Ufací

Uf, tak a mám to. Byl to tedy zase čin, velečin. Stvořit, sladit a zpracovat všechny rozvrhy je činností, kterou většinou dělám nerada. I přesto, že musím, snažím se to brát s nadhledem. Dnes se mi to však s nadhledem brát nechce. Je sobota, měla bych odpočívat a místo toho pracuju a doháním resty, které jsem nestihla během týdne. Ale co, hlavně že to mám. Mohu si oddechnout a pochválit se, že jsem šikovná. Tak uf a už se zase těším, až se zase přiřítí další várka! Do té doby budu věřit, že to příště bude jednodušší.

Malé ufání, žádné zoufání a příjemné doufání!

Dumací

Učit se dá v každém věku. Každičký okamžik našeho života je spojen se získáváním informací, které více či méně potřebujeme k životu. Je jasné, že životně důležité poznatky člověk dostává od svých učitelů hned od narození, jiné se postupně začínají v hlavách vstřebávat tak, jak roste intenzita po jejich užití. Jsou věci, které víme, tušíme, že je víme a přesto je v průběhu života ani nepoužijeme. Pak je řada těch, kterým se v jisté fázi života smějeme, klepeme si na čelo a říkáme si, proč nám to tady vykládá, vždyť to je naprosto jasné. A pak přijde chvíle, máme použít a nic. No a pak je ještě mnoho informací, které víme a jejichž dosah nám dojde až mnohem později, ve spojitosti s jistou praktickou či teoretickou potřebou. Já sama mám moc ráda chvíle, kdy se mi v hlavě rozsvítí světýlko a dokážu chápat význam a spojitost. Dělám vazby, stavím dům a myšlenky se rojí, jen a jen je využít. Je velmi zajímavé, že nejlepší myšlenky mě napadají ve chvílích, kdy vůbec nad ničím nepřemýšlím... Usínám a už je to tady, zajímavé řešení problému, se kterým si lámu už tak dlouho hlavu! Mozek dostal volno a najednou začal spojovat to, co měl a musel a ono to zářné přišlo... Hurá, jen aby to vydrželo do ráno. Ne počkat, raději ještě vylezu a myšlenku si zapíšu, co když už ráno nebudu vědět, jak to bylo? Ano i tak se učím, i tak se mi propojují spoje neuronů a ze mě se stává ten, kým jsem. A kým jsem? Jen sama sebou, se samou sebou....

Buďte tím kým chcete být a neopouštějte svou cestu. Ani dnes, ani jindy...

Překvapení

Překvapení je něco, co má udělat radost. Má udělat den vyjímečným a zajímavým. Pokud je překvapení od člověka, od kterého to nečekáte, pak se jen divíte. I já dnes objevila velmi zajímavé překvapení v poštovní schránce a nestačila jsem se divit. Mile mě to vzalo za srdíčko a nestačila jsem se divit. Vzpomněla si na mě osoba, která má sama srdce pro druhé a které život více vzal, než dal. A přesto, dokáže dávat, dělat radost a být tady s radostí pro druhé. Uvědomila jsem si, že takových lidí by mělo být na světě víc, aby byl lepším místem pro život nás ostatních. Nebo možná jinak, zkusme i my být lepšími lidmi, s otevřeným srdcem, plným radosti a laskavosti... Uvidíte, jaká překvapení sami zmůžete a jaká sami zažijete!

Čas je plný překvapení a má plné kapsy údivu...

Lemrózní

Asi všichni známe přirovnání, ty jsi líný, jako lemra. Co se skrývá pod slovem lemra? Po chvilce hledání v encyklopedii zjistíte, že lemra je exotické zvíře, které je známé svou zdánlivou leností a neschopností. Přitom platí, že je schopné velmi úspěšně a aktivně pracovat a škodit. Je ale nasnadě, zda toto vysvětlení brát vážně, či nikoli... Ať už je to správně, nebo ne, dnes mám ve znamení lemry. Už samotné vstávání bylo za trest, tělo bolí, hlava třeští, oči jsou zalepené a v hlavě mi tepe tisíc malých jehliček. Odhodlání vyrazit z postele je jen odhodláním a odlepit se od polštáře tím nejhorším, co musím udělat. Ano, podařilo se, teď už jedu jako stroj a moc se těším, až zase ulehnu do postýlky. Jen zavedu syna do školy, nakoupím, nachystám oběd, připravím si věci do práce a pak už hurá do postele. Ale moment, má to ještě cenu? Vždyť to vydá na celé dopoledne! Má, i chvilička s dobrou knihou a v klidu, teple peřiny za to stojí....

Krásný lemrózní den všem lemrám světa!

Pochodová

Pochoduji, pobíhám, letáčky už v ruce mám. Jdu si hezky na pochod, ani nemám samochod. Moje nohy sněhem jdou, ke škole mě zavedou. Jednou sem a jindy tam, pokaždé však utíkám. Abych všechno roznesla, domů věci donesla. Možná taky vhodila, tašku, boty spravila. Nevím, kde mi hlava stojí, snad je na krku a ne na bóji. Vzdálená a vlnkovatá, možná velká i hrbolatá. Nebojím se strázně, zimy, potom rychle do peřiny. Večer krásně přichází a mě už nic nerozhází. Stihnu všechno co mám v plánu a nebude to až k ránu. Zvládnu pochod ke školám, k růžím i pikolám. Nebojte se o mě nic, dýchám, dýchám z plný plic...

Život je pohybem a pohyb je životem.

Pořádná

Pořádná nálož čtiva se mi kupí u postele. Já se už nemůžu dočkat, až zase bude volný den, kdy se budu moci stulit do klubíčka, vzít si knihu a začíst se do příběhů. Je to jedna z nejkuzelnějších činností, které člověk může provozovat. Dostane se do míst, která většinou nestihne v životě navštívit. Zažije mnohá dobrodružství, na která by neměl v reálném světě odvahu. Knihy jsu kouzelným světem fantasie, krásy, vyprávění a nádherných příběhů. Jednou veselých, jindy smutných. Vždycky ale čekajících na lačného čtenáře, který je rozevře a vypustí do života. Proto snad můžeme říct, že žijeme v paralelních světech, které objevujeme, se kterými pracujeme a na které se těšíme!

Pořádné příběhy s krásnými konci každému žádostivému čtenáři...

Neznatelná

Znáte ten pocit, kdy víte, že nic nevíte? Kdy se hlavou ženou mnohé myšlenky, ale zastavit se nedají? Kdy víte, že je nutné něco udělat, ale nevíte co? Pocit, který svou neodbytností doráží na tělo i duši. Mění náladu a neznatelně naznačuje, co by se mělo dělat a proč. Ano i tak může vypadat nedělní ráno, které svým klidem předznamenává neznatené pocity a dojmy. Ráno, kdy sněhová nadílka ukazuje sílu lednového počasí a nezaměnitelnost faktu, že zima se nevzdala své vlády nad počasím. Neznatelný náznak zimy, neznatelná nápověda, kterou je nutno rozluštit...

Nestačí jen vědět, ale vědění je nutné použít - neznatelné se stává znatelným a naopak!

Rekreační

Klidné vstávání, pomalé tempo a pohodové plnění úkolů se dnes jeví, jako rekreační záležitost. Výkonostní tempo se dostalo do útlumu a tak nezbývá, než se přizpůsobit, svému unavenému tělu. Myšlenky sice melou na plný plyn, tělo pouze líně převaluje pohyby a vykonává potřebné práce. Jindy chvilková záležitost, dnes úkol na celé dopoledne. Snad je to tím, že poslední dny byly plné shonu, veškerých činností a záležitostí, které bylo potřeba vyplnit. Zdá se to jako maličkost, ale vydržet rychlé tempo a střídání aktivit, už není tak jednoduché. Už musím odpočívat a proto dnešní rekreace nad pracovními úkoly bude tím nejlepším rozhodnutím...

S něžností prožitý den, plný vášnivých chvil všem!

Humanoidní

Humanoid Hubert vyrazil na svou cestu k divákům. Pomalými kroky a neméně ladnými pohyby se snaží zaujmout malé i velké. Pohybující se a na překážky reagující khepery se také činí. Ale to, co dokáže Hubert, nikdo jiný nezvládne. Už je pohled na robota složeného z řady součástek dává tušit, že pohyb není tomuto objektu nijak blízký. A co potom vytvoření zajímavých kreací, které předvádí. Je to um šikovných rukou a chytrých mozků, které daly obživnout tomuto stvoření, které okouzlilo. Všichni návštěvníci, bez rozdílu věku se rádi zastavili a strávili svou malou chviličku v nedaleké budoucnosti. Není žádná scince fiction, je to možný scénář naší budoucnosti, která se stále více přibližuje propojení lidského a umělého. Kdo nevěří, měl by se přijít přesvědčit na vlastní oči. Názor si pak udělá sám!

Život je od toho, aby se žil. Robot je od toho, aby tu byl...

Očekávaná

V očekávání toho, co bude následovat se pohybuji od samotného rána. Dnes jsou však očekávání směřována jediným směrem. Podaří se nám dostatečně nalákat případné posluchače? Bude mít naše úsilí potřebnou odezvu? Budeme schopni naplnit očekávání, která jsou na nás kladena? Netuším a snažím se k tomu přistupovat s plným nasazením a přesto v rámci rčení "očekávej méně a buď mile překvapen velkým účinkem". Takže tím asi bylo řečeno vše a přesto se nedokážu zbavit pocitu, že bych už to chtěl mít všechno za sebou. Jasně, nejsem v tom sama a není potřeba si příliš lámat hlavu. I tak bych byla moc ráda, aby veškeré úsilí bylo korunováno drobným úspěchem. Tak si držím palce a jdu na to!

Ať jsem tím, v co věřím...

Přihlášená

Promyslet, napsat si, vyjasnit, nazvat, krátce shrnout a umět vysvětlit podstatu několika větami. Jednoduchý postup, který zabere i několik dnů. Může se zdát, že se jedná o jednoduchý a nekomplikovaný postup, přesto to není úplná pravda. Jen samotný fakt, že mám v hlavě nápad, ještě není úplným zrodem myšlenky. Nejdůlěžitější je za všech okolností držet se svého, umět jít za svým předsevzetím a obhájit si výtky a cizí výhrady. Tím se tříbí myšlenky a dochází se k čisté, správně formulované a mnohdy zajímavé úvaze. Pak už stačí jej očistit od pravopisných chyb a překlepů a již nic nebrání tomu, přihlásit se k výzvě. A pak? Čekat, zda myšlenka osloví, zda bude vybrána a bude možné ji prezentovat širšímu plénu, než jen vlastní hlavě. I já doufám, že se podaří a sluníčko nás ozáří. Pak se podělíme o své názory, s kolegy, kamarády i kantory!

Přihlášení je cestou k úspěchu a nutnou součástí života i řeči...

Smírná

Smír je ujednáním dohody, mezi dvěma spornými stranami, který se používá pro dosažení mírového řešení konfliktu. Vždycky jsem si myslela, že dohodnout se na pravidlech je věc jednoduchá, ale po dnešku to až tak jednoduše nevidím. Samozřejmě platí, že pokud existuje vůle se dohodnout, pak existuje i způsob dohody. Pokud však není dána ochota ke smíru, nemůže být dosaženo úmluvy. Protože jsem člověk se smířlivostí v srdci, připadají mi všechny spory, jako zbytečné plýtvání lidským časem i energií. Také vím, že některé věci se nedají řešit dohodou a je nutné nastolit pevný výsledek. Lze řešit něco, co je nám zprostředkováno jako problém? Můžeme zasahovat do osobních sporů lidí? Jak řešit osobní spory na pracovišti? Asi jedna z nejzapeklitějších otázek a jedna z nejsložitějších odpovědí. Pokud se nás spor osobně dotýká, většinou víme, jak jej vyřešit. Máme jasno, co je správné a co nikliv. V případě, že se jedná o zprostředkovaný spor, kde nevidíme do podstaty, je už řešení velmi obtížné. Přesto jsem se o to pokusila a jen čas ukáže, zda výsledek bude pozitivní, nebo ne. Každopádně v dobré víře byl hledán výsledek, jehož ovoce dozraje až v následujících měsících. Tak snad nebude trpké!

Smířlivost v srdci a šlechetnost v duši...

Výrazová

Jazyk - kouzelný nástroj k dorozumění. Pomůcka k předávání informací. Výrazový a vyjadřovací prostředek člověka, ke komunikaci se svým okolím. Někdy může být také strůjcem mnoha záludných chvil a nepříjemných okamžiků. To v případě, když se nám jazyk poplete, když se nám mísí význam slov a nebo se do slov promítne radost, zlost, nálada, či cit. Jazyk může sloužit jako velmi silná zbraň, kterou je potřeba užívat s nadhledem a jistotou. Může ublížit, může podpořit, může zranit, může potěšit. Ať tak či tak, je to nástroj plný radostí, omylů i zajímavých situací. Proto pozor na jeho úskalí a zdar při jeho užití!

Mluvme jen tolik, aby jazyk neutíkal rozumu...

Podařená

Srdce bije jako o závod, dech se krátí, ruce běhají po klávesnici. Oči se míhají po textu a zápasí s každičkým okamžikem. Zvládnu to tentokrát, nebo opět bude všechno posunuto? Boj s časem se krátí a moje hlava se začíná bát! A je to tady, systém vyhodnotí vyslédky a pozor, já to úspěšně zvládla! To, co se zdálo neporazitelné, bylo dnes poraženo. Postupným cvičením a rozcvičováním jsem úspěšně zvládla další krok, který mě nesmírně těší.... Tak to asi pořádně oslavím, abych se naladila na další úkoly, zkoušky a testíky, které přijdou. Hurá, jsem ráda za podařené ráno i celý den!

Vysoké cíle pro dvě krásná křídla...

Usilovná

Usilovně se snažím dohnat resty, které se mi nashromáždily v průběhu týdne a říkám si, jak je to možné. Opravdu asi budu muset vstávat dříve, abych i během týdne byla schopna pracovat lépe a výkonněji. Abych stihla všechn drobné i větší úkoly, budu muset opět a znovu pracovat i přesto, že je dnes víkend. Jedná se sice o drobnosti, ale přesto je velmi nepříjemné, pořád cítit v zádech ten pocit důležitosti, nutnosti a také potřebnosti, doknčit zadané úkoly. Jistě, někdo by mohl namítnout, že je potřeba odpočívat, ale jak, ptám se sama sebe? Možná by pomohlo i to, umět si lépe zorganizovat čas, ale v tom si myslím, že můj problém není. Jen se snažím stihnout všechno podstatné a pak v tom prostě lítám. Nevím, kudy kam a víkendy trávím nad pracovními resty. Možná že to tak má být, možná je to jen výmluva, možná to vlastně chci, možná na to dnes přijdu. Každopádně, udělám, co zvládnu a ostatní budu muset zvládnout jindy. Protože i já mám právo na volnou hlavu a zklidnění myšlenek!

Vědění je nepřetržitým úsilím a cestou přes překážky, až ke hvězdám ...

Špiónská

Bond, James Bond, je proti nám úplný amatér. Od rána si hrajeme na špióny a pokukujeme, jak by se to také dalo zvládnout. Není totiž nic horšího než fakt, že musíte něco udělat, ale bohužel pořádně nevíte co a jak. Neznáte ani místo konání, jen víte, že to musíte zvládnout a jsou na tom závislé další pracovní povinnosti. Snad proto jsme dnes sklouzli ke špiónským praktikám a vyzvídáme u konkurence. Ne proto, abychom okopírovali jejich nápad, ale abychom se poučili s chyb a odvedli svou práci co nejlépe. Možná budeme sami překvapeni, co všechno nás ještě napadne. Také se možná poučíme a udělaáme excelentní prezentaci, kterou už nic nepřekoná. No, hlavně však věříme, že to zvládneme a bude to mít pro nás kýžený výsledek.

Tak pozor na špióny a ty okaté zvlášť...

Kolíčková

Kolíček ke kolíčku kousek ke kousíčku a prádlo visí úhledně na věšáku. Každotýdenní úkol, který zabere několik desítek minut a za celý lidský život, pak věčnost. Vždycky když věším prádlo, tak na mě padne zvláštní, nepopsatelná atmosféra. Něco, jakoby ve mě zanikalo a něco dalšího vznikalo. Možná s vědomím usušeného prádla, které bude potřeba vyžehlit, možná s pocitem, že to ještě není všechno. Každopádně, je to zajímavé, jak může obyčejné prádlo měnit vnitřní prožitek. Já si jdu dumat nad prádelní šňůry a možná na něco přijdu. A když ne, tak aspoň budu mít příště při věšení prádla nad čím přemýšlet.

Kolíčkový den bez starostí všem!

Poštovní

Poštovní zásilky se mi jen hrnou. Neustále nacházím v poštovní schránce informaci o uložení zásilky, balíčku, doporučeného dopisu, či jiné povinnosti, za kterou musím na poštu. Už při pohledu na podlouhlý bílý papír se vždycky těším, jak opět strávím nekonečnou dobu čekání na poště. I když jsem neustále ubezpečována ze všech stran, že opravdu to rychleji nejde že se opravdu snaží na plný plyn a že přeci i poštovní úřednice jsou jen lidi. Ano cháp, a při pohledu na administravitu spojenou s vyzvednutím balíčku si říkám, opravdu to rychleji nejde. Předat doručenku, vytáhnout občanský průkaz, ověřit pravdivost údajů, vytisknout průvodku, vrátit občanský průkaz, podepsat průvodku, zjistit identifikační číslo balíku, vyhledat jej ve skladu, předat zákazníkovi. No a pak už konečne hurá pryč. Jsme pořád ubezpečováni, jak je nutné snižovat administrativu, ale tohle je důkaz, že tomu tak není. Nu což, dnes mě čeká stejn postup, tak si to užiju a snad to vydržím!

Poštovní zásilku každému mírumilovnému tvorovi....

Italiano

Italiano prego, láska moje. Krásně zní ten jazyk horkých italských pláží a vysokohorských vrcholů. Zpěvavý, kouzavý, klokotavý, prostě nádherná je italština. Snad proto je to můj sen, co nejdříve rozumět i mluvit tímto jazykem. Možná doufám, že se mi tím otevřou dveře k hlubšímu poznání pozitivní italské mentality a srdečných úsměvů, které umí dát jen italové. Je to prostě moje láska, která nikdy nezklame a vždy přinese něco nového... Tak proč se tomu bránit!

Amore mio, io sono ceco e io ho cuore italiano...

Peřinková

Krásná bílá peřina, spadla mi dnes do klína. Je to krásné, je to milé, hlavně hodně roztomilé. Prachová i buclatá, krásně tlustá, bohatá. Taková je peřina, kterou se medvěd přikrývá. Jednou voní skořicí, jindy kremžskou hořčicí. Pokaždé je překvapení, v co se každý rožek změní. Pes a zajíc, velký krajíc. Já jsem míša kulička, mě tu přece každý zná. Pelíšek mám prachový, netáhne mi na nohy. Peřinu mám velikou, mámu krásnou, huňatou. Táta ten se díví pořád, jaký vládne nám tu neřád. Já mu říkám nech to být, vždyť medvěd potřebuje med, teploučko a klid. Také kousek peřinky, ať ho hřeje od zimky...

Hřejivý den pod teplou peřinou s milovanými medvědy!

Zázvorová

Zázvor s medem, báječná kombinace na léčení nachlazení. Ovšem není určena pro každého. Jeden dokáže sníst celý zázvor a nic mu to neudělá, druhému je po prvním doušku odvaru špatně. Ano i tak mohou dopadnou léčebně praktiky v rukou lékařů amatérů. Každý známe jistě řadu dalších zaručených babských rad, které nás zbaví nachlazení, chřipky, či dokonce revmatismu. Sama nejsem velkým přívržencem tradiční medicíny a věřím, že mnohé nemoci máme zakódovány ve své mysli. Ale jistě by mě nenapadlo při vysokých horečkách se léčit pouze a jen nějakou babskou radou! Je totiž velmi důležité umět rozeznat, kdy postačí babská rada a když už je potřeba lékaře, k posouzení našeho zdravotního stavu. Zdraví máme jenom jedno a jedné si jej chránit, za každou cenu. Vždyť tu chceme být ještě dlouhou pro sebe i pro své milované. Tak až zase budete léčit sami sebe, vzpomeňte si na to a dejte na rozumné rady odborníků...

Zázvorem k úplnému vyléčení i přesvědčení!

Pročítaná

Neustálé pročítání téchož textu je unavující. Pořád dokola ty stejné chyby, neopravené gramatické chyby a špatná interpunkční znaméka. A to ani nemluvím o obsahové stránce čteného. Ano, je běžné, že člověk dělá chyby, ale jen hlupák je neustále opakuje. Samozřejmě nechci být nespravedlivá, ale jak se zachovat v případě, že vás žádají o názor a pak jej stejně nerespektují? Je vůbec možné pořád dokola dělat ty stejné chyby? Vnímá mě příjemce, nebo snad mluvím svahilsky? Nevím, do hlav lidiček nevidím, ale jak se zdá, žádost o názor byla jen formální. Říkám si proč se namáhat, ale řekněte to mému svědomí, které neumí věc ošidit a nedokáže pominout některé aspekty své práce. Jistě by se mohlo zdát, že o nic nejde, ale jde, jde o naši budoucnost o budoucnost oboru, ve kterém pracuji o naše následovníky. A já bych si přála, aby to byli lidé znalí, po osobní i odborné úrovni pracovníci s předpokladem dalšího růstu. Dnes mám však pocit, že jsou to hrubě, neotesané skály, které o jejich neomylném pohledu na svět i život nic nepřesvědčí. No, nedá se nic dělat, dám se do toho a nějak to zase pročtu...

Výsledky bez následků všem!

Dvojí

Zajímavé, jak funguje lidská mysl. Člověk mnohdy nerozumí věcem, a přesto doufá, že uslyší dvojí odpověď. Chce slyšet zároveň ano i ne. Neumí se rozhodnout pro jednu stranu. A já se sama sebe ptám, je rozumné či možné chtít současně dvě naprosto odlišné věci? Je možné chtít žít v radosti a přesto cítit smutek? Je možné být zdravý a doufat v nemoc? Jak je možné chtít bílou a vybrat si černou? Lhát a přitom říkat pravdu? Možná je to dáno dvojjakostí a rozdílností těla a duše. Unavené tělo by se rádo cítilo povzneseně, stejně jako duše. Nemocná duše by pak ráda byla zdravá, jako tělo. Jsme propojením těla i duše, které nás tvoří, jako jednolitý prvek. Proto si můžeme troufat doufat v dvojí odpověď zároveň. Nemusíme ji vyhledávat, tato situace prostě nastane. Jen ji dovolme vstoupit a připusťme, že je to normální stav věcí, pocitů, vzpomínek a příběhů, které kreslíme na tomto světě. Ať už ano, nebo ne, nějak to vždycky dopadne!

Den plný dvojího pohledu na svět i sebe sama...

Tygroidní básnička

Básním, básním básničku,
pro pejska i kočičku,
pro bratra i sestřičku,
už mám pěknou básničku.

Písnička je taky dobrá,
jenom nevím, zda je vhodná,
pro radost a pro snění,
jen pro samé bláznění.

Už se těším na tygra,
který  také básně zná,
pruhy krásně učeše,
ať je mámě k potěše.

Už se těším na medvěda,
co si v lese kráčí, běda,
vím, že je to kamarád,
s námi bude si tu hrát.

Těším se i na sysla,
co jej celý svět už zná,
také bobra pozdravím,
jeho zuby ocením.

Pak už rychle, hop a skok,
a už máme krásný rok,
plný básní, písniček,
pro radost všech babiček.

Děda také rád se přidá k nám,
až budeme mít svůj krám,
bude s námi přednášet,
bude krásnější náš svět.

Krásné básně už jsou tady
a my se máme pořád rádi.
Spolu jsme tu pro sebe,
ty pro mě a já pro tebe!

S básničkou je hezčí svět, tak jej mějte krásný teď..... 

Ulomená

Ulomené ouško tolik bolí, doufám jen, že se rychle zahojí. Nevím, zda mám ještě pátrat, kdo byl tím škodikazem, který uloupl králíčkovi ouško, ale jak to tady tak vidím, nemá to moc cenu. Jistě by mi mojí spolupracovníci řekli, že je to jen moje vina a mám si lépe chránit své pracovní místo. Ale řekněte mi jak? Je nás tady hodně a ten můj malý soukromý prostor je čím dál tím menší. I já potřebuji mít kolem sebe něco svého, něco hezkého i milého, když jsem tady tak zavřená a snažím se ze sebe dostat to nejlepší. Prostor se pořád zmenšuje, lidí přibývá a s tím i otázka po prostoru, který spolu musíme sdílet. Nemám problém sdílet okolí, jen jsem smutná z toho, když se mi ničí mé věci. Jako by mi někdo ničil vzpomínky, trhal mé kořeny a vyrval mě z mého prostoru. No snad už to zítra bude lepší a zajíčka už ouško bolet nebude. Spravili jsme ho spolu a teď nám snad už bude hej...

Pozor na zlomeniny i vylomeniny po celý zbytek dne!

Cvičící

Cvičení prokrvuje organismus, přináší povzbuzení na těle i na duchu. Mentální cvičení pak umožňuje člověku dosahovat vyšších výkonů při vzdělávání, v práci i osobním životě. Cvičit je nutné v každém věku a každému člověku je také dán určitý způsob cvičení, která mu pomáhají. Jeden potřebuje tělesné cvičení k lepšímu duševnímu výkonu, jiný zase duševního výkonu dosahuje neustálým cvičením a opakováním. Jistě zde také platí letité pravidlo, že opakování je matkou moudrosti. Jen hlupák by stál a očekával, že jednou nabytá znalost mu zajistí celoživotní úspěch. Platí, že je nutné učit a cvičit se po celou dobu života. A pokud to jde s láskou a nasazením, je výsledek výborný. Proto zkuste žít tak, jakoby jste měli zítra zemřít a učte se tak, jakoby jste měli žít navždy!

Bohaté výsledky a nezáludná cvičení po celý den...

Energetická

Energie je všude kolem nás. Stačí se jen chvíli dívat kolem sebe a uvidíme, jak se věci dějí, jak jsou poháněny a jak se mění. To má na svědomí právě energie, která krouží světem a stojí za vším, co se na světě děje. Energie je vyzařována tmou i světlem, člověkem, zvířetem, činností, úsměvem, ale i pláčem, zlobou a samotnou podstatou. Bez plující energie bychom neputovali, netočil by se svět kolem své osy a všechno by se zastavilo. Stačí malinké mávnutí motýlích křídel a energetické kruhy se rozvíří... Jak a kam padnou, lze těžko odhadnout, co je však jisté, že se nezastaví, může se odrazit a putovat dál i blíž k těm, kteří ji potřebují. Zkusme vnímat pohyb energetických částic našeho života a jistě lépe porozumíme sami sobě, svému okolí i ostatním.

Den plný pozitivní energie pro všechny dobré duše!

Poslední

Tak a máme tady poslední den vánočního volna. Od zítřka nám pět začne běžný den, s pracovními i školními povinnostmi. Uteklo to velmi rychle, ale bylo to krásný čas plný radosti, vzájemnosti i porozumění. Je to ostatně jako každý rok, už od konce listopadu se těšíme na Vánoce a Štědrý den, nemůžeme se dočkat, až nám nastane doba volna a radosti z dárků od Ježíška. Pak ta doba nastane, my se ji snažíme užít a než se nadějeme, je tu poslední den. Většinou ve znamení drobného smutku a nervozity z toho, co nás opět čeká. Letos je to stejné, jak každý rok. Už bychom na to měli být zvyklí a přesto se nemohu ubránit pocitu, že je to jiné. Ale co je jiné? Těžká otázka, na kterou neumím odpovědět, i když podvědomě tuším, že něco jiného je. Uvidíme odpoledne, uvidíme zítra, uvidíme příští týden.... Každopádně, dnes si užiji krásný den, nenechám si jej zkazit žádným pocitem zklamání a smutku. Užiju si den jen se svými kluky a v klidu našeho domova!

Poslední minuty k novému začátku, bez starostí a plné smíchu všem...

Nenucená

Tak a je tu další sobota, letošní první, tak by si zasloužila prožít nějakým neobyčejným způsobem. Třeba vyrazit někam na procházku, či jen tak odpočívat, nebo se poddat nějakému jinému sportovními či duchovnímu zaměření. Myslím, že je celkem jedno, co dnes budeme dělat, hlavně nenuceně. Nemuset se nutit dělat to či ono, je největším úspěchem každého z nás. S radostí a dobrým úmyslem je život hezčí i klidnější. Proto zkusme si najít nějakou nenucenou zábavu a užijme si ji s těmi, které máme rádi. Nenucen den se pak promění v pohádku, zde na zemi...

Krásný nenucený den plný fantasie a radosti!

Zanícená

Nadšení je hnacím motorem většiny lidských činností. Vše, co v životě děláme, se snažíme dělat s chutí a elánem. Jistě, existuje řada drobných i větších úkonů, které nemáme rádi, přesto se snažíme projít životem s pocitem zanícenosti a zaujatosti pro věc. Platí to o obyčejných věcech stejně, jako o věcech neobyčejných. Drobnosti mohou totiž přerůst do vášně, kterou člověk neovládá a je nucen ji podlehnout. Známe to jistě všichni, k novým trendům býváme spektičtí a snažíme se držet toho, co známe a s čím umíme pracovat. Ovšem postupně pozorujeme, jak nás novinka přitahuje, pomalu si na ni zvykáme, začínáme ji používat a než se nadějeme, je to součást našeho života. A z drobnosti je nakonec velká záležitost, kterou musíme mít, musíme s ní být a naše horlivost pro věc je ostatním záhadou. Zkusme se zamyslet nad tím, co a proč nás naplňuje elánem, proč některé věci jsou pro nás neodmyslitelné a jak lze využít našeho zanícení pro osobní i pracovní rozvoj...

Zanícený pohled na malé i velké úkony, bez úhony!

Šmudlí

Vyslovíme-li slovo šmudla, každému z nás se jistě vybaví jeden z nejroztomilejších a nejmenších trpaslíků od Sněhurky. Někomu možná nepořádný, špinavý či dokonce i hodně ušpiněný člověk. U mě je to úplně jiné. Mým šmudlou je šmudla, který vůbec není špinavý, právě naopak se snaží vždycky dbát o své krásné chloupky a čistota je jeho druhá přirozenost. Oči má jako dva krásné lesknoucí se korálky, které jsou obkrouženy světlým proužkem. A co je na mém šmudlovi to nejlepší? Asi ocásek, malý, chlupaťoučký, prostě takový, který mu všichni mohou jen závidět. A kdo že je ten můj šmudla? No přece Šmudla, kdo jiný! Tak až půjdete kolem zastavte se a budete koukat, jak krásný takový šmudla může být.

Krásné chvíle pro šmudlu i se Šmudlou každičký den ....