Čarování

Čarování je jako milování. Přichází tehdy, kdy ho nejvíce postrádáme. Kdy naše vnitřní prožívání se cítí slabé a je mu smutno. Stejně jako ve chvílích velké radosti a štěstí. Čarování není jen něco, co přisuzujeme lidem s nadpřirozenými schopnostmi. Čarovat dokážeme každý. Čarovat svými city, čarovat v kuchyni, čarovat se svém okolí. Výsledkem jsou vždy změny, které svým čarováním vyvoláme. Změny pocitů, nálad, chutí i smyslů. Zkusme se zamyslet nad svými schopnostmi, které jsou kouzelné a plné radostí. Dávejme, čarujme, klidně i kouzelně, život je o cestě k naší duši, která již od dětství tyto záhady tuší!

Čarodějné chvíle s kouzelnými účinky všem...

Přemítací

Mraky letí oblohou, vítr skučí komínem. Já tu sedím za oknem a přemítám o všem, co bylo a bude. Ohlížím se za předchozím rokem a hledám to, co se povedlo i to, co nestálo za nic. Jisté je, že najdu od každého něco a tak by to asi mělo být. Bez prožitého smutku nemůže být dostatečně prožitá radost Bez chvil, kdy lítám v oblacích nemohu prožít ty časy, kdy stojím pevně nohama na zemi. Každý líc má svůj rub, každá radost smutek a neúspěch je vyvážen úspěchem. Tak je to v životě zařízeno, tak je to a proto si musím pamatovat, že vše má svůj účel i cíl. Do budoucnosti hledím s úctou k tomu, co mi přinese, z minulosti čerpám zkušensti a současnost vnímám jako to, co prokazuju sobě, sým klukům a svému okolí. Ať chvíle jsou šťastné a někdy zabolí, vždyť vím, že život má cíl, vedoucí i přes slzavá údolí!

Přemýšlení je výsadou všech, kdo chtějí ...

Deníková

Deníčku, deníčku,
povím ti básničku.
O sněhu,  zimě,
tiše si povíme.

Povíme, podáme,
ruce si promneme,
zimou se třesou a
tváře už zebou.

Konečně přišla nám
sněhová nadílka,
že bys už nevyhnal,
psa ani andílka.

Dobře je zavřeno,
krásně je za pecí,
všichni jsou společně,
malí i velicí.

Procházky po lese,
v rukou se utřese,
sníh je tu,
sníh je tam,
všude kam se jen podívám...

Zima se přihnala,
radost nám předala,
buďme si jistí, že
ptáci zas přiletí,
až se tu všude zas
léto nám objeví.

Všeho jen do času,
všeho jen pro krásu,
všeho jen pro radost,
i ze zimy máme veselost...

Denní záznamy plné poznání!

Herní

Kostky padají, pimprlíci se míhají po herním poli a my se zatajeným dechem sledujeme, jak to všechno dopadne. Sázky se zvyšují, nervozita stoupá ahráči jsou skoupí na slovo. Kdopak je nejblíže cíli? Kdo si zalouží odměnu? Vítěz i poražený, protože turnaj byl dlouhý a nečekaně zamotaný. To, co se zprvu zdálo, jako naprostá výhoda, se stalo koncem. Proto sláva vítězům a čest poraženým! Důležité pro nás je, když víme, že dnešní herní den neměl skutečného hrdinu, ani outsidera.

Den plný her a radovánek každému dětskému srdci.

Osamocená

Vánoce jsou svátky klidu, setkávání, návštěv, rodinných oslav a hlavně pospolitosti. Přesto mě dnes láká strávit den pouze ve své osamělosti, v úkrytu vlastního domova, s mými kluky. Jakobych potřebovala ke svému životu pouze to, co mi dává moje nejbližší okolí. Tedy pocit vzájemnosti, lásky a pohody, který dokážeme dávát jeden druhému. Netoužím po návštěvách blízkých či vzdálenějších příbuzných a rozhodně nemám zájem být v kolektivu. Toho si užívám plnými doušky během roku a proto mě velmi těší dnešní spíše pomalá a kllidná atmosféra našeho domova. Moje samota je mým hradem, mou kouzelnou klecí a místem radostných chvil, které mohu prožít podle vlastního vědomí! I to je důležitou součástí relaxace, být, být sám a být se sebou rád.

Velmi tichou samotu bez rušivého šramotu!

Rekapitulační

Drobně sněží, vítr pomalu snáží sněhové kapky k zemi a všude se rozhostil sváteční klid. V duši i v těle je uzavřeno mnohé, co jsme prožili v průběhu roku a myšlenky se vracejí v čase i prostoru. Jakoby chtěly zachytit prchavost okamžiku, sílu prožitku a mizející závan nálady, která nás provázela rznými místy i časy. Když se tak zpětně podívám, co všechno jsme zažili, je toho celá řádka, drobných i větších událostí, které nás přenesly opět na konec roku. Byly to radosti, byly tu starosti, byly zde zážitky byly zde i nepříjemné prožitky. Směsice všeho, co k životu neodmyslitelně patří a bez čeho nelze žít, stárnout a pomalu moudřet. Jen díky pestrému koktejlu momentů se život jeví barevným a plnohodnotným. Kéž nám to vydrží i v dalším roce, abychom prožili i všeho do sytosti užili!

Shrnutí bez hrnutí i hnutí po celý den...

Prožitá

Od rána prožíváme další sváteční den, plný rodinné pohody a vzájemnosti. Ježíšek byl včera pro každého z nás velmi příjemným překvapením a našli jsme pod stromeček řádku neočekávaných dárků. Proto to u nás dnes vypadá jako na závodní dráze, tanečním studiu i sportovním hřišti zároveň. Z reproduktorů se linou zvuky krásných meolodií a já jsem velmi vdečná za to, co mám. Podělím se o to jen s těmi, kteří si zaslouží. A kdo to je? Můžete hádat, já to neprozradím. Ne dnes, ne zítra, možná někdy. A ten, kdo je vnímavý, ten už ví a kdo je jako já, má jasno. Proto nehádejte a raději užívejte tyto nádherné rodinné dny, než proplynou mezi prsty do tmy minulosti.

Prožitky, zážitky a užitky každému tvoru na světě!

Kostelíčková

Říká se, že každý by měl strávit sváteční chvíle tak, jak je mu nejpříjemnější. Přesto se lze i v tyto dny přiučit mnohému nvému Není to jen o viděni světa, ale také a pocitech, sdílení, odkazování d duchovní roviny. Pro někoho jen prázdná slova, pro mnohé základní a neodmyslitelná součást dnešního svátečního dne. Nepatřím do žádné množiny a přesto si nedovedu představit Štědrý den bez návštěvy kostela. Je to pro mě spojení s dětstvím, připomínka vlastní maličkosti, ve srovnání s obrovským prostorech duchovna a také uvědomění si, že jsem tady a teď, s radostmi i starostmi, které jsou. Na mě je, jak se s nimi poperu a vím, že je mnoho těch, kteří takové štěstí nemají. Nemají nic, nejsou nic a znají jen utrpení a bolest. Proto si s vděčností připomínám, že já mám své kluky, své blízké a děkuji za ně tobě i dalším! Díky, že jsem, díky, že mám a s díky ti dávám!

Den prožitý s vědomím a vdečností, za dary, které nám byly dány!

Špenátová

Zelená barva uklidňuje oči i mysl. Pomalu michám zelený oběd a představuji si samu sebe, jak se rozpouštím. Jako kostka ledu, kapka medu... Hluboce dýchám a prožívám svůj nádech i výdech. Pozoruji své tělo, jak se pomalu rozšiřuje, zvětšuje a v hladině dechu pomalu klesá, do výdechu. Jako by uvnitř byl umístěn drobný strojek, natažený na prvidelné nádechy i výdechy. Jako by někdo pomalu napouštěl čistý a svěží vzduch do mých plic, který se pak rozlévá po celém těle. S výdechem pak opouští tělo vše nedobré a nezdravé. Dech je mocným pomocníkem každého člověka. Když jsme smutní, dech se zkracuje, když jsme nervózní dech je plytký. Každá situace má svůj dech, každý okamžik je propojen s nádechem i výdechem. Samotný zrod člověka je propojen s dechem, který dává život, dává možnosti, přináší klid i radosti. Proto dýchejte volně, uvědomujte si každý svůj nádech i výdech a očistíte svou mysl od bláznovstí a nesmyslů!

Smysluplný den plný čistého dechu všem....

Žemlová

Sladkostí plno a přesto zvítězila žemlovka. Dobrota, která je tím, co mi připomíná dětství u babičky. Vyrobit dobrý oběd byl vždycky pro mou babičku obřad a moje maminka v tomto nastaveném kurzu plynule pokračovala. Nevím, zda se mi daří jit ve šlépějích mých ženských příbuzných, ale minimálně se snažím o co nejlepší výsledek. Proto doufám, že i dnešní žemlka bude víc než jen obědem, bud vzpomínkou na dětství, léto, voňavé podzimní odpoledne a krásné zimní večery s vyprávěnou pohádkou. Bude tím, co jako dospěláci postrádáme, co málokdy sami ve svém rychlém tempu dokážeme dát a k čemu bychom měli směřovat. Pospolitost, krásná nálada a vzájemnost!

Příjemný a jablky provoněný den...

Lemuří

Lemur Artur ten se má, ten na stromě pořád sedává. Chtěla bych být lemurem, ležet, sedět a užít si den. Lemur ten má volno stále, pruhy nosí neustále. Je to zvíře ušaté, plyšové a huňaté. Nevzruší jej přípravy, na Vánoce, ani oslavy. Snad proto bych si přála býti, krásnou hebkou lemuřicí. Jedinou mou starostí bylo by kolik mám ratolestí. Jaké pruhy zrovna frčí, zda je mám já nejhezčí. To by se mi líbilo, světe div se, je tu tak milo. Všude samý lemurek, malý velký Arturek. Bylo by nám v noře prima, ať je venku jaro zima. Bylo by nám krásně, fajn, dárky, frmol by byl ten tam. Proto říkám lemurovi, buď rád že jsi lemurem, jinak bys už vyčerpáním ležel po murem....

Pruhovaný den s lemurem, i bez něj, každému!

Dortová

Sladce voní celý byt a já si pomalu zvykám na fakt, že mým rajónem je kuchyně. Přesto, že by mnohé z nás raději strávily sobotní čas pokojným lenošením, snažíme se vytvořit co nejlepší atmosféru vánoc. Pro mě je to odpočinek a zároveň jistý druh relaxace, kdy vytvářím, zdobím, peču a vařím. Už teď se těším, až v podvečer uvidím výsledky své práce. Upečený a nazdobený dort, na kterém si pochutnávájí mí kluci i mí blízcí! Zní to šíleně, já si to uvědomuji, ale přesto je to příjemné, vědět, že tyto drobné i větší činnosti někdo ocení a je rád za rodinnou sobotní atmosféru. Věřte, nebo ne, dělám to ráda, dělám to s láskou a snad je to ve výsledku i poznat.

Sladkou adventní sobotu všem!

Medvědí

A je to tu zas,
předvánoční čas!
Narodil se míšánek,
svých rodičů škubánek.

Rostl, sílil, zmohutněl,
všemu kolem rozuměl.
Medvíďata odchoval,
pro radost i štěstí pracoval.

Smích a radost v životě,
i když už jsi na kutě.
Z kulatiny je dnes jedna,
a je toho plná bedna.

Plná hlava vzpomínek,
na les, med i medvědy,
co ví, že nic nevědí!

Krásné medvědí narozeniny pro všechny medvědice na celém světě!

Dárečková

Tak se pomalu odhodlávám k tomu, zabalit dárky a dárečky pro letošní vánoce. Po zkušenostech z minulých let se mi do toho moc nechce, ale říkám si, že svátky už jsou tady a já bych měla pomalu začít... Nejhorší je odlákat své klučíky mimo domov a rychle se vrhnout na vše, co mě čeká. Pro babičky, dědečky, synovce a moje kluky. Ano, je to jen pár věcí, ale nakonec zjistím, že hodiny letí a tu pořád sedím a sedím a balím a balím. Nějak jsem si myslela, že to zvládnu během dneška, ale pořád se nemohu odhodlat to všechno vytáhnout a pustit se do toho! Asi si udělám prodložený večer, otevřu si něco dobrého, pustím pěknou hudbu a ono to půjde samo! Držím si palce a snad to brzy bude.....

 Bláznivý den bez stresů všem!

Cukrová

Cukrová vata, cukrové šaty, cukr a cukroví. Vůně vanilky, sladkostí, ořechů a skořice se nese naší domácností a my s pevností v hlase můžeme prohlásit. Vánoce jsou tady. Vždycky, když to u nás začne cukrově vonět, teplota v kuchyni stoupá a naše chuťové pohárky se nemohou dočkat, až okusí první várku letošního cukroví. Maminka se činí, chlapi ji pomáhají a ve chvíli se stůl plní vanilkovými rohlíčky, lineckým cukrovím, medvědími tlapkami, ořechovými čtverečky a vším dalším. První chutná vždycky nejlépe, protože je opravu první, voňavé a krásně křupavé. Proto rychle do kuchyně a zkusit, jaké to letos bude. Já myslím, že výborné a jistě ještě zbude... Jen se nebojte, všeho bude dost i pro vás, kluci moji nejmilejší!

Cukrovou pusinku za sladké políbení, jen v tom mám velké zalíbení...

Ucpaná

Ucpané chodníky, přeplněné obchodní domy, plné cesty, všude jen samí spěchající lidé, kteří ani sami neví, proč spěchají. Tak to v posledních dnech vypadá v ulicích měst a uličkách obchodních center. Kam se člověk vrtne, tam naráží na hluk, hlasitou vánoční hudbu a ohromná množství lidí. A přitom vánoce mají být časem klidu, odpočinku, zastavení se, vzpomínání, času pro sebe, rodinu i pro přátele. Říkám si, proč jsme dovolili, aby nás vánoce změnily v uspěchané a uhoněné drobečky, které pobíhají, shání, hromadí, balí a připravují.... A neužijí si vůně cukroví, příjemných tónů koled a krásného okamžiku prozření, že i tak svátky přijdou, budou a přinesou nám vše, nač si pomyslíme. Někdy bychom se měli umět vrátit v čase a zavzpomínat na to, jaké vánoce jsme prožívali v dětství. A zjistíme, že přepych a bohatost nebylo tím nejdůležitějším, ale milé pohlazení, přítomnost rodičů a vzájemnost dělaly vánoce vánocemi. Proto zastavme své uspěchané dny, povolme kravaty a otevřeme oči široce dokořán!

Volné cesty ke štěstí a radosti všem naslouchajícím...

Klasická

Klasická hudba, klasický balet, klasický přístup k životu.... Klasika na každém kroku. Pro jednoho dokonalost prověřená staletími, pro druhého vzorný přístup k problému. Jiný vidí v klasice obvyklý a osvědčený způsob posuzování problémů a jejich řešení. Pro mě je klasika něčím, co mi evokuje dobu, kdy jsem byla malá, kdy věci byly nějak jednodušší a problémy se vlastně řešily samy. Dobu, kdy moje dětské oči dokázaly idealizovaným způsobem koukat na všechno, všechny a nebylo nic jednoduššího, než se obrátit na rodiče s prosbou o pomoc. Dnes je pro mě klasika nejen spojením s mým dětstvím, ale také něco, co se snažím chránit a předávat svému synovi a posouvat dál. Něco, co je pro mě typické, osvědčené a zaručeně fungující. Je to mojí součástí a snad i nadále bude, jen oproti dětským létům zlepšené, zdokonalené a vzorně připravené pro dospělácké použití!

Klasiké prožití nevšedního pondělí každému klasikovi...

Dojatá

Zvláštní pocit se mi honí hlavou. Opravdu hovoří o mě, nebo o jiné ženě? Jsem opravdu taková, jakou mě vidí? Snad ano, ale moje hlava říká, že přeci nemohu být tak dokonalá, jak mě vidí moji rodiče! Udělal jsem už spoustu chyb a jistě jich ještě řadu nasekám, ale snad se mi podařilo i něco dokázat. Ano jdu za svým cílem, někdy cestou trnitou, jindy přímou dálnicí, někdy dokonce i vánicí. Co je však důležité dodat, že mířím tam, kam mě nasměrovali právě mí rodiče, snažím se pokračovat v jejich započatém díle. Dělám své chyby, získávám malá vítězství a jdu za svými cíli. Někdy pochopitelnými, jindy naprosto neznámými, ale přesto vždycky s přesvědčením, že slušnost, dobré vztahy, komunikace a duchovní náplň života, jsou tím, co by měl člověk mít. Je to to nejcennější vnitřní bohatství, které mu zůstává po celý život a jen na samotném jedinci je, jak s ním naloží a kam jej dále nasměruje. Proto vím, že jsem jaká jsem, smířila jsem se s tím, že jsem a sama vím, že budu jen taková, jaká jsem a nikdy jiná.  Díky za krásná slova a dílem je to i vaše zásluha, rodičové moji milí!

Chvilky dojetí a pár slziček navrch každé dobré dušičce...

Nudivá

 A je to tu zase! Rok se s rokem sešel a já brzy oslavím své další předvánoční narozeniny. Čím jsem starší, tím mi rok utíká rychleji a rychleji. Když jsem byla malá, nemohla jsem se narozeninové oslavy dočkat. Teď je středním věku si zase říkám, jak to, že už zase slavím narozeniny? To přeci není možné, že už opět uběhl celý rok? Čas je věcí subjektivního vnímání objektivních věcí. A čím jsme starší, tím více nám čas připadá důležitý a snažíme se ho využít plnými doušky. Jen jako dítě jsem občas zažívala pocit nudy, který jsem zaháněla čtením dobrých knih, nebo sněním, s hlavou v oblacích. To dnes se opravdu nenudím. Každičký okamžik mého života je vyplněn povinnostmi, starostmi, radostmi i veselím, které mi nedá zažít nudu. A když by náhodou, tak už tady stojí mé narozeniny a klepou na dveře. Tak jsme zase tady, budeš o rok starší a moudřejší. A když moudřejší, neměla bych mít i více rozumu a zkušeností zvládnout všechny povinnosti bez problémů? No nevím, říká se, že s věkem se věci mění a člověk se stává zkušenějším.... Možná ještě nejsem dost stará na to, abych byla moudrá, ale zkušenosti snad už nějaké mám. Takže narozeniny, třeste se, mě neporazíte a těším se na vás!

Slaďoučká

Tak nám to doma sladce voní, klukům se sbíhají sliny a já jsem celá cukrová. To je neklamná známka toho, že se opět blíží mé narozeniny, které jsou vždy spojeny s pečením sladkostí, dobrot a moučníků. Letos jsme ve znamení hnědo-bílé, proto zvítězil míša a jeho řez. Bude sladký, bude dobrý, bude náš, i ty si na něm pochutnáš. Míšo, míšo, míšánku, přijď a vejdu za naši branku. Sladce chutnej, dobrý buď ze zimního spánku nás probuď! Budem spolu hodovat, bavit se a radovat. Oslavíme zrození, naší mámy medvědí. Už to bude další rok, co nám chrání každý krok. Ať je krásně mezi námi, ať je pořád, stále s námi. Ať jsme zdaví, ať jsme šťastní, vždyť jsme spolu tak úžasní....

Sladkou medvědí pusu bez ubrusu!

Pokračující

Pokračovat, nebo to zdát? Kterou cestou se mám dát? Vyzkoušela jsem všechny metody dosažení cíle a pořád nejsem na konce. Cíl se mi vzdaluje, místo abych každým krokem byla blíž. Nevím, zda mám špatně nastavený směr, nebo je tento cíl pro mě nedostupný. Já ale přesto pořád doufám, že se mi podaří cíle dosáhnout. Přeci nemůže být tak těžké naučit se požadované dovednosti a překonat tuto malou překážku, která mi teď stojí v cestě. Co bych to byla za člověka, kdyby mě první drobný neúspěch položil na lopatky? Asi budu muset více cvičit, protože jen cvik dělá mistra! A čím více svého času budu věnovat dovednosti, tím rychleji se to naučím.... Já to překonám, já to nezvdám a ke svému cíli se přeci jen dostanu. Nejen opakování je matkou moudrosti, ale také dril a cvičení má svá pozitiva!

Nekonečné pokračování našeho věčného koloběhu učení a vzdělávání...

Jogínská

Nohu sem a ruku tam, asanu já už spořádám. Tělo se rozehřívá a svaly už se pruží. Dech se stává mojí silou, hlavu už mám hodně klidnou. Starosti i problémy, zůstaly jen za dveřmi. Tady jsme jen pro sebe a můžeme přijít i do nebe. Odpočinek, relaxace, nikde žádné úkoly, ještě že už nemusí ani zítra do školy. Já už budu jenom číst, dobře spát a málo jíst!

Klidný večer a v duši klid...

Čekající

Tak si tady sedím a čekám na konečný ortel. Myšlenky se mi toulají světem a já vzpomínám na krásné chvíle prožité se svými kluky, na dobu, kdy jsem byla malá holka... Na krásná, sněžná a souznějící rána, kdy kráčím se svým tatínkem na sobotní nákup, kdy s maminkou připravuji oběd. Prostě vzpomínám a říkám si, že nemohu vynechat žádný okamžik, protože i ta nejmenší drobnost vytvořila život v mojí celosti. Ano, snažím se vytlačit všechno negativní a myslím na krásno... Věřím, že mi to pomůže a moje čekání nebude jen strachující! Ono asi platí, že pozitivní přitahuje pozitivní a málo negativního. Tak si tedy raději nic nepřipouštím a vzpomínám. Na to, ono i tamto, co bylo, je a určitě i bude krásné!

Krátká čekání bez reptání....

Nezařazená

Být nezařazen apřesto být. Je možné takto životem jít? Je dobré být tady a sám? Je žádoucí nebýt samotář, být pohodář a umět se postarat. Co však v případě, kdy víte, že někam patříte a přesto si tam připadáte nepatřičně? Je možné se přenést přes mnohé otázky v očích svého okolí? Nebo je lepší k ničemu se nevyjadřovat a prostě být. Nevím, někdy mám totiž pocit, že je lepší být sám sebou, nezařazeným jedincem, který si jde vlastní cestou, k vlastnímu cíli. Jindy je zase lepší využít prostředí a okolních osob ke zlepšení a zrychlení pohybu vpřed... Sami se rozhodujeme, sami jdeme, sami využíváme a sami získáváme výsledky. Je proto jen na nás, jak se rozhodneme.

Život plný zapojení bez spojení všem!

Ponaučená

To co dýcháme, je životem pro naše plíce i tělo. V poslední době se však pomalu naše těla zanáší nepořádkem a smogem. Není to vůbec nic příjemného, vstanout ráno z postele a připadat si jako osmdesátiletá strařena, která se nemůže nadechnout. Tak nějak se totiž cítí již několik dní nejen staří, ale i mladí. Proč je pořád tak špatný vzduch? Proč se odpovědní lidé nestarají, aby se nám lépe žilo? Proč musí naše děti vyrůstat v tak nepříjemném prostředí? A hlavně, proč je dovoleno kácet plíce naší planety? Nejsem žádný velký ochránce přírody, ale jedno vím, pokud se budeme jako civilizace chovat macešsky k našemu životnímu prostředí, nemůžeme očekávat, že se nám bude dobře žít. Moc dobře si vzpomínám na dobu, kdy můj dědeček, letitý hospodář, vždycky pamatoval na to, aby se přírodě neubližovalo a snažil se sám žít a nás vnuky vést k životu v souladu s přírodou. Ještliže pokácím dva stromy, abych měl v zimě čím topit, pak na jaře vysadím, alespoň čtyři nové, aby i následující generace měly tu možnost dýchat a topit. Jestliže mi pole letos dalo hojnou úrodu, pak jej nechám příští rok odpočívat a další rok jej osadím a mohu čekat, že bude opět dostatek brambor, řepy. A co víc, vždycky byl soběstačný svými poli, nepotřeboval být závislý na žádných výrazných věcech odjidnud. No snad mi řeknete, že tato doba je už pryč a já budu s vámi souhlasit. Přesto nemůžete namítnout nic proti tvrzení, že poučit se z chyb minulých generací proto, abychom žili lepší a kvalitnější život, není nic špatného...

Poslouchejme rady zkušenějších, vyvarujme se chyb a přesto hledejme svou cestu životem!

Pomíjívá

Peříčko k peříčku a duchnu máš za chviličku. Peří létá rychle vzduchem a já se nestačím divit, co všechno může člvěk prožít s obyčejnou peřinou. Ulehnout, přikrýt se, zachumlat, zahřát se, odkopat, převléknout, zaskočit, dohlédnout. Krásně je v pelíšku, krásně je nám, když zima za okny nemůže k nám. Prožijem klidn den v tichu a souznění, většina starostí je rychle rozmnělní. Sobotní nálada je plná pohody, úkoly, problémy nás nerozhodí. Naše jsou minuty, naše jsou hodiny, i zítra je čas pro bláznoviny. Víkendy užíjme v klidu a pokoře, je krásně tady, v posteli i komoře. My jsme tu zalezlí před světem, před zimou, víme že společně starosti pominou...

Zapomeňte na starosti a užijte si krásných radostí!

Mikulášská

Mikuláš, mikuláš přišel k nám, přinesl nám nadílku plnou sladkých bonbónků. Brambory a uhlí nemá, že prý jich pro nás škoda. Jak to myslel co tím mínil, že se jen tak trošku zmínil. Asi je v tom něco víc, co by musel říct nám z plných plic. Na to je tu ale hodně radosti a výskání, proto raději už půjdem a necháme si to ptaní. Zítra přijde zase k nám, co já mu jen nachystám. Trochu medu, trochu mléka, ať mu břicho jenom vzkvétá. Ať je hodný, milý zas, v tento krásný předvánoční čas. Děkujeme za dobrůtky, děkujeme za mlsání, Mikuláši ty máš čerta a ja zase nemám stání. Vezmu trošku sladkostí, ať rostou mi dobře kosti. Vezmu trochu ovoce, ať přinese mi už Vánoce. Vezmu čas a vezmu smutky, udělám i dnes dobré skutky. Půjdu k nim a pohladím, každému něco prozradím. Je svatého Mikuláše, přeji Vám vše dobré naše i Vaše.....

Čertovské radovánky a andělské radosti po zbytek večera! 

Oční i okenní

Oči jsou okny do duše, sklo je oknem do našich domovů. Okna jsou k dívání a nacházení. Kolikrát už jsem si říkala, koho to kdy napadlo, vložit sklo mezi dřevo a něco je tu! Okna mohou být krásná, ale i unavená, stejně jako naše oči. Udržet je v lesku a čistotě není vždycky jednoduché, ale zvládnout se to dá. Pokud se budete přes sklo dívat někomu do duše, určitě zjistíte, jak důležitým prvkem je oko. Jen ono nám dává nahlédnout do tajných komnat lidských duší, stejně jako okna v našich příbytcích. Okna i oči si proto vždy chraňme a udržujme v čistotě a lesku, jen tak se druzí budou moci dívat tam, kam je pustíme. Snad možn proto mám vždycky tak zvláštní pocit prozření, když doma umyju okna. Nejen, že přijde slunce a světlo, ale čistota a lesk vstoupí i do našich duší....

Čistá okna a bystré oči po celý dnešní den!

Obvyklá

Tak se mi dnešní den mění ve velmi neobvyklou středu. Nejen, že nám podezřele rychle všechno hotovo, ale ještě ke všemu jsem v klidu a pohodě. Jen kdyby mě tak děsně nebolela hlava, asi by se mi dýchalo líp. Jak se zdá, s tím nic nenadělám, než budu muset počkat, až bolest sama přejde a bude zase dobře. Ještěže mě dnes doma nečeká žádná velká práce, protože už teď vím, že by se mi do ní nechtělo. A znáte něco víc neodbytného než práci, kterou víte že musíte udělat a vůbec se Vám do ní nechce? Já osobně ne, protože taková práce, která musí být udělána je prostě tím, co mi dokáže ubrat na náladě. Ale asi raději budu myslet na obvyklé věci a snad se mi podaří zahnat případné starosti. Ty se sice dnes nehlásí s takovou intenzitou, jako obvykle, ale zítra to určitě přijde. Vypukne velké prádlo a ještě větší úklidová mánie. Ano obvyklá pro tuto dobu, ale neobvyklá svou neodbytností. No co, dnes si tedy odpočinu a zítra vše v klidu a bezpečí domova zvládnu, ke spokojenosti všech!

Obvyklý průběh neobvyklé středy každému....

Prokřehlá

Cítím se přokřehle, cítím se nesvá, snad se mi pocit můj jenom tak nezdá. Venku to klouže a pořádně namrzá, jak se jen dostanu domů a do tepla? Doufám, že dojdu a nikde se neskulím, projdu se městem, cestou i údolím. Těším se na chvíli, kdy mrazy poleví, i moji dušičce, zas pěkně uleví. Den bude teplejší, noc bude temnější, má duše zazpívá píseň tu nejsladší. Jak se však zachovám, když zima nepřejde? Do kapsy bundičky se mi určitě nevejde... Roztáhnu křídla a rychle poletím, za láskou, za krásou, za štěstím. Jen tak se zahřeje duše má prokřehlá, jen tak se spojíme, ty i já!

Teplé prsty a horké rty každému, kdo si je žádá...

Dřímavá

Úmorná únava, oči se klíží, ještě že den už pomalu končí. Těším se do tepla, těším se do peřin, jen ať to netrvá déle než pět vteřin. Jinak tu usnu a už se nezvednu, jinak si tady hned k tvým nohám ulehnu. Jak se to mohlo stát, jak to tak může být, že člověk je jak malý medvídek brtník? Možná se přihlásil zimní čas spánku a já tu sedím a dělám si čárku. Další den bez spaní, další den bez snu, kdypak se objeví a kdy už si hlesnu? Až budu připraven, až bude čas, přijde i za námi náš děda mráz. Ustele, zamete, postýlky připraví, do se pak krásně dětem vše vypráví. Dospělý nemůže, dospělý musí, i když už nemůže a vše se mu hnusí. Já se však nedám a dojdu až do snu, kde ruce nebolí, oči se klíží a já už klidně usnu....

Veselé dřímání a krásné sny, všem malým medvídkům, ať už si sní!