Rozlousknutá

Tak strašě bych už chtěla zdolat úkol, který stojí přímo přede mnou. Snažím se už skoro týden a pořád jej nemohu vyřešit. Ano, píle a nasazení je krásné, ale co je mi platné, když nastavená hranice pro přechod do další úrovně je stále v nedohlednu? Cvičím, až se mi dělají mžitky před očima. Zkouším měnit taktiku, ale pořád ne a ne se posunout dál. Možná, že právě onen vnitřní motiv, dokončit a posunout se dál je tím, co mi brání se posunout. Možná, že úkol je příliš velkým soustem pro mě i moje oči. Nedokáži říct, kde je pravda. Jediné co vím, už to chci rozlousknout a jít dál. Baví mě to, naplňuje mě to optimismem, dělám něco pro zdokonalení. Ano, mnoho kroků v životě je složitých a těžkých, ale já vím, že se správným nasazením a odhodláním, se dá zdolat i to, co na první pohled vypadá jako nepokořitelné. Proto si budu držet palce a věřit, že i já zdolám svůj další vrchol a sama!

Zdolávání a nalézání správných řešení po celý den...

Povedená

Povedený den je ten, který plyne podle našich představ. Je to takový den, kdy víme, že jsme schopni zvládnout všechny úkoly, které jsou pře námi, aniž bychom se stresovali. Je to den plný postupných kroků, které na sebe navazují, logicky se propojují a mají své řešení. Ano, jistě, existují takové dny, kdy víme, že všechno je jak má být. Ale mnohdy si uvědomíme onu krásu povedenosti, až ve srovnání s těmi dny nepovedenými. Marně vzpomínáme na to, jak nám šly věci samy od sebe, jak jsme se dokázali soustředit a plnit jednotlivosti. Upřímně si většinou přejeme zdolat nepříjemné dny co nejrychleji a vrátit se ke dnům pozvolně plujícím. Známe to každý, řítíme se svými životy, jako na houpačce. Chviličku letíme vzhůru a za okamžik už zase padáme. Prolítáváme, aneb slovy jedné oblíbené písně - klesáme, padáme, každý si na dno jednou musí sáhnout! Ano, jen ve vědomí toho, že věci nejsou jen krásné, že práce není jen příjemná, že život není jen o dobrotě a laskavosti, jen tak můžeme chápat, co se povedlo a co ne!

Povedený den, plný odvahy a statečného boje proti nepovedenosti všem...

Společná

Společné vstávání, společná snídaně, společný odchod do práve, společný oběd, společné odpoledne, společné uléhání. I tak může vypadat obyčejný den, v jedné normální rodince na severu Moravy či Slezska. Společné bytí je něco, co vnímá každý člověk jinak. Někomu k pocitu společnosti postačí dobrá kniha, či mobilní telefon, jiný potřebuje blízké osoby a další zase hodně cizích a neznámých osob. Co je společnost pro mě? Moje maličkost, moji kluci, mí blízcí. Jen v jejich společnosti jsem opravdu sama sebou. Ostatní jsou pro mě už něčím, kde se pohybuji, kde žiji a musím odpovídat předpokládanému standardu. Tam kde je mi dobře, tak kde prožívám svá malá dobrodružství, vzestupy i pády, tam je moje srdce. Srdce plné radosti, naplnění, odhodlání, nezdolné víry překonat i ty největší překážky a komplikace. Asi proto si svou společnost tak silně uvědomuji a jsem ochotna za ní vždycky bojovat! Proto mějte se na pozoru, chraňte si svá společenství a společnosti, aby vám bylo krásně, blaženě a pohodově. Jen tak budete ochotni potýkat se se společností, kam musíte patřit.

Krásný společný den, ve dvou, třech či více lidech!

Otravná

Tak děti moje, už i já jsem byla odhalena. Mé dobře míněné rady jsou brány jako otravné. Říká si proč? Jsem opravdu tak příšerná? To, že se snažím pouze dobře mířit své rady, aby se děti nezranily... tak to je otravné! Myslím, e mají štěstí, že vím, že brzy odjedou. Jinak bych to určitě řešila! Otázkou je jak? Tím, že řeknu vše a nepůjde to vzít zpět, nebo jen opět dalším otravným poučením, které vyšumí do prázdna! Vím, co bych řekla, vím jak bych to řekla teď už jen čekám, co s tím.

Otravný den bez otravných lidiček....

Nezvládnutá

Dá se zvládnout návštěva? Dá se spravit svět? Kde je velká zahrada, tam je krásná mez. Hranice a mantinely, ty nám ještě nevymřely. Ty jsou pořád kolem nás, ať je zima, léto, mráz. Nikdo je snad nepřestoupí, možná jen ten, co je hloupý. Nejde přeci učit děti, že jsem volní, jak ten yeti. Máme pevná pravidla, která nejsou povidla Mažou se a chutnají, i těm co je neznají. Ne je na a táta tátou, když se všichni z okna drápou. Já to zvládnu, odolám, temnou sílu udolám!

Nezvládnuté zvládnutí a k tomu silné vládnutí...

Námrazová

Tak dnes se to opravdu povedlo. Den jako vymalovaný, sluníčko svítí a leskne se jako zrcadlo. Co s tak krásným dnem? Co s ním provedem? Vyrazíme na výlet, výletníkům patří svět. Popojedem trochu výše a tady je zcela jiná říše. Sníh se třpytí, mráz tu kouše, jsme jak v polonahém rouše. Praděd na nás volá, já jsem tady, hola, hola... A my tady stoupáme, na práci nic nemáme. Všude sníh a všude led, starosti vás přejdou hned.

Námrazu bez mrazů, plnou obrazů!

Vstávací

Vstávání a probouzení, to je slast, to je potěšení. Oči přivykají slunci a já si říkám, co chci. Je to krásný začátek dne, který nemá konce, jen nebe. Modrá barva, rudé flíčky, oblaha a rychlé mráčky. Já tu sedím, ticho hučí, v břichu hlad si krásně kručí. Tělo čeká, hlava mlčí, v tichosti si myšlenky své krčí. A já vím, že zůstanu, vytrvám a dostanu. Svoje milá slovnička, od malého Jabíčka. Dostanu i pusu ranní, od všech co tu vstávání fandí. Nejen já i moji kluci, říkáme si svoje přeci. Proč je ráno krásnou chvílí, plnou veselých kratochvílí. Protože je sobota, nikde žádná robota. Odpočinek, relaxace, bez stresu a bez myšlenkové práce!

Milé vstávání plné zpívání všem...

Přepočet

Tak si tu tak sedím a snažím se přijít na to, jak spočítat velikosti. Všude samá čísla, tu s ocáskem, tu s pixelem, tady se zbytkem a tam přesně. Čísla se na mě hrnou ze všech stran a já už pomalu začínám ztrácet pevnou půdu pod nohama. Čísla jsou přesná, na základě měření přesně určují poměry a skutečnost. Co však dělat, když pouhé číslo nestačí? Jak vyjádřím krásu vycházejícího slunce číslem? Jak vysvětlím duševní pochody v mé hlavě čísly? Asi hodně obtížně a dost komplikovaně. Přesto prý je možné číslem vyjádřit vše. Záleží pouze na rozsahu škály, nastavených parametrech a vůli člověk spočítat i to, co běžný člověk nespočítá. Proto můžeme najít informace o tom, kolik váží muší křídlo, jak velká je malost kolibříka a jak daleko je daleko. Jindy zase měříme skutečnost, neměřitelnou jednotkou a vzniká z toho nádherný mišmaš. Tak se zkuste dnes dívat kolem sebe a uvidíte, že míry jsou všude a s nimi i nutné přepočítáváni, odměřování a poměřování.

Poměrný nepoměr v měřených mírách po celý den všem!

Bzučivá

Vstávat brzy ráno je příjemná věc, pokud víte, že věci jdou jak mají. Někdy je příjemné vidět, jak prsty letí po klávesnici a rodí se text. Jindy je zase příjemnou kompenzací za brzské vstávání pohled na vycházející slunce s narůžovělým oparem. Dnes mám však hlavu plnou bzučení a zvláštního nepokoje. Oči letí po stránce, prsty by rády psaly, ale hlava si tam jen tak bzučí a neposlouchá. Když nechce poslechnout dítě, vysvětlíme mu to, když nechce poslechnout dospělý, je to jeho volba. Co si však počít s hlavou, která ne a ne poslechnout? Jak ji pomoci koncentrovat se na nový den, který jistě bude plný dalších činností? Snad jen slibem, že i toto období má své krásy a i ono jednou skončí v propadlišti dějin. Snad to hlava pochopí a pomůže mi přežít dnešní dlouhý den. Dlouhý, konzultační, přípravný, vyřizovací, obědový, podpisový, přednáškový, deštivý i bzučivý. Díky za vzruchy a klidné mravenčení! Snad i ono pomůže zklidnit a zpříjemnit den mě i mé hlavě....

Bzučení i mručení, bez velkého skučení!

Jaká?

Jaká je to barva? Jaký bude den? Jak se řekne sen? Jak to udělám? Jak se představím? Jak to zvládnu?  Samé otázky a nikde žádná odpověď. I tak může začínat nový den, o kterém ještě nevíme, jaký bude. Snažíme si jej udělat takový, jaký bychom jej chtěli mít, ale ne vždycky se nám to podaří. Někdy ho nezvládneme sami, jindy nás okolnosti donutí jen prožít jinak, než si představujeme. Každopádně bychom jej měli prožít ta, abychom na konci dne, týdne, měsíce i roku nelitovali, že jsme něco neudělali, nebo že jsem něco nestihli. Snad proto se snažím jít svým životem na plný plyn. Nejen, že prožívám to co vím, že prožívat budu, ale také z nečekaných událostí vytěžuji co nejvíce. Někdy stresu, jindy pozitiv, vždycky poučena, že takto to být mělo a muselo. Proto, až si dnes budete pokládat svou první otázku jak či proč, zkuste do ní jít naplno a s otevřenýma očima i srdcem. Uvidíte i to, co se na první pohled jeví jako neviditelné!

Jaký den chceš, takový si ho zkus udělat....

Zubařská

Malá dušička, zuby se jen lesknou. Já si tu tak sedím a nejraději bych šla do zubařského křesla sama. Dnes to však čeká jiného, ale já se cítím hůř, než kdyby to čekalo mě. Je to zvláštní, jak se člověk podvědomě obává bolesti a propadá stínu strachu, který je s ní spojený. Už samotné fakt, že člověk ví, co ho čeká je zárukou strachu. A co teprve to čekání. To je snad ještě hrozivější, než samotný vstup do ordinace a usednutí na zubařské křeslo. Je to tak, aniž bychom to nějak ovlivnili, aniž bychom znali zřejmou příčinu strachu, je s námi. Samotné pomyšlení na něj nás stojí ještě více energie a neradostných myšlenek. Ale co, my to zvládneme! Nepříjemné myšlenky vypustíme z hlavy ven a příjemnou náladou dstartujeme i příjemnější zážitky. Takže hlavu vzhůru a zlé pryč, to je ke klidu a pohodě klíč!

Krásný den bez nepříjemných komplikací...

Předpovědní

Tak a je to tady. Meteorologové nám předpovídají rychlý nástup zimy. S velkou změnou počasí se má objevit i první sníh. Ano, někdo by řekla, co je na tom divného, vždyť už je čas. Ale já si říkám, škoda, že ještě počasí nevydrží v těchto příjemných hodnotách. Sice mám ráda i zimu, ale dala bych si ještě říct s podzimem. Podzim má své kouzlo, šustící listí, předzvěst zimy, možnost pouštění draka, procházky za dobrodružstvím. To už se v zimě dělat nedá. A se změnou času bude dílo dokonáno. Ráno tma, odpoledne tma. Nikde žádný pořádný den, jen zima, tma, nevlídné počasí a stále kratší den. No uvidíme, zda se předpovědi naplní a zima k nám vrthne už tento týden. Každopádně vím, že přijde a já se s tím musím vyrovnat! Tak ať to zvládneme a nezmrzneme.

Den plný klidných předpovědí a pozitivních zpráv...

Poučovací

Poučit, vysvětlit, dobarvit a přikrášlit. I tak může vypadat nedělní ráno v kuchyni. To když se vám sem navrhe banda mlsných kluků a vy si říkáte, že přece ještě není čas. Ještě mohli chvíli spát, ještě nemám vše nachystáno. Ale oni ne, oni jdou, neptají se a pak dopadnou jako sedláci u Chlumce. A to to může člověk říkat pořád dokola... Neber si ten ostrý nůž, když ještě jedním okem spíš. Když vaříš kávu, musíš nejdříve nalít vodu do konvice. Jo a pokud necheš jíst spálené topinky, je potřeba si vhodně nastavit topinkovač.... Jo i takto to tady teď vypadá. Ještě, že jsem nad věcí, jinak bych se z toho vážně zbláznila. Ale co, zase jsme všichni pohromadě, je tu veselo a je nám fajn!

Krásnou neděli, bez nehod a s řadou příhod všem...

Řízková

Má to šťávu, má to říz, je do dobré a má to chuť. Od rána si broukám v duchu, proč nepopřeju klukům více sluchu? Řízek sem a řízek tam, všude kam se podívám. Mouka, vejce, strouhanka a je tu naše obědová ňamka. Pak už jenom usmažit, i s tím se dá trošku žít. Když jim chutná, je to prima, za to stála ta malá dřina. Bez námahy, bez vaření, by nebylo naše sobotní lenošení. Plná břiška, plné hlavy, hlásí co by mohlo přijít záhy. Energie letí sem a my už za ní pádíme ven. Jen tak přeci můžeme být spolu a to nejen u stolu! Jen to dává smysl, pro tu naši mysl. Odpoledne utíká, jako voda veliká. Večer přišel, nevím jak! Je tu klidný, voňavý, plný lásky, laskavý. Sobota je krásný den, řízky plynou tam i sem. Já to beru, já to mám, já už se s tím vyrovnám!

Pokojný den, v nepokojných časech všem...  

Nákupní horečka

Tak už to nastalo i u nás. Většinou jsem já tím, kdo vyzývá k nákupům. Dnes je tomu obráceně. Moji kluci se rozhodli, že je čas nejen napsat Ježíškovi upřímný a krásně malovaný dopis, ale je čas vyrazit mu naproti. Proto už od časného rána brouzdáme uličkami všelijakých obchodů, obchůdků a nákupních center. Pomalu mi z toho jde hlava kolem. Ani jsem netušila kolik rozličných a roztodivných věcí si člověk může koupit. A opravdu existuje pro každou věc jeji majitel? Opravdu se dá to ohromné množství blečení, hraček, nabýtku, bytových doplňků.... prodat? Sama tomu přestávám věřit a říkám si, že tohle musí mít svůj konec. Nejsme někde v Indii, kde žijí miliardy lidí. Jsme přeci doma, v naší malé třední Evropě? Jak je to tedy možné, že se nákupní střediska tak rozmohla? Je pravdou, že dnešní počasí láká spíše k nákupům, odpočinku, mě by však stačila dobrá kniha, teplý čaj a vyhřátý pelíšek... Ale co, nákupy jsou taky potřeba, tak kluky nezklamu a jedeme dál. Snad ten náš koš ještě něco uveze, ne?!

Krásný den bez horeček a řadu koleček všem....

Oční

Oční kontakt, vzduch se chvěje napětím. Úsměv vykouzlený na tváři je důkazem, že obě strany mají zájem. Drobné oťukávání, letmé pohledy, pocit volného pádu, a už v tom zase lítám. Slova se derou z úst jako vodopád, chrlí přívaly informací a už to nejde zastavit. Učení je stejné, jako závodění. Každičký okamžik před samotným začátkem je spojen s radostnou nervozitou a netrpělivým očekáváním. S úderem hodin se to změní a z obyčejného já, je moje učitelské já. Plné slov, vět, promluv a vysvětlení. Oči i uši se činí a výsledný efekt se uvidí. Do hlav nevidíme, přesto jsme schopni mnohé ovlivnit, usměrnit a posunout žádoucím směrem. A stačí k tomu jeden krátký pohled a malý úsměv. I tak málo může vykonat hodně. Nepodceňujte proto sílu oka, úst, ani vlastního ducha.

Oči jsou okny do lidské duše i dveřmi k poznání!

Darovaná

Dárek - nejběžnější způsob, jak někomu udělat radost. Dárkem může být hmotná věc, ale také pouhé slovo, pohlazení, ranní úsměv. To co mám na dárcích nejraději, není samotný dárek, ale právě ten pocit, že někdo si dal práci, přemýšlel o tom, co by mi udělalo radost a pak se to snažil zrealizovat. Stačí už jen to, že nakreslil obrázek, vzpomněl si na mě, zastavil se se mnou a vyslechly mé starosti. Je proto velmi důležité dárky dávat, ale také umět je přijímat. Pokud dnes půjdete svým světem, dobře otevřete oči a uvidíte, že dárky se vám budou sypat plnými hrstmi. Stačí jen otevřít oči, správně nastavit srdce a proud pozitivního radování se i dárků, bude následovat. Proto mějme otevřené oči i mysl, nezavírejme se do svých ulit, darujme sebe a sami budeme obdarováni. Jen tím, že dáváme nám může svět vracet! Věčný koloběh nemůžeme zastavit, máme šanci jej pouze usměrnit tím správným směrem.

Den plný darů, dárků a pozornosti všem!

Urychlovací

Čtení - základní dovednost člověka, bez které bychom nepronikali do tajů příběhů, mýtů, pohádek i dramat. Od malička se snažíme procházet texty, které nás oslovují, obohacují a mnohdy usměrňují. Čteme, louskáme texty, rychle i pomalu vnímáme a poznáváme potřebné. Postupem času se čtení stane naší běžnou součástí, hledáme způsob na jeho zrychlení. Chceme číst rychleji, přesněji, výkonněji. Snad toužíme svým čtením zdolávat rekordy! Ale jde to? Neutrpí samotný text? Budu schopen rychle vnímat text, stejně, jako když si ho přečtu v klidu? Budu schopna odpovědět na otázky z textu, když jím jen profrčím? No uvidím, až se zrychlím natolik, že moje tempo nabere rychlost formule, bude čas odpovědět. Teď jen pevně doufám, že vydržím, vytrvám a urychlím text od šneka ke gepardovi.

Účinné zrychlení, bez stresu a šílení, ke správnému cílení!

Pobídková

Známe to snad každý. Jsou chvíle v životě, kdy bychom si přáli, aby všechno byl jinak, abychom konečně našli toho správného partnera, aby náš život měl konečně řád, abychom doknčili školu, abychom... Uběhne několik málo chvil a věci se mění. Najednou přednámi stojí několik pracovních nabídek, pár krásných chlapů, na dveře klepou promoce a my? Stojíme a nevíme, co si vybrat. Jak správně uchopit pobídky, které dostáváme. Je jen na nás, kdy a jak se rozhodneme. Možná proto je to tak složité, umět si vybrat. Nikdy dopředu nevíme, která z pobídek bude nakonec ta nejlepší. Život se vyvíjí a mění, stejně tak se vyvíjíme a měníme my sami. Možná proto nemůže být žádná z variant ideální, snad jen optimální. Vždycky ovšem platí, nenechejme si uniknout žádnou z pobídek, které nám životem projdou. Nikdy totiž nedokážeme odhadnout, jaké možnosti se nám otevřou.

Den plný pobídek, bez zbytečných nabídek, všem!

Strašák

Každý máme svého strašáka, bubáka, který na nás odněkud vyskočí ve chvíli, kdy to nejvíň čekáme. Pro jednoho jsou to večerní stíy, pro jiného odraz v zrcadle a pro mě, je už dlouholetým strašákem cizí jazyk. Útočí na mě ze všech stran a já si říkám, jak to všechno překonat a rovnou neskonat! I přesto, že se snažím, nejde mi to, jak by asi očekávalo mé pracovní okolí. Říkám si, zda se snažím dostatečně, nechtělo by to ještě více nasazení a vnitřního přesvědčení, že to zvládnu! Nevím, už fakt nevím.... Jediné co v této souvislosti vím, že se snažím, že to zkouším. No a když už si myslím, že to zvládnu, tak ten strašák zase odkudsi vystrčí své růžky a jsem opět na začátku. Páni, já to snad opravdu nezvládnu! Ale to přeci nejsou moje slova, já se přece nevzdávám! Tak co s tím? No nezbývá než jít, vtrhnout do toho plnou verou a nedat se! Já to přece nikdy nezvdám!

Účinný lék na všechna strašidla a strašidláky...

Přebrepty

Znáte to jistě taky, myslíte na něco a v tu ránu si říkáte. Co to ta moje pusa vlastně povídá! Vždyť to jsem vůbec nechtěl říct! Já se omlouvám, ale já nechtěl být sprostý, či nezdvořilý, či nepříjemný. PRostě z nás vyjedou ty nejrkásnější perly. Někdy úsměvné, jindy pravdivé a vždycky na ně vzpomínáme. Jak jsme místo pizzy chtěli pi--u, nebo když jsme místo bobíky, měli bobíká či ďamďama. No je to paráda a chce to dost odvahy i sebezapření všechno uvést na pravou míru. No uznejte, dá se tomu zabránit? Myslím, že ne. Tak si užijte svůj den plný přežbleptů a překlepů, ovšem na těch správných místech!

Žbleptík sem a žleptík tam, blbost kam se podívám....

Uznaná

Uznat svou chybu je velkým gestem člověka. Přiznat někomu jeho zásluhy je věcí vnitřní cti. Akceptovat člověka v jeho velikosti i malosti, je mnohdy velkým snem každého z nás. I když si říkáme, že my to zvládneme, umíme se přeci povznést nad hloupostí a viditelným klientelismem, přesto nás to zarazí. Pokud se dostaneme do situace, kdy nás někdo žádá, většinou se snažíme uznat jeho práva, bez toho, aniž bychom zpochybňovali jeho nároky. Co ale v případě, že víme, že žádající člověk je postižený a svůj handicap využívá ke svému prospěchu? Jak se zachovat? Jak být spravedlivý a uznat to, co uznáno být má, ale také si hájit svou část požadavků? Jak ukázat, že jeden ze sta žádajících zneužívá a profituje ze svého stavu! Nevím, jediné co však tuším, že nelze poměřovat stejným metrem. Ač se o to snažíme, mnohdy chybujeme. My si své chyby uvědomíme, ale co protistrana? No a v tom je ten háček! Proto uznávejme, co uznávat máme a chraňme si svá práva, proti hlouposti, zneužití a omezenosti.

Den plný přijetí i pokory, pro každého dobrého člověka!

Otázková

Co si myslet o otázkách, které dostávám a na něž nevím, jak odpovědět? Pokud bych odpověděla otevřeně, znamenalo by to, že jsme pesimista. Pokud odpovím skrytě, pak jsem pokrytec! Co s tím, vyjádřit se zodpovědně, přitom k věci a zároveň se pokusit o předpověď do budoucnosti. Těžká role, kterou mi předurčují moji studenti. Dokážu pochopit, že stojí o mou vizi, že stojí o můj názor, jak ale taktně říct, že zrovna já nejsem tou správnou a komptentní osobou, která má říkat, co bude a jaké to bude! Vždycky, když se dstanu do podobné situace jako nyní, váhám a s odpověďmi si dávám na čas. Musím vše promyslet, zvážit všechny ukazatele a pka vysoukat to, co se žádá. Snad to zvládnu i tentokrát a studentka bude spokojená. Snad ji nedám nepředvídaný pohled tam, kam se dívat nechce a snad pochopí, že i já sama jsem jen malinkým kolečkem složitého soukolí, zvané život!

Vhodné odpovědi na mnohé otázky a žádné pomocné provázky...

Rozkazovací

Rozkaz, je rozkaz! O tom se nediskutuje, ten se prostě provede. Takže když nám dnes slibovali, že to bude do naha, tak to také bylo. Nestačila jsem se divit, co všechno dokáží herci na divadle předvést. Ano, byla to legrace, byla to komedie, všichni odcházeli plni zážitků! Pokud máte rádi humor, legraci, veselé a povedené zápletky, pak musíte určitě vyrazit do divadla. Ani se nestačíte porozhlédnout kolem a už to bude všude lítat. Pokud ještě zvolíte správnou volbu, pak si na své přijdou nejen vaše oči, ale také vaše mysl. A pak že člověk nedokáže aktivně odpočívat. To byste si někdy měli jít zkusit prožít jedno divadelní představení, nebo filmový trhák. To je teprve síla, kolik nadměrné energie se vyplaví. Kdyby to někdo dokázal znázornit, myslím, že by toho byly plné potoky, možná i řeky. Takže buďte poslušni rozkazům a užívejte dne plnými doušky. Ať tady, nebo tam....

Krásný rozkazovací, tázací i přací den všem!

Rozebraná

Rozebrat problém, identifikovat jeho základní části, vydedukovat smysl. I tak může vypadat pracovní den. Plný dobrodružství, pátrání, hledání a nalézání. Jen kdyby takových dnů bylo více, člověk by hned měl pocit, že je svět tam, kde jej chce mít. Doma lze také ledacos rozebrat, ale tady už to jde pomalu a ztuha. Přeci jen domácí pohodě neprospívá neustále se v něčem šťourat a jít do podstaty. I když? Každopádně, rozebrat a složit může sloužit a mělo by těšit....

Rychlý rozbor a lehké složení po zbytek dne!

Oznamovací

Jsou zrpávy a zprávy. Jedny si zaslouží naši pozornost, jiné bychom raději rychle vypustili z hlavy. Jedny provází radost, štěstí, pocit zadostiučinění a nádherného uspokojení, že se zase něco podařilo. Ty druhé jsou povinostní, mnohdy nepříjemné, neradostné či přímo šokující. Ovšem jedna kategorie by bez druhé nebyla. Je nutné vnímat zlo, abychom si dovedli vážit dobra. Je nutné prožívat smutek, abychom uměli prožít radost. Je nutný neúspěch, aby úspěch byl tím, čím být má.... Tak už je to prostě v živtě zařízeno. Každá mince má svůj rub a líc, jsou věci černé a bílé, stejně jako den se střídá s nocí. Někdy se probouzíme s pocitem krásného, jindy čekáme pohromu. Každé má svoje místo a až to přijde, je potřeba se radovat, smutnit, slavit či schovávat se. I to všechno musíme umět, abychom uspěli, abychom prošli dál, silnější, vyrovnanější, ale hlavně pokornější, přijímat vše, co na nás život nachystá!

Milá oznámení a dobré zprávy pro špatné dny...

Dobrotková

Malé něco, dráždící naše chuťové buňky. Dobrotky, sladkůstky, ňafinky, mufinky, sušenky, čokoládičky, prostě to, co chutná sladce, krásně a dobře. Jen chyba lávky, zdravé to moc není. Co však s tím? Jak odolat? Jak hlavu přesvědčit, aby po tom tělo netoužilo? Nevím a co je nejhorší, ani já neodolám! Tak si tak říkám, že to je správný způsob zkoušky vytrvalosti a odolnostni. Pro někoho je to zdolání světového rekordu, pro jiného odolat pokušení vzít si něco výborného, hlavně sladkého. Inu, každý to máme nastaveno jinak a každý potřebuje k životu jiné nabíjecí prvky. Jeden sportovní výkon, druhý zaláskovanou noc i den a třetí zase sladké, energetické něco. Každý prostě přijímáme životadárnou energii z něčeho jiného. Ideálně je zkombinovat všechny možnosti a ještě přidat něco svého, to je pak jízda, to je pak blaho...

Sladký den, bez trpkých následků a krásných výsledků!

Karbenátková

Směs se pomaličku protahuje mezi prsty. Drobné kousíky se sypou jako písek na poušti. Já si ž´říkám, být tak malým kousíčkem rozmělněným v davu. Je jedno, jestli tenkým, nebo tlustým, ale důležitým. Bez toh, abych tam byl, by směs nebyla úplná... Vím, že takto to v životě nechodí, že se očekává jedinečnost, nezaměnitelnost, výjimečnost! Netoužíte někdy být jen někým v davu? Někým, koho neznají, nesoudí a jen je! Já ano, jenže pak přijde realita všedniho dne a já pochopím, že moje karbenátková směs je pryč a já musím jít. Sama za sebe, pouze se svou kůží, na lidský trh, zvaný život!

Život bez směsi, s řadou příměsí, všem ....

Předvídavá

Taky se vám stává, že na něco pomyslíte, aby se to náhodou nestalo a co čert neche, ono se to zrovna stane! Jako by toho nebylo málo, že už jsem si vylil svůj dobrý čaj, ještě se jím musím polít! Proč zrovna když mám největší hlad mi spadne chleba na zem? Ve chvílích, kdy nejvíce spěcháte do práce, honíte každičkou minutu, zjistíme, že jste si doma zapomněli podklady k dnešním konzultacím! Tak tomu se říká pech, někdy předvídavost. Pokud se zamyslíme na rozdílem situací, tak určitě najdeme ty, které jsou opravdu dílem náchody, které nejsme schopni předvídat a prostě se dějí. Jiné naopak vnitřně hýčkáme, předem si o nich říkáme a náš vesmír nám je přitáhne do života. Proto je asi důležité negativní vědi umět vypustit, nezabývat se jimi, aby nám do našich životů nepřišly! Jen tak můžeme být atakováni pouze těmi situacemi, které opravdu přijdou a jsou náhodné či nahodilé. Zkuste si během dnešního dne vyzkoušet, jestli to tak je i ve vašich životech. Možná mi dáte za pravdu a možná se mi svěříte s vaší teorií. A ideálně se nám podaří vytěsnit to, co v životě nepotřebujeme!

Předvídavý den, bez nahodilých skutečností všem...

Ťukací

Ťukám jako datel, slova se hrnou, prty letí po klávesnici. Já si tak říkám, co všechno bych chtěla říct, jen ruce nejsou tak rychlé, jak hlava pracuje. Škoda, že ještě nikdo nevymyslel způsob, jak napojit lidský mozek přímo na klávesnici. To bychom se asi mnozí divili, co všechno bylo zaznamenáno. Já bych to přivítala a mnohdy by určitě byly zachyceny myšlenky, které by stály za další zpracování. Jen proto, že si je včas nezapíšu, jen proto, že s nimi včas nepracuji, odejdou, stejně rychle, jak přišly! Škoda jich a možná taky ne. Svět se nezbořil a nezboří, takže si tady budu tak pěkně ťukat a možná z toho i něco kloudného vyťukám...

Ťuky sem a ťuky tam, já ten román doťukám!

Nelituji

Nelituji času, nelituji námahy, nelituji prostoru, nelituji ničeho, co jsem udělala. Nelituji rozhodnutí, které jsem udělala, nelituji toho, co bylo. Snažím se jít vpřed, za svým sluncem a modrou oblohou. Je dobré vědět, kdy má člověk pracovat, kdy má mluvit, kdy má poslouchat, kdy má prostě být. Potom není potřeba litovat, zmařeného času či slov. Nelitujme, nebraňme se změnám, nejen že jsou potřebné, jsou i důlěžitou součástí vývoje každého z nás. Litujte jen toho, co jste neudělali...

Den bez lítosti, plný štěstí a radosti všem!