Zastesklo se mi!

Zastesklo se mi po moři, po slunci, po dětství, po prvním dotyku, po kráse Tvého úsměvu. Chtěla bych vrátit se, ponořit do smíchu, vytvořit klidný den, bez zloby, bez hříchu. Popustit myšlenky, otevřít srdce, zachytit vánek, co čechrá mi ruce! Veselá, radostná, krásná i přínosná, taková je nálada po níž si stýskám. Věřím však, že pevnou půdu opět pod své nohy získám!

Nostalgické stýskání a radostná získání po celý den...

Otevřená

Otevřené dveře, otevřená okna, otevřená srdce, otevřená věda.... Otevřenost boří pevnost, dává plnou svobodu, říkám si však co má přednost? Přístup, postup, radost, moudrost byly vždycky podstatou. Proč však dnešní věda chce být uzavřenou komnatou? Netuším a doufám jen, že recenzovaných článků budeme mít plnou žeň! Že budeme otevření všichni spolu, muži, ženy! Děti ty se připojí k mamince a tátovi. Potom budem krásně žít, ve svých hlavách radost, mír a klid.... Volné dny i volné noci, vždycky plně ku pomoci. Vždycky plně otevření, ať se všichni krásně kření. Je to jedno, je to fakt, hlavně, když je to tak!

Otevřenost s volností, hlavu plnou radostí...

Slova

Světem jdeme, putujeme, sbíráme informace, rosteme, stárneme. Každodenní koloběh je plný slov, která říkáme - pořádně se oblékni venku je zima, už jsi svačil, co budeš chtít s sebou ven, půjdeme nakoupit, uděláme úkoly, přestaň si hrát. Slova plná povinností, starostí, zvládání a posouvání. Neměli bychom více říkat slova láskyplnná, radostná, milostná - mám tě ráda, jsi můj velký kluk, tedy tobě to jde, no vidíš, už to umíš, čteš hezky, pojď mi ještě něco přečíst.... Těmito slovy rosteme, sílíme, kveteme, dáváme svou důvěru do rukou jiných. Možná proto jsme rádi se svými blízkými, kteří nám dávají kouzelná slova, posilují naši důvěru a kladou radostné pocity to našich srdcí! Nic nepotěší víc, než krásné slovo, nic neublíží víc, než kruté slovo! Važme slova, zasazujme radost a vynechejme krutost, zlobu a nenávist.... Jen příjemné slovo je útulným prostorem pro život každého z nás!



Mluvte tam, kde je to třeba a mlčte vždy, když jazyk utíká před rozumem....

 

Semínko duše

Vše má svůj prapočátek, vše má svůj původ. Od semínka zasazeného do hlíny se odvíjí velké příběhy stromů, rostlin, květin či bylin. Také každičký z nás je zrozencem semínka,  které bylo uloženo do úrodné půdy.... Každá vlastnost pochází od semínka a je s ním bytostně spjatá. Máme všechno v sobě a jen na nás je, zda bude naše duše čistá, krásná a dá vyrůst nádhernosti lidského stvoření. Opatrujte svá semínka, chraňte je a zasazujte jen tam, kde mají šanci vyrůst a vytvářet clonu proti zlobě, nenávisti a zášti! Každý jedinec, každý je základem, půdou i úrodou. Vše se v nás mísí a tvoří, někdy i boří, bolí a hoří. Důležité však je zachovat ta semínka duše, která mohou, můžou a musí růst!

Vědomé zasazení a úrodnou sklizeň...

Dar největší

Není na světě člověka, který by ve svém životě nepotkal jiného, zlého, zlomyslného a škodu páchajícího člověka. Málokdo je připraven na tento typ zákeřného útoku, který většinou pochází od těch nejbližších, těch, které nazývate přáteli, kamarády. Většinou jsme natolik zaskočeni, že v první chvíli se dokážeme pouze stáhnout do sebe, obráti svou duši a tělo před zlobou a zákeřností. Jiný projde plynule do protiútoku a zlého člověka dostane argumenty a zpětnými otázkami. Způsob agresivní, přesto účinný. Přemýšlivému člověku zůstane v duši šrám, přehrává si situaci pořád dokola a přemýšlí. Proč se to stalo, proč mě nemá někdo rád, proč se dostávám do konfliktu s jinými? Můžu za to já, nebo si agresor vybíjí svou zlost? Těžko říct, ještě hůře radit. Co však vím, je že neexistuje zlý člověk, zlé zvíře, zlý kamarád.... Zlo není zlem, ale neuspokojivou úrovní štěstí! Mějme proto na paměti, že největším darem člověka je dobrota, štěstí, láska. Ovšem pouze s vědomím jejího darování a předávání....

Darujte a získávejte, žijte a radujte se po celý den!

Plynoucí

Odnikud nikam,
sedím a čekám.
Čekám a mlčím,
i tímto se učím.

Učím se, těším se,
klid v duši mám,
poslední hodiny,
rychle počítám....

Co stojí neteče,
rychle to uteče,
budeme tady stát,
a na vše dobré vzpomínat.

Budeme zpívat,
budeme hrát,
budem se radovat
i tancovat!

Jen tak se podaří,
že každý zazáří,
že bude kouzelný
poslední den,
s láskou a radostí,
bude jako sen....

Hitovky

Zlatá osmdesátá, zlatá puberta, zlaté dospívání... Mnohdy provázené těžkými vzestupy a pády, rozhodně však plné dobré hudby, výborných hitů, které ani skoro po pětadvaceti letech neztratily nic na své aktuálnosti. Stále přehráváme reklamu na ticho, držíme si místo a přemítáme o tom, že je to ve hvězdách! Stále je dost nesmělých, toužících po posledním dobrém děvčeti a radostných z toho, že jsem když jsi se mnou. Nebo s prosbou na rtech necestuj tím vlakem, budu jedním kabátem, jednou kůží, jednou tváří. Ano, jistě zní to povědomě, jako by to bylo včera.... Je potřeba se vracet, je dobré si připomínat, zpívat, radovat se a být! Díky tomu jsme opět puberťáky, s pocitem, že všechno je před námi a všechno bude jak si budem přát.... Nacházejme, vracejme se a vzpomínejme, jen tak budeme vědět, že to co jsme prožili není ztraceno, je možné se k tomu vracet a prožívat znovu!

Dobré hity a ještě lepší vzpomínky pro celý zbytek dne....

Rozdělovací

Už dávní vládcové věděli, že pro dobré výsledky je potřeba dobré organizace. Ideálně přijmi, rozděl a panuj! Není nutné být a vědět vše, je ovšem nutné umět práci správně rozdělit a určit, kdo za sco zodpovídá. Pokud je dobrý tým a dobrá snaha pracovat na společném úsilí, pak se rozdělení podaří a výsledkem jsou úžasná díla. Také se těším, až budu sklízet co jsem zasela, jen aby to nebylo jen býlí a pýr. No možná i netopýr, ale toho bych brala, určitě by se stal mým kamarádem a o mouchy bychom se podělili. Tak hurá, hurá, hurá a práce je míň a míň....

Kvalitní rozdělení a ještě lepší výsledky po celý den!

Kam kráčíš?

Kam kráčíš, co si ráčíš, živote můj bláhový... To a jiné zmí mi hlavou a cítím se jak před popravou. Měla bych elánu plná být a s důvěrou hledět do budoucnosti. Nevím však jakých je potřeba ctností. Nevím, zda dovedu rychlou být a konečně najít svůj pověstný klid. Úsměv i radost, oči a starost, srdce a poznání, že nikde není zastání. Všechno se zvládne, všechno se spraví, mám přece Tebe. Mám přece nás a to je voda, led, sníh i mráz. To je to podstatné, kam kráčet mám, když půjdu s Vámi, půjdu i k nám....

Kráčejte s láskou za štěstím, vždy buďte sami sebou a s ním!

Velikonoční zajíček

Velikonoční zajíček, přišel si k nám pro klíček, přišel si k nám pro vajíčka, která snesla naše slepička. Přišel sám a přišel bos a krásný chlupatý měl nos. Bylo krásné zas jej mít, v duši rozhostil se klid. Bude zase jaro léto, když k nám přišel koledník, přejdeme i poledník. Budem zdraví, budem spolu, budem cucat vodu, kolu. Budem tady, budem tam a zajiček zase přijde k nám!

Krásné velikonoční pondělí a spoustu zajíčků!

Uňo-buňo

Hravá neděle, hravé dny, tak by měly vypadat všechny neděle... Více radosti, vzájemného učení, krásných zážitků, vody, tepla, smíchu. Příjemná procházka v nově rozkvetlé louce, bzučící čmeláčci, zurčící potok! Pak uno a kachny a zase smích. Tak by mělo to ve všech chalupách znít. Já, my a třicet dalších....

Hravý den s hravými bublinkami!

Společná práce

Společné činnosti jsou krásné radosti. A pokud je provádíme s těmi, kteří nám pomáhají rádi a s úsměvem, pak jde práce od ruky. Jeden drží, druhý hrabe, třetí nakládá a všechny provází dobrá nálada. Houpačka se houpá, sekačka vrčí a práce nám jen frčí.... Celý den se nezastavíme a pak si večer kachny postřílíme. A pka že člověk nerad pracuje a práce se mu vnucuje. My máme recept jediný, zapojte všechny členy rodiny. To pak dílo rychle ubíhá a ke svačince může být i kobliha. Všem chutná a další práce už je nutná... Proto s chutí do toho a pak půl i vše je hotovo!

Krásné společné chvíle bez nudy a při síle!

Zvířátkový ráj

Den se blíží ke konci, sluníčko pomalu kloní svou hlavu za kopce. Prožili jsme den plný aktivní práce na čerstvém vzduchu. Den prosluněný, legrační, hravý i radostný. Den, který ovšem přinesl i okouzlující a překvapivou večerní podívanou. To co nelze zažít nikde jinde, než v přírodě. Nejprve se pod lesem objevilo stádo srnců a srnek, pobíhaly a pásly se na louce. Po nějakém čase se dva nejodvážnější srnci odpojili od skupiny a ladnými skoky se ocitli na naší zahrádce, přímo pod oknem. A co víc? Beze strachu se začali pást... Podívaná k nezaplacení, divočina, ráj. A my? My jsme se zatajeným dechem pozorovali každičký chlup na srsti, drobné parůžky, bílé zadečky! Nádhery, která se vidí jen zřídka. No a aby divadlo bylo úplné, odkudsi se vynořil divoký králík, postál, popásl se, prohodil pár drobných zakmitání ušima a už byl pryč... Srnečci ho za chvíli následovali. I když s námi budou naše zvířátka pořád....

Zvířátkový den i noc všem!

Volné dny

Nakoupit, uklidit, nachystat, sbalit, ať už je město za námi. Svěží vzduch nám čechrá vlasy a my si říkáme, co všechno podnikeme, kam se podíváme a jak unikneme běžnému každodennímu shonu. Těšíme se na čas strávený společně u vyhřátých kamen, s dobrým vínem a úžasnými hrami, které umíme jen my. Kdo zná uno-kuno, kdo rád střílí kachny, střádá draky, hádá kdo, ten by si s námi užil. My si to také užijeme, rozhodně i mnohé zažijeme a hlavně budeme spolu. Otázkou totiž je, jak dlouho ještě potrvá, že zase budeme jen my dva. Budeme vzpomínat a čekat, až se k nám přidá naše mládí.... Proto hurááá z města, hurááá pryč a prázdniny můžou začít!

Krásné volné dny všem....

Prázdnota

Plno lidí kolem mě a přesto mám pocit naprosté prázdnoty, nicoty. Co může být horšího, než se pohybovat světem, být a vlastně neexistovat. Ve chvílích, jako je tato není vůbec snadné mít směr, mít chuť, mít... Jediným východiskem z pustoty lidského prostoru je to, co tady je, co máme každý v sobě, co nám dává sílu zvednout se a jít. Bojovat za své místo na světě, plnit barvami okolí, křičet, zpívat, tancovat, radovat se a milovat. Nejen láska sebestředná, ale i láska kolemjdoucí je to, co může zahlušit prázdnotu všedních dní. Udělat přítrž špatným myšlenkám a navodit pocit jedinečnosti, krásy a radosti. Zahoďte svou prázdnotu, naplňte srdce láskou, nabarvěte svět a buďte s těmi, kteří vás mají rádi. Jen to je smyslem našich životů, jen proto stojí za to jít, žít, být!

Plnou prázdnotu a prázdnou plnost věcí hmotných i nehmotných....

Hmota a duše

Vyšla si jednou do světa čistá duše. Řakla si zcela jednoduše. Půjdu světem, pujdu tam, kde lásku, štestí uvídám. Duše krásná, duše čistá, hmotným světem procházela. Věci nechci, nesbírám, to není můj vysněný chrám. Já se toužím toulat světem, ať je říjen, duben či květen. Na hmotném mi nesejde, to mě nikam nevede. Jediné já přání mám, ať nikdy nezůstává nikdo sám. Ať je moje, tvoje, naše, vše co láskou protíná se. Ať se vrátí, ať je s námi, nebe plné slunce, hvězd. Ať se máme stále rádi, ať je s námi stáří i mládí, ať nás hmota netíží a život je bez obtíží. Ať jsme spolu ty, já, my, pak zvládneme i nejhorší šrámy. Spolu půjdem světem dál, i kdyby vítr hodně vál. Projdem světem, čisté duše, Ty, já i dítě naše...

Duše bez hmoty, je jak kámen bez boty!

Hledací

Hledání je podstatná činnost, která nás provází na cestě životem. Od dětských krůčků hledáme oporu, silnou ruku, která nás podrží, úkryt, kamarády, radost, sladkosti, lásku, vzájemné porozumění. Každým dnem hledáme své já, svou druhou část, svou radost, své životní poslání, své nadání, svou naději na lepší život, místo domova. Hledat je totiž cestou moudrých lidí, kteří ví, že hledáním ztrácíme mnohé falešné iluze a otevíráme oči pravdě. Hledáním se dozvídáme, věděním pak dospíváme. A pokud se nám podaří ještě milovat kolem sebe vše, nač narazíme, vydali jsme se cestou moudrosti a požehnanosti. Jen ten, který hledá najde, jen ten, který doufá, bude vyslušen, jen ten, kdo miluje, bude milován. Chápající hledající je poženáním každého, koho potká. Proto mějme oči a srdce otevřená dokořán, jen tak najdeme to, co je moudré a krásné.

Hledání netušených obzorů, v našem i jiném prostoru po celý dnešní den!

Výroční

Léta zvolna ubíhají,
a nám roky přibývají.

Jako včera zdá se být,
na duši ten krásný klid,
který vstoupil s Tebou ke mně,
když autobus se řítil ve tmě,
do města a do dáli,
je div, že jsme se poznali.

Uběhl už nějaký ten pátek,
a my pořád slavíme tento náš svátek.
Aprílová třiníctka,
stala se nám osudnou,
od té doby jsem tu já i s Tebou!

Díky za všechna ta léta,
kdy se mi vedle Tebe dobře vzkvétá,
kdy jsi tu byl pro mě, pro nás,
ať bylo větrno, slunečno či velký mráz.

Přeji Tobě, sobě, nám,
ať radost, štěstí rozdávám,
ať každý rok je rokem lásky
a společně nám přibývají vrásky,
z lásky!

Díky za to, že sis mě našel, i za těch krásných společných dvacet jedna let! 

Vzájemné souznění

Jistě znáte ty drobné a prchavé chvilky vzájemného souznění, které byste za nic na světě nevyměnili. Drobné pohlazení, společný pohled, úsměv, dlouhé šlapání do kopců, krásný návrat domů. Drobnosti, které často bereme jako samozřejmost a přesto obrovské věci, bez kterých bychom nebyli my tím, čím jsme. To že se máme kam vrátit, uvědomění si postupného přerodu z dítěte do dospělého člověka, který přebírá zodpovědnost za sebe, své děti a také své rodiče. Z pohledu lidského života věci velmi podstatné a přesto tak často opomíjené. Zastavme své kroky, pokusme si vrýt do paměti ty drobné chvilky vzájemného souznění, protože jen díky nim budeme jednou schopni čelit dalším životním výzvám! Jen díky vzájemnosti, svornosti, radosti z drobných společných okamžiků, pevného spojení s milovanými jsme schopni být, chtít, žít i snít...

Nechť ticho provází souznění a je tou nejkrásnější hudbou pro uši!

Identita

Shodný pohled na věci jsou důležitým faktorem rozvoje společnosti, jsou základem jednoty a svornosti při posuzování věcí. Jsou také důležitým faktorem při hledání nových cest a zachovávání přímé návaznosti na minulost. Máme řadu příkladů negativních projevů, které byly způsobeny ztrátou či popřením kulturní, společenské, etické či ekonomické identity národa a společnosti. Vzpomeňme na chvíle kdy jsme přesně věděli, že toto je naše identita, toto jsme my, při zachování minulosti i s pohledem do budoucnosti. A přesto přese všechno jsme museli svou identitu opustit, byla nám vnucena identita moderní, konzumní, globální. Je to ale to co chceme? Je to způsob, kterým můžeme jako společnost uspět? Nevím, ale spíše si při pohledu  zpátky říkám, že jsme popřeli mnohé z věcí, které byly dobré, správné a mohly mít šanci být s námi dál. Co bylo špatného na tvrzení, že rodina je základ života, že každý člověk musí mít práci, že lidé mají právo na vzdělání a společnost tvoří lidé? Proč jsme opustili hodnoty života v souladu s přírodou, s vesnicí? Proč jsme dopustili úpadek morálky a etiky ve společnosti? Proč je akceptováno, že jsou děti týrány, že se zvyšuje kriminalita, že roste nezakořeněnost mladých lidí? Je to správně? Nemyslím, člověk si má být vždy vědom svých kořenů, má si být vědom své identity, odkud přišel, co prochází a kam směřuje. Jen tak jsme totiž schopni usměrňovat sebe a mít požadavky na své okolí. Proto nebuďme lhostejní, bijme se za svou totožnost a pokusme se žít v intencích tady a teď, s vědomím důsledků příští čas....Vždyť i staré dřevo dělá dobrý oheň.

Ohnivě identický páteční večer všem!

Mravenečková

Ferda mravenec by jen koukal, co všechno je možné dokázat, zařídit, udělat, vyřídit, zpracovat, stihnout. A co teprve Brouk Pytlík, ten by mi úplně záviděl, s jakým nadhledem se vrhám do věcí, které tady jsou a musí se stihnout. Ať to stojí, co to stojí, já to udělám, nikdy se nevzdám a jdu dál! Jediné, co zatím ještě neumím, tak je poručit sobě, brát ohledy na signály svého těla. Každého a všechno ochráním, jen sebe nedokáži, otázkou je proč... Zkusím se zamyslet nad svým já a dám vědět. Teď jdu ale pokračovat ve své mravenčí práci a do večera to mám hotovo!

Krásný puntikovaný den...

Vzpomínková

Uběhla už pěkná řádka let, co jsem potkala toho nejbáječnějšího chlapa na světě. Ten úžasný kluk se se mnou seznámil při jedné úterní cestě autobusem, postupně jsme spolu objevovali svět, krásy zamilovanosti a radostí. Byli jsme spolu, prožívali jsme mnohá dobrodružství, plánovali a nakonec se i vzali. To všechno v kulisách města našeho studia, které se tím vepsalo do našich srdcí, jako město radostných chvil. Dnes jsem procházela známými ulicemi, kolem průčelí domů, vzpomínala na kradmé polibky mezi tramvajemi, drobné květinky a pocity bezstarostnosti se na okamžik vrátily. Čas plynul najednou úplně jinak, bezstarostněji, volněji a s pocitem, že vše je přede mnou a nic není problém. Vím, že realitu nezastavíme, je tady, musíme jí čelit. Proto je fajn občas se vrátit do krajin svého mládí, kdy světlá budoucnost byla jediným možným řešením. Díky za ten příjemný návrat a díky za to že jsi stále se mnou. Sice už nehoníme tramvaje, ale květinku mi pořád nosíš rád!

Uchovejme vzpomínky a probuďme je tehdy, až bude potřeba... 

Oprava

Jsou v životě člověka věci, které opravit může. Pak je řada těch, které opravit musí a nemalé procento zůstane navždy neopraveno. Je fajn vnímat podněty a nápady k opravám jako přínos pro naší práci, pro osobní rozvoj. Tím, že se dozvíte, že někde děláte chybu, že máte něco špatně či nepřesně, ještě nekončí svět... Každá chyba se dá napravit a každý člověk má právo chybovat. Jsme jenom lidé s určitým pohledem na život a svět. Jiný člověk znamená jiný pohled. Proto máme pestrost, barevnost, různorodost, která nás má vést, pomáhat, opravovat, usměrňovat. Sami dokážeme životem projít jen do té míry, kam si sami troufneme. Jen díky konfrontaci s okolím rosteme, kveteme, stárneme, zrajeme, chybujeme a napravujeme....

Opravu opravy a nápravu nápravy pro další úpravy!

Hodnota člověka

V čem ktví hodnota člověka? Je uložena v jeho dovednostech, znalostech, schopnostech, činnostech, hlavě, těle, chování, povaze? Tisíc lidí, s tisíci názory a žádný není úplně správný, ani špatný. Důležité je vědomí, že jsme a to samo o sobě je naší hodnotou... Čím více jsme tu pro druhé, tím větší máme hodnotu! Sama naše hodnota je vysoká, ale pouze tím, kolik dokážeme rozdat lásky, přátelství, radosti, spokojenosti, úsměvů či pochopení, tolikrát jsme lidmi. Můžeme žít pro sebe, ale to je sobecké, můžeme žít pro práci, která nám dává vláhu, ale může nás i utopit. Co však musíme, je najít sami sebe, respekt ke všem svým kvalitám i nedostatkům. My sami jsme studnicemi moudrosti, radosti a lásky a je jen na nás, v jaké hodnoty vše proměníme. Vyrosteme do nádherného košatého a silného stromu, který bude svou korunou poskytovat stín, svými květy dělat radost a plody poskytovat potravu. Nebo z nás bude břečťan přimknutý k jinému stromu, budeme si brát jeho vláhu, budeme růst a stínit v dalším růstu? Sami volíme, sami vybíráme, sami rosteme a kveteme.... I zde platí, čím více rozdáme, tím více se nám jednou vrátí. Proto spojte hrst trpělivosti, trochu umu a tvořte ten nejhodnotnější pilíř života!

Stabilní, odhodlané a vyrovanané hodnoty každému...

Volná

Volná jako pták, chodím bytem sem a tam. V duši splín a zmatek, co to všechno znamená? Proč se pořád ptám co bude dál, dnes by měl být velký bál. Dnes bych měla volnou být, v těle i na duši klid. Přesto nevím, pořád váhám, měla bych se podřídit mým snahám. Sáhnout výš a lepší být, na duši by byl jen klid! Dá se zvládnout ruch a spěch, aniž bych si řekla teď? Dnes je správný den i čas, udělat to musím zas, dokončit svá díla, aby znovu byla, aby zas tu byla. Čas je se mnou, čas je zde, jen mé oko už není volné. Mám jej plné zázraků, od kola i od mraků. Slunce také vysvitne a mou hlavou prokmitne, to je to co musí být, abych měla v duši klid!

Volnost na duši i na těle, moji milí přátelé....

Jarní úklid

Jaro už je v plném proudu, blíží se i Velikonoční svátky, tak je potřeba se pustit do úklidu v bytě. Ano každý najde tu správnou chvíli, kdy ví, že je potřeba uklidit, zbavit se nánosu staré špíny, vyhodit nepotřebné věci, uspořádat šaty ve skříních. Moje chvíle nastala právě dnes... Úplně cítím, jak se mám lehký pocit na duši, když vím, že jsem uklidila a zároveň se zbavila řady věcí. Je to i o pocitu, protože každým hmotným prvkem odevzdáváme světu i něco nehmotné energie, pročišťuje tělo i duši. Tato očista je velmi důležitá a neměli bych na ni zapomínat, a to i v případě, že úklid nemáme rádi.... Je nutné uklízet v sobě, kolem sebe i u druhých, protože jen tak bude čistý stůl pro další, nové, kouzelné zážitky a dobrodružství!

Pořádné vyčištění všeho a všech...

Rande s Andersenem

Těmito slovy začíná příběh dnešního dne, který zažívám a upřímně prožívám. Od samotného rána se mi honí hlavou, co všechno zažiju, jak si vše užiju a jaké to vlastně bude. Není to sice schůzka na slepo, přesto nevím, co mě čeká. Těším se a zároveň mám obrovskou trému, jako kdyby to dnešní rande bylo poprvé. A věřte není, ještě to není tak dávno, kdy jsem prožívala stejné pocity, snažila jsem se nemyslet, co přinese večer, nedělat si velké plány a naděje. A přesto přese všechno je to dnes jiné. Možná tím, že se už tak dlouho známe, možná tím, že už jsme tak dlouho spolu a možná je to něčím jiným. Hlavní je, že se to konečně podařilo, že nebudeme jen vedle sebe, ale konečně budeme i spolu. Jen ty a já, jen my dva. My dva a nekonečný vesmír plný slov, písmen, vět a příběhů. Nezabloudíme, cosi magického bude s námi, cosi magického je v nás! Najdeme se, potkáme a ostatní už odnes čas...

Ať síla lásky, která nás stvořila, nás také vždy a všude ochrání, milý Andersene!

Psací

Už jste to také někdy zažili? Píšete, píšete, tvoříte a najednou se nestačíte divit, co všechno vidíte. To jsem opravdu napsala já? To nemůže být pravda! A přesto, nezaměnitelný rukopis, přesně střižená slova, která jakoby nám padala do klína. I tak něajk může vypadat psaní závěrečné práce, která už už klepe na dveře. Je to tak, nic se nedá odkládat a všechno má svůj konec. Ten můj se také blíží, s každým dnem je blíž a blíž, proto napnu všechny svaly, napřímím se, vtrhnu do problému jako uragán a bude to tu! Pak přijde kratičký oddech, znovu velký nádech, hlubový výdech a jako mávnutím kouzelného proutku se zrodí to, co očekávám, v co věřím a na co se těším!

Psací nápady plné dobrých myšlenek...

Veverková

Celý život jste si mysleli, že jste člověk a najedou jste veverka? Ano i to se v našich životech stává. Někdy jsou to chvilkové záležitosti, jindy dlouhodobý proces... Někdy se ráno probudíte a víte, že člověčina je vám vzdálená, toužíte být jiným tvorem. Jindy zase přesně víte, že vaše já je tím nejlepším, co vas mohlo potkat. Někdy zase stačí pouhé oblečení a najednou jste veverka. Ráno u skříně jste byli pouze spěchající mamka, která se snaží co nejrychleji zvládnout všechny ranní procesy. A za minutku jste veverka! Nevěříte a přesto je to tak! Já jsem toho živým důkazem. Ještě v nedbalkách jsem to byla já, v oblečení už někdo jiný. A pak že se nedějí zázraky! Ty jsou všude kolem nás, provází nás každý den i každičký okamžik. Proto je dobré si všímat i maličkostí a drobností. Ty totiž dělají to krásné, to úžasné, to voňavé, to radostné, prostě TO!

Veverčí den a oříškovou noc všem ....

Nové horizonty

Asi jako každý člověk jsem zvědavá, co mi přinese budoucnost. Mnohdy jsem docela překvapená, co všechno bych měla podle předpovědí zažít a co už určitě nestihnu. Sama vím, že představy barevné budoucnosti plné lásky, vzájemnosti, společného soužití a radosti jsou nesplnitelné. Když pozoruji lidský svět kolem sebe, mám pocit, že pouze ten, kdo je dravý, ten, kdo je silný, ten, kdo má ostré lokty, jen ten může uspět. Slušný člověk, s málem sebedůvěry a mnohými pocity prázdnosti z konzumní společnosti, se jen tak pohybuje, bloumá světem a čeká. Na co, to mnohdy ani sám neví, ale čeká, že přijde vyšší síla, zasáhne a i on se bude mít líp. Ale bude, bude mít někdy před sebou slibné, krásné, barevné, nové a úžasné horizonty? Může spatřit, co mu kreslí jeho budoucnost, myslím, že může. Naší nadějí jsou naše děti, jen ty mají šanci změnit to, co my dospělí již nesvedeme! Milujme své děti, dejme jim jejich prostor k růstu a ony nám to stonásobně vrátí...

Nová dětství i dějství pro budoucnost!