Obutá

Zvláštní pocit dneska mám,
když se dívám, nevnímám.
Každou chvíli přijde zpráva,
že jsi pořád ta pravá.

Požádat a pracovat,
kolem sebe luxovat.
Žehlit, prát a uklízet,
nemusím se pobízet.

Od ruky se věci dějí,
děti se tu kolem smějí
a já práci neflákám,
protože se nalákám.

Na dobrotku,
na mlsnotu,
neudržím
další notu.

A tak zpívat nebudu,
raději se odbudu,
raději si v klidu číst,
z hluboka si býti jist.

Celkem, částí, kousíčkem,
krokem, během, cvalíčkem.
Každému jak jemu jest,
není v tom přec žádná lest.

Každý si dnes zaslouží,
šlápnout nohou do louží.
Propotit si košili,
aby druzí tušili,
že se práce vydařila,
svou radostí nás obdařila.

A my už jen děkujem, zítra se zas do toho obujem!

Planetární

My se rádi učíme,
tvoříme svět pro jiné,
hledáme vždy lepší stránky,
mezi řádky, mezi stánky.

My jsme chytří šikulové,
máme rádi slova nové.
A že se nám nelení,
v hlavě se nám zelení.

Trénujeme myšlenky,
neztratíme halenky,
cvičíme se ve zpěvu,
pak se dáme do běhu.

To jsme zdatní školáci,
umíme vzít za práci,
umíme se smát a jít,
nový svět si objevit.

Jsme ti chytří koumáci,
co jdou vždycky za prací.
Co jsou prostě hvězdičky,
vidíte nás?
Lidičky!

Víme totiž, že je čas,
trénovati, hlavu, hlas.
Tohle všechno potřebujem,
dokud život opěvujem,
dokud jsme tu na světě,
na naší kouzelné planetě...

Až se vrátíš - podívej, do slunce se krásně směj!

Bedlivá

Připravuji, upravuji,
kolem sebe jen tak pluji.
Dneska tady, zítra tam,
všude kam se podívám.

Znalosti a dovednosti,
souznějí nám vědomosti,
to přeci paráda,
když do sebe to zapadá.

Když výpočty se kulatí,
reakce se klikatí,
jazykově podchyceno,
není to jen prázdé seno!

V hlavách máme mnohé,
není to jen strohé,
skládání tu znalostí,
bez logických souvislostí.

Ty jsou totiž podstatné,
ty nám budou vždy platné.
To co rychle vstřebáme,
za chvíli už nemáme.

A tak uč se každý z nás,
zítra je pak dobrý čas.
Na soutěže, zábavy,
které jdou nám do hlavy!

Neboj se být učenlivý, budeš v stáru vždy bedlivý...

Sinusoidní

Sotva zvládnu tělo,
kdyby se tak chtělo.

Pondělí si žádá své,
vaření pro mladistvé.

Úklid, nákup, žehlení,
Copak se to nezmění?

Dneska přeci máme svátek,
proto bych si dále plátek.

Slaniny či dortíku,
k tomu kousek buřtíku.

Není možné, musím jít,
všechno doma připravit.

Svátek, ten je pro jiné,
moje hlava spočine,
až se všechno připraví,
až skončí dnešní oslavy.

Potom kousek, nebo dva,
dám si na svůj talířek
a pak bude pro oba,
hodně krásných vzpomínek.

Na dnešek i další dny,
na to, že nejsou poslední.

Na to, že jsme stále spolu,
ať jdeme nahoru či dolů...

Sinusoidou tam a zpět, obletíme celý svět!

Překlopená

Změna času,
konec hlasu,
vypadávání
mých vlasů

Dnes je přeci neděle,
strávíme jí v kostele,
nebo možná na stráni,
kde vůně se nám uklání.

Babí léto, moje veto,
zítra bude konec této,
sluncem prozářené krásy
a šedivé zas budou časy.

Jako vždy to všechno skončí
a my opět budem menší,
budem čekan na návrat,
abychom si mohli hrát.

O tom přeci život je,
nejsou to jen galeje.
Je to čas na rodinu,
a to nejen na hodinu.

Je to síla, víra, moc,
kdy dáváme si dobrou noc,
kdy společně prcujem,
kdy objevujem celou zem.

Je to čas, jenž patří nám,
šťastným a veselým rodinám.
Kdy společně sdílíme a
myslíme i na jiné.

Překlop čas, co bylo, bude zas!

Zpodlistí

Listí tady,
listí tam,
všude kam
se podívám.

Stromy už jsou
téměř holé,
počasí je až
moc choré.

Teploty jsou
skoro letní,
podzim asi
není všední.

I když slunce
ukazuje, jak
se všechno
otepluje.

Zima už je
za rohem,
jako buchty
s tvarohem.

Oči hmouřím
do ohně,
čaj se hřeje
na plotně.

Já si klidu
užívám,
láskyplně
je tu nám!

Z pod listí se hlína
černá,
zůstávám si stále
věrná,
neboť vím, co
znamená,
když máš opěrná
ramena.

V klidu, tichu, souznění nic se dneska nezmění!

Zmizelá

Co to dneska řešíme?
To se brzy dozvíme.
Vypadá to skvěle,
nijak podezřele.

To je dobré znamení,
nebudeme znavení.
Budeme se učit věci,
které použijem přeci.

Ve výuce, v živtě,
bude nám to k dobrotě.
Využijem každou píď,
neboj se a klidně řiď!

Zítra zase další den.
Vysvitne nám za lesem.
A my se dáme do díla,
vytryskne nám tu síla.

Co jsme dneska načerpali,
co nám tady zrovna dali.
A pak krásou rozkvetem,
tečku dáme za létem.

Zima přijde
a s ní mráz,
ať je tady,
tře, dva,
raz...

Neboj se krizí, rychle ti zmizí!

Pějící

Člověk míní,
život mění,
v tom je
přeci to
lidské
umění.

Vyznat se
a odolat,
všechny
strázně
překonat.

Usmívat se,
mít se rád,
i když zrovna
nemáš hlad,
i když právě
není hravě,
i když všechno
leží v hlavě.

Je to totiž nádhera,
když člověk nic si
nedělá,
z posměšků a
hloupých řečí,
kterých je tu
jako smetí.

Sami totiž dobře víme,
v čem se jistě nezkazíme.
Co jsou naše silné stránky,
kterých máme plné stánky.

Můžeme je rozdávat,
potom každý se
má rád...

Neboj se a rozdávej, svoji píseň vždy si pěj!

Galejní

Pochmurný je den,
zamlžený jen.
Sluníčko se schovalo,
mraky dolů poslalo.

Kampak asi šlo si hrát?
S anděly snad tancovat?
Nikdo neví, kam šlo spát,
můžeme si klidně přát.

Aby zítra zase vyšlo,
mezi nás si našlo místo.
Aby s námi svítilo,
to by se nám líbilo.

Dny jsou přeci krásnější,
když je světlo slunnější,
když se můžem radovat,
když každý každého má rád.

Dnes si milé sluníčko,
pochroupej i jablíčko,
aby zítra mezi nás,
přineslo svůj sluneční jas.

My se totiž těšíme,
jak naše tělo spočine.
Jak se ještě ohřeje,
než přijdou zimní galeje!

Ke sluníčku, k teplíčku, podej svoji pacičku...

Chrámová

Hola, hola,
nákup volá,
na paty se
lepí smola.

Každý den
je barevný,
něčím novým
posedlý.

Včera data,
dneska též,
zítra už jim
neujdeš.

A co potom?
Kdo to ví?
Kdo nám rychle
odpoví?

Já to nejsem,
slibuji,
na svou duši
žaluji.

Zabývá se tím
i tím,
co já přeci
nezměním.

A tak prosím
dámy
páni,
věci už jsou
rozebrány.

Dneska zbývá
jediné,
co nás nikdy
nemine.

Úkoly a školení,
večerní to škádlení,
mějte se pak krásně,
fajn,
poposuňte si svou dlaň.

Výše, níže, prostě tam, kde se ztrácí krásy chrám...

Grálová

Citím se hned bezpečně,
když vím, že se nic nedělá
zbatečně.

Že věci smysl tady mají,
i když si tu s námi hrají.

Ono je to totiž prima,
když je škola velká psina.

Když si hraješ,
nezlobíš,
ještě mnohé
pochytíš.

A pak nevíš,
kdy to přijde,
kdy ti projekt
znovu vyjde.

Kdy si dnešní vědomosti,
vybavíš v jejich plnosti.

A pak nadhled budeš mít,
bude se ti krásně žít.

Bezpečně a skutečně,
báječně a bezděčně...

Cítím se dnes jako král, našla jsem si zlatý grál!

Držící

Nudličky a zákusek,
sluneční je paprsek,
k tomu vlahý vítr,
nemusíš mít svetr.

Příroda se probouzí,
jaro vchází do mezí,
podzim přitom už má být,
nenechám se napálit!

Půjdu dneska ven,
ulovit si sen,
že svět je zase v pořádku
a žijeme svou pohádku.

O lásce a dobrodiní,
co jedni druhým
stále činí.

Co můžeme a chceme
mít,
abychom zde mohli
žít.

Nestačí jen si písknout,
či do stolu dlaní třísknout,
musíš ruku přiložit,
aby dílo mohlo být.

A tak chop se díla brachu,
ať nezapadne ti do prachu,
ať je dílo dokonáno,
ať brzy uděláno...

Pochopit a v centru být!

Nápovědná

Mixuji a fixuji,
také trochu
luxuji.

Ono se to dneska
vstřebá,
i když není žádná
středa.

Je přec krásná sobota,
tak nač ta velká robota?

Někdy je to potřeba,
aby bylo na chleba.
Aby bylo na koláče,
budou jich hned pekáče.

Vidíš, to je nápad skvělý,
zajedem si na neděli,
zajedem si na výlet,
nebudeme zahálet.

Zahálka je jenom k zlosti,
to vás bolí všechny kosti.
Mnohem lepší je si hrát,
veselit se, radovat.

A tak dneska hup a šup,
uklidíme to coby dup.
Zítra v klidu vyrazíme,
přírodu si podmaníme!

Neluxuj a vyjdi ven, zítra bude taky den...

Povedená

Přístupná a komu?
Možná půjdu domů.
Možná tady zůstanu,
možná půjdu do stanu.

Je mi jedno jak to bude,
možná po nás něco zbude.
Možná jenom trošičku,
dám si velkou kašičku.

Do košíku trochu hrachu,
kde tě najdu milý brachu?
Kdepak sídlíš dušičko?
Tam, kde spinká sluníčko.

Tam, kde chodí lišky spát
a králíci tancovat.
Všude tam jsou povedené,
karamelky rozmělněné.

Tam dnes bude večírek,
plný šťavnatých ptačícek.
Nebo budou banány,
už je to skoro za námi!

Uteklo to jako voda,
byla dobrá tahle soda.
A tak zase za týden,
otevřeme spolu páteční den.

Popojedem,
už tam budem,
spolu zase,
si pobudem!

Povedený byl dnes den, seniory naplněn...

Bojová

Soutěžíme, aniž víme,
jestli někdo zvítězí.

Přesto hlavy potrápíme,
všechny strasti dořešíme.

Prázdný stůl a dál jen klid,
večer bude v těle znít.

Zítra zase nový den,
bude nově otevřen.

Bude znít a možná bdít,
nenechá nás jen tak jít.

Každý krok je vody tok,
potom skočím přes potok.

Možná chytím rybičku,
počkej ještě chviličku.

Musím stavět,
musím mířit,
abych mohla
dále šířit.

Dobré jméno,
zvučný styl,
jako bys tu
se mnou byl.

Jenže zatím sama jsem,
a tak jezdím pralesem,
hady sbírám,
ruku svírám,
tajné dveře zde otvírám.

A kam vedou?
V tajnou skrýš,
pojď a hned
to uvidíš!

Neboj se a zvítězíš, tajnou chodbu objevíš...

Sladěná

Tak a je to zase tady. Moje podzimní očistné dny, kdy organismus zažívá, jaké by to bylo, kdyby se jen a jen pilo. Od včerejšího dne se prolívám šťávami a různými bylinnými čaji. Zjišťuji, jak moc je moje tělo odolné a kolik zvládne, když mu pomůžu dobrou stravou. Kvalitním ovocem a zeleninou, výborným čistícím čajem a energie se sama hrne, aniž bych věděla, kde se vzala. Je to jako jaderná elektrárna, která funguje. Víme, že nějak funguje, slyšeli jsme o ní, ale ve své podstatě přesně nevíme, co za tím vším stojí. Tak nějak si připadám už druhým dnem se svým tělem. Vím, že tady je, je tady pro mě, já mu dodávám nutné živiny a ono funguje, skotačí, uklízí, píše, přemýšlí a občas si vzpomene i na něco dobrého. Jak to tak pozoruji, říkám si, kéž bych měla dostatek síly, abych byla schopna překonat své věčně se vymlouvající já. Když se zapřu, tak to jde a ani to tolik nebolí. No, ale takový právě upečený chleba, namazaný máslem a posypaný pažitkou... Ale i tohle překonám a vytrvám, vždyť bych to nebyla já, kdybych nemohla překovánat překážky. Ty ve svém životě potřebuji, jako sůl i cukr zároveň!

Sladit a ladit, dnes to nebude vadit...

Virtuózní

Vyladit formu, nasadit sluchátka, vyčistit brýle a můžeme vyrazit. Koncertní mistryně už nás očekává a paráda může začít. Hluboké tóny varhan a letmé dotyky houslových strun. V pozadí smyčcový orchestr a tisíce světelných paprsků, které se míhají tam i zpět. Ohňostroj zvuků, barev i rytmů se promíchává do velmi zvláštní směsice tónů, které zní nad našimi hlavami. Nohy podupávají, ruce vyťukávají známé melodie a celé tělo je napojeno na kakofonii kolem nás. Splýváme s hudbou, vynařujeme se a zase noříme zpět do ticha i hluku, který křičí zvukem smyčce potahovaného po houslových strunách. Od tichého nic k hlučnému ryku, od jednoho tématu k tisíce variacím. Je to lahodný pocit být součástí této podívané, která zaplňuje každičký koutek mého těla i duše. Cítím se o sto let mladší a tisíc let chytřejší. I když to mnozí nevidí, já vím, že hudba povznáší. A tam někdě spolu s anděly teď hopsá i mé já!

Tancuj, vibruj, užívej, krásný večer přitom měj...

Vlnící

Tak nám to pěkně utíká. Zase máme pondělí, sluníčko za oknem svítí a babí léto se rozhodlo udělat nám z prvního pracovního dne zážitek. Podzim je dnes nějak podzimovější a teplo teplejší. Sluníčko dává všemu úplně jinou barvu a lesk modré oblohy je omračující. Rozhodně je krásné, když se přechod z léta do zimy podaří a člověk si může ještě chvíli prodloužit dny tepla a drobného zahálení. I když víme, že jednou to stejně nastane a zima přijde k nám, dneska ještě nebudeme přemýšlet o jejím chladu. Stačí, když si dáme dvacet, půjdeme s klidnou náladou domů a otevřeme své srdce kráse podzimu. Každá barva, každý paprsek sluníčka i nepatrné pošimrání po líčku jsou odměnou, kterou si je potřeba užít. V její celosti i plnosti, neboť jen tak bude účinek úplný!

Velké slunění, tiché vlnění...

Zelenkavá

Neděle ráno a brzké ranní vstávání nejde moc k sobě. A přesto je pravdou, že vyspávání není nic pro nás. Ať je pátek, nebo svátek, vstáváme vždy rychle z postelí, abychom nepromarnili ani minutu z drahocenného dne. Využíváme každé příležitosti pro zachycení všeho podsttného, co lze v průběhu dne prožít. Malujeme vzdušné zámky, milujeme sebe navzájem, zkoušíme nové chutě a procházíme se starými místy. Mazlíme se se čtřnožci a otevíráme svá srdce dvounožcům. Je to jako nikdy nekončící příběh, který žijeme tady a teď. Ač víme, co všechno bychom měli a proč, necháváme jisté okolnosti jen tak procházet kolem nás. Není nutné být u všeho a vždy, něco může zůstat zachováno pro další a lepší časy. A hlasy, které slyšíme? Nechejme je mluvit, vždyť naše cesta je jen o nás...

Zelenou mám neděli, aby všichni věděli!

Kolorovaná

Krásy podzimu poznáš nejlépe zblízka. Když sedíš na sluníčku a sbíráš poslední teplé paprsky. Když hrabeš spadané listí. Když sbíráš úrodu lesních plodů. Když vnímáš intenzitu proměny přírdy kolem sebe. Podzim je časem uklidnění a úklidu všude dookola. Je dobou pouštění draků, pečení brambor a sbírání kaštánků. Určitě je také časem, kdy si připomínáme všechny, jež nejsou mezi námi. Hledáme sebe sama a zároveň opouštíme prožité, přebyté. Víme, že zima je za dveřmi a jistě bude dlouhá. Tak jako léto a intenzivní jako jaro. Pokud nezanedbáme přípravy, nic nás nepřekvapí. A každý další den bude jen potvrzením toho, co jsme opravdu chtěli...

Podzime barevný, ty jsi tak kouzelný!

Objasněná

Jaký význam mají některé životní lekce, pochopíme až mnohem později. Všechno má v životě svou důležitost a tvrdit, že tohle se mi rozhodně nemůže stát, nebo takhle já to nikdy dělat nebudu, jsou tvrzení, která není dobré vypouštět z úst. V mnoha případech se totiž stane, že přesně věci, o kterých jsme tvrdili, že je dělat nebudeme, nakonec děláme. Zápasíme o každý milimetr prostoru, doháníme se k šílenství a snažíme se předhonit čas. Nepodporujeme nic, v co bychom sami nevěřili, ale víra má své hranice. Někdy je i zde důležité vědět, že musíme jít za meze, které jsme si sami vystavěli. Blíže k lidem, se srdcem na dlani a vnímat, co všechno nám to přinese. Bolest, radost, strach i poznání vlastního já, které je dosud skryto. Schováno uvnitř dobře střeženého místa, zabaleno do ozdobného papíru, hlavně aby nebylo znát, co je ukryto uvnitř. Malá třesoucí se dušička, nebo neohrožený dračí bojovník. Celkem vzato naše já v neokázalosti světa a skutečnosti běžných dnů!

Neboj se riskuj, za svým si vždy stůj...

Řasná

Tak co si připravím na zítřejší hodinu? Jak překvapím své studenty, aby se nenudili a také se něco nového naučili? Procházím ve své hlavě a chytrých knihách nápady, které bychom mohli realizovat. Věřím, že na něco zajímavého narazím a už teď se těším, jak si společně užijeme hru. O tom, že škola hrou je nelepším způsobem výuky, jsem se přesvědčila již několikrát a tak jen doufám, že i zítřejší den nebude výjimkou. Budeme si hrát, nebudeme dělat lumpárny a ještě si užijeme spoutu legrace a milých překvapení. Aby toho nebylo při pátku moc, pokusím se připravit náležitě a zodpovědně, abychom si všichni odnesli přesně tolik, kolik si budeme přát. Jeden pozitivní pocit z radostného dne plného komunikačních přehmatů, jiný nudně prožitých několik desítek minut na horkém křesle kandidáta předsedy. Každý si zažijeme své a užijeme tolik, o kolik budeme stát. Ostatní půjde mimo nás, stejně jako hluk a choas řas...

Buď jedním z nás, komunikuj zas a zas!

Kulaťoučká

Devítek je plná skříň a já si říkám, co teď s tím? Mám to nějaký význam, či je to jen náhoda? Nevím, ale je to krásné kulacení v tom našem kalendáři. Vykukuje na mě a já se usmívám. Také sluníčko se snaží vyrazit ze stínů a ukázat se po několika deštivých dnech. Zatím nevím, jak se to dnes všechno vyvine, ale věřím, že se seznámím s mnohým novým a zajímavým. Snad se také něčenu novému přiučím a zítra budu chytřejší než dnes. Uvidím, nechám se překvapit, protože i toho je v životě potřeba. Mít plány, ty plnit, ale také zažívat drobná nečekaná překvapení a jinakosti. V tom je přeci krása života a radost ze světa...

Plánuj a žij, raduj se a pij!

Velkoměstská

Vypnout a úplně se zastavit. Jediné, co bude dnes mým úkolem, je neztratit se ve víru velkoměsta. Projít známými místy a užít si atmosféru nikdy nekončícího mejdanu. To není běžný den, který prožívám a snad proto si to tolik užívám. S sebou super parťáky, kteří nikdy nezklamou a vždy ví, co mají dělat a proč. Krásnější už den snad nemůže být a ani zima nevadí. Proti ní se obrním, nasadím čepici a rukavice a vyrazím. Dopoledne městem, odpoledne přírodou a večer už jen dovrším klidný den tichým hovorem a pohlazením. A zítra? Uvidím, nechám se překvapit dnesm, tak jako tím dnešním...

Jsem z jiného těsta, nepatřím do velkoměsta!

Vysvítací

Každý začátek je těžký, ale ten dnešní je ještě těžší. Nohy neposlouchají pokyny a hlava je v jednom ohni. Všechno se kolem houpe sem a tam, nikde není pevného bodu, který by ukotvil podstatu mého já. Děsím se dalších okamžiků, které přijdou. Co přinesou a kdy? Zaútočí na mě jako uragán, nebo budou milosrdným pohlazením unaveného těla? Nebudou jen dalším prohloubením krizového stavu, který proniká do morku mých kostí? Netuším, jen si ve skrytu duše přeji, aby všechny obtíže odplynuly a přišel milosrdný mír. Na těle i na duši, rozložil se a usídlil v mém právě bolavém těle. Přinesl úlevu od starostí, bolestí a dušepnutí, které souží můj den. Sluníčko jež vysvitlo nad obzor již pomaličku rozehřívá mé tělo, ztuhlost se odplavuje a já čekám na chvíli, až všechno špatné odejde a nastane klidné povětří. Neuvěřitelně skutečné a skutečně neuvěřitelné, ve své velikosti i malosti zároveň. Přijde, zasedne a rozhostí tam, kde dosud vládl ruch a bouře.

Nechť odplaví je řeky proud a nechá jen dobré plout!

Řidičská

Posun sem a posun tam,
všude kam se podívám.
Každá chvilka je nám vzácná,
protože je pro nás pracná.

Protože jsme rádi spolu,
u jednoho velkého stolu.
Minuty nám rychle běží,
stihneme to sotva stěží.

Uděláme pouze kousek,
sníme jen pár dobrých housek.
Potom už nám zbývá jen,
popoběhnout tam i sem.

V jednom kole, v jedné práci,
užijem si i legraci,
spolu zvládnem úkol hravě,
i když není snadný právě!

Spojí nás to mnohem víc,
než kdybychom z plných plic,
volali a láteřili,
že jsme se zas neužili.

Mnohem lepší proto je,
když se čas náš užije.
Když jej srandou vyplníme,
společně se pobavíme.

Z krásných chvil se skládá den,
nikdo není překvapen,
že jsme spolu,
že jsme rádi,
společně jsme kamarádi!

Neboj se být rodičem, nikoliv jen řidičem...

Dešťová

Déšť sem, déšť tam, všude kam se podívám. Je krásné pozorovat zurčící provazy vody, táhnoucí se z oblohy dolů. Kapky dopadají se svou razancí na jednotlivé části země, rozletí se na tisíce drobných částeček a pokračují ve své cestě přírodou. Zvířátka, ptáčcti a jiní živí tvorové se radují. Stromy se opět probouzejí ke kráse podzimního červenání a hnědnutí. Příroda je jako vyměněná, vše je krásně čisté a voňavé. I v tom je kousek oné krásy, kterou člověk vnímá, pokud se pozorně dívá. Není podstatné, že nevidí vše, mnohem důležitější ovšem je, že alespoň vnímá. Jako pejsi s přisátým čenichem k zemi, i my lidé rádi čenicháme krásu změn a příjemností. Je nám krásně a milo, sbíráme sílu a odpočíváme. Nestaráme se co bude zítra, žijeme přítomností, která je nám ve všem nakloněna. V tom i onom, v dešti i nedešti, v kráse i libosti, s vědomím, že další dny příjdou, ať je plánujeme jakkoli. Proto splyneme s deštěm a je nám úžasně...

Vody je třeba, jako nám chleba!

Světostranná

Tam a zpět běhá tento náš svět. My někde v něm hledáme své vlastní já. Narážíme, proudíme, pospícháme, mnohdy nevíme, necháme se nést proudem a čekáme. Kde nás to vyplivne, co nám to přinese, jak se to vyvine a kdy se dostaneme ke slovu. Neslyšíme křičet ty, kteří se bouří proti osudu v rukou ostatních. Jdeme s davem a porážíme vše, co nám stojí v cestě. Chcem být tam, kde ještě nikdo před námi nebyl a dosíhnout vrcholů, které nebyly pokořeny. Neuvědomujeme si však následky takových aktivit. Žijeme na dluh nových generací, které sotva narozeny, musí žít tam, kde není cesty zpět. Buď budeš silný a přežiješ, nebo slabý a nic tě neochrání. Ne, to není život! To je jen proudnice, která nás unáší někam dál. Tohle musí skončit, protože ve spirále nelze žít. I turbulence se jednou zastaví a rozplynou do směrů, které zahrnou sever i jih, východ i západ...

Do všech stran, do všech bran, vždycky se chraň!

Rychlokvasná

Nemám nápad a musím stále tápat. Kam jdu a proč? Co všechno se honí hlavou a kolik toho je, co je důležité a nutné vykonat. Přestože vím, jako by mě moje hlava neposlouchala a dávala tělu zcela jiné pokyny. Místo postůj a raduj se z každičkého lístku nad hlavou, běží, běží a popohání mě dál. Jako povodeň se valí údolím a nezadržitelně bere s sebou vše, co ji stojí v cestě. Kosti, kůstky, obratle, ploténky, vazivové články. Navenek je zatím všechno v pořádku, ale uvnitř už se to mísí do kouzelného koktejlu chutí, barev, strachů, bolestí a pnutí. Kam to vytryskne a kdy? Co to způsobí a proč? Nedokáži odhadnout, vím jen, že je to tam uvnitř, schované a schoulené, aby to mohlo vyskočit a dát se opět do pohybu. Bez něj jsme prý nic. Ale s ním jsme ještě rychleji pryč. Nebudu spěchat, nechám se jen tak unášet dny a věřím, že i já najdu své tiché, klidné a nespěchající místečko!

Nespěchej, čas si na vše dej...

Zapomění

Běhat tam a zpět. Závodit s větrem o závod a nemoci se zastavit, i když bys sebevíc chtěl. Jako splašený se žene každý den dál. Sotva se ráno vykulí sluníčko na obzor, už jeho první paprsky ohřívají naše prokřehlé ruce. Ani se nestačíme ohlédnout a slunce máme nad hlavou. Užíváme si vlahého vánku a slunečních paprsků, při úprku sem a tam. Za chvíli je zase všechno úplně jinak. Je čas k obědu, rychle nasytit tělo a zase hurá do dalších aktivit duše i těla. Cele se ponoříme do problému, překládáme, zprostředkováváme, zpřístupňujeme a dáváme si naději, že zachytíme právě končící pracovní den. Ještě chvilku, ještě neodcházej, ještě musíme dokončit několik vět, které zůstaly nevyřčeny. A přesto běží, bez ohledu na naše přání i tužby. Běží dál, běží vstříc a nezastaví se ani dnes ani zítra... Neboť v tom je naše síla, která odlišuje a rozlišuje. Jak to bude dál a co se bude dít. Kolik toho ještě zvládneme a co už necháme plout do zapomění.

S časem nech se unášet, nebudeš ho nesnášet!

Vymyšlená

Nebát se a riskovat,
to snad nemá nikdo rád!
Přeci najdou se tu tací,
co to mají na práci.

Klidně skáčou s padákem,
projedou hořícím panelákem
Sjedou strný svah a sní,
že nebyl poslední.

Šplhají a prolézají,
hory, které malo znají,
přesto je to láká víc,
šáhnout si na vlastní nic.

Adrenalin, trocha strachu,
nezastaví tě přec brachu!
Když máš chuť a sílu brát,
to co máš v životě tak rád.

Překonávat hranice,
vystoupat až na kraj měsíce,
propadat se, plachtit kluzákem
nebát se a skočit s padákem,
běhat, skákat, zápasit,
to všechno musíš v životě mít!

A že risk je nebezpečný?
Není pro slabé slečny,
je jen to ty silné chlapy,
co mají veliké tlapy.

Co se rádi dovídají,
že nohy na zem také dají,
že bát se není žádný hřich,
zůstane vždy krásný smích!

Směj se, raduj, dováděj, svou porci strachu s sebou měj...