Udržená

Tak tomu říkám služba, jak má být! Domluvíte se s řemeslníkem, přeorganizujete dny, přestavíte nábytek, nakoupíte materiál a v dohodnutou dobu čekáte na jeho příchod. A čekáte, čekáte, stále čekáte, trpělivost je přeci vaší silnou stránkou. Nenecháte se ničím překvapit, ani rozzlobit, takže čekáte. Uběhne deset minut, pak půl hodiny a nakonec stojíte v prázdném bytě celé dopoledne a řemeslník nikde! Ano, během čekání ještě stihnete několik pracovních telefonů, vyřídíte objednávky na další dny, zaplatíte účty, nachystáte si svačinu i oběd. A pak pohár přeteče... Telefonujete, sháníte milého pána po telefonu a po něm, jakoby se země slehla. Co budete dělat? Máte ještě čekat, nebo už je to zbytečné? Copak tohe dělají slušní lidé? Domluvit se na schůzce a pak nejenže nedorazit, ale ještě se ani neomluvit! Ano, tak to je. Realita dnešního světa dopadá na každého z nás. Poctivého řemeslníka, abys lupou pohledal a sliby, inu ty přeci nic neznamenají. Vždyť ty jsi jen malý zákazníček, tak proč si s tebou dělat vrásky...

Být v klidu a vydržet, nad vodou se udržet!

Živobytná

Co se to stalo s lidským myšlením? Proč většina nepoužívá zdravý selský rozum a hledá návody na všechno někde v síti? Proč se nespoléháme na vlastní zkušenosti, předávané z generace na generaci? Máme snad obavy z neúspěchu, výsměchu či úšklebků okolí, pokud hrdě přiznáme, že si na pomoc vezmeme chytrou knihu? Netuším, kam se svět hrne a proč se lidé spoléhají více na nějaká prohlášení z anonymně publikovaných zpráv, místo aby využili prověřených informací z fondů knihoven a obrovského množství knih. Lidé asi obecně zapomněli na tajemno spojené s dobrodružstvím, při objevných cestách poznání. Zřejmě se nechali strhnout k rychlým cestám poznání, bez požitku z cestování světem poznávaného. Nebo se nechali zlákat vidinou moudrosti, za cenu podpory vlastní hlouposti. Nevím, netuším, nejsem si jistá, by mělo dnes znít častěji, než to je jasné, přesně vím, o čem mluvíš a tohle vím celkem jistě. Nic totiž není jisté a všechno je natolik nejisté, nakolik je naše jistota pevná. Snad proto bychom měli při poznání sebe, světa, lidí kolem využít všechny cesty, které vedou k cíli. Neboť jistá nás učí, jak si vydělat na život a další pak, jak žít... A jak budeme žít je závislé na tom, jak si vyděláme...

Život je tam, kde nikdy nejsi sám!

Těžkostní

Stojím pevně nohama na zemi. Hlava je přesně tam, kde má být. Nic mě nerozptyluje a všechno je jak má být. Každý okamžik právě prožívaného dne je bytostně spojen s mou podstatou a já vytvářím jen příjemnou kulisu dne. Škrábu se pomalu na nejbližší kopec, zdolávám výškové metry a tam někde v dálce je vidět místo, kam mířím. Už už se pomaličku blížím, konec je přímo před nosem a já vím, že někde dál po hřebeni vede další cesta. Na mě je, zda se rozhodnu jít dál, budu se potit a stoupat k dalšímu vrcholu, nebo je právě tady a teď můj vysněný konec. Už se rozhoduji jen sama za sebe, nejsem malým dítětem a nikdo mi neurčuje cestu mého života. Jen já sama jsem tvůrcem svého štěstí, které mám a tvořím. Jak se rozhodnu zatím netuším, po chvilce odpočinku a hlubokém rozjímání bude jasné, kam povedou mé další kroky. Bude to dál, nahoru, či dolů, k úbočí? Ať už zvolím jakkoli, samotná cesta je mi cílem...

S důstojností jdu, svou cestu si najdu!

Poučná

Hodin jako na kostele a stále ještě nevíme, co všechno se dneska bude dít. Bude dnes den jen obyčejným úterým, nebo se vyskytnou nějaké zvláštnosti? Plán je celkem jasný a co se bude dít nad plán, to zhodnotíme. Ač se mnohdy neradi necháváme životem zmítat sem a tam, stává se onen sinusoidní pohyb běžnou součástí našich životů. Věříme, že právě teď jsme dosáhli svého vrcholu, který nadlouho zůstane vrcholem. A sotva se otočíme, už se řítíme zase někam dolů, až do samotných pekel. Ne, nikdy nemůžeme být jen nahoře, létat si v oblacích a snít. Občas musíme také spadnout až k saméme dnu. Plavat jako o závod, odrazit se a zase vyrazit k hlubokému nádechu. Ano, to je to pravé, pohyb sem tam, neustálé komíhání i houpání, které tvoří každodenní zážitky a celoživotní náplň. Není potřeba se bát, ale také nestát a hledat...

Chyby a omyly v dobré se změnily!

Podívaná

Tak je to opravdu tak. Některé chvíle nezastavíš, i kdybys sebevíc chtěl. Jiné se pak vlečou a rozhodně neutečou. Než si stačíš zvyknout, už je čas jít pomalu spát. Ale ne, to ještě nemůže být konec. Pojďme ještě chvíli bloumat okolím a možná se nám ještě nějký ten kousíček krásy zatřepetá před očima. Nemusí to být rozhodně nic obrovského, stačí přeci jen kouzelná píseň, pohled na okouzlující starobylou budovu či zářící a nikdy nespící město... I v tom je nádhera okamžiku, kterou můžeme zachytit a prodloužit si tak požitek ze společného dne. Zítra už totiž bude zase jen to, co známe a tak ještě chviličku posečkejme, než se úplně zešeří. Pak, teprve pak půjdeme spát s klidným vědomím, že to opravdu stálo za to!

Zpívej si a broukej, po krásách se koukej...

Střapatá

Chlupaté bílé nic a přesto tak kouzelné. Svým čenichem se pokouší nasát co nejlepší vůni a užít si krásu nedělního dopoledne. Nedokážu projít kolem, aniž bych se zastavila a pomazlila s tímto nádherným stvořením. Oči jako dva uhlíky, žhnou a vidím v nich skákat dva čertíky. Tak takhle to tedy je! Ostatně, co bych mohla jiného očekávat? Snad jen velký zubatý úsměv, ve kterém bych se ztratila dočista. Úplně a zcela mě pohlcuje čenich, který na mě vystrkuje ze svého chlupatého já a já vím, že to je přesně, co jsem dnes ráno potřebovala. Ne pohodu, ne klid a jen tak nějakou představu... Ale právě naopak, jasně bílou, chlupatou a čenichem obdařenou kouzelnost, která na mě vyskočila, aniž bych to čekala. A v tom je kouzlo dnešního dne. Očekávej neočekávané a zjišťuj nezjistitelné!

Buď tam, kde máš být a s tím, s kým máš být...

Přesahovaná

Každý den má svá překvapení, která si chystá bez našeho vědomí. Jednou je to sluníčko na obloze, jindy mrazivý den, pak zase vítr a déšť, či neskutečně klidné ráno. Ať už je to cokoli, překvapení jsou radostným článkem spojujícím všední dny s těmi nevšedními. Někdo potřebuje velkolepé dary, obrovská gesta a jinému postačí je poklidné plynutí dalšího dne. Která skupina je nám bližší zjistíme záhy a dokážeme pak odhadnout i velikost vlastní radosti z překvapujících skutečností. Ono totiž stačí zůstat plně nohama na pevné zemi a vnímat vše, co se kolem točí. Pak už je to jen a jen o nás, vlastním nitru a vlnobití, které překvapení spustí. I tady totiž platí, že ten kdo překvapuje bude překvapován a ten, kdo miluje, bude milován... Nebojme se být nositeli mimořádných věcí, i když mohou přesahovat nás samotné!

Buď a žij, za ostatní se bij...

Příkladná

Učit se a pracovat s vědomím, že každý den je něčím zvláštní. To chce pevné přesvědčení a radostné naladění, za cenu opomíjení mnoha negativních skutečností. Pohledem do života a světa zjistíme, že nepřirozené se stává přirozeným a přirozené minimálně neobvyklým. Za exota není ten, kdo se chová nekonvenčně a nepřizpůsobivě. Právě naopak, je jím ten, který si životem vykračuje tak, jak jej naučily předešlé generace a minulé doby. Je vnímán, jako někdo, kdo se neumí přizpůsobit novým zázrakům moderního světa a stále si lpí na tom, co bylo kdysi. Já se však ptám, co je špatného na slušnosti, úctě ke starším, lidskému pochopení a vcítění se do života těch, kterým nebylo dáno tolik, co nám samotným. Není to přeci jen nějaké prázdné nic, jsou to trvalé hodnoty, které dávají životu smysl, cíl a potřebnou náplň. Ona totiž jen planá slova a vznosné myšlenky nestačí. Je potřeba sáhnout k činům, které potvrzují pravdivost našich myšlenek. Snad proto každý den najděme kousek svého pravého já, nechejme si prozářit něčím, co nás přesahuje a vzpomeňme těch, kteří nás učili, co je správné, vhodné a příkladné...

Nasytit duši, to nám přec sluší!

Klouzavá

Těšit se z ranních červánků,
nechat si klouzat si do spánků.
Být stále svěží a mlád,
i když si mnohdy rád, že jsi rád.

Nemuset sbírat hlasy z popela,
raději, když hraje nahlas kapela.
Nesměle procházet neznámá údolí,
ono to vždycky nakonec přebolí.

Ostatní věci se rozplynou,
jako když světla večer zahynou.
Jako když smíchem se vyléčí,
strachm bolest i nebezepečí.

Nemusíš v koutě stát opodál,
není to místo, kam chodí král.
Zasedni vedle nás v lavici,
rozlij svů úsměv po líci.

Tak se vše napraví v životě,
aniž si připadáš, jak kůl v plotě.
Společně, bezpečně, bezdečně,
cítíš se vždy přec tak bezpečně!

Rukou svou rozevři,
dlaň svou mi dej,
na nic už nečekej,
nic nezmeškej...

Krize má řešení, postav jí lešení!

Výrazná

Tak tomu říkám parádní pohoda. Vstávat až s východem slunce na oblohu, prostrčit hlavu do vyhřátého dne a nemuset nikam spěchat. Převalit se z boku na boku, vytáhnout si kouzelný příběh a ještě na chvilku se do něj ponořit. Vychutnat si bohatou snídani a nespěchat na sebe, ani na jiné. Následně pečovat o sebe, jako o něžnou květinku a dopřát si polaskání duše i těla. Jakmile je náhle hotovo, je možné se věnovat i dalším, teď už pracovním věcem. Sice v poklidu a běžném režimu, ale s vědomím, že ráno nebylo nijak hektické a stálo za to. Samozřejmé je jen to, co se tak tváří, ovšem nejisté je všechno ostatní. Proto každé vybočení z rutiny mějme za ideální příležitost k radosti, o které nevíme, kdy se opět v našich srdcích usídlí. Vychutnávejme si pomalé vstávání a bohaté snídání, abychom v následných rychlých sledech okolností měli onen záchranný bod před sebou. Že zase přijde, bude zde a přinese to, co nejvíc potřebujeme. Změnu, evidentní obrat a proměnu v jinou já...

Jsem kde jsem, jsem kým jsem!

Vystřídaná

Nejistě se cítí člověk vždy, když se musí rozhodnout a změnit svůj zaběhnutý řád. Netuší, zda změna přinese požadované uvolnění a váhá. Mnohem jednodušší je věci neměnit, nechat jim jejich koleje a jen tak se nechat nést. Nicméně platí, že změna je základem pokroku, který každému z nás zajišťuje intelektuální i hmotné bohatství, vlastní pohodlí a osobní i pracovní rozvoj. Přesto se lidé ve své vlastní přirozenosti mění jen neradi a mnohem bezpečněji se v osobním, pracovním i společenském životě cítí v zajetí svých tradic, dodržování osobních zvyklostí a rituálů. Ony tradice jsou totiž předvídatelné, dávají lidskému životu jistotu, pořádek a změna? Ta je naopak spojována s nepohodlím, nutností vystoupit ze svého stínu, komfortní zóny a překonávat obavy i nástrahy z neznámého. A to vyžaduje vnitřní odvahu, vytrvalost a přesvědčení o správnosti vlastního počínání. Změna je život a život sám je jednou velkou změnou. Inovace, pokrok a posun každého z nás je nutnou součástí života. Tak buďme odvážní a měňme, co změnit lze!

Pozitivně za změnou, bude ti to odměnou...

Generalistická

Každé ráno vstáváme, abychom se něco nového naučili. Abychom se připravili na budoucnost a dokázali se vyrovnat se všemi nástrahami, které nám vstoupí do života. Od dětského věku slýcháme, uč se, budeš to potřebovat, až budeš velký. Já si však říkám, je-li tomu tak? Opravdu budou naše děti potřebovat za pár let informaci o derivátech uhlíku? Je skutečně nutná znalost historických faktů, dat a souvislostí, které dostávají v dějepise? K čemu pak využijí mineralogické složení naší země, včetně názvů minerálů, aniž by je měly kdykoliv v ruce? A zároveň si dovolím odpovědět, ne, nebudou. Doba se již dávno změnila, jen výukový proces stále stagnuje na úrovni konce 19. století. Děti memorují, učí se zpaměti a biflují moře faktických informací, aniž byl viděly souvislosti, stavěly pomyslnou logickou strukturu a dokázaly odvozovat jedno od druhého. Takhle přeci funguje náš reálný svět, nejsou to oddělené škatulky, bez souvislostí jednotlivých jevů. Právě naopak je to svět propojených skutečností a faktů, které mají jeden reálná základ, ze kterého pak vyrůstají do své podoby. A právě tohle bychom měli naše děti učit. Pracovat s informacemi, umět nalézat souvislosti a vidět strukturu všude tam, kde je to možné. Jen tak jsme schopni pro ně zajistit jistou budoucnost, která je v současném pojetí tak nejistá. Kdo z nás totiž ví, co bude? A snad proto nejsme ani schopni říci, co by mělo být v hlavách těch, jež budou svou budoucnost žít...

Sláva specialistům, jež vidí svůj základ v obecném přehledu!

Souběhová

Prožíváme lepší a horší časy. Procházíme klidnými dny a dny nespoutanými žádnými pravidla. Snažíme se uspět a někdy nás neúspěch připraví o klidné spaní. Jindy usínáme při běžných činnostech, aniž víme, co všechno nám uniká. Náš život je jedna velká sinusoida, kterou procházíme. Jednou jsme nahoře a podruhé zase dole, abychom se zase pomalu vyšplhali nahoru a mohli jako na tobogánu spadnout dolů. Žaludek jako na vodě a neklidné podupávání nohou nezklidní rozbouřenou hladinu citů. Co by mohlo pomoci a učinit nás odolnějšími proti stresu, rychlému souběhu událostí. Snad jen opravdové vypnutí se a digitálně-informační detox. Pokud pomáhá očistit organismus od škodlivých látek detox látkový, pak přeci musí pomoci i ten digitální. Naordinovat si tak den bez informační zátěže a jen tak si bloumat. Nádherná představa, kterou bychom měli uskutečnit co nejrychleji, abychom přežili do dalších let! Opusťme své komfortní zóny, přenechejme technologie jiným a věnujme se jen sami sobě a radostnému bloumání. Kolik objevíme novostí, tak o tom se nám může snad jen zdát...

Během souběhu mysli na něhu!

Záležená

Na čem v životě záleží? Je to věk, vzdělání, inteligence, štěstí, zdraví či jiná hodnota? Co nás učiní pravými lidmi a přinese kýžený účinek? Rozhodně to není barva auta, nebo výše naší výplaty. Ty jsou velmi pomíjivé, dneska jsou a zítra už být nemusí. Co ovšem zůstává, je ukryto hluboko pod povrchem. Jsou to naše city, vnitřní život a prožitky, které uchováváme. Ty nám pak dovolují projevit se ve skutečném světle poznání. Spojené s nehmotným a přesto tak skutečným. Tím, co nevidět na povrchu a co se projeví vždy, když to nečekáš. Chraňme si proto svůj vnitřní svět, pouštějme do něj jen ty, kterým důvěřujeme a budujme si svět, na kterém záleží. Ten nám pak pomůže ve chvílích úzkosti, strachu či nejistoty, abychom opět byli těmi silnými, bezstarostnými a poklidnými, jak nás svět vnímá...

Boj se zla, které se nezdá!

Neztratitelná

Další bláznivý konec týdne, kdy nevíš, kam bys hlavu složil a co všechno bys měl. Nikdy nevíš, co tě čeká za dalším rohem a přesto se snažíš jet na plný plyn. Motor zpočátku veselé bublá, stroj nabírá na rychlosti a všechno se zdá v normálních kolejích. Jen co se poposuneš kousek dál, už je tu první komplikace. I co?! Tohle přeci nějak zvládneme, jsme připraveni pátek neřešit a hlavně přežít. Opět se motor rozbíhá, jen rychlost nabíráš poněkud váhavě. Co kdyby se náhodou stalo, že přijde zase překážka? Ale ne, nemaluj čerta na zeď. Vždyť všechno jde, jak má. Takže zařadíš vyšší rychlost a hurá, zase pádíš, jedeš, neskutečný vítr ve vlasech, rozesmátou tvář. Počkej, zastav, co je to tam vpředu? Není to náhadou zase nějaký spadlý strom přes cestu? Přibrzdíš, až nakonec úplně zpomalíš a zastavíš. Ach jo, copak tohle nikdy neskončí? Tak dobře, tohle ještě dáš ... Odvalíš strom, utřeš čelo od potu a váhavě nasedáš. Hlavou běží, už to není daleko, ještě zahneš za dvě zatáčky a máš to! No jo, ale co když ...?

S důvěrou se obracej, na svých cestách se neztrácej!

Vděčící

Děkovat sobě, děkovat lidem, děkovat přírodě, děkovat světu. Vyjadřovat vděk za každý okamžik by měl být důležitou součástí života člověka. Čím více vděku vyjádříme, tím více lidí, věcí, skutečností si náš vděk zaslouží. Sami nezůstaňme stranou a buďme šťastnými majiteli úsměvu na rtu i vděku v srdci. Neboť ten člověk, který je vděčný, je šťastný a šťastným zůstává. Ten, který může nazvat dnešek svým a který je si jist sám sebou a svým stálým vnitřním vděkem za to, že je. Jen takový člověk si může říct, že dnešek je úžasný, ale už zítra může přijít to těžké, protože dnes jsem byl. Žil v blahu či bídě, v děsti či na slunci, v radosti či smutku, a vše, co jsem žil, navzdory osudu, zůstává s vděčností je mě samému. Nejen něco nad námi má moc nad našim životem, ale i my sami si jej utváříme. Co bylo bylo, co mělo být, to proběhlo. A já, byl jsem vděčný každou minutou, miloval jsem a plně jsem si užil svůj čas...

Buďme vdeční včas, neboť ta zůstává v nás!

Propůjčená

Dětinská radost mě dnes neopouští. A proč, zeptá se někdo? Netuším, jen vnitřně cítím, že má potřeba radovat se a dělat druhým radost dostupuje značného vrcholu. Od přichystání výtečné snídaně milovaných chalpům, přes radostné předání sladké dobrotky sestře, až po obyčejnou kresbu od srdečného Matěje a Mii. Dnešní den je prostě a jednoduše ve znamení obyčejné dětské radosti, kterou způsobují obyčejně neobyčejné věci. Stačí si totiž jen uvědomit, že pokud v nás zůstane kousíček dítěte, pak nezestárnem. Budeme stále schopni naslouchat moudrosti svého dětského srdce a intuivní jednání, spolu s radostným nadšením budou důležitou součástí každého okamžiku. A v tom je přeci ona krása života! Že dokážeme vidět neviděné, slyšet neslyšené a chápat nechápané. Jsme schopni radovat se z pohlazení a věřit v dobro, lásku a štěstí, jež pramení z nás samotných a našich propojených vztahů.

Buďme dětinskými, zažeňme pryč života stíny...

Alternativní

Víme, co je důležité pro nás a naše děti? Umíne se podívat pravdě do očí a říct, že žijeme tak, jak se má? Dokážeme vlastním dětem ulehčovat jejich celkem rušný život v digitální době? Sami máme mnohdy problémy oprostit se od svých problémů, které řešíme, jak jinak, ve spojení s digitálním světem informací. A přesto bychom měli hlavně vnímat to, co je zřejmé. Pro děti jsme od jejich narození vzory a učíme je vlastním chováním, jednáním a bytím. Měli bychom si také uvědomovat, že děti potřebují stabilní rodinné zázemi a zdravé vztahy v rodině. Jen tak mohou být dětmi a vytvářet si sami vlastní reálný svět. Mohou pronikat postupně i do světa digitálního či virtuálního, ale jen tehdy, když je to potřeba. Nemusíme přeci vlastní děti usazovat k počítačům, tabletům a mobilům, protože sami jim můžeme nabídnout mnohem víc. Sami sebe, sport, venkovní aktivity, šplhání do kopců, sjíždění řek na raftu či brázdění zasněžených svahů. Stále jsme spolu, lelkujeme a zklidňujeme se k nalezení signálu v šumu a záplavě informací. Jdeme do hloubky a chytře skrýváme a chráníme děti i sebe před útoky moderní džungle. Víme, co je jedovaté a čemu se vyhýbat, a zároveň máme vyšlapané cestičky z této nové džungle ven. Kam? No přeci do skutečného světa!

Ruku v ruce jít, nenechat se džunglí zaskočit...

Vzpružená

Je příjemné slyšet povzbuzující slova, která zní jako tisíce nádherných tónů v jedné krásné písni. Stačí malinko a člověk se dostává do úplně jiného rozpoložení. Z naprostého pocitu nicoty, až k výšinám nebeským. A to ještě před chvílí chtěl všechno vzdát a nechat být... Ne človíčku, věci se nevzdávají na půl cesty a bez zkoušení nalezení řešení. I když je to složitý proces, který bojí a může i zraňovat, je to proces, kterým si musíme projít, pokud chceme zvítězit. Nikdo totiž nezískává výhry jen tím, že existuje. Každý z nás se musí snažit, musí hledat cesty a způsoby, jak zlepšovat svět, který je i jeho světem. Proto asi pracujeme, bojujeme, vytváříme si cíle, hledáme cesty k jejich dosažení a postupně chápeme nutné kroky vedoucí ke zmoudření, dospění?! Ať tak, či tak, je zřejmé, že vzdává se jen ten, kdo není vnitřně silným, kdo nedůvěřuje sobě, své intuici, svému vlastnímu já a ani svému okolí. Ten, který hledá, ptá se, ale nedostává uspokojivých odpovědí, a přesto se uskopokojí s výsledkem. Je napůl cesty k cíli, ale sám jej nevidí. Potřebuje slyšet drobná slova povzbuzení. Potřebuje cítit oporu a jasné slovo, jež zachraňuje, ochraňuje a pečuje. Dávejme krásná slova, zářivé úsměvy a sbírejme výsledky...

Vzpruhu dávej, sebe rozdávej i nacházej!

Výzvová

Neděle jako vymalovaná. Dluhý spánek, příprava výtečného oběda, společné procvičení základních faktů z oblasti fyziky, matematiky, českého jazyka, španělštiny, angličtiny, chemie, přírodpisu, zeměpisu a dějepisu. Nádherný program na volné dny, které lze strávit na ogranickou chemií, světovou hospodářskou krizí či stavbou naší Země. Když už to musí být, tak se do toho dejme pořádně, abychom si něco zapamatovali a hodnocení bylo na výbornou. Snad to vyjde a nebudeme jako v té básničce, kdy nevíme, co dnes dělat dřív a tak raději nebudeme dělat nic. To by se nám mohlo vymstít a nemuselo by to dobře dopadnout. My však nezápasíme, společně to procvičíme a odpoledne si užijeme klidnou procházku na vyčištění hlavy. A že nám toho je málo, tak se ještě zastavíme u milovaných blízkých, abychom se dozvěděli to, co už vlastně všichni víme. Že stárneme a bez procvičování není znalostí. Je fajn to slyšet, aspoň si to dobře zapamatujeme...

Dnes se nebojíme, každé výzvě dostojíme!

Poctivá

Dnes stačí málo. Otevřít okno, vytáhnout potřebné a pomoc může běžet. S vědomím, že kdo dává rychle, dává dvakrát, jsme dnes otevřeli svá konta poskytli drobnou pomoc zvířátkům a lidem, v hořící Austrálii. Byť se jedná o drobné, přesto věříme, že se podaří zachránit ty úžasné tvorečky, kterými klokani, koaly, wombati, kiwiové a ježury jsou. Nedovedu si vůbec představit, co to musí být za hrůzu, když se na vás žene ohnivé peklo. Lidé jsou vystrašení a neví si rady. A co potom zvířátka, která se nemají jak bránit?! To je potom peklo, které chvátí a nic už nenavrátí... Za ním zůstává spoušť a spálená země, kde dlouho nic neroste a nežije. A proto bychom měli dnes všichni solidárně přispět na záchranu toho, co je sice velmi vzdálené, ale přesto tak blízké. Vzpomeňme na chvíle, kdy jsme sami byli rádi za pomoc, která přišla nečekaně a pomohla. Proto nečekejme a pomáhejme!

Žádná pomoc není malá, pokud je míněna poctivě...

Prospěchářská

Dohady a spekulace, ty dneska vládnou světem. Nikdo se nikoho nezeptá a podle vlastního uvážení spekuluje, co se asi mohlo stát a proč. Každý si chce zachovat svou tvář a nikdo nepřestoupí svůj stín. Je to jako boj bez boje, oficiálně vyhlášená válka, kdy obě strany barikády chrání svou pozici a žádná neustoupí ani o píď. Jak tohle může skončit? Existuje cesta ven z tohoto klubka lží a dohadů? Ne, pokud se nepostavíme pravdě přímo do očí a nezeptáme se na pravé důvody věcí. Jen tak můžeme zjistit, kde je pravda a zaujmout vlastní stanovisko. Není totiž horší pozice, než když stojíme mezi dvěma stranami a snažíme se vyjednat smír. To se pak sami staneme terčem útoků a narížek, které létají vzduchem. Nic není v takovém případě nemožné a všechno je víc než pravděpodobné. Nejvíce však fakt, že pravdu nenalezneme. Obě strany si nás budou snažit získat na svou stranu a další problém je na světě. Proto je důležité ptát se vždy, když je to potřeba a sdílet to, co sdíleno má být...

Nenech to být, nebudeš mít nikdy klid!

Přetvářková

Co to s těmi lidmi je? Chvíli se chovají jako největší přátelé a sotva se obrátíš, už ti míří do zad dýkou. Přetvářka se usadila v myslích lidí a je bernou mincí moderních vztahů. Z těch se vytratila vřelost, přirozemnost, opravdovost a skutečný význam řečeného. Proto se není čemu divit, když spatříme ve svém okolí tápající a potácející se jedince, kteří dostali skutečnou ránu. Byť nebolela fyzicky, ale její opravdový dopad je v duševní rovině. Tam opravdu pálí, sžírá a zanáší rozpaky nad vyřčeným. S tím se nelze srovnat a je nutné bojovat za nápravu. Za čestné jednání k sobě i druhým, za spravedlivé soudy nad věcmi vezdejšími a za slova, jež tolik nebolí. Chci mnoho, ale také mnoho dávám. Snad proto nejsou má očekávání tak obrovská. A pokud přeci jen ano, pak se s tím musíte srovnat. Já už to v hlavě srovnáno mám! Přetvářku, zavářku, ne pro mě raději překážku. Tu překonám a vydám se dál. Vstříc novým dobrodružstvím a bojům, které mi život připraví...

Nebojím se být kým jsem, ať medvědicí, nebo medvědem!

Věnovaná

Láska má tisíc podob a většinou si ji na první pohled nevšimneme. Je to cit, který nás provází od narození a je spojen s blízkými osobami či věcmi. Stačí zavzpomínat na svého prvního plyšového medvěda a vím, že to byla láska na první pohled. Stejně jako pohled do očí právě narozeného syna či čarovná moc medvědího obětí manžela. To je láska, jež přetrvává v duši a nejenže přináší nejvíce radostí, je spojena také s mnoha starostmi. Přesto je to pocit, po kterém ve svém životě toužíme, který hledáme a následně sdílíme. Je to totiž něco, co nás samotné dělá jinými a vhodně formuje naše okolí. Stačí pohled na milovanou osobu a víte, že všechno ostatní není důležité. Jen to, že je tady, je s vámi, jste tu pro sebe a nic vás nerozdělí...

Rozděl a panuj, lásce se věnuj!

Odevzdávaná

Dávat, samozřejmá součást života některých lidí. U jiných naopak můžeme vidět jen nastavenou ruku, s žádostí o zisk. Vesmír funguje spravedlivě, a proto se snaží dávat tam, kde je dáváno a brát, tam, kde je bráno. Ne vždycky to tak sice vypadá a člověk může mít pocit, že mnohem více dává, než získává. Já však věřím, že proces dávání je hlavně o získávání pro ty, kteří dávají. Protože člověk zvyklý dávat, má největší radost vždy z toho, když dává. To je mu odměnou a zadostiučiněním vždy, když vidí rozzářené úsměvy, radost z drobného pohlazení a sdílení času. Dávání je vlastně proces, kterým předáváme i kousek sebe sama dál. Dáváme všanc své vlastní nitro těm, kteří to potřebují a jsou pro nás partnery. Je to o vzájemném propojení mnohdy cizích lidí, které spojil proces. Ten, jež je tak potřebný a důležitý pro ty, kterým dáváme, ale i pro nás samotné. Proto dávejme to, co chceme dostávat zpět a nalézejme potřebné!

Dávej a věř, že jednou se ti to vrátí též...

Stabilitní

Zvěsti jsou od toho, aby se šířily. Ale pokud se stanou pravdou, pak se člověk chytá za hlavu. Jak je tohle možné? Proč se dějí všechny tyhle změny? Co je špatného na tom, když věci fungují a nemusí se měnit? Proč všichni říkají, že změna je život? Já v tom postrádám veškerou logiku a podstatu bytí. To je přeci postaveno na stabilních základech, které se nemění, jen roste a sílí. Svou sílu pak ukazuje nejen v pevnosti svých základů, ale také stabilitě vazeb, jež byly učiněny v průběhu růstu. Když dojde k jejich přerušení, pak dochází k trhlinám, které nelze zacelit. Jistě, můžeme je vyspravit, zalepit, vyplnit materiálem, který uzdravuje, ale věřte, nebo ne, povrch se sice vyspraví, ale vnitřní struktura již byla narušena. Kořeny již nikdy nesrostou přesně tak, jak bychom chtěli a nám nezbývá nic jiného, než uznat, že svět se změnit. Zrníčka zvěstí se dostala do živné půdy a nyní již jen klíčí...

Změnit můžeme mnohé, ale stabilitu tím nezískáme!

Impaktová

Pomalu, ale jistě,
cítím se na svém
místě.

Cítím, že sílu mám,
abych už věčně
čelil příhodám.

To co se jasné zdá,
je jen má
nálada.

Nic však se nekončí,
když svět zavře
své oči.

Příběhy jdou si dál.
Kdopak by kolem
stál?

Každý se připojí
na své růžové
okolí.

Nic není bez mráčku,
vše co je v
hledáčku.

Nějakou chybu má,
snad to nejsem
pouze já!

 S vlivem i bez něj, budu tu pro něj...

Svědomá

Vědomí, že máme svědomí, by mělo být dostatečnou zárukou bezpečí i míru. Jak se ovšem zdá, s rostoucím vědomím klesá u mnohých vlastní svědomí. Jdou si bezohledně za svým cílem a nehledí na následky, jež to vyvolá. Síla, moc a boj ještě nikdy nepřinesly klid, mír a pohodu do životů lidí. Násilí je vždycky následováno násilím a válka válkou. Být odhodlaným a spravedlivě vážit všechny hříchy světa nedokáže žádný z nás. Děláme chyby, nespravedlivě soudíme, ale samo odhodlání dělat věci správně, ve vědomí svého svědomí, je odpovědí na každou otázku. Není nutné být všemohoucí všeználek, ale umět převzít zodpovědnost za své činy a nést si za ně následky. To je věc, kterou se musí naučit každý z nás. Jen tak budeme žít v souladu s vlastním svědomím i vědomě vést spravedlivé boje za podstatné věci života!

Hledej odpovědi, poslouchej nápovědy...

Vybájená

Pomalu ale jistě, to je heslo dnešního dne. Pomalý rozjezd, klidná snídaně, šnečí ploužení se bytem a neskutečně dlouhé sbírání prádla. Hlavně nikam nespěchat a nepřepálit tempo hned na začátku. Den bude dlouhý a jistě výživný, tak si alespoň ráno dopřejme pomalost při vstávání. Kdy jindy se nám podaří být v takto zoufalém rozpoložení srdnatými. Snad jen ve chvílích velké odvahy, kdy na smečku útočí rozzuřený grizzly. Ale věřte nebo ne, v našich podmínkách se toto děje jen výjimečně. Jednou za sto let a nebo ještě déle. Takže plán je jasný, klid, klid, pomalé tempo, postupné plnění úkolů a jsme schopni se dočkat večera, bez veliké úhony. A co bude dál? Inu to, co si pro nás život připravil. Teď to není v našich rukou a tak se nemá cenu bát. Strachem si ublížíme víc, než každodenní rutinou.

Nebát se a jít, však on přijde náš vysněný klid!

Vzestupná

Chtělo by to tělo, které by nebolelo. Které by pracovalo a nikde nebojkotovalo. To si ovšem budeme muset ještě počkat, abychom se mohli dočkat. Někdy zlepšení přichází okamžitě a jindy je jeho nástup jen váhavý. Každý den o maličký kousíček blíž vysněnému pořádku a snad i skutečnému zdraví. Jak je křehké a kolik má odstínů si člověk uvědomí právě ve chvílích, kdy cokoliv přestane fungovat. To je pak každý krok palčivější, než obvykle a rychlost pomalejší, než by zvládl šnek. I tak se dá začínat nový rok, jako připomínka, že si můžeme myslet mnohé, ale skutečný život přesně porcuje to, co potřebujeme zvládnout. Ať to, či ono, je toho právě akorát...

Ke kroku krok, zas bude dobře!

První

První den,
velký sen,
dobrý den,
pojďme ven.

Nový rok,
další krok,
přeskočíme
přes potok.

Dnes jedna,
zítra dvě,

všecho bude
podle mně.

Plno pejsků,
nikde hejsků,
nic než velké
hejno rejsků.

Jenom krása,
klid a mír,
ať je všude
netopýr.

To nám bude
báječně,
kouzelně
a bezděčně...

Krásný Nový rok a velký úspěšný poskok!