Nezkažená

Láska tvoří krásu. Krása tvoří lásku. Člověk může tvořit všechno. Všechno může také bořit. Je jen a jen na každém z nás kterou stranu mince si zvolí. Někdy je volba jistá, jasná. Jindy je nutné přemýšlet. Být stále laskavým a láskyplným nemusí být úplně dokonalost sama. Občas se člověk musí zastavit a zamyslet se nad tím, co je opravdu důležité, jaké to bude mít dopady a na koho. Někdy je tak fajn být nerudným a krásu netvořit. Pokud je to ovšem možné, je skutečně příjemné být milým, lásku tvořícím tvorem, s laskavým přístupem k sobě i jiným. Jaká bude naše volba?

Já už vím a rozhodně nic nezkazím!

Požitá

Dej volovi funkci a on ti ukáže, jak se to dělá. Nemám nic proti volům, ani volicím, ale občas si klepu na čelo, zda tento vůl je opravdu takovým volem, jak se jeví. Nebo je to jen póza pro ostatní, aby se vědělo, jak velkým volem dokáže vůl být. I když mluvím o volech, myslím, že v mnoha ohledech i další se umí chovat naprosto otřesně. A co teprve ve chvílích, kdy se budou chtít ukázat a předvést. To je nádherné nadělení. Pes se stává nerudným, moucha sedá na lep, tapír je nechutně bohatý, koza s tygrem soupeří o moc... To je toho potom moc i na takové zvířátkomilce, jako jsem já. I když vím, že zvířátkům ubližujeme, když své lidské vlastnosti přirovnáváme k jejich životům. Ale my si prostě neumíme pomoct a pořád se snažíme být ve svých vlastních očích lepší, chytřejí a hlavně společenští. My lidé přeci nejsme zvířata, i když se tak občas, často, pořád, chováme!

Uzdravíš-li psa, nikdy tě nekousne... Pomůžeš-li člověku, může tě i sežrat!

Neustat

Těžko hledám slova. Raději mlčím a čekám. Není nutné mluvit, když není co říct. Často máme pocit, že jen díky hovoru čas plyne a je fajn. Někdy i samotné mlčení, nic neříkání uklidní. Člověk nemusí neustále hovořit a být středem pozornosti. Občas je důležitější vědomě být, naslouchat a souznít s těmi, které máme kolem sebe. I samotné zajiskření v očích, nebo drobný úsměv na tváři je víc, než tisíc slov. Drobné pohlazení, bezpečné obejmutí, pevný stisk ruky či povzbudivé gesto dokáže zázraky. Byť na zázraky nevěříme a snažíme se je sami vytvářet, občas se stanou a nastanou. Proto je fajn mít otevřené srdce i náruč, protože nikdy nevíme, kdy se zázrak stane!

Očekávej, nepřestávej...

Inspirativní

Zima je prima. Postupné ochlazení do normální provozní teploty vítám s radostí. S radostí se dneska oblékám a vyrážím do chladivého rána na cestu do práce. Po dlouhých dnech nepříjemných rozpálených dnů se konečně dneska cítím jako ryba ve vodě. Podmračená obloha, studený vítr a chladivé kapky dopadající na můj deštník. To je něco, co jsme už dlouho nezažili a zřejmě je tedy potřeba si to pořádně užít. Posedlá touhou všechno kontrolovat a znát příčinu problémů, dnes řeku netlačím, teče sama. Vlnky jdou jedna za druhou a unáší starosti, problémy i komplikace do obrovského moře nápadů, inspirace a vnuknutí. Tak to má být a tak je to správně. Všechno se vyřeší, jen je potřeba být trpělivý...

Příčina, následek, všechno má výsledek!

Snivá

Jiskřivá energie tlačící se na povrch. Elegantní zakončení horní poloviny tváře. Neznámý pocit v oblasti břicha. Přesto jedinečná podívaná na to, co stojí přede mnou. Je to něco kouzelného, nádherného až snivého, co jsem si jen mohla přát! Je to zhmotněná představa z mých dlouholetých snů, které nabývají konečného obrysu, tvaru, barvy a vůně. Je to něco, co dokáži zvládnout a přitom váhám, zda jsem schopna být tím nejlepším pánem. Je to dárek, který se dává a přijímá. Je to splněné přání, jež se stalo skutečností... Něco slyším, něco mě volá. Co je to za zvuky a proč se ozývají právě teď? Stíhám vědomí a chci zůstat přesně tady, kde právě jsem. Nejde to, zvuk zesiluje a jeho intenzita proráží nevědomé snění! Bum, realita je zde... Nebylo to skutečné, byl to jen krásný sen. Ale i tak to bylo fajn, být na chvíli majitelem nejkouzelnějšího stvoření na světě! Koho, no přeci psa a mého!

Sni dál, možná bude bál...

Spěšná

Víc, víc, víc,

já však nemám

nic!

Vpřed, vpřed, vpřed,

co dělat, když to není

hned?

Rychle, rychle, rychle,

už je ze mě snad

krychle...

 

Tempo, tempo, tempíčko,

jak vzládnout tohle

teplíčko?

 

Normálně žít,

nemuset jen tak

být...

 

Spěšná buď, rychle se probuď!

Dobronáladová

Hádej, co všechno se může stát? Hádej, kdo je za dveřmi? Hádej, jaký budeš mít den? Hádej a možná uhodneš. Některé dny jsou jednou velkou hádankou, která se rozuzlí, až na jeho úplném konci. Jindy od začátku tušíme, jaké bude řešení. Občas si říkáme, co by mohlo být a proč. Obvykle však netušíme, jak se bude den vyvíjet. To, co ještě ráno vypadalo na ospalý a deštivý den, se může vyvinout do krásného, ba až horkého dne, plného energie. Je těžké pochopit, proč se to tak v životě děje, ale je to prostě a jednoduše tak. Jednou víme, podruhé tušíme a mockrát nemáme vůbec představu o tom, jak se věcí mají. A to je možná taky dobře, protože kdybychom věděli, možná bychom mnohdy ani nevstali z postelí!

Vstávej, pracuj, předjímej, dobrou náladu vždy měj...

Nevnímací

Mise splněna, úkol dokončen. Za rohem už čeká další, ale pro dnešní den si nenechám vzít ten kouzelný pocit klidu a uvolnění. Jen po dobře vykonané práci je možné zažít ono rozpoložení mysli, které se mi právě rozprostírá v duši. Tlak a tíha povolily, ostatní pocity se pomalinku hlásí ke slovu. Dnes už rozhodně nebudu nic řešit a zkusím si užít svého malého, leč podstatného úspěchu. Něčím to oslavím a rozhodně to bude štěkat, skákat, kousat a jinak kouzelně se projevovat!

Užívám, nevnímám...

Vyčkávací

Jestli se na něco opravdu těším v těchto dnech, tak rozhodně na zimu. Na sníh, teploty v příjemném rozmezí, mráz a pořádnou chumelenici. Zřejmě je to utopie, ale představa mrazivého počasí a studeného vzduchu mi rozjasňuje tváře. Neskutečně se těším, až horka posledních dnů povolí a konečně zase přijde normální průběh počasí. Teplo mi nevadí, ale horko, ba přímo parno, kdy člověk není schopen se pořádně nadechnout, je obtěžující. Proto bude fajn, když se posuneme směrem k podzimu, který může být kouzelný. Do přírody se vrátí kouzelná paleta barev a jednolitá zlatavost spálenišť bude nahrazena tím, čím je obvyklé. Těším se i na zimu, kdy bude všude bílo. Za oknem neuvidíme sluníčko a jen mráz bude vykreslovat své obrázky na sklo. Bude to určitě fajn, jen to ještě chviličku potrvá. Ale jak praví staré moudro, kdo si počká, ten se dočká. Tedy i já se dočkám a možná že nejen toho!

Taktiku měj, na všechny se směj...

Soudící

Zdravá hlava a pozitivní myšlenky jsou ideálním způsobem, jak se dožít dalšího dne, týdne i roku. Člověk si zkouší být nad věcí. Nepřipouští si negativní myšlenky a zkouší být v pohodě. Někdy to zvládá, ovšem jindy je to pokus nad jeho vlastní síly. Každopádně jsme všichni na jedné lodi a bojujeme o své místo na světě. Zkoušíme, tápeme, jdeme i nervózně přecházíme z jednoho místa na druhé. Jsme těmi, kteří nerezignují, ale pokouší se zdolat úkoly svými silami a nastavením. Možná se nám někdy nedaří, ale i neúspěch se počítá. Je to výborná cesta k pochopení, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. A tak pojďme pracovat a nebojme se nečeho, co nevyjde. I tak to bude cenná zkušenost pro nasbírání pozitiv a zdravých myšlenek...

Zdravý buď a zdravě suď!

Silná

Všechno bylo napsáno i řečeno. Co může dodat člověk k myšlenkám staletí? Jak může žít, aniž by se nechal poučit či vést krásou toho, co bylo? Dívat se dopředu je důležité, ovšem mnohem podstatnější je umět rozpoznat důležitost věcí, které prošly. A to nejen tak, že už nejsou a byly, ale s uchopením a pochopením toho, co nám chtěly a měly dát. Poučení z chyb minulých a získání představy našich dní, je snad tou nejdůležitější věcí, nad kterou bychom měli přemýšlet. Být spojeni jen materiálnem není vhodné, mnohem podstatnější je náš vnitřní život. Ten, který nám byl vytvořen. Ten, který námi byl stvořen. Ten, který žijeme a o kterém víme, že je tím nejcennějším pokladem. O který stojíme a se kterým se pojíme...

Poklady ochraňuj, vnitřní silou si sluj!

Připravená

Neděle svádí k nic nedělání. Teplý den se líne vleče a proto rychle neuteče. Já posedávám, pobíhám a promýšlím, co ještě by bylo dobré dokončit, aby další týden proběhl ve větší pohodě. Ještě tohle, potom tamto, za chvíli připravit toto a snad jsem na všechno připravená! Člověk by si řekl, že máme víkend a myšlenky na pracovní týden by měly být schovány. Ale bohužel v mé hlavě se rojí, jako houby po dešti. Vím, že zaplácat si hlavu negativním, stresujícím a neklidným není dobré, ale jak to udělat, aby se npříjemné myšlenky vkrádavě nevplížily do hlavy? Ani odjezd na kouzelná místa, ani změna prostředí, ani jiné aktivity mě v neděli neodpoutají od myšlenek na další pracovní týden. Je to děsivé, ale je to tak a proto si raději všechno promyslím a připravím, aby začátek, polovina i konec byly v pohodě...

V pohodě, v pohodě, nepodléhej náhodě!

Šťavnatá

Slunečná sobota, kdy nic není nemožné a všechno je splnitelné. Krásné a rozhodně vlahé ráno láká vyrazit do přírody. Otázkou je jen, kam, kam si vyrazíme? Chvilka strpení a odpověď je na stole. Už dlouho si slibujeme, jak společně zdoláme Vysokou horu, která není daleko, stále na ni koukáme z oken chalupy, ale ještě jsme ji společně nevyšli. Sbalíme batohy, doplníme tekutiny a s dobrou náladou vyrážíme vpřed. Horko, ba přímo dusno nám nezabrání, abychom v dobré náladě dorazili až na vrchol. Zde jedna vrcholová a můžeme pokračovat dál. Na borůvky, za hříbky a dalším dobrodružstvím. Ve společné shodě dorazíme až na Hvězdu, zde se posilníme a tradá dál do lesů. Po ušlapaných i méně ušlapaných cestičkách dorazíme domů. Den byl krásný, byť poněkud horký, ale my víme, že jsme splnili další bod ve společných statistikách výlezů. Bylo to fajn a příště se těšíme na další dobrodružství!

Vysoká a travnatá, přesto krásně šťavnatá...

Nedočkavá

Konečně pátek! Ještě přečkat dnešní pracovní den a můžeme konečně vyrazit do klidu přírody. Těšení se a radostné očekávání odjezdu je nad moje síly. Tlačím ručičky hodinek, aby už konečně odbily a já mohla vyrazit domů. Ještě sice není čas, ale já už mám pocit, že čas se dávno naplnil. Musím vydržet a odolat volání venkovních aktivit. Až bude čas, tak to poznám a určitě pochopím, že teď už můžu. Zatím se ještě budu bavit nějakými těmi pracovními úkoly. Dokončím objednávky, promyslím úkoly pro následující týden, zapíšu důležité poznámky, potvrdím účast na schůzkách a nakonec budu u ověření nabytých informací. Pak už bude čas, pak už to opravdu půjde jít, na nic nemyslet a být v pohodě...

Těším, neřeším!

Bezmráčková

Čtvrtý den po dovolené a já mám pocit, že bych znovu odjela někam pryč. Počasí blázní, sluníčko peče, teploty dosahují neskutečně vysokých hodnot. Všechno se zdá mnohem složitější a nic nejde tak, jak by si člověk představoval. Běžné úkony a pracovní povinnosti váznou, čas se jen pomaličku plouži vpřed. Jen my musíme být stále v pohybu a k dispozici. Je to nekonečný souběh událostí, které nás nutí být stále ve střehu a na nic nezapomenout. Snad proto bych raději byla v lese, v přírodě, na horách. Užívala si jen čerstvého vzduchu a přítomnosti těch, které mám nejraději. Nicméně musím vydržet, odolat touze vypadnout z města a přečkat další neskutečný den. Určitě i dnes mě čeká něco zajímavého, veselého a povzbuzujícího na těle i na duši. Tak vzhůru, až do oblak!

Nikde žádný mrak...

Nadupaná

Nový den a s ním nové úkoly a povinnosti. Něco půjde hladce a něco bud trošku problém. Ale protože už jsme se prokousali do půlky týdne a zatím žijeme, tak to snad dnes také ve zdraví přežijeme. Nejhorší pak nakonec bude vedro a vysoké teploty. I když nejsme úplně nadšení, že počasí blázní, nic s tím neuděláme. Takže rychle se dostat do provozní teploty, uvařit si kávu a dát se do práce. Čím rychleji se podaří obavit úkoly, které nebaví a nudí, tím rychleji se propracujeme k úkolům, které zaujmou. Pracovní den se pak překulí a jediné, co zbude bude cesta domů, do pohody, klidu a hlavně za kluky...

Od rána se těším, že všechno vyřeším!

Přesouvací

Posuny, přesuny, upřesnění a doladění. To je náplní dnešního pracovního dne. Postupně se snažím doplnit údaje a informace tam, kde je to potřeba. Přesouvám neaktuální a doplňuji podstatné. Je to celkem mechanická práce, ale záda si už říkají o pauzu. Přeci jenom sedět několik hodin v kuse není úplně ideálním pracovním nastavením. Člověk se potom cítí unavený ještě víc, než kdyby si běhal po kopcích a horských stráních. To také unaví, ael rozhodně jinak, než ono přímé sedění před počítačem. Už se těším, až budu mít tuto fázi pracovních povinností za sebou a přesunu se do nových míst a k novým úkolům. Zatím musím vydržet a odolat chuti všeho nechat. Ještě chviličku a budu to mít za sebou!

Držím se a neumdlévám, raději víno si dovélám...

První

První kroky, první pohled, první nadechnutí, první skok. První den v práci po dovolené, je jako něco, co se prostě a jednoduše nedá zopakovat. Spojení těšení se a stresu, kdy člověk ví, že do kolektivu musí a přesto by byl nejraději sám. Je to jako chvíle, kdy otevíráš balíček s dárkem od člověka, kterého sice znáš, ale rozhodně neodhadneš, co by ti tak mohl dát. Jsou to chvíle, které prožíváme několikrát do roka, máme i nemáme je rádi. Přesto ráno po dovolené prostě a jednoduše vstaneme, oblékneme se a vyrazíme na cestu. Přemýšlíme, co se bude dít a doufáme, že to rozhodně nebude tak zlé, jak předpokládáme. Den nás překvapí, mile i nemile proběhne a večer jsme rádi, že jsme zase doma. S těmi, o kterých víme, že jsou s námi rádi a mají nás rádi. Tak ať je to dnešní první v pohodě a překvapí nás jen krásou a pohodou!

První a přesto stejná...

Změněná

Ač neradi, museli jsme se vrátit do běžného rytmu. Dovolená se pomalu krátí a my uvažujeme, přemýšlíme a vzpomínáme na chvíle, které jsme společně prožili. Člověk se ani nestačí divit, jak rychle těch několik dnů uteklo. Plynulo to jako voda a přitom v poklidu i pohodě. Jednou jsme divočili, jindy jsme se ploužili a pak jsme zase nabrali tempo. Teď už to pomalu graduje a nám zbývá mnoho kouzelných zážitků, legračních historek a legendárních hlášek. Jednou na ně budeme vzpomínat a až se podzim bude blížit k zimě, rádi usedneme k fotkám, abychom se zase ocitli uprostřed léta. Bylo to moc fajn kluci a už teď se těším, až si to zase zopakujeme!

Dovolená, to je změna!

Poslední

Sobota je plná zážitků. Od rána se nenudíme a jsme v jednom kole. Vymést komín, vyčistit kamna, uklidit koupelnu, umýt auto, dosekat zahradu... Dneska je poslední den dovolené a my se musíme rozloučit s tím, co jsme si tady krásně užili. Byly to krásné dva týdny, za které jsem vděčná a neskutečně vyklidněná. Uvidím, jak dlouho mi to vydrží v pracovním nasazení. Doufám, že všechno se bude pomalu vracet až to budu potřebovat. Bude na co vzpomínat, fotografií je také dost, takže všechno je jak má být. S ostatním se popereme, až dorazíme domů. Zpět do reality bude drsný, ale to je tak vždy. Hlavně se nenechat zastrašit, protože to je cesta do pekel. My se nedáme a do poslední chvíle si to užijeme!

Poslední ale neposlední!

Stezková

Rosa se třpytí ve sluníčku, ráno je studené, ale dává tušit, že dneska bude krásný den. My vyrážíme na dlouhou cestu k horám. Kolo už se těší, jak bude drendit na trailech. Další část se vydá do oblak po svých. Po několika zákrutách, točenicích a zvláštních místech dorážíme na Dolní Moravu. Nejsme tady sami, ale pomaličku se nám to začíná plnit. Neztrácíme ani chviličku a vydáváme se vzhůru. Rozdělíme se a po necelých dvou hodinách se sejdeme u Slaměnky. Naladíme se dobrotkou a dobrým pitím. Je nám krásně a společně ještě líp. Úsměvy, radost, sluníčko a dobrá nálada. Bikeři se řítí dolů a já jdu stezkou přímo do oblak. Užívám si kouzelné výhledy a všudypřítomné sluníčko. Za odměnu sejdu po sjezdovce a zachytím kluky u posledního sjezdu. Zajdeme si na oběd a pokračujeme dál. Já do údolí a kluci opět do kopce. Všichni si užíváme a je nám krásně. V podvečer se sejdeme a ve společné shodě jedeme domů. To byl zase krásný den a moc jsme za něj rádi!

Děkuji, děkuji, děkuji...

Obláčková

Sluníčko už vyšlo nad obzor. Tráva je vlhká od ranní rosy. Člověk by mohl okamžitě vyrazit do přírody, ale dnešek je ve znamení očekávané návštěvy. Během deštivých dnů se nikomu nechtělo za námi vyrazit a krásné dny zase všichni chtějí strávit venku. Nikdo si však neuvědomuje, že i my bychom možná rádi vyrazili ven. Ano budeme venku, budeme na zahradě, budeme si užívat klidného povětří, ale? Možná to tak má být, jen já cítím velkou vnitřní nervozitu a napětí. Snad to nakonec všechno dobře dopadne, naše očekávání se naplní a den bude zase krásný. Asi budu muset věřit tomu, co si mnohdy i myslím. Jaké si to udělám, takové to budu mít...

Nečekej na zázraky, přijdou jen oblaky!

Kapičková

Zase prší, venku se čerti honí a my se opět uchylujeme do pohodlí našeho dočasného domova. Ještěže jsme včera zvládli ty krásné zážitky, dnes si aspoň můžeme prohlédnout fotky a usmívat se nad tím, jak je to fajn, když nás vypustí do přírody. Ano, nohy bolí, ale už teď se těšíme, že se snad v dalších dnech dostaneme k dalším zážitkům. Sice nevíme, jak moc se nám podaří naplnit všechna očekávání, přesto se těšíme, protože nám to dává naději na lepší dny. Dneska tedy opět kniha, dobré jídlo, výborná společnost a milí přátelé. I to je přece fajn, když počasí blázní...

Ač počasí nepřeje, uvnitř teplo je!

Skřítková

Konečně neprší a tak opouštíme přístřeší a míříme do přírody. Hurá, konečně budeme zase na čerstvém vzduchu. Ale tak čerstvý být zase nemusí, člověk by si myslel, že je říjen a ne polovina léta. Teplota klesá pod deset stupňů, ale nám to nevadí. Vždyť výstupem do kopce se určitě zahřejeme a bude nám fajn. Nejprve sice klesáme, potom lehce šploucháme, abychom se plně brodili rozvodněným potokem. Po několika minutách začínáme stoupat a to až ke krásnému výhledu na zřízenině hradu Rabštejn. Zarostlé trosky hradu, prohánějící se vítr v korunách stromů a nádherný výhled stojí za to! Ještě víc pak nečekané občerstvení s klobásou a čuníkem Pepou. Dobře naladěni jdeme dál, po stezce Via Čechia a to až na vyhlídku na Kamenci na Kamenném vrchu. Někteří zbaběle zůstávají dole a jiní zdolají i vachrlatý posed. Pak už zpět na výchozí bod a šlapat v zahradickém deštíku, sluníčku i větříku zpět na sedlo Skřítek. Po několika hodinách, ujitých dvaceti čtyřech kilometrech a nastoupaných pár set metrech jsme rádi, že se den povedl, my byli společně a bylo nám báječně...

Ač nohy bolí, přece se zhojí!

Prožívací

Slova přebíhají po řádcích, příběh se rozvíjí a já pomalu vklouzávám do životů těch, které popisuje autor. Nevnímám co se děje kolem a držím palce svým hrdinům, kteří mají jasně dané osudy. Někdy smýšlené, jindy podle skutečných událostí. Přesto příběhy, které člověk hltá plnými doušky. Někdy bych si přála propadnout se do čtených událostí. Být tak součástí velké tygří rodiny, nebo pobíhat po lese s chytrou kmotrou liškou. Nemálo by záleželo na tom, že už se pomalu blížím oslavit své půstoletí. Přesto dobrý příběh a poutavé vyprávění je něčím, co nelze nahradit.

Sleduj, čti a prožívej, s kamarády si užívej!

Ušácká

Sluníčko není, za to déšť se činí. Vítr ohýbá stromy až k zemi a studené povětří je cítít podzimem. Takhle uprostřed léta je to poněkud nešťastné. Sice se nezlobíme, protože víme, že vláhy je potřeba. Ale také bychom rádi něco podnikli, když už máme tu letní dovolenou. Snad se dneska všechny přeháňky vyprší a přeženou. No a zítra už nastane vidina lepších dnů. Teplejších, klidnějších, bez deště a v dobré náladě. Vyhlížíme sluníčko a určitě se dočkáme. Dneska to ještě necháme tak a zítra už to bude zase v pořádku. Ještěže máme co číst, jíst, pít, to určitě přečkáme a dočkáme se lepších časů...

Prší, prší, do našich uší!

Lenošná

Déšť se snáší z oblohy a sluníčko se schovalo za husté mraky. V tichosti pozorujeme déšť a je nám dobře. Včerejšek nám doznívá v hlavách a dnešek se probouzí do své vlastní identity. Tak jako člověk, který se probudil po dlouhé noci, rozevírá den své oči a rozprostírá svou náladu. Dnes nás nečekají dlouhé pěší túry, ani strhující sjezdy, přesto si den užijeme. S dobrou knihou v ruce, příjemným jídlem na stole a kvalitním filmem. Hlavně, že budeme spolu, budeme odpočívat a nabírat tolik potřebnou energii na další výlety, výšlapy a jiná letní dobrodružství. A že nás jich ještě čeká, o tom jsme více, než přesvědčeni. Bude to fajn a tak ani nevadí, že dnes si polenošíme, poležíme a nic závrtaného nepodnikneme. Zítra je také den, který bude stát za to!

Lenošit a přitom se krásně mít...

Račí

Ráno jako vymalované, my na nic nečekáme a hned vyrážíme do přírody. Našim cílem jsou Rychlebské hory. Zatím neprobádaná místa a kouty, které známe jen z literatury. Část naší výpravy se odpojí a vyrazí do lůna horských velikánů na kole. Zdolávat horská úbočí a vrcholky, aby se pak mohl řídit traily na Základnu. Rychlebské stezky jsou pro odvážné i začátečníky a rozhodně nezklamou. Druhá část výpravy vyráží směr Račí údolí, Čertovy kazatelny a zřícenina hradu Rychleby. Při stoupání nás čekají nádherné výhledy, krásná místa a netušená zákoutí hor i lesů. Největším pokladem je pak Tančírna v Račím údolí. Překvapí svou historickou věrohodností, rytmem i výbornou kávou se zákuskem. V tu chvíli víme, že tohle místo se stane našim soukromým pokladem. Po vychutnání si genius loci směřujeme dál. Protože, co by to bylo za túru, kdybychom nezdolali horu? Dnes to bude Borůvková hora a její rozhohledna. I toto místo nás překvapí svou atmosférou i rozhledy do krajiny. Pak už míříme zpět do Javorníku,zde se pohoupáme na houpačce na Jánském vrchu a hurá na stezky. Po patnácti kilometrech v nohách rádi vyčkáme dojezdu rychlebských stezkařů, kteří toho mají dnes za sebou mnohem víc. Všichni jsme však rádi, že jsme se zase společně sešli a máme i o čem vyprávět. A tak nám uteče cesta domů, ani nevíme jak. Den byl krásný a už teď si přejeme, aby takových bylo víc....

Společně, bezpečně, báječně!

Blízká

Ticho a klid. Jediné, co je dnes slyšet je ševelení vánku ve větvích. Sluníčko se schovalo za mraky a odpočívá, aby mohlo zase přispět k oteplení dnů. Dneska je počasí spíše podzimní a nikdo se moc nepotuluje venku. Také my jsme zalezlí, proháníme figurky po hrací desce a děláme jen tolik, abychom se měli fajn a nenudili jsme se. I když to úplně nejde nudit se. Pokud je člověk s milovanými osobami, má to všechno připraveno a nemusí se vůbec ničeho bát. Už samotné společné bytí, po měsících střídání se a míjení, je nádherným dárkem, který si člověk může přát. Je to balzám na duši a klidné pohlazení. A že zrovna nesvítí sluníčko? Nevadí, i tak je nám fajn a jsme spolu šťastní!

Hledej a najdeš, nudou nepojdeš...

Uchopená

Písmena se rozebíhají po stránce. Slova se skládají do vět a všechno se spojuje do jednoho velkého příběhu. Vyprávění, které začíná na svém počátku a končí tam, kde už není co dalšího říct. Životní příběh jednoho člověka, který věděl, jak by měl žít a žil, jak věděl. Příběh s mnoha odbočkami, zákrutami a neskutečnými zápletkami, který spisovatel nevymyslí. Jen sám život dokáže naplánovat příběh tak, jak jej můžeme sledovat. Neboť člověk míní a život mění. My můžeme a občas musíme. Někdy doufáme v něco, co se bojíme vyslovit. Jindy tušíme co přijde. Je to prostě tak, jak je životem dáno. My sami jsme jen zkušebními jezdci, kteří vylučují neuskutečnitelné a doporučují reálné. Pokud tohle pochopíme, bude se nám lépe žít. S pocitem určité zaangažovanosti a nicoty zároveň...

Nevěš hlavu, vydej se do davu!

Divadelní

Příběhy se odvíjejí přímo před našima očima. My je prožíváme, některé si pamatujeme a jiné raději zapomínáme. Vnímáme jednotlivé odbočky děje a víme, že se někde spojí s hlavní linií. Jsme aktéři nejen našich vlastních životů, ale splýváme s osudy ostatních. Snažíme se určité věci nevnímat, povznášet se nad nimi či mávnout rukou, ale za odbočkou cest zjistíme, že stejně myslíme na to, co by bylo kdyby. Umíme i neumíme zavírat oči na něčím, co s námi přímo nesouvisí. Snažíme se jít dál a oprošťujeme se od situací, které nastávají. Nicméně přijde chvíle, kdy se všechny odbočky, zákruty a linie příběhu spojí. Jsme opět na začátku, možná konci a je jen na nás, kam to půjde dál. My sami jsme nejen herci, vypravěči, nositelé našich životních příběhů, ale také čtenáři, posluchači a spoluvnímatelé toho, co se kolem odehrává. Nemůžeme tedy jen jít svým vlastním tempem a s hlavou skloněnou. Našim úkolem je také být, být aktivní součástí života těch, kteří nás obklopují a které obklopujeme my sami. Jsme nejen aktéři, ale i němí svědci toho, co život přináší a kam nás unáší...

Unášet se dej a svou roli vždy hrej!