Králíčková

A je to tady po roce,
mám dnes jarní vánoce.
Zvířátka se na mě smějí,
hlasy kolem všude znějí.

Čuchání a čmuchání,
chmury, bolest zahání.
Každé jedno nachystáno,
aby s námi bylo ráno.

Sluníčko se schovává,
páv ocasem zamává,
panda ta zas kožich líže,
je přeci čistotné zvíře.

Za to malí kozlíci,
jsou veselí šmudlíci,
bahno, rohy, všechno lítá,
hlavně že jsou pořád sytá.

My se taky občerstvíme,
čajem zimu vypudíme,
s hrochem dáme krátkou řeč,
za prasátkem bežím, heč!

Majestátní sloníci,
jsou jak malí koníci,
vedle dívky v pyžamu,
antipoly v županu.

Žirafy si krmí bříška,
vedle dovádí si liška,
kousek dále vydry spí,
kdopak ví o čem si sní?

Za chvilinku čičinky,
kousají do tyčinky,
opice se usmívají,
za ocas se tu houpají.

A my zase jdeme dál,
zvířátka tu mají bál,
my se pěkně rozloučíme,
domů klidně pofičíme.

Do večera budu snít,
až zas budu opět mít,
volný den se zvířátky,
plné budou ohrádky.

Králíčků a morčátek,
kozlíků a jehňátek,
oslíků a velkých slonů,
neteším se dneska domů.

Chtěla bych tu stále být,
v duši zvířátkový klid,
souznění a pochopení,
že se zvířátky se všechno mění.

Bez smutků a starostí, zvířátka tě uhostí...