úterý 30. listopadu 2021

Jiskřící

V životě jsou věci, které nesnášíme a které milujeme. Protipóly se nám prolínají životem a my stojíme na jedné či druhé straně. Buď trpělivě stojíme v řadě a čekáme, až se uvolní místo, nebo zuřivě bojujeme o svou pozici. Každý takovýto proces je spojen s energií, kterou zbytečně ztrácíme a naše jiskra pohasíná. Pokud jdeme životem bez většího stěžování a nevyvyšujeme se nad ostatní, zjistíme, že jsme právě těmi, kterými máme být. Tak jako ostatní lidé nejsou dokonalí, nejsme dokonalí ani my sami. Ono uvědomění si vlastní nedokonalosti nás vede k dokonalejšímu pochopení vlastních vibrací. Tu můžeme spíše pozvedávat pozitivním přístupem k věcem a oceněním toho, co funguje a co je na druhým úžasné. Čím více pozitiv uvidíme na svém okolí, tím více budeme sami zářit.

Ve slovech boříme a také tvoříme...

pondělí 29. listopadu 2021

Tanečková

Tancuj, vrť se, dováděj,
dobrou náladu vždy měj!

Normálně se rozhýbej,
i když ti právě není hej.

Ve sportu i tanci,
najdeš vždycky šanci,
že dobře bude na duši,
že srdce se ti rozbuší.

Proto naplň tělo vším,
co jde ti k pleti i uším.
Dej si krásně do těla,
a uvidíš i anděla.

Naplň buňky zdravím, 
štěstím,
ať víš, že tančíš a
stále nesníš...

Můžeš tančit,
můžeš hrát,
vesele se
radovat!

Srdce, tělo, hudba, to je pravá vzpruha...

neděle 28. listopadu 2021

Adventní

Dnes nastalo důležité období v roce. Blížíme se k vyvrcholení a závěru roku, kdy budeme slavit vánoční svátky. Většinou si přejeme prožít je s těmi nám nejbližšími a nejdrahšími. Jak se ovšem zdá, ani letos nebudeme ušetřeni různých zákazů a omezení, která nám do života přinesla pandemie. Byť se snažíme s ní intenzivně bojovat, stále se nám nedaří najít zaručený recept, jak na to! Snad proto se chytáme léty prověřených postupů a tradic, které nám mají evokovat normálnost života. Mnozí tradice dodržujeme jen proto, že jsme takto byli zvyklí od dětství. Víme ale, jak to doopravdy je a co znamená advent a adventní svíčky na adventním věnci? Zřejmě si pamatujeme název jednotlivých adventním nedělí, ale co už málokdo ví je, že i jednotlivé svíčky mají svá jména a jejich zapalování je spojeno se zvyky. Jak to tedy doopravdy je? První adventní neděli nazýváme železnou, první adventní svíčka se jmenuje Naděje a mělo by ji zapálit nejmladší dítě rodiny. Druhá neděle nese označení bronzová, druhá svíčka se jmenuje Mír a tu by měl zapálit nejstarší dítě rodiny. Třetí neděle je stříbrná, svíčka je pak označována jako Přátelství a správně by měla být růžové bardy. Tuto třetí svíčku by měla zapalovat matka rodiny. Čtvrtá neděle je zlatá, svíčka nese označení Láska a tu zapaluje otec rodiny. Možná, že někoho překvapí, že na původních adventních věncích byla i pátá svíčka, která se zapalovala na Štědrý den po západu slunce, měla bílou barvu a byla zasvěcena Kristu. Ať už bude zapalovat letos svíčky kdokoliv v rodině, vězme, že je to kousek letité tradice, která nám může dát víru, že zase bude všechno tak, jak má být!

S adventní náladou a klidem v duši, to nám všem lidem sluší...

sobota 27. listopadu 2021

Pokrývkově bílá...

Konečně sněží a vzduch je svěží. Venku to vypadá kouzelně, jakoby přes noc někdo otočil kouzelným klíčem a podzim skočil přímo do zimy. Ještě včera jsme měli studený, pochmurný a zamračený podzim. Dneska je tam jiskřivé, bílé a mrazivé ráno, které láká k procházce. Ještě chvilinku a vyrazím do přírody za zvířátky. Už se moc těším, jak to bude venku krásně křupat pod nohama a jak se promrzle budu zase těšit na teplo domova. Člověk tak najednou pozná, kolik různých krás je všude kolem. A přitom stačí jen kousíček mrazivého dne, bílého nadělení a hned je veseleji na duši. Tak si to pojďme užít, abychom se zase chvíli cítili jako za starých dobrých časů. Kdy věci byly normální, život nekomplikovaný a budoucnost zářivá!

Ve sněhu dováděj, sluncem se procházej...

pátek 26. listopadu 2021

Povznesená

Ať se v našich životech děje hodně neobvyklého, my máme jednu důležitou schopnost, která nám pomáhá to zvládnout. Můžeme se povznést nad mnohé problémy a starosti. Můžeme je nechat plynout a nemusíme se jimi nijak váně zabývat. Povznést se neznamená povýšit se nad problémy a starosti běžných lidí. Povznést se je schopnost nepřipustit si negativní myšlenky a omezující představy. Je to schopnost dívat se na věci s větším nadhledem a rozhodnutím konat jen tehdy, když je to potřeba. Sami se vždycky můžeme rozhodnout, zda jsme schopni a ochotni se povznést nad svou zónu komfortu a pohodlí, nad své negativní myšlenky a stížnosti, které máme. Můžeme se povznést nad vráskami v obličeji, negativní náladu, nad osobní krizí a pracovními problémy. Můžeme se dokonce povznést nad lahodnou chuť čokolády či skleničky dobrého vína. Nač čekat? Když vlastně stačí jediné, povstat a povznést se... Věšet hlavu? Ne, stačí nebýt jedním z davu...

Každý ji máme, přeci do nevzdáme!

čtvrtek 25. listopadu 2021

Odpuštěná

Každý máme svůj specifický způsob toho, jak se vyrovnat s nepřízní osudu. Všichni víme, že někdy přijdou chvíle, kdy je potřeba se více soustředit. Mít možnost poslouchat sebe sama a vytvářet si svůj vlastní pohled na svět, život a okolí. Někdy tyto pocity pramení z množství nahromaděného vnitřního strestu, jindy jsou důležitou součástí života, který vedeme. Jsou tady, nemůžeme se jich plně zbavit a víme, že jedinou cestou z koloběhu nepříjemných skutečností, je právě zahledění se do vlastního nitra. Tam pramení veškeré naše pocity, tam se drží staré příběhy a zažité pravdy, které mnohé nezlepší. Byť každý dělá to nejlepší, co může, další odsudky nálepky, zraňování a posuzování, nikam nevedou. Jen nás znovu dostanou na počátek cesty, kde zjistíme, že minulost nezměníme a současnost tvoříme. Snad proto je dobré si uvědomit, že pro naše vlastní já je nejlpším lékam vlastní zdraví a štěstí. Tady a teď, bez předsudků a minulosti!

Odpuštění léčí, buď v jeho péči...

středa 24. listopadu 2021

Vcítěná

Co cítíme srdcem, to je cestou všech našich směrů. Ať je to láska, radost, smutek, soucit či vcítění, je to vnitřně prožitý pocit, který nám dává víc, než dokážeme říct. Je to mír, který hledáme a přichází tehdy, když jej sami vytváříme. Je to vnitřní vyrovnanost ve všem a se všemi, které potkáváme a kteří potkávají nás. Pokud dokážeme jít cestou srdce, rozšiřujeme své putování o prožitek ze samotné cesty i vlastní bytosti. Laskavost, vcítění se a porozumění prospívá všem. Jak těm, kteří je dávají, tak těm, kteří je vnímají. Snad proto je dobré chodit světem s otevřenou myslí a cítícím srdcem, neboť tak získáme mnohé, jež nebylo řečeno... Kéž jsou všechny bytosti šťastné, svobodné, veselé a milé. Kéž je náš svět světem radosti, soucitu a vcítění se tam, kde je to nejvíce potřeba. Kéž jsme připraveni na skutečnosti, které přijdou a vždy najdeme své místo na slunci!

S laskavostí za radostí...

úterý 23. listopadu 2021

Archaická

Analýza, syntéza, kombinéza, polonéza. Všude samá cizí slova, jako bychom neměli dostatečné množství krásných českých slov. Sudice, řemdih, halapartna, píď, sáh či vysoké učení. Každé slovo má své místo ve struktuře jazyka a žádné by nemělo být opomíjeným. Vždyť už drahný čas peku a anžto jsem v tom dobrá, chtěla bych býti ještě lepší. Arci se snažím kráčeti s dobou a pročež kantořím. Trávím mnoho času ve škamnech a nebojím se starý brachu. Všady se potkám čekajíce na zázrak s blahorodím, berouce vážně své poslání. I když to občas nevychází, nikdy neřku nic hříšného. Jedinou obranou jesti fakt, že nestíhati je býti v prkenné ohradě... 

I tam je místa dosti a slov do sytosti!

pondělí 22. listopadu 2021

Adventní

Už nám to zase klepe na dveře. Ještě jsme se nestačili rozkoukat v podzimu a zima si pomaličku hledá svou cestu do našich životů. Venku se táhnou šedočerné mraky oblohou, vítr zesiluje a tma přichází čím dál, tím dříve. Je to jako opětovné nastavení něčeho, co víme, že musí přijít, ale netoužíme, aby to přišlo tak brzy. Těšíme se na uklidnění a pomalé tempo zimy, ale netoužíme po předvánočním shonu v obchodech. Nějak si neumíme představit, že bychom zase měli běhat tam a zpět, shánět dárky svým blízkým a být opět v pozoru při pečení, úklidu, vaření či chystání vánoční pohody. Tohle všechno umíme a těšíme se, že se zase setkáme, jen kdyby to bylo ve větším klidu a pohodě. Advent je sice tady, ale naše hlava na něj není připravena...

Ještě chvíli posečkej, trpělivost s námi měj!

neděle 21. listopadu 2021

Voňavá

Bubáci se bubákují, 
kolem všichni poskakují.
Víly, ty se tetelí,
jako vítr v jetelí.

Sluníčko nám vykukuje,
do oken si zakukuje.
Co dnes vaříš k obědu?
Počkej, asi přijedu...

Copak je to voňavého,
dám si to do vaku svého.
Nic zde přeci nenechám,
pořádnou nálož si dám.

Včera běh a skákání,
dneska jen povídání.
Odpoledne návštěva,
zítra Ber-erševa.

Už se zase těšíme,
až to všechno pomine.
Až se ledy prolomí
a my zase budeme my!

Hlavu zatím nevěším, mnohé věci dořeším...

sobota 20. listopadu 2021

Závodnická

A je to tady! Bouchání míčku o stěnu, vrzání bot a silné rány se ozývají ze všech stran. Ve vzduchu je cítit pedturnajová tréma a adrenalin. Ještě chviličku pánové a dámy, a dáme si zase do těla. Pot se bude řinout ze všech pórů a trička budou propocena. Tak to bude vypadat, až se do toho opravdu opřete se svou mladickou vervou. Zatím čekáme a zkoušíme se navzájem odhadnout. Přemýšlíme, kam poletí odstřelený míček a jak soupeře nejlépe dostaneme. Všechno máme nachystáno, dobrá nálada nám nechybí a ručník dokoupíme. Takže teď už si to jen pořádně užít!

S úsměvem na rtu hraju, možná i vyhraju...

pátek 19. listopadu 2021

Poklonová

Každý má rád, když jej někdo další pochválí. S čím však míváme problém, je samotný fakt, že neumíme pochvaly přijímat. Jsme totiž zvyklí, že jdeme, pracujeme a žijeme své životy, aniž bychom čekali na pochvalu či poděkování. Cítíme se nesví a zpochybňujeme fakt, že jsme v něčem dobří, nebo, že něčemu rozumíme víc, než ostatní. Neumíme příjímat pochvalu, kterou si zasloužíme, přestože vnitřně toužíme být chváleni. Je to jedna z našich neskutečně skutečných věcí, kterou žijeme každý den. A přitom stačí, až nás někdo pochválí, poděkovat. Nemusíme odmítat komplimenty, ani je nijak zmenšovat. Tím se naše vlastní skutečnost nezvětší a nezpychne. Přijměme kompliment jako dar, dopřejme sobě i dárci příležitost sdílet onen krásný okamžik vděčnosti a lásky. Tím, že budeme pochváleni, získáme pocit hvězdného já, uvědomíme si vlastní hodnotu a dovolíme si zazářit. Chvála je potřebným vitamínem naší sebedůvěry. Tolik potřebný a tak málo konzumovaný!

Poklony přijímej, laskavosti k sobě se nevyhýbej... 

čtvrtek 18. listopadu 2021

Tvorečková

Roztáhnout křídla jako pták a letět. Mít volnost a nadhled nad běžnými problémy a starostmi. Být stále v oblacích a létat si na vším přízemním. Být tak chlupatým medvídkem stočeným v pelíšku u maminky a nemuset vytáhnout paty z tepla pelechu. Moc prospat zimu, která se zdá být velmi nepříjemnou. Být činorodou surikatou a poskakovat si ve výběhu. Sledovat dění kolem sebe a nemuset vlastně nic, kromě veselého sledování svých potomků. Když to nejvíce potřebuji, jsou to právě zvířátka, která mi dávají pocit, že svět je ještě v pořádku. Až ztratíme i to málo kouzelných radostí z volnosti zvířecích parťáků, pak nám už zbydou jen oči pro pláč. Budeme ztraceni ve vlastních argumentech, které žádnými pádnými důvody pro naše jednání nejsou. Snad proto toužím být s těmi, kteří nepotřebují víc, než trochu volnosti, cosi dobrého do bříška, teplý pelíšek a přítomnost milovaných spoluhrdinů. Díky zvířátka, že jste, jinak by byl svět opravdu bláznivým místem pro život nás, lidí...

Miluji a dýchám, ke zvířátkům se lísám!

středa 17. listopadu 2021

Těšivá

Toužím a sním,
nevím, zda-li
vůbec
smím?
 
Myslím a vnímám,
občas usínám.
Někdy se pletu,
občas i květu.
 
Copak nás čeká?
Kde teče řeka?
Co bude zítra?
Jsem dost chytrá?
 
Otázky kladu,
půjdu do 
sadu.
 
Otevřu oči,
kdypak to skončí?
 
Kdo bude dál?
Kdy bude bál?
Já bych se bál,
až bych se smál...
 
Ať už je kouzelně,
zvedneme se ze země.
Půjdeme do ticha,
které nás promíchá.
 
Na konci tunelu,
dostanem kabelu.
Získáme mír a klid,
zas budem v pohodě žít!
 
Těšit se, usmívat, za to je každý rád...


úterý 16. listopadu 2021

Blížící

Co se to tam zase chystá?
Jedna věc je téměř jistá!
Za chviličku, za chvilenku,
půjdeme pro svatou sklenku.

Oslavy se kvapem blíží,
oči se mi zase klíží.
Už je to zas před námi,
advent se nám oznámí.

Budem chystat,
budem péct.
Budem zase
po zdi lézt.

Abychom vše uklidili,
prach a špínu vysmýčili.
Stromeček pak ozdobíme,
vánoce v klidu oslavíme.

A na další budem čekat,
nebudem se nijak vztekat.
Budem rádi, že jsme spolu,
zase u jednoho stolu...

Krásný den a hezký sen!

pondělí 15. listopadu 2021

Borová

Sbalím baťůžek, nashromážím nejdůležitější věci a vyrážím. Nejraději hodně daleko a hluboko do lesů, kde bude klid od veškerého protivného bytí. Bude tam krásně a pohodlně, všude samá zvířátka a lesní skřítci. Jak krásně se mi bude žít, bez vzruchů, hlasitého hádání se o pozici, kdo je víc, kdo má větší pravdu a kdo koho může nakazit. Bude to pohodové strávení dnů, kdy se nebudu muset zabývat tím, kdo je proti komu a proč. Budu si žít svůj vlastní život, bez velkých rozpaků a bláznovství. Byť osamoceně, na kraji společnosti, ael s vědomím, že kde panuje hloupost, tam pádný argument stejně neuspěje. A možná se tento bláznivě reaktivní čas prožene kolem a my se zase staneme těmi normálními, sociálně fungujícími a chápajícími lidmi, jako jsme byli prve...

Bez hádek a sporů, prchu do borů!

neděle 14. listopadu 2021

Dárková

Společně strávené chvíle jsou tím nejkrasnějším dárkem, který mi mohou mí blízcí dát. Netoužím po hmotných věcech, které mají pomíjivou hodnotu, ale chtěl bych stále a znovu prožívat ony nádherné chvíle svého dětství, dospívání, dospělosti, manželství, mateřství, sounáležitosti. Byť uteklo mnoho vody, přešly mnohé roky, je to jako dnes, kdy jsem byla maličkatým dítětem, které si hrálo se svým tatínkem na zahradě. Které se staralo o každé zvířátko v okolí a chtělo je mít doma. Které mělo vždy rádo lidi kolem sebe a neustále chtělo se vším pomáhat. Něco z toho zůstalo do dnešních dospělých dnů a něco se ztratilo v průběhu věků. Z malého dítěte je velký člověk, který je sám rodičem a snaží se co nejlépe vybavit své dítě do světa. Zda se to povedlo, to se teprve ukáže. Ale s něčím si už teď můžeme být jistí. Je s nám rád, dokáže se s námi smát, radovat ze stejných věcí a miluje to, v čem je podstata života. Ať tohle vydrží v našich srdcích co nejdéle! Dá nám to sílu do nelehkých dnů a dovolí nám plně prožít ty, které budou šťastné...

Rodina je dar!

sobota 13. listopadu 2021

Zazimovací

Vítr fouká do všech stran. Sluníčko se snaží dopřát nám poslední hřejivé paprsky. My si užíváme volného sobotního dopoledne na zahradě. Připravujeme se na zimu, která už je pomalu cítit ze vzduchu. Byť nacházíme v trávě nové trsy trávy a zelená se snaží převládat v okolní přírodě, podzimní barvy překreslují obraz okolní krajiny. Za chvíli se zřejmě krajina pokryje bílým hávem a my budeme vzpomínat. Na teplá odpoledne s vůní kávy, aktivní léto na horských vrcholcích a dobrodružství, která jsme společně prožívali. Zima bude opět dlouhá, plná tmy a krátkých dní, ale my budeme mít čas si všechno krásně utřídit. S voňavým, blikotajícím svitem svíčky se připravíme na další sezónu. Více jistou a opět společnou!

Zazimuj sny a krásně si sni...

pátek 12. listopadu 2021

Přehodnocovací

Občas v životě člověka nastane zlomový okamžik, kdy si uvědomí, že dál už to nejde. Už nelze udělat ani krok, říct ani slovo. Je to chvíle, kdy přemítáme a přehodnocujeme vlastní život. Co bylo uděláno a jak. Zda naše kroky vedly ke správným rozhodnutím. Jestli se za každým ano a splněným úkolem objevila dostatečná odměna. S nadhledem nazíráme na svět a hodnotíme to, co už bylo. Hledáme odpovědi na otázky, které jistě přijdou a víme, že máma vždy právo volby mezi ano a ne. Jsou to rozhodnutí, která musíme udělat, ač mnohdy neradi. Jasně však platí, že za každým ne, je prostor pro naše vlastní ano. Je to místo, které patří jenom nám a našim vlastním snům, dnům i životům. Mějme proto na paměti, že říkat ne není špatné. Dává nám to prostor pro náš vlastní život. Takový, jaký jej chceme mít a takový, jaký jej chceme žít...

Zvažuj a jdi!

čtvrtek 11. listopadu 2021

Skákavá

Umíme všechno, nebo je něco, v čem se můžeme ještě zlepšovat? A v čem se zlepšujete? Jsou to znalosti, dovednosti, schopnosti či kompetence? Máte také stálou snahu být lepší a někam směřovat? Ideálně rozumět všemu, co je kolem nás a být v obraze ve věcech, které se probírají. Hrozně velký cíl, který jsem si nastavila, protože je celkem nemožné umět a chápat vše. Jediné, čemu se lze přihlížit, je snad schopnost chápat lidi kolem sebe a umět si vyhledat to, co potřebuji. Něco málo lze uchovat u sebe v hlavě, něco si lze zaznamenat a potom použít. Ovšem všechno mít v hlavě, tak to opravdu nelze. Nejde být vším a zároveň ničím. A být broukem Pytlíkem, to snad raději ne. Mnohem raději budu medvídkem Pú, či tygrem, který myslí a skáčou po tomto světě s radostí a pohodou ve svých srdcích...

Skákej a věci chápej!

středa 10. listopadu 2021

Dopřávací

Všechno se mění, běží někam vpřed. Jen já tady stojím a přemýšlím nad tím, zda musím spěchat s davem. Už nedokáži, nebo spíše nechci pospíchat. S každým dalším rokem na mých bedrech cítím potřebu zpomalit a užít si každého kroku, výhledu, slunečního paprsku, okamžiku. Chtěla bych nasávat atmosféru, sledovat ruch kolem sebe a nikam nepospíchat. Chtěla bych strávit hodiny nasloucháním zurčícího vodopádu. Chtěla bych si nechat čechrat vlasy větrem na horských stezkách. Chtěla bych se kochat přírodou se všemi jejími vůněmi. Chtěla bych naslouchat tichu vysokohorských vrcholů. A chtěla bych to prožívat s těmi, které mám nejraději. Proto nespěchám, dopřeju si klidnější tempo a také odpočinek. Jen tak vím, že nejsem laskavá jen ke svému okolí, ale hlavně sama k sobě!

Udělej co chceš, k cíli i tak dojdeš...

úterý 9. listopadu 2021

Zapojená

Úkoly, činnosti, požadavky, úlohy... Valí se to ze všech stran a člověk si říká, že to malé nehmotné nic má snad nožičky. Když už jsme přesvědčeni o tom, že se nám podařilo smést všechno ze stolu, je to tady zase. Pomaličku, potichoučku, plíživým pohybem vpřed se sune další zadání, které čeká na vypracování. Je to neskutečné, jak to úkoly ví, že už zase musí putovat na naše stoly či do našich schránek. Mají asi nějaký radar, nebo komplexní soupis a přesně ví, kdy mají na nás zaútočit. Pokud se jedná o lineární proces, je to celkem v pořádku. Pokud ovšem přichází úkoly jeden přes druhý, najednou či ve třech různých variantách, je zle! Naše hlava si je schopna udělat systém, zařazovat jednotlivosti do jeho celkového konspektu, ale občas psychika začne dělat problémy. Brání se, vynakládá mnohé úklady, ale nedá se nic dělat, už to přistálo a je nutné to udělat. Tak s chutí do toho, úsměv na rty a všechno je jak má být...

Úkolů se nebojíme, tělo hlavu zapojíme!

pondělí 8. listopadu 2021

Poslouchaná

Co nás charakterizuje víc, mlčení nebo mluvení? Je naší touhou říci naprosto vše, a nebo raději mlčet? Někdy je fajn jen tak naslouchat. Propojit se s druhými lidmi beze slov a mít u toho otevřené srdce, jež naslouchá. Skutečné spojení není v tom, kolik slov proneseme, ale jak bude spojeno naše nitro s tím druhým. Abychom si porozuměli co nejlépe, měli bychom být otevření a přítomní. Nemusíme mluvit, stačí jen společně dýchat a sdělit jen tolik, kolik je potřeba. Vždyť i samo sluníčko se nám snaží sdělit něco důležitého a my se nemusíme bát, že nás nikdo neuslyší, pokud nebudeme mluvit. I tak nás uslyší stejně naladěné srdce a vnímající hlava. Proto se nebojme být posluchači a vyčkejme. Až bude náš čas, slova sama vzejdou a půjdou nám naproti...

V klidu poslouchej, dobrou víru měj!

neděle 7. listopadu 2021

Počítací

Dneska je to jen o penězích. Od rána až do samotného večera se diskutuje jen a jen o penězích. Z čeho to v naší rodině plyne a proč? Je to snad dáno strachem z budoucnosti a nejistotou, která nás obklopuje? Nebo se snad probořily letité zábrany a konečně je čas na vyrovnání účtů? Nevím, tak se raději do diskuze nezapojuji a sedím si tady v klidu s knihou na klíně. I to je cesta pro člověka, který nechce být konfrontován šíleností aktuálního světa kolem sebe. Raději se schovává v přítmní svého doupěte a vylézá jen tehdy, když je o to požádán. I já jsem si takto zalezla a budu čekat, až se finanční vlny převalí a zase bude svět normální. Kdy to bude? Netuším, ale určitě bude...

Počítej a spoř, s účty se moř!

sobota 6. listopadu 2021

Vzpomínková

Která vzpomínka z dětství se Vám vybaví jako první? Typická otázka při zkoumání vnitřního dítěte a vztahu k tomu, co jsme prožili. Nevím, jak ostatní, ale mé dětství bylo kouzelné. Plné smíchu, radosti, rodičovské lásky a všudypřítomného okamžiku. Bylo spojeno s každodenní malou radostí, s pocitem, že všechno je jak má být a nic se nemůže změnit. A přesto jsem vyrostla, jsem sama rodičem a změna je to veliká. Tak, jako jsem měla já krásné dětství, snažíme doma předávat tuto pochodeň našemu synovi. I on snad bude jednou vzpomínat na mnohé příhody, které jsme společně prožili. Jak jsme nevěděli, co máme dělat a museli jsme nosit kýble. Nebo, když jsme byli za profíky v lyžování a skončilo to vytlačeným mobil na hrudi. Jistě bude vzpomínat také na smutné chvilky, když jsme se společně loučili s naším kamarádem Šmudlou, nebo se zrovna nedařilo. Každopádně směsice všech těchto věcí dělá naši každodennost. Věřím, že bude vzpomínat a díky těchto vzpomínek, budeme zase všichni spolu...

Síla vzpomínek je obrovskou životní vzpruhou!

pátek 5. listopadu 2021

Uchovaná

Věříme a doufáme,
s trpělivostí čekáme.
Mnoho věcí neznáme,
a přesto stále hloubáme.
 
Otázky jsou jasně dány,
na rukou jsou spočítány.
Odpovědi čekáme,
ty jsou stále neznámé.
 
Jaký bude ten náš svět?
Budou nám jej závidět?
Pokvetou zas v parku květy?
Nezhroutí se naše světy?
 
Přemýšlíme, dumáme,
odpovědi nemáme.
Čekáme a váháme,
karty znovu rozdáme.
 
Dneska tak a zítra jinak,
odhazujem v dál svůj širák.
Meče hbitě tasíme,
bude maso na víně.
 
Realita,
ta je
hbitá.
Ona
nás zas
dostane,
a to jo,
a ne, že
ne!
 
Očekávej, předvídej, dobrou mysl uchovej...


čtvrtek 4. listopadu 2021

Bezelstná

Upřímně věřím, 
život ti svěřím.

Pozorně sleduji,
s tebou se shoduji.

Opravdově žiji,
s vlky občas vyji.

Otevřeně dýchám,
city rozumem míchám.

Přímočaře sděluji,
tobě i jiným se věnuji.

Rovnost a svobodu vítám,
stébla se občas chytám.

S láskou se životu věnuji,
s vámi si život plánuji.

Bez dneška není den,
zítra se splní sen.

Znovu se světem rozletím,
společně jsme už dnes tým...

Bezelstně sobě slibuji, že nic neblafuji!

středa 3. listopadu 2021

Mihotající

Dnes je možné téměř vše. Stačí jen chtít a mít dostatek odvahy a můžeme klidně letět na měsíc. Nebo se můžeme stát sledovanou osobou, která udává trendy, i když je ještě náctiletá. Můžeme být tím, kým chceme, ale většinou utíkáme do komfortní zóny a jsme jen tím, co jsme ochotni sdílet. Hýčkáme si náš svět, který nezraňuje, chválí, nekompromituje a bere jen tom, co může vzít. Stále jsme jen těmi, kterými ve skutečnostmi jsme. Nemusíme se převtělovat do hrdinů zachraňujících svět, či statečných a empatických jedinců, kteří pochopí i největší příkoří. A přesto platí, je možné téměř vše! Jen se trošičku pustit na tenký led vlastní odvahy a můžeme tam být taky. To, jestli chceme, můžeme, dokážeme, to je jen a jen na nás. Takže pojďme se zamyslet a můžeme to vymyslet...

Změň svět, nezměň sebe!

úterý 2. listopadu 2021

Pátrající

Občas přemýšlím nad tím, čím příspívám tomuto světu, aby bylo lepším místem pro život. Přemítám různé možnosti, varianty a většinou dospívám k výsledku, že odpověď je celkem jasná. Jsem taková jaká jsem. Jsem tím, kým jsem a žiji tak, abych přinášela do nejlepší lidem kolem sebe a nečekám nic na oplátku. Doo vztahů jdu s otevřeným srdcem, milující náručí a vědomím, že jsem jaká jsem a nic se na tom nezmění. Budu vždy tím, kým jsem a půjdu tam, kam mě život zanese. S úsměvem na tváři a vlídným pochopením jinakosti budu stavět na skutečnosti, že svět je krásné místo, kde je příjemné žít. Kde mi bylo dopřáno milovat, radovat se, ale i plakat. Místo, kde je krásně, když zůstáváme sami sebou a dáváme bez toho, aniž bychom očekávali cokoliv na oplátku....

Děkuji Ti živote i světe za možnost být sama sebou!

pondělí 1. listopadu 2021

Rozhodnutí

Jsou věci a skutečnosti v životě, které udivíme, až když zpomalíme. Naše životní tempo je nastaveno do polohy neustálého pohybu vpřed, získávání nových informací, sebevzdělávání, cílení a směřování. Nikdo z nás ovšem nechce přicházet o krásy života, které byl zvyklý vnímat. Běžíme živote, občas se zastavíme, rozhlížíme se kolem a zjišťujeme, že konkurence nespí. Jde stále dál, no a my musíme také. Není čas stát příliš dlouho mimo trať, jinak ztratíme kontakt s nejlepšími a náš cíl se ztratí v nedohlednu. Přesto, není čas si chvíli odpočinout? Jen tak spočinout očima na věcech kolem nás? Není to nádhera dívat se do slunce a vnímat jeho teplé pošimrání na tváři? Ne, už musíš jít... Dilema, které sžírá duši, aniž tuší, kolik sil stojí rozhodnutí. Každý z nás před ním v jistém okamžiku stojíme. Každý z nás se musí rozhodnout, jakou cestu bude sledovat. Každý z nás má právo volit a zvolit si. Co to bude? Tak to je jen a jen na Tobě!

Zítra budeš tím, co jsi zvolila dnes!