Přehledová

Tak a je to opět tady! Usměvané tváře malých školáčků, čekající své pololetní vysvědčení, někteří s radostným očekáváním, jiní s bázlivým pocitem, jestli to vyjde. Každopádně, je to den, kdy bychom si měli, hlavně my rodiče, uvědomit, že ono vysvědčení není jen obrazem snahy a píle našich dětí, ale je to také každodenní práce učitelů či učitelek, které naše děti vedou dál v krajině poznání. Samozřejmě, je to také den, kdy účtujeme i sami se sebou, protože právě dané vysvědčení by mělo být také kusem naší denodenní práce. Když usedáme s dětmi nad úkoly, když čteme stejné řádky z čítanky, píšeme pravopisná cvičení a hledáme odpovědi na záludné otázky paní učitelky.

Myslím, že toto zná jistě každý rodič, který se zajímá o své dítě, snaží se mu otevírat prostory jeho vlastního vědění a poznávání světa, přírody, lidí i duchovních otázek. Proto by právě dnes mělo přijít uklidnění a pozastavení se, velký úsměv, krásné pohlazení a podpora tam, kde je potřeba dodat odvahy k lepšímu výkonu. Zkusme se tedy všichni povznést nad tím, že některé známky nejsou úplně nejlepší a přiznejme si, že i my jsme někdy byli dětmi a ne vše nám šlo dokonale.

Já se na domácí vysvědčení těším a věřím, že naše společná práce bude dostatečně oceněna a bude nás motivovat k dalšímu poznání. Přeji všem dětem chápající obětí a pevnou vůli ke zlepšování a napravování případných chyb. Vždyť nikdo nejsme bez chyby!

Jinakost

Všichni jsme stejní a přesto jiní. Co nás činí odlišné od všech ostatních? Jsou to jen naše těla, názory, myšlenky, pracovní nasazení, životní ideály a sny? Nebo lze najít ještě další jinakosti mezi mnou a druhou, či jinou osobou. Kdo je vlastně druhý a kdo jiný?

Někdy jsem přesvědčena, že příliš přemýšlím nad věcmi, které jsou zřejmé. Mě ovšem zřejmé nepřipadají a proto se stále divím, žasnu a přemýšlím... A to i ve chvílích, kdy zjišťuji, že se mi druhá osoba podobá, myslí stejně a už samotným pohledem se spojí naše duše. Už se Vám to také někdy stalo? Mě ano, mám dvě milované osoby, u kterých stačil jediný pohled a věděla jsem, to je ON, s ním chci být, mít děti, zestárnout a držet se přitom za ruce. A podruhé to byl pohled nádherných, hlubokých očí, které mě pustily do hlubiny svého nitra a říkaly přitom, jsem tady maminko, jsem to já, Tvoje matana!

Jinakost je, je mezi námi a je to obrovský dar, který každému z nás dává možnost projevit se ve své vlastní podstatě. Dává prostor pro naši kreativitu, radost, prožívání štěstí i lásky. Proto nebojme se být jinakými, třeba i bílými tygry, či modrými gorilami. V tom je právě krása a pestrost života, kterou bychom si měli umět uvědomit a za kterou je nutné si stát!

Nechť je mezi námi stále mnoho chundelatochlupých chocholoušů, fufíků rujíků a bílých snížků kožíšků...

Pochybovačná

A máme další nový den, velmi mrazivý, sněhový... V mém srdci se usadily pochyby, které nedokáži vysvětlit a rozluštit. Je to možná spojeno s pocity strachu o své blízké i vzdálené, o všechny lidské bytosti, které teď v těchto mrazivých a krutých dnech nemají kam hlavu složit a hlavně jsou sami? Nebo je to pocit prázdnoty a časové tísně, který na mne padá ze všech stran? Všichni kolem mne někam spěchají, mnohdy ani sami neví kam, a já sama mám pak pocit, zda vůbec někam kráčím?? A pak samozřejmě pochybuji.

Ať tak či onak, jsem zde, jsem to já, mám kolem sebe plno nádherných lidiček a už jen pro ně stojí za to nepochybovat o sobě. Alespoň v jejich očích jsem to já, plná energie, radosti, štěstí a vyrovnanosti. Tak nač ty pochyby! Vždyť už sám Blaise Pascal prohlásil, že: "Popírat, věřit a pochybovat, znamená pro člověka to, co pro koně běh."

Jdu tedy vyrazit na svou trať a věřím, že se neztratím!

Starostlivá

Tak nám konečně přišla zima, za oknem nádherné sněží, teplota klesá pod bod mrazu, doma svítí svíčky a klidný nedělní večer pomalu plyne do noci. Zdá se, že přijde další mrazivá noc, ale kam se schovají všichni naši andělé, zvířátka, lidé bez domova, lidé bez radosti a štěstí? Budou mít také klidný večer, budou mít kam složit své hlavy a křídla???

Dělám si starosti a přemýšlím, jak by se dal změnit běh věcí, zda to vůbec jde a zda mám tu moc, změnit lidskou lhostejnost vůči svému okolí. Kde začít a s čím? Pravěpodobně od svého prahu, od své rodiny, od své osoby. Jsem přesvědčena, že každý člověk má moc měnit nejen sebe, ale i své okolí, které mu naslouchá a je mu nejblíže, má moc působit svým příkladem, svými názory a přístupem ke světu.

Pojďme tedy hledat potřebné, zkusme jim podat pomocnou ruku a dejme jim šanci na lepší spánek i život. Věřím, že i my budeme lépe spát, budeme lepšími lidmi... Těším se, že z každého z nás se stane člověk s andělskou duší i tváří!

Za to děkuji a přeji krásný nedělní večer.

Přemýšlivá

Taky se Vám někdy stává, že přemýšlíte a pak se sami zarazíte a říkáte si, má to smysl, přemýšlet na těmito banalitami? Mě se to stává v docela často a v poslední době ještě více, než obvykle. Je to tím, že začíná nový rok a nevím, co mi přinese, je to náporem neklidné doby? Opravdu nevím, ale je to tak. Nebo jsem možná šťastný člověk, s hlavou v oblacích... Nevědomě vědomý bloud!

Krasně mi napovídá myšlenka Jean Jacques Rousseau, který říká: "Buď si stále vědom toho, že nevědomost nikdy neučinila nic zlého, že zhoubný je jedině blud a že se na scestí nedostáváme pro to, co neznáme, nýbrž pro to, o čem si myslíme, že to známe."

Tedy buďme si vědomí naší nevědomosti, učme se znát pravdu a hledejme odpovědi na naše otázky.

Přeji všem krásný sobotní podvečer!

Novoroční

Opět máme nový rok, před námi řada očekávání, plánů, snů a přání,
ale co si přát a co dát světu, při pomíjivosti dnešních dnů?

Přeji štěstí, zdraví, lásku,
hodně času na procházku,
po krajině svých přání,
aby nebyla to jen zdání,
aby vše co v sobě nosím,
mělo smysl, to si prosím.

Aby radost byla se mnou
a nebyla pouze vzpomínkou temnou,
aby zdraví bylo pevné,
plné síly, křehké i jemné!

Nechť láska je tím, co mě vede
na cestách mých osudných,
a v srdci, ať mi stále přede,
to jsem já, to Ty a
mnoho kruhů nadějných...