Opravdová

Člověk by měl v určitém věku vědět, co je upřímnost a opravdovost názorů. Měl by upřímně i opravdově umět stát za tím, co říká a snažit se vyrovnat takovým morálním nárokům, které si sám klade. Měl by umět s opravdovostí říkat věci, které cítí a sdílet potřeby, které má. Každé potlačení vlastních potřeb je skrýváním pravdy, která se nakonec vyjeví. Mnohdy se jedná o destruktivní vlnu, která smete vše, co jí stojí v cestě. Když se nenaučíme sdílet negativní pocity, jak si můžeme být jistí, že naše pozitivní nálady jsou opravdové? Proto bychom měli opravdu říkat to, co si myslíme a cítíme. Z pohledu procesu tady a teď může být naše poctivost a mravní náhled nepříjemný. Ale dlouhodobý klid a štěstí, které nám to přinese, za to rozhodně stojí. 

Opravdově si za svým stůj a buď stále můj!

Snějící

Možná si někdy také představujete, jaké to bude, až nám bude o něco málo víc. Až překročíme zralý věk a staneme se babičkami a dědečky. Možná si říkáte, že není kam spěchat a je potřeba si užít život tady a teď. Možná nad takovými otázkami ani nepřemýšlíte. Přesto je zajímavé se zamyslet a zkusit si uvědomit svou pozici dnes a za několik let v budoucnu. Já si občas říkám, že tempo, kterým v poslední době žiju je tak divoké, že snad bude líp. Dojde k uklidnění a já tím, že budu starší a snad i moudřejší, budu žít klidněji a rozhodně pomaleji. Možná, se ze mě stane někdo, kým bych měla či chtěla být. Nevím. Jediné, co bych si rozhodně přála, aby tady se mnou byli ti, které mám moc ráda. Aby stáli věrně při mě, jako stojí teď. Aby všechno, co budujeme, dávalo i v budoucnu smysl a naše společné bytí bylo protkano láskou, radostí, živostí, smysluplností a zdravím. Neskromné přání, já vím, ale i tak je vyslovím...

Přát si a pracovat, sny si tak budovat!

Digidimenzionální

Je celkem překvapující, že netrpíme ve svých životech mnohem většími psychickými problémy, když žijeme v tak nepřátelském prostředí. Člověk se snaží soustředit se na jednu věc a je neustále vyrušován, odtahován a váben k věci jiné. Úkoly naskakují jeden za druhým a mnozí z nás startují svou digitální dimenzi zpracovávání více věcí najednou. Multitaskingově se věnují poslechu přednášky, na koleni připravují oběd a ještě odpovídají svým ratolestem na záludné otázky z biologie. Pro mnoho lidí běžná realita, která ovšem nepřináší mnoho dobrého. Pokud se jen pokoušíme dělat více věcí najednou, přicházíme o to nejpodstatnější, a tím je schopnost soustředění se. Zabředáváme do hlubiny úkolů a naše schopnost odfiltrovat nedůležité informace od důležitých dostává povážlivé trhliny. Ač vysoce schopní, přesto neschopně stojíme. Nedokážeme jen tak mžikem oka přeskočit od jednoho k druhému, jednotlivosti se propojují a ruší naši pozornost. My pak dospíváme k mnohem nižším pozitivním výsledkům své práce. Stojíme nad rozlitým mlékem a nesoutředěně se pokoušíme řešit. Ač si myslíme, že dělámí více věcí najednou je efektivní, opak je pravdou. Náš mozek se zkrátka umí soustředit, ale s plnou intenzitou jen na jednu věc. A pokud přeskakuje mezi jednotlivými činnostmi, funguje velmi neefektivně. Snad proto je lepší strávit více času u jednotlivostí, které nás dovedou k důležitému poznání...

Nezoufej, svou mysl rád měj!

Nová

V životě nám přijdou chvíle, kdy si uvědomíme, jak důležitý je nový začátek. Potřeba nechat odejít to, co patří dávno minulosti a poskytnou prostor pro to, co má přinést budoucnost. Možná je před námi nefungující pracovní prostředí, jindy závazek, kterému nejsme schopni čelit. Možná je čas ukončit vztah, který už dávno není láskyplný a přežívá jen z povinnosti. Co se stalo, stalo se a nedá se odestát. Je to minulost, která je pryč a my na ní nic nezměníme. Důležité je uvědomit si pocity z toho plynoucí, poučit se ze svých chyb a načerpat co nejvíce zkušeností, které nám pomohou překonat propast mezi včerejškem a zítřkem. Nechejme odeznít jakékoliv výčitky a pocity provinilosti, protože když něco v životě končí, začíná se otevírat prostor pro nové možnosti i příležitosti. Stačí se jen dobře dívat a vítat nové dny s novým náhledem vlastní reality.

Malý krůček, velký krok, do nového je to skok...

Puštěná

Je tu další den. Čtvrtek jako vyšitý a já přesně vím, co mě čeká. Jen co opustím domov a zamířím do práce, všechno je jinak. Naplánované kroky jdou jinam a aktivity se mění v hromadu nepředpokládaného všeho. Takže je potřeba se nadechnout, vydechnout a pokusit se neztratit nervy, které jsou již trošičku na pochodu. Kam se vydaly, to uvidíme a určitě také ucítíme. Nebude to dlouho trvat a moje nervy mi jasně dají najevo, co si myslí o neplánovaných výbuších v životě. Určitě hned zítra bude i jinde vybuchovat bolest, kterou zřejmě budu léčit. Možná se mýlím, ale většinou je to přesně tak, jak je tomu dnes. Plány se zhroutí, svět jde dál a další den je plný bolení a lízání ran. Snad budou ty rány drobné a šrámy nevelké, aby bolesti nebylo příliš a šrámů jen tolik, co by se za nehet vlezlo!

Být připraven, mít odvahu - pustit to za hlavu...

Přerámovaná

Změnit myšlenky není vůbec snadné. Lépe se to říká, případně o tom čte, ale samotný proces změny je velmi složitý. Je to něco, co člověka zasáhne do  nejcitlivějších míst. Musí si sáhnout do vlastního svědomí a ukázat na to, co vnímá jako špatné. Potom je nutné zamyslet se nad fakty, které jsou s myšlenkami spojené. Ty se musí pokusit zapojit do všech kladných i záporných souvislostí a nakonec se pokusit najít způsob, jak z negativního ven. V pozitivním slova smyslu chceme být dneska naladěni všichni. Ale většina má problém právě s vlastním nastavením. Sami sebe mnohdy vnímáme jako pozitivisty, ale opak je pravdou. Pak je potřeba si přiznat pravdu a najít přesně ten správný moment, který je potřeba změnit. No a v tom může být  trošku svízel. Ale když je vůle i přerámování je možné. Stačí jen chtít a člověk se může na věci najednout dívat z jiné perspektivy. A kterou si zvolíme, tak to je jen na nás!

Buduj, stavěj, přemýšlej, s negativem trpělivost měj...

Vrtošivá

Člověk vypadá přesně tak, jak se cítí. Někdy se nemusí ani podívat na svět a už víme, že je všechno špatně. Jindy ze samotného lidského bytí víme, že je mu krásně na světě. Stačí jen malinkaté postrčení koutků a už se úsměv valí do lidských srdcí. Nebo malé zatažení na tváři a nepříjemnosti se valí k nám. Pokud si můžeme vybrat, pak raději být pozitivním a mít v sobě dobrou náladu, než se šťourat ve věcech, které stejně nezměníme. Většinou je to totiž naše volba, co si dopřejeme a v jakém rozsahu. Jestli to bude slunečné počasí v zamračeném dni, nebo chmurná nálada při projasněné obloze. Deštivost a plačtivost každodenního života můžeme nahradit úsměvem a dobrou náladou, kterou si neseme v srdci. Pak máme sílu rozdávat, tvořit, oslovovat a předávat...

Na svět se úsmívej, s dobrou náladou je nám hej!

Melodická

Copak se to zase stalo? Co se nám to vyklubalo? Člověk zase aby byl a vůbec nic si neužil. Jedna čárka vždycky stačí, dvě to potom zaonačí. Pozitivně negativní, selektivně elektivní. Copak tak se dá dál žít? Vždyť nikdy nebudu mít klid. Nad hlavou se stíny mračí, bouřku zřejmě asi značí. Nikdy nevíš co tě čeká. Zda budeš jíst maso, nebo bude suchá veka! Proto vibruj s myšlenkami, nepracuj jen s domněnkami. Energii přitahuj, pozitivně při mě stůj. Všímej si svých emocí, nezabředej do nemocí. Vyčisti si karmu hned, ať růžový je opět svět. Pracuj s dechem, meditací, to ti řeknou všichni velcí. Pak svou mysl nasměruj, k lásce, pohodě si pluj. Tím, že dobro přivoláš, ve svém těle už ho máš!

Zvyšuj svoji energii, jak hudba melodii...

Souzněná

Co děláš a jak se máš? Tak jednoduchá otázka a mnozí z nás na ní nedokáží odpovědět. Jsou totiž lapeni ve víru věcí a jednoduchost je jim vzdálena. Složitě vykonávají svou každodennost a nebezpečně se řítí do dalších problémů. Snad by stačilo zastavit se tam, kde jsme a rozhlédnout se po okolí. Snad by bylo řešením neřešit a jen tak prostě žít. Snad by bylo možné zhluboka se nadechnout, vyhrnout rukávy a pustit se směle do práce. Každý má svou volbu a má svou možnost, jak přistoupí k tomu, co před ním stojí. Někdo je plný očekávání a jiný nedůvěřivě sleduje. Pro nestranného pzorovatele je situace přehledná a jasná, zainteresovaný váhá, mlčí. Nemusím se bát, vím, že mohu s klidem duše odpovědět. Mám se dobře a právě nedělám nic! A jsem s tím v pohodě a souzním...

Vyrovnanost a souznění, dnes se nic nezmění!

Rachotící

Vařit, uklízet, prát, žehlit, péct a přitom se usmívat. Náplň dnešního dne, který je ve znamení krásných rodinných zážitků. Možná si někdo říkáte, co je na tom krásného, když strávíte den v jednom kole, ale vězte, že někdy je právě takováto náplň dne tím nejkrásnějším. Je to lék na neskutečně běžící pracovní dny, kdy čas se nezastaví ani večer. Stále jste v jednom kole, chystáte, běháte, přecházíte, plníte a nikde není chvilky klidu. To si pak opravdu odpočinete u tak zajímavých činností, jako jsou domácí práce. Takže si užijte víkend podle své a já jdu krásně pracovat!

Krásnou sobotu a žádnou rachotu...

Příležitostná

Nemusím se pořád za něčím hnát. Nemusím stihnout všechno, co přede mnou stojí. Nemusím hned odpovídat na každou otázku, kterou dostanu. Nemusím dělat věci, do kterých se mi nechce. Nemusím se tvářit v pohodě, když v pohodě nejsem. Pokud nevím, jak se rozhodnout a kam jít, má to zřejmě svůj dobrý důvod. Není proto potřeba na sebe tlačit a spěchat. Mnohem podstatnější je pořádně si všechno v klidu promyslet. Samotný pocit tlaku, potřeba jednání a velkých slov či gest, může znamenat mnohem víc bezradnost, než skutečný pocit vědění. Není nutné se trápit, protože v čase přijdou další nápady, úkoly i radostné povinnosti, které dají odpovědi na otázky, které si klademe dnes. Nebuďme tedy roztěkaní a věnujme dostatečnou pozornost těm pravým příležitostem!

Až to příjde, bude to...

Planetární

Úzkosti, strachy, deprese,

kolik toho člověk unese?

Radosti, starosti, pokání,

kolik je v životě tápání...

Slova, věty, souvětí,

všechno jde teď na třetí.

Sluníčko, mraky, přeháňky,

tam kouká kousek oháňky.

Tlapky, fousky, kožíšek,

bude to jistě oříšek.

Zvládnout dnes všechny úkoly,

aby se mohli jít zítra do školy.

Ještě se chviličku proháněj,

s sebou samým dobrou vůli měj.

Tak se ti jistě podaří,

mít usměv stále na tváři.

Tak se ti jistě naskytne,

viděti nebe blankytné.

Tak se to dneska podaří,

všechno si opět rozzáří.

V duši klid se rozlije,

špatné se do okolí rozpije.

Tobě pak dobré se vyjeví,

dobré se projeví!

S vírou a láskou vstříc jdi světu, obletíš celou planetu...

Kreativní

Každý člověk je v něčem výjimečný. Má své nadání či talent. Ať už je to v umění, lásce, pozitivním náhledu na svět, nebo v konkrétní originální činnosti. Všichni jsme se narodili do tohoto světa se svým výrazným genetickým materiálem, který bychom měli rozvíjet. Neměli bychom zůstat stát a čekat, až se ono samo rozvine, ale měli bychom hledat. V některých případech je už v dětském věku jasné, co originálního umíme. Jindy musíme trpělivě čekat do vyššího věku, než nalezneme naše múzy. Pokud se tak stane, pak tento dar berme a nezůstávejme s ním sami. Všichni totiž tvoříme náš svět a jaký si ho uděláme, takový jej budeme mít. Krásný, kouzelný, talentovaný, škovný, originální, malovaný...

Sdílej své nadání, je to tvé poslání!

Spoléhací

Každý člověk věří a to i ten, který sám sebe považuje za bezvěrce. Všichni totiž v sobě neseme jistou úroveň víry, která nám dává možnost přežít časy dobré i zlé. Víra nemusí být spojena pouze s návštěvou kostela a modlením se. Je to vlastně náhled na život, který člověk má. Všude kolem nás jsou kouzelné skutečnosti a kouzla vesmíru. Je v naší moci tyto zázraky pochytit a synchonizovat s vlastním já. Řídit se srdcem, věřit ve své vnitřní naladění a pocity a naše sny se splní. Pokud budou v souladu s našim vnitřím cítěním, pak dojde k jejich propojení a vytvoření oné posvátné jednoty, ze které rozkvétají nápady, vztahy, skutečnosti. Pokud dojde k tomuto krásnému spojení, pak se všechno daří a všechno je možné. Důležité je věřit a neztratit víru v této bezvěrné době!

Věřím, kouzla si střežím...

Radící

Chceš radu? Já ti ji dám. Neodkládej věci na někdy. Pokus se žít život tady a teď. Tím, že budeš schovávat a šetřit věci na budoucí použití, ničemu neprospěješ a věci neužiješ. Krásné šaty, které ti někdo koupil nos, užívej si radosti z toho, že ti sluší. Zítra už ti nemusí padnout, nebo je nebudeš mít kam vzít. Kouzelnou vůni svého parfému neodkládej pouze na výjimečné příležitosti, ale používej jej každý den. Vždyť vůbec nevíš, zda budeš ještě schopna vnimat onu podmanivou vůni květin, či si uvědomit, že jsi to právě ty, kdo tak nádherně voní. Dělej věci tehdy, když je to potřeba a neodkládej jejich splnění na další den. Možná, že už žádné příště nebude a tvoje úžasné myšlenky již nikdo nebude moci obdivovat. Jdi a postav se věcem čelem! To je ta správná cesta, kterou je potřeba se dát...

Neváhej a na cestu se dej!

Námitková

Hranaté, kulaté, chlupaté či flekaté. Je to celkem jedno, hlavně když jsou. Zvířátka ve všech podobách i tvarech nám dávají radost do života a poskytují veselý náhled nad lidskými problémy. Stačí se jen podívat na skotačícího wombata či soupeřící tasmánské čertíky a člověk zapomene na všechny starosti i problémy. Jak je to krásné, když se můžeme nechat polaskat, oblíznout či pomazlit se s chlupáčem. Úsměv je pak o to zářivější a srdce bije rychleji, než při závodech v běhu. Já tyhle chvíle miluji a nemůže je nic nahradit. Zvířátko je prostě zvířátko, ať už je to náš ušák, nebo váš chlupáč... 

Vyraz za zážitky, přijmi i chlupaté námitky!

Vzpružená

Co nám dělá radost, toho se držme. Buďme pozitivně naladěni a nenechejme se zdolat negativismem posledních dnů. Jděme vstříc všemu, co nás v budoucnu čeká a nedejme se udolat prvním nezdarem. Jen tak budeme zocelovat sebe i své sebevědomí. Protože naše síla je nejen v tom, co se nám podaří hned napoprvé, ale také v tom, když se dokážeme poučit ze svých chyb. Chybami se moudrý člověk učí a jen blbec dělá stále tu stejnou chybu. Proto máme na výběr a můžeme se rozhodnout, co se svým životem uděláme. Nevím, jak ostatní, ale já mám jasno! Půjdu, spadnu, zvednu se a budu se pokoušet znova a to tak dlouho, až se mi to podaří. Jen tak si budu schopna vážit sebe a toho, co dělám...

Dělej věci s láskou a nenech se ubít nesnází!

Povzbuzující

Všichni kteří mají odvahu létat, jsou ochotni riskovat pád. Všichni ti dávají vzniknout velikým věcem, které naplňují jejich i náš život. K naplnění vlastních cílů je potřeba jediného. Mít odvahu k činům, být připraven jednat a rozhoupat se k jednání. Pro útěchu duše si říkej, nemám co ztratit a i když spadnu, budu schopna se zvednout, oprášit si kolena a jít dál. Bude to pro mě jedno velké cenné poučení, které potřebuji k tomu, abych letěla dostatečně vysoko a daleko. Nyní se stačí nadechnout, soustředit se na první krok a vyjít tím správným směrem. Tak se neboj, zvedni se a skoč do života rovnýma nohama. Nemáš co ztratit, vždyť jen získáš další a tolik potřebný nadhled i rozvahu...

Jdi do toho, neváhej!

Svěřovací

Čas, 

běží kolem nás.

Slova,

padají zase a znova.

Jména,

jsou jako smyslu zbavená.

Věci,

hromadí se kolem přeci.

Emoce,

dodávají sílu i ovoce.

Láska,

nebojí se a laská.

Úsměv,

přejdi na druhý břeh.

Víra,

dává a nikdy neumírá!

Cesty,

někde začínají a mají resty.

Květy,

pojďme už na zálety.

Básně,

jdou ze rtů tak krásně...

Veršuji a věřím, že srdci svému se svěřím!

Jdoucí

Tam a sem si lítám světem. Ani nevím, zda je únor, nebo květen. Člověk si tak říká, že by možná stálo za to na chvíli se zastavit a úplně vypnout. Hlavu, tělo, dostat se do stavu naprostého uvolnění, kdy všechno kolem může běžet, ale my zůstáváme stát. Možná také toužíte po dlouhodobé změně, která by přinesla do vašeho života rovnováhu a ujasnění priorit. Jakmile si tento fakt uvědomíte, máte první pozitivní bod. Stačí vytrvat a jít si za svým... Krůček po krůčku zdolávat jednotlivé částečky, které v konečném důsledku vytvoří svět, po kterém toužíme a který očekáváme. Ať už je tím světem dnešek, nebo zítřek, udělejme pro sebe něco a zkusme se nebát změny!

Ťuk a kuk, je to fuk?

Sleďová

Léta utíkají a my se snažíme pádit s nimi. Občas je k nás čas milosrdný, jindy zanechá na našich tělech i duších hluboké vrásky. My je ovšem nevnímáme v koloběhu každodenních starostí. Pouhým pohledem do zrcadla zjišťujeme, že vlasy už nám pomalu začínají světlat, tělo už není tak pevné, jak bychom si přáli, ale hlava ještě stále pracuje na tisíc obrátek. Je to dobře, protože jsme z pohledu současného světa mladými, perspektivními pracujícími, kteří nemají nárok na odpočinek. I když z pohledu mladých už jsme staří a patříme tam, kam naši rodiče. My si ovšem z toho nic neděláme a jedeme po svém. Pracujeme, odpočíváme, radujeme se a bereme život takový, jaký je. Radostně, klidně, uspěchaně a hlavně s nadhledem. V tom je celá krása žití, uvědomit si sebe a své místo právě tady a právě teď!

Vždy si hleď, ať nejsi jen drobný sleď...

Kolovací

Praha mě vítá,

právě když svítá.

Nebojím se, vyrážím,

svou pravdou je porážím.

Dneska já a zítra ty,

nešlapem si na paty.

Spolu všechno vyřešíme,

k domovu pak vyrazíme.

Cesta zpátky uteče,

pohár vína přeteče.

Doma s klidem, v pohodě,

nenecháme nic náhodě.

 

Zítra už se zase chystá,

velký malý optimista.

 

Vyrazit a cestovat,

tohle má přec každý rád!

 

Nebát se a usmívat, nové věci zažívat...

Zvažovaná

Na co se tu právě chystáš? Copak zase v hlavě máš? Jsi tím opravdu jistá? Netuším, jak odpovědět. Zatím se mi v hlavě rojí tolik myšlenek, které musím nejprve uspořádat. Teprve až nabudou přesnějšího obrysu a dostanou tvar, teprve potom o nich bude možné hovořit. Zatím to zůstane skryto v hlavě a bude čekat, až dozraje do publikovatelné podoby. Zatím mě nechejte snít, přemýšlet a tvořit. Neuzavírám se před vámi moji milí, ale před nejistotou, kterou zatím cítím. Jakmile nasaju trochu více informací a zjistím, že moje uvažování má ten správný směr, pak se budete i vy cítit lépe. Dokud se tak nestane, tak ani moje slova nebudou konkrétnější... Inu, člověk prostě a jednoduše musí trošku snít, chvíli přemýšlet a hluboce bádat, než se rozhodne změnit to, co zatím bylo jasné.

Změny se nebojím, jen ji promyslím!

Smělá

Copak to tam v dálce sviští?

Něco se tam zase blyští.

Sklíčko, střep či sklenička,

je to krásná vábnička.

Každé oko na to hledí,

tím směrem si všechno sedí.

Mě tak lehko nepřesvědčí,

že to mému oku svědčí.

Raději si půjdu číst,

obrátím za týdnem list.

Procházkou se projdu rychle,

přijdu tam, co kvetou krychle.

 

Nebo Coopera navštívím,

na čumáček ho políbím!

 

Den to bude malovaný,

pro nás všechny milovaný...

 

Se sobotou měj se skvěle, zpívej, tuž se a dívej se směle :)

Komparační

Všichni máme tendenci porovnávat sebe se svým okolím. Od útlého věku jsme vystaveni konkurenčnímu boji a srovnávání s ostatními dětmi. Jistě jsme nezřídka slýchali od svých rodičů či vychovatelů slova jako, ty nejsi jako tvoje sestra. Ty se nikomu nepodobáš, po kom ty vlastně jsi? Víš a náš Pepíček už tohle dávno umí, tak proč to vaše Andulka ještě nedělá? Možná jste to nevnímali a možná jste na tom stejně jako já, kdy to pořád slyšíte a cítíte onen nepříjemný pocit, že něco neděláte správně. Snad proto srovnávání nemusím a také u svých nebližších se mu snažím vyvarovat. Srovnávat, zda je můj partner lepší, než všichni ostatni, či dítě inteligentnější, než většina jeho spolužáků. Je to zase a jen cesta zpět, nikoli dopředu. Každé srovnání nás dostává do soutěže a vesmírného koloběhu, kdy jen my lidé potřebujeme být stejní, ale veškerý svět kolem nás je tvořen jedinečnou svérázností. Pokud srovnáváme, pak okrádáme sebe a srovnávané o vlastní jedinečnost. A včem jsme tak specifičtí, právě oné pestrosti, barevnosti a škále možností, které máme...

Vyjadřuj sám sebe, pozoruj při tom nebe!

Neohrožená

Co mě čeká, to mě nemine. Přestože každé ráno vyskakuji z každodenního kolotoče úkolů a povinností, dostávám se vždy tam, kde to znám. Kde je moje místo, plné papírování, plánování, chystání, povídání, zkoušení a stálého pobíhání. Byť se snažím své dny organizovat si tak, abych mohla podnikat malé výpady za dobrodružstvím a mohla poznávat svět. Zatím jej poznávám pouze od stolu a s prstem po mapě. Už se moc těším, až opět dospěju do stádia, kdy bouchnu pěstí do stolu, vezmu si dovolenou a vyrazím. Vím, že mi to udělá dobře a nemohu dopředu říct, co mě potká. Možná to konečně bude můj vysněný pejsek, kterého potkám a už nepustím, nebo další spřízněná duše. Nevím, zatím čekám až všechno dozraje a moje smělé srdce vystoupí ze stínů všednosti. Pak mě čeká jedno velká neohrožená cesta za poznáním...

Poznávej a dobře se měj!

Kmenová

Další den a další nová rozhodnutí, která musí být udělána. Ač máme pocit, že všechno bylo řečeno a utvořeno, opak je pravdou. Člověk každým okamžikem svého života zjišťuje, že je tu něco nového, co se zrodilo z ničeho a má moc měnit všechno. Občas se můžeme cítit osaměle a vystrašeně, ale to neznamená, že nenajdeme tu správnou cestu či své spřízněné duše. Zřejmě stačí se jen chvíli dívat kolem sebe, nechat znít vlastní duši a najednou uvidíš ty, kteří tě hledají. Čekají na tvé objevení a motivují tě k lepším výkonům. Pokud se obejví, pak nesklouzávejte k všednosti, ale naopak o to více chvalme své dny a spojení. Sdílejte své úspěchy, naděje, touhy, ale i trápení. Vzájemně si poskytujte pomocnou ruku a naslouchající ucho a nikdy nešetřete láskyplnou kritikou i věcným názorem. Jen tak bude spojení silné a překoná věky...

Nikdy nejsme sami, hledejme se dámy!

Odhodlání

Někdy člověku trvá rozhoupat se. Udělat první krok a vyrazit za svými sny. Jindy jej nenapadne váhat a okamžitě má zbaleno na cesty. Proč je tomu tak asi všichni tušíme, ale někdy si stejně položíme otázku. Co mě přimělo k tomu, udělat ten první krok? Proč jsem právě teď neváhala a jdu tam, kam opravdu chci jít? Zřejmě je v tom nějaká vnitřní motivace či nasazení, které máme. Máme chuť to udělat, máme dobrou motivaci a těšíme se na kroky, které nás povedou dál. Máme radost a výborné vnitřní rozpoložení k tomu, abychom se pustili neznámou cestou. Ta nás dovede k cíli, který si přejeme objevit a dosáhneme toho, v co jsme doufali. Jen rozhodnost a pádnost našich předsevzetí nám dává křídla...

Odhodlání měj, radost si užívej!

Poměrová

Jaký je tvůj nejpodstatnější vztah, který máš? Je to ten, který udržuješ se svými nejbližšími, nebo jen ten sama k sobě? Je to vztah láskyplný, nebo dozorující a urputný? Možná by se chtělo říct, že je dobře, že vůbec nějaký vzath máš, ale... Vždy platí, že vztahy jsou jen tak dobré, jak dobré si je uděláme. Proto bychom se měli snažit budovat si vztahy, pracovat na nich a oceňovat to, co se nám na nich líbí. Měli bychom budovat a posilovat pozitivní prvky vztahů a eliminovat negativa, která vidíme. Ideální vztah ke ten, který sdílí, co se mu povedlo. Září do všech stran a radost z něj pryští, jako voda ve studánce. Pálí a hřeje, leskne se a září, ab dal vyniknout nám samotným a lidem, s kterými tyto vztahy sdílíme. Mějme krásné vztahy a buďme zářícími hvězdami na nebi vztahových linií!

Souvislosti nejsou ke zlosti...

Vyspělá

V čem se dnešní den liší od dnů předchozích? Jak jsme se za poslední rok změnili? Stali jsme se vyspělejšími, nebo stále stojíme na jednom místě? Nevíme, co máme, dokud to neztratíme. Snažíme se sice stále se pohybovat vpřed, ale mnohdy se nám stává, že stojíme na jednom místě. Nevíme, jak můžeme zlepšovat svět a přesto se o to každý den snažíme. Jdeme, tvoříme, spatřujeme a boříme. Jsme připraveni bojovat za svá okamžitá rozhodnutí a sledovat své plány. Někdy s rozvahou, jindy s velkým vnitřním neklidem. Přesto míříme a možná i za tím, co můžeme nazvat vyspělostí. Tak jděme dál a nechejme roky přibývat...

S přispěním za sněním!

Úmyslová

Jaképak jste si dali novoroční předsevzetí? Copak se odnaučíte, nebo právě naučíte? Jaký cíl jste si zvolili zdolat v tomto roce? Přemýšlíte nad tím, co byste rádi podnikli, ale netušíte, zda se vám to povede? Každý začíná nový rok jinak. Někdo s těžkou hlavou po prohýřené noci, jiný s brzkým vstáváním a radostnou procházkou v přírodě. Přestože si většinou žádná předsevzetí do dalšího roku nedáváme, v posledních dvou letech cítíme, jak moc bychom se přáli vrátit k normálnímu životu. Možná, že normální už to právě je, jen my jsem to ještě nestačili zaznamenat. Každopádně si přejeme, aby lidský život opět nabral na hodnotě, aby věci stanovené byly realizovány a naše plány byly provedeny. To je snad jedno z mála předsevzetí, které bychom si jistě přáli v tomto roce naplnit. Mít více jistoty a méně strachu z budoucnosti, která je zatím nejistá!

S dobrými úmysly zdoláme nesmysly...