Držící

Bojovat za sebe i za ostatní. Nepouštět se do rizika. Umět se povznést nad hloupostí. Vystačit si s málem. Nepodléhat panice. S úsměvem čelit zvláštním výzvám. Jen několik vět, které slýcháváme a mají nám pomoci překonat naše obtíže. Co však neuslyšíme nikdy, je skutečný návod, jak žít. Ten si musíme každý vybudovat sám. Každý musí umět pracovat, studovat, přemýšlet a uskutečňovat tak, aby byl spokojen sám se sebou. Co však nedokážeme, je použít cizí postupy. Při vaření, natírání, stloukání bedny ano. Ale v životě? To rozhodně ne. Zde máme sice všichni stejnou pozici, ale každý jiné metody, jak si s věcmi poradit. Někomu postačí povznést se a jiný se nevznese ani o kousíček. Je to jako s oblečením. Někdo si může na sebe vzít cokoliv a bude za gentlemana. No a jiný bude jako strašák do zelí. A proto, věřme zkušenějším, ale nevěšejme hlavu, když se věci nebudou dít přesně tak, jak by jiný předpokládál. Jen my sami víme, co je pro nás dobré a čeho se máme držet...

Drž se svého kopyta, užij si život do syta!

Hošíčková

Vrhat se z útesu,
vrátit se do lesů.
Neběhat bez botů,
nedělat drahotu.

Učit se poznávat,
úsměvy rozdávat.
Těšit se na něhu,
brouzdat se ve sněhu.

Zažívat, prožívat,
lásku si užívat.
Nemuset zápasit,
vodu si nanosit.

Udělat pořádek,
nebát se hromádek.
Vyžít se do syta,
věž bude dobyta.

Každý se projeví,
s něžnými objevy.
Někdo však nezkoumá,
co druhý doma má.

Snad jenom trošičku,
ohřát si kašičku,
mít velkou
kapsičku,
pro
Tebe
Ty můj
velký - malý
hošíčku...

Co jeden nesvede, druhému se povede!

Dymnivková

Sluníčko se opírá do různobarevných květů. Vítr hladí vršky trav a honí vlny sem tam. Někde v dálce je slyšet klokot letních dnů. Já tady sedím a vnímám krásu barev a vůní. Z plných plic se nadechuji, zavírám oči a jen prostě jsem. Tady a teď, s vděčností a poděkováním za práci, kterou jsem dnes zvládla. Vím, že mnoho bylo úkonů a o to víc si cením, že jsem měla dost síly, na jejich zvládnutí. Do večera si užívám pohledů a najednou zbytřím. Na konci travnatého porostu se cosi červená a žlutí. Přijdu blíž a objevuji rudozlatou záplavu dýmnivek žlutých. Hned s nimi pak sousedí jestřábníky luční. S láskou spočinu na jejich okvětních lístcích a vím, že tuto krásu nelze ničím překonat. Je sama sebou, v zeleni a hrdostí se tyčí, až d oblak. Lákají na svůj nektar včelky i čmeláky, jež dokreslují činnorodost dnešního podvečera.

Zítra je taky den, tak si jej užívej...

Svedová

Klidné a tiché je dnešní ráno. Vítr se uklidnil, déšť odešel a zbylo jen příjemné vlaho v ovzduší. Ptáci ladí noty na sobotní koncert a vesnice dýchá klidným snem. Mlhavý opar se vznáší nad loukou a já vzpomínám. Na dětství strávené na statku i u rybníka, jak nás babička hlídala, rodiče pouštěli do světa a já mnohdy vzdorovitě, vždy samostatně, nesla svůj osud. Mnohé jsem zmeškala a mnohé uskutečnila. Nikdy jsem moc nelenila a v mnohém zelenila. Každý den jsem žila a nejen byla. Vzpomínky přináší mnoho z toho, co se již nevrátí a ukazují prožité, v celé své kráse. Tím se dostávám k výzvám budoucím. Ty přijdou a budou, já vytrvám a snad i překonám. Jiný život ani neznám a neuměla bych jej žít. Ten můj, náš, je jen jeden. Protkaný horskými úbočími, túrami v údolích i vysokých horách, lyžováním a medem...

Drž se, jedu, brzy i tohle hravě svedu!

Tvorová

Překvapení za každým rohem. Číhá a vykukuje, pod mrakem probleskuje. Člověk pak v údivu pozoruje a přemítá. Vnímá každý prvek celku a míchá barvy jednu do druhé. Od okamžiku prozření, až po pochopení je cesta dlouhá. Lemovaná mnohými úskalími, která člověk musí projít, aby dokázal sobě i ostatním, že je opravdu plnohodnotným členem. Součástí většího celku, který není jednotný a ani sám. Není totiž nic jednoduššního, než vykouknout, nechat se překvapit a překvapovat ty, kteří za to opravdu stojí. Většinou ty, kteří nežádají, nevolají o pomoc a nechtějí nic pro sebe. Překvapení spojené s údivem je vyšší metou, ke které se všichni upínáme. A čím, že se dnes překvapíme? Něčím, malým, větším, usměvavým, veselým, kouzelným, našim...

S přáním radosti, buďme lepší bytosti!

Obdivuhodná

Těžkostí se nebojíme a většinu věcí v životě vyřešíme. Pokud spadneme do hluboké propasti, najdeme způsob, jak se zase dostat ven. Když se nám nedaří víme, že každý den je úplně jiný a zítra může být všechno v pořádku. Pokud se zabýváme jen negativním, pak se také myšlenky dostanou do naší hlavy. Ovlivňujeme se vším kolem nás a bereme věci tak, jak přijdou. Nic není úplně zbytečné a každý krok je důležitý v návaznosti na další kroky. A tak pokračujeme den za dnem, míjíme každou hloupost, abychom se dostali k důležitým rozhodnutím. Teprve ta jsou a mohou být podstatná pro naše další žití a životní vlnobytí.  Správný postup by měl zahrnout od každého trošku...

Míchám, slívám, rozděluji, život stále obdivuji!

Poslechová

Svět je úžasné místo k životu a život je úžasným, když máš někoho milovaného po svém boku. Žadný problém není nevyřešitelný a každý krok je lákavým dobrodružstvím. Nic není nemožné a všechno se zdá být úžasné. Na nic nejsi sám a každý okamžik tvého života je naplněn radostí i veselou myslí. Nemusíš hluboce pátrat v paměti, jen tak vesele plyneš od jednoho k druhému. To je přesně to, co je náplní i obsahem smysluplného lidského života. Být sám sebou, sdílet, získávat a předávat k dalšímu tvoření. To, které podporuje, ujasňuje, ovlivňuje, rozjasňuje a dodává blahodárný stín. Mějme rádi, co je nám dáno. Rozvíjejme, kde jsme schopni kvést. Pěstujme to, co nám dodává radost. A buďme vždy tam, kde máme být. Držme se za ruce, dýchejme spolu a užívejme darů života. S plnou myslí i nasazením...

Umět se odpoutat a vhodně poslouchat!

Zvídavá

Probuzení a s ním nový den. Co přinese a jaký bude? Od rána jsme propojeni s naší myslí a hledáne odpovědi na mnohé své vnitří otázky. Snažíme se přijít věcem na kloub a dostat odpověď na každou otázku. Zvídavě se zabýváme vším, co je nám sesláno do cesty. Aktivně se snažíme dopátrat příčiny věcí a ovlivňujeme svým postojem sebe sama, ale také naše okolí. Máme otevřenou mysl, nebojíme se ptát a dostávat mnoholičné odpovědi. Bádáme na každým prvkem našeho života a zjišťuje podstatu svého bytí. Hledáme příčiny a chápeme následky, které jsou s nimi spojené. Nebojíme se čelit bráně poznání, která má nezměrný obsah i rozsah. Víme, že být zvídavým, mít otevřené oči a duši pro sebe i celý svět, nám přináší jen to nejkrásnější, co můžeme mít. Jasný náhled, klidnou mysl, dostatečnou důvěru a neskutečnou lásku. Proto buďme zvídavými dětmi, i když už nám není pět...

Zpytavě se ptát, mít sebe i okolí rád!

Cvrčící

Cvrkot už od rána, pobíhání sem a tam. Příjezdy a šťastná shledání, úsměvy na tvářích schovaných pod rouškami. Pravidelná dezinfekce, pitný režim a čestné prohlášení. Štěbetání, povídání a švitoření, protože tři měsíce byly opravdu dlouhé a radost ze shledání je o to krásnější. Někdo se vůbec nezměnil a jiný je jako vyměněný. Nažehlené kalhoty i košile, vyčištěné papuče a přístup do nových místností. To je přesně to, co jsme čekali, na co jsme se těšili a z čeho se opravdu radujeme. Slova se valí prostorem, nikdo nechce zůstat ani chvíli pozadu. Novinky se na nás valí, kdo co prodělal, kam se co podělo a kde jsou jaké nové možnosti. Je to krásné vidět, že pouhé sdílení je radostným prvkem v životech mnohých z nás. Už jen ten pocit, že jsme jeden s druhým a můžeme se podělit o svá dobrodružství, je přesně tím nejdůležitějším. Být, sdílet, podílet se a radovat se z toho, co nelze pojmout. I tak může vypadat den, který právě nastal. Nechť vydrží a zůstane dlouho s námi.

Vejdi a neuškoď, to pravé si k sobě hoď!

Kapičková

Lenivě deštivý den poskytuje mnohé radosti. Člověk nemusí nikam spěchat, rychle vstávat či se chystat na cestu do práce. Umožňuje mu to zpomalit do vlastního tempa, které si vlhké ráno vyžaduje. Jako pomalý lenochod se ploužit tmou i světlem a vnímat jen krásy, které se kolem objevují. Procházkovým krokem se došourat až na konec cesty, vrátit se zpět a zase se vrhnout do vlastního letargického nicnedělání. Ano, i tohle je někdy potřeba. Odpočívat, nic nedělat, bavit se jen tím, co právě tělo a mysl potřebují. Nespěchat, nepřešlapovat nervózně u dveří a nečekat, až zase bude čas. Dnes je právě ten den, kdy je čas na všechno a na nic. Jen na nás je, co se rozhodneme uskutečnit.

Všchno nebo nic, běží, kdo má víc!

Nějaká

Prší krásně a konečně se ustaluje situace v přírodě. Někdy s obavami čekají, co déšť napáchá, jinde zase s radostí oslavují příchod vlhkého období. A jedině příroda ví, jak to bude dál. Byť se meteorologové snaží předpovídat počasí, upozorňovat na negativní možnosti a ohrožení, jen sám stav našeho životního prostředí ví, co je nutné a co je potřeba. Věřím, že pokud bychom lépe naslouchali hlasu okolní krajiny, nebyli bychom tolik ovlivňváni negativními jevy, které sami způsobujeme. Už naši dědové věděli, proč je potřeba sledovat přírodu, migrující zvířata, počty myšek a hrabošů na polích. Proč je nutné nechávat v polích hromádky hnoje, které se následně zaorají. To jen my jsme se příliš spojili s nástroji a technikou, které důvěřujeme víc, než vlastnímu hlasu přírody. A přitom objevujeme dávno objevené a zkoumáme to, není potřeba zkoumat. Pracujeme usilovně na vývoji nástrojů sledování mraků a nezvedneme hlavu k obloze. Myslím, že stačí tak málo a přesto je toho tolik, co neumíme dát...

Nevědět a hledat, s přírodou se shledat!

Sakypaková

Povídat si,
smát se,
kouzlem
vládnout
dá se.

Každý den
je jiný,
stejně
jako
činy.

Dny jsou
jako
jeden
pomazaný
medem.

Nebýt pořád
ve stresu,
najít
novou
adresu.

Tento den
se
jiný
zdá.

Jako bych
to
měl
být
já.

Kdo si
píseň
zazpívá
večer
když tma
ulpívá.

Na obrazech,
na tvářích,
na mých
duchnách
polštářích.

A tak prosím,
buďme
sví,
stejně jako
jsme i
tví...

Ryby, raky, sakypaky

Obohacující

Nebát se práce,
držet si palce,
radostně přijímat,
co život chce
Ti dát.

S úsměvem na tváři,
i mraky se rozzáří,
světlo se rozlije,
jak divoká
lilie.

Nespat a vzhůru jít,
nepoznat vlastní klid,
vracet se, vítězit,
s tím lze zde
dobře být.

Moci a mít se rád,
vše nové poznávat,
sluníčko obejmout,
své místo
zaujmout.

Není to náhoda,
že tahle pohoda,
rozlila po kraji,
zprávy, co se
zdají.

Užívej života,
tak rychle klokotá,
užívej každý den,
než přijde soudný
den.

Vzpomínat, dneškem žít, krásně si spolu žít!

Slušivá

Radostnost - pocit vnitřního klidu, štěstí a spokojenosti. Vnitřní nastavení mysli, která dokáže oceňovat každodenní radosti i starosti, které jsou nám životem předkládány. Pocit, který nás silným poutem spojuje s našim bytostným já. Není to pouhá emoce, jež přijde a zase brzy odejde. Je to dlouhodobý stav myšlení, jednání, konání a uskutečňování našeho života. Právě radostnost nám totiž pomáhá překonat těžké životní chvíle a přináší do života vědomí, že právě prožívaná bolest se stane brzy minulostí. Na povrch vykoukne radost, vyrovnaná mysl a vědomí souvislostí. Aniž bychom se stali anděly, díky radostnosti získáme křídla a rozletíme se do života hry, podnětů a vlastního obohacení. Využijme svého radostného já, překonávajme se ctí malé i velké strasti a buďme vždy tam, kde máme být. Jen tak dosáhneme vyššího já, moudrosti, která se mnohdy neskrývá ve slovech, ale vědomém mlčení!

Úsměv duši vždycky sluší...

Zvířecí

Plameňák, husa, kačena,
proč mě dnes bolí kolena?

Panda, sika za lesem,
procházíme pralesem.

Kozy, želvy, králíčci,
je ti jsou tak maličcí.

Pávi, lvi a vlčice,
řvou si na plné plíce.

Sloni, zebry, žirafy,
ty nic moc netrefí.

Vydry, orli, sovice,
líbí se nám velice.

Od výběhu k výběhu,
nedáme se doběhu.

U kafe si klábosíme,
dneska už nic nemusíme.

A tak krásný volný den,
je nám plně nakloněn!

Se zvířátky měj se rád, buď s nimi vždy kamarád...

Dařivá

Chroupat, slavit,
uklízet,
věci jen tak
naházet.

Běhat, skákat,
tancovat,
ze světa se
radovat.

Zpívat, pískat,
notovat,
v tichu duše
prospívat.

Míchat, leštit,
malovat,
každý den si
s chutí hrát.

Poznávat a
milovat,
s každým
douškem se
usmívat.


Berme život
z vesela,
je to přeci
nádhera.

Být zde s těmi,
co máš rád,
mít je možnost
milovat!

Ať se daří každé tváří...

Čmuchýšová

Mlhavá neděle,
píseň zní v kostele.

Někdo se probudí,
jiný zas nabudí.

Každý je spokojen,
když je už napojen.

Všechno se veselí,
když slunce zavelí.

Vyskočit z postele,
prožívat vesele.

Klidné dny přípravy,
na velké oslavy.

Všechno se barevní,
hudba tu kolem zní.

Já půjdu do skrýše,
hledati čmuchýše.

Co je to?
Kdo je to?
Nevíš, ty popleto?

Za moment pochopíš,
až najdeš svoji skrýš!

Neskrývat, prožívat...

Meflounová

Šťavnaté chutnání,
hlady nám zahání.

Chutě se rozplynou,
jak zima za zimou.

Sobota slunná je,
neznáme, nehraje.

Neděle poběží,
venku je pápěří.

Větří už povívá,
něco nám povídá.

Jak se to přihodí,
že slova vyvodí.

Jak je to s myšlením,
to vždycky ocením.

A v družném hovoru,
zůstanem pospolu.

Spolu, u jednoho stolu!

Sbíravá

Sbírám šišky,
hledám výšky,
čekám návrat
naší lišky.

Půjdu hledat,
budu sedat,
nedám se já
ničím podat.

Dneska půjdu,
zítra najdu,
do srdce si
cestou vejdu.

Za oknem
se vítr honí,
mrak mi slunce
stínem kloní.

Kampak letíš příleti,
zavítej k nám v neděli.

To už bude jiný den
a skkutečnost opět snem...

Mít se rád a přemýšlet, jen tak změníš tenhle svět!

Pobavená

Už máme uděláno,
už máme hotovo,
od zítřka pak
pěkně spolu,
pojedeme
nanovo.

Tvořit budem,
budem psát,
možná se
i trošku
smát.

Každopádně budem
žít, jak by to
mělo v
tomto
čase
být.

Těšit se a užívat,
co má každý
jedinec
rád.

A kdo ne, tak ten
je moula,
co si v
skrytu
žmoulá.

Ale, že jsme jinými,
nepůjdeme za
nimi.

Budem sami smát
se slavit,
i kdyby
se měli
zbavit.

Nás se ovšem nezbaví, nás to hrozně pobaví!

Oceňovaná

Hodina sem,
hodina tam,
všude kam se
podívám.

Dny se nám ději,
děti se smějí,
tráva se zelená,
postačí zamyšlená.

Slova a věty,
do větru letí,
není se čeho bát,
když máš se rád.

Okolí rozkvete,
v zimě i po létě.
Příroda rozpučí,
do křídel zabzučí.

Stromy se usmějí,
zázraky se dějí.
Ať už v ně věříme,
nebo myslíme na jiné.

Zázrak je zázrakem
na slunci, pod mrakem.
Neboj se věřit v něj,
bude ti krásně, hej!

Zánik a zrození, to srdce ocení...

Letící

Zápasím a nevnímám,
dneska rychlost
v nohách
mám.

Zítra přijde nový den,
bude jasný,
krásný
jen.

Zavoláme na sluníčko,
zakousneme si
jablíčko.

Červené i zelené,
jak to myslíš
jelene?

Nevíš, pátráš,
kudy kam?
Neboj a
připoj se k nám.

Možná jenom vypadáme,
že si hlavu uhlídáme.
Dneska ano,
zítra ne,
snad
se
nám
nic
nestane!

Věty plynou, slova letí...

Zkoušená-zkroušená

Bojím se,
nedýchám,
za Tebou
pospíchám.

Ať už to přestane,
nebo mě dostane,
hlava má do pekla,
co jsi to upekla?

Netuším,
nevnímám,
strachy
už nechytám.

Dnešek je za námi,
večer se naklání,
tam, kde nic neruší,
kde voní to moruší.

Bát se a litovat,
nemá cenu
lamentovat.

Co bylo pomine,
jejda a jémine!

Vyspat se, nebát se, zítra zas ozvat se!

Barevná

Barevná příroda,
klidný je les,
copak nás čeká zítra
a co dnes?

Hodiny běží, tikají,
nic jiného totiž
neznají.

Káva už voní na stole,
nechoď už nikam, ty
jeden úkole.

Chceme mít jisttu,
chceme být v pohodě,
nenecháváme přec nic
jen tak nějaké náhodě.

Přípravy, úpravy, někdy
i dopravy,
ukáží, prokáží, co
děti dokáží.

Ať vše se podaří
a hvězda zazáří.

Ať už se otevře
svou náruč rozevře...

Každý tam musíme, nemáš to přec jiné!

Fičivá

Vítr fouká ze všech stran,
nikde není černých vran.

Zahrada se zelená,
nebolí nás kolena.

Četbou volno naplníme,
zahradu dál zvelebíme.

Odpoledne procházkou,
dojdeme až za láskou.

K Rolandovi dorazíme,
vítr, slunce porazíme.

V podvečer pak buřtíky,
opečem i s klacíky?

A před spaním prohlásíme,
že už nic dnes nemusíme.

Sobota je za námi,
bylo jsem ráda s Vámi.

Ať jsou klidné dny naše,
ať jsme v lázních či ve sprše.

Tak to má být pánové,
těšme se na dny nové!

Úsměv, radost, pohoda, to není vůbec náhoda...

Pátečková

Ztrácet a nalézat,
z ulity vylézat.

Sluníčko přivolat,
víkendem proplouvat.

Číst si a broukat,
nejít si a houpat.

Nevěšet hlavičku,
snažit se trošičku.

Za chvilku bude klid,
s volností budeš žít.

V dobrém a ve zlosti,
nezlomné jsou kosti.

Ráno se probere,
s důvěrou zabere.

A už je za vodou,
není to náhodou.

Píle se vyplácí,
v davu de neztrácí.

Neztratit svou nitku, odhodit bambitku!

Dumací

Žít s hlavou v oblacích, nebo raději přízemně počítat vteřiny? Rozhodnutí, které děláme každý den i každou vteřinou. Záleží na nich směřování našich současných životů i budoucího. Byť čerpáme z minulosti přítomnost nezastavíme a budoucnost přijde, aniž bychom chtěli. Co můžeme, je sledovat, střádat a užívat si současné drobnosti i velké okolnosti, založit si je hluboko do paměti a laskat se s nimi, až to bude potřeba. To, co se dnes může jevit jako naprostá samozřejmost, už zítra může být úplně jiné. Zestárneme, ohneme záda, vlasy zešediví, ale pozitivně naladěné vzpomínky budou čekat. Až otevřeme alba, až vytáhneme ze zákrytů duší oblaka, která nám dnes tak sluší. Proto žijme, mějme rádi každý kousek dne a vězme, že zítřek už čeká. Dnes ještě ne, teď ještě ne. Až zítra, až bude jeho čas!

Dumám, pátrám, přemítám, v hlavě přeci jasno mám...

Větná

Kým jsme, tím buďme rádi. V plné síle a skromnosti věřme, že právě ona ctnost nám umožňuje žít příjemnější život. Bez hromadění zbytečností a vychloubání se světu. S otevřenýma očima vnímat krásu kolem sebe a zároveň chápat, kde jsem já a kým jsem. Pokud víme, kdy je přesně čas naplnění, pak se otevírá plná náruč pochopení a uklidnění. Získáváme čas pro naše blízké i nás samotné, a to na mnohé aktivity, které nás rozvinou. Nikdo a nic nemusí být v životě dokonalé. Stačí, když jsme dostatečně dobří! V tom je síla ducha i moudrost věků. Ač nejsem dokonalá, přesto s vděčností vyjadřuji dík za to co mám i umím. Nemusím se hnát dál, protože právě teď nastala ta chvíle užívat si dosažených met. Vyhřívat se na výsluní a pevně stát nohama na zemi. Tam je ono místo pro každého, kdo chce, věří a miluje sebe i svět...

Neboj se vět, otevřou ti jiný svět!

Zdárná

Od narození si postupně vštěpujeme do paměti informace, opakujeme slova a slovní spojení. Učíme se co je dobré a co zlé, co nám chutná a co naopak ne. Snažíme se porozumět světu maminek a tatínků, babiček i dědečků. Vysvětlujeme si, vyprávíme příběhy, přepisujeme jednou zapamatovaná fakta a přenášíme vědění od jedné odpovědi ke druhé. Časem se naučíme prezentovat sebe sama, svůj názor, vytváříme, ukazujeme a procvičujeme si situace, do kterých se postupně můžeme dostat. Jakmile dostatečně zesílí tělo i mozek, naučíme se porovnávat jednotlivosti, hledat odlišnosti, zdůvodňovat, seřazovat a třídit priority. Odvozujeme zákonitosti jevů a jednoduše členíme podstatné od nepostatného. Někde tam je pak schována schopnost skládat informace do nových celků, vybírat a zdůvodňovat vlastní vhodná řešení. Ve chvíli, kdy dokážeme kriticky vyhodnotit vlastní cestu, a vytvořit jiné řešení, dosáhli jsme na pomyslnou metu nejvyššího myšlení. Ač dále postupujeme s rozvahou a tušením mnohého, každý krok je přesně tím, čím má být. Cestou podpory, laskavého slova a vědomí blízkosti milované osoby.

Neboj se pronikat hlouběji, je chytří přeci uspějí!

Děti-smetí

Všichni jsme dětičky, od naší matičky. Proto máme radost, že můžeme slavit dnešní den. I když už jsme mnohdy dospělí, někde v nitru zůstává v každém z nás kousek dítěte. Strachy, smutky, velké radosti i očekávání jsou spojená i s našim dospělým světem. Pozorně se díváme, sledujeme dění kolem sebe a víme, že všechno je jak má být. Potěšení z návštěvy zoologické zahrady, nákup nějaké drobnosti, sladká odměna ve formě čokolády či nanuku. Prostě drobná pokušení a dětské radosti, jež nám pomáhají překonat svět. I jen drobné tetelení na duši, radost ze všeho, co můžeme podniknout a vědomí, že nic není nemožné a budoucnost je růžová. Nádherné představy plné radosti, smíchu a dětského štěbetání, to je přesně to, co potěší každou dospělou duši i velké sloní uši. Proto se radujme, zůstávejme dětmi a věřme, že laskavé dítě v nás jen tak nezmizí.

Děti už letí a je jich jako smetí.