Dovolená

Tak a začíná mi dovolená, krásný týden nicnedělání a odpočinku, při vaření, pečení cukroví, mytí oken, chystání se na vánoce. Bude to znít hloupě, ale já se fakt těším, že si u těchto činností odpočinu. Celý rok musím pracovat hlavou, tak teď ji na týden přepnu na autopilota a budu si užívat pouze práce fyzické. A abych si to pěkně nacvičila, tak začnu raději už dnes, mytím společné chodby. Tak se mějte, držte mi palce, ať se dílo podaří a zítra zase něco vymyslím!

Povolenou dovolenou a dovolené odpočívání...

Ulítaná

Dnes je pátek, zítra svátek, ušiju si svůj kabátek. Možná přidám košili, aby ji hoši nosili. Tak takhle nějak by mohla vypadat pohádka, která popisuju můj den. Radostné ráno se přehouplo do neradostného poledne a já jen věřím, že bude líp. Proč jen neumím být více odměřená a nedokážu bránit sama sebe? Je to neúcta k sobě samé, nebo pocit, že musím vždycky všechno zvládnout? Nevím, ale už mě to nějak moc zmáhá... Každý něco chce, ale není nikdo, kdo by se nabídl s nezištnou pomocí. Až na moje kluky, ještě že je mám, jsou to moje sluníčka, moje radosti i štěstíčka. Bez nich bych byla pouze stínem, temnou myšlenkou a obrovskou neznámou...

Díky za vše a máte to u mě!

Bambulková

Hurá, tak jsem dneska za bambulku. Nejen, že mám bambuli na čepici, ale dokonce si i jako bambula připadám. Ne, že bych se cítila hloupě, ale prostě mám od rána bambulkovou náladu. A jaká to je? Krásná, kulaťoučká, spokojená, klidná, silná, prostě bambulková. Bylo by fajn, zachovat si tento pocit pro doby horší, ale to prostě nejde. Proto si budu dnes užívat svou bambuláckou náladu a možná se mi podaří nakazit jí i ostatní. Taková bambulína, to je vám nemoc, kterou chce prodělat každý! Hurá a já ji mám....

Bambulkové bambulky a bambulácké bambulíny všem!

Silná

Silná bouřek, silná paže, silná interakce, silná osobnost - řada přirovnání, která zdůrazňují samotný fakt pojmenování. A co teprve, když řekneme silná žena. Jistě každý si ji představí úplně jinak, pro někoho je to jen abstaktní pojmenování ženy, kterou někdy, někde viděl a pro jiného je to konkrétní žena, s mnoha zásadními vlastnostmi. Já jsem měla a mám kolem sebe dvě výrazné silné ženy, o jejichž síle jsem se přesvědčila v průběhu dosavadního života. Na jednu z žen už jen vzpomínám a právě v těchto vzpomínkách se mi vybavují nádherné drobnosti i silné okamžiky, které jsme spolu prožily. Druhou silnou ženou je moje maminka, kterou vnímám jako obrovský dar a vzor. Jasně, někdy si přeju, abych nebyl jako moje máma, abych nedělala stejné chyby, ale přírodu a genetiku neošálím. Jsem to já, ale ve skrytu duše je to moje maminka, která mě vede, dává perspektivu posuzování věcí, je to silná žena. Její síla je v ní samé, je i ve mně a to je to podstatné!

Slibné naděje, silné zážitky a úsměvné chvilky...

Pohodově pracovní

Tak už mám zase další pracovní den skoro za sebou. Dnešní den byl ukázkou pohodové pracovní atmosféry i pracovního tempa. Od rána mi šla práce pěkně od ruky a podařilo se mi vyčistit si kancelíř, doslova i do písmene. Některé zapeklité úholy se dnes zdály méně zapeklitými a rozhodně přispěly k mému klidnějšímu odpoledni, na které se už teď těším. Ještě dokončit jeden drobný formulář a mám to! Sice zítra to bude opět znovu, ale dnes to bylo opravdu prima. Kéž by každý den byl takový, jako dnes!

Pohodově klidné a bezstarostné odpoledne...

Sněhová

Tak a už je to tady. Ráno jsme se probudili do velmi větrného dne, ale především město pokryl poprašek sněhu. To bylo radosti a skotačení, to bylo těšení se na cestu do školy! Takovéto pondělní ráno jsem dlouho nezažila, bez řečí a celkem rychle jsme se nachystali a vyrazili ven. Sice třeskutě fičelo, ale nám to nevadilo, hlavně že konečně sněží. No a že fouká studený vítr? Nevadí, však ono to v zimě být musí. Snad nám ta dobrá nálada vydrží až do večera a budeme se z ní radovat i příště...

Bílý snížek, čerstvý větřík, vemte si ještě jeden světřík!

Pelíšková

Dnešní den je plný mraků, deště, mrazivého větru, prostě pošmourného počasí, které svádí k tomu, zůstat v pelíšku, číst si a nevystrčit nos z postele. Jenže ono to tak úplně nejde. Někdo se musí postarat o oběd, někdo musí vyprat a vyžehlit, takže mi stejně mi nezbylo nic jiného, než vstát, pracovat, ale ven mě dnes nikdo nedostal... Snad už konečně přijde sníh a také venku to bude vypadat lépe. Všichni už se těšíme na pravé zimní počasi, které nás opět bude lákat svou krásou ven!

Teplý pelíšek a krásné čtivo pro všechny...

Speciální

Ano a je tu opět sobota, která s sebou nese řadu příjemných požitků, na které není během týdne čas. Možnost přispat si o něco déle, v klidu si vychutnat snídani, popovídat si s rodinou a přichystat se na další povinnosti. Ano i tak může vypadat sobota. Co ovšem se sobotou, která začíná ještě dříve, než pracovní dny? Je plná povinností v domácnosti, příprav na odjezd na chatu? To by pak člověk rychle vyměnil za klidnou chvilku a malinkatý prostor pro sebe. Ale co, na chatu se těším a třeba budeme mít štěstí a podaří se nám pozorovat první sníh... Super, to pomyšlení mě vrací do dětských let, kdy jsem se každým okamžikem těšila na vánoce, sníh, dárky, na narozeniny, klidné chvíle s maminkou a taťkou! Hurá, už se zase těším...

Speciální těšení i malinké lenošení po celý den!

Poslední

Poslední věci, poslední den pracovního týdne, poslední údaje zaznamenané v inventuře, poslední údaj v textu... Vždy je něco posledního, co nám přináší úlevu a radost, z dokončené práce. Zůstává ovšem jistota, že po věcech posledních přijdou ty první, které nás opět zahrnou do věčného koloběhu věcí. Logicky vše má svůj začátek, průběh i konec. A kde jsem právě teď já? Věřím, že na koncí, ale může to být i počátek.

Slavné konce, úžasné prožitky a milé začátky!

Výtahová

Výtah, tak obyčejná věc, kterou používáme, aniž si uvědomujeme, kolik úsilí by nás stálo vyjít několik pater. Každý, kdo zažil situaci, kdy vláčel do 5. patra těžký nákup, popřípadě kočárek i s miminkem, mi dá za pravdu, že je to celkem dřina. A to jsme mladí, co teprve naši starší spoluobčané, kteří sotva chodí a vyjít těch několik pater je pro ně zcela nemožné! My si doma již několikátý týden užíváme plnými doušky opravu výtahu i s výtahovou šachtou a řeknu vám, že je to pěkná dřina. Denně si takto několikrát vyběhnu až do pátého patra, někdy s nákupem, někdy jen s taškou, někdy s nákupem i synovou aktovou, no prostě prima. Už se moc těším, až zase pojede výtah a určitě si jej budu více vážit. Jo a jen tak mimochodem, zkuste si káždý spočítat, na jak velkou horu byste vystoupali, postupným stoupáním do svých pater paneláků. Já mám totiž pocit, že už teď jsem minimálně jednou zdolala Sněžku.... Hmmm, možná mi to vyjde až na Mount Everest!

Úžasné výhledy a šlapavé boty všem...

Humorná

Každý člověk má jistě svůj recept na dobrou náladu. Každý z nás také jiným způsobem prožívá radost a smich. Někdo se pouze usměje a jiný se řehní ještě dvacet minut potom, co viděl něco vtipného. Já mám také svůj soukromý způsob, jak být veselejší, někdy je to pouhá vzpomínka, jindy kousek sladkosti, většinou jsou to útržky a vtipné scény z oblíbených filmů. Hlášky typu "kam, kam si vyrazíme?" či "tatí a prděj taky hadi?" mě zaručeně dostanou. V tuhle předvánoční dobu pak ještě výborný kousek s kancem "a tati bude mít i žuby nahooruu? když vydržíš až do večera i zuby budou... ne ne, ja nemusím, ja už ho vidím..." No a už se mi zase rozšířují koutky a začínám se smát. Myslím, že humor a zábava patří ke každému z nás. Obojí přispívá k duševní pohodě člověka. Platí, že humor je určitým komínkem, kterým si kompenzujeme starosti, stesky a trudomyslnosti. A hlavně, pokud si děláme trošku legraci i sami ze sebe, je to určitě dobře!

Šaškujte, smějte se a mějte se rádi...

Soví

Není to tak dávno, co jsem byla ještě malá holka a toužila jsem jednou mít krásného velkého, ideálně živého medvěda a krásnou sovu s velkýma očima. Čas se malinko posunul, krásného živého medvěda už mám. Dokonce mám i malého méďu tulivce, jen s tou sovou se ještě hledáme. Úplně mě fascinují obrovské oči, které zvou člověka přímo do duše každého sovího strážce. A svou tichou modrostí zase dávají pocit jistoty a bezpečí. Těším se, že jednou se mi tento dětský sen vyplní a i já budu mít svého sovího anděla strážného.

Bezpečný let a bezproblémové přistání...

Testovací

Je zvláštní, jak moc se lidé v každém věku bojí testů, zkoušek, potažmo vyjádření názoru. Je to tím, že už jsme ztratili potřebu ujišťovat se ve svém okolí o pravdivosti či nepravdivosti svých úsudků? Nebo proto, že jsme stále v koloběhu pouhého přijímání informací a nezáleží na individuální interpretaci? Nevím, ale mám pocit, že se z nás ztrácí snaha věcem porozumět, chápat je a umět je použít v běžném životě. Přece platí, že pokud něco vím a chápu, pak není takovým problémem odpovědět na jednoduché otázky v testu! Asi se mýlím, nebo ne? Každopádně vím, že sdělování a utřibování myšlenek je základem širšího vědění. I jedno krásné činské přísloví praví, že učíš-li se proto, aby sis zapamatoval, zapomeneš, ovšem učíš-li se proto, abys porozuměl, zapamatuješ si!

Proto učme se s porozuměním a radostí...

Slunce na obzoru

Dnešní ráno bylo opravdu kouzelné, kdy nás po několika dnech přivítalo sluníčko a také krásné počasí. Přestože se pomalu blíží zima, sníh nikde a tak se snažíme ještě vyrážet za přírodou a dobrodužstvím. Ani dnes tomu nebude jinak, pokusíme se ještě nabrat síly a načerpat sluneční paprsky, abychom si je zachovali do nasledujících zamračených a smogových dní! Proto pryč od strojů a hurá do přírody!

Krásný den plný dobrodružství a zážitků...

Výlet do dětství

Temné ráno, cáry mlhy, kterou osvětlují pouze přední světla automobilu. Já řídím, z rádia se line příjemná hudba a z mých očí se řinou slzy, jako hrachy. Proč? Bylo mi osudem hned ráno dovoleno vrátit se zpět do dětství, kdy jsem tady já, malý Míšánek, kračející po boku svého taťky. V dětství to byla tmavá sobotní rána, kdy jsme vyráželi do obchůdku, abychom měli k sobotní snídani čerstvé rohlíčky a voňavý chlebík. Ovšem dnes jsme nevyráželi za rohlíky, ale šli jsme vyzvednout auto. V tichu a chladnu sobotního rána jsem byla zase malá holka, která má své jistoty, má svou maminku i tátu, kteří jsou tu pro ni a spoustu věcí před sebou... To mě vážně vzalo za srdce, ten malý, prchavý okamžik mlčení, souznění, společného cíle. Vím, že je málo děkovat, přesto děkuji a jsem nesmírně vděčná za čas, kdy já jsem já a mohu se s plným vědomím navracet do nádherné krajiny svého dětství!

Láska mateřská je nekonečná, láska otcovská je učitelská.

Zbytková

Tak a opět tady máme konec týdne. Představa zaslouženého odpočinku po celotýdenním shonu je báječná. Už se těším, že zbytečky mých sil se opět doplní a budu zase jako rybička. A proč ne jako medvěd? Nebo králík? Jak může být někdo čilý jako rybička a zároveň být leklý jako ryba? To jsou krásy jazyka, který mě nikdy nepřestane udivovat! Staví k sobě věci pomalu neslučitelné, používá přirovnání, která jsou nesmyslná a přesto je my lidé používáme a většinou moc rádi... Asi si tím usnadňujeme komunikaci, možná se snažíme barvitěji pohlížet na svět, kdo ví? Snad většinou ani my netušíme, jak zní správné přirovnání a co znamená. Schválně, zkuste se na chvíli zastavit a pokusit vnímat slova ve svém okolí, určitě narazíte na mnohé krásné příklady protikladů a jejich spojení.

Užitečná spojení se zbytky sil i radostí po celý den!

Vyhledávací

Vyhledávám, dohledávám, pátrám co bych a pořád se nemůžu dohledat. Tak si kladu otázku, jak se mohlo dojít do tohoto stavu, kdy je řada věcí, které nejsou? Jsou ztracené, jsou někde založené, byly vůbec někdy? Zdá se, že to jsou otázky, které trápí pouze mě a nikoho dalšího... Možná až se vzbouřím i já a odmítnu se plazit po kolenou a prohledávat inventární čísla, tak se najde někdo, kdo to veme za ten správný konec. No uvidíme, ještě není všem dnům konec, tak se mi snad alespoň něco podaří vyhledat.

Úspěšné pátrání a radostné nalézání...

Příjemně únavná

Dnešní den byl plný pracovních povinností a ani doma jsem se nezastavila. Přesto je moje dnešní únava příjemně únavná. Podařilo se mi dokončit několik drobnějších pracovních úkolů a ještě jsem měla čas připravit se na další den. Sice to zítra začne opět znovu, přesto pocit jednoho dokončeného úkolu je pro tuto chvíli povznášející. Připadám si jako medvídek Pú, který se pokoušel dostat k medu lesních včeliček a využil k tomu nafukovací balónek. Mě by asi balónek nestačil, to spíše horkovzdušný balón! Ale i tak jsem vděčná, že se cosi podařilo, že mě něco obveselilo, že jsem potěšila druhé a že jsem udělala vše s nejlepším vědomím i svědomím...

Tak já jdu pomalu letět k obloze, stoupat k výšinám a vám přeji klidný zbytek odpoledne!

Nečekaná

Nečekaná setkání jsou ta nejpříjemnější. Překvapení z potkání je natolik překvapující, že si nikdo na nic nehraje a opravdu je překvapen. Samozřejmě, že to může být i překvapení nepříjemné, ale většinou jsme nakonec rádi, že se nečekané událo. Stejně jsem to měla dnes i já, kdy jsem po letech potkala svou bývalou kolegyni, která je stále pořád plná energie, odhodlání, úsměvů a plná radosti. Ideální žena do nepohody, se kterou by chtěl být každý muž. A se kterou je ráda každá žena. Bylo to velmi milé setkání, které mě vrátilo o 15 let zpět a zároveň mi vlivo novou sílu do žil!

Nečekaná setkání a příjemná překvapení všem...

Očekávání

Obloha se zatahuje,
venku pěkně přituhuje,
lidé kráčí proti větru,
já se choulím to teplého svetru.

Už se těším, až to přijde,
snad i letos mi to vyjde,
zahlednout tu malou krásu,
vločky už si volí svou trasu.

Tiše padají,
ruce si podají,
já jsem tu v tichosti,
v andělské radosti.

Těším se, těším,
vánoce řeším,
radostné čekání,
dětské to doufání.

Ať zase přijde k nám,
pěkně jej přivítám,
koledu zapěju,
potom se na dárky zasměju!

Šťastná očekávání a brzské dočkání...

Veselá

A je tu zase nový den, dnešek bude plný veselí a radosti. Dopoledne vyrazíme za kulturou a už teď se moc těšíme, co zase bude Michal vyvádět na parketu. Pak nás čeká rodinná oslava, kde se zase všichni společně sejdeme. No myslím, že bude opravdu veselo a živo... Docela se na tu nenucenost a radostné setkání těším a zdá se, že si to užijeme plnými doušky!

Příjemná setkání plná radostných okamžiků...

Cyklistická rozlučka

Pohledem do kalendáře zjistíme, že už bychom se měli pomalu schylovat k zimním sportům, ovšem příroda stále trvá na podzimu. Denní teploty se pohybují kolem příjemných patnácti stupňů a tak místo chystání běžek a lyží, stále vytahujeme kola, brusle, koleběžky a jiné letní dopravní prostředky a proháníme se jimi po sídlišti. Dnes jsme s klukama vyrazili, zřejmě už na poslední cyklistický výlet. Byla sice zimka, foukal vítr, ale my jsme si to užili. Dokonce jsme si poházeli žabičky na splavu, pohoupali se na koupačkách, prolezli průlezky a provětrali hlavy, svaly i kola. Bylo to opravdu moc fajn a už teď se zase těším na jaro. Ano kola dáme spinkat, vytáhneme zimní výbavu a budeme netrpělivě očekávat první sníh...

Trpěvilé čekání a rychlé dočkání, sněhu i koulování!

Dárečková

Shánení dárků patří k mým oblíbeným činnostem a každoročně se speciálně těším na vánoce, kdy vím, že mohu potěšit své blízké drobností, maličkostí, dárečkem, který jsem vybírala pečlivě a s láskou. Jen letos jsem se dostala do nějaké zvláštní bubliny, kdy se snažím najít vhodné maličkosti, ale bohužel se mi nedaří. Říkám si, čím to jen může být? Stárnu tak rychle, že již nedokáži držet krok s nabídkou a moje poptávka jde mimo všechny představy obchodníků? Nebo je to jen tím, že toto období je plné zvratů a blbých náhod? Snad, budu věřit, že ano a že se opět dostanu do svého obvyklého tempa a najdu pro každého jeho maličkou radost!

Radostné hledání i nacházení, dárečkovou smršť bez úhony a s láskou....

Minulá

Co je minulost, proč se ve svých myšlenkách obracíme do minulosti? Proč vzpomínáme na ty, kteří již nejsou a proč si často představujeme, jaký by byl náš život, kdybychom se v minulosti rozhodli jinak, než jsme se rozhodli? Domnívám se, že je to důvod k růstu každého z nás. Minulost je tím, co nám dává zkušenosti, zázemí a dovednostni pro náš současný růst. Ano minulost je pryč a nelze ji změnit. Jistá je jenom současnost, tady a teď a proto platí, že jediné, co mohu žít, je moje přítomnost!

Život plný zkušeností, příležitostí a růstu...

Unavená

Tak a je tedy večer, po dnešním dni jsem unavená jako kotě a to mě ještě čeká druhá směna v kuchyni... Dnes byl po všech stránkách náročný den plný zvratů, několika dramatických chvilek a výrazných momentů. Urgentní mailová komunikace, hlasitá výměna názorů, rychlá kontrola kanceláří, dvojnásobná porce výuky, drobné pozastavení se nad lidskou blbostí, upozornění na chyby, vysvětlení správného postupu vyřízení urgentního mailu, telefonický hovor s maminkou, vyzvednutí syna ze školy, nákup, napsání úkolů.... Uffff, to je na jednoho člověka docela dost, nemyslíte? Tak já jdu na druhou rundu a přeji sobě i ostatním klidnější večer.

Prozářený večer ve svitu svíčky všem!

Odhodlaná

Odhlodlání je důležitou součástí každého úkolu, řešení problémů a vůbec našeho života. Bez odhlodlání člověka by nevznikly významné vynálezy lékařů, techniků, či vědců. Odhlodlanost k činu, to je to co nás vede stále v před, to co je naším motorem, to co nás brzdí, když máme pochybnosti! Jednoduchá člověčí vlastnost, která je spojená se zaujetím pro věc a předsevzetím vydržet, vykonat, překonat a dokončit. Ano i já jsem se odhlodlala, že přemůžu vše, co se přede mne postaví, ale povím vám, je to tedy těžká práce. Ale co, já jsem přece odhlodlaná vydržet, tak to zvládnu!

Odhoďte pochybnosti a s odhodlaností do toho! Krásný den...

Čtenářská

Je to zvláštní a hodně zajímavé, když můžete pozorovat to, jak se pomalu naplňují vaše rodičovské představy, které máte na své děti. Když jsou to malí bobíci, tak většinou chceme, aby správně drželi lžíci v ruce, aby se naučili zavazovat si tkaničky, aby pěkně a nahlas zdravily všechny sousedy, aby... Když tihle malí bobíci trošinku povyrostou, tak se s rostoucí výškou zvyšují i naše nároky na ně. Aby už uměli abecedu, aby se konečně naučili číst bez koktání, aby zvládli snadné počty, aby zdokonalili násobilku a tak stále dokola.

Dnes jsem byla velmi překvapená a mohla jsem pozorovat syna, jak úplně sám, bez mého popudu navrhl, že půjdeme do knihovny, vypůjčit si knihu. Nakonec si půjčit dvě, které si sám vybral a ještě cestou domů se do nich pustil. To vám byla podívaná. Zvláštní úkaz, který znám od sebe a nemyslela jsem si, že tohle uvidím u někoho jiného! A přece, podařilo se! Je to velký úspěch pro mě, ale HLAVNĚ pro syna. Teď ho již knihy a psaný text neopustí, bude tu vždy pro něj, s náručí plnou smíchu, radosti a dobrodružství. Myslím, že právě dnes se mu podstatným způsobem otevřela brána k dalšímu poznání...

Ať jsou všechna poznání jen krásná, moudrá a přesvědčivá, to ti přeje tvoje máma! Díky...

Hádavá

Ach jo, tak to zase bylo ukázkové ráno. A vypadalo tak nadějně, jen se hned nezamotat a nepohádat o banalitu! No asi to znáte, v klidu si pěkně vstáváte, klidně si povídáte a šup, přijde věta, posunek a už se vám dělají mžitky před očima. Na začátku je to jen snaha vysvětlit a uvést věci na správnou míru, ale se zvyšujícím se počtem slov, se zvyšuje jejich frekvence a také hlasitost. Jeden ukřivněný pohled, obviňující slovo a nedělní hádka je na světě. A proč vlastně? Kvůli nedůležité hlouposti a nepodstatné prkotině! Asi to tak má být, že se i v tom nejúžasnějším partnerském vztahu musí prohnat bouře, aby opět mohlo zasvítit slunce. Ano na světě je už zase nádherně, máme se rádi a je nám fajn! Proto raději hoďte všechny ranní nedůležitosti za hlavu, mávněte rukou nad drobnými definičními problémy a raději si užívejte toho, že jste, že jste spolu a že máte rádi, i když nemáte stejný pohled na věc! Vždyť platí, že v každém vztahu, stejně jako v manželství je potřeba se někdy přít, neboť se tak vzájemně s partnerem o sobě něco nového dozvíme...

Klidné spory a žádné válečné stezky všem!

Vzpomínková

Dnes od rána se mi honí hlavou vzpomínky. Na dětství a dětské dovádění, na babičku a dědu, na časy strávené s rodiči, na dobu školních let... Je možné, že je to nějak spojeno s dušičkovým časem, kdy člověk více vnímá to co bylo a jaké to bylo, no mnohdy se neubrání vzpomínkám na dobu bezstarostných her a milujícího obětí v náruči svých milovaných. Ano sice mám dnes svou vlastní rodinu a mnohdy učím svého syna těm stejným věcem, které jsem se naučila od svých prarodičů, přesto je to jiná. Já už jsem jiná!

Tichou vzpomínku na vše co bylo a už dávno není, ať dobré zůstává a zlé rychle pomine...

Vánoční ladění

Za oknem máme sice nádherný slunečný den, ale pohledem do kalendáře zjistíme, že už se pomalu začínáme přibližovat k období adventu a vánoc. Samozřejmě, že je ještě čas vychutnat si vůni vánoc, ovšem při představě, co všechno zase bude nutné stihnout si říkám, abych už začala. Taky vím, že i když úplně všechno nestihnu, tak Ježišek příjde, on přijde i Mikuláš, ale pro klid sebe a vlastní duše bych to ráda všechno zvládla. Takže hned po dušičkách, se do toho dám, abych už brzy mohla ladit duši i tělo na vánoce, období klidu, hojnosti i dětské radosti!

Krásný vánočně laděný, sluníčkem prosvícený den...