Vlnkovatá

Jako vlnky na moři jsou mé dny. Jednou jsem nahoře, pak zase dole. Rychle se zvedám a pak zase padám. Netuším, zda ještě za chviličku ještě budu právě přesně tam, kde právě jsem, ale to je v pořádku. V mém současném světě je to přesně tak, jak to má být. Vše se odvíjí v můj prospěch a mé nejvyšší dobro, které vzchází ze situací, které prožívám. Snažím se postarat o vše, co je kolem mě a překonávám dílčí překážky, které jsou všude kolem. Netuším, zda jednou dojde naplnění mých snů a tajných tužeb, ale věřím, že věci mají svůj řád. Ten je pro vše jasně daný a pro všechny stejně nastavený. Takže čekám, protože vím, že je všechno je jak má být!

Vlna sem, vlna tam, všude kam se podívám...

Přirozená

Jako ve splašeném vlaku si připadám v posledních několika dnech, možná týdnech. Minuty letí, mění se na hodiny a než se stačím v pondělí ráno nadechnout je tady středa odpoledne. Stojím u pračky, dělám pravidelnou kontrolu úkolů, které je potřeba udělat a najednou zjišťuji, že pátek už se na mě směje. Možná si lišácky říká, to jsem to zase vychytal. Nečekala to a já už zase stojím pěkně nachystaný, abych jí ukázal, jak jsem to rychle dokázal otočit. No a já vlastně v tu chvíli vím, že mi nezbývá nic jiného, než přijmout onu skutečnost, že se otočil další týden, přešel další měsíc a nastává další víkend. Pro mě příležitos k odpočinku, k získání klidu, načerpání sil a energie. No a snad i pochopení, proč ten čas tak pádí!

Uvolni se a teprve pak pocítíš tu pravou energii i nadšení...

Studijní

Lidské tělo je neskutečný nástroj. Vydává nám signály, když se cítí ohroženo a přesně říká, co bychom měli dělat. Nic není jen tak a bolest už je jen projevem toho, co jsme zanedbali, nebo toho, co děláme špantně. Většinou chce fungovat bez problémů a být zdravé, jen my mu dáváme špatné podněty, kterými ho trápíme. Kdybychom jen tak věděli jak to všechno dělat dobře. Nebo dělali věci opravdu dobře, bylo by nám fajn a měli bychom se prima. To by bylo opravdu prima nejen pro nás samotné, protože bychom netrpěli bolestí, ale i pro naše tělo, protože by netrpělo s námi... Až se naučíme chápat, jak to všechno funguje a pochopíme, že nesmíme bojovat proti sobě samým, budeme mít vyhráno. Už aby to bylo!

Nebojuj a raději se holka uč...

Jistota

Vzdát se všeho strachu a pochybností, vykročit ze svého stínu a přijmout vše, co vytváří v mém srdci klid a mír. Nechat se ovívat větrem a oteplovat slunečními paprsky s tím, že jsem osvobozena ode všech destruktivních obav i pochyb. Jsem totiž milována, které miluji a jsem v bezpečí tam, kam patřím. Je to přesně tak, jak to má být. Nic špatného se neděje a všechno je v nejlepším pořádku. Strachy nemusí nutně znamenat zlo, protože jsem pochopila, že jsem dokázala vystoupit ze svého stínu. Jdu správnou cestou a pokračuji cestou uzdravení, míru, klidu a osvobození. Jsem na cestě, která mě vede a já jen musím naslouchat svému srdci, které je láskyplným prostorem kouzelných myšlenek pro mě i mé uzdravující se já. Stačí jen vnímat a pak už vše bude přesně, jak má být...

Chápu a vím, že už něčemu přec rozumím!

Věřit

Tak a je to, chtělo by se mi říct, ale nevím, zda to není jen lichá naděje, která se mi usadila v kostech. Člověk si říká, když něco vytváří, že by se to mohlo takhle líbit, mohlo by to takhle vypadat, ale nakonec to třeba bude úplně jinak. Snad se mi moje snaha uspět vyplní a splní se mi moje tajné přání. Budu mít jeden další malinký krok za sebou a několik dalších před sebou. A tak je to přeci fajn. Člověk by totiž měl pořád mít nějaká ta jistá a jakási cosi, která ho nesou, možná někdy ženou vpřed. Měl by mít to něco, co mu říká jdi a běž. Obleč se a vyraž ven, pěkně do přírody. Užij si krásného slunečného dne a neseď pořád jen doma u počítače. Jdi a buď sám sebou. Je to jen a jen o tom, být a chtít být... A já chci přecházet a nikoliv podlézat, proto uvidím, co z onoho a je to, nakonec vlastně bude!

Budoucnost patří těm, kdo věří svým krásným snům...

Hafíková

Těšení se na hafíky mi vyplňuje nedělní dopoledne. Snad to bude fajn a snad se jim budu líbit. Snad bude nějaký chtít se mnou kamarádit a snad bude zase prima nálada. Sice vím, že je tam budu muset všechny nechat, ale za tu zábavu, kterou si s nimi užiju, mi to určitě stojí. Už se moc těším na ty krásné ťapičky a chundelatá tělíčka, která se budou vesele pohybovat tam a sem. Vyplazené jazýčky a ušiska, která ještě nebudou vědět, zda mají být tady, nebo tam. Ano, i tak to bude asi dnes odpoledne vypadat, a nebo možná taky jinak... Však se nechám překvapit a uvidím, co všechno zažiju a uvidím!

Těšení je znamení...

Neohrožená

Za každým krokem vpřed se skrývá mnohé tajemství. Tím největším je fakt, že jsme mnohdy našli odvahu udělat krok k dosažení svého cíle, který nás stojí nemalé úsilí. Máme odvahu vstupovat do mnohých bojů, které jsou spojeny s tím, abychom si sáhli dokonce i na dno svých vlastních sil, ale víme, že máme své cíle. Chceme, můžeme a někdy dokonce i musíme dosáhnout toho, co jsme si usmysleli. Udáváme tempo a jdeme stále dál. S tím je spojeno také to, že máme odvahu prohrávat, jsme vnitřně stateční a umíme si přiznat, když něco nezvládáme. Umíme požádat o pomoc, když se zrovna nedaří a jdeme stále dál... V tom je síla odhodlání, které nás žene dál. V tom je kus onoho krásného tajemství kroků, které vnímá každý člověk, který má svůj životní cíl a směr!

Jdi za svými sny a neboj se tmy...

Nebeská

Hlubokou láskou a pokorou mě naplňuje dar života. To, že může vzniknout nový lidský život, že je všem pozemským tvorům dáno rodit se a žít na tomto světě. Je to zázrak, nad zázraky, nad něž v životě není. Snad proto je krásné chápat a vnímat vše, co do svého vínku dostáváme jako kouzelný prostředek k tomu, abychom mohli tento svůj darovaný kousek životní pouti prožít s láskou s těmi, které milujeme a které máme rádi. Každičký okamžik dne je totiž tolik vzácný a nikdy nevíme, kdy bude jeho konec. Proto bychom měli následovat svůj vyšší instinkt a naslouchat svému srdci. To jediné ví a vždycky dobře napoví. Ve chvílích váhání, v okamžicích nerozhodnosti i nejistoty. Naše srdce je mnohdy jistější než naše city i myšlenky. Ty umí pěkně klouzat po nejistých hladinách našich dní. Držme se a buďme smířeni se svým vlastním nastavením a vlastním světem a s celým svým životem. To nás naplní nejen láskou k sobě samým, ale i láskou k ostatním i světu kolem nás!

Měj rád sebe, budeš milovat nebe...

Opěrná

Sluníčko svítí, věci jsou jak mají být a já stojím pevně opřená ve svých kramflecích. Dnes vím, že život je ve správných kolejích a vlaky jedou přesně podle jízdního řádu. Nikdo nespěchá a nikdo nemá zpoždění. Každý je ve správné místnosti, se správným člověkem a se správnou náladou. Asi tak, jak bychom si to přáli vždycky, když chceme, aby nám věci dávaly smysl. I když tomu tak ne vždycky je, sluníčko mnohé zařídí a to je dobře. Co nezvládne slunce, to pak umí uskutečnit vůle, kterou napneme do takových mezí, že ani netušíme, jak moc to vlastně umíme... Stačí to jen vyzkoušet a hned je nám to jasnější!

Opory měj, na svět se směj...

Účinná

Zvládat věci s pokorou tak, jak přicházejí. Dávat životu i sobě to, co potřebuji a chápat, že ne vždycky je všechno rozdáno tak, jak bychom si představovali. Někdy musíme hrát s kartami, které máme v ruce a které nám rozhodně nezaručují výhru, ale také nepředurčují prohru. Je to prostě a jednoduše na nás, jako taktiku a strategii zvolíme. Zda hned od počátku půjdeme do všechno s rozvahou a nasazením, nebo budeme váhat. Jsou to naše volby, které činíme a které nás činí odpovědnými za naše činy. Proto se čiňme a buďme činnými v našich činech!

S účinností k činnosti...

Neukotvená

Uplatňuji svou moc na vlastní realitu, která je všude kolem mě. S láskou a pochopením se snažím tvořit to, co mě obklopuje a žádám jen o trochu pochopení, lásky a porozumění, abych se mohla vědomě pouštět do utváření světa, který tolik potřebuji. Moje zkušenosti mi dávají sílu i vědomí toho, že nejsem dokonalá, ale také uvědomění, že jsou věci, kterým rozumím, které umím a že stojí za to, je dále rozvíjet. Nebojím se výzev a nebojím se být silná, když vím, že moje úsilí má smysl. Ráda se učím stále novým věcem a podněcuji své síly ke zvládání dalších cílů, které přede mnou stojí. Jen tak jdu stále dál a jen tak mohu být sama sebou! Bez cíle bych byla neukotvená a plula bych prostorem jako list unášený větrem. Sem a tam...

Jsem ráda že vím, kam vlaji!

Proměnná

Jsem v bezpečí a jen tento samotný pocti je pro mě změna. Od jistého okamžiku se člověk musí umět velmi rychle přizpůsobovat změnám, které mi do života přináší život sám. To, co se děje, to, co se uskutečňuje. To, co se rodí a to, co se ustaluje či končí. To všechno je součást našeho žití a je to most, od jedné skutečnosti ke druhé. A tyto mosty se snažíme přecházet s určitou lehkostí a s radostí. A to s jistým vědomím, že s toho starého, z toho, co bylo, vykvétá něco nového. Vznikají nádherné nové zážitky a další zkušenosti, které nás obohacují a dělají náš život pestřejším. A tím je naše žití den ode dne lepší, jasnější a kouzelnější v mnoha ohledech...

Díky za to, že jsem žena, neskolí mě žádná změna!

Rozpoložená

Trpělivě kráčíme cestami, které se nám otevírají a volíme přiměřenou rychlost, abychom dosáhli cílů, které jsme si zvolili. Někdy se jen tak vlečeme a jindy letíme jako blesk. Sami netušíme, co nás v tu danou chvíli popohání k trysku nebo šnečímu tempu. Je to vnitřní nechuť, nebo úžasná nálada, která nám dává sílu a radost k běhu. Člověk je tvor nevyzpytatelný a tak zřejmě nepochopíme, proč je mu někdy za těžko vyvinout dostatečnou rychlost k úžasnému cíli a jindy se honí za chimérou. Je to prostě a jednoduše v každém z nás, co sledujeme, v co věříme a co máme v tu chvíli zrovna na mysli... Jak se musíme, můžeme, či chceme dívat na svět, s jakou optikou a jakým vnímáním. 

A jak to máš ty?

Fajnová

Sluníčko svítí na mou tvář

a Tobě se usadí na hlavě svatozář. 

Mraky se honí po nebi,

klidu je nám zapotřebí.

 

Spěchu a chvatu máme

stále dost,

pohoda, ticho, to je

dnešní radost.

 

Užíváme si sobotní

náladu,

máme s sebou i

spoustu bláznivých

nápadů.

 

Půjdeme ven,

budeme zpívat,

možná jen tak si číst,

počkej chvíli, až obrátím

další list.

 

Uvidím, co bude se chtít

a co bude se snít,

zda se mi bude

ještě ven jít...

 

Možná už zůstanu,

nikoliv dle plánu,

stulená v županu,

v posteli s Barykem

a budem si číst

s vyplazeným jazykem!

 

Zítra už zase je den pracovní,

tak dneska užijem

den na své úrovni...

 

Oddychuji, je mi fajn, o světě nemám ani šajn!

Brodivá

Jako na kolovrátku se nám vracejí některé situace a skutečnosti. Je to neskutečné, že stále musíme procházet stejnými cestami a nenacházíme stejný cíl. Ač se nám zdá, že jednoduše se pustíme do práce a za pár chvil budeme hotovi, tak ještě nějakou chviličku to potrvá. Čekají nás chvilky mrazu, sněhu, plískanic a studeného větru, než se obloha rozestoupí a objeví se jaro v plné kráse. Na něj se těšíme a už nám zase bude hej. Zase se nám do žil vlije dostatek energie. Získáme tolik potřebnou sílu na malicherné i závažnější boje, ve kterých obstojíme. To nás posílí a s úsměvem na rtu půjdeme zase dál!

K jaru blíž, ač se sněhem brodíš...  

Vzpomínací

Děkuji za jsem vděčná za vše, co je mi dáno. Vím, že mnohé z darů, které v životě využívám bych nebyla schopna získat, kdybych neměla kolem sebe dostatečně dobré zázemí a oporu, která mi dodávala sílu. Bez ní bych rozhodně nebyla tam, kde dneska jsem. Možná bych byla jinde, možná bych byla jiným člověkem, ale určitě bych nebyla tou, kterou jsem. Tím jsem si více méně jistá, protože kroky, které mě směrovaly a vedly na mou profesní i životní dráhu, byly směrovány těmi nejbližšími. A to jsou mé životní opory, za které jsem neskonale vdečná. A čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak moc tomu tak je. Možná právě proto, že si člověk uvědomí, že se blíží něčí konec a přichází začátek něčeho jiného, tak mu dojde, oč může přijít. I když je to koloběh života, bez kterého by to nešlo, je to smutné a škoda, že to nemůže být jinak. Jak ráda bych to chtěla prožít ještě jednou... Inu, ještěže mám ty krásné vzpomínky, které mi zůstanou a nikdo mi je nevezme, i když už tady mí blízcí nebudou!

Vzpomínat a s láskou se radovat...

Zvládnutá

Byť se to zdá jako nepravděpodobné, dnes mám síly na rozdávání. Od rozbřesku jsem v jednom kole a vůbec mi nevadí, že se ani nezastavím. Jsem naplněna nějakým zvláštním kouzlem, které mi říká, že zvládnu cokoli a jakákoliv situace, která se dnes objeví, nebude problém. Snad možná jsem v jakési jednotě se silou, moudrostí a pospolitostí přírody i vesmíru. Dokážu uplatnit jejich síly a je pro mě proto snadné postati se sama za sebe, vnímat sama sebe a svou vlastní sílu, která prýští přímo z mě samotné. Jsem to já, já, která toho umí tolik, tolik dokáže, tolik zvládá, jen se občas bojí ukázat světu, jak báječnou a neskutečně úžasnou ženou jsem... Dnes ne, dnes jsem to já. Mé pravé já, má pravá bytost není ničím omezena a já zvládnu cokoliv!

Stačí jen chtít a věci se budou dít...

 

Povzbudivá...

Srdce buší, hlava třeští, nervozita stoupá. Copak se přede mnou otevírá, že mám v sobě zmatek, jako při prvním vlastním rozhodnutím? Zřejmě člověku dochází, že s věkem a dosaženými zkušenostmi, roste také rozdpovědnost za to, co uděláme a jak to uděláme. Pomyslně se bojíme kritiky, která se na nás může snést. Bojíme se hlasů, které sami spouštíme a které možná ani nepřijdou. Jsou možná jen v naší hlavě a my sami sobě přideláváme starosti. Zřejmě by stačilo si říct, upouštím od veškeré kritiky, která je všude kolem, ale také ve mě samotné. Vysílám do světa jen to, co chci sama dostávat. Budu láskyplně předávat vše, co mě naplňuje a přijímat vše, co život přinese, protože přijetím druhých se mi v každém okamžiku vrací zpět přijetí mě samotné. Koloběh života a světa nazastavíš... Tak to bylo, je a bude!

Nadechni se, usměj se na svět a svět se bude usmívat na Tebe...

Důležitost

Dny si jen tak plynou a já si plynu s nimi. I když bych chtěla zachytit drobnosti každodennosti, nedaří se mi zachytit jejich krásu ve vší plnosti. Není to jen tím, že bych neměla dostatek času, ale nedostává se mi tolik pozornosti, kterou bych chtěla věnovat všemu. Musím se rozplynout tam i zpět. Nezvládám si koncentrovat mysl na věci, které jsou důležité a rozdrobuji pozornost na mnoho malinkatých částí, které jsou v tu chvíli podstatné pro moje přežití. A tak se řítím životem, světem, od jednoho k druhému, přes překážky až ke hvězdám...

Vždyť víš, co je důležité!

Pokračování

Každý člověk v dnešním světě chce uspět. Tak je to prostě nastaveno a tak to prostě máme. Někdo usiluje o úspěch ve sportu, jiný o úspěch v zaměstnání, jiný v umění či politice. Někdo chce uspět ve svém životě, být prospěšným člověkem, provázet své blízké životem, dávat dobro a konat jen to lepší, aby svět byl fajn místem pro život. Každý máme prostě a jednoduše svou představu jak se svým životem naložit. Je to jen a jen naše představa se kterou se ucházíme o svou pozici světa. Na určitém místě pochopíme, že když chceme uspět, tak musíme být stále aktivní, musíme se stále snažit být na cestě, kterou jsme si vytýčili a nesmíme polevit ve svém úsilí. Musíme stále pokračovat a byť i jen maličká pauza nás může zbrzdit na mnoho dlouhých dní. Člověk je pak mimo vlastní chápání a těžko se chytá nitek, které se mu snadno rozutečou mezi prsty. A přitom opravdu stačí, každičký den udělat maličký krok, pár řádků, několik postupných věcí a neodkládat to, co je nutné na další dny. Stačí jen stále jít. Byť to není stále jednoduché, je důležité vytrvat!

Vytrvej a dobrou vůli se sebou samou měj...

Rozhodnutá

Krok za krokem se suneme dál. Jdeme kousek po kousku, abychom se posunuli životem dál. To, co nám před pár lety trvalo sekundy, nám nyní trvá hodiny. Neskutečně dlouho přešlapujeme a promýšlíme kroky, které máme před sebou. Člověk tím, jak stárne a prý moudří, tak více přemýšlí a dělá lepší dozhodnutí. Mě se ovšem zdá, že spíše více váháme a promýšlíme, abychom nechybovali. Abychom se nemuseli vracet. Abychom se nedostávali do situací, které by nás zbytečně vysilovaly a dostávaly nás do kolen. Chceme a potřebujeme být trošičku v klidu, abychom mohli jít se vztyčenou hlavou vpřed. Abychom se mohli nadechout a jít. Abychom mohli dýchat a s plným vědomít říct, jsem ochoná a dychtivá, k tomu dosáhnout svého cíle. Moje kroky dozajista povedou k úspěchu a pokroku, který jsem si vytýčila a který mám před sebou. Nevzdám se jej a jdu stále dál. Ač mám před sebou překážky a problémy, ty překonám! Mám stále dost síly, abych došla až tam, kam opravdu dojít chci!

Jdi a uvidíš, že dojdeš...

Rozlítaná

Být tady, tam a pak ještě i tam. Mít hlavu na několik místech a myšlenky pobíhají jako splašené. Ani neví, kde je jejich přesné místo a kde by právě měly být. Jeden by řekl, že při pátku už by mohl být klid, ale jak se zdá, tak opak je pravdou. Všechno je jinak a všichni se zbláznili. Každý má pocit, že právě dnes nastal ten správný den a správný okamžik na uskutečnění toho, co se nestihlo v průběhu celého týdne. Plánované aktivity musí jít stranou a všechno neplánované jde na scénu. Od rána je tak v kurzu to, co jsme neměli vůbec na mysli a nepředpokládali jsme, že přijde na řadu. Asi tak nějak ve smyslu rčení, člověk míní, život mění. Jak jinak si to dneska přebrat. I když se to nakonec nějak zvládlo a situace se uklidnila, uvnitř zůstává pocti jisté prázdnoty, protože už nezbývá tolik potřebné síly na to, co by bylo potřeba udělat. Tak snad zítra bude čas, energie, chuť a hlavně dobrá nálada, která přispěje někola dalšími řádky k cíli, který by si přála, aby se pomalu přiblížil...

Ač letím, tak stejně nevím kam!

Veršovaná

Hop a skok,

další krok,

ještě jeden

další rok. 

Jedna, dvě,

kočka jde,

pes ji k tomu

štěká.

 

Za rohem

pak na ně

zase někdo

čeká.

 

Drak či liška

Bystrouška,

šeptají nám

do ouška.

 

To se nám

pak pěkně 

spinká, 

jako klidná

konvalinka...

 

Dobrou noc

a krásné sny,

ať klidné

další dny!

 

Verše sem, verše tam, verše kam se podívám!

Cílená

Jsou věci, které nezměníme a jsou věci, které změnit můžeme. Dej nám živote sílu, abychom uměli poznat jedno od druhého a nemarnili čas při jejich malicherném rozlišování. Někdy nám totiž spadnou na oči růžové brýle a najednou i ty největší problémy se zdají banální. Ztrácíme otražitost i když bychom neměli a vrháme se do věcí, které bychom raději měli nechat být. Necháváme plynout příležitosti, na kterých by nám mělo záležet a až když je pozdě zjišťujeme, že jsme chybovali. Proto je fajn, když nás obdaříš velkým rozmyslem a smyslem pro nadhled a dostatečný prostor pro dobrý pohled na věc, abychom vždy udrželi city na uzdě a šli do věci spíše se zdravým rozumem a pevným úsudkem. Tak snad dospějeme k pravým cílům a dobrým výsledkům...

K cíli jdi a odbočky míjej!

Láska...

Láska je úsměv, 

láska je žití, 

láska je krása

i moje bytí.

Láska je štěstí, 

láska je ráj,

láska je kouzlo

leden i máj.

Láska jsi Ty,

láska jsem já,

láskou jsme my

stvořili syna.

 

Láska je vše,

co sílu mi dá,

láska je dar,

moje matana...

Děkuji za lásku, děkuji za Vás!

Roztrpčená

Zachovat klid za každou cenu a vyrovnat se s každou negativní informací, která přijde. To je cíl, který si dávám a věřím, že se mi jej podaří naplnit. Hlavně se nenechat vytočit a nenechat padnout ty, kteří už tak jsou dost rezignovaní ze všeho, co je dosud potkalo. Ano, vždycky může být hůř a vždycky jsou horší věci na světě, než jsou nějaké starosti se studiem. Já si ale říkám, že i tohle je zahrávání si s lidským osudem. S osudem mladého člověka, který stojí na prahu dospělosti. Na prahu samostatnosti, kdy je plný očekávání, radosti z možných nových informací a objevů, které by mu mohly otevřít další dveře poznání. A místo nových obzorů dostává jen rány pod pás, zjišťuje, že je vlastně nicka, která nic neumí, nic nezná, v ničem se nevyzná a vlastně za nic nestojí? Jak si potom má vážit sám sebe? Kde má mít své vlastní sebevědomí?  A jak jej může budovat? Možná mi budete oponovat, že s tím moc dneska naděláme, ano, za našeho mládí to bylo jiné, ale my vyrůstali v jiné době a to je nutné zohlednit. Zkusme to obrátit, dokázali bychom my uspět ve světě dnešních mladých lidí? Nesemlely by nás všechny jejich technické, technologické a jiné prvky? Za sebe říkám, že bych jistě neuspěla a tak mě mrzí, že neumíme my starší pracovat s těmi mladými. Neumíme jim předat to, co umíme, vždyť jsou to naši pokračovatelé, naše budoucnost!

Co s tím?

Učená

Občas se nestačímě divit, jak složitými cestami se musíme dát, abychom dospěli k tak jednoduchým a většinou zásadním výsledkům pro náš život. Od dětství slýcháváme, co bychom měli dělat a proč. Ale až mnohem později zjistíme, že mnohé z toho, co nám bylo sdělováno, je obrovskou pravdou. Jedno z oněch důležitých sdělení je také fakt, že bychom se měli učit, abychom se dokázali postavit světu, pochopili, nebo se alespoň pokusili pochopit jeho podstatu. A Abychom se stali dospělými, kteří mají svou profesi a tu pak vykonávali s nejlepším vědomím i svědomím. Abychom naší drobnou a ideálně dobrou prací přispívali k rozvoji sebe, svých nejbližších, ale také svého okolí. Ovšem až mnohem později, mnohým dojde, jak hlubokou pravdu nám sdělovali ti, kteří se nás v našem životě snažili učit. Ať už jimi byli učitelé, rodiče či přátelé, nebo i nepřátelé. Vzdělání, učení se a základní získávaní znalostí, dovedností, informací je totiž nutné považovat za základní celoživotní zásadu, a to zejména ve vztahu k tomu, v jakém světě žijeme a co se po nás požaduje... Je to jeden z pilířů dnešního světa, který je uspěchaný, požaduje po nás stále více a chce, abychom věděli vše. Jen si tak říkám, jak to všechno obsáhnout, když člověku nestačí čas a chybí životní prostor pro to, co je nezbytné? Inu, i v tom je kus životního procesu učení, kdy se musíme naučit, jak se učit žít v tomhle novém uspořádání.

 

Učit se žít, učit se být!

 

Pátrající

Všichni žijeme žijeme a většinou jsme tomu rádi.  Náš život se nám líbí, i když nám občas protékají dny našimi prsty. Navzdory všem nepříjemnostem a komplikacím totiž víme, že ony komplikace a životní překážyk jsou velikým dobrodružstvím na cestě na dosažením moudrosti a poznání. V čase, který nazýváme životem, je pro nás nachystáno mnoho důležitých lekcí, situací, které nás mají poučit a dodat odvahu na naše další cesty. Obzvlášť zřetelně si to uvědomujeme při pohledu na stáří a naše stárnutí, při vnímání jediné jistoty našeho života, kterou je smrt. Totiž teprve na sklonku svého života lidé objeví, jakou důležitost obvykle věci mají. To už ovšem bývá příliš pozdě na změny či jejich praktickou realizaci. Snad proto jsou nám předkládány životní útrapy, abychom pochopili nejvyšší životní pravdy, které se dotýkají tajemné podstaty lidského života. Tedy, že života není jen fádním koloběhem minut, dnů, týdnu a let, ale jde o to pochopit a nalézt vlastní cestu, jak žít...

Hledej a najdi!