Růžová

Poklidné vstávání plné chutí a čerstvého pečiva. Po dvou dnech zvedáme kotvy a míříme z Krkonoš dál. Plány jsou celkem jasné, stejně jako cíl. Jediné, co se nám může pokazit je počasí. To ovšem nepřekazí naši náladu a tak přes Mimoň a Doksy dorážíme k Máchovu jezeru. Hynek, Vilém ani Jarmila zde nejsou, ale turisté a snobská zíbava ano. Snad proto se jen rychle občerstvíme a pokračujeme do cíle dnešní cesty. Na Růžové se vybalíme a dojdeme až k rozhledně Růženka. Přes snahu shlédnutí mýdlárny Rubens, se s nepořízenou vracíme do 21, kde usedáme k večerní hostině. Zatoulaný zlatý retrívr nás nenechá na pochybách, že lásku lze vyčíst z očí. A ty psí, ty jsou opravdu nádherné...

Neboj se, věř a bez deště běž!

Mumlavská

Pochmurné ráno, oblaka nízko letí nad obzorem a my posíleni studenějším povětřím vyrážíme na výšlap. Lanovka nás vyveze na vrchol Čertovy hory, odkud už po svých pěkně šlapeme na Ručičky, Dvoračky až k Růženčině zahrádce. Trošku nás potrápí prudké stoupání, ale nakonec dojdeme až na vrchol. Po hřebeni pak již míříme k prameni Labe a zaslouženou baštu do Labské boudy. Odtud pak jdeme kolem Mumlavského potoka, který tiše bublá, přeskakuje přes kameny a kamínky. Po pár dalších zdolaných kilometrech dorazíme až k Mumlavskému vodopádu a také zpět do Harrachova. Notně unavení, ale šťastní z ujitých 23 kilometrů odpočíváme a plánujeme, co podnikeme zítra...

Těšit se ze společných cest a nechat se jen tak nést!

Jizerská

Další objevý den je za námi. Sluníčko svítilo a dusno se pokoušel o naše výkony. Přesto jsme nelenili a vyrazili do přírody. Ve vlahém ranním vzduchu jsme zdolali soutok Jizery a Jizerky. Nohy jsme nechali řádně promrznout ve studené vodě. Pak jsme zamířili směrem k jizerským rešeliništím a zpět. Cestou byly nádherné výhledy a mnoho úžasných drobností. Z Jizerky jsme vyrazili do Bedřichova. Byť jsme chtěli stylově proběhnout s KMB celou trať Jizerské 50, po zvážení vlastních sil, jsme raději vystoupali na rozhlednu Královec. Nepouštěli jsme se do větších akcí, neb by to mohlo špatně skončit. Pak nás čekal přesun zpět do Harrachova, kde se kluci vyjezdili na bobové dráze a společně jsme zažili manu burgerovou, masovou, mňamkovou. A že byl dne dlouhý?! Nevadilo. Vše bylo na svém místě a jak mělo být.

Jen tak si jít, pohodu zažít!

Spolčená

Konečně jsme se dočkali. Všechno je sbaleno, auto už čeká, my ještě naposledy zamáváme blízkým a můžeme vyrazit. V klidu, s rozvahou a patřičným respektem k dlouhým cestám. Pomalu ukrajujeme kilometry, míříme na sever a za dobrou svačinou. Posilněni, procvičeni, pomazleni s Rozárkou, jedeme dál. Hlad nás opět vyžene z auta a tak se opět posilníme. Každý po svém, ale zároveň všichni dohromady. Teď už máme síly, že bychom mohli skály lámat. Proto raději dobyjeme hrad Trosky a projdeme všemi možnými vyhlídkami v Českém Ráji. Pak už nám nic nebrání dojet až do cíle dnešní cesty. Harrachov, ubytování, pepsi, víno, jídlo... Dovolená je vážně fajn.

Užijte si dny, ať jsou společně kouzelný!

Podnikací

Poslední přípravy vrcholí. Věci se pomalinku hromadí a já si jen s těžkým srdcem říkám, kam tohle všechno poskládám. Dovolená se blíží a s ní také aktivní odpočinek a radostné objevování. Zatím objevujeme pouze vlastní kreativitu, s jakou se snažíme přemístit hromádky ze skříní a postelí do nachystaných tašek. Pytlíky a tašky, příruční zavazadla, boty, horské boty, tenisky, sandály, papuče, šampóny, mýdla, ručníky... Je toho dost, hromádky se kupí a postupně zjišťujeme, že všechno přemístit nezvládneme. Tak znovu, projít nachystané věci, vytřídit a rozdělit důležité od nedůležitého. Nač s sebou brát letní šaty a silonky? Vždyť jedeme za medvědy, vlky a slony. Máš pravdu, hned je vracím do skříně a je mi líp. Ale čochtánek a Baryho beru určitě, i kdybych měla doma nechat třeba ponožky, nebo několik triček. To raději budu za prasátko, ale bez nich nejedu! Tak fajn, taška to zvládla a my taky. Zítra vyrazíme a určitě se budeme mít krásně, i když necháme civilizaci za sebou.

Dobrodružství podnikat, to má každý medvěd rád!

Odhalená

Není tomu tak dávno, co jsme my sami byli na počátku našeho společného života. Plní lásky, romantických představ a snů, které jsme si chtěli splnit. Být těmi, kterými jsme chtěli a žít tak, jak se má. Uběhlo pár let, přibylo nemálo vrásek, láska se prohloubila a romantika je už jen v některých představách. Snad proto s nadějí hledíme do budoucnosti našich dětí, které jsou na onom pomyslném počátku. Začínají rozepínat křídla, připravují se ke skoku a za několik mál minut poletí. My zůstaneme pevně nohama na zemi, se zakloněnou hlavou k nebesům budeme držet palce, aby každé mávnutí křídly bylo radostné a bezbolestné. Budeme přístavem bezpečí, radosti a lásky, kde může spočinout každé unavené srdce a zklamaná duše. Budeme tu jeden pro druhého a ono jasné předsevzetí naplníne skutky i činy. Budem žít, věřit a těšit se z toho, co přinesou další dny, hodiny a roky...

Neboj se dalších dní, nejsou ty poslední!

Věžní

Nebojím se,
nemám sluhu,
léto jde mi
pěkně k duhu.

Na obloze slunce svit,
kolem okna pavoučí nit.
Na palouku už mě vítá,
včelička do pilně lítá.

Od rána až do noci,
teplo je nám na bocích,
trocha deště neškodí,
v něm se boty ochodí.

Dnes i zítra milý den,
se sluníčkem za oknem,
s klidem v duši,
co nám sluší,
i když oslík
nemá
uši.

A pak medvěd s medvíďaty,
je vždy v létě odpočatý,
proto běhá po lese,
všechno vždycky
unese.

Přejde dlouhé širé lány,
ať jsou volné,
či zorány,
v podvečer pak půjde
spát, o zimě si nechá zdát.

Dneska ovšem léto máme,
tak si ještě kolečko dáme,
pak si smlsnem malinu,
děkujeme za dřinu!

Neboj se a hrdě běž, i když stoupáš na tu věž...

Veseličká

To jsou věci,
v téhle peci,
neuvěří, že
jsou přeci,
mezi námi
andělé,
je to tu tak
nesmělé.

Nebojme se trochu býti,
i v životě romantiky,
ta nás může zachránit,
mějme jí vždy plný byt!

Trochu lásky,
bez nadsázky,
nepřibydou
nám pak vrásky,
neboť s láskou,
kdo chce žít,
měl by si se vším
poradit.

S nervozitou, planou řečí,
těch plno a vždy něčí,
naše nejsou pánové,
my šetříme si na nové.

My se světem prodíráme,
jeden druhého tu máme,
jsme vždy spolu,
co je víc?
Nechceme letět na Měsíc.

Našim přáním je tu být,
mít se rádi,
mít se a žít!

Život je jak krásný sen, mějte veselý svůj den...

Zdálo se...

Spalo by se dneska krásně,
raději, ať včas se zhasne,
nebo ještě po poledni,
nebudou naše nohy ve dni.

Budou ještě spát a snít,
o světě, kde je jen klid,
kde se nikam nemusí
a nikdo s ničím nehartusí.

Takový svět jen si přát,
o něm však si nechám zdát,
neudělám žádnou chybu,
raději si koupím rybu.

Potom zavřu oči hned,
nechci býti zase zpět,
ještě trošku snění prosím,
dokud v srdci víru nosím.

Že je život spravedlivý,
že se nikdo nic nediví,
že je krásně na světě,
radostí je žít na této planetě.

Tak a ještě kousek dále,
nemáme přec na mále,
jsme zde tak, jak máme být,
dopřejte nám dnešní klid!

S deštěm půjdem zase ven, tohle není pravý sen...

Slunéčková

Doteky a dotýkání,
je milované ruky dání.
Bez kontaktu,
bez doteku,
jsi jak dřevo
v kousku
ledu...

Sdílení a podílení,
nad ně v lásce,
přec nic není.
Je to tako
býti znova,
stále hledat
vhodná
slova.

Beze slov a bez doteků,
není historie,
ani věků,
jenom tím
je člověk
živ,
co dělá
a dělal
dřív.

Nebojme se dotýkání,
je to jako rukou dání,
trochu lásky,
kapka rosy,
kterou člověk
v srdci
nosí.

A tak krásným sdílením,
celistvým i půleným,
dojdem k tůni
ve stráni,
kde veverky se
prohání.

Za chviličku budem sami,
možná budou tady s námi,
to nám ovšem nevadí,
jsme s němi
kamarádi!

S básničkou a slovíčkem, půjdem dnes za sluníčkem...

Plynoucí

Probudím se, všude klid,
tady snad bych měla žít.
Jen větru foukání,
prohání se nad strání.

Slova jsou zde zbytečná,
pro život pak všetečná,
nikdo nechce poslouchat,
jak nemá sebe druhý rád.

Všechno kouzlu podřídit,
lásku nelze zařídit!
Láska je jak řeky proud,
té pak musíš podlehnout.

Nechat se jí unášet,
city nechat přednášet,
slova jsou tu slovy jen,
víc se cení bláznovství a sen.

Jen tak totiž poznáme,
s kým už nic nenaděláme.
Koho nechat volně jít,
s anděly si závodit.

Oni totiž křídla mají,
i když se nám mnohdy zdají,
i když v ně nevěříme,
jsou tu pro nás,
i pro jiné...

S nedělí se podělí, potom přijde pondělí!

Probuzená

Bez Pepína,
není psina,
je to spíše,
velká dřina.

Zapálit a rozžhavit,
párečky pak připravit.
Smlsnout trošku vínečka,
to je velká psinečka...

Postrkuji, zapaluji,
ruce pryč pak odtahuji,
vítr moc nám nepomáhá,
nějak nás to všechno zmáhá.

My však přesto vytrváme,
párečky si večer dáme,
k tomu budem zpívat, hrát,
ve spolek se radovat.

Spolu je nám krásně, prima,
venku není vůbec zima
a když se pak zadaří,
všechno se nám vydaří!

Nevěš hlavu hrdě buď, lásku v sobě vždy probuď...

Lesní

Tak nám to tady pěkně houstne, dámy a pánové. Ticho by se dalo vzít do rukou a upadnutý špendlík by jistě působil jako výbuch nálože trhaviny. A to by si člověk řekl, že v pátek se už nic nemůže stát. Všechno bylo od pondělí do čtvrtka probráno, každý drobný zádrhel byl odstraněn a teď už si můžeme užívat pátečního volna. Ale naše představy jsou mnohdy jiné, než představy našeho okolí. To se i při pátku dožaduje výtečné snídaně do postele, úsměvu a plného komfortu. Ideální představou našich miláčků je teplý oběd dle vlastního výběru, nachystání úprku na volný víkend na chalupě a k tomu ještě veškerý servis, s tím spojený. Nakoupit, sbalit, vyčistit, připravit, uklidit a pak už jen vyrazit. Jen s malinkou drobností, že maminka už v poledne postrádá sílu a její miláčci si vesele pobíhají kolem a popohání odjezd, jak jen se dá. Zatím nebylo vyřčeno ani slovo odporu, ale stačí jen malinká jisřička a oheň může vzplanout. Tak pozor pánové, i my mámové potřebujeme někdy klid a páteční pohodu...

Nebuď pes, vždyť za chviličku bude kolem les!

Čertí

Být vším a ničím. Být všude a nikde. Smět spočinout a přitom pracovat. Omládnout a být obklopen moudrostí stáří. Zvláštní t představy se nám líhnou v hlavách. Nesníme, nespíme a zároveň jsme s hlavou v oblacích. Je jasné, že dívat se nestačí. Je dobré se zapojit. Aktivně hledat místečka klidu a pohody, radovat se z drobností a nepodléhat módním trendům. Vyfotit se a sdílet, chlubit se prožitým a uvnitř zůstat hladový. Jak již bylo řečeno, můžu mít vše, a přesto budu mít vnitřní pocit nicoty. Krása, klid, radost, štěstí a pohoda se skrývají v maličkostech V úsměvu, vtipé poznámce, laskavém obětí, sdílení, projížďce na kole či jen pocitu, že jsi se mnou a já s Vámi. Ono vědomí je nejkrásnějším a nejcennějším pokladem dnešních dnů...

Toužit a soužit, je jako čertu sloužit!

Proti nám...

Den už pomalu ve své polovině a přesto se ne a ne rozběhnout. Stojí si tvrdošíjně za svým. Já budu tady a nikam nejdu. Co si počít s tak zlomyslnou představou, že čas běží, a přesto stojí. Je to jako být zaseknutý v krajině ničeho, kdy víte, že kolem je evidentní prostor, vše se pohybuje směrem dopředu a přitom stojí na svém místě! Bláznivá realita, která mě naplňuje otázkou. Opravdu jdeme vpřed? Není to tak, že zatímco se pohybujeme, dochází k posuným v prostoru, který nejsme schopni zaregistrovat. Ten se proměňuje takovou rychlostí, která je námi nevnímatelná a proto sami vlastně stojíme na jednom místě. V koloběhu času, který si usmyslel, že se nehne ani o kousíček, pak běháme sem a tam, a jen tento pohyb nám dává šanci věřit, že se pohybujeme. V určitém neznatelném momentě dojde ke spuštění a čas nabere takovou rychlost, že běží a my s ním... A tak stále dokola, den za dnem, hodinu za hodinou, až do skonání světa.

Nepospíchej, vždyť i čas má právě pauzu!

Psová

Tak takhle by měl začínat každičký den. Dlouhý a ozdravný spánek, dobrá a ničím nerušená snídaně, hlava zaměřená jen na kvalitní četbu. Následný klidný nákup a návrat do rodinného doupěte. Posbírat svých pár drobností a vyrazit do práce. Pobýt, udělat, rozdělit, popsat, doplnit, vytisknout, skartovat, popojít, vyřídit, usmát se, prohodit pár slov, snít skvělou svačinu, uklidit, zaplnit, připravit, přemístit a skutečně být. Bez stresu a dalšího spěchu se přesunout k další činnosti, tu v klidu dokončit a pak zase dál. Den ubíhá jako rychlík po kolejít a najednou je čas na odchod domů. Není nutné spěchat, nemusíme nit nakupovat, stačí si jen vzít batůžek a pomalu přejít přes město. Za dveřmi uz mě čeká má oblíbená jógamatka a obě se těšíme na cvičení venku. Ve spojení s přírodou a okolním nádherným světem se den uzavře a naše duše propojí. A zítra? S tím si teď nebudeme lámat hlavu, neb to bude at zítra...

Dnes je dnes a zítra ať je klidně pes!

Mnoholičná

Je fajn býti ženou. Moci se nechat ovládat svými emocemi, plakat, když je to nutné. Být v pohodě, i když ostatní šílí. Umět dělat několik věcí najednou a ještě k tomu telefonovat. Být manažerkou domácího leteckého provozu, nákupčí, řidičem, uklízečkou, švadlenkou, manželkou, maminkou, milenkou i dobře fungující kuchařkou. Tolik toho my ženy zvládáme a pak se ještě večer trápíme nad vlastním vzhledem, vráskami, stářím... A kde jsou v tu chvíli naše silnější protějšky, aby nás podržely? Buď zrovna ještě nejsou doma, nebo právě něco dokončují ve své veledůležité práci, či odpočívají po náročném dni. I tak zvítězíme a to proto, že máme vědomí, nejsme v tom samy. I ty nejskrásnější a nejaktraktivnější z nás tohle vše nemají zadarmo. Každá z nás totiž své úsilí vkládáme do něčeho jiného a pak i výsledky jsou jiné. Jediné, co je nám opravdu společné, je naše neopomenutelné ženství, ve své mnohotvárnosti a obměnách. Buďme proto za něj vděčné, protože být ženou, je přeci tak krásné!

Buď sama sebou, i když se víry melou...

Doufání

Cesty a cestičky,
do naší matičky,
do města velkého,
do světa širého.

Jdeme a putujem,
nahlas si notujem,
s písničkou na tváři,
slunce se rozzáří.

Směje se
do noci,
není nám,
není nám,
od lásky
pomoci!

Jak jednou propadnem,
lásky tu volání,
musíme stále být,
na sněhu, na stráni.

Nenáme zastání,
slyšíme volání,
vezmi mě do dlaní,
lásko mé volání...

S láskou máme naději, že zlé věci se nedějí!
 

Rozpakující se

Dlouhé váhání a nakonec přikývnutí. Přesvědčit se o skutečnosti vlastních plánů není mnohdy jednoduché. Za konečným rozhodnutím stojí dlouhá řádka malých argumentů, které jednou převažují na stranu pro a podruhé proti. Přemýšlivý člověk je pak v pasti vlastního přemýšlení, které není jednoduché. Oč složitější se může zdát proces přemítání, o to jedndušší je pak vlastní běh skutečnosti, pro kterou se rozhodneme. Možná bychom chtěli žít jednoduchý život, bez velkých rozhodnutí, ale nakonec bychom zjistili, že takový život je jen prázným místem ničeho. Proto jsme na své cestě konfrontováni s každodenní realitou a vizemi budoucnosti. Musíme vážit dobré i zlé rozhodnutí a při vlastním rozhodnutí směřovat tam, kam si určíme. To není rozhodně jednoduché, ale skrývá to v sobě jistou krásu. Ukrytý význam, výzvu a poslání, které prověří naše vlastní já. To, jak jsme se rozhodli. To, jací jsme a zda jsme skuteční...

Od okamžiku k okamžiku uneseš hodně!

Volaná

Čím je pro nás náš život? Uvědomujeme se v každodenním shonu jeho nádheru a jedinečnost? Jsme schopni vnímat všechny jeho krásy? Neuniká nám mezi prsty někam do nenávratna? Život sám je písní, básní, koncertním dílem, které pomalu začíná v několik slovech, verších, tónech a postupně se propracovává do své pravidelné složitosti a úžasnosti. Je tím, co vytváří krajinu našeho dění, a zároveň i vším, co neumíme podchytit. Splýváme se slovy, učíme se jednotlivé sloky a vnímáme skladby v jejich celosti. Postupně míříme od jednoho k druhému a než se nadějeme blíží se závěr. Závěrečná slova, rytmika verše i náboj skladby, jsou našim nejkrásnějším koncertem. I zde se skrývá mnohé, co nebylo objeveno. Co ještě může být odhaleno a předáno našim následovníkům. To nejkrásnější, životní záměr, který jsme naplňovali svým životem. I ten by měl být vyvrcholením naši životní písně a nejzárnější ukázkou brilantnosti koncertního provedení. Nekažme si jej svým planým filosofováním, to přenechejme moudřejším hlavám.

Povolanému, co jeho jest!

Tempová

Lehká netrpělivost v těle, zda stihneme vše včas. Kolik nám toho ještě zbývá a jak málo času je před námi. Kéž bychom jej měli více, abychom se mohli věnovat danému s hlubším náhledem. Na druhou stranu, co se času týká, buďme rádi, že jej nemáme víc. Až se budeme blížit ke sklonku naši dnů, budeme mít co dělat s vyúčtováním toho času, který nám byl vyměřen. A teď si jen představme, kdybychom museli rekapitulovat dvojnásobný počet. Proto zde neplatí žádné výmluvy, času máme přesně tolik, kolik jej k určenému úkolu potřebujeme. Ani víc, ani míň, prostě jen tolik, kolik je správné. A tak se vracíme k podstatě, že se musíme naučit si čas správně rozdělit. Nechtějme jej víc, spíše pracujme na efektivním přístupu k času, jeho hodnotě a vnitřním významu pro nás samotné i pro naše okolí. Neb čas se nám každému krátí a jen ten, kdo čas ztratí, bude litovat. Kdo ztratí svůj čas, ztrácí důležitou součást sebe sama. Snad proto platí, neztrácejme čas, ani svůj klid, jen tak nalezneme cestu do svého života...

Chtějme být dokonalými v čase, neproviňujme se proti životu!

Nezpronevěřená

Nebojme se chvil, které jistě přijdou, neb nikdo z nás není nesmrtelný. Tělo je pomíjivé, vzniká a vyvíjí se, aby nakonec zaniklo. V průběhu svého života dává život dalším, přemýšlí a produkuje názory i myšlenky. S tělem roste duše, která je vkládána do životů následovníků. Není třeba se bát toho, že naše tělo zanikne, protože duše zůstává. V nezkalené, zocelené, umírněné a myšlenkově naplněné podobě. Je tady stále, žije s těmi, které zanecháváme tomuto světu a zůstává všude tam, kde tělo pobývalo. Mnohem větší strach bychom měli mít z toho, že se ocitneme na tomto světě v situacích, které zahubí nejen naše tělo, ale i duši. V momentech, kdy váháme nad morálním dosahem našich rozhodnutí, kdy spěcháme a nemáme čas se zastavit a posečkat, kdy soudíme, aniž bychom znali podstatu, kdy vítězí peníze, marnotratnost a ješitnost, pomalu ztrácíme naši duši. Upisujeme se černému svědomí a to z nás pomalu vysává naši energii i chuť žít. Nedejme se, bojujme, obklopujme se radostnou energií, propojme se s energií vyššího já a posilujme tím svou duši i tělo. Jen tak přečkáme a skonem zůstaneme tam, kde jsme zvyklí!

Nezpronevěřuj se sobě, neboť krása je jev v tobě...

Nehrbená

Jsme jedno tělo, jedna duše spojená s energií vesmíru. Tělo je strukturou, kde každá jednotlivost je propojená s jinou, nicméně náš vnitřní a vnější postoj je identický. Pokud se vnitřně cítíme vyprahlí, také naše tělo bude vydávat vyprahlé signály. Pokud sršíme energií, záříme radostí a štěstím, i naše tělo bude vyzařovat šťastný postoj. Postavení vnitřního a vnějšího já nelze oddělovat, neboť obojí vyjadřuje stejný postoj. Naše tělo odráží naše vnitřní myšlenky, postoje a nálady. Velmi často rozhoduje také o tom, zda nás ostatní budou brát vážně, nebo zda budeme naopak opomíjeni. Jestliže máme vnitřní odvahu prezentovat se navenek, ukázat své schopnosti, dovednosti, vyjádřit se a prosadit svůj názor, pak máme odvahu ukázat své tělo. Ono nemusí být dokonalé, vypadat jako ideál krásy, postačí, když bude vzpřímené, rovné. Onen rovný postoj našeho těla a přímý pohled do očí, jsou podstatou našeho úspěchu, ať usilujeme o cokoli. S přímým postojem si dokážeme obhájit svůj názor i svůj osobní prostor, který spočívá v určité míře odstupu a nadhledu. Přirozenost, přímost a pochopení souběhu vnějšího a vnitřního já, je správnou cestou k nalezení sebe sama i schopnostem čelit nejrůznějším životním výzvám...

Nehrb se člověče, neb štěstí ti uteče!

Mixovací

Píšeme osud svého života. Žijeme krásu dění kolem nás. Vystavujeme se přílivu příjemné energie a zachytáváme střípky slunečních paprsků ve vlasech. Jako v závitech ulity se navazujeme na předchozí dění a prožitou současností vytváříme budoucnost. Jsme spojeni se situacemi velmi vzdálenými a přesto tak blízkými. Prožíváme každý den v jeho plnosti současného a až s pohledem zpět zjistíme, že byly naše kroky řízeny minulostí. Opět prožíváme srdnaté zápasy a boje našich předchůdců ve sporech velmocí. Zažíváme obrovskou radost z vítězných bitev a učíme se za pochodu do dalších bojů. Jen tam jsme schopni prolnout to, co bylo, to, co je a to, co bude. Stojíme pevně na základech historie sebe sama, své vlastní rodiny a osudu, který nás přetavil do současné podoby. Ta je pak předzvěstí toho, čím bude naše vlastní budoucnost a kdo ji s námi bude sdílet. Naše současné se stane minulým a budoucí současným. Naše děti vyrostou a tak jako my jsem budovali své životy posuny životů našich rodičů, i ony budou stavět své já na naší historii i současnosti. Prolneme se ve spletitou změtn příběhů a čar, které vytvoří ochrannou síť a záchrannou brzdu pro každého, kdo pochopí a bude schopen chápat...

Potom je tvořeno tím, co je a tím, co bylo!

Maková

Zase další den, kdy netušíme, zda jsme se probrali do léta, jara či podzimu. luníčko se schovává za mraky. Sem, tam vyle hřejivý paprsek, na který čekáme. I přesto nám to nezkazí náladu a vyrážíme ven. Do přirody a za čerstvým vzduchem, který zhluboka nasáváme do plic. Přemítáme nad nadcházející dovolenou a plánujeme, co všechno si užijeme. Výšlapy, túry, putování za krajinou domova a vzácné chvilky společných dobrodružství. Dnešní trasa je jen drobnou předzvěstí toho, co nás čeká a jistě nemime.

Mák a nudličky, zdravíme kuchtičky!

Cizí

Neznámá žena pro mě dokázala udělat mnohé. Číst řádky její knihy, skutečného příběhu ženy, který začal v chudinské čtvrti a vyšvihl se do nevyšších pater lidského bytí, bylo nejen inspirující, ale hlavně velmi zvláštní. Ono souznění ženy s ženou, společný náhled na život v zápřahu mateřství, práce, soukromí, mi dává odvahu věřit, že váhání, nejistota a vnitřní prožitky žen jsou stejné na všech kontinentech, ve všech místech naší planety a jsou přítomny všude tam, kde se konfrontují se světem mužů. S jinakostí nazírání na problémy a jejich řešení, s citovým náhledem nad každou situací i niterným vědomím ženského já. Jen my samy máme právo rozhodovat o tom, kým budeme, co prosadíme a jakou cestou půjdeme, Důležité je zůstat sama sebou a nezpronevěřit se vlastní ženskosti!

Díky za silné ženy a jejich odvahu sdíet svůj životní příběh s ostatními...

Zvonečková

Pejskové a kočičky,
svět je vcelku maličký.
Káňata a sokolíci,
tváře máme růžolící.

Co nás tady popohání,
to je vždycky k pousmání.
Zdravý rozum, čilá síla,
tohle nemůže být víla.

Nadpozemský klid a mír,
v lednici pak dobrý sýr.
Kdyby přeci bylo třeba,
zakousneme kousek chleba.

Projdeme se po louce,
domů půjdem po palouce,
večer v klidu spočinem,
očka svá pak uzavřem.

Den byl krásný,
sváteční,
vůbec nebyl hektický a
páteční!

Zvony zvoní, slunce svítí, kolem kvete luční kvítí...

Ovlivnitelná

Každý den má zvláštní moc. Něco nového se odkrývá a nám se tají dech. Všichni známe ten nádherný pocit, kdy jsme plní očekávání z toho, co nám den, týden, či měsíc přinese. Kdy s tichostí v hlase sledujeme postupné odkrývání zázraků. Jen pomalinku a po špičkách našlapujeme tam, kde prochází kouzlo. Modlíme se za divy, které nám příroda a naše okolí dávají. Víme, že neznámé území je najednou známým a našim štěstím je možnost je prozkoumat. Nejdeme podle předem připraveného návodu, neposkytujeme zaručené výsledky, ale právě naopak experimentujeme. V plnosti naší duše prožíváme zvláštnosti a zkoušíme nové prvky. Pravidelně nasáváme energii z našeho okolí a sledujeme rozkvétání květin a stromů. Je nádherné ráno, poledne či večer a my jsme opět prožili den pod vlivem neobvyklých jevů a prapodivných úkazů. Byl to náš den, s našimi sny a nápady.

Vnímej zvláštnosti dní, ať nás krásně ovlivní!

Upotřebená

Proč se nám stávají věci, které se stávají? Proč býváme ne nesprávné straně silnice, když jde kolem štěstí? Proč děláme věci, které bychom normálně nedělali? Proč je otázka proč tak záludná? Kdo řídí naše kroky, když my je neřídíme? Věci se stávají tak, jak v životě mají. Štěstí nechodí nikdy po jedné straně silnice, ale rozprostírá se všude tam, kde je přitahováno magnetem radosti a pohody. Děláme mnoho věcí, které musíme a nemůžeme je přeskočit. Proč je prostě proč a nikdo neví, proč. Naše kroky směrujeme jen my sami, a to vždycky tak, abychom dosáhli vysněných cílů a výsledků. Nic v životě se neděje jenom tak, abychom si mohli myslet, že existuje určitá síla, která nás řídí. Jsme to my, s našimi rozhodnutími a vším, co máme v sobě, co nás nese vpřed. Možná i vzad, ale vždy v pohybu. Ten je totiž podstatou a také základem našich životů. Jít, stoupat, objevovat, klesat i padat, přemýšlet a nacházet odpovědi. V tom je směr, záměr i účel.

Nehoň se a klidně jdi, svůj život si projdi...

Dokonaná

Všechny, i ty nejdelší cesty mají svůj začátek i cíl. Na počátku je většinou rozhodnutí něco poznat, něco vykonat, něco dokázat, něco nového se dozvědět. Pak nastává období, ve kterém kráčíme sami, nebo s doprovodem za pomyslným cílem. Ten se nám vzdaluje i přibližuje, ztrácí a otevírá na dalekém obzoru a my kráčíme. Některé osoby cestou ztratíme, jiné potkáme a naše cesta jde stále vpřed. Cíl je jasný, cestu si určujeme sami. Někdo chce zdolat nejtěžší variantu, jiný zase přijme výzvu na odhalení svých slabých míst. Ideální cesta není, neboť při dobrém rozhodnutí všechny vedou tam, kam vede směrovka. Na vrcholek kopce, k rozhledně, na mořskou pláž či do vlahého lesního porostu. Ať už se rozhodneme jakkoli, měli bychom si být vědomi svého cíle. Ten je onou pomyslnou metou, ke které jdeme a jež se stává vrcholem našeho snažení. I když může být cíl daleký a cesta k němu strastiplná, vytrvat se vyplatí. Poslední kroky před vrcholem, rozhled a voňavý les nám naši námahu jistě vynahradí...

Neboj se jít za svým cílem, přispěj tak světu svým dílem!

Samotinká

Výjimečné chvíle s výjimečnými lidmi prožíváme každý den. Jsme-li matkami, dcerami, manželkami, milenkami, ženami, pak nemůžeme popřít naši jedinečnost a výjimečnost pro své okolí. Ženství a mateřství je něčím, co může přinášet obtíže, ale vesměs je tím, čím si jej udělíme. Krásným výletem do duší našich nejbližších, kteří ví, že se na nás mohou spolehnout a mohou využít naší podpory ve svém rozletu. My jsme tu pro vás a vy zase pro nás. Potřebujeme se navzájem, protože se milujeme, ochraňujeme a střežíme před nebezpečenstvími, která na nás svět připravil. Přitom si užíváme společných pohodových chvil a příjemných dní, plných smíchu, chichotání, vzájemného pošťuchování i hašteření. Dnů, jež plynou příliš rychle a přitom tak pomalu. Času, který užíváme i marníme na všechno i nic. Až kdesi v běhu dnů poodkryjeme důležitost poznání, že naše ženství nezměníme, ale můžeme je využít k vylepšení života těch, jež máme rádi...

Miluj se ženo, nehleď na věno!