům? Nevím, co však tuším je, že se mnou bude stále žít. V mých vzpomínkách, v jasných okamžicích a medvědích chvílích, která nikdy nezapomenu! Díky za to, žes byl, žes tu s námi žil a že jsem měla možnost tě poznat...

Každá ztráta je těžká, některé jsou však těžší!

Pojetí obětí

Dokolečka dokola otáčí se ten náš svět. Člověk stojí na místě a přesto je neviditelnou rukou společnosti, trhu, vnější síly země postrkáván někam dál a pryč. Chvíli nedáváte pozor a už jste někde jinde. Stejně jako při hledání, kdy přesně víte, co hledáte a kde se vzal, tu se vzal, místo usedlého informačního zdroje listujete volně dostupnými fotkami zajímavých destinací. Ano náš život už je takový, snažíme se stihnout všechno a přeci nevíme zhola nic o tom, jak svět funguje a kam kráčí. Zajímavý je potom pohled na malé lidské lopocení, které přináší mílové kroky pro jednoho a drobné přesahy pro všechny. Mnohdy se snažíme víc, než je zdrávo a možná by stačilo pouze zůstat stát, klidně naslouchat pohybům v našem okolí a pak jen drobně kráčet. Kam? Tak to je na každém z nás. Směr si určíme a pak již jen jdeme tam, kde všechno začíná a končí. V temném kdesi, kde nejsou lesy a přesto víme, že si zde porozumíme....

Myšlení je lékem pro duši, pohyb se vetře do uší!

Mužská

Kuba nebo Matěj, je to jedno. Když to na ně přijde, nehne s nimi ani pár dobře vycvičených slonů. Tvrdé palice, pevné odhodlání a slovo chlapa je přeci nade vší pochybnosti. Je nutné splnit to, co si předsevzali a mužská hrdost nedovolí povolit, i kdyby měly trakaře padat. Je fajn si to uvědomit vždy, když jde do tuhého, alespoň se vyhneme zbytečným nárazům. Ale někdy je slovo rychlější než sebelepší myšlenka a to pak lítají všichni čerti. Malí, velcí, černí i tencí a jeden se nestačí divit, co jich na světě je. To pak už jen stačí ždibíček pomyslného úmyslu a neúmyslného pomyšlení a oheň je na střeše! Hasiče volat není radno, protože chlap si přeci se svými starosmi poradí. Stačí jen dostatečně dlouho vydržet, přečkat úvodní žár a pomalinku dohašovat. To se potom i z nejzbesilejšího Herberta stane ten nejmilejší Hubertík. A co já? Já poučena z předešlého vývoje vyčkám a určitě se dočkám. Čeho? To se uvidí, každopádně vím, že mužská síla je silná jen tak, jak žena pochopí...

S pochopením i bez, buďme muži a přeskočme jez!

Chvějivá

Všechno jednou končí a každý začátek má svůj děj. Dnes se jenom pořád směj a chtěj, ať je ti hej! Všude kolem fouká, na stromech se datel houpá. Moje hlava je už skoupá, na slova i myšleny. Raději se proto schová, do své nové halenky. Šampaňské a tyčinky, víno, pivo, sušenky. Oslava se chystá zas, po roce se vrátí mráz. Já se choulím, vzpomínám, hlavu mimo sebe mám. Nejraději bych si přála, aby kapela tu hrála. Píseň moji, tesklivou, o nás, s láskou mazlivou. Realita je však jiná, kolem vítr, prach a hlína. Bez hudby a bez písně, přejdeme až do večera. Potom přijde nový rok, a v něm shon a hop i skok. Zítra nebudeme vědět nic, o chvějivé své duši víc...

Pomalu i rychle, chvějme se spolu, zítra zas budeme, u našeho stolu!