Neznámá

Tak nám zase končí rok. Jaký byl? Tak to snad každý z nás ví. V čem byl zvláštní a v čem výjimečný? Co se nám podařilo? Co stojí za znímku a co má raději zůstat skryto? Většina z nás v tento posledníí den roku přemítá a přemýšlí nad tím, co bylo a co je již v nenávratnu pryč. Možná se těší na nové zážitky a dobrodružství. Možná se plánuje velká silvestrovská oslava? Mě se však většinou do duše vkrádá zvláštní duh splínu či tísně. Zase jeden rok v mém životě končí a vkročím do dalšího. Co mě čeká a nemine? Jaký rok bude a v čem by mohl být lepší? Přemýšlím a přemítám nad uplynulými dvanácti měsíci a vlastně ani nevím, zda byly skutečné. Překročím půlnoc a přijde nový den. S ním i nový rok a další cesta do neznáma...

Něco vím, ostatní nepovím!

Emoční

Chceme být v pohodě a chceme, aby i lidé kolem nás byli v pohodě. Je to krásný, leč začarovaný kruh, ze kterého není moc cest ven. Tak jako vnímáme vlastní emoce, snažíme se vnímat i emoce lidí kolem nás, ale chápat dokážeme jen své vlastní pocity. Emoce druhých zrcadlíme, ovšem plně splynout s tím, co emoce druhého doprovází, mnohdy neumíme. Sami máme někdy problém zvládnout své vlastní naladění a přestože se snažíme, podvědomí si hraje svou hru. Vyjedou z nás slova či gesta, která bychom raději skryli, ovšem zpět je nevezmene. Je to jako kolotoč, který se rozpoutá jediným gestem, slovem či náladou. Pak už se dějí věci, které bychom měli umět zvládnout, ovšem mnohdy nezvládáme. Máme mnohé prostředky k celoživotními učení se, jen sáhnout a vzdělávat se. Pak už emoce nebudou strašákem, ale krásným a kouzelným místem radostí pro tebe i pro mě...

Neboj se emocí, raději nemocí!

Horová

Krásný zimní den, kdy každý milovník pohybu hodlá vyrazit. Ven, do přírody, za dalším dobrodružstvím. Kdy objevíme svět a poznáme nová zákoutí. Člověk se těší na to, co je mu v běžném koloběhu dnů a týdnů tak vzácné. Těší se na volnost pohybu, radost ze vzájemného sdílení a venkovních aktivit. I my neváháme a hned ráno vyrážíme vstříc novému dni i novým zážitkům a dobrodružstvím. S krásnými výhledy, manšetrem pod skluznicemi lyží a prostou radostí z pohybu, si užíváme den. Hory nás vítají a my jsme vděční, že duch horských velikáno je nám opět nakloněn.

S horami v zádech, výdech i nádech...

Lyžníková

Tupý sníh, ostré hrany. Studený vítr a slunce za mraky. Kolem jen bílo a zvláštní zvuky. Všechno nasvědčuje tomu, že lyžařská sezóna se nedá zastavit. Že lyžaři dychtiví po zážitcích se dnes pustili do velkého díla. Každý se usmívá, jen někteří by měli nejraději prostor sjezdovek jen sami pro sebe. Nechápou či nechtějí chápat, že takto se to dělat nedá a každý má právo na radosti ze zimních sportů po svém. Rychle zapomenout a vydat se jen a jen do klidu a pohody svého vlastního světa zimy. Nahoru, dolů, pozor na ledové plotny a bláznivé odvážlivce, kteří nekrouží obloučky a jedou šupem. Ty necháme jejich osudu a sami se svým já vyrazíme opět k vrcholu. Na kopec, na Klobouk a na Karlov...

Zimu si užívej, dobrou náladu si zachovej!

Hemživá

Trocha sněhu, velký mráz a lyžařské areály se začínají plnit lidmi. Po roční pauze jsou všichni natěšení na svištění po sjezdovkách. Každý, kdo má rád lyžování, je nachystán vyrazit. Snad proto je všude kolem tolika henžení a pohybu, který nám všem už chyběl. Vyjet až nahoru, nasadit helmu a pak už si jen užívat svištění. Klikyháky tam a zpět, soustředění se a rychlé střídání obloučků. Tohle stále dokola, až meznou prsty na rukou i nohou. Zima nevadí, mráz pomine, tělo si zvykne a dušička se potěší. Tolik nám to chybělo, tak si užíváme, co se dá. Díky za ty možnosti a vtěsnáme si je až do kostí!

Lyžím zdat, hemžení jen pár...

Povzbuzovací

Nechceš moc, jen trochu toho klidu a lásky. Nepotřebuješ víc, než kolik se ti vejde na rozveřenou dlaň. Ty balancuješ na tenké hraně mezi světy. Musíš se rozhodnout a tohle změní celý tvůj svět. Nelehké úvahy se noří ze snů, nedají spát a nedají klid. Jsi jako na trní, protože víš, že tohle za tebe nikdo neudělá. Musíš sám projít svým údolím smrti, abys došel až na zářivý konec dnešního dne. Není minuty, kdybys nerozuměl, či nevěděl, co máš dělat. Přesto stojíš a nechápech, kterou cestou se dát. Která je ta správná, ta jediná, která ti přinese pokoj, klid a vyváženou mysl. Ještě dnes si dáš pauzu a zítra to začne nanovo. Snad s menším tlakem, ale začne. Neváhej a zkus se rozhodnout. To ti pomůže, posune tě dál a uleví se tobě a právě tobě...

Neváhej, na cestu se dej!

Zahřívací

Nic nedělat, 

jenom spát.

Klidu si užívat,

procházkou dobývat.

Sněhem se koulovat,

to má přec každý rád.

Často se usmívat,

u stolu pojídat.

U srdce zahřeje,

co vítr zavěje.

Dny se tak kulatí,

až jsme zas dojatí.

Svátky vše promění,

s láskou a v domnění.

Zítra zas bude čas,

na slova bez příkras.

Dneska se uvolni,

ruce si jen promni.

Nic se tě netýká,

všechno kol utíká.

Nebát se,

zastavit,

krásno si

připravit!

Užívat, prožívat, dlouho se zahřívat...

Sváteční

Už to pomalu klepe na dveře. Vánoční atmosféra se line ze všech stran. Lidé pomalu zapomínají na každodenní starosti a přepínají se do kouzelného světa svátků. Venku to sice vypadá jako na začátku jara, ale zřejmě ani letos nám není přáno, abychom strávili Štědrý večer na sněhu. Ani na horách to nevypadá moc zimně, ale to nám nevadí. My už několikátý den máme doma vánoční náladu. Těšíme se ze společné blízkosti a věříme, že nám ji ani mizející sníh nezkazí. Jako obvykle se oblékeneme do teplých věcí a po polévce vyrazíme na obchůzku kostelů v blízkém okolí. Nasajeme atmosféru křesťanských vánoc a pak se vrátíme k našemu vánočnímu stromku. Jistě zde najdeme malinkatou část klidu a radosti, smíšenou s drobnými dárky pro každého člena domácnosti. Určitě si užijeme příjemný večer a společnou pohodu, které je přes rok tak málo...

Užívej si svátečního dne, dokud to jen jde!

Připravená

Už jen jeden den a nastane snad neočekávanější den v roce. Děti budou obzvláště hodné, rodiče budou střídavě procházet seznamy a hledat, co ještě bude potřeba dokončit. Nakonec se všichni shodnou, že je čas zasednout ke štědrovečerní večeři. Dopřát si opět po roce kapra, pořádnou porci bramborového salátu a smlsnout si několik kousků cukroví. Dětičky se v jídle povrtají a pak už budou pošihlávat po dárcích a pečlivě naslouchat zvoneček, kterým Ježíšek ohlásí svůj příchod. Alespoň jednou v roce snad lidé prožijí pocit naprostého souznění a radosti ze sdílení. Pokud ani sváteční atmosféra nezměkčí lidská srdce, pak není dáno. Ať už jste v jakékoliv fázi příprav, nechť jsou klidné, pohodové a plné radostného očekávání z příchodu a narození toho, který nám připomíná, co je obětavost, laskavost a lidská vlídnost!

Připraven buď na vše, co přijde zítra...

Předvánoční

Zima kouzlí sluníčko,

pospěš moje zlatíčko.

Ještě kousek popojdeme,

potom opět spočineme.

Za kousíček, za krátko,

přijede k nám holátko.

Narodí se Kristus Pán,

přijde opět znovu k nám.

Po roce se připravíme,

svátky klidu oslavíme.

S rodinou a přáteli,

vzduch se láskou tetelí.

Dárky spolu rozbalíme,

s úsměvem se pobavíme.

A pak už jen skok a krok,

přijde zase Nový rok.

Co nás čeká, nevíme,

jen to co nás nemine.

I tak už se těšíme,

že spolu dva týdny strávíme.

 

Krásné svátky lidičky, ať pookřejí naše dušičky!

Písmenková

Adélka a Anička, 

berou bratra Beníčka. 

S Cyrilem si cupitají, 

cukroví si rozdávají

Daniel a Dominika,

dává si sůl do mlíka.

Ella, Ema, Evženek,

zahrají si mlýnek.

Filip, Ferda, Františka,

naplní si svá bříška.

Gerda, Gustav, Goliáš,

příjdou spolu na guláš.

Hana, Hynek, Helena,

copak je to za jména?

Iva, Ivan, Ilona,

v okně visí záclona.

Jana, Julča, Jonášek,

pěkný je to rarášek.

Karel, Kamil, Kryštůfek,

přeplavou na ostrůvek.

Lenka s Lízou přemilou,

poplavou za Milunou.

Maruška nás zachrání,

jahody už shání.

Nina, Natka, Nikola,

nenasednou na kola.

Oto, Ondra, Olina,

napojí se dnes vína.

Petr, Pavel, Petronil,

pojednou až k řece Nil.

Roman, Radka s Rudolfem,

pojedou pryč svým golfem,

Řehoř spolu se Stáňou,

psotník zase dostanou.

Šimon Šárce pošeptá,

Tomík je náš popleta.

Uli, Ute, Uriáš,

zahrají si mariáš.

Václav, Věrka s Vendulou,

do pekla zas pojedou.

Xenie a Xavier,

projdou celý ateliér.

Zuzka, Zora, Zdislava,

praví, že čeká nás oslava.

Žaneta a Žofinka,

žužlá svoje kokínka.

S Žerykem si poskakují,

písmenka si opakují.

Abecedu mají hned, pojďme si jí vyprávet!

Zdobící

Jídlo, pití,

dobré živobytí.

Radost, úsměv, 

pohoda,

dneska není

náhoda.

Opět znovu po 

roce,

máme tady

Vánoce.

Oslavy se přibližují,

stromek všichni

nakupují.

Dárky, klid i

pohodu,

najdeme vždy

až po shonu.

Stromeček je

nazdoben,

klidu,

kráse

podroben...

Užívej si pohody, tolik krásné lahody!

Oslavná

Rok se s rokem sešel a já dnes opět stojím před nastoupenou jednotkou, která se rozhodla mi popřát vše nejlepší k narozeninám. S drobnou nervozitou počítám minuty a těším se, až zase tenhle velký bláznivý den skončí. Mít narozeniny právě před vánočními svátky není nic příjemného. Když jste menší, tak Vám rodiče dávají dárky většinou až pod stromeček. Když povyrostete, zase komplikujete dny svým blízkým, protože chcete s nimi své narozeniny oslavit. Jen ti, kteří to mají stejně, pochopí. Své narozeniny máme rádi, alr možná bychom je raději přesunuli na jinou část roku. Možná je to dobrá myšlenka a od příštího roku se ji pokusím zavést. Letos to ještě zvládnu a pak se uvidí!

Ať žijí medvědice...

Výletnická

Každý usedáme do jiného dopravního prostředku, ale všichni vyrážíme na hory. Jeden na lyžování do Rakouska a ostatní na výlet do blízkých Jeseníků. Všichni se těšíme na úžasné zážitky a krásu horských velikánů. My ujedeme padesát kilometrů a hned vyrážíme nahoru. Svezeme se autobusem s milým mladým mužem a jeho dvěma chlupatými fenkami. Užijeme si ranního účinku canisterapie a pak už hezky po svých až na vrchol Pradědu. Počasí nám přeje, sluníčko se honí spolu s mraky a vítr se nás snaží těsně před vrcholkem pořádně profouknout. Nám to nevadí, vystoupáme až k vrcholové svačince a malému odpočinku. Potom zase hurá na výhledy a capkání dolů. Zpátky se vracíme kolem vodopádů Bílé Opavy, které svou namrzlou pěšinkou budí náš respekt. Postupně sestoupáme až do Karlovy Studánky a zpátky na Hvězdu. Hladově usedneme k pozdnímu obědu a nacpeme si břicha k prasknutí. Páni, to byl ale den. V nohách máme skoro dvacet kilometrů, tváře zrůžovělé mrazem a větrem. Těšíme se, až tohle budeme sdílet s Myšákem. Ten se má také fajn a brzy dorazí ke svému dnešnímu cíli. Tak se mějte pánové a buďte opatrní. Víte, že jste mým životním pokladem, bez kterého neumím žít!

Výlete, výlete, co dneska vykvete?

Úspěšná

Spěch že je úspěch? Vrchol na dohled a přitom tak daleko? Hurá, je to přeci jen za rohem, tak se stačí vydat na cestu. Tvrdě pracujeme, společně objevujeme a snažíme se dosáhnout úspěchu. Ve spěchu si nestačíme ani umýt ruce a vychutnat si jedno vítězství a už míříme za dalším vrcholem. Ať už je pondělí, nebo neděle, naše cesty jdou nahoru, ale i dolů. V pravidelných cyklech slavíme úspěch, padáme z nejvyšších příček až úplně na dno a zvedáme se k dalším výkonům. Takto si vykračujeme světem a pokračujeme tam, kde jsme před chvílí skončili. Pokud máme úspěch, užijme si jej. Pokud zrovna padáme, hledejme záchytné body a přistaňme na všech čtyřech. A pokud už zase musíme jít, pak pojďme s vědomí, že máme úspěch a dokážeme mnoho a mnoho dalších věcí!

Úspěšnou kozou být a nikdy se nezlobit...

Povděčná

Život se mění a my s ním. I když si možá myslíme, že je všechno stále a neměnné, opak je pravdou. Člověk kráčí od jedné události ke druhé a vnímá si pouze podstatných změn. Už kvetou stromy, už roztál sníh, už dozrávají jablka a už se blíží vánoční svátky. Vždy stojíme v pozici, kdy si uvědomujeme pouze určitou část naší bytostnosti, ovšem zdaleka nepostřehneme vše. Pouze vnímavý člověk si uvědomí, že něco má, někam směřuje a něco chce. Takový člověk s vděčností upozorňuje sebe i své okolí na všechno, co již má. Žije s vděkem a pochopením, že je vlastníkem mnoha darů, kterými byl odbařen. Schválně, zkusme se občas zastavit a jen plytce netoužit. Zkusme si uvědomit, kolika poklady jsme již byli obdařeni. Určitě pak získáme poženání do dalšího putování. A to by mělo být naší cestou i teď, v době předvánoční. Nehoňme se jen za nákupy a uzavřeme se do niterného ticha poznání!

S vděkem kráčet, hmotu nevláčet...

Podmínková

Přistupovat k sobě i ostatním, bez podmínek a věčných důvodů. Mít radost z přítomného okamžiku a vychutnat si jeho odlesk ve svém vědomí. Pomalu se nechat unášet časem a věnovat svou pozornost jen věcem, které přinášejí dobrý pocit. Pracovat a hledat stále nové podněty vlastní kreativity. Nechat se unášet proudem a dosahovat pozitivního pocitu naplnění, i bez zdolávání obrovských překážek a strázní. Člověk s věkem dozrává a dospívá k mnoha důležitým rozhodnutím. Nepřehánět aktivity a netříštit síly, kterých pomalu ubývá. Být nachystaný reagovat tehdy, když život přináší příležitost a neschovávat se v pozadí, či nejít s proudem. Mít jasnou představu o směru a síle vlastního já, které určuje každý okamžik života nás samotných. Nepřemýšlet a nelámat si hlavu nad tím, co nemohu změnit a raději koncentrovat myšlení k tomu, abychom dokázali zaměřit své síly na pochopení toho, co je očím skryto...

Nemarni čas kladením podmínek znovu a zas!

Myslivá

Čím se dny blíží konci roku, tím dostávají rychlejší tempo. Jako bychom chtěli všechno stihnout do konce jednoho roku a nepřetahovat resty do roku dalšího. Člověk má pak v předvánočním čase tolik povinností, starostí a úkolů, kolik jich neměl v průběhu celého roku. Běháme, stíháme, stresujeme a nakonec zjistíme, že mnoho kroků bylo učiněno a nenaplněno. Přijdou totiž okamžiky, které naplní radostí naše srdce, ale zároveň způsobí mnohem větší zmatek v životě. Ať už prožíváte hektické či klidné období, vězte, že nic nestojí za prožitý stres, ani krásně uklizený stůl. Všechno má svůj čas a každý moment má svůj okamžik, kdy se naplní. My lidé můžeme snad jen přispět k tomu, aby věci šly poklidně a bez velkých prostojů. Tak pojďme si užít závěr roku a nebojme si dělat jen to, co opravdu musíme. Na ostatní je čas i v dalších dnech našich životů!

Nebojím se, sním, stále všechno smím...

Projevená

Někdy se stane, že naše pocity předcházejí vlastní realitu. Cítíme, že se něco děje, i když okolní svět je zatím v klidu. Pozorujeme své okolí, které je ztichlé a klidné. Náš vnitřní budík hlasitě zvoní a bije na poplach. Kde se to bere a proč? Zatím nám tuhle skutečnost neumí nikdo dostatečně vysvětlit, protože signály jsou zasílány z našeho mozku. A ten jak víme, je stále jednou velkou, neprobádanou jednotkou. Ta je naší součástí, předpokládáme, jak pracuje, ale mnohé zůstává stále skryto. Byť je to naše součást, neumíme přesně vysvětlit, základní principy jeho fungování. Víme, že tam někde uvnitř je. Že nám pomáhá mluvit, pohybovat se, cítit, vnímat svět kolem sebe, ale skoro netušíme, jak. Snad proto víme, že se naše pocity nemýlí a něco se děje, jen bude ještě chvíli trvat, než se skutečnosti projeví. Pak budeme chytřejší a porozumíme tomu, co zatím zůstává skryto...

Dávej si otázky, hledej oblázky!

Zoologická

Krásný den a krásné ráno,

je to všechno rozestláno.

 

Zvířátka se usmívají,

do slunce se dívají.

 

Cooper čenich vystrkuje,

s Anýzkou se pozdravuje.

 

Kampak dneska vyrazí?

Do obchodu do mlází?

 

Nikdo neví, co se chystá,

v Praze je věc celkem jistá.

 

Do zahrady zoologické,

jít je krásné a logické.

 

Já si dneska vyrazím,

zvířátka si pohladím.

 

Hup a šup, ať už vidím každý chlup!

Podobná

Kým bych byla, kdybych nebyla sama sebou? Komu bych se podobala a jaké bych měla vlastnosti? Byla bych jako medvídek Pú, který neustále na něco myslí a nemůže si vzpomenout. Nebo bych vesele skálala jako tygr či malý klokánek Rů. Možná bych byla moudrým panem Sovou, se svým nadhledem, či strachujícím se prasátkem. Jistě bych mohla být také Maxipsem Fíkem či strýček Fidem. S jejich radostným přístupem k životu a veselým náhledem na rošťárny i lumpárny malých dětiček. Zřejmě bych se mohla stát znovu člověkem, a pak bych nechtěl být nikým jiným, než právě jsem... Bez toho bych to nebyla já, ale někdo úplně jiný. A chtěli byste mě takovou mít? Já ne!

Podobat se sobě, patřím k téhle době...

Těstová

Poslouchej to, co ti kdo říká. Měj oči otevřené a hraj vždy fér. Bojuj jen s tím, co má smysl a nenechej se oklamat ničím, v co nevěříš. Jdi si za svými sny a obhajuj práva těch, kteří neměli tolik štěstí, jako ty. Buď vždy připravena pomoci tam, kde to dává smysl a neber věci tolik vážně. Je toho totiž tolik, že brát si všechno a vždy plně k srdci, tak se nepohneš dál. Nic nedělat, to také není úplně dobrá volba, proto být připraven a s účastí se věnovat tomu, co ti dává smysl, je dobrá životní cesta. Někdy sice narazíš na nepochopení či překážky, ale to je nutná součást života, bez kterého nelze jít dál. Je to cesta, kterou můžeme jít se vztyčenou hlavou, nebo jen projít kolem a nevšímat si. Sám si volíš, jak a kam půjdeš, s kým budeš sdílet život a jak. Tak neváhej a vydej se na cestu!

Cesta, z jiného těsta...

Insta...

Většina starších lidí si dnes láme hlavu, v čem bude spočívat budoucnost? Pozorují vlivy, které působí v moderním světě a kladou si otázku, zda vlivem všech médií, digitálních a online technologií ještě bude člověk člověkem, nebo dojde k nějaké změně. Osobně vnímám tuto obavu za oprávněnou, i přestože dnes zatím není nikdo schopen s jistotou odpovědět, co vlastně způsobujeme digitalizací a online světem sobě a svým dětem. Na čem se shodují psychologové a psychiatří je fakt, že změny, které pozorujeme v lidském chování jsou rozsáhlé a zřejmě nás ovlivňují hlouběji, než si vůbec myslíme, či si uvědomujeme. To, co jsme překotně změnili v posledních deseti letech v technice, se neodrazilo ve změnách digitálních návyků života jednotlivce, ani společnosti. Zažíváme stres, méně spíme, vedeme sedavý způsob života a sami sebe uvrháme do neznámého světa. Jak z toho ven? Hledejme svou cestu tam, kde ještě nikde nešel a zkoušejme být přitom sami sebou...

Insta, insta, insta, budoucnost je jistá!

Bdící

Dívám se do budoucnosti, předvídám a toužím. Snažím se představit si, co všechno se mi podaří ještě uskutečnit. Dávám svým snům zelenou a nechávám je jít svou vlastní cestou. Nevím, zda se ke mě vrátí a přinesou mi konečného poznání. Byly příliš jednoduché ke splnění, nebo skončily na překážkách a nesnázích. Možná zjistím, že byly příliš velké a není šance na jejich splnění. A možná uvidím jejich úplné vytrysknutí do krásy a pozitivna. Sama hlava, která sní netuší, zda sen je a zůstane snem, nebo najde svého uskutečnění. Snad proto jsou to sny, které nosíme v hlavě a přemítáme o tom, co bude, co by mohlo být a zda se splní to, co si přejeme. Pokud bychom měli v hlavě nosit více, než naše sny, mnohdy bychom se neunesli. I když si stavíme vzdušné zámky a krotíme líté šelmy, není to nic proti strastím a útrapám, které s sebou nese realita. Ovšem i tak umí překvapit. Co přinese? Uvidíme, zatím se toho nebojíme...

Nechejme sny snít, abychom mohli v klidu bdít!

Mjedvědí dík!

S kým ráno vstáváš? 

Koho ráda potkáváš?

 

Kdo odvahu ti dává?

Když není to žádná sláva?

Komu svěříš své srdce?

Když padá vše prudce?

Nač pomyslíš v době klidu?

Milý můj, již brzy přijdu!

Otázka střídá otázku,

já ptám se jen a jen

na lásku.

Odpověď je zřejmá,

přátelé,

s kým je mi krásně,

vesele?

 

Jasno má každý,

kdo mě zná,

že jsou to jen

Ti dva!

 

Velký a malý,

chlapíci,

co úsměv mi rozzáří vždy

na líci.

 

Kdo s láskou se mi odvděčí,

kde mám vždy své bezpečí.

Díky mí milí medvědi,

že občas mi něco nesedí,

že vždycky mě umíte rozesmát,

že každý mě máte svým způsobem rád!

 

Že jste vždy mou součástí,

že nebojíte se cest a strastí,

že vždycky se v životě najdeme,

i když si občas zajdeme!

Díky a pusu na líčka, posílá Vám vaše...

Nalezená

Kolik věcí v životě musíme. Občas se docela nutíme, abychom se přiměli k aktivitám, které nepatří mezi naše nejoblíbenější. Asi to tak je v životě nastaveno, že pohodové a úžasné věci jsou střídány těmi, které nemusíme, nebo nechceme. Takže si tak plujeme nahoru a dolů, chytáme vítr a čekáme na vlnu. Když přijde, naskočíme, díváme se vpřed a těšíme se z toho, co nás provází. Zaujatě prohlížíme detaily a rozeznáváme neskutečné skutečnosti, které jsou všude kolem nás. Padající sníh, dunivé a zářivé jasno, opírající se o okenní tabulky. Klokotající potok a vonící záře, která sestupuje z nebe. Ať se zaměříme na cokoliv, čerpejme pozitivní energii a ukládejme ji pro horší časy. Ty zase přijdou, ale my budeme nachystaní!

Nebojím se, to ty víš, copak dneska objevíš?

Mikulášská

Prší, sněží, zima je tu!

Brzy dodám další větu.

 

Vánočka a cukroví,

každému hned napoví...

 

Svátky klidu, pohody,

splníme své dohody.

 

Těšíme se na Ježíška,

naplníme svoje bříška.

 

Ryba, salát, dárečky,

rozsvítí se svíčíčky.

 

Každý svůj díl dostane,

až nám doba nastane.

 

Dneska čekej čertíky,

s nimi budou žertíky.

 

Potom čas už uběhne,

klid se v srdcích rozhlene.

Svátky budou, ne že ne,

kouzlu každý podlehne.

Těšit se a poslouchat, 

přitom můžem naslouchat.

Co kdo by rád pod stromeček?

Hračky, pejska či domeček!

Jak se všechno vyvrbí,

prozradí se za pár dní...

Čekej, těš se, užívej, dobrou náladu a úsměv měj!

Vysloužená

Ranní vstávání a nový den, který snad přinese zklidnění po hektickém pracovním týdnu. Co nás čeká, to nás jistě nemine a jediným přáním do tohoto víkendu je dostatek času na relaxaci a oddech. Člověk potřebuje nasbírat dostatek energie, aby opět mohl naskočit do pomyslného vlaku pracovních povinností, které teď před vánočními svátky pomalu kulminují. Chviličku má člověk pocit, že ty nejhorší vlny úkolů již zvládl a sotva se ohlédne, už se valí další. Během týdne to celkem nevadí, víme, že tohle musíme zvládnout a nedá se nic dělat. Ale o víkendu hledáme čas, který je jen a jen pro nás. Na odpočinek, dobré jídlo, kvalitní četbu, hřejivou deku a láskyplné prostředí. Co víc si přát? Je to to nejvíc, co může člověk člověku dát a tak se budeme snažit uspět na výbornou!

Relaxovat, klidně být, hlavně pohodu a klid...

Řečená

Člověk neustále dává něco druhým, a jen zřádka kdy dostává to, co potřebuje. Pokud se cítíme příliš svázaní s dáváním, pak je čas požádat o pomoc. Nikdo z nás není superhrdinou, který musí zvládnout všechno sám. Proto stačí zavolat a na pomoc přijde celá armáda andělů. Jen se naučit vyjadřovat své potřeby a říkat si o podporu. Když se člověk jednou otevře pomoci, která jej obklopuje, pak vesmír zareagujem svou nabídkou štědrých darů. Spouštěcím mechanismem není nic jiného, než prosba o pomoc. Potom už jsdou nachystáni pomocníci a my musíme jen vyhlížet jejich znamení.

Požádej a dobře se dívej...

Inspirační

Být hercem života a vyjít se svojí kůží na trh, to vyžaduje velkou odvahu a vnitřní vyrovnanost. Je to také pouze jeden z mnoha způsobů, jak si zvýšit svou sebedůvěru. Mnohdy totiž musíme zapomenout na to, že jsme hodnoceni svým okolím a musíme vyrazit. S vědomím, že jsme se dali na cestu, která není jednoduchá, ale může přinést mnohé radosti. Stačí se být, být opravdovým a ve vědomí mít jednu důležitou větu. Vykašli se na to, co si myslí ostatní, ty jsi ty a neboj se jít. Neboj se dělat chyby, protože jen chybami se moudrý člověk učí. Když budeš chybovat a zkoušet stále nové cesty a nové věci, budeš zístkávat nové zkušenosti a prosteš. Čím více budeš zkoušet, tím více to půjde a tím více sebedůvěry jsi schopen získat. Úspěch není jen v zářivých výsledcích, ale také v cestě, kterou si zvolíš. Když si dovolíš zazářit, zazáříš. Když budeš zářit, budeš k tomu inspirovat druhé...

Inspiruj a pevně stůj!

Přání

Co je v životě důležité? Jaké máme hodnoty, které nás ženou dál? Jak můžeme plnit přání sobě a svým blízkým? Někdy se jedná o neskutečně velké výzvy a jindy to jsou jen kratičké okamžiky. Naplňujeme své životy mnohým a nepřemýšlíme, co bude dál. Přitom nám někde v hlavě zní, že život je jedno velké dobrodružství, které má svůj přesně vymezený čas. Když jsme mladí, nepřipouštíme se nic, než krásnou budoucnost. Když se přehoupneme do středního věku, uvědomíme si, že jsou dny na tomto světě konečné, ale stále ještě vzdálené. S příchodem seniorského věku pak víme, že i my se blížíme nevyhnutelnému. Jediné jistotě, kterou máme všichni stejnou. Protože narodit se můžeme, ale umřít musíme... A tak žijme své životy tak, jak bychom chtěli umírat. Náš pomyslná věnec přání se spojí a vytvoří nikde nekončící kruh. A my v něm budeme putovat do dalších světů i životů!

Přej a bude přáno, dej a bude ti dáno...