Uklidněná

Rozbouřená mysl se pomalu uklidňuje, sluníčko krásně svítí a všecho dostává jiný odstín. Jak malinko stačí k pocitu spokojenosti a vyrovnanosti. Všichni jsou tam, kde mají být, všechno jde, jak má a já si nemusím dělat zbytečné obavy s tím, co by, kdyby. Konečně mohu otevřít stavidla všem svým starostem a nechám je odplynout, jako velkou vlnu do řek, jezer, moří a ocenánů. Odplavou, rozplynou se v okolní vodní tříšti a ve mě zůstane už je pocit klidu, uvolnění a vyrovnanosti. A stejně jako plyne voda, budou plynou mé dny, chvíli s vlnou nahoru a pak zase dolů, abych opět mohla stoupat vzhůru!

Klidnou mysl a pohodový den...

Očekávání

Drobné mražení v zádech, zvláštní chvění u srdce, to je očekávání příjezdu. Bude tam? Bude se usmívat? Těší se na mě stejně, jako ja na něj? To jsou otázky, které se mi melou hlavou a už se nemůžu dočkat, až dostanu svou odpověď. Ještě dokončit pár drobností a maličkostí v práci a pak už hurá za ním.... Dočkám se, vydržím a pak už jej zase dlouho nikam nepustím. Jo a když ano, tak jen se mnou!

Srdečná setkání a naplněná očekávání po celý zbytek dne....

Únavná

Jsou dny, kdy ráno vstanete z postele a máte pocit větší únavy, než předchozí den. Mnohdy hraje svou roli počasí, jindy neklidné spaní, často neklid v duši, či příznak nemoci. Je otázkou, jak naložit s takovým dnem, kdy víte, že musíte jít do práce, musíte být k dispozici, musíte udělat mnoho činností, musíte se usmívat, musíte vnímat, musíte, musíte, musíte... Kdy a hlavně jak zahnat únavu, která se plíží kolem, čeká, až se nebudete dívat a zaútočí na všechny naše smysly. Můžeme zkusit oblíbené energetické nápoje, kávu, jídlo, sladkosti, ale těžko odhadnout, zda pomohou. Asi ideálním lékem by bylo vypnout, všechna musím zahnat do koutka, uzavřít pevně do truhličky a vrátit se do postele. S dobrou knihou, příjemně vonícím čajem, hřejivým plyšáčkem, mazlivým miláčkem....

A únava je pryč!

Telefonická

Telefon, čertův vynález, ďáblovo dílo, přesto je mi milo, že jej mám. Aspoň se mi daří zůstávat v kontaktu s hlásky, které mohou být veselé, smutné, hrubé i mohutné. Jsou to hlásky, bez nadsázky, od mých milých lidiček. Díky za to, že jsou se mnou, i když jsou vzdálení! Až bude smutno, jeden hovor všechno napraví!

Telefonické spojení s vílami i lidičkami....

Srdeční

Když krvácí srdce, rozum nepomůže, i když si mnohokrát řeknete všechny pádne argumenty, není to nic platné. Srdce si prostě jde svou cestou, nevidí, neslyší, trápí se a vypouští dušičku! Jak je to ale možné? Vždyť jsem přeci dospělá a vím, že některé drobné momenty patří k dospívání mých kluků. Vím, že na mě nemohou být závislí po celý život a přesto, jako bychom byli stále spojení pupeční šňůrou. Jak se cítí maminka, tak se cítí kluci. Když není něco v pořádku, drátek to rychle přenese a přestože jsme od sebe desítky kilometrů vzdálení, je to tam! Je na to nějaká rada? Dá se s tím něco dělat? A je vůbec možné zachránit krvacející srdce? Možná, já to však v tuto chvíli nevím....

Srdce pro lásku a starosti pro krásku!

Životní

Život je všechno, o čem lze snít. Život je radost, život je smích. Život je starost, život je slabost, život je víra, že nikdy nic neumírá.... Život je to, co mě obestírá, život je krása, život vždy hlásá, že dobro zvítězí, nad zlem a přítěží! Život jsi ty a život je on, život jsme my, život je slon. Život je od toho, aby se žil, život je plný snů i sil. Život je počátek, průběh i konec, život je krásný, pusu a zvonec. Život je tady, s tím koho máš rád a nemusíš mít bohatství, ani hrad. Postačí malinko lásky a souznění, potom se každému život hned promění. Barvy a hudba budou mu znít, na duši na těle, už je jen klid... O radost života člověk se dělí, co však si nosí sám, to je smutek jeho celý. Mějme vždy někoho pro chvíle radosti, mějme ho i pro chvíle starostí.

Úplnost, celistvost, smutek i veselí, jen tak jsme v životě vždy kompletní i skvěli!

Balící

Nachystat, nabalit, pomalu přichystat, do tašek dát. Hlavně na nic nezapomenout, aby vše co je napsáno, bylo nakonec do tašky dáno. I tak může vypadat nedělní odpoledne, při přípravě na školu v přírodě. Ještě, že mám krásný seznam, tím pádem na nic nezapomenu a všechno synovi sbalím.... Už teď se ale teším, až zase budu vybalovat, to mám stejně o moc raději! Tak balíme, balíme, až se z nás kouří, všechno rychle uteče a už zase budeme všichni!

Veselé balení a ještě veselejší vybalování pro všechny....

Evropská

A je to zase tady. Znovu vzít do rukou obálku, vytáhnout objemný štos volebních lístků a pročítat, kroužkovat, přemýšlet a dumat. Ano, volby si žádají své, já mám však obavu, zda jeden malý hlas může změnit to, co by bylo potřeba. Ma to smysl pročítat jména, kandidátky? Komu, dát svůj hlas? Kdo neztratí svou tvář a bude mě zastupovat, jak chci? Mám věřit svým ideálům, že s dobrou vírou se dají hory přenášet? Nebo mám být realista, s přesným obrazem naší malé "české" politiky? Váhám, nevím a vůbec se nedivím většině obyvatel, že chata, kolo, televize či hokej jsou pro ně důležitější.... Pro mě je mnou občanskou povinností jít, vybrat, zvolit a pak žehrat, nad rozlitým mlékam!

Proto ať jsou volby pro každého tím, čím sám chce.

Pandičková

Panda tady, panda tam, všude kam se podívám, vidím jenom bílou černou. Pandu krásnou, pandu věrnou. Tady baští, tam zas spí, člověk se pak diví, sní! Sny jsou krásně, sny jsou prima, ještě že už není zima. Léto přišlo, bude tady, tak jak panda se tu válí. Asi už je správný čas, vzít si svetřík a jít pryč.... Takže pa a já už pádím, k pandě to je dnes můj směr. A ty si klidně křič a ber! Já už mám své pandí já, budu krásná, budu Tvá!

Pandí den a proužkovaný večer....

Pustota

Samota, prázdnota,
na duši pustota,
kde je má jistota?

Odešla, odvála,
za nehet nevešla,
proto si odešla...

Co bude, jak asi,
změní se počasí?
Změní se nálada,
od slona, od hada?

Nevím a netuším,
možná se usuším,
možná se uslyším.

Možná se uvidím,
možná se potkám,
do nebe, do těla,
anděl zas vstoupí,
nebuďme na slova,
zase tak skoupí!

Pustý den a prázdnou noc, zítra již přijde pomoc...

Váhavá

Hledáš, pátráš, nevíš co bys? Zkus se kouknout za sebe. Možná budeš překvapená, jak je kolem zeleně. Možná budeš vyděšená, co se to s Tebou děje. Váháš, vážíš, přemítáš, možná v duchu počítáš... Možná bude lépe jít, na duši je krásný klid. Krásně je mi po duši, nic už mě nerozruší. Všechno bude klidné, jasné a k tomu vše ještě úžasné! Bez váhání, hrdě vpřed a ty ptáčku stoupej, leť! Váhavost bez váhy a kolísání, jen příjemné přemítání. Nad tím co se bude dít, pěkně v uších bude znít... Hudba, píseň, tlukot srdce, zní to krásně, zní to sladce!

Sladké váhání a rozhodné přemítání po celý den....

Zmatená

Zmatená a popletená, jsem tu zase polapená. Dívám se a přemítám, kam a proč pořád litám? Je to ve mě, je to síla, je to obr, je to víla. Je to radost, je to zloba, co mě pořád hlodá? Těžko říct a nevím jak, se s tímto stavem vyrovnám. Dneska dva a zítra pět, možná bude ze mě i medvěd? Nevím, váhám, přemítám, k tomu chvátám, utíkám... Dojdu, padnu, vyplním, zmatek práce dořeším. Budu už jen klidná, smělá a zvládnu to až do večera. Bude klid a tak to má být!

Zmatený den bez smyslu i nesmyslů všem....

Letošní letní

Pondělí a úterý, co nám ty dny nadělí? Bude slunce pěkně hřát, budeme si povídat? Nevím, nejsem schopna říci, co by mělo převážiti. Možná pouhý klid a mír, bude to co čekáme. Doufám, že se dočkáme! Budeme se těšit teď, nemusí to býti hned. Pokud přijde to co má, bude hora zelená.... Bude krása, bude léto, budeš se mnou a už je to!

Krásné letní pondělní odpoledne.....

Síla

Síla větru, síla lásky, síla stisku, síla myšlenky. Tlak, který nás nutí dělat to, co zrovna musíme. Uvědomme si však, že síla je i něčím zvnitřněným. Jestliže miluji, má síla lásky dokáže hory přenášet. Mám-li silné myšlenky, dokáží vše nač pomyslím. Musím-li jít proti silnému větru, najdu dostatek opory, abych šla. Chci-li vyjádřit stiskem ruky vřelost a náklonnost, tisknu, ani nevím jak. Síla je obrovským motorem, síla je vnitřním strojem, síla je hybatelem i vzpruhou. Síla je to, co dává mi naději, že ještě bude ještě krásněji. Na světě, na moři, bez ran a příkoří. Směrujme sílu svou na boje se zlobou, bude nám pomáhat, bude nás chránit, bude nám přinášet, bude nás bránit.... Buďme silní, rozhodujme a naše mravní síla pak rozhodne o naších vítězstvích a radostech.

Není potřebný počet, ale síla!

Inspirační

Každý čerpá svou energii a sílu z něčeho jiného. Jeden potřebuje ke své práci naprostý klid, jiný příjemnou hudbu, někdo něco na zub a jiný přírodu, zvířátka, ptáky. Co však velmi inspiruje každého, je pobyt v milé společnosti stejně naladěných, chápajících a souznících osob. Nemůže být nic lepšího, než vnímající člověk, který stojí proti vám, naslouchá, ptá se, vnímá vaše starosti, problémy a co víc, snaží se je s vami vyřešit. Ideální stav nenajdeme, ale pokud máme ve svých životech alespoň jednu takto spřízněnou a inspirující osobu, vyhráli jsme. Minimálně ona je schopna nás chápat, brát takové, jací jsme, být tady, být tam a být múzou, inspirací a podnětem. Já ve svém okolí mám hned několik takových osob, jsem za ně vdečná a každý den děkuji, že jsou to mí andělé a strážci! Ještě že vás mám .... Bez vás bych nebyla, bez vás bych nežila! Vždyť člověk bez cíle a naděje, je jako loď bez kormidla!

Inspirativní sobotu všem...

Nečekaná

Některé chvíle v životě přijdou, aniž si uvědomíme, že přišly. Jiné se zase vlečou a my trpělivě čekáme, až přejdou a bude zase klid a pohoda. Některé momenty jsou tak nečekané, že si v první chvíli ani nestačíme uvědomit, co se děje a ono se děje. Jiné očekáváme a ony nejdou, nebo nejsou k utišení.Co je lepší? Asi to, že dostaneme více, než očekáváme. Nečekejme, že něco přijde a snažme se věci předpokládat, nebo alespoň se na ně tolik neupínat, aby případné zklamání nebylo drtivé. Určitě je fajn, dostat něco, co neočekáváme, o čem víme, že by mohlo přijít, ale nemáme dost jistoty a podpory, proto váháme.... No a když se nakonec stane a ono to nečekaně přijde, to je pak radosti, úsměvů, pohody, klidu a vyrovnanosti! Proto přeji, aby nečekaného bylo více, než očekávaného a radostné převážilo nad zklamáním.

Krásný nečekaně deštivý a radostně vyrovnaný pátek všem!

Povětrná

Vítr fučí, déšť se valí, já si říkám kam to spěje, že se nám to jaro směje. Zima kouká ze všech stran, já se ještě nechystám, usnout, skončit, přestat vát, jít si jen tak užívat. Jaro může počkat v koutě, možná s ním i malé kotě. Malý pejsek, malé house, pořád ještě nehrnout se z peřin ven a k jaru skok, možná až tak napřesrok. Možná zítra, možná dnes, přijde ještě mrazíček, za chviličku budem mít krásný, teplý májíček! Vlahý, slunný, veselý, budeme venku i v neděli. Budem venku pobíhat, jaro, léto užívat. Slunce bude zase hřát, vítr půjde rychle spát. My si hezky užijem, krásný víkend, každý den....

Povětrné povětří, ať nám vše vyšetří!

Záplavová

Záplava květů, příval informací, lavina sněhu, potopa či vodní smršť. Množí se nám vše, nač si jen vzpomeneme. Je to pěkný pocit vědět, že si můžeme vybírat, co se však stane ve chvíli, kdy je výběr až příliš velký? Může dojít k zahlcení, přehřátí, zasypání, přeplnění, až totálnímu kolapsu! Než to nechat dojít až tak daleko, raději vybírat, plánovat, udržovat a přiměřeně užívat. Nic se nemá přehánět, všechno se má dělat s nejlepším vědomím i svědomím s tím, že je nutné myslet i na zadní kolečka. Proto se vybavte jen tím, co opravdu budete potřebovat, zkuste se oprostit o všeho přes pomyslnou čáru a uvidíte, že život bude hned veselejší!

Krásný zaplavený svět bez zahlcení....

Převlékací

Tak jako se had svléká z kůže, tak se i já občas toužím dostat z té své vlastní. Bylo by to fajn odhodit své tělo, svou kůži, převléknout se do nového těla a jít zase dál. Čím více člověk stárne, tím více si uvědomuje, jak moc potřebuje mladistvou energii, mladistvé tělo, i když mladou duši stále má. Co je nám to platné, že v duši se cítíme na sotva odrostlí pubertě, když tělo už má své čtyři křížky, ohebnost a pružnost je dávno pryč! Proto bych se chtěla převléknout do mladšího těla, život by byl najednou lehčí, barevnější, veselejší. Tak se alespoň zkusím převléknout uvnitř, pustím barevnost do svého nitra a možná i já rozkvetu, jako to krásné poupě na jaře.... A koloběh může začít!

Důstojné převlékání, bez křivení páteře, jen s dobrým koncem po celý zbytek dne...

Pondělní

Pondělní nálada je vždy stejná, po víkendu člověku chvíli trvá, než se nastartuje a pak už jen jede, jede a jede... Ne jinak tomu bylo i dnes, jen ještě s trošičkou stresu, drobných upřesnění a zajímavých zjištění. Možná se může zdát, že pondělí je dnem, který nemá své příznivce, ale určitě se najde i spousta těch, kteří se těší na každé další ráno. Bez ohledu na den, hodinu, roční období i společnost. Jasně jsou rána, která víte, že není problém, pak ta neutrální. Hodně je i rán, kdy si říkáte, aby už byl zase večer. Ať už je za mnou ten hrozivý mumraj a ruch. Ale i tyto dny musí člověk zažít, aby si dokázal vážit dnů, které jsou bezproblémové, vše jde jak má a všude vládne příjemná atmosféra. Ano i taková jsou pondělí rána, plná radosti, úsměvů, pohody a bzrského vstávání...

Každý den ať svítí slunce a hřeje naše srdce!

Maminka

Moje milá maminka, je krásná jak květinka, Je plná opory a nic ji nikdy nebolí. Je se mnou, je při mě, v létě i v zimě. Je mojí radostí, je mojí vílou, má ráda veselí, modrou i bílou... Srdce má na dlani, každému rozumí, ve všem si poradí, vždy zná správné pořadí. Je prostě jediná a je mým andělem, který vždy bude spjat se mnou i mým tělem. Děkuji maminko, mám Tě moc ráda, bez Tebe bych neměla žádného kamaráda! Děkuji za přístav lásky a bezpečí, s Tebou jde vždycky vše v klidu a bez řečí... Jsi mojí potravou, jsi mojí láskou, teplem zde na zemi, s Tebou mám smysl i kořeny!

Rodičovská

Být rodičem je ta nejkrásnější věc na světě. Náročná, zábavná, hravá, vyčerpávající a úsměvná zároveň. Od prvních projevů malého tvorečka, až po sledování dospěláka, jdoucího svým životem. Co je však ještě zázračnější? Když se sejdou tři generace - prarodiče - rodiče - děti. V tu chvíli se snoubí na jednom místě zdravá naivita, radost z dalšího zážitku, moudrost stáří a ryzí pochopení pro zralou i nevycválanou náladu... To chytí za srdce a plně zahřeje, v tom je totiž kus štěstí i životní naděje. Že věci jsou jak mají být a v mé duši, mysli je už jen klid. Ať tyto momenty vyplavou ve chvílích, kdy bude těžko, kdy bude strach, protože dokáží vše přeměnit jen v popel a prach! Rodiče zůstanou rodiči stále, i když už děťátko není tak malé. Jen rodič pochopí starosti, radosti, je tady pro Tebe v dobru i při zlosti. Je tady, je všude, je v každém z nás. Aby nám pomohl, vždycky a zas!

Krásný rodičovský den všem....

Žirafková

Specifické hnědé fleky, dlouhý krk, ladné pohyby, oči černé jako trnky, řasy dlouhé, jako od modelky a k tomu mlsný dlouhý jazyk. Výška mezi 3,5 až 5,5 metry, rohovité růžky, prostě africká krása v celé své majestátnosti. Není elegantnějšího zvířete na světě, než žirafa. Máte představu, co se stane, když můžete tato majestátní zvířata krmit přímo... ruku na čumák... oko v oko... Nádhera, je jediné, co na to říct!

Žirafy a žirafky, jsou jich plné oči, od teď stále budu mít je v srdci!

Cílová

Hluboká pravda se skrývá v každém z nás, víme jak se postavit k životu. Víme co dělat, aby věci kolem byly lepší, příjemnější, laskavější. A přesto nedokážeme své pravdy ukazovat, za pravdu se prát a být těmi, kým bychom byli, kdyby pravda byla tam, kde být má. Nalháváme si, vylepšujeme se, nekriticky pohlížíme na svět. Nebo naopak jsme k sobě příliš tvrdí, vidíme se k černých barvách a vše kolem nás vnímáme pesimisticky. Jak z toho věčného koloběhu, jak smíchat oba přístupy a vytvořit ideál? Těžko radit, snad jen ve chvílích pesimismu se pokusit usmát a při přílišném nadšení zase nezaškodí trocha reality. Ať tak, či tak vždy buďme s naší hlubokou pravdou, která jediná nás dokáže vést správnými cestami k vytýčeným cílům!

Růžové brýle s tmavými obláčky, ať život je krásný i s mráčky....

Válečná

Neustálá hrozba válečného konfliktu, valící se na nás ze všech médií. Válečný stav a představy hrůzy jsou něčím, co nechce rozhodně zažít nikdo s nás. Proč potom neděláme něco víc pro obyčejné lidi, děti, maminky a matky, které jsou uvězněny v moci mužského principu? Proč nezvedneme hlavy a nekřičíme, že moderní svět přeci nemůže dopustit válečný konflikt? Uvědomujeme si vůbec, jaké by to mohlo mít důsledky pro každého z nás? Vím, že je to těžkě a vím, že se člověku z pohodli jeho domova nechtějí řešit nějaké daleko vzdálené problémy cizích lidí. Ale přesto bychom měli pozvednout hlavy, uchopit své hlasy a křičet, aby nás bylo slyšet až tam nahoře. Nebojujeme za někoho ve vzdálené zemi, ale bojujeme za člověka, za lidstvo, za každého z nás! Zkusme na chvíli zapomenout na naše pohodlné životy a bojujme...

Bojovnou náladou proti zlobě a nenávisti!

Bilanční

Balancuji, pročítám, srovnávám a počítám. Hlavu už mám  plnou písmen, musí ven a pravdu říct. Ruce běží, ťukají, slova pravdy říkají. Něco se nám povedlo, něco zase nesedlo, přesto dobrý pocit mám, že nidko z nás už není sám. Každý už zná kousek pravdy, ale určitě to není navždy.... Škola skončí, přijde život a tam se jistě ukáže, kdo může, kdo musí a kdo zapláče. Já jen doufám, přeju si, aby každý našel místo, našel sebe, našel své soukromé nebe. Ať už vzdušné, nebo pevné, vždycky jen to co mu sekne! Každému ať slunce svítí a všude ať kvete kvítí! Bilance jsou uzavřené a dveře do budoucna otevřené....

Dokud žiješ, uč se a nečekej, že moudrost přinese až stáří!

Přehlídková

Většina lidí vnímá krásu jako něco vyjímečného, něco co jiného staví do pozice zvláštnosti a jedinečnosti. Mnohdy si neuvědomujeme, že krása není něco, co má jen pár vyvolených, ale krása je všude kolem nás. Krásou není jen žena na přehlídkovém mole, krásou může být okamžik zrození, může jím být polibek, pohlazení. Krásnou je probouzející se příroda, dech beroucí pohled z koše letícího balónu, poletující motýli, kvetoucí rostliny.... Krásu má i každý z nás, někdo ji skrývá před okolím, někdo ji hrdě dává na odiv. Na každičké jednotlivosti, člověku, věci je něco, co je krásné. Piha, úsměv, oči, stisk ruky, tělo, mírná povaha, vždy připravená pomocná ruka! Důležité je se dobře dívat, naslouchat a vnímat. Ztišme se, krása přichází....

Krása je symbolem s mnoha významy, stačí se jen dívat.

Vlaková

Vlak se šine krajinou, já si vnitřně zpívám. Na svět z okna se jen dívám. Tu se mihne řeka, tu zas pole vzkvétá, tu je strom a tam je dům, možná patří i mým snům.... Těším se jak den se vine, nebojím se že pomine, zítra budu zase tam, kam teď tak rychle spěchám. Zase budu cítit smích, ve svých vlasech vzduch a onen krásný přírodní vzruch! Jen mít dneska oči dokořán, aby se radost dostala do všech ran. Aby zítra, pořád, panoval v mé duši onen vzájemný řád!

Krásné výletnické nedělní odpoledne....

Spřízněná

Déšť se snáší z oblohy, pomalu padá na zem. Já tu sedím, dívám se z okna a je mi blaze. Dešťové kapičky se rychle pohybují po skle, jedna předhání druhou. Jakoby chtěly být spojené stuhou. Obloha zešedla, vítr se zvedá, já si však říkám, i deště je třeba... Příroda obleče zelený kabátek, ptáčci i zvířátka dají se do hrátek. Zvuky se rozezní lesy i louky, ptáci i zajíci budou si užívat máj. My sami spočinem, okem je neminem, budeme sledovat, až budou trénovat, skoky a přískoky, přes louky, potoky. Budeme sledovat brouky i mravence, budem je vyhánět z našeho kredence. Budeme spojeni s přírodou, se zemí, ať jsme si souzeni, ať jsme zas spříznění....

Jen příroda ví, co chce!

Prohlídková

Prohlédnout si krásné místo, dovědět se něco zajímavého, či poznat neznáme, to je jistě radostná věc. Ovšem prohlídka lékařská už tak příjemná není... Prevence se však nesmí zanedbat a je velmi důležité věnovat dostatečnou pozornost změnám, které mohou nastat. I drobná přehlédnutá změna může mít fatální následky. I přesto jsem docela skeptická k některým typům vyšetření. Jak mohou lékaři nalézt příčinu bolesti, když se snaží jít pouze po povrchu, nikoliv po příčině? Je možné zbavit se bolestí jen tím, že se necháme vyšetřit? Nemyslím si a proto moje skepse! Byť se mnohdy lékaři snaží, přesto nejsou schopni léčit vše. Jak například vyléčit lidskou duši napadenou morem strachu, lidské zloby a nenávisti? Jak pomoci člověku, který navenek prospívá a uvnitř hyne? Jak zabránit bolesti způsobené stresem okolního světa? Jednoduché to není, lék neexistuje, snad jen vůle samotného člověka jít, žít a být lepším, klidnějším, vyrovnanějším. Možná snaha a chuť získat kvalitnější život přinese lepší ovoce, než obrovská fúra léků. Proto zkusme se k sobě chovat lépe, neotravujme si navzájem životy a buďme připraveni pomoci. Nikdy totiž nevíme, kdy budeme sami potřebovat pomocnou ruku, tlapku, pacičku...

Pacičku k pacičce, tlapičku k tlapičce, silná je vůle i v hlavičce!

Hesla

Zvolit si správný cíl. Vytvořit správné pole. Obsáhnout důležitý prostor. Úderně a vpřed, tam je jiný svět! Hesla která směřují, ale mnohdy nestačí. Malinko stačí a drobnost může změnit běh života, běh dějin, chod domácnosti. Dávat věcem jejich pravá jména je podstané. Nezakrývat nic a nezamlčovat pravdu je podstatou kvalitního života člověka. Ideálně pokud dokážeme na začátku každé ze svých cest vidět možnosti a varianty, které se nám otevírají. Pokud ovšem zastíráme podstatu, dáváme si falešné naděje, pak nikdy nedojdeme tam, kam dojít chceme. Ano dávejme věcem správný cíl, volme to, co je podstatné pro naše posuny, ale vždy s ohledem, co to přinese, resp. může přinést i našemu okolí....

Hesla bez moci a moc s pomocí na prvního máje všem!