Neznámá

Tak nám zase končí rok. Jaký byl? Tak to snad každý z nás ví. V čem byl zvláštní a v čem výjimečný? Co se nám podařilo? Co stojí za znímku a co má raději zůstat skryto? Většina z nás v tento posledníí den roku přemítá a přemýšlí nad tím, co bylo a co je již v nenávratnu pryč. Možná se těší na nové zážitky a dobrodružství. Možná se plánuje velká silvestrovská oslava? Mě se však většinou do duše vkrádá zvláštní duh splínu či tísně. Zase jeden rok v mém životě končí a vkročím do dalšího. Co mě čeká a nemine? Jaký rok bude a v čem by mohl být lepší? Přemýšlím a přemítám nad uplynulými dvanácti měsíci a vlastně ani nevím, zda byly skutečné. Překročím půlnoc a přijde nový den. S ním i nový rok a další cesta do neznáma...

Něco vím, ostatní nepovím!

Emoční

Chceme být v pohodě a chceme, aby i lidé kolem nás byli v pohodě. Je to krásný, leč začarovaný kruh, ze kterého není moc cest ven. Tak jako vnímáme vlastní emoce, snažíme se vnímat i emoce lidí kolem nás, ale chápat dokážeme jen své vlastní pocity. Emoce druhých zrcadlíme, ovšem plně splynout s tím, co emoce druhého doprovází, mnohdy neumíme. Sami máme někdy problém zvládnout své vlastní naladění a přestože se snažíme, podvědomí si hraje svou hru. Vyjedou z nás slova či gesta, která bychom raději skryli, ovšem zpět je nevezmene. Je to jako kolotoč, který se rozpoutá jediným gestem, slovem či náladou. Pak už se dějí věci, které bychom měli umět zvládnout, ovšem mnohdy nezvládáme. Máme mnohé prostředky k celoživotními učení se, jen sáhnout a vzdělávat se. Pak už emoce nebudou strašákem, ale krásným a kouzelným místem radostí pro tebe i pro mě...

Neboj se emocí, raději nemocí!

Horová

Krásný zimní den, kdy každý milovník pohybu hodlá vyrazit. Ven, do přírody, za dalším dobrodružstvím. Kdy objevíme svět a poznáme nová zákoutí. Člověk se těší na to, co je mu v běžném koloběhu dnů a týdnů tak vzácné. Těší se na volnost pohybu, radost ze vzájemného sdílení a venkovních aktivit. I my neváháme a hned ráno vyrážíme vstříc novému dni i novým zážitkům a dobrodružstvím. S krásnými výhledy, manšetrem pod skluznicemi lyží a prostou radostí z pohybu, si užíváme den. Hory nás vítají a my jsme vděční, že duch horských velikáno je nám opět nakloněn.

S horami v zádech, výdech i nádech...

Lyžníková

Tupý sníh, ostré hrany. Studený vítr a slunce za mraky. Kolem jen bílo a zvláštní zvuky. Všechno nasvědčuje tomu, že lyžařská sezóna se nedá zastavit. Že lyžaři dychtiví po zážitcích se dnes pustili do velkého díla. Každý se usmívá, jen někteří by měli nejraději prostor sjezdovek jen sami pro sebe. Nechápou či nechtějí chápat, že takto se to dělat nedá a každý má právo na radosti ze zimních sportů po svém. Rychle zapomenout a vydat se jen a jen do klidu a pohody svého vlastního světa zimy. Nahoru, dolů, pozor na ledové plotny a bláznivé odvážlivce, kteří nekrouží obloučky a jedou šupem. Ty necháme jejich osudu a sami se svým já vyrazíme opět k vrcholu. Na kopec, na Klobouk a na Karlov...

Zimu si užívej, dobrou náladu si zachovej!

Hemživá

Trocha sněhu, velký mráz a lyžařské areály se začínají plnit lidmi. Po roční pauze jsou všichni natěšení na svištění po sjezdovkách. Každý, kdo má rád lyžování, je nachystán vyrazit. Snad proto je všude kolem tolika henžení a pohybu, který nám všem už chyběl. Vyjet až nahoru, nasadit helmu a pak už si jen užívat svištění. Klikyháky tam a zpět, soustředění se a rychlé střídání obloučků. Tohle stále dokola, až meznou prsty na rukou i nohou. Zima nevadí, mráz pomine, tělo si zvykne a dušička se potěší. Tolik nám to chybělo, tak si užíváme, co se dá. Díky za ty možnosti a vtěsnáme si je až do kostí!

Lyžím zdat, hemžení jen pár...

Povzbuzovací

Nechceš moc, jen trochu toho klidu a lásky. Nepotřebuješ víc, než kolik se ti vejde na rozveřenou dlaň. Ty balancuješ na tenké hraně mezi světy. Musíš se rozhodnout a tohle změní celý tvůj svět. Nelehké úvahy se noří ze snů, nedají spát a nedají klid. Jsi jako na trní, protože víš, že tohle za tebe nikdo neudělá. Musíš sám projít svým údolím smrti, abys došel až na zářivý konec dnešního dne. Není minuty, kdybys nerozuměl, či nevěděl, co máš dělat. Přesto stojíš a nechápech, kterou cestou se dát. Která je ta správná, ta jediná, která ti přinese pokoj, klid a vyváženou mysl. Ještě dnes si dáš pauzu a zítra to začne nanovo. Snad s menším tlakem, ale začne. Neváhej a zkus se rozhodnout. To ti pomůže, posune tě dál a uleví se tobě a právě tobě...

Neváhej, na cestu se dej!

Zahřívací

Nic nedělat, 

jenom spát.

Klidu si užívat,

procházkou dobývat.

Sněhem se koulovat,

to má přec každý rád.

Často se usmívat,

u stolu pojídat.

U srdce zahřeje,

co vítr zavěje.

Dny se tak kulatí,

až jsme zas dojatí.

Svátky vše promění,

s láskou a v domnění.

Zítra zas bude čas,

na slova bez příkras.

Dneska se uvolni,

ruce si jen promni.

Nic se tě netýká,

všechno kol utíká.

Nebát se,

zastavit,

krásno si

připravit!

Užívat, prožívat, dlouho se zahřívat...

Sváteční

Už to pomalu klepe na dveře. Vánoční atmosféra se line ze všech stran. Lidé pomalu zapomínají na každodenní starosti a přepínají se do kouzelného světa svátků. Venku to sice vypadá jako na začátku jara, ale zřejmě ani letos nám není přáno, abychom strávili Štědrý večer na sněhu. Ani na horách to nevypadá moc zimně, ale to nám nevadí. My už několikátý den máme doma vánoční náladu. Těšíme se ze společné blízkosti a věříme, že nám ji ani mizející sníh nezkazí. Jako obvykle se oblékeneme do teplých věcí a po polévce vyrazíme na obchůzku kostelů v blízkém okolí. Nasajeme atmosféru křesťanských vánoc a pak se vrátíme k našemu vánočnímu stromku. Jistě zde najdeme malinkatou část klidu a radosti, smíšenou s drobnými dárky pro každého člena domácnosti. Určitě si užijeme příjemný večer a společnou pohodu, které je přes rok tak málo...

Užívej si svátečního dne, dokud to jen jde!

Připravená

Už jen jeden den a nastane snad neočekávanější den v roce. Děti budou obzvláště hodné, rodiče budou střídavě procházet seznamy a hledat, co ještě bude potřeba dokončit. Nakonec se všichni shodnou, že je čas zasednout ke štědrovečerní večeři. Dopřát si opět po roce kapra, pořádnou porci bramborového salátu a smlsnout si několik kousků cukroví. Dětičky se v jídle povrtají a pak už budou pošihlávat po dárcích a pečlivě naslouchat zvoneček, kterým Ježíšek ohlásí svůj příchod. Alespoň jednou v roce snad lidé prožijí pocit naprostého souznění a radosti ze sdílení. Pokud ani sváteční atmosféra nezměkčí lidská srdce, pak není dáno. Ať už jste v jakékoliv fázi příprav, nechť jsou klidné, pohodové a plné radostného očekávání z příchodu a narození toho, který nám připomíná, co je obětavost, laskavost a lidská vlídnost!

Připraven buď na vše, co přijde zítra...

Předvánoční

Zima kouzlí sluníčko,

pospěš moje zlatíčko.

Ještě kousek popojdeme,

potom opět spočineme.

Za kousíček, za krátko,

přijede k nám holátko.

Narodí se Kristus Pán,

přijde opět znovu k nám.

Po roce se připravíme,

svátky klidu oslavíme.

S rodinou a přáteli,

vzduch se láskou tetelí.

Dárky spolu rozbalíme,

s úsměvem se pobavíme.

A pak už jen skok a krok,

přijde zase Nový rok.

Co nás čeká, nevíme,

jen to co nás nemine.

I tak už se těšíme,

že spolu dva týdny strávíme.

 

Krásné svátky lidičky, ať pookřejí naše dušičky!

Písmenková

Adélka a Anička, 

berou bratra Beníčka. 

S Cyrilem si cupitají, 

cukroví si rozdávají

Daniel a Dominika,

dává si sůl do mlíka.

Ella, Ema, Evženek,

zahrají si mlýnek.

Filip, Ferda, Františka,

naplní si svá bříška.

Gerda, Gustav, Goliáš,

příjdou spolu na guláš.

Hana, Hynek, Helena,

copak je to za jména?

Iva, Ivan, Ilona,

v okně visí záclona.

Jana, Julča, Jonášek,

pěkný je to rarášek.

Karel, Kamil, Kryštůfek,

přeplavou na ostrůvek.

Lenka s Lízou přemilou,

poplavou za Milunou.

Maruška nás zachrání,

jahody už shání.

Nina, Natka, Nikola,

nenasednou na kola.

Oto, Ondra, Olina,

napojí se dnes vína.

Petr, Pavel, Petronil,

pojednou až k řece Nil.

Roman, Radka s Rudolfem,

pojedou pryč svým golfem,

Řehoř spolu se Stáňou,

psotník zase dostanou.

Šimon Šárce pošeptá,

Tomík je náš popleta.

Uli, Ute, Uriáš,

zahrají si mariáš.

Václav, Věrka s Vendulou,

do pekla zas pojedou.

Xenie a Xavier,

projdou celý ateliér.

Zuzka, Zora, Zdislava,

praví, že čeká nás oslava.

Žaneta a Žofinka,

žužlá svoje kokínka.

S Žerykem si poskakují,

písmenka si opakují.

Abecedu mají hned, pojďme si jí vyprávet!

Zdobící

Jídlo, pití,

dobré živobytí.

Radost, úsměv, 

pohoda,

dneska není

náhoda.

Opět znovu po 

roce,

máme tady

Vánoce.

Oslavy se přibližují,

stromek všichni

nakupují.

Dárky, klid i

pohodu,

najdeme vždy

až po shonu.

Stromeček je

nazdoben,

klidu,

kráse

podroben...

Užívej si pohody, tolik krásné lahody!

Oslavná

Rok se s rokem sešel a já dnes opět stojím před nastoupenou jednotkou, která se rozhodla mi popřát vše nejlepší k narozeninám. S drobnou nervozitou počítám minuty a těším se, až zase tenhle velký bláznivý den skončí. Mít narozeniny právě před vánočními svátky není nic příjemného. Když jste menší, tak Vám rodiče dávají dárky většinou až pod stromeček. Když povyrostete, zase komplikujete dny svým blízkým, protože chcete s nimi své narozeniny oslavit. Jen ti, kteří to mají stejně, pochopí. Své narozeniny máme rádi, alr možná bychom je raději přesunuli na jinou část roku. Možná je to dobrá myšlenka a od příštího roku se ji pokusím zavést. Letos to ještě zvládnu a pak se uvidí!

Ať žijí medvědice...

Výletnická

Každý usedáme do jiného dopravního prostředku, ale všichni vyrážíme na hory. Jeden na lyžování do Rakouska a ostatní na výlet do blízkých Jeseníků. Všichni se těšíme na úžasné zážitky a krásu horských velikánů. My ujedeme padesát kilometrů a hned vyrážíme nahoru. Svezeme se autobusem s milým mladým mužem a jeho dvěma chlupatými fenkami. Užijeme si ranního účinku canisterapie a pak už hezky po svých až na vrchol Pradědu. Počasí nám přeje, sluníčko se honí spolu s mraky a vítr se nás snaží těsně před vrcholkem pořádně profouknout. Nám to nevadí, vystoupáme až k vrcholové svačince a malému odpočinku. Potom zase hurá na výhledy a capkání dolů. Zpátky se vracíme kolem vodopádů Bílé Opavy, které svou namrzlou pěšinkou budí náš respekt. Postupně sestoupáme až do Karlovy Studánky a zpátky na Hvězdu. Hladově usedneme k pozdnímu obědu a nacpeme si břicha k prasknutí. Páni, to byl ale den. V nohách máme skoro dvacet kilometrů, tváře zrůžovělé mrazem a větrem. Těšíme se, až tohle budeme sdílet s Myšákem. Ten se má také fajn a brzy dorazí ke svému dnešnímu cíli. Tak se mějte pánové a buďte opatrní. Víte, že jste mým životním pokladem, bez kterého neumím žít!

Výlete, výlete, co dneska vykvete?

Úspěšná

Spěch že je úspěch? Vrchol na dohled a přitom tak daleko? Hurá, je to přeci jen za rohem, tak se stačí vydat na cestu. Tvrdě pracujeme, společně objevujeme a snažíme se dosáhnout úspěchu. Ve spěchu si nestačíme ani umýt ruce a vychutnat si jedno vítězství a už míříme za dalším vrcholem. Ať už je pondělí, nebo neděle, naše cesty jdou nahoru, ale i dolů. V pravidelných cyklech slavíme úspěch, padáme z nejvyšších příček až úplně na dno a zvedáme se k dalším výkonům. Takto si vykračujeme světem a pokračujeme tam, kde jsme před chvílí skončili. Pokud máme úspěch, užijme si jej. Pokud zrovna padáme, hledejme záchytné body a přistaňme na všech čtyřech. A pokud už zase musíme jít, pak pojďme s vědomí, že máme úspěch a dokážeme mnoho a mnoho dalších věcí!

Úspěšnou kozou být a nikdy se nezlobit...

Povděčná

Život se mění a my s ním. I když si možá myslíme, že je všechno stále a neměnné, opak je pravdou. Člověk kráčí od jedné události ke druhé a vnímá si pouze podstatných změn. Už kvetou stromy, už roztál sníh, už dozrávají jablka a už se blíží vánoční svátky. Vždy stojíme v pozici, kdy si uvědomujeme pouze určitou část naší bytostnosti, ovšem zdaleka nepostřehneme vše. Pouze vnímavý člověk si uvědomí, že něco má, někam směřuje a něco chce. Takový člověk s vděčností upozorňuje sebe i své okolí na všechno, co již má. Žije s vděkem a pochopením, že je vlastníkem mnoha darů, kterými byl odbařen. Schválně, zkusme se občas zastavit a jen plytce netoužit. Zkusme si uvědomit, kolika poklady jsme již byli obdařeni. Určitě pak získáme poženání do dalšího putování. A to by mělo být naší cestou i teď, v době předvánoční. Nehoňme se jen za nákupy a uzavřeme se do niterného ticha poznání!

S vděkem kráčet, hmotu nevláčet...

Podmínková

Přistupovat k sobě i ostatním, bez podmínek a věčných důvodů. Mít radost z přítomného okamžiku a vychutnat si jeho odlesk ve svém vědomí. Pomalu se nechat unášet časem a věnovat svou pozornost jen věcem, které přinášejí dobrý pocit. Pracovat a hledat stále nové podněty vlastní kreativity. Nechat se unášet proudem a dosahovat pozitivního pocitu naplnění, i bez zdolávání obrovských překážek a strázní. Člověk s věkem dozrává a dospívá k mnoha důležitým rozhodnutím. Nepřehánět aktivity a netříštit síly, kterých pomalu ubývá. Být nachystaný reagovat tehdy, když život přináší příležitost a neschovávat se v pozadí, či nejít s proudem. Mít jasnou představu o směru a síle vlastního já, které určuje každý okamžik života nás samotných. Nepřemýšlet a nelámat si hlavu nad tím, co nemohu změnit a raději koncentrovat myšlení k tomu, abychom dokázali zaměřit své síly na pochopení toho, co je očím skryto...

Nemarni čas kladením podmínek znovu a zas!

Myslivá

Čím se dny blíží konci roku, tím dostávají rychlejší tempo. Jako bychom chtěli všechno stihnout do konce jednoho roku a nepřetahovat resty do roku dalšího. Člověk má pak v předvánočním čase tolik povinností, starostí a úkolů, kolik jich neměl v průběhu celého roku. Běháme, stíháme, stresujeme a nakonec zjistíme, že mnoho kroků bylo učiněno a nenaplněno. Přijdou totiž okamžiky, které naplní radostí naše srdce, ale zároveň způsobí mnohem větší zmatek v životě. Ať už prožíváte hektické či klidné období, vězte, že nic nestojí za prožitý stres, ani krásně uklizený stůl. Všechno má svůj čas a každý moment má svůj okamžik, kdy se naplní. My lidé můžeme snad jen přispět k tomu, aby věci šly poklidně a bez velkých prostojů. Tak pojďme si užít závěr roku a nebojme si dělat jen to, co opravdu musíme. Na ostatní je čas i v dalších dnech našich životů!

Nebojím se, sním, stále všechno smím...

Projevená

Někdy se stane, že naše pocity předcházejí vlastní realitu. Cítíme, že se něco děje, i když okolní svět je zatím v klidu. Pozorujeme své okolí, které je ztichlé a klidné. Náš vnitřní budík hlasitě zvoní a bije na poplach. Kde se to bere a proč? Zatím nám tuhle skutečnost neumí nikdo dostatečně vysvětlit, protože signály jsou zasílány z našeho mozku. A ten jak víme, je stále jednou velkou, neprobádanou jednotkou. Ta je naší součástí, předpokládáme, jak pracuje, ale mnohé zůstává stále skryto. Byť je to naše součást, neumíme přesně vysvětlit, základní principy jeho fungování. Víme, že tam někde uvnitř je. Že nám pomáhá mluvit, pohybovat se, cítit, vnímat svět kolem sebe, ale skoro netušíme, jak. Snad proto víme, že se naše pocity nemýlí a něco se děje, jen bude ještě chvíli trvat, než se skutečnosti projeví. Pak budeme chytřejší a porozumíme tomu, co zatím zůstává skryto...

Dávej si otázky, hledej oblázky!

Zoologická

Krásný den a krásné ráno,

je to všechno rozestláno.

 

Zvířátka se usmívají,

do slunce se dívají.

 

Cooper čenich vystrkuje,

s Anýzkou se pozdravuje.

 

Kampak dneska vyrazí?

Do obchodu do mlází?

 

Nikdo neví, co se chystá,

v Praze je věc celkem jistá.

 

Do zahrady zoologické,

jít je krásné a logické.

 

Já si dneska vyrazím,

zvířátka si pohladím.

 

Hup a šup, ať už vidím každý chlup!

Podobná

Kým bych byla, kdybych nebyla sama sebou? Komu bych se podobala a jaké bych měla vlastnosti? Byla bych jako medvídek Pú, který neustále na něco myslí a nemůže si vzpomenout. Nebo bych vesele skálala jako tygr či malý klokánek Rů. Možná bych byla moudrým panem Sovou, se svým nadhledem, či strachujícím se prasátkem. Jistě bych mohla být také Maxipsem Fíkem či strýček Fidem. S jejich radostným přístupem k životu a veselým náhledem na rošťárny i lumpárny malých dětiček. Zřejmě bych se mohla stát znovu člověkem, a pak bych nechtěl být nikým jiným, než právě jsem... Bez toho bych to nebyla já, ale někdo úplně jiný. A chtěli byste mě takovou mít? Já ne!

Podobat se sobě, patřím k téhle době...

Těstová

Poslouchej to, co ti kdo říká. Měj oči otevřené a hraj vždy fér. Bojuj jen s tím, co má smysl a nenechej se oklamat ničím, v co nevěříš. Jdi si za svými sny a obhajuj práva těch, kteří neměli tolik štěstí, jako ty. Buď vždy připravena pomoci tam, kde to dává smysl a neber věci tolik vážně. Je toho totiž tolik, že brát si všechno a vždy plně k srdci, tak se nepohneš dál. Nic nedělat, to také není úplně dobrá volba, proto být připraven a s účastí se věnovat tomu, co ti dává smysl, je dobrá životní cesta. Někdy sice narazíš na nepochopení či překážky, ale to je nutná součást života, bez kterého nelze jít dál. Je to cesta, kterou můžeme jít se vztyčenou hlavou, nebo jen projít kolem a nevšímat si. Sám si volíš, jak a kam půjdeš, s kým budeš sdílet život a jak. Tak neváhej a vydej se na cestu!

Cesta, z jiného těsta...

Insta...

Většina starších lidí si dnes láme hlavu, v čem bude spočívat budoucnost? Pozorují vlivy, které působí v moderním světě a kladou si otázku, zda vlivem všech médií, digitálních a online technologií ještě bude člověk člověkem, nebo dojde k nějaké změně. Osobně vnímám tuto obavu za oprávněnou, i přestože dnes zatím není nikdo schopen s jistotou odpovědět, co vlastně způsobujeme digitalizací a online světem sobě a svým dětem. Na čem se shodují psychologové a psychiatří je fakt, že změny, které pozorujeme v lidském chování jsou rozsáhlé a zřejmě nás ovlivňují hlouběji, než si vůbec myslíme, či si uvědomujeme. To, co jsme překotně změnili v posledních deseti letech v technice, se neodrazilo ve změnách digitálních návyků života jednotlivce, ani společnosti. Zažíváme stres, méně spíme, vedeme sedavý způsob života a sami sebe uvrháme do neznámého světa. Jak z toho ven? Hledejme svou cestu tam, kde ještě nikde nešel a zkoušejme být přitom sami sebou...

Insta, insta, insta, budoucnost je jistá!

Bdící

Dívám se do budoucnosti, předvídám a toužím. Snažím se představit si, co všechno se mi podaří ještě uskutečnit. Dávám svým snům zelenou a nechávám je jít svou vlastní cestou. Nevím, zda se ke mě vrátí a přinesou mi konečného poznání. Byly příliš jednoduché ke splnění, nebo skončily na překážkách a nesnázích. Možná zjistím, že byly příliš velké a není šance na jejich splnění. A možná uvidím jejich úplné vytrysknutí do krásy a pozitivna. Sama hlava, která sní netuší, zda sen je a zůstane snem, nebo najde svého uskutečnění. Snad proto jsou to sny, které nosíme v hlavě a přemítáme o tom, co bude, co by mohlo být a zda se splní to, co si přejeme. Pokud bychom měli v hlavě nosit více, než naše sny, mnohdy bychom se neunesli. I když si stavíme vzdušné zámky a krotíme líté šelmy, není to nic proti strastím a útrapám, které s sebou nese realita. Ovšem i tak umí překvapit. Co přinese? Uvidíme, zatím se toho nebojíme...

Nechejme sny snít, abychom mohli v klidu bdít!

Mjedvědí dík!

S kým ráno vstáváš? 

Koho ráda potkáváš?

 

Kdo odvahu ti dává?

Když není to žádná sláva?

Komu svěříš své srdce?

Když padá vše prudce?

Nač pomyslíš v době klidu?

Milý můj, již brzy přijdu!

Otázka střídá otázku,

já ptám se jen a jen

na lásku.

Odpověď je zřejmá,

přátelé,

s kým je mi krásně,

vesele?

 

Jasno má každý,

kdo mě zná,

že jsou to jen

Ti dva!

 

Velký a malý,

chlapíci,

co úsměv mi rozzáří vždy

na líci.

 

Kdo s láskou se mi odvděčí,

kde mám vždy své bezpečí.

Díky mí milí medvědi,

že občas mi něco nesedí,

že vždycky mě umíte rozesmát,

že každý mě máte svým způsobem rád!

 

Že jste vždy mou součástí,

že nebojíte se cest a strastí,

že vždycky se v životě najdeme,

i když si občas zajdeme!

Díky a pusu na líčka, posílá Vám vaše...

Nalezená

Kolik věcí v životě musíme. Občas se docela nutíme, abychom se přiměli k aktivitám, které nepatří mezi naše nejoblíbenější. Asi to tak je v životě nastaveno, že pohodové a úžasné věci jsou střídány těmi, které nemusíme, nebo nechceme. Takže si tak plujeme nahoru a dolů, chytáme vítr a čekáme na vlnu. Když přijde, naskočíme, díváme se vpřed a těšíme se z toho, co nás provází. Zaujatě prohlížíme detaily a rozeznáváme neskutečné skutečnosti, které jsou všude kolem nás. Padající sníh, dunivé a zářivé jasno, opírající se o okenní tabulky. Klokotající potok a vonící záře, která sestupuje z nebe. Ať se zaměříme na cokoliv, čerpejme pozitivní energii a ukládejme ji pro horší časy. Ty zase přijdou, ale my budeme nachystaní!

Nebojím se, to ty víš, copak dneska objevíš?

Mikulášská

Prší, sněží, zima je tu!

Brzy dodám další větu.

 

Vánočka a cukroví,

každému hned napoví...

 

Svátky klidu, pohody,

splníme své dohody.

 

Těšíme se na Ježíška,

naplníme svoje bříška.

 

Ryba, salát, dárečky,

rozsvítí se svíčíčky.

 

Každý svůj díl dostane,

až nám doba nastane.

 

Dneska čekej čertíky,

s nimi budou žertíky.

 

Potom čas už uběhne,

klid se v srdcích rozhlene.

Svátky budou, ne že ne,

kouzlu každý podlehne.

Těšit se a poslouchat, 

přitom můžem naslouchat.

Co kdo by rád pod stromeček?

Hračky, pejska či domeček!

Jak se všechno vyvrbí,

prozradí se za pár dní...

Čekej, těš se, užívej, dobrou náladu a úsměv měj!

Vysloužená

Ranní vstávání a nový den, který snad přinese zklidnění po hektickém pracovním týdnu. Co nás čeká, to nás jistě nemine a jediným přáním do tohoto víkendu je dostatek času na relaxaci a oddech. Člověk potřebuje nasbírat dostatek energie, aby opět mohl naskočit do pomyslného vlaku pracovních povinností, které teď před vánočními svátky pomalu kulminují. Chviličku má člověk pocit, že ty nejhorší vlny úkolů již zvládl a sotva se ohlédne, už se valí další. Během týdne to celkem nevadí, víme, že tohle musíme zvládnout a nedá se nic dělat. Ale o víkendu hledáme čas, který je jen a jen pro nás. Na odpočinek, dobré jídlo, kvalitní četbu, hřejivou deku a láskyplné prostředí. Co víc si přát? Je to to nejvíc, co může člověk člověku dát a tak se budeme snažit uspět na výbornou!

Relaxovat, klidně být, hlavně pohodu a klid...

Řečená

Člověk neustále dává něco druhým, a jen zřádka kdy dostává to, co potřebuje. Pokud se cítíme příliš svázaní s dáváním, pak je čas požádat o pomoc. Nikdo z nás není superhrdinou, který musí zvládnout všechno sám. Proto stačí zavolat a na pomoc přijde celá armáda andělů. Jen se naučit vyjadřovat své potřeby a říkat si o podporu. Když se člověk jednou otevře pomoci, která jej obklopuje, pak vesmír zareagujem svou nabídkou štědrých darů. Spouštěcím mechanismem není nic jiného, než prosba o pomoc. Potom už jsdou nachystáni pomocníci a my musíme jen vyhlížet jejich znamení.

Požádej a dobře se dívej...

Inspirační

Být hercem života a vyjít se svojí kůží na trh, to vyžaduje velkou odvahu a vnitřní vyrovnanost. Je to také pouze jeden z mnoha způsobů, jak si zvýšit svou sebedůvěru. Mnohdy totiž musíme zapomenout na to, že jsme hodnoceni svým okolím a musíme vyrazit. S vědomím, že jsme se dali na cestu, která není jednoduchá, ale může přinést mnohé radosti. Stačí se být, být opravdovým a ve vědomí mít jednu důležitou větu. Vykašli se na to, co si myslí ostatní, ty jsi ty a neboj se jít. Neboj se dělat chyby, protože jen chybami se moudrý člověk učí. Když budeš chybovat a zkoušet stále nové cesty a nové věci, budeš zístkávat nové zkušenosti a prosteš. Čím více budeš zkoušet, tím více to půjde a tím více sebedůvěry jsi schopen získat. Úspěch není jen v zářivých výsledcích, ale také v cestě, kterou si zvolíš. Když si dovolíš zazářit, zazáříš. Když budeš zářit, budeš k tomu inspirovat druhé...

Inspiruj a pevně stůj!

Přání

Co je v životě důležité? Jaké máme hodnoty, které nás ženou dál? Jak můžeme plnit přání sobě a svým blízkým? Někdy se jedná o neskutečně velké výzvy a jindy to jsou jen kratičké okamžiky. Naplňujeme své životy mnohým a nepřemýšlíme, co bude dál. Přitom nám někde v hlavě zní, že život je jedno velké dobrodružství, které má svůj přesně vymezený čas. Když jsme mladí, nepřipouštíme se nic, než krásnou budoucnost. Když se přehoupneme do středního věku, uvědomíme si, že jsou dny na tomto světě konečné, ale stále ještě vzdálené. S příchodem seniorského věku pak víme, že i my se blížíme nevyhnutelnému. Jediné jistotě, kterou máme všichni stejnou. Protože narodit se můžeme, ale umřít musíme... A tak žijme své životy tak, jak bychom chtěli umírat. Náš pomyslná věnec přání se spojí a vytvoří nikde nekončící kruh. A my v něm budeme putovat do dalších světů i životů!

Přej a bude přáno, dej a bude ti dáno...

Jiskřící

V životě jsou věci, které nesnášíme a které milujeme. Protipóly se nám prolínají životem a my stojíme na jedné či druhé straně. Buď trpělivě stojíme v řadě a čekáme, až se uvolní místo, nebo zuřivě bojujeme o svou pozici. Každý takovýto proces je spojen s energií, kterou zbytečně ztrácíme a naše jiskra pohasíná. Pokud jdeme životem bez většího stěžování a nevyvyšujeme se nad ostatní, zjistíme, že jsme právě těmi, kterými máme být. Tak jako ostatní lidé nejsou dokonalí, nejsme dokonalí ani my sami. Ono uvědomění si vlastní nedokonalosti nás vede k dokonalejšímu pochopení vlastních vibrací. Tu můžeme spíše pozvedávat pozitivním přístupem k věcem a oceněním toho, co funguje a co je na druhým úžasné. Čím více pozitiv uvidíme na svém okolí, tím více budeme sami zářit.

Ve slovech boříme a také tvoříme...

Tanečková

Tancuj, vrť se, dováděj,

dobrou náladu vždy měj!

Normálně se rozhýbej,

i když ti právě není hej.

Ve sportu i tanci,

najdeš vždycky šanci,

že dobře bude na duši,

že srdce se ti rozbuší.

Proto naplň tělo vším,

co jde ti k pleti i uším.

Dej si krásně do těla,

a uvidíš i anděla.

Naplň buňky zdravím, 

štěstím,

ať víš, že tančíš a

stále nesníš...

Můžeš tančit,

můžeš hrát,

vesele se

radovat!

Srdce, tělo, hudba, to je pravá vzpruha...

Adventní

Dnes nastalo důležité období v roce. Blížíme se k vyvrcholení a závěru roku, kdy budeme slavit vánoční svátky. Většinou si přejeme prožít je s těmi nám nejbližšími a nejdrahšími. Jak se ovšem zdá, ani letos nebudeme ušetřeni různých zákazů a omezení, která nám do života přinesla pandemie. Byť se snažíme s ní intenzivně bojovat, stále se nám nedaří najít zaručený recept, jak na to! Snad proto se chytáme léty prověřených postupů a tradic, které nám mají evokovat normálnost života. Mnozí tradice dodržujeme jen proto, že jsme takto byli zvyklí od dětství. Víme ale, jak to doopravdy je a co znamená advent a adventní svíčky na adventním věnci? Zřejmě si pamatujeme název jednotlivých adventním nedělí, ale co už málokdo ví je, že i jednotlivé svíčky mají svá jména a jejich zapalování je spojeno se zvyky. Jak to tedy doopravdy je? První adventní neděli nazýváme železnou, první adventní svíčka se jmenuje Naděje a mělo by ji zapálit nejmladší dítě rodiny. Druhá neděle nese označení bronzová, druhá svíčka se jmenuje Mír a tu by měl zapálit nejstarší dítě rodiny. Třetí neděle je stříbrná, svíčka je pak označována jako Přátelství a správně by měla být růžové bardy. Tuto třetí svíčku by měla zapalovat matka rodiny. Čtvrtá neděle je zlatá, svíčka nese označení Láska a tu zapaluje otec rodiny. Možná, že někoho překvapí, že na původních adventních věncích byla i pátá svíčka, která se zapalovala na Štědrý den po západu slunce, měla bílou barvu a byla zasvěcena Kristu. Ať už bude zapalovat letos svíčky kdokoliv v rodině, vězme, že je to kousek letité tradice, která nám může dát víru, že zase bude všechno tak, jak má být!

S adventní náladou a klidem v duši, to nám všem lidem sluší...

Pokrývkově bílá...

Konečně sněží a vzduch je svěží. Venku to vypadá kouzelně, jakoby přes noc někdo otočil kouzelným klíčem a podzim skočil přímo do zimy. Ještě včera jsme měli studený, pochmurný a zamračený podzim. Dneska je tam jiskřivé, bílé a mrazivé ráno, které láká k procházce. Ještě chvilinku a vyrazím do přírody za zvířátky. Už se moc těším, jak to bude venku krásně křupat pod nohama a jak se promrzle budu zase těšit na teplo domova. Člověk tak najednou pozná, kolik různých krás je všude kolem. A přitom stačí jen kousíček mrazivého dne, bílého nadělení a hned je veseleji na duši. Tak si to pojďme užít, abychom se zase chvíli cítili jako za starých dobrých časů. Kdy věci byly normální, život nekomplikovaný a budoucnost zářivá!

Ve sněhu dováděj, sluncem se procházej...

Povznesená

Ať se v našich životech děje hodně neobvyklého, my máme jednu důležitou schopnost, která nám pomáhá to zvládnout. Můžeme se povznést nad mnohé problémy a starosti. Můžeme je nechat plynout a nemusíme se jimi nijak váně zabývat. Povznést se neznamená povýšit se nad problémy a starosti běžných lidí. Povznést se je schopnost nepřipustit si negativní myšlenky a omezující představy. Je to schopnost dívat se na věci s větším nadhledem a rozhodnutím konat jen tehdy, když je to potřeba. Sami se vždycky můžeme rozhodnout, zda jsme schopni a ochotni se povznést nad svou zónu komfortu a pohodlí, nad své negativní myšlenky a stížnosti, které máme. Můžeme se povznést nad vráskami v obličeji, negativní náladu, nad osobní krizí a pracovními problémy. Můžeme se dokonce povznést nad lahodnou chuť čokolády či skleničky dobrého vína. Nač čekat? Když vlastně stačí jediné, povstat a povznést se... Věšet hlavu? Ne, stačí nebýt jedním z davu...

Každý ji máme, přeci do nevzdáme!

Odpuštěná

Každý máme svůj specifický způsob toho, jak se vyrovnat s nepřízní osudu. Všichni víme, že někdy přijdou chvíle, kdy je potřeba se více soustředit. Mít možnost poslouchat sebe sama a vytvářet si svůj vlastní pohled na svět, život a okolí. Někdy tyto pocity pramení z množství nahromaděného vnitřního strestu, jindy jsou důležitou součástí života, který vedeme. Jsou tady, nemůžeme se jich plně zbavit a víme, že jedinou cestou z koloběhu nepříjemných skutečností, je právě zahledění se do vlastního nitra. Tam pramení veškeré naše pocity, tam se drží staré příběhy a zažité pravdy, které mnohé nezlepší. Byť každý dělá to nejlepší, co může, další odsudky nálepky, zraňování a posuzování, nikam nevedou. Jen nás znovu dostanou na počátek cesty, kde zjistíme, že minulost nezměníme a současnost tvoříme. Snad proto je dobré si uvědomit, že pro naše vlastní já je nejlpším lékam vlastní zdraví a štěstí. Tady a teď, bez předsudků a minulosti!

Odpuštění léčí, buď v jeho péči...

Vcítěná

Co cítíme srdcem, to je cestou všech našich směrů. Ať je to láska, radost, smutek, soucit či vcítění, je to vnitřně prožitý pocit, který nám dává víc, než dokážeme říct. Je to mír, který hledáme a přichází tehdy, když jej sami vytváříme. Je to vnitřní vyrovnanost ve všem a se všemi, které potkáváme a kteří potkávají nás. Pokud dokážeme jít cestou srdce, rozšiřujeme své putování o prožitek ze samotné cesty i vlastní bytosti. Laskavost, vcítění se a porozumění prospívá všem. Jak těm, kteří je dávají, tak těm, kteří je vnímají. Snad proto je dobré chodit světem s otevřenou myslí a cítícím srdcem, neboť tak získáme mnohé, jež nebylo řečeno... Kéž jsou všechny bytosti šťastné, svobodné, veselé a milé. Kéž je náš svět světem radosti, soucitu a vcítění se tam, kde je to nejvíce potřeba. Kéž jsme připraveni na skutečnosti, které přijdou a vždy najdeme své místo na slunci!

S laskavostí za radostí...

Archaická

Analýza, syntéza, kombinéza, polonéza. Všude samá cizí slova, jako bychom neměli dostatečné množství krásných českých slov. Sudice, řemdih, halapartna, píď, sáh či vysoké učení. Každé slovo má své místo ve struktuře jazyka a žádné by nemělo být opomíjeným. Vždyť už drahný čas peku a anžto jsem v tom dobrá, chtěla bych býti ještě lepší. Arci se snažím kráčeti s dobou a pročež kantořím. Trávím mnoho času ve škamnech a nebojím se starý brachu. Všady se potkám čekajíce na zázrak s blahorodím, berouce vážně své poslání. I když to občas nevychází, nikdy neřku nic hříšného. Jedinou obranou jesti fakt, že nestíhati je býti v prkenné ohradě... 

I tam je místa dosti a slov do sytosti!

Adventní

Už nám to zase klepe na dveře. Ještě jsme se nestačili rozkoukat v podzimu a zima si pomaličku hledá svou cestu do našich životů. Venku se táhnou šedočerné mraky oblohou, vítr zesiluje a tma přichází čím dál, tím dříve. Je to jako opětovné nastavení něčeho, co víme, že musí přijít, ale netoužíme, aby to přišlo tak brzy. Těšíme se na uklidnění a pomalé tempo zimy, ale netoužíme po předvánočním shonu v obchodech. Nějak si neumíme představit, že bychom zase měli běhat tam a zpět, shánět dárky svým blízkým a být opět v pozoru při pečení, úklidu, vaření či chystání vánoční pohody. Tohle všechno umíme a těšíme se, že se zase setkáme, jen kdyby to bylo ve větším klidu a pohodě. Advent je sice tady, ale naše hlava na něj není připravena...

Ještě chvíli posečkej, trpělivost s námi měj!

Voňavá

Bubáci se bubákují, 

kolem všichni poskakují.

Víly, ty se tetelí,

jako vítr v jetelí.

Sluníčko nám vykukuje,

do oken si zakukuje.

Co dnes vaříš k obědu?

Počkej, asi přijedu...

Copak je to voňavého,

dám si to do vaku svého.

Nic zde přeci nenechám,

pořádnou nálož si dám.

Včera běh a skákání,

dneska jen povídání.

Odpoledne návštěva,

zítra Ber-erševa.

Už se zase těšíme,

až to všechno pomine.

Až se ledy prolomí

a my zase budeme my!

Hlavu zatím nevěším, mnohé věci dořeším...

Závodnická

A je to tady! Bouchání míčku o stěnu, vrzání bot a silné rány se ozývají ze všech stran. Ve vzduchu je cítit pedturnajová tréma a adrenalin. Ještě chviličku pánové a dámy, a dáme si zase do těla. Pot se bude řinout ze všech pórů a trička budou propocena. Tak to bude vypadat, až se do toho opravdu opřete se svou mladickou vervou. Zatím čekáme a zkoušíme se navzájem odhadnout. Přemýšlíme, kam poletí odstřelený míček a jak soupeře nejlépe dostaneme. Všechno máme nachystáno, dobrá nálada nám nechybí a ručník dokoupíme. Takže teď už si to jen pořádně užít!

S úsměvem na rtu hraju, možná i vyhraju...

Poklonová

Každý má rád, když jej někdo další pochválí. S čím však míváme problém, je samotný fakt, že neumíme pochvaly přijímat. Jsme totiž zvyklí, že jdeme, pracujeme a žijeme své životy, aniž bychom čekali na pochvalu či poděkování. Cítíme se nesví a zpochybňujeme fakt, že jsme v něčem dobří, nebo, že něčemu rozumíme víc, než ostatní. Neumíme příjímat pochvalu, kterou si zasloužíme, přestože vnitřně toužíme být chváleni. Je to jedna z našich neskutečně skutečných věcí, kterou žijeme každý den. A přitom stačí, až nás někdo pochválí, poděkovat. Nemusíme odmítat komplimenty, ani je nijak zmenšovat. Tím se naše vlastní skutečnost nezvětší a nezpychne. Přijměme kompliment jako dar, dopřejme sobě i dárci příležitost sdílet onen krásný okamžik vděčnosti a lásky. Tím, že budeme pochváleni, získáme pocit hvězdného já, uvědomíme si vlastní hodnotu a dovolíme si zazářit. Chvála je potřebným vitamínem naší sebedůvěry. Tolik potřebný a tak málo konzumovaný!

Poklony přijímej, laskavosti k sobě se nevyhýbej... 

Tvorečková

Roztáhnout křídla jako pták a letět. Mít volnost a nadhled nad běžnými problémy a starostmi. Být stále v oblacích a létat si na vším přízemním. Být tak chlupatým medvídkem stočeným v pelíšku u maminky a nemuset vytáhnout paty z tepla pelechu. Moc prospat zimu, která se zdá být velmi nepříjemnou. Být činorodou surikatou a poskakovat si ve výběhu. Sledovat dění kolem sebe a nemuset vlastně nic, kromě veselého sledování svých potomků. Když to nejvíce potřebuji, jsou to právě zvířátka, která mi dávají pocit, že svět je ještě v pořádku. Až ztratíme i to málo kouzelných radostí z volnosti zvířecích parťáků, pak nám už zbydou jen oči pro pláč. Budeme ztraceni ve vlastních argumentech, které žádnými pádnými důvody pro naše jednání nejsou. Snad proto toužím být s těmi, kteří nepotřebují víc, než trochu volnosti, cosi dobrého do bříška, teplý pelíšek a přítomnost milovaných spoluhrdinů. Díky zvířátka, že jste, jinak by byl svět opravdu bláznivým místem pro život nás, lidí...

Miluji a dýchám, ke zvířátkům se lísám!

Těšivá

Toužím a sním,

nevím, zda-li

vůbec

smím?

 

Myslím a vnímám,

občas usínám.

Někdy se pletu,

občas i květu.

 

Copak nás čeká?

Kde teče řeka?

Co bude zítra?

Jsem dost chytrá?

 

Otázky kladu,

půjdu do 

sadu.

 

Otevřu oči,

kdypak to skončí?

 

Kdo bude dál?

Kdy bude bál?

Já bych se bál,

až bych se smál...

 

Ať už je kouzelně,

zvedneme se ze země.

Půjdeme do ticha,

které nás promíchá.

 

Na konci tunelu,

dostanem kabelu.

Získáme mír a klid,

zas budem v pohodě žít!

 

Těšit se, usmívat, za to je každý rád...

Blížící

Co se to tam zase chystá?

Jedna věc je téměř jistá!

Za chviličku, za chvilenku,

půjdeme pro svatou sklenku.

Oslavy se kvapem blíží,

oči se mi zase klíží.

Už je to zas před námi,

advent se nám oznámí.

Budem chystat,

budem péct.

Budem zase

po zdi lézt.

Abychom vše uklidili,

prach a špínu vysmýčili.

Stromeček pak ozdobíme,

vánoce v klidu oslavíme.

A na další budem čekat,

nebudem se nijak vztekat.

Budem rádi, že jsme spolu,

zase u jednoho stolu...

Krásný den a hezký sen!

Borová

Sbalím baťůžek, nashromážím nejdůležitější věci a vyrážím. Nejraději hodně daleko a hluboko do lesů, kde bude klid od veškerého protivného bytí. Bude tam krásně a pohodlně, všude samá zvířátka a lesní skřítci. Jak krásně se mi bude žít, bez vzruchů, hlasitého hádání se o pozici, kdo je víc, kdo má větší pravdu a kdo koho může nakazit. Bude to pohodové strávení dnů, kdy se nebudu muset zabývat tím, kdo je proti komu a proč. Budu si žít svůj vlastní život, bez velkých rozpaků a bláznovství. Byť osamoceně, na kraji společnosti, ael s vědomím, že kde panuje hloupost, tam pádný argument stejně neuspěje. A možná se tento bláznivě reaktivní čas prožene kolem a my se zase staneme těmi normálními, sociálně fungujícími a chápajícími lidmi, jako jsme byli prve...

Bez hádek a sporů, prchu do borů!

Dárková

Společně strávené chvíle jsou tím nejkrasnějším dárkem, který mi mohou mí blízcí dát. Netoužím po hmotných věcech, které mají pomíjivou hodnotu, ale chtěl bych stále a znovu prožívat ony nádherné chvíle svého dětství, dospívání, dospělosti, manželství, mateřství, sounáležitosti. Byť uteklo mnoho vody, přešly mnohé roky, je to jako dnes, kdy jsem byla maličkatým dítětem, které si hrálo se svým tatínkem na zahradě. Které se staralo o každé zvířátko v okolí a chtělo je mít doma. Které mělo vždy rádo lidi kolem sebe a neustále chtělo se vším pomáhat. Něco z toho zůstalo do dnešních dospělých dnů a něco se ztratilo v průběhu věků. Z malého dítěte je velký člověk, který je sám rodičem a snaží se co nejlépe vybavit své dítě do světa. Zda se to povedlo, to se teprve ukáže. Ale s něčím si už teď můžeme být jistí. Je s nám rád, dokáže se s námi smát, radovat ze stejných věcí a miluje to, v čem je podstata života. Ať tohle vydrží v našich srdcích co nejdéle! Dá nám to sílu do nelehkých dnů a dovolí nám plně prožít ty, které budou šťastné...

Rodina je dar!

Zazimovací

Vítr fouká do všech stran. Sluníčko se snaží dopřát nám poslední hřejivé paprsky. My si užíváme volného sobotního dopoledne na zahradě. Připravujeme se na zimu, která už je pomalu cítit ze vzduchu. Byť nacházíme v trávě nové trsy trávy a zelená se snaží převládat v okolní přírodě, podzimní barvy překreslují obraz okolní krajiny. Za chvíli se zřejmě krajina pokryje bílým hávem a my budeme vzpomínat. Na teplá odpoledne s vůní kávy, aktivní léto na horských vrcholcích a dobrodružství, která jsme společně prožívali. Zima bude opět dlouhá, plná tmy a krátkých dní, ale my budeme mít čas si všechno krásně utřídit. S voňavým, blikotajícím svitem svíčky se připravíme na další sezónu. Více jistou a opět společnou!

Zazimuj sny a krásně si sni...

Přehodnocovací

Občas v životě člověka nastane zlomový okamžik, kdy si uvědomí, že dál už to nejde. Už nelze udělat ani krok, říct ani slovo. Je to chvíle, kdy přemítáme a přehodnocujeme vlastní život. Co bylo uděláno a jak. Zda naše kroky vedly ke správným rozhodnutím. Jestli se za každým ano a splněným úkolem objevila dostatečná odměna. S nadhledem nazíráme na svět a hodnotíme to, co už bylo. Hledáme odpovědi na otázky, které jistě přijdou a víme, že máma vždy právo volby mezi ano a ne. Jsou to rozhodnutí, která musíme udělat, ač mnohdy neradi. Jasně však platí, že za každým ne, je prostor pro naše vlastní ano. Je to místo, které patří jenom nám a našim vlastním snům, dnům i životům. Mějme proto na paměti, že říkat ne není špatné. Dává nám to prostor pro náš vlastní život. Takový, jaký jej chceme mít a takový, jaký jej chceme žít...

Zvažuj a jdi!

Skákavá

Umíme všechno, nebo je něco, v čem se můžeme ještě zlepšovat? A v čem se zlepšujete? Jsou to znalosti, dovednosti, schopnosti či kompetence? Máte také stálou snahu být lepší a někam směřovat? Ideálně rozumět všemu, co je kolem nás a být v obraze ve věcech, které se probírají. Hrozně velký cíl, který jsem si nastavila, protože je celkem nemožné umět a chápat vše. Jediné, čemu se lze přihlížit, je snad schopnost chápat lidi kolem sebe a umět si vyhledat to, co potřebuji. Něco málo lze uchovat u sebe v hlavě, něco si lze zaznamenat a potom použít. Ovšem všechno mít v hlavě, tak to opravdu nelze. Nejde být vším a zároveň ničím. A být broukem Pytlíkem, to snad raději ne. Mnohem raději budu medvídkem Pú, či tygrem, který myslí a skáčou po tomto světě s radostí a pohodou ve svých srdcích...

Skákej a věci chápej!

Dopřávací

Všechno se mění, běží někam vpřed. Jen já tady stojím a přemýšlím nad tím, zda musím spěchat s davem. Už nedokáži, nebo spíše nechci pospíchat. S každým dalším rokem na mých bedrech cítím potřebu zpomalit a užít si každého kroku, výhledu, slunečního paprsku, okamžiku. Chtěla bych nasávat atmosféru, sledovat ruch kolem sebe a nikam nepospíchat. Chtěla bych strávit hodiny nasloucháním zurčícího vodopádu. Chtěla bych si nechat čechrat vlasy větrem na horských stezkách. Chtěla bych se kochat přírodou se všemi jejími vůněmi. Chtěla bych naslouchat tichu vysokohorských vrcholů. A chtěla bych to prožívat s těmi, které mám nejraději. Proto nespěchám, dopřeju si klidnější tempo a také odpočinek. Jen tak vím, že nejsem laskavá jen ke svému okolí, ale hlavně sama k sobě!

Udělej co chceš, k cíli i tak dojdeš...

Zapojená

Úkoly, činnosti, požadavky, úlohy... Valí se to ze všech stran a člověk si říká, že to malé nehmotné nic má snad nožičky. Když už jsme přesvědčeni o tom, že se nám podařilo smést všechno ze stolu, je to tady zase. Pomaličku, potichoučku, plíživým pohybem vpřed se sune další zadání, které čeká na vypracování. Je to neskutečné, jak to úkoly ví, že už zase musí putovat na naše stoly či do našich schránek. Mají asi nějaký radar, nebo komplexní soupis a přesně ví, kdy mají na nás zaútočit. Pokud se jedná o lineární proces, je to celkem v pořádku. Pokud ovšem přichází úkoly jeden přes druhý, najednou či ve třech různých variantách, je zle! Naše hlava si je schopna udělat systém, zařazovat jednotlivosti do jeho celkového konspektu, ale občas psychika začne dělat problémy. Brání se, vynakládá mnohé úklady, ale nedá se nic dělat, už to přistálo a je nutné to udělat. Tak s chutí do toho, úsměv na rty a všechno je jak má být...

Úkolů se nebojíme, tělo hlavu zapojíme!

Poslouchaná

Co nás charakterizuje víc, mlčení nebo mluvení? Je naší touhou říci naprosto vše, a nebo raději mlčet? Někdy je fajn jen tak naslouchat. Propojit se s druhými lidmi beze slov a mít u toho otevřené srdce, jež naslouchá. Skutečné spojení není v tom, kolik slov proneseme, ale jak bude spojeno naše nitro s tím druhým. Abychom si porozuměli co nejlépe, měli bychom být otevření a přítomní. Nemusíme mluvit, stačí jen společně dýchat a sdělit jen tolik, kolik je potřeba. Vždyť i samo sluníčko se nám snaží sdělit něco důležitého a my se nemusíme bát, že nás nikdo neuslyší, pokud nebudeme mluvit. I tak nás uslyší stejně naladěné srdce a vnímající hlava. Proto se nebojme být posluchači a vyčkejme. Až bude náš čas, slova sama vzejdou a půjdou nám naproti...

V klidu poslouchej, dobrou víru měj!

Počítací

Dneska je to jen o penězích. Od rána až do samotného večera se diskutuje jen a jen o penězích. Z čeho to v naší rodině plyne a proč? Je to snad dáno strachem z budoucnosti a nejistotou, která nás obklopuje? Nebo se snad probořily letité zábrany a konečně je čas na vyrovnání účtů? Nevím, tak se raději do diskuze nezapojuji a sedím si tady v klidu s knihou na klíně. I to je cesta pro člověka, který nechce být konfrontován šíleností aktuálního světa kolem sebe. Raději se schovává v přítmní svého doupěte a vylézá jen tehdy, když je o to požádán. I já jsem si takto zalezla a budu čekat, až se finanční vlny převalí a zase bude svět normální. Kdy to bude? Netuším, ale určitě bude...

Počítej a spoř, s účty se moř!

Vzpomínková

Která vzpomínka z dětství se Vám vybaví jako první? Typická otázka při zkoumání vnitřního dítěte a vztahu k tomu, co jsme prožili. Nevím, jak ostatní, ale mé dětství bylo kouzelné. Plné smíchu, radosti, rodičovské lásky a všudypřítomného okamžiku. Bylo spojeno s každodenní malou radostí, s pocitem, že všechno je jak má být a nic se nemůže změnit. A přesto jsem vyrostla, jsem sama rodičem a změna je to veliká. Tak, jako jsem měla já krásné dětství, snažíme doma předávat tuto pochodeň našemu synovi. I on snad bude jednou vzpomínat na mnohé příhody, které jsme společně prožili. Jak jsme nevěděli, co máme dělat a museli jsme nosit kýble. Nebo, když jsme byli za profíky v lyžování a skončilo to vytlačeným mobil na hrudi. Jistě bude vzpomínat také na smutné chvilky, když jsme se společně loučili s naším kamarádem Šmudlou, nebo se zrovna nedařilo. Každopádně směsice všech těchto věcí dělá naši každodennost. Věřím, že bude vzpomínat a díky těchto vzpomínek, budeme zase všichni spolu...

Síla vzpomínek je obrovskou životní vzpruhou!

Uchovaná

Věříme a doufáme,

s trpělivostí čekáme.

Mnoho věcí neznáme,

a přesto stále hloubáme.

 

Otázky jsou jasně dány,

na rukou jsou spočítány.

Odpovědi čekáme,

ty jsou stále neznámé.

 

Jaký bude ten náš svět?

Budou nám jej závidět?

Pokvetou zas v parku květy?

Nezhroutí se naše světy?

 

Přemýšlíme, dumáme,

odpovědi nemáme.

Čekáme a váháme,

karty znovu rozdáme.

 

Dneska tak a zítra jinak,

odhazujem v dál svůj širák.

Meče hbitě tasíme,

bude maso na víně.

 

Realita,

ta je

hbitá.

Ona

nás zas

dostane,

a to jo,

a ne, že

ne!

 

Očekávej, předvídej, dobrou mysl uchovej...

Bezelstná

Upřímně věřím, 

život ti svěřím.

Pozorně sleduji,

s tebou se shoduji.

Opravdově žiji,

s vlky občas vyji.

Otevřeně dýchám,

city rozumem míchám.

Přímočaře sděluji,

tobě i jiným se věnuji.

Rovnost a svobodu vítám,

stébla se občas chytám.

S láskou se životu věnuji,

s vámi si život plánuji.

Bez dneška není den,

zítra se splní sen.

Znovu se světem rozletím,

společně jsme už dnes tým...

Bezelstně sobě slibuji, že nic neblafuji!

Mihotající

Dnes je možné téměř vše. Stačí jen chtít a mít dostatek odvahy a můžeme klidně letět na měsíc. Nebo se můžeme stát sledovanou osobou, která udává trendy, i když je ještě náctiletá. Můžeme být tím, kým chceme, ale většinou utíkáme do komfortní zóny a jsme jen tím, co jsme ochotni sdílet. Hýčkáme si náš svět, který nezraňuje, chválí, nekompromituje a bere jen tom, co může vzít. Stále jsme jen těmi, kterými ve skutečnostmi jsme. Nemusíme se převtělovat do hrdinů zachraňujících svět, či statečných a empatických jedinců, kteří pochopí i největší příkoří. A přesto platí, je možné téměř vše! Jen se trošičku pustit na tenký led vlastní odvahy a můžeme tam být taky. To, jestli chceme, můžeme, dokážeme, to je jen a jen na nás. Takže pojďme se zamyslet a můžeme to vymyslet...

Změň svět, nezměň sebe!

Pátrající

Občas přemýšlím nad tím, čím příspívám tomuto světu, aby bylo lepším místem pro život. Přemítám různé možnosti, varianty a většinou dospívám k výsledku, že odpověď je celkem jasná. Jsem taková jaká jsem. Jsem tím, kým jsem a žiji tak, abych přinášela do nejlepší lidem kolem sebe a nečekám nic na oplátku. Doo vztahů jdu s otevřeným srdcem, milující náručí a vědomím, že jsem jaká jsem a nic se na tom nezmění. Budu vždy tím, kým jsem a půjdu tam, kam mě život zanese. S úsměvem na tváři a vlídným pochopením jinakosti budu stavět na skutečnosti, že svět je krásné místo, kde je příjemné žít. Kde mi bylo dopřáno milovat, radovat se, ale i plakat. Místo, kde je krásně, když zůstáváme sami sebou a dáváme bez toho, aniž bychom očekávali cokoliv na oplátku....

Děkuji Ti živote i světe za možnost být sama sebou!