Štrbskoplesová

Po dramatické noci konečně ráno. Přinese oddech od bolení a trápení? Zelená barva neopouští hlavního velitele výpravy a tak ač neradi, vyrážíme na výlet sami. Chceme zůstat, ale také potřebujeme jet. Vyrážíme ve dvou na objevnou cestu ke Štrbskému plesu a na Solisko. Davy lidí nás brzy přesvědčí, že jsme se ocitli v samém srdci turismu. Všude kolem stánky s brakovým zbožím, předraženým jídlem a lákadly na ty, co přijeli Vysoké Tatry poznávat jinak, než my. Rychlým tempem dojdeme k lanovce, která nás vysadí na Solisku. Odtud pěkně ťapkáme a s výhledy na okolí kráčíme zpět dolů. Cesta je to příjemná, utíká rychle a za chvíli stojíme na břehu Štrbského plesa. Kačenky, vlnky, čluny a my... Davy raději nevnímáme a projdeme se kolem, abychom zdárně zakončili dnešní túru u auta. Rychle domů, obhlédnout situaci a jak se zdá, odpočinek veliteli pomohl. A nám? Nám pohyb neuškodil, spíše prospěl. Snad tedyopět zítra v plné sestavě vyrazíme dál!

Sluníčko hladí, někdy i řádí...

Popradská

Těžko se vstává z postele, nohy bolí a tělo je jako po bitvě. Nechce se vůbec překulit z boku na bok, natož vstanout do nového dne. Odhodláni podniknout další výpravu, se vydáváme vstříc odpočinkovému dni. Utečeme od hor k vodní hladině a zamíříme do aquacity v Popradu. Slunce, voda, skluzavky a tobogány, to vše nás dnes pohltí a řádně unaví. Snad více, než kdybychom dnes zdolávali horský vrchol. Upečeni slunečním žárem, po několika hodinách prcháme zpět do chladu apartmánu Vily Barbara. Po zralém odpočinku jdeme okusit slovenskou gastronomii, vyzkoušíme halušky s bryndzou i tradiční živáňskou. Snad o tisíc kilo těžší, ale spokojení uléháme do pelíšků, s vědomím, že odpočinkový den byl fajn, ale pohyb je pohyb.

Haluškám zdar a vedrům zmar!

Podkriváňská

Brzské vstávání, rychlé nachystání a hurá na svahy. Sluníčko ještě ani nevyšlo na obzor a my už stoupáme vzhůru. Vrcholek je stále v nedohlednu, cesta vede prudčeji do kopce a nám nezbývá, než jít dál. Cesta je jasná, cíl také, čas nerozhoduje a tak jdeme. Ztuha, pomalu, zprudka, bez milosti se potíme a čas je nám v patách. Po zdolání tisícedvouset výškových metrů a třech hodinách chůze do vrchu, se dostaneme na rozcestí pod Kriváněm. Zde moje cesta končí a kluci pokračují neohroženě dál i výš. Já čekám, hledám květinky, broučky a jiná zvířátka. Fotím, čekám, trošku zmoknu a nakonec se šťastně shledám se svými chlapy. Pak už jen sestoupit, krokem minout Jamské pleso a hurá zpět. Vychodili jsme tisíce kalorií, ušli dvacet kilometrů, vystoupali tisícdvěstě metrů a tak nezbývá, než odpočívat. A tomu ještě hlady šilháme, až si z toho všichni pískáme. Doma nás pak čeká překvapení, ze kterého žádné radosti není.

Elektriku hoň, ať máš svůj ogoň!

SuchoBeľská

Chladnější ráno, drobný závan z hor a my míříme do Slovenského Ráje. Sluníčko se pomalu činí, ale nám to nevadí, neboť výstup Sucho Beľsku dolinou vede stále vodou. A po pár kilometrech začíná ta správná krása. Žebříky, lanové mostíky, stupy ve skalách a k tomu notná dávka adrenalinu. Je to nádhera, byť některé části mě dostatečně zadýchají. Nevzdávám se a vystoupám až na Kláštorisko. Po drobném občerstvení s kofolou a velkou svačinou, zamíříme do údolí Prielomu Hornádu. Tam jako térén kozy stoupáme a klesáme, vystupujeme a padáme, až se dostaneme na začátek ranního startu. Ještě koupit pohlednici na pomátku a sviště do trojice. A pak? Hurá za bazénem, Zarou, čistou koupelí a vydatným jídlem.

Den byl fajn, i když puchýře nejsou příjemné!

Debrecínská

Kolik cest a kolik hodin, málo bylo celých dnů. Ráno horko, skříplý palec, dlouhý den a živý sen. Z Budapešti k Debrecínu, zajížďka však má svou cenu. Kalvínský kostel a dobrý oběd, po něm káva a šup pryč. Pádíme si správným směrem, z Košic, Prešova až do vzdálených vesnic. Po strastiplných drahách, konečně stojíme v Barbarských branách. Bodrý Dušan, milá Zara, to vše je tak krásná hrana. Vybalit a sousta sníst, pak už můžem v klidu být. Jen tak dál a klidný vítr, aby pobyt zde byl sichr. Abychom si užili a Vysoké Tatry trošku prochodili.

Počasí a nálad, je pro nás velká záhada...

Tržnicová

Ranním nákupem v místním obchůdku začal další den v Budapešti. Dobře nasycení jsme vyrazili vstříc horku a kilometrům. Den jsme začali monumentální stavbou Parlamentu, pokochali jsme se jeho okolím a svlažili těla ve vodní tříšti. Pak následoval přesun na Margaretin ostrov, kde jsme se v poklidu a relativním chládku toulali květnou zahradou, pozůstatky dominikánského kláštera a čirou náhodou jsme došli až k dětské zoo. Větší ušáky a chlupatější slepice jsme v životě neviděli. Z ostrova jsme prošli na Pešťskou stranu města a zdolali jsme výstup k Pešťskému hradu, Rybářské baště a kostelu svatého Matyáše. Pak po svých k lanovému mostu, až k další části prohlídky. Abychom zchladili těla, usedli jsme do další typické maďarské restaurace, kde jsme ochutnali pikantní maso s chipsy i typickou maďarskou polévku se zelím. Výtečný oběd nás posílil a přestože jsme byli zmožení jídlem, pitím i teplým počasím, zbyly nám ještě síly na návštěvu centrální tržnice Kiskörút. A to jsme netušili, co teprve zde zažijeme... Orgie chutí, vůní, barev, zvuků a jásavé radosti z jídla a všeho, co se kolem něj točí. Nešlo odolat a tak jsme odcházeli obtěžkáni několika kily ovoce a uzenin, které si zpětně vychutnáne a při jejich konzumaci zavzpomínáme. Na bodrost, na radost z nákupů a vstřícnost místního uzenáře i zelináře.

Milá liško, to si piš, tady bys měla mít svou tajnou skrýš!

Dohanyová

Další hezký den nás zastihl při toulání se Budapeští. Nejdříve metrem, pak popojít a vstoupíme do zcela odlišného světa. Čistá vůně, jásavé a tlumené barvy s Davidovou hvězdou. V tichu duše vzpomínám, kolik asi lidí muselo zemřít pro svou víru a spravedlnost? Jak daleko a vysoko se vznesly myšlenky, jenž podporují jiný phled na tytéž věci. Tichým rytmem vystoupíme opět do ruchu velkoměsta, dlouhými schody zdoláme prudký výstup do vrchu Gellérthegy, zakončený pohledem na sochu Svobody. Byť ne s hořící pochodní, ale s mírovou ratolestí, je tím nezapomenutelným odkazem na doby nedávno minulé. Než se nadějeme, sedíme v pravé maďarské restauraci a pojídáme maďarský guláš a budapešťskou kýtu. S plnými bříšky si pospíšíme k chrámu svatého Štěpána a do městkého parku. Vyhladovělí, zmožení teplem a urousaní potem, rádi složíme hlavy do odpočinkové polohy. Inu, den byl dlouhý, ale večer bude ještě delší. Čeká nás projížďka lodí po Dunaji, s výhledy na všechny pamětihodnosti, které jsme dnes viděli za denního světla. Zdá se tedy, že i večer bude stát za to!

Síla, chuť a zdraví, pak nás nic nezastaví...

Balatonská

Snídáme a plánuje, co všechno dneska podnikneme. Sbalit, předat, projet dál, až na samý světa kraj. Z dálnice nás vyhnali, venkovem se ploužíme, nám to ovšem nevadí, neboť do Siofóku stejně dorazíme. Tam na nás padne mořká nálada a ve vzduchu visí slaná chuť. A tak neváháme a využijeme možnosti zchladit naše těla, v moři východního bloku - Balatonu.  Zážitek je to opravdový, kam oko dohlédne, tam je vidět voda. Ve vzduchu se mísí vlhkost s letním oparem a my se vrháme do stodvaceti centimetrů chladivých vln. Dovádíme, čachtáme, hopsáme a potápíme hlavy, ani nevíme, kdy a zda přestat. Až nastane naše chvíle přestaneme, sníme zásoby a naše cesty vedou opět dál. Večer se ocitáme v Budapešti. Ve dvoumilionvém městě s parky a ruchem velkoměsta na dohled. Dnes však již bylo všeho dost a tak už jen dopřát si studenou sprchu a užít si klidného večera.

Zítra je také den, tak si jej užijme jen!

Děvínská

Drobné zmatky, déšť a zamračeno nás přivítalo v dalším dovolenkovém dni. Snad proto jse si dovolili pospávat až do osmi a pak vyrazili na snídani. Dobře posíleni a kvalitně vybavení jsme vyrazili vzhůru za zážitky. A při našem těšení, jsem úplně přehlédli, že místo do správného autobusu, sedáme do toho, který nás odvezl až na kraj světa. Díry na silnici byly hluboké, komíny vysoké a špíny tolik, že by se jí vlezlo do celého náklaďáku. Inu, nedá se nic dělat, museli jsme znovu na start. A podruhé se to již povedlo. Konečně jsme zamířili do centra Bratislavy, vystoupali jsme na UFO vyhlídku, pokochali se výhledy na dunaj a hledali cosi k snědku. Kombinace kofoly, italského jídla a slovenské úslužnosti byla výbornou volbou. Ať už s rizotem, salátem či kuřecím s chedarem. Bříška máme plná a pak mohly naše cesty směrovat k Děvínu. Ten překvapil a nasytil duši stejně, jako dobré jídlo tělo. A ty výhledy a čistý vzduch. Až se znovu narodím, chci být hradní paní Děvínskou a čarovat v tomto koutě přírody a vzduchu. Ale teď už pět zpátky na zem, při zpáteční cestě ještě zdolat Bratislavský hrad, projít centrem a vystoupit až k Michlaské bráně. A pak už hurá k večeří. Byla dobrá, byla velká, byla naše a byla sdílená. Kéž takových dní prožijeme mnoho a vždy spolu!

Jasné a krásné jsou děvínské básně...

Špilberská

Pozvolný nástup dne, s prvotními paprsky, otevírají náš dovolenkový čas. Dobalit vše potřebné, udělat svačinky, vzít pití a teď už opravdu můžeme jet. Zvířátka jsou schovaná, Toník sedí vzorně a auto už fičí. Neuběhne ani polovina dne a my se ocitáme v chladu kasemat. Projdeme, pročteme, vyfotíme a pak už zase frčíme dál. Trošku nás honí déšť, ale nám to nevadí. Jedeme dál, překulíme se do další země a jejího hlavního města. Skoro na vesnici se usídlíme, umyjeme, napojíme, nasytíme a zase plánujeme, co dál! Zítra bude plno zážitků, na které se už teď těšíme. Slunce, historické pamětihodnosti, voda, čerstvý vzduch a pohyb.

Těšme se, těšme, zítra se mějme...

Pobavená

Rozvaha, klidné promýšlení a postupné sestavování věcí, které opravdu potřebujeme. I tak nějak může vypadat sobotní den, v podání tříčlenného kolektivu. Co si vezmu na sebe, kam v tom vyrazím a jak v tom vypadám? Inu, oblečení, do města a normálně. I tyto strohé odpovědi padají na dlouhé otázky, které rychlostí blesku přecházejí od jednoho k druhému. Pravé letní šílenství přichází a i slunečné počasí a horko nás v tom přesvědčují. Nebojme se přiznat si, co všichni musíme. Někdo to rád horké a jiný studené. Jeden by vyrazil na hory a druhý k moři. A nakonec se shodneme, že nejlepší do bude zůstat tam, kde právě jsme a užívat si klidného a ničím nerušeného sobotního večera. A že tam venku je něco, co je potřeba prožít? Nevadí, my se jistě zabavíme, k tomu si i něco rozbalíme a rozhodně se dobře pobavíme...

Stačí jen chtít a člověk to všechno může mít!

Setrvávaná

Toto pěkně začíná. Ještě jsme ani nevyjeli a už abychom se třásli strachem, co nás čeká? Poslední zprávy ukazují, jak fatalní následky mohou mít přívalové deště, které přijdou neplánovaně a náhle zaskočí každého. A v horách, tam je to ještě horší, neboť síla přírodních živlů je tam ještě více nespoutaná, než v běžných výškách. Ano, nemá cenu předjímat a bát se něčeho, co možná ani nenastane. Ale dnes si říkám, že tohle asi nečekal nikdo. Zatím nechávám hlavu v oblacích a maluju si jen příjemnosti. No a ono se uvidí, co všechno se nakonec vyjeví. Zda to bude normální, abnormální či čiré zklamání. Nebo možná překvapivé shledání s tím, co jsme ani nečekali. Uvidíme, v tuto chvíli budeme dělat, jako by se nás to netýkalo a pokusíme se uzavřít všechno negativní do bubliny. Tu uschováme hluboko v sobě a až se vrátíme, budeme chytřejší...

Neboj se teď, naplno jeď!

Čarokrásná

Překvapení, to se vždycky cení. A přitom na tom nic moc není. Stačí jen drobnosti, které udělají radost a život je hned krásnější. Jeden malý úsměv, drobná pomoc, připravená ruka s nabídkou a vřelým obětím. Někdy stačí jen jeden pohled na krásného, malého, milého a ještě k tomu huňatého pejska. Jindy zase pouhé pohlazení a počenichání si společně, radostně, bezpečně, báječně. To jsou ty krásné chvílem na které čekáme, které milujeme, které chceme prožívat stále znovu a znovu. Nejraději bychom zastavili čas a koupali se v jasu dní, které přinášejí neobvyklost i radost z obyčejného dne. I takové mohou být dny před dovolenou, které mnohdy přinášejí jen stres, nahromaděné úkoly a povinnosti. Jen kdyby takovýchto dní bylo víc...

Čarokrásný den, s milými muži jen!

Pršavá

Od rána venku prší a mě se vrací vzpomínky. Taky takto pršelo, bez přestávky, stále dokola, jen víc a víc. Voda v řece pomalu stoupala a nebe bylo jako neuzavřené. Velké množství vody se kumulovalo v nádržích i přehradách. Nikdo nic nepředpokládal a pak to přišlo. Voda se převalila přes vrchní část břehů, stále jí přibývalo a ještě jednou a ještě víc... Pořád jsme čekali, že se něco stane a stalo se! Voda protrhla hráz, voda byla nahoře, dole, vpravo, vlevo, všude jen samá voda. Nikde žádná pomoc, žádné varování a jen zmar, nepořádek, bahno i velký strach. Povodeň ničila majetek, životy, odplavovala všechno dobré a zanechávala jen zkázu mezi námi. Co stálo, už nebylo a co nebylo, mohlo najednou být. Neznámí se rozhodli pomáhat a lidé si byli blíž. Tak jako nikdy před tím, tak jako před deštěm i dlouho po něm. Doufám jen, že déšť přestane a nic nenastane.

Prší a prší, déšť už srší!

Dokázaná

Jet od rána a naplno, to je krédo celé mé bytosti. Někdy otevřu oči a mám pocit, že tohle předsevzetí bude muset vzít za své. Nevím, zda je to věkem, nebo stále delší potřebou spánku, ale nějak mi to ranní vstávání nedělá dobře. Musím s námořnickou rozvahou přesně rozmyslet jednotlivé kroky a pak pomalu vstanout. Zamířit do kuchyně, připravit kávu, nasát její vůni a pořádně otevřít oči. Teprve poté může začít nový den. S dobrou snídaní, příjemnou knihou a typickou vůní kávových zrn. Pak mě čekají ty pravé rozjezdy pro hvězdy, kdy naskočím do každodenního kolotoče rutiny i neobvyklých úkolů. A než se naději, je tady poledne a s ním nejkrásnější část dne, oběd. Co to bude dneska? Něco jiného, než včera a rozhodně něco, nač mám chuť. A že nejsem vybíravá, bude to jistě výtečná dobrota, kterou si vychutnám. Pak už hurá d další práce a za chvilku popoběhnu domů. Tam na mě čekají a taky mě vítají, i když se mnohdy netěší na úkoly či povinnosti. Přes ty se společně přenesem a zavládne klid, pohoda i večerní brumendo. Čajové, chlebové, mrkvové či masové, ale naše. A co pak? Pak už nic, jen ulehnout do peřin a snít si své sny o cestách a milých bytostech...

Sni dokud můžeš, žij naplno dokud zvládneš!

Pídivá

Otázka stíhá otázku,
co visí myšce na ocásku?
Kam se ukládá slunce ke spánku?
Kde koupíme dobrou smetánku?

Kdyby tak svět byl jen dětským dnem,
bylo by každému jasné jen,
že není nutno být chytrým až za uši,
neb trošička bláznovstí všem sluší.

Jak by řekl moudrý pán,
jednou jsi hloupý a podruhé kmán.
Stačí jen číst si a vnímat svět,
pak budeš chytřejší brachu, hned.

Otevřeš oči a dostaneš nápad,
jak všecičko kolem sebe chápat.
Od podlahy až ke stropu,
projdeš pak celou Evropu.

Doma se zdržíš a pak půjdeš dál,
aby tvé znalosti dobyly sál.
My tady zůstanem, počkáme na Tebe,
snad se zas potkáme, s pohledem na nebe.

Tam slunce zapadne, tam měsíc rozzáří,
světýlka, hvězdičky, jak na mém polštáři.
Díky Ti za všechno, díky Ti moc,
přírodou půjdu si pro svou pomoc!

Neboj se otázek, odpověď najdi, když tak si kousíček do lesa zajdi...

Družnostní

Partnerství, tak jednoduché a přitom tolik složité. Nelze spočítat chytré rady, jak být s partnerem šťastný a jak na partnerství pracovat. Každý má svůj soukromý recept na štěstí, který si chrání a je předáván z generce na generaci. Jedni radí bezpodmínečnou lásku, druzí upřednostňují spolehlivost a vzájemné souznění a další zase živočišnou přitažlivost, s duchovním prolnutím. Ať tak či tak, být partnerem není vůbec jednoduchá záležitost. Člověk si musí uvědomovat sám sebe, aby dokázal hodnotit svůj protějšek. Je důležité, aby chápal i drobné odstíny každodennosti, stejně jako výjimečné záchvěvy odchylující se ze dne na den. Jedná se o pestrou směsici a všehochuť nálad, rysů a charakterist, které máme každý z nás. Jsme zároveň jedinečnými i stejnými a jen při pohledu na onu směsici stavů, lze vytvořit pevné, trvalé a láskyplně fungující partnerství. V tom je jeho síla, energie i klid, pro každého z partnerů...

Věrnost, láska, přátelství, v tom je silné partnerství!

Houpavá

Jako na gumovém vlákně se cítí ten, kdo jednou zkusil adrenalinový zážitek. Pak nedokáže přestat, sní, přepočítává a plánuje, jak se opět dostat do varu. Někdy stačí i drobnost a adrenalin v těle se vyhoupne do výšin. Jednou je to drzá odpověď neposedného pubeťáka, jindy zase znovu nastolená otázka, kterou jste se svými staršími probírali. A jste tam, kde jste byli. Na počátku, i když za vámi je už pěkně ušlapaný chodník. Máte pocit, že jste se nehli z místa a vnitřní prostor probublává v naději, že příště už to bude lepší. Nebude, jen se otázky prohloubí a tak nezbude nic jiného, než se postavit tomuto zážitku čelem. Nikdy neutíkat a pokud to jen maličko jde, pak se snažit být tam, kde to jde a s tím, s kým to jde. Ostatně jen tak máme šanci prožívat klidné, adrenalinové i radostné zážitky, v jejich plnosti a plasticitě. A pokud máte jiný nápad, pak se jděte houpat jinam!

Kdo se houpá, na svět se rád kouká...

Číslová

Báječný den čeká nás,
užijem si mnoha krás.
Třináctka tu jenom září,
na mém stolním kalendáři.

K tomu pátek, co má být?
Vždyť štěstí se má navodit.
S třináctkou jsme těsně spjati,
neb životem nás doprovází.

Od poznání ke svatbě,
od hlavy až mé patě.
Proto je dnes krásný den,
prožijem si svůj sen.

Ráno liška, bernardýn,
po obědě s Kvídou spím.
Pak se čile probudím,
s Toníkem zas budem tým.

Franťa, Puňta, medvědi,
ti ničehož nevědí,
ti si hrají, skotačí,
třináctka jim nestačí.

A pak že jen smůlu nosí,
když třináctka svou špičku tasí,
nelze nežli nesouhlasit,
radostně si jdeme hasit.

Žízeň, horko, pot a smích,
od rána se venku sníh,
k tomu radost, že je pátek,
zítra bude velký svátek.

Odpočívat, dlouho spát,
volna v tichu užívat,
možná něco podniknout,
do ticha si proniknout.

Plány už jsou jasné,
smělé,
a těď hurá,
pojďme dál,
kdopak by se třináctky ?

Číslo sem a číslo tam, uzavřeme dneska krám...

Ztrátověrná

Výkřik do tmy, za ním jen prázdnota a studená temnota. Od propasti jen kousek a mlžný opar ztěžuje rozhodnutí vlastních kroků. Jít vpravo je riskatní, odbočit vlevo je zajímavé, ale nepřináší potřebnou jistotu. Pokračovat rovně znamená cestu necestu a návrat není možný. Stát na místě, vrůst vlastníma nohama do země a spojit tak svůj osud s osudem jiných. Tak nějak se pohybujeme, živí neživí, krásní škaredí, usměvěví i zamračení a čekáme. Každý na něco jiného a svým způsobem i na totéž. Mít představu budoucnosti, nepochybovat o tom, že současné úsilí bude korunováno úspěchem a doufat, že jednou bude líp. Byť se jedná jen o chabý pokus přežít tady a teď, ale všechny dveře nějam vedou a za temnotou je prozářený den. Tak jako se střídá den s nocí, střídají se i lidské nálady, které včera byly, dneska jsou a zítra budou. A tak se v plynutí času dinosauři promění v mamuty, voda ve víno a člověk v člověka. Krokem a skokem pak plynou léta, kdy temnota neděsí a pohyb nevábí. Tak teď už běž a užívej, dokud si mladý a je ti hej...

Se srdcem na dlani a hlavou v oblacích, dívej se před sebe, ať se hned neztratíš!

Čelící

Přízemní starosti a povinnosti se vždycky vyskytnou. Jsou všude kolem nás a jeden ani netuší, jak rychle je srazí na kolena. Můžeš létat s hlavou v oblacích, snít o možnostech, které se naskytnou a pak prásk! Letíš, mácháš rukama, snažíš se brzdit a jen o vteřinu dříve, než dopadneš se stane zázrak. Někdo opět pronese nesmyslnou větu, ty stojíš a jiný padá k zemi. Vlastní, nevlastní, závislá, soběstačná, náročná i jednoduchá, taková jsou rozhodnutí o všem, co děláme a jak vnímáme slova. Pro jednoho naprostá samozřejmost, pro jiného něco nepředstavitelného, co nevypustí z úst, co neprosloví a nepředloží. I tak padáme, nemáme oporu a jediným záchytným bodem je tolikrát opomíjená, zatracovaná, milovaná i drahá láska. Jen ta dokáže čelit pochybnostem přízemností a otevírat oči všem. Ti kdož znají, těm kdož mají, s těmi, co chtějí a těm, kteří přejí...

S přáním dojdeš dál, než kdyby ses bál!

Přízeňská

Tolik je krásných barev a obrazů, přesto se nestačíme vynadívat a pojmout onu nádheru v celé její plnosti. Sklenice pokrytá ledem pomalu rozmrzá a na jejím okraji se vytvářejí ledové kmeny stromů. Větev vedle větvičky zachycuje lístky světla a stínů, které doplňuji narůžovělé obrazy. Hra barev a jednoduchost jejího stvoření je nádhernou ukázkou přírodních sil a matky pravšeho. Hloubka citů vyvěrá z podpovrchových vrstev lidské osobnosti, kde jako pramen dřímá i sílí. Vytryskne v plném rozsahu emocí vždy, když zasáhne blízká místa duchovního rozpoložení. Tak blízká všem, kteří cítí její moc a natolik vzdálená běžným každodenním starostem. Umět se radovat, být spokojen, užívat v klidu svých vnitřních sil a rozdávat v plnosti poznání, toť nejvyšší projev lásky a důvěry. Tak známá rodičům dětí, jež jsou obklopeny láskou a porozuměním. Tolik povědomá rodičům, kteří cítí svou přítomnost skrze svých dětí. Člověk dává i bere, poskytuje i získává, půjčuje i vrací, aby nakonec zjistil, že hmota zůstane jen hmotou, ale cit se rozrůstá. Máme-li se rádi, jsme spolu rádi a čím je nás víc, tím je vlastně více lásky dohromady. Máme ji před sebou jako perspektivu, která nám umožňuje plodně žít a pracovat, bez obav a zoufalství z budoucnosti...

Neboj se zítřka, pokud již dnes miluješ!

Slastná

Zvláštní ticho se rozléhá prázdnými chodbami, které jinak hučí štebetáním studentských hlasů. Už i zde zavládlo prázdninové rozložení a prach se pomaličku spouští ve slunečních paprscích. Je krásné umět si vychutnat klidu a dovolenkového jasu v celkovém pracovním nasazení. Jako kdyby se zastavil čas za těmito dveřmi a tam, tam venku to žije, voní, teplem sálá a zve k odpočinku. Ještě něco málo musím dokončit a pak se již vydám do volného reje. Zábava bude v plném proudu a s ní také protažení svalů, pročištění hlavy a odpočinutí od každodenních povinností. Čeká to tam na mě, již mě to pomalinku láká, ale já vím, že ještě není čas. Teď ještě ne, až splním, co jsem slíbila a dokončím, co je nutné dotáhnout. Pak i mě bude chutnat volno sladším a voňavějším způsobem, než je obvyklé. Dálavy se otevřou a s nimi i mé srdce k požitkům, prožitkům a novým zážitkům...

Slastně a šťastně, všechno jde jasně!

Dubová

Tygří oko srdce třímá,
tohle není velká dřina.
Jen se tady procházíme,
zmrzlinou se ochladíme.

Náhonem a kolem vody,
sejdeme i dlouhé schody.
Letní vzduch a vlahý vánek,
tam je dobrý pitný stánek.

Oplatky a čokoláda,
kolem rušná kolonáda,
přesto najdem klidný kout,
kde můžeme si odpočinout.

Síla je tu kolem skrytá,
návštěvníky jasem vítá.
Proto jsme tu tolik rádi,
naši milí kamarádi.

Za minutku už jsme v lese,
kde se tygr vznosně nese,
v prackách balón, v hlavě nápad,
že bude to i prasátko chápat.

Potom zajdem kousek dál,
tam kde zatím nikdo nestál.
Teď už davy proudí čile,
nám to není tolik milé.

Proto jedem přátelé,
do klidu a postele,
dobrotu si k tomu dáme,
vesele si zazpíváme...

Hola hej a hupsy hup, to byl zase krásný dub!

Polenová

Dřevo, kůra, vůně lesa, jen ta pila smutně klesá.Teplo dnes a teplo zítra, budou krásná zimní jitra. Sníh nás jistě nezaskočí, piliny se vzduchem točí. Dřevo to je lesní da, který hřeje a otepluje zimní kraj. Dnes se mírně zapotíme, se špalky se lopotíme. Nám však práce nevadí, na další den navnadí. Pak se dobře posilníme, ruce pilně naložíme. A tak ani nevnímáme, že už práci opět máme. Dřevník, kůlna, rošt i krb, zima nemá žádný škrt. Bude dobře, bude teplo, i když venku bude peklo. My si hezka zatopíme, polínky se vybavíme. Budem možná vzpomínat, jak pomalý to mělo spád. Než jsme dřevo nanosili, než z něj dřívka vytvořili. U srdce nás bude hřát, že nemusíme se zimy bát. Doobrý pocit, ten je prima, když víš, že to byla letní psina...

Legrace a legrácky, topit budem i klacky!

Údernická

Klovat, zobat, zápasit,
s mírou v těle musíš jít.
Latě, dřeva, polena,
večer bolí kolena.

To co jiný nechce mít,
u toho my musíme být.
Bereme to zpříma, hned,
za chvilku je lesní med.

Tráva už je urousaná,
ruce, hlava pokousaná.
Mravenci se snaží věru,
to nevdí, já to beru!

Kubíky a hektolitry,
metry stojí za ty flitry.
Přesto je nám stále fajn,
i když nejsi žádný kombajn.

Úderníci pracují,
léta, slunce nelitují,
normy strhnou, překročí,
svoje svaly zúročí.

Večer spolu popijí,
ruce jdou pryč od zmijí.
Ty se snaží vyhnout všem,
jak byl krásný ten náš den!

Úderníkem vždycky buď, práci v sobě stále vzbuď...

Dolehlá

Slunce svítí ze všech cil a louky jsou plné květů. Za okny poletují motýli, včelky a čmeláčci, s cílem získat si potravu. Líné dopoledne se pomaličku posouvá k polednímu a svět je tak krásný. Horské ticho narušují pouze zvuky nedaleké vesnice, kde lidské mrvenčení nemá poklidu. Tam, kde my tiše obdivujeme daleké výhledy do krajiny a probouzí se v nás nádherné pocity bláznivého dospívání, tam jiní mravenečci pilně pracují. Léto je zde tak krátké a jeho nálehavost postrkuje k právi i zábavě. Je jisté, že všechny krásy světa nepoznáme, ale alespoň je naší snahou užít to, co je právě k dispozici. Nemyslet na zítřek, být jen tady a teď. V prchavosti léta a svěžesti hor. Není nic lepšího, než my a čas...

Buď jedním z nás, užij si vůkol krás!

Vznětlivá

Všechno se dá nahradit a přesto existují věci, které jsou nenahraditelné. Jak si lze vysvětlit protikladné postavení slov, která používáme a nechtěně jimi vyjadřujeme naše zklamání, v době radosti. Ve světle je tma, jež zahalí nas svitem. Ve slunci je teplo, které mrazí. To všechno se skrývá v prostých slovech člověka, který vystrkuje své vousky z ulity. Ohmatává, zabořuje, promýšlí a připravuje, aby nakonec zavřel dveře k citům, jež někdy cítil. Jak ohromné bývají lidské city a kolik možností má lidská láska spolčená se zlobou. Každý zná ten neskutečný pocit z vítězství, kdy zklamání je na spadnutí a obrovská radost v srdci. Protiklady se přitahují a nejinak je tomu i v případě člověka. Zároveň miluje i nenávidí, pracuje i lenoší, předvídá a nechce zkusit nic, co by za to nestálo. Jak marnivý je pak pohled na sebe sama, když víme, kde jsou naše chyby a zároveň jsme bezchybní. Ach, kdo jen dokáže rozřešit tento věčný koloběh pocitů, poblázněných z radostí i starostí... Snad jen ten, kdo viděl, zažil, prožil a teď ve svém stáří ví, kde je mládí bláhové a v čem tkví moudrost věků...

Přemýšlej, buď, rychle se vzbuď!

Zpěvná

Už je to tady zase, valí se to ze všech stran a nikde není úniku. Šance na záchranu jsou minimální a bojovat nemá cenu. Mnohé předchozí zkušenosti ukazují na zmar této cesty. Její konec není a samotné putování je dlážděno jen nepříjemnostmi a nezdarem. Přesto se po cestě pouští stále více odvážlivců, kteří vystupují z temnoty dnů a s odvahou čelit překážkám se pouští na hranu cest. Odpírají sobě i jiným pohledy na krásu a drobnosti světa, jdou jen za svým cílem a věří, že právě oni jsou předurčeni k vítězství. Je obdivuhodné, jak málo stačí, aby člověk zaměnil odvahu za bláznovství a důvěru za přílišnou neskromnost. Přitom není nutné žít život s tím, že nejdůležitější skutečností je vykonat něco obzvláště zajímavého, objevit to, co ještě nikdo před námi. Ale právě život v čestnosti, spravedlnosti a jisté morální úrovni je tím, co je to podstatné. Mít rád svůj život, být vděčný za drobné radosti a vědět, že každý den byl prožit s nejlepším vědomím a svědomím. Byť nebyl plný vzrušujících zážitků a bláznivých nápadů, ale byl tím, co jsme sami chtěli prožít. Pokud přinesl neočekávané radosti či starosti, pak byl právě tak dobrý, jak jsme je dokázali prožít a vyřešit. Snad proto milujeme každý den, stále a znovu, neboť věříme, že tím naplňujeme své dny tak, jak jsme si sami předsevzali...

Měj se rád a spěj, do zpěvu se občas dej!

Generická

Je jedno kolik situací jsi prožil, vždycky přijdou takové, které Tě zaskočí. Ač si na sklonku každého roku říkáme, jak bude ten následující lepší, většinou zjistíme, že tomu tak není. Stejné je to s tím, co si umiňujeme, když se stavíme na vlastní nohy, stáváme se dospělými a samostatně se chceme rozhodovat. Máme hlavy plné ideálů, které nás přeci nemohou opustit. My je zvládneme a ještě si cokoliv dalšího přidáme, abychom měli pocit výjimečnosti, že nám se to podaří. Roky plynou, vrásky se pomalu hlásí o své slovo a pro nás je stejně důležité nepodlehnout, jako vytrvat. Rveme se jako lvi, obhajujeme svá práva, obětujeme mnohé na oltář umíněné snahy žít jinak, než žili naši rodiče. Byť se snažíme a ona námaha je cenným majetkem osobního růstu, nakonec zjistíme, že jsme pro naše děti stejně zkostnatělými dinosaury, jako byli naši rodiče pro nás! Není rozdílu v pohledu na své starší, rozdíl je jen v možnostech, které mladší generace má. Je totiž kontinuitou toho, co zde je, bylo a bude. Kdy se nelze plně zříci našich genetických disproporcí, jediné, co lze učinit, je najít sám sebe. Nelehký úkol, v neustálené době změn a převratů...

Hledej a nacházej, kolem se procházej!

Dálavá

Jsme dost staří na to, abychom chápali skutečnosti světa a přitom před námi stojí mnohé nevyřešené otázky. Jak je můžeme jít dál, pokud zde nejsou dostačující odpovědi, o které bychom se byli schopni opřít. Netušíme proč se některé skutečnosti stávají skutečnější, než jiné a některé banality ještě bánálnějšími. Život je o zkušenostech, které získáváme, ale také o poznání, které poznáváme. Někdy společně jindy samostatně, bez toho, aniž bychom se pokoušeli porozumět. Přesto je rozumění a srozumění se s věcmi tím nejpodstatnějším, co jsme schopni v životě pochytit a přenést do svých životů. Proto nebuďme skoupí na situace vyvolávající v nás nejistotu a chopme se možnosti naučit se tolik, kolik budeme schopni. Nikde není dáno, že nám bude ještě někdy přáno a tak využijme životních situací nejen k poučení, ale také zastavení a pochopení toho, co je dáno. Neboť jen takto získaný životní náhled nás přenese přes další obtížné situace a dodá nám optimismu tam, kde si jej můžeme dovolit.

Mějme se rádi a spějme k metám v dáli...