Vodovodní

Tak a je to tady, už i já začínám chápat význam vody v mém životě. Uvařte si ranní kávu bez vody, umyjte nádobí bez vody, vyperte prádlo bez vody, očistěte si zuby bez vody. Nejde to! V tu chvíli zjistíte, jak je voda důležitá, že ji potřebujete ke všemu, co děláte. A co je vůbec nejdůležitější, že když ji máte nevážíte si jí, plýtváte, vyléváte, rozléváte. Ale jak to změnit? Dá se to? Možná by úplně stačilo občas vodu zastavit, abychom si všichni uvědomili, jak moc spoléháme na věci, které máme. Nevážíme si jich a dost často s nimi i neuváženě nakládáme. Važme si věcí, které jsou samozřejmostí a udělejme je výjimečnými.

Dny plné spolehlivosti i vodních kapek!

Totožně odlišná

Jsou věci mezi nebem a zemí, které žádný člověk nemůže vysvětlit a dokázat. Existují věci, kterých se bojíme, aniž známe jejich podstatu. Jednou z nich je fakt, že každý člověk je opravdu jedinečným já, nikdo na celém světě není přesně stejný jako já. Proto jsem v něčem zaručeně odlišná od všech ostatních. A přece platí, že všechny lidské bytosti mají ty stejné části těla, které jsou realitvně totožné. Proto jsem i já v podstatě fyzicky stejná, jako ostatní lidé. I když jsem tedy jedinečnou osobou, jsem zároveň v mnoha ohledech odlišná (i) stejná jako všichni ostatní. Když tedy vezmu na vědomí, že jsem jedinečná bytost, totožná a zároveň odlišná od každé jiné, mohu se přestat srovnávat s ostatními a mohu pak lépe poznávat sama sebe... Toto poznání je dle mého soudu tím nejdůlěžitějším pro život. Protože pokud poznám/znám sebe, mohu lépe porozumět/chápat/naslouchat svým blízkým!

Dny plné totožné odlišnosti a poznání sebe sama i jiných!

Otevírací

Život člověka je řadou otevírajících a zavírajících se dveří. Tak jako život plyne, tak i my procházíme z jedné místnosti do druhé. V každé prožíváme jiné zkušenosti. Existuje mnoho z nás, kteří by rádi zavřeli své staré zlozvyky, zábrany a vše, co je zatěžující a nepotřebné do místnosti, která by už zůstala uzavřená. Naopak jiní právě stojí v otevírajících se dveřích, plných nových nádherných, nebo radostných zážitků. Každé dveře jsou naší součástí a nějakým způsobem nás ovlivní, podstatné je ovšem vědomí, že vše co prožíváme, nás obohacuje pro budoucnost a buduje bezpečný pocit ze změn. Podstatou změn je soulad s vlastním nitrem, s pocitem lásky, bezpečí a jistoty.

Vždyť dveře ke štěsí se otevírají klíčem poznání!

Hravá

Kdo si hraje nezlobí, to je stará, léty ověřená moudrost, která platí. Vyzkoušela jsem si, že i tam, kde si člověk myslí, že se věci nepohnou z místa, stačí obrátit svou pozornost ke hře a kupodivu, ono to jde! Stačí malá hra, drobná mnemotechická pomůcka a znalost je na světě. Asi každý zná, že tři krát tři je děvět a je z tebe medvěd, BeFeLeMePesSeVeze, Lev Couvá Do Manéže, no a je to tam!

Tak vzhůru ke hře a vše se podaří...

Ranní probuzení

Neznám nic krásnějšího po ránu, než krásný úsměv na probouzející se tváři malého dítěte a jeho sladká pusinka na tváři. To jsou právě ty momenty mého života, které bych nevyměnila za všechny poklady světa. V takové kratičké chvilce a malém okamžiku si říkám, že bych chtěla zastavit čas, umět si prožít každou minutu, alespoň jako hodinu... Vím, že to není možné a proto jsem věčná svému osudu, že mám možnost být tady a teď, se svými prchavými okamžiky štěstí, vnitřní radosti a plnosti všeho, co vesmír nabízí.

Nechť jsou vždy ranní probuzení dotekem andělských křídel a plnosti štěstí!

Čokoládová

Sladká vůně čokolády, její nádherná hnědá barva a ještě lahodnější chuť, to je to pravé do nepříjemných dnů. Pocit sladkosti na jazyku přináší člověku lepší náladu, vlije optimismus do žil a vzpruží organismus ve všech chvílích. Proto neustále nosím s sebou kousek této lahodné dobroty, abych mohla zahnat všechny své chmury a bez ohledu na čas, prostor či okolnost. Myslím, že je to můj čarovný meč, který umí porazit každého draka a zvítězit v každém boji... Aneb, jak praví klasik, neboli medvídek Pú: "láda, láda, čokoláda, tu má každá bába ráda" a co teprve my ostatní, že?

Krásný čokoládově zabarvený den!

Jednoduchá

Život člověka je plný různých situací, složitých problémů a konflitků, ovšem při podrobnějším prozkoumání přijdeme na to, že vše co prožíváme, čím se zabýváme a co je naší součástí, je založeno na jednoduchosti, praktičnosti a účelnosti. Vždyť život sám je velmi jednoduchý a pouze my sami si vytváříme své vlastní zkušenosti, které nás posouvají dál. To, jak věci chápeme, vnímáme a prožíváme nás pak posouvá dál. To, čemu o sobě a o životě věříme, se nakonec stává pravdou... Budu-li o sobě neustále pochybovat, poukazovat jen na stinné stránky svého života, pak i můj život bude plný strastí. Naopak, jestliže přistoupím k vytváření vlastních, nových, radostných přesvědčení, pak i můj život bude bezpečný, radostný a naplněný láskou. Proto žijme naše životy naplno, v jejich kráse i jednoduchosti!

Vznikající

A máme nový akademický rok, jsem celá napnutá, jací budou noví studenti, jaké budou první reakce nových kolektivů a jaký vlastně bude celý zimní semestr. Sice bych si tyto věci už neměla připouštět, přesto jsem každým začátkem roku plná očekávání. Věřím, že na opačné straně barikády je to podobné a noví adepti vysokoškolského studia si říkají, jaké to bude, co se budeme učit, co vše po nás budou vyučující chtít. Ono zvyknout si na nové pořádky, organizaci výuky, kolegy a kolegyně, to také stojí hodně námahy. Já věřím, že budu mít opět štěstí a noví studenti budou příjemným kolektivem lidí, uvědomujících si, co mám, co bych měl mít a co bych chtěl. Už teď se těším na nové výzvy a vše, co mě tento semestr čeká...

Vždyť každá zkušenost má svůj význam, své místo i opodstatnění a všechny změny, které zažíváme jsou pozitivní!

Nezištná

Existují v životě člověka chvíle, kdy si říká, kde se tady ten člověk vzal? Já ho ani pořádně neznám, on mi pomáhá, je tu, když to nejvíc potřebuji a nejmíň čekám! I přes veškerá prohlášení o tom, jak se dnes lidé izolují a uzavírájí, najde se i řada těch, kteří jsou v pravou chvíli na pravém místě a nabídnou své přátelství a pomoc. Díky za tyto lidi, protože díky nim si uvědomuji, že i přes mnohá úskalí vlastního života, je člověk schopen dávat, usmívat se a vzájemně sdílet. Vždy je co nabídnout a nezištně sdílet. I my máme to štěstí, že ve svém okolí máme hned několik takových lidiček. Jsem za ně velmi vdečná osudu a vážím si všeho, co pro nás dělají!

Pracujme na tom, abychom dokázali být nezištnými a dělat co je dobré nejen pro nás, ale i naše okolí!

Učení - mučení

Známe to všichni, kdy jsme v dobách školních let museli zvádnout řadu úkolů, nových informací, naučit se novým vědomostem a pak je také umět prezentovat. Často docházelo k situacím, kdy jsme se naučili mnohé věci zpaměti, aniž jsme jim rozuměli. V některých případech až po uplynutí dlouhé doby se věci spojily dohromady a vytvořily ucelený systém, v jiných případech máme v hlavě řadu informací, které si tam poklidně plynou, bez souvislostí, návazností a spojitostí. Možná je pochopíme, možná ne, rozhodně tam jsou a ve chvílích, kdy si potřebujeme vzpomenout na něco podstatného, tyto nepodstatnosti vyskočí a překvapí svým úderem na mozkové buňky. I já si pamatuji odvození složitého matematického vzorce, který jsme se učili ve druhém ročníku na gymnáziu, umím jej napsat přes celé tři řádky, ovšem smysl mi stále utíká... No ale řada věcí se mi v hlavě do systému dostala a věřím, že i tyto malé "mučivé" zbytky znalostí si najdou svou spojitost a navážou se na to, co již znám. Kdo ví, třeba ze mně ještě jednou bude výtečný matematik, vědec, pilot, informatik, knihovník?

Ať tak, či tak, platí známé, že na počátku všech věcí, si člověk musí všímat cíle snažení pozorněji, než vlastních prostředků, protože ty jsou pro cíl. Ovšem vůbec ne pro sebe samé a k prostředkům se zpravidla připojuje to, co nesměřuje k cíli...

Schůzovní

Schůze, schůzka, porada,
to je tedy paráda,
hlava mi jde kolem,
informace horem, dolem.

Ať už je to rychle pryč,
slova plynou, rostou, klíč,
už se těším, radost mám,
že už brzy volno přijde k nám.

Volný čas se blíží už
a přijede mi i můj muž,
už se těšíme a radost máme,
že konečně nebudeme sami stále.

Je to prima, je to skvělé,
že bude zas vše veselé,
úsměv, radost, pohoda,
budem spolu Ty a já...

Díky za krásné dny a veselé radosti!

Divadelní

Den se chylí ke konci
a slunce už je za kopci,
my ruku v ruce jdem,
za našim krásným snem.

Ponořit se do hlediště,
a v srdci doufat, že i příště,
budou herci na jevišti,
hrát si zase na svém hřišti.

Opona se zvedá výše,
a já už sedím velmi tiše,
herci hrají, sál se chechtá,
herec slovy jen tak lechtá,
naše srdce, naše duše,
zní to celkem jednoduše.

Cimrman by na to řek,
že žádný není lepší lék,
než si dělat legraci,
a hurá na další štaci.

Rytíři už čekají,
snad se také dočkají,
hůře už být nemůže,
kdo národu pomůže?

Snad jen rytíř od Blaníku,
který sedí u patníku,
čeká na svou velkou chvíli
a hlava mu jenom sílí.

Blaník sem a Blaník tam,
já se asi uchechtám,
díky za vše pánové
už teď se těším na nové...

Ať je svět plný veselých, bájných rytířů, čekajících na svůj boj a vírou v ně!

Cestovní

Volání dálek, divočiny, rychlých přesunů, zvláštních míst, exotického prostředí i milých lidí. To všechno se mi vrací a něco ve mně volá, chci roztáhnout křídla a letět za dobrodružstvím. Zažívat opět ty nádherné pocity radosti i úzkosti z nových míst na světě, které při pohledu z tepla domova vypadají ještě lákavěji. Ano, ráda bych se na chvíli vzdálila do teplých krajů, vychutnávala pocit svobody a radosti z cestování. Ono takové putování je vlastně o pocitu všudypřítomné lásky, která nás v tu chvíli obklopuje, radosti ze sdílené radosti a proto jsou naše volné chvilky tak krásné... Myslím, že nemusím čekat do další dovolené, pozvu do svého srdce všechny lidi, na kterých mi záleží, a s kterými jsem bytostně spojena a můžu cítit, snít i zažívat své putovní já tady a teď! Jsem cestou, pocitem, duševním prožitkem, láskou, světlem, energií... A tak tomu je.

Cesty plné sdílení a milé radosti všem!

Organizační

Pořádám, seskupiji, zatřizuji a zařizuji, tak takhle nějak vypadá už od rána můj dnešní den. Mám sice moc ráda svůj pořádek a logický řád věcí, ale někdy mi připadá, že čeho je moc, toho je příliš. Mít tak chvilku a dělat věci mimo své pořadí, nemuset hledět na řád věcí a zkusit si malý chaotický den. Vždyť i to počasí venku si dělá co chce, chvíli prší, žene potoky vody, chvíli vítr strhává listí ze stromů a chvílemi to zase vypadá, na normalní podzimní počasí... Jenže ono to nakonec nejde, člověk si tak navykne na své postupy, že vše ostatní mu připadá nesprávné. Takže i já dál kráčím k organizování, klasifikování a třídění.

Přeji krásný den plný jednoty a řádu ducha, duše, světla, tmy, energie, vibrací, myšlení, lásky i barvy!

Mužská, aneb jak se státi rytířem

Tak mám někdy pocit, že se nám ze života ztrácí slušnost, oddanost, morální zásady, věrnost, zkrátka šlechetnost v pravém slova smyslu. Představa, že každá žena i v dněšní době má svého rytíře, který se stará o její blaho, pečuje o její čest, bojuje za její slávu, mi není úplně cizí. Asi bych se chtěla cítit obletovaná, vědět, že můj život není jen o běžných ženských starostech, ale je plný očekávání hrdinských činů na moji počest. Asi by se mi líbilo, kdyby můj rytíř pozvedl svůj meč a šel mě vysvobodit  ze spárů osmihlavé saně...
Představy jsou to pěkné, ale myslím, že toto nelze dnes očekávat. Hodnoty se posunují, muži i ženy mají jiná očekávání od svého partnera. Ty mě finančně zajistíš, budeš jistotou a já zase budu pro tebe krásná, budu tvou krásnou přidanou hodnotou! Není to málo, nejsou to bezduchá a prázná očekávání? Já rozhodně čekám i dávám všechno, nebo nic!

Přeji dny byly plné chrabrých mužů, okouzlujících žen a mnohých dalších dobrodružství!

Rozlitá

Ach jo, už je to tu zase, koberec nasáklý čajem, dálkové ovládání plné sladkého nápoje. Znáte to taky, když se od rána nedaří, všechno vám padá z rukou a říkáte si, proč jste vlastně vstávali z postele? Ano, tak tahle se nějak cítím dnes ráno. Asi bych se měla vrátit zpátky do pelíšku, kde nic nezkazím, nerozliju, ani nezničím. Ovšem, kdo nic nedělá, ten nic nezkazí a chybami se moudrý člověk učí...

Přeji všem den plný chybujících, moudrých, chápajících i milujících človíčků!

Výroční

Je celkem samozřejmé, že v životě člověka přijde den, kdy se rozhodne spojit svůj život s druhou milovanou osobou, s cílem vytvořit si svůj malý prostor pro život, se společnými starostmi, radostmi, překážkami i vítězstvími. Manželství je dar, DAR pro lidi, kteří to myslí spolu vážně, udělají své rozhodnutí a jsou připraveni ustoupit, když je to třeba domluvit se v každém okamžiku, který přijde a sžít se s druhým člověkem v každé životní situaci. Je zřejmé, že manželství nefunguje jako nějaký kouzelný lektvar, není pojištěním proti rozvodům, ovšem je to závazek milované osobě, strávit s ní život v dobách dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v bohatství a chudobě, s úctou a možností milovat, dokud nás smrt nerozdělí. Jen vyšší moc může zasáhnout do běhu věcí a měnit svazky lidí.

A pak, že stoupá počet rozvodů a neúplných manželství. Dnes je tomu právě 17. let, kdy jsme si s manželem řekli své ano! A věřte mi, že každým dnem, co jsme spolu, jsem s ním raději!

Závinová

Podzim je jistě spojen s celou řadou aktivit, typickým počasím, zvláštními procesy přípravy přírody na zimu, odletu ptáků na jih. Já mám ovšem spojeno toto období také s vůní maminčiných jablečných štrúdlů. Ty mi vždycky připomenou, jaké to bylo doma, plné lásky, radosti, milého pohlazení a ochranných křídel... V dětství ovšem člověk vnímá vnější podněty, které se mu pojí s domovem a teprve v dospělosti, kdy už sám je rodičem si za mnohými střípky vůní a chutí vybaví i mnoho dalšího. Já to tak určitě mám, a i když sama štrúdly peču svým klukům, přesto ten maminčin je ten pravý!

Ať jsou sladké, voňavé a lahodné nejen naše vzpomínky, ale i přítomný čas.

Lahodná

Lahodná káva, lahodná píseň, lahodné léto, lahodná čokoláda.... Co vše může být lahodné a proč? Proč my lidé přisvojujeme věcem řadu přívlastků, které při hlubším zamyšlení mohou být protichůdné. Asi proto, že slova přeci jen nedokáží přesně zachytit krásno skutečností, jevů, předmětů, dějů a věcí, které kolem sebe máme. A myslím, že právě v tom je určitý účel lidského myšlení. Když vidím, pokouším se popsat, přemýšlím, který detail je ten nej... v tu chvíli pracuji s každým kouskem znalosti, kterou mám a nakonec je z toho pojmenování, které nejlépe odpovídá dané skutečnosti, okamžiku a barevnosti. Ono takové zachycení prchavého okamžiku západu slunce na mořem, narození dítěte, či prvního polibku s milovanou osobou, to dá jednomu dost práce. Proto jsou tu i další, kteří pomáhají svým pohledem a nakonec máme pestrost a barevnost naší mluvy, kterou používáme.

Užívejme přiměřená slova pro naše bytí, ať šťstnější je naše žití!

Mráčková

Mraky se linou oblohou,
jeden s jednou na druhou.
Déšť se pomaličku snáší na mou tvář,
raději sklonit hlavu na polštář.

Den je tak dlouhý, hodiny plynou
a já chci být s tebou i Jabou...

Vydržím ještě chviličku malou,
hlava se spojí s hlavičkou malou,
ulehnou na poštář,
u srdce klid,
mráčky se rozplynou,
ruku tvou už budu mít!

Ať mráčky uplynou rychle pryč a každý je s tím, s kým chce být!

Podzimní ráno

Nejkrásnější částí dne jsou určitě rána, a to nejen proto, že se člověk probouzí posilněn do nového dne. Předpokládá, co by ho mohlo potkat a kde. Ale úplně nejkrásnějším okamžikem je podzimní velmi časné ráno, kdy se mlhy líně valí nad obzorem, zima kouše do konečků prstů, všude vládne pokora a relativní klid.
Mlhou pomalu prosvítají poprsky vycházejícího slunce, s příslibem krásného slunečného podzimního dne. Ano a přesto takovéto bylo i dnešní ráno. Jen doufám, že i den přinese hřejivé teplo a příjemný pocit u srdce!

Ať je dnešní de podzimně krásný pro každého, kdo se dívá kolem sebe...

Šlépej

Na každkém kroku čeká mě něco skvělého, příležitost, láska, radost, úsměv, pohlazení...
Musím mít stále oči dokořán a vidět, co vidět mám, slyšet co slyšet musím a vnímat co vnímat se má.
Nejdůlěžitější je ovšem chápat, co vidím, slyším, vnímám a chopit se všeho, co je podstatné!

Nechť jsou naše kroky vedeny těmi správnými cestami a směry!

Diskusní

Zachytit myšlenky, které plynou v mysli člověka je velmi složité. Ještě složitejší je tyto myšlenky prezentovat před ostatními a pokoušet se je obhájit. Diskuse jako věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, se stala důležitou součástí života člověka. Cílem není rozhodnutí, ale cesta k nashromáždění argumentů, pečlivému rozebrání všech stránek diskutovaného problému a přípravě k racionálnímu rozhodnutí. Mnohdy ovšem platí, že ani diskuse nezabrání špatnému rozhodnutí. I zde platí, že každá zkušenost je příležitostí k růstu. Proto mějme na paměti, že vše co zakusíme, promyslíme i posoudíme, je tím, co nám pomáhá růst, stárnout, hloupnout, moudřet a znovu zakoušet!

Ať jsou tedy naše diskuse plnohodnotné, smysluplné a radostné z nového poznání...

Taneční

Život je plný zvratů, otoček a milých překvapení. To co se ještě včera zdálo jako velká nepříjemnost, může být dnes krásným zážitkem, plným smíchu, pohody a radosti. Asi není úplně správné cokoliv předpokládat, chtít předvídat, či určovat. Vždyť život je jako radostný tanec, plný hudby, lásky, veselí, radosti a spokojenosti...

Tak si jej užívejme plnými doušky a ať jsou naše dny barevné, milé a slunečné!

Nástěnková

Šedivá plocha plná informací, graficky znázorněných faktů a skutečností. Je tu, má ovšem své čtenáře, diváky, ty kdo vnímají takto prezentované informace? Pokud budu soudit z vlastní zkušenosti, většinou se zajímam o to, jak nástěnku co nejlépe vytvořit, graficky zvýraznit, abych upozornila na to, co je důlěžité. Ve chvíli, kdy se ze mně stává pouhý divák, je to již horší. Většinou procházím kolem, málokdy se zastavím a něco si přečtu. A přitom je tu taková spousta informací. Jen chtít se zastavit, umět pozorovat a najít si čas na to krátké oční bloumámí informacemi.

Ať nikdy nepřehlédnete to důlěžité, podstatné i zajímavé!

Administrativní

Formuláře, tiskopisy, blankety, papíry, přihlášky a všude ty stejné informace, stejné podpisy. Tak se mi nějak zdá, že už si vůbec nevážíme stromů, lesů, přírody... V dnešní online době nemít propojeny základní informace o téže osobě v rámci jedné instituce, je to normální? Asi ne, ovšem co je vlastně normální. Příslib, že od přístího roku to bude lepší, že elektronická média a počítače nám zachrání duševní zdraví a velkou řádku stromů, že tatáž informace se dostane všude tam kam má a zároveň bude chráněna před těmi, kdo by ji mohli zneužít? Ujištění, že všechno chce svůj čas a musí být dobře připraveno?

Nejsem pesimista, a přesto se domnívám, že administrativa nemůže fungovat bez papíru. Vždy budeme potvrzovat svým vlastnoručním podpisem práva a povinnosti, vždy budeme souhlasit či odmítat zveřejnění údajů a vždy bude docházet k plnění i porušování našich bytostných práv na soukromí. Přesto pokusme se využít všech možností techniky, kterou nám nabízí, ať i naše děti mohou zažít tu radost z pohledu na nádheru zeleného lesa, plného stromů, zvířátek, lesních plodů, vůní a barev.

Krásný den, bez hlášení a formulářů všeho druhu, ať spojí se účelnost techniky a krása přírody, ku prospěchu nás všech!

Mlhavá

Mlhavá rána jsou tak krásná a nutí mě přemýšlet, nad pomíjivostí světa i člověka. Je asi bláhové chtít zastavit čas, vychutnat si nádheru světa. Je možná bláznovstvím, vnímat sílu přírody a světa. Přesto nejvyšší formou štěstí pro každého člověka je život s určitou mírou mlhavosti, pomíjivosti a bláznovství!?

Nechť žijí všichni malí i velcí blázínci, život ať je plný krás, radostí a úsměvů!

Maminčin paradox

Je krásný a zároveň zcela jasný. Žít tak svůj život svobodně, naplno, ale jak, ptám se? Dají se skloubit vztahy s nevztahy? Láska s nenávistí? Radosti se starostmi? Mít plnohotnotný a zároveň svobodný vztah k nejbližším? Myslím, že na tuto otázku nelze nalézt jedinou odpověď, nabízí se jich mnoho. Co ovšem platí, pokud chci a toužím žít svůj život svobodně a naplno, dostanu se do situací, které budou svazující i osvobozující zároveň. Však si zkuste být mámou, manželkou, tetou, dcerou, neteří, sestrou, švagrovou i snachou zároveň... Je tedy můj život svobodný? Ať tak, či tak, vztahy, které mám jsou cenné, přináší mi radosti i starosti, naplněné vědomím, že na každém kroku mě čekají další skvělé příležitosti. Proto musím mít své smysly stále dokořán, abych je mohla vidět, slyšet, vnímat a hlavně chopit se jich! V tom je má největší svoboda - vědomí volby...

Ať jsou všechny naše volby šťasné, radostné, veselé i paradoxní ...

Poznatková

Je ověřenou pravdou, že všichni lidé od přirozenosti touží po poznání. Jsme ale ochotni veškeré poznání vnímat a akceptovat? V případě příjemného poznávání světa se cítíme nakloněni přitakat že ano, ovšem pokud se dostaneme do fáze negativního poznání, tam už si tak jisti nejsme...

Je tedy pravdou, že všichni toužíme po poznání? Řekla bych, že v mém životě to platí... Bez poznání zůstávám stát na jednom místě, přešlapuji a nevím, a to je právě onen moment, kdy vím, že musím dojít k nějakému poznání, které mě posune dál. Poznání, že žiji tady a teď, se svými velkými radostmi a malými starostmi, že jsem to právě já, kdo udává směr i velikost svému životu, a proto je důležité si opakovat staré, již poznané. Je totiž nutné zbavovat se starého, abych mohla přijmout nové... poznání, radost, lásku, štěstí, zodpovědnost...

Proto přeji všem krásná poznání a skvělé poznatky!

Dešťová

Děšťová kapka letí si světem,
občas se potká i s parapletem,
častěji ovšem letí až na zem,
kde vláhu svou dává nám všem.

Země se probudí ze svého spánku,
vlasy mám plné vlhkého vánku,
tráva se zelená, květiny kvetou,
podzimní rána jsou nadherná ve dvou.

Sluníčko prosvítí přání a toužení,
ať rychle uteče naše odloučení,
ať už jsi zase zpět a svět se točí,
ať ráno vstávám s pohledem to tvých očí...

Krásné je doufat,
na lepší časy si troufat
a proto není proč si zoufat!

Krásné je čekání a ještě krásnější pak setkání, tak ať jsou všechna setkání příjemná, přívětivá a laskavá!