Vzpamatujte se!

Kolik zvláštností se děje kolem nás. Ač sluníčko začíná svítit a nabírat sílu pro jarní probouzení přírody, jakoby se v některých lidech probouzely celkem zvláštní pudy. Mocipáni rozpoutávají války a šíří nenávist, místo, aby se snažili řešit problémy, které už tady jsou. Mají pod svými křídly tolik rozbrojů a konfliktů, které sami neumí zkrotit a pouští se zhurta do dalších. Co obyčejní lidé, kteří musí být součástí toho všeho pánové, ti vá zřejmě vůbec nezajímají. Holedbaní a plané řeči, to je to, co jde všem velmi dobře, ale ještě nikomu z vás se nepodařilo uskutečnit žádnou z mírových misí, po které tolik touží všichni ti jednotlivci, kteří jsou válečnými konflikty zasažení. Je to opravdu hrozné, co všechno se může dít a ač už jsem cosi prožila, bojím se, čeho se ještě dočkám!

Nechci se bát dalších dnů, chci mít hlavu stále plnou krásných snů... 

Přání...

Stručné přehledy, 

jasné výhledy, 

konkrétní náhledy

a přesné pohledy.

 

Sluneční paprsky,

sněhové odlesky,

cítit se nebesky,

šlápnout do stezky.

 

Jasná představa,

hezká postava,

velká výprava,

hustá doprava.

 

Jarní počasí,

všechno souhlasí,

nabarvit řasy,

nachystat pasy.

 

Mluvit italsky,

tvářit se šibalsky,

biftek tatarský,

guláš maďarský.

 

Rozumné myšlení,

nic se nemění,

máme spojení,

bude to překvapení...

 

Jak to dopadne?

To je záhadné,

nervy pořádné,

snad to opadne!

 

Přání mám, ať dobře dopadne to nám... 

Svobodná

Jsem připravena a vím, že život je jedna velká, stále se proměňující kaskáda skutečností, kterou nelze zastavit. Nikdo a nic nezůstává stejné, všechno se mění. Tam, kde ještě před chvíli byl strom v rozpuku, je už teď obrovský a košatý velikán, který dává stín celému okolí. Někdo mezi nás přijde a záhy odejde, aniž bychom si toho všimli. Jiný nadělá obrovského rámusu a halasu, kdy vlastně ani netušíme proč. A tak v neustálém běhu zdravých i méně zdravých vztahů, zvyků, návyků a zlozvyků rosteme, kveteme či uvadáme. Občas si říkáme, že jsme příliš upoutáni na někoho či něco a je čas to opustit. Odpoutat se a jít dál, abychom se mohli posunout sami v sobě i sami se sebou. A právě teď nastal ten čas, jít a nechat jít...

Odpoutej a svobodu dej! 

Děkující...

Mír, klid a jasný řád, to bych si chtěl zase jednou pro se be přát. Vědět, co se bude dít, bez překvapení a bez věčného strachu, mít chvíli klid. I tak si vážím všeho, co mám a v radosti a lásce zůstávám. Jsem vděčná za veškerou hojnost, které se mi dostává a věřím, že mi můj vesmír stále jen dopřává. Pociťuji štěstí a klidné napětí, když vím, že mám vnitřní spojení a mentální sepětí, s těmi jež vážně miluji a přesto se o ně bojíma hodně strachuji. Učím se nastolovat hojnost ve všech oblastech svého života, i když občas je to velká lopota. Sama si kladu zásadní otázku, chci něco změnit, nebo je to jen na dlouhou procházku? Věřím, že možné je všechno a nechť se to stane. Přijímám vše, co je na mě nachystané... Děkuji těm, kdo tvoří můj osud, že jsem tu stále a že jsem tu dosud. Vděčnost je mocným nástrojem mým, kterým si vložím do života vše po čem toužím!

 

Děkuji za dary které mám, s radostí je dále předávám... 

Přátelství

Miluji lidi a zároveň vím, že se bojím lidem důvěřovat. Než někoho k sobě pustím, uběhne velmi dlouhá doba a vztahy musí projí poměrně složitým procesem růstu. Ač to na první pohled vypadá, že jsem naprosto otevřená všemu a všem, není tomu rozhodně tak. Miluji své soukromí a do svého osobního světa pouštím opravdu jen ty nejbližší přátele a kamarády. Jsou to ti lidé, se kterými sdílím vzájemné porozumění, soucit a schopnost podpořit se navzájem ve chvílích dobrých i méně lehkých. Jsem s nimi ráda a důvěřuji jim ve všem a se vším, co mě v životě potkalo. Ještě větším nosníkem života jsou mi pak moje dvě nejdůležitější životní opory, bez kterých bych byla jen párou nad hrncem a možná ani tím už dnes ne. Proto jsem vděčná celým svým srdcem, že mám své milující a milované blízko sebe, vážím si jích a s laskavostí v srdci dávám i přijímám, co jen je možné...

 

Pečuji o vztahy, mám na to dost odvahy! 

Vyčkávací

Den jak víno, i když venku není zataženo. Člověku se zdá, že počasí si dělá blázny, protože venku je najednou svět naprosto nehorázný. Sluníčko a teplo jako v létě, jako bychom přijeli na prázdniny k tetě. Přitom kalednář hlásí sotva únorové datumy, což nám mnohým nejde na naše staré rozumy. Jsme ještě zaseklí v tuhém mrazu a sněhu, neumíme se překulit do jarní nálady a na letní něhu. Prostě je to na nás hrr a příliš moc, že máme dnes nějakou malátnost a slabost i bezmoc. Jsme plni radosti z věcí, které se daří, ale také jsme jako špatní hospodáři. Nevíme, co s horkem a teplem v místnosti, neboť je nad naše schopnosti, zbavit se všeho toho dusna a dýchat normálně, cítit se trošku jako v kavárně. I když jsme začali nový pracovní den, nemusí to být blázinec jen. Můžeme se také usmát a být v pohodě a některé věci necháme pouhé náhodě. Budeme se jen těšit na další den, než přemůže nás krásný sen.

Radost, teplo, koupání, není to jen naše doufání...

Štěkající

Vrtící ocásek, huňatý kožíšek, vyplazený jazýček, kouzelný čumáček. Kratičké nožičky a kolem malé chlupaťoučké kuličky... Kdepak jsme se to ocitli? Je to ráj na Zemi, nebo snad konečně povolily ledy a já si budu moci splnit svůj největší životní sen? To ještě netuším, ale vzdálené štěkání a povědomý psí pach mi napovídá, že dneska se asi budou dít věci, o kterých ještě nic netuším a překvapení se zatím vydařilo. Jsem vnitřně napnutá jako gumová tkanička, třesu se a těším jako malé dítě těsně před vánočními svátky. Tak už, už to bude? Už se otevřou tak vrátka a já je uvidím? No tak už mě tak pusťte, už to déle nevydržím... povídat si můžete potom, nebo si povídejte, ale klidně beze mě. Já už se půjdu mazlit, ňuchat, ňufat a hladit ta malá stvořeníčka, která tak krásně štěkají za vrátky! Teď jsem jako ten chtivý vlk, který loudí za vraty a chce se dostat do komůrky na kůzlátky, jen já vím, že žádnému ze štěňátek neublížím. Snad si dneska jedno, dvě, tři... odnesu domů a moje spokojenost bude úplně na nejvyšší úrovni!

Haf, haf, haf, jsem z toho pěkně paf! 

Sněhánková

Pohled z okna vyklouzlí úsměv na tváři i těm najzarytějším škarohlídům. Venku sněží, padají velké sněhové vločky, které vítr honí sem a tam. Na chodnících se postupně vytváří vrstva sněhových jazyků, které dnes nemá kdo odklízet. Všichni jsou schovaní doma a nikomu se nechce vycházet ven. Stačí jen pohledy do zasněženého okolí a člověk ví, že dnes bude nejlepší zachumlat se do teplé deky, uvařit si voňavý čaj a pustit si hezký film, nebo si číst knihu. Někdo přeci jen vyrazí na krátkou procházku, aby se trošičku vymrazil a chutnala mu odpolední káva. Ale rozhodně většina bude schovaná za záclonou a bude si říkat, jak je venku krásná zima, která by už mohla skončit. A že skončí velmi brzy, o tom se záhy přesvědčíme. Ani se nenadějeme a jaro, spolu s ptáčky a květinkami přijde a ještě budeme vzpomínat na tyhle krásné zasněžené dny, kdy jsme mohli v klidu a teple odpočívat celé odpoledne doma, v nic nedělání, s knihou v ruce...

 

Jsem ráda, že mám dnes sníh za svého kamaráda! 

Zvířátková

Rozdávat lásku kolem sebe a pomáhat vlastní přítomností. Mít prazvláštní a nevysvětlitelné pouto k lidem i němým tvorům, které vnitřně chápeš, ale většina lidí nedovede pochopit. Dávat se svět v plné síle a otevřenosti srdce s vědomím, že nikdy nemůžeš dostat tolik, kolik lásky, radosti, starostlivosti a obětavosti jsi rozdal. Pomáhat i za cenu, kdy víš, že šance na záchranu jsou mizivé, ale vlastní vnitřní síla tě žene k tomu, abys šla stále vpřed a nenechala nikoho na pospas a bez pomoci. Bát se o každého, koho vnímáš jako potřebného pomoci a pokoušet se o záchranu světa jen pouhým rozdáváním lásky, radosti a úsměvu. Vždyť ten nestojí nic a může zachránit vše!

Lásku dej a na zvířátka i lidi se stále usmívej... 

Příběhová

Učit se od těch, kteří mají co říct a naslouchat příběhům, které nás mohou inspirovat. Tak nějak by to mělo v našich životech být a tak nějak bychom si to měli umět poskládat v hlavách. V životě dostáváme příležitost k setkání s mimořádnými, oduševnělými a neskutečně povznesenými osobnostmi, které bychom si přáli sami následovat. Možná se stydíme je sami oslovit, někdy nemáme dostatek odvahy věřit, že bychom někdy mohli i my sami být v tak dobrém rozpoložení. Nicméně v průběhu života rosteme a zkoumáme svůj vlastní příběh, který je postaven na drobnostech. A možná právě teď už je ten správný čas vykročit za svými sny, jež jsou ukryty hluboko uvnitř našeho vlastního vědomí. Stačí se jen nevzdávat, vytrvat a přijímat odvahu k činu vždy, když naše poznání dostane šanci!

Využij šanci a připrav se k tanci... 

Houževnatá

Odolávat a vydržet veškerému náporu, který se na nás valí, to je výzva posledních dnů. Říkám si, jak je možné být tady i tam, vzpamatovávat se z životních zkoušek, strastí a trampot? Vím, že s úsměvem je život lehčí a snesitelnější, jen někde je ten úsměv spíše šklebem na tváři, který zbyl po hořkém víně. Také už dnes vím, že nepřízním osudu je potřeba čelit s odvahou a trpělvostí, abychom z nich dokázali vyjít bez úrazů. Posilněni, bohatští a s novými zkušenosti, které nám přinesou i další podněty do života. Rozhodně to ale také znamená mít soucit k sobě samému i svému okolí, abychom dokázali odolat tlaku a stresu, dále obrovské odhodlání a sílu vytrvat, seč nás oslabují síly kolem. Odolnost lidského ducha a síla lásky v nás nám dává moc povznést se nad mnohá svá trápení, znovu roztáhnout křídla a vzlétnout. Snad proto je lepší přistupovat k realitě vlastního života z pozitivního úhlu pohledu a měnit ji stále k lepšímu...

 

Měj sílu a udržuj si víru! 

Proudová

Člověk je zvyklý stále za něco bojovat, prát se se světem kolem sebe a klást přirozený odpor všude tam, kde cítí nespravedlnost a bezpráví. Často bojuje na prahu zachování vlastního zdravého rozumu a nechápe, proč jsou věci kolem tak obtížné. Není to jen tím, že jeho vlastní snaha se propadá mimo dosah skutečného reálného světa důslednosti. Ale často i díky jeho vlastní úporné snaze překonat proud a jít proti všemu a proti všem. A přitom prý jen stačí poodstoupit a nechat ostatní, aby nám pomohli. Neklást odpor a nezápasit, byť zápolení považujeme za důležitou součást našich životů, nemusí tomu tak být. Když se uvolníme, poplujeme s proudem, nebo případně zaujmeme odstup od řešené záležitosti, pak jistě uvidíme, jaké zajímavé výsledky se dostaví. Barevnější, kouzelnější, příznivější, jasnější a klidnější úspěchy se dostaví k našim dveřím. Mnohdy není potřeba síly, ale odvahy k přijetí zásadního rozhodnutí, jít a nechat jít!

Přijímej a na svět se usmívej... 

Jednorožec

S radostí vítám ve svém životě vše, co přichází. Nevyhýbám se ničemu, co se mi přihodí a od každého, kdo mi zkříží cestu se snažím něco naučit. Předpokládám, že všichni, kteří protnou mou životní pouť mají pro mě nějaké sdělení a tak se snažím pečlivě naslouchat a vnímat, co se mi snaží sdělit. Někdy jsou to slova vlídná, krásná, jindy se jedná o divokou změť slov, kterým nejsme schopna porozumět. Přesto vím, že všechno, co se děje, se má dít a je v onom ději cosi kouzelného, magického. Náhody přijímám s otevřenou myslí a vítám věci tak, jak přicházejí. Občas je to hodně složité a těžko se umím vyznat sama v sobě. Většinou si však uspořádám myšlenky natolik, že nakonec pochopím, proč se to či ono stalo a jak to mělo být. A tak nakonec dostávám svou radu, se kterou odcházím spokojeně dál, abych se mohla zase dívat s odvahou vstříc dalším dnům...

S radostí vítám šťastné náhody ve svém životě a zůstávám ve své jistotě! 

Měnivá

Hory sněhu a zima opět na spadnutí. Člověk je v konečném důsledku rád, že ještě neschoval zimní náladu do šatníku. Jak se zdá, ještě se bude docela hodit. V kalendáři je červenými písmeny napsáno, že je teprve druhý měsíc roku a tak by nás asi nemělo nějak překvapovat, že je venku zima a sníh. Jenže, když se občas venku dějí takové zvláštnosti, že v týdnu je deset či jedenáct stupňů a o víkendu nasněží skoro patnáct centimetrů sněhu, to se potom člověku nelze divit, že se diví... Ale zase to má jednu výhodu, dá se jít klidně do přírody, užít si sněhové nadílky a pořádně vyhládnout k obědu. Vymrznout, projít se hromadami čerstvého sněhu i tady ve městě a být zase jako v pohádce. Nemusíme ani na hory a máme pořádnou zimu i tady. Tak já tedy vyrážím, nechávám všechno tak, jak je, protože nevím, zda zítra nebudu muset vytáhnout plavky a jít se koupat do bazénu...

Změny jsou nám dány, abychom neustrnuli ve vyšlapaných kolejích!

Výzva

Co je tohle za den, kdy věci se zdají, jako sen. Kdy věci se dějí a já netuším proč a divím se, jak je možné, že od rána je den jeden vělký kolotoč. Bolavá hlava, dobrá strava, velké prádlo, voňavé sádlo. Široké nudle, nikde žadná židle, jak tohle zvládnout, když neumím vládnout žádnými kouzly, které by proklouzly do víru věcí a dokázaly by přeci, pohnouti davy a vydávat salvy. Chtít něco svého a nebýt za zlého, mít malé plány a přesto dát velké rány. Dávat si naděje, že nic se neděje, že člověk uspěje a štěstí se usměje na toho malého, který tu stojí a ruce své má připraveny k boji. Nechává dolehnout, nechává být, co nelze ovlivnit, to nelze vzít. Tak jde a přemýšlí, co by se dalo, najednou přichází, kde se to vzalo? Sobota v myšlenkách uteče hravě a já se už těším, co bude na další výpravě...

 

Až všechno pomine, zůstanem, ne že ne! 

Daleká...

Sebejistota, průbojnost, vzrušení a nové směry, tak by mělo vypadat mládí, které vidí dál, než za nejbližší zatáčku, která se klikatí v dálce. Člověk si říká, že by bylo fajn být stále v určitém ohledu mladý. Mít možnost vidět věci neokoukaně a naplno. Zapojit veškerou kreativitu, nadšení i potenciál, který v sobě ukrývá, aby se uvedly do pohybu plány, jež před sebou máme. Možná bychom pak měli před sebou stále nové začátky, nikde žádné konce a život by běžel jen v těch super neošlapaných rovinách, které k radostnému mládí patří. To vše doprovázeno radostným nadšením z jistých výsledků a pohodového objevování světa kolem. I když už přibyly vrásky a něco málo věku, začátky už nejsou tak snadné, nadšení nás neopouští a každá nová myšlenka je radostí pro tělo i duši. Ač obklopeni stálostí, občas podlehneme nestálosti a zatoužíme po něčem, co voní dobrodružstvím a dálkou. K tomu pak užíváme křídla, jež dokážeme roztáhnout a vzepřít se věku i gravitaci!

S odvahou se pouštím za dálavou... 

Vítězná

Být v klidu a nepodléhat panice vždy, když na člověka dolehnou starosti a stres. To je ideál, který bychom si přáli zažívat v realitě svých životů, ale běžně se nám stává, že nás pokryjí obavy a strachy, když přijdou starosti. Problémy se nakupí, neklid nás dostává do kolen a my v tu chvíli netušíme, co je vlastně správně. Jedinou jistotou je hluboký výdech a nádech, který v tu chvíli pomůže zpomalit nástup panické ataky i stresových projevů. Možná i kostka cukru pomůže, nebo třeba celá tabulka čokolády? Ideálně každému pomáhá něco jiného, rozhodně platí, neztratit hlavu, nenechat se pohltit davem a koncentrovat myšlenky na to, co je v tu chvíli nejvíce potřeba. Pak už to jde celkem snadno, v hlavě se projasní a zase je všechno tak, jak má být!

S úsměvem na rtu, porazíme i zlověstnou stresovou kartu... 

S otazníkem?

Stres, stres, stres, 

včera, zítra, dnes.

 

Informace, bez

legrace, k tomu

ještě, kopa 

práce.

 

Tomu říkám

jasná páka,

a že prý se

někdo fláká!

 

Nevím, jak to

zvládnout mám,

když vím, že

věčně nestíhám.

 

Do toho pak 

slyším ještě,

že jdu z pod

okapu do deště!

 

Jedné straně 

vyhovím,

pro druhou 

jsem jen

křovím...

 

Tohle žití,

je jen bytí,

už ani nevím,

co cítím.

 

Večer padám

únavou,

ani nevím, 

jestli hvězdy

ještě na nebi

jsou!

 

Jak jít dál, aniž bys cokoliv vzdal... 

 

Chopit se...

Příležitosti a šance jsou všude kolem nás. Naskýtají se nám, otevírají se nám nové možnosti a dávají nahlédnout do života skvělých nápadů, dalšího vzdělání, rozvíjení našeho potenciálu a objevování nových obzorů. Ať jsme samostatně tvořící, nebo týmoví hráči, můžeme být právem hrdi na své schopnosti a dovednosti, které nás dostaly až sem. Kdy stojíme a vkládáme svou energii do nových projektů, nápadů a myšlenek. Jdeme s otevřenou hlavou do toho, co se nám otevírá, ač netušíme, zda uspějeme. Přesto jdeme a vítáme nové možnosti k rozvinutí našeho potenciálu. Neboť příležitosti jsou za dveřmi a je dobré se jich ujmout. Jen tak jsme schopni jít stále dál a objevovat nová místa, příležitosti a nepropásnout žádnou šanci, jež nám je dána...

Neváhej a za příležitostí se dej! 

Bezmračná...

Otevřít srdce a nebát se toho, co přijde. Nechat se vést nejčistší esencí života do hlubin oceánů a k vrcholkům horských masivů. Pozorovat malé i velké zázraky existence bytí v podobě vonících květů, rostoucích stromů, rašících listů, pasoucích se stád krav a ovcí či zpěvu ptáků v korunách stromů. Když si začneme všímat těchto malých, krásných a nepatrných kouzel života, objeví se náhody, shody a okolnosti, které nás donutí přemýšlet o naší vlastní podstatě. Možná dokonce zjistíme, že někde kolem nás se pohybují andělské bytosti, jež nám pomáhají, poskytují nám podporu a vedení. Jsou nám oporou v náročnějších životních situacích a posilují nás v těch životních etapách, které mohou být strastiplnější. Pro nás jsou pak cesty klidnější, s vědomím, že je možné cokoli. Můžeme očekávat pozitivní, příznivé a kladné výsledky, o které jsme požádali a o které jsme se zasloužili...

Věřím v zázraky, poletíme nad mraky! 

Rymovačka

Nosit bufy,

jmenovat se Goofy,

být fajny,

nemět ani šajny.

 

Občas chodit

do roboty,

nedělat s tym

žadne drahoty.

 

Byt s každym

v dobre viře,

že pravěť ti 

budě věci i

o něviře.

 

Jak v hospodě

servali se chlopi,

když v patek moc

popili se a lopli.

 

Tož pravim vam,

u nas se žije inak,

tu něpřežije ledajaky

slimak.

 

Tu musiš miť

fajnu naturu,

abys mohl žiť

s nami v munduru.

 

Tu musiš byť

s nami v rychtyku,

abys něbyl

jak v rychliku.

 

Pak slizněš všechnu

smetanu a možeš

voliť za tu spravnu

stranu!

 

Ať žije nařeči, ať něpřiděme do řeči... 

Malovací

Možnosti, radosti, starosti a to vše ve velké rychlosti. Děj se směj, kolem si hrej. Dále se toč, jako velký kolotoč. Skáče i pláče, pečou se koláče. Prádlo se pere, člověk vnímá, že tohle ještě není celé. Kolem je řeka, která si plyne a všeho se jen tak líně vine. Jak je to zřejmé, tak je to jasné, že něco je hezké a jiné krásné. A tak jdu dále nechám to být, vždyť musí přeci být v rodině klid. Není to nutné mít hlavu v písku, když včera bylo tolik zvláštních stisků. Zvládnuto všechno, se smutkem v duši, která nám pokryje hlavu i uši. Tak to být nemělo, bohužel bylo, nadávky pomohly, se ulevilo... Dnes už je jiný den, dýchá se volně, budu pracovat pilně, pozorně. Dám si dárek krásný, namaluji obrázek úžasný!

 

 Malovavý den to je můj sen...

Kombajnová

Mimo svět si připadám, když chci pro své nejbližší, aby byli v pořádku a spokojení. Přání neskromné a přesto pro mě tak důležité. Abych si jen tak obyčejně nepřála, snažím se do něj vkládat i velký kus sebe sama, vlastní snahy, která má spokojenost a celkový klid mých milovaných naplňovat. Někdy je to docela normální a běžná činnost, která moc práce nestojí. Jindy jsou to úkony, které zaberou a vytíží mou kapacitu na celkem dlouhý čas. Nejsem pak schopna vlastně normálně přemýšlet a fungovat v jiných ohledech, i když se docela snažím. V takových chvílích se pak dostávám do stresu a mnohdy jsem pod takovým tlakem, že vlastně nevím kudy kam... A jak to vypadá v realitě, to snad ani nechcete vidět! To si pak i já sama říkám, že by snad bylo lepší zalézt si, schovat se a počkat, až to všechno přejde! A až to přejde, tak zase bude fajn...

Je to fajn a koupíme si kombajn! 

Iluzorní

Představy a vnímání sebe sama i vlastního okolí nám někdy v životě dávají docela zabrat. Mohou to být klamné obrazy neexistujících skutečností, něčeho velikého i naprosto neskutečného, co se podařilo někomu v našem okolí. My si potom můžeme připadat jako maličcí špunti, kteří ač se stále snaží nemohou se hnout z místa a stále přešlapují, stojí, nejdou dál. Možná nás samotné však brzdá něco co si ani neuvědomujeme. Naše vlastní já je zbytečně připoutáno k pohodlnému materialistickému životnímu stylu, k nezdravému přemýšlení či smýšlení o sobě samých. Tyto negativní, iluzorní obrazy nás pak brání být sami sebou. Brání nám být tím, kým doopravdy jsme! Je potřeba dozrát k vnitřní sebereflexi, přehodnotit své emoce a s jistotou v sebe sama postupovat dál. Život stojí za to, je krásný a má své kouzlo!

Vidět věci v pravém světle, dám ti do vlasů krásné pentle... 

Dýchat

Hektický den a šílené tempo, že jeden neví, kde mu hlava stojí. Říkám si, že ještě jeden takový den a já si snad nechám narůst další hlavu i ruce. Možná si pořídím i nový poznámkový blok, abych si mohla do něj zaznamenávat všechny důležité informace, které potřebuji vyřídit, uskutečnit, kam zavolat, co udělat a kam zajít, aby v rodině bylo všechno tak, jak má být. A kde v tomhle chaosu a zemětřesení jsem já sama? Jsem tam ještě vůbec někde? A byla jsem tam vůbec? Možná ano, a nebo také vůbec ne! Je to vlastně to, co nevím a to, nač neumím odpovědět. Vím, že jsem se vždy hodně rozdávala, ale v poslední době je to až příliš... Už mi nezbývá čas ani na sebe samotnou. Vlastně se mi nechce asi ani se sebou samotnou být a to už je co říct! Je to jako když víte, že musíte, ale extrémně nechcete. Jak z toho všeho ven? Vyskočit, nabít si nos, rozbít koleno? Nebo se nechat rozdrtit tempem? Nevím, jen vím, že takhle to dál už prostě nejde...

Dál chci jít, zas chci volně žít! 

Tušená

Život je jedna velká jízda nahoru a dolů, kdy se snažíme vyrovnávat neskutečné skutečnosti důvěrou v sebe sama. Naše snaha uspět ve všech směrech života je někdy tak vyčerpávajícím bojem, že ani nabyté zkušenosti, nekonečné znalosti a stále doplňovaná inteligence není schopna nám poskytnou dostatečnou oporu k udržení se v tempu. Snad proto je výborné, že můžeme důvěřovat své intuicí, která nám byla dána a vede nás ve všech směrech. V našich myšlenkách, slovech, snech i činech, je s námi v intuitivních schopnostech, které máme a které se hlásí v náročnějších situacích. Ať už jako určité tušení nebo nějaký ten vnitřní pocit či velmi jasné znamení. Je to tušení něčeho, co nás může vést dál v mnoha oblastech našeho rozbouřeného života. Stačí jen naslouchat hlasům, které zní uvnitř nás samotných a následovat je tehdy, když tušíme, že je to potřeba. Ona intuice přesně ví, kdy nám má přijít na pomoc...

Naslouchej a úspěchům naplnění dej! 

Posun...

Příhody, skutečnosti a události se v životě dějí. Jsou naší každodenní součástí a čase se stávají minulostí. Někdy jsou příčinou záhadných dějů, jindy vytvářejí základy dobrých kroků či problémových faktorů, které si neseme s sebou do dalších let. Časem zjistíme, že se nám daří uvolňovat cesty a měníme se, posouváme se k lepšímu. Proměňujeme negativní zkušenosti v pozitivní a uspokojivější budoucnost, která nám dává možnost věřit ve své schopnosti, dovednosti, návyky i nadání. Uskutečňujeme své kroky s vědomím, že nad námi bdí naši strážní andělé. Ti nám nejen pomohou otevřít bránu dalšího poznání, ale i snazší a hladší cestu vpřed. Proto vždy když se proměňujete a posouváte, vždy když zažíváte nepohodu a neklid z nejistoty posunů, nedovolte přítomnému strachu a stagnazi, aby vás brzdily v cestě jít dál...

Jít vpřed a dál, je jasná jistota dalšího poznání! 

Usměvavá

Potěšení všechno 

změní,

hlava je už 

v napojení.

 

Ruce jednou, 

neposedí,

všichni kolem

všechno vědí.

 

Zvládat tebe,

jít do nebe,

nechat kolem

kousek  sebe...

 

Kroky váznou,

stále sněží,

líce stárnou,

nejsou svěží.

 

Věky letí 

do staletí,

čas se vine,

to my víme...

 

A tak jdeme,

stárneme,

spolu všechno

zvládneme!

 

Jdeme dál, aby medvídek v nás se stále usmíval!