Závěrečná

Tak se nám pomalu dovolená krátí... Nadešel poslední den, který si užíváme plnými doušky. Velké skoky, rychlé žabičky, veselé bublinky a černé vody. Musíme si odvézt co nejvíce radostných okamžiků s sebou, aby až to bude potřeba, bylo z čeho čerpat! Tak pryč se smutkem a hurá, ať ten závěrečný den stojí skutečně za to! Každý konec je i začátkem.

Tak zdar všemu, co přijde příště...

Voda

Voda kam se podíváš. Jeden bazén vedle druhého Spousta vodních radovánek a člověk neví, co si vybrat. Ideálně vyzkoušet od každého trošku, abychom mohli porovnávat, případně najít to nejlepší. Každopádně, kdo hledá vodní ráj, už nemusí nikam spěchat, je doma. I my si objevíme svůj malý vodní ráj a nenecháme nic ladem. Jo a chladem trpět nebudeme, teplý pramen nás totiž nejen vyléčí, ale i zahřeje!

Kapka ke kapičce a voda k vodičce...

Tobogánová

Roura čouhá, voda pryští,
slunce na obloze se jen blyští.
Koupání a odpočinek,
to je náš dnešní počinek.

Užíváme si to tady
a jsem spolu kamarádi.
V Therme je to prostě prima,
ať je slunce, vítr, zima!

Den se koulí, slunce svítí
a Jabík se shora řítí,
je už velký kluk, jak buk
a z tobogánu na nás dělá kuk...

Bojím se a pyšná jsem,
ře tohle není jen sen,
že jsme jako vodníci,
blázni, množná čertíci.

Voda to je živel náš,
ať jsi já, ty, nebo Tomáš.

Vodní svět a radost z něj po zbytek týdne!

Lázeňská

Lázně jsou považovány za příjemnost a radostné uvonění. Co si ovšem pomyslet o luxusu a nablýskanosti, do které jsme se dnes vynořili? Jako bychom byli dosud v jiném svtě, který je naprosto odlišný od světa zdejšího. Jakoby naše dosavadní zážitky byly něco méně, než zdejší svět. Copak jsme něco méně lidé, když milujeme čistou přírodu, pohyb a pobyt v ní, než noblesu a nablýskanost hotelu? Ne rezolutně odmítám, jsme lidé, jako všichni tady... Umíme mnohé, dokážeme spoustu a tady to také zvládneme!

Lázeňským povalečům zdar a českým obzvlášť...

Tunelová

Tunel - díra do země či skály, která propojuje dva konce. Vytváří prostupný pás mezi dvěma body. V dnešní době nic neobvyklého. Ale pokud narazíte na tunel, jehož délka odnoží a štol je zhruba 1100 metrů a ještě ve skále v nadmořské vášce 2752 metrů nad mořem. Pak si řeknete nemožné. A přesto je to fakt, takovým tunelem lze projít a zažít zájímavý zážitek v oblasti Lagazuoi. Ještě zajímavější je pak fakt, že tyto tunely vznikly jak obranná linie italských vjáků proti rakouským utlačovatelům v době první světové války. Každého, kdo sem dorazí, musí nutně napadnout, jak je to vůbec možné? Vždyť my dnes nejsme schopni postvit kvalitní dálnici a tady už více než sto let funguje tunel ve skále! Jediné co lze říct, klobouk dolů před všemi bezejmnennými hrdiny, kteří se podíleli na jeho vzniku...

Jděte za svými světýlky v tunelu a ještě dál!

Soutěsková

Voda hučí a strmě se valí mezi kameny. Staletý proces vodního toku vytvořil nádhernou scenérii skalní soutěsky Serrai di Sottoguda. Já tu tak stojím a říkám si, co to muselo být za sílu, která dokázala vytvořit tento nádherný kousek světa. Popojdu dál a srdce opět zaplesá, otevře se přede mnou masiv ledovce Marmoláda. Bílý a zářivý i v tomto pokročilém létě. Stojím s otevřenýma očima a srdcem dokořán, s hřejivým pocitem krásy kolem sebe. No co víc si přát? Snad jen zachovejme vše i dalším generacím, ať mohou obdivovat, objevovat a ochraňovat tuto nádheru i dál...

Úzké soutěsky a široká srdce všem!

K Piz Boé a ještě dál...

Nádherné ráno láká svým slunce k výšinám. Ani my nezahálíme a vyrážíme hrdě vpřed. Bahno, ai kamenitá cesta nás nezastaví. Každičkým krokem se blížíme k suťovisku a pak už jen stoupat, stoupat, stoupat. A kde se vzal, tu se vzal, objevil se sněhový tunel a chata Forc Pordoi. Oblaka se valí, jemný déšť se snáší na naše hlavy a my jdem a jdem do mlhy a sněhu. Přes několik stoupání a sedmero strádání je to tu.... vrchol Piz Boé a s ním i třitisíce sto padesát dva metrů nad mořem. Přivítání sněhové, zmrzlý sníh shora a my? No co, jdeme dál, abychom do večera byla zase v útulném a klidném městečku, s jeho neopakovatelnou atmsférou. I tak to může být, i když už zralá dospělost hlásí ke slovu.

Mnohé vrcholy a žádné pády či eskapády...

Přejezdová

Další den před námi a nás čeká sbalit svých pět švestek, naložit do auta a hurá k dalšímu pobytovému místu. Přejezd procházel krásnou krajinou, bylo na co se dívat. Nu, jen to počasí mohlo být lepší. Chvíli déšť, chvíli slunce pak zas mlha! Ani to nám však nezabránilo užít si krásnou procházku podél lago di Missurina. A co teprve olympijské městečko Cortina d´ Ampezzo! To je opravdovou italská idyla. Pak už rychle a bez zastávek do dalšího, tentokráte italského působiště. Rocca Pietore - podhorská krása, italská pohostinnost, zurčící potok, dřevěný apartmán. No uznejte, co víc si přát! Snad jen mějme rádi i ty dny, které se zdají být obyčejné. I v nich je mnoho krásy, jen se umět dívat...

Bezpečné přejezdy a příjemné návraty všem!

Ferratová

Den plný zážitků a překvapení, tak bych mohla shrnout dnešní den pár slovy. Jsem toho plná a pomalu se mi ani nechce psát, přesto pár slovíček ztratím. Dnešní den byl slunečný, provázaný lanem a karabinou na železné dráty a provazy. Byl to den první velké via ferraty - Passportensteig - v oblasti Tri Cime di Lavaredo. Hoši vyrazili jako kamzíci, já váhavě, leč s odvahou to nevzdat. A nevzdala jsem, přes sutiny, tunely, sněhová pole jsem dosšla až k plánovanému cíli - Riffugio A. Locatteli. Byl to úspěch, byl to boj, byla to nádhera, byla to zábava, byl to adrenalin... Další si doplňte sami! Vy co víte, pochopíte a ostatní mohou popustit uzdu své fantazii. Jak je libo, žádné meze nejsou stanoveny. A v tom je ta krása....

Ferratám zdar a lezcům nazdar!

Svišťová

Horské velikány se kolem nás tyčí, ledovec se bíle směje a my pozorujeme nádheru alpské přírody. V tom se odněkud z trávy vynoří chlupaté cosi a za ním ještě další a pak i menší. Nevěřícně zíráme do tmavých očí rodinky svištů glocknerských, kteří mají svou bvyklou ranní rutinu. Vyběhnout, zacvičit, vyčistit, nasnídat a pak? No přeci být tady a pózovat "jakože nic" kolem jdoucím turistům. No uznejte, krásná práce, jen si tak říkám, zda jim my lidé přeci jen neubližujeme! Děláme z nich atrakci, otřepanou vycpaninu a úplně pomíjíme krásu a divokost těchto malých vládců hor. Bylo to krásné svišti mji, ale přála ych vám raději více divočiny a méně člověčiny...

Chlupatý, pískavý a zubatý zbytek dne!

Dešťová víla

Od brzského rána nás provázela dešťová víla. Chvílemi se zlobila, chvílemi se smála a my jsme pomalu zdolávali první kopec naší letošní dovolené. S ušlými výškovými metry se přidávaly k dešti husté mraky, a proto jako oáza klidu a bezpečí na nás zapůsobila rakouská horská chata, s milým horalem a stádem krav. Nejen, že nás pozval k sobě, ale dokonce i uvařil čaj a vlídně s námi pobyl. V tomto malém gestu se odrazila velikost horalského srdce, které na nás dýchá ze všech stran! Jak ráda bych zde žila, alespoň bych si více dokázal vážit mnoha drobných paprsků globalizovaného světa. Byť byl den deštivý, zahřálo jej mnoho srdečnosti a lidské laskavosti.

Krásný zbytek dne bez mráčků i obláčků!

Deníčková

Deníčku, deníčku, pohnojím kytičku,
pohnojím travičku, přeběhnu kravičku...
Cestička předemnou kvete a stoupá,
proč jsem já, proč vždycky tak hloupá?

Nechám se přemluvit k výkonům sportovním,
jakmile zahlédnu kopečky kopce,
hned zase znervózním!

Nevzdám se, vytrvám,
ty kopce překonám,
na vršku zazpívám
slunci a výšinám...

Obloha otevře oči a srdíčko,
už jsem tu, už jsem tam, ty moje zatíčko.
K radosti postačí, když boty netlačí,
když sunce zahřeje, vítr i peřeje.

Radost mám velikou,
že jsem šla oklikou,
že jsem tu se svými,
kluky mi milými!

Díky za každičký droboučký střípek společných dnů...

Křížovkářská

Najít správná slova, vyplnit chybějící políčka, vyluštit křížovku, to je jeden z častých úkolů, který se nám v životě otevírá. Málokdy si připustíme, že každodenní úkoly jsou vlastně malým rébusem. Jak se mi podaří dokončit oběd? Co bude dnes nového ve škole? Jaké úkoly nás čekají? No a na nás je doplňovat jednotlivá slova, písmena, chybějící slabiky a trpělivě jít k výsledku. Možná si říkáte, že luštění křížovek je jednodušší, ale já si to nemyslím. Minimálně postup je stejný, odhalit něco, co nám zatím zůstává skryto. U křížovky dokončení vtipu, či postupu vaření, no a v životě? Tady se otevírá mnohé a je na každém z nás, co ve své křížovce uvidí!

Klidné luštění a krásné nacházení po celý zbytek dne...

Stíhací

Spěchat se dá pořád, ale zastavit se dá pořádnou práci. Během roku jsem zvyklá mít před sebou neustálé jedntlivosti, které musím stihnout. Být včas v práci, odpřednášet, vypracovat materiály, připravit se na další den, už zase běžet domů, napsat úkoly, udělat nákup, připravit večeři, uklidit a nachystat se na další pracovní den... A tak pořád dokola. Takže když přijde čas na odpočinek a zaslouženou dovolenou, tak neumím zpomalit. Pořád jedu svůj stíhací závod a snažím se udržet se v tempu. Občas se pozastavím a říkám si, není přece nutné dnes stihnout všechnu práci, kterou jsem si náplánovala. Vždyť zítra je taky den a můžu si nechat něco i na další dny. Pomaličku se přizpůsobuji tempu dovolené, lenivím, motor přede v nízkých otáčkám a vida, on to jde..... Jenže než se stačím zklidnit je tady další úkol, další práce, další povinnost a tak mi nezbývá než opět kopnout do vrtule a zase vyrazit. Tři, dva, jedna .... start .....

Tak hlavně pohodový závod a vězte, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!

Ostříhaná

Tak mě dnes čeká stříhání medvědů. Že jste nikdy neslyšeli o takové práci? No a vidíte, existuje a já ji provádím s celkem pevnou pravidelností. Vždycky to znamená vyklidit koupelnu, nachystat stoličku, domluvit medvědovi, aby si poslušně sedl a pak už jen trpělivě stříhat a stříhat. Větší medvěd je většinou úplně poslušný, je to už totiž postarší medvěd, který už se tolik necuká! Ale ten menší, to je vždycky zábava. Sotva usedne, už se kroutí, už ho to kouše, pak zase lechtá, cestičky v srsti jsou křivé a otázky se jen hrnou. A já stříhám, nevšímám si okolí, snažím se zachovat klid a pomalu připravuji méďu na nejhorší! Ano, už se blížím, strojek vrčí, méďa bručí a huráááá, zase se to povedlo, srst je pryč a uši máme obě. A představte si tam, kde mají být. Teď už jen každého medvěda vykoupat, usušit a zase je nám krásně. Ale pozor, jen do dalšího stříhání...

Zvířátkům zdar a medvědům zvlášť!

Být sám se sebou ....

Být jen sám se svými myšlenkami je prý velký problém. Zrovna včera se mi dostal do rukou článek, ve kterém byl popisován výzkum prováděný ve Velké Británii. Zapojily se do něj různorodé skupiny lidí a cílem byo zjistit, zda a jak lidé dokáží být sami se sebou. Zavřeni v místnosti, či v uzavřeném prostoru, bez televize, mobilu, rádia, internetu, tabletu, či knihy. Lidé měli vydržet pouhých patnáct minut sami se sebou, přemýšlet nad svými myšlenkami a hlavně vydržet nic nedělat. A světě div se, více než sedmedesát procent lidí se vbec nedokázalo zdklinit, posadit a jen tak přemítat. Byly dokonce případy, kdy už po několika vteřinách se některé zkoumané osoby sháněly po nečem, s čím by mohly manipulovat, ovládat, mačkat, držet v ruce! A já se ptám, čím to je? Já si moc dobře pamatuji na dobu, kdy můj si dědeček každý večer odcházel sednout na zápraží, jen tak se díval kolem sebe a nic nedělal. Kolikrát jsme se ho jako děti ptali, co děláš a odpovědí nám bylo "Nic, jen si tu tak přemyšlam nad životem!" Pro nás děti nic neříkající odpoveď, uplynulo však něco málo přes třicet let a já už vím, co tím dědeček myslel. Kolikrát se totiž i já sama přistihnu, že sedím jan tak, dívám se do prázdna, hlavou mi tečou myšlenky a vlastně nic nedělám.... A v tom je pro mě moudrost minulé generace, která uměla těžce fyzicky pracovat, žila v zajetí ideologie a přesto ji nikdo nevzal to nejdůlěžitější, umět být jen sám se sebou a svými myšlenkami! To je jedna z možností, jak se postavit všemu, co se na člověka valí a umět tomu čelit s rozvahou i odvahou... Buďme každý den nějaký čas o samotě, posílí to našeho ducha i myšlenky.

Samota bez samoty, není samotou...

Zbavovací

Zmatek v hlavě, třesoucí se dušička a nepokojný duch, i tak může vypadat příprava na dovolenou. Hlavně nic nezapomenout, všechno uklidit, nachystat, připravit, nakoupit. Obyčejný koloběh dne dostává zvláštní příchuť volnosti a pocitu dobrodružství. Ano, každý rok je to stejné a vždycky si říkám, že bych měla zůstat klidná, vždyť se přece jedná o dovolenou, o odpočinek, o načerpání síly pro další část roku. Ale přesto mě v určité chvíli popadne vnitřní třes, kterého se nedokáži zbavit. Ráda bych si užila i samotné přípravy, bez zbytečných chvilek nervozity, ale neumím to! Říkám si, ještě štěstí, že mám kolem sebe ty své usměvavé a pohodové rybičky, ty mě vždycky pomůžou. Jo a seznam, ten taky pomáhá.... Každopádně je potřeba uchovat si klidnou mysl a upřímnou víru, že vše bude dobré, jako vždy!

Účinné zbavování stresu be z stresu všem...

Zavařovací

A je to tady, srdce až v krku, ruce se třesou a v hlavě se honí tisíce otázek. Já si v duchu říkám, že to přeci musím zvládnout, vždyť se jedná jen o zavaření několika jídel na letní dovolenou! Ale přesto, je to po dlouhé době a tak si musím všechno připomenout, jako prvňáček. Jak správně připravit maso, jak teplé jej musím vložit do zavařovacích sklenic, jak velký tlak bude potřeba na zavíčkování? Otázek je mnoho a odpověď jen jedna, zpracovat a připravit dobrotky pro naši dovolenou, aby nám na horách nic nechybělo a měli jsme všeho chutného dostatek.... Tak si držím palec a jdu na to, jen tak se dozvím pravdu!

Zavařené, uvařené a převařené, jen tak bude vše dokončené...

Chlebová

Chleba - jedna z nejdůležitějších potravin, bez které si člověk nedokáže představit svůj denní jídelníček. Většinou jej všichni kupujeme v obchodech či pekárnách a ani se nezamýšlíme nad tím, jak takový chleba vzniká. Já si ještě moc dobře pamatuji dobu, kdy moje babička jednou za měsíc vytáhla velkou zadělávací mísu, rozdrobila kvasnice, zalila je mlékem, přidala trochu cukru a nechala tvořit klásek. S velkou úctou pak mísu přikryla plátěným ubrouskem a dala na teplé místo. Jaké vždy bylo moje dětské překvapení, když po nějakém čase mísu vytáhla a byl tam obrovský balón těsta. Do něj byly přidány všechny další ingredience a pak už jen míchat, míchat, míchat, nechat odpočinout a založit do pomoučených ošatek a roztopit pec. No a za nějaký čas to všude vonělo jako v pekárně, na slaněmých ošatkách se vršily kulaté bochníky chleba a nám dětem se sbíhaly sliny.... Dnes už toto člověk neuvidím, pokud zrovna není vyučeným pekařem, nebo nepracuje v pekárně. Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem dostala do rukou založené těsto na Vatikánský chléb štěstí, spolu s návodem, jak jej vyrobit. Zatím ještě není upečený, dnes nás čeká ten zázrak a já jen doufám, že se mi podaří tak dobře, jako mojí babičce!

Díky za štěstí a věřte, že i na Vás jednou přijde řada...

Pais-ová

Tak a je to tady! Dnes jsem s konečnou platností i vlastněným certifikátem pedagogem, jak mám být. Nepřipadám si jinak, ale jsem strašlivě šťasná i hrdá, že jsem zdolala další vrchol svého života. Bylo to jedno z mých přání, dokázat a zvládnout tuto výzvu. A podařilo se a musím přiznat, že jsem na sebe opravdu velmi pyšná. Při práci, domácnosti, starostech a povinnostech každodenního života jsem se dokázala vybičovat, učit se novým věcem a poznávat zákoutí nových vědních disciplín, o kterých jsem měla pouze rámcovou představu. A jsem tomu ráda, otevřely se mi nové dveře a netušené prostory, které bych dále ráda prozkoumala. Však uvidím, mysl, tělo i duši mám otevřenou novým možnostem, které ráda ve svém životě přivítám!

Vejdi a buď vítám...

Houpačková

Tak a je tady další pátek, počasí je chvilku slunečné a chvilkama prší tak, že má člověk pocit, že přijde potopa světa. Letošní léto je opravu zvláštní, počasí se neustálé střídá, jakoby se nedokázalo rozhodnout, zda bude teplé, nebo raději studené. No a my lidičkové se pak můžeme zbláznit. Ráno si to šineme do práce zachumlaní v teplých svetrech, pod deštníky a ideálně v gumácích. A odpoledne se koukáme, kam bychom ten svetr strčili, do tašky se nám nevejde, na sobě ho nechceme, protože by nám bylo příliš vedro.... No a tak to jde pořád nahoru a dolů! Jasně, musíme brát všechno, co nám příroda nachystá, ale přece, nešlo by to trošičku změnit? V létě by přeci mělo a mohlo být teploučko, abychom nasbírali dostatek slunečního svitu na zimu. Jasně, může i zapršet a trošku se zatáhnout, ale 15 stupňů, to je přece málo... Takže zkusme si přát, aby nám ty naše letní dovolené vyšly a byly opravdu letní. Sněhu si pak užijeme v zimě dost!

Houpavou náladu bez houpání počasí po celý zbytek dnešního dne....

Sloníková

Mraky se líne vlečou oblohou, všude kolem je klid a já si kráčím ztichlým městem směrem ke svému dobrodružství. Po krátkém cestování se mi konečně otevírají brány k novým zážítkům a mnohému poznání. Ano, dnes je ten velký den, kdy se stanu ošetřovatelem slonů v zoologické zahradě v Ostravě. Pomalu se blížíme k pavilónu, kde to všechno vypukne, ve mě je malá dušička, protože nevím, co mě přesně čeká. Přesto se těším.... A je to tady, rychle převléknout, nazout gumáky a hurá chystat krmivo, mléko, větve, banány, brambory, mrkvičku a jiné dobrotky. Pak zavřít všechny vrata a jdou se čistit výběhy. Ale přesto je tu něco, nebo spíše někdo, kdo upoutává mou pozorost. Je to nádherná, malinká, chlupatá sloní slečna Shumi. Její oči jsou hluboké, nožky neposedné, chobůtek nenechavý a tlapa hodně těžká! Asi jsem se zamilovala a tohle zvířátko chci domů! Ovšem kam ji v paneláku dám? A to už je přede mnou další dnešní úkol, nachystat koupání, nakrájet ovoce, přeházet trávu, vypustit slony do venkovního výběhu. Pak uklidnit vyděšenou malou Shumi, kterou přišel navštívit veterinář a píchnout potřebné vitamíny. No a pak už se pomalu schyluje k obědu, rychle jej do sebe naházet a pak už zase hurá za sloníky. Vytáhnout hadici, připravit koupele na nohy, natřít zraněnou kůži, přidržet choboty, zkontrolovat bolavý zub! A pak už zase najíst, uklidit, vypustit, vpustit a tak až do pozdního odpoledne. Jsem sice unavená, ale strašlivě šťasná, protože vím, jak těžké je udržet slony v klidu a pohodě, které si jim tady dostává! Takže klobouk dolů pánové, před Vaší prací a věřte, že ve mně máte už d konce života nadšenou obdivovatelku!

Shumi, Rushmee, Susheelo, Jodi i vám díky za to, že dnešní den se pro mě stane nezapomenutelný!

Muzejní

Kolikrát jsem již tudy šla, kolikrát jsem obdivovala nádheru budy. Až dnes jsem vešla i dovnitř a čekalo mě něco, co už jsem dlouho nežazila. Příjemná atmosféra klidu, bezpečí, radosti a poznání... Ano i tak na nás může působit obyčejná návštěva muzea. Ta dnešní, ale určitě obyčejná nebyla. Nejen, že mě doprovázel zvídavý syn, ale byli se mnou i mí nejmilejší. Dnes jsem sice byla mámou, ale zároveň i dcerou, míšánkem, malou holčičkou. To ne já jsem vysvětlovala synovi, jak se co kdysi používalo, ale můj tatínek-dědeček vysvětloval. Najednou jsem se vrátila o mnoho let zpět, kdy jsme takto vyráželi za společným rodinným poznáním. A věřte nebo ne, bylo to něco kouzelného.... Myslím, že nejen já jsem si dnešní den užila, ale také ostatní si přišli na své. Ono je potřebné hýčkat si tyto malinké a drobné radosti, které život přináší, protože díky nim se nejen učíme něčemu novému, ale hlavně díky nim jsme lepšími lidmi!

Úžásné zážitky plné unikátů a specifik...

Srovnat si...

Chtěla bych jednou zažít pocit naprosté vyrovnanosti se sebou samým i svým okolím. Říká se, že tyto pocity člověk zažije ve chvílích velké radosti, nebo bolesti. Já předpokládám, že lze dosáhnout vrcholu vyrovnanosti také tím, že člověk postupuje svým životem, dívá se kolem sebe, snaží se být čestným, morálním a dodržuje základní lidská pravidla. Jen tak nějak lze dospět k bodu vyrovnanosti. Je to dlouhá a namáhavá cesta, lemovaná oklikami, úspěchy i pády. Ale určitě stojí za to! Už jen pro ten pocit směřování, vytýčeného cíle a možnosti krůček po krůčku zdolávat jednotlivé nástrahy, si myslím, že to stojí za to! Vůbec totiž není na škodu mít v hlavě jasno - co, proč, kam, s kým, kdy a jak. Cesta je potom lehčí, rozhodování spojeno s menšími dilematy a obzory růžovější... Takže pokud můžete, rovnejte, srovnávajte, vyrovnávejte a hledejte, i v tom je potřeba vidět smysl života.

Krásný srovnaný den!

Vyprahlá

Slunce pálí, teploty dosahují čím dál výš a já si tu sedím v klidu domova a užívám si příjemného chladu klimatizace. Zoufale bych chtěla být někde jinde a dělat něco jiného, ale bohužel mi zatím není dopřáno. Ještě nemám všechno připraveno a dokončeno. Ještě musím vydržet několik dnů a pak už si snad dopřeju klidu a aktivního odpočinku. Doufám, že počasí se umoudří a bude krásné i vlahé. Moc bych si přála, aby nám společná letní dovolená vyšla a abychom si ji ve zdraví a pohodě užili. Je to totiž vždycky pouze náš společně strávený čas, který rychle uteče a pak na něj po celý rok vzpomínáme. Ano, bude to opět náročné, všechny svaly dostanou zabrat a každičký fald bude při stoupání znát. Přesto se těším a věřím, že jsem se poučila i dozrála. Je to o překonávání hranic, bariér, výškových metrů a také o společném čase, vzpomínkách, zážitcích a poznávání! Moc se těším a držím palec, abychom to všichni zvládli... Slunce ať nám přinese potěchu, déšť osvěžení, vítr povzbuzení i sílu a všechno ostatní už zvládneme. Na světě není špatné počasí, jen nesprávný úhel pohledu na různé druhy dobrého počasí!

Slunce na obloze i v duši pro každého, po celý zbytek dne...

Rozmary

Léto je v plném rozkvětu a sluníčko střídají mraky. Letošní začátek léta je ve znamení rozmarů počasí a já si tak říkám, zda je to normální jev. Doma ve městě je horko, možná až dusno, nezaprší a teploty přesahují třicet stupňů. Denně se člověk těší, až bude víkend a vyrazí na chalupu, do přírody a odpočine si nejen od ruchu měta, ale také načerpá příjemného vánku. Přiblíží se víkend, ujedeme sotva padesát kilometrů a na chatě, abych vytáhla zimní kabát. Vítr skučí, mraky se valí oblohou, sluníčko se tvrdošíjně schovává.... Tohle má být léto? Toto je naše lidské ovládání přírody a živlů? A když se ještě přiblíží obrovské bouřkové mraky, spustí se déšť a během pár minut se z malého potůčku stane dravá řeka, která trhá, valí se obcí a nenechá nic v cestě. To je pak pravé a nefalšované léto! Jen nevím, zda zrovna pro mě. Ale také vím, že poručit větru a dešti neumím, proto si mohu jen přát, sviť tam, kde máš a stuď jen tehdy, když je to potřeba. A když už musíš pršet, pak nezapomínej zavlažovat všude tam, kde je to potřeba, aby každičké místo na zemi dostalo svůj díl vláhy a radosti!

Rozmarné léto plné radosti a překvapení....

Psavá

Nádherně unavené sobotní dopoledne se líně krátí, já si tu sedím ve své skořápce a přemýšlím nad nesmrtelností brouka. Příběhy jiných lidí se mi kroutí před očima, já je hltám a říkám si, zda bych dokázala psát. Láká mě představa tvůrčího vhledu do mého života, který bych mohla použít jako první předlohu. Nevím, zda bych zvládla poutavě vyprávět příběhy, které sama tak ráda čtu, přesto bych to měla zkusit. Něříká se, že dokud to nezkušíš, tak nevíš, zda to umíš, nebo neumíš? Možná po této své pouti, kterou jsem si dokázala zachytit každý den jednu z myšlenek, kterých se člověku v hlavě honí mnoho, je možné pokusit se o zachycení příběhu. Jaký příběh to bude? Kdo bude hrát hlavní roli? Které postavy se v něm objeví? To zatím nevím, vím je, že dveře se mi pomalu otevírají a je jen na mě vykročit na cestu za dobrodružstvím!

Dobrodružné psaní a lákavost sobotní četby všem!

Zásluha

V životě si zasloužíme to, co životu dáváme. Věčný koloběh života, se všemi drobnými i většími úkazy se proplétá našimi životy a my můžeme - musíme usměrňovat a kormidlovat. Křehká rovnováha věcí vždy starosti vykupuje radostí, náročné dny s méně náročnými a laskavostí. I přesto, že víme, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách, mnohdy přemýšlíme, proč zrovna já? Zasloužil jsem si to? Opravdu jsem byl tak nemožný, že musím procházet všemi těmito kroky? Nebo naopak, opravdu jsem to já, kdo si zaslouží obdiv a uznání? Vždyť jsem se jen dobře učila, upekla jsem roládu, uvařila oběd.... Když se tak zastavím a přemýšlím, říkám si ano. Vždyť to přece není úplná samozřejmost zdolat obtíže, překážky, nástrahy učení, neustálý koloběh v kuchyni a domácnosti. Stojí mě to úsilí, které vždy vkládám do každé věci, která se přede mnou objeví! Takže si opravdu zasloužím trochu uznání a radosti. Hrdosti snad jen za to, že jsem jaká jsem, že umím co umím a že dokáži to, co dokáži. Ale na mnohém se nepodílím sama, proto kus hrdosti patří i mým nejbližším. Ti mě motivují, podporují, překvapují, milují i škádlí! Bez nich bych byla jen hrdý nikdo, s nimi jsem hrdá já! Proto získávejte, učte se a jděte dál, ale nejen pro hrdost samotnou, ale pro lásku ke každému kroku!

Krásný zasloužený den všem...

Příbuzná

Všechno už je nakoupeno, chlebíčky jsou na stole, víno se chladí a už to může vypuknout. Ptáte se co? Malá, neformální oslava s rodiči, prostě jen tak. Protože už je tu léto, protože už máme prázdniny, protže se nám chce být spolu, protože je krásné mít chuť jen tak pozvat své blízké domů. Posedět, popovídat, zavzpomínat, usmát se, prostě jen tak sdílet. Už se moc těším, že se zase po čase sejdeme a snad každý v dobré náladě objeví to, co hledá. Já se rozhodně těším a doufám, že se těší i ostatní. Bude to stát za to! To mi věřte.... Víno, zpěv, dobrotky, sdílení, příbuznost i radost v koncentrované podobě! A kdo nevěří, tak ať, jen my sami víme, že to tak je.

Příbuznou blízkost a vzdálenou odlišnost po celý zbytek dne!

Koupená

Dnešní svět je plný konzumu a věcí. Lidé hromadí, obklopují se hmotou a zapomínají na svou podstatu, která je ukrytá uvnitř toho, co děláme, jak to děláme a pro koho to děláme. Je mnoho věcí, které si za žádné peníze nikdy nekoupíme. Přestože to tušíme, nedokážeme si pomoci a kupujeme. Proto, abychom mohli kupovat, musíme vydělávat, abychom vyděli, musíme mít a být v práci. A když jsme v práci, uniká nám to, co je doma... Hromadíme, kupujeme, obklopujeme se věcmi. Stejně nakládáme se svými dětmi, které většina odkládá ráno a večer vyzvedává. Tohle má být život pro budoucnost? Tohle chceme naučit naše děti? Koupit jim vše, co chtějí a co jim nahradí náš úsměv, pohlazení, čas? Ne, tomu já říkám ne! Nákup nelze vyměnit za chvilky radosti, sdílení, úsměvů, společných trápení i radostí. Jen tím, že budeme spolu, budeme schopni sdílet to, co je důležité a krásné. Uvědomme si jednu důležitou věc, pořídit si dítě znamená uzavřít smlouvu s vyšší mocností a s dítětem samotným. Smlouvu, nad kterou ve vesmíru není. Naši malí k nám přicházejí, protože jsme je pozvali do našich životů, zavolali jsme je z obláčků, aby s námi zažili to, co umíme nejlíp... Tady začíná naše odpovědnost za výchovu človíčka. Chyťme ji a nepusťme!

Odložené nákupy a připravená srdce pro naše děti....

Doprovodná

Doprovod se vždycky hodí! Mít někoho s kým si v dlouhém pracovním dni chvilku popovídáte, s kým sdílíte radosti i starosti běžného života. Je to fajn mít spřízněnou duši, která je tu vždy, když ji potřebujete. Která sdělí, co nečekáte, která poradí, pomůže, podepře a psychicky podpoří. A pokud ještě dokáže rozesmát, pak je to vůbec to nejlepší, co se může stát! Úsměv doprovázený huronským smíchem, pořádným protřepáním bránice a všech směšných svalů, to je nádhera. Ještě, že moje dnešní psaní je spojeno s doprovodem, protože jinak bych asi nenapsala vůbec nic. No a to by byla vážně škoda. Tak pa a zítra zase pořádný "chlapský" doprovod!

Krásné doprovodné jevy a úkazy...