Bezpečnostně proškolená

Tak a mám hlavu jako škopek... Právě jsem prošla několikahodinové školení k požární ochraně a bezpečnosti práce. Napsala jsem i ukončovací test, ale opravdu si nic nepamatuji. Myslím, že nejsem sama, kdo sice školení absolvoval, ale v případě jakéhokoliv problému by nebyl schopen adekvátně reagovat. Proto si kladu otázku, proč jsme vlastně školeni v takovém rozsahu a takovým způsobem, který nic nepřináší a nedává nám žádný praktický návod, jak postupovat při požáru, při nehodě, při úrazu... Nebylo by vhodnější udělat školení pro život a pro praktické situace? Co udělám, když mi zkolabuje kolega na pracovišti? Jak reagovat v případě, že začne hořet? Koho kontaktuji ve chvíli, kdy mě nutí k pracovním aktivitám, které jsou proti bezpečnosti práce na pracovišti? A proč nás školi člověk, který sám o sobě hned na úvod školení prohlásí, že není školeným lektorem? To samo o sobě je dosti demotivující! Tedy závěr, jsem sice pro následující dva roky proškolena v oblastech bezpečnosti práce a požární ochrany, ale nemám téměř žádnou znalost v daných oblastech.

Požárům zdar a školením nazdar!

Trpělivá

Trpělivost růže přináší, to jsou slova klasika. Jak je to ovšem s trpělivostí u dětí? Musím říct, že si velmi cením této vlastnosti u syna, který mě svou vlastní přítomností stále učí něčemu novému. Ať už je to úsměv, malá radost, či právě trpělivá oddanost a vyčkávání. Až dokončím svou práci, až odučím své hodiny, až doběhne čas porady, až budeme doma, až... Je to prostě můj malý velký šikula, se kterým jsem ráda, za kterého jsem ráda a kterého bych nikdy za nic nevyměnila! V jeho případě platí, že malá hrstička trpělivosti vyváží i pytel rozumu.

Trpělivou trpělivost s trpělivým človíčkem a krásnou krásu s ušlechtilým Jabíkem!

Plavací

Plavete rádi? Já ano a v poslední době skoro ve všem. Mám teď období, které bych mohla opravdu nazvat plavacím. Plavu doma mezi úkoly, domácími pracemi. Plavu v práci mezi učením a učením se. Plavu ve svém nitru plných pochyb a starostí. Vím, že si člověk nesmí moc připouštět všechny věci, které jej potkají, jinak by se z toho taky mohl klidně zbláznit, ale nějak to neumím, odpoutat se! Moc bych si přála, abych našla svůj pověstný klid, který by mi pomohl vrátit se ke svému já, vrátit se ke svým milovaným klukům a hlavně, který by mi dovolil se zase dívat do budoucnosti s odvahou! Vždyť moje práce na sobě samé není pouhým cílem, je to celoživotní proces, kdy jednou jsem dole a podruhé nahoře. Nezáleží na tom, jak dlouho daná etapa trvá, protože jediné co mám, je čas k seberealizaci!

Plavání a koupání dovoleno...

Návštěvní

Máte rádi návštěvy? A co ty takzvané přepadovky? Já se přiznám, že nejsem velkým fanouškem návštěv. Ne proto, že bych nevěděla, co si s lidmi povídat, ale spíše proto, že se cítím v každé společnosti vždy jako outsider. Vždy se najde někdo vtipnější, chytřejší, moudřejší, lépe naslouchající... prostě lepší. Proto jsem ráda zavřena ve svém mirkosvětě, který mi dává pocit jistoty a bezpečí. Ono samotné chození do práce je vlastně mou každodenní velkou návštěvou, plnou nástrah a obtíží! A není nad to umět se překonat a umět je překonat...

Návštěvní den bez újmy a v bezpečí!

Vlahá nedělní

Ranní rosa, vlahá vůně provází mě od úsvitu. Já mám radost, že tu žiju, že jsem tady a teď. Je to krása, je to prima, pokud příroda tu tiše dřímá. A já stojím v úžasu, copak je to za krásu? Ranní krása rozplyne se, v denní světlo rozprostře se. Z rána je pak krásný den, kdy každý chce jít pryč a ven. Vnější krásy plný les a před brankou štěká pes. Ať už dlouhý, nebo krátky je dnešní den, já jej strávím v přírodě jen!

Voňavý, teploučký a sluníčkem prosvícený den plný radosti, bez starostí...

Chalupářská

Chalupa je místo, kam si jezdíme odpočinout od ruchu města. Místo druhého domova s vůní trávy, lesa, květin a čistým povětřím. Oáza klidu a volnosti. Je to místo, kde se pohybujeme ve vytahaných teplácích, vrtáme se v zemi a tolik nehledíme na frizúru. Na jaře se vždycky těšíme, až vyraší tráva a rozkvetou první petrklíče, v létě se chladíme studenou vodou ze studny, na podzim shrabujeme listí a připravujeme se na zimu. Občas je také potřeba pokácet stromy, vyrobit budku pro ptáčky, posekat trávu, prohodit pár milých slov se sousedy, či přiložit ruku k díl. Chalupa je místem realizace vlastní předatavy o kráse, spojení s přírodou a sbližování se s lidmí...

S rukama v práci a práci v ruce!

Padlá

Upadnout až na dno není tak složité, jak ukazují všechny jmenované mediální příklady. Spadnou z kola není také nic neobvyklého. Ale spadnout z višně a ještě se tvářit inteligentně, tak to je umění. Takto nějak jsem se dnes musela tvářit po jednání, které jsem musela absolvovat. Nestačila jsem se divit, co všechno musí člověk dělat, v jakém rozsahu a hlavně proč. No a pak náraz na někoho, koho vlastně nečekáte, koho si vážíte, ale zřejmě on vás tak moc ne... No to byl tedy začatek dne. Teď už je to lepší, ale stejně si říkám, stojí mi to za to stále se stresovat? A jaké mám ohodnocení? Nebylo by lepší hledat jiný způsob práce? I když všichni říkají, že hvězda bude vždycky hvězdou i když padne na zem. Já si to nemyslím...

Hvězdný prach v očích a úsměv na rtech celý den!

Moudrá

Moudrá je sova, moudrá jsou slova, moudrý může být člověk, ale také oslík či pes. Moudrost je vlastnost, které si v lidské společnosti velmi ceníme. Ten kdo je v lidské společnosti označen za moudrého, je automaticky brán, jako člověk vzdělaný, něčím vyjímečný a ve svém oboru špička. Ale co moudrost stáří? Krásná moudrost raného dětství? Moudrost lidí se specifickými potřebami? Je to moudrost? Já myslám, že ano. Každý věk a každý okamžik lidského života je spojen s moudrostí, která je nám přirozeně geneticky vrozena. Tato specifická vlastnost se u každého jedince dále rozvíjí a dosahuje své dokonalosti. Proto můžeme říct, že moudrost je něco, s čím musíme pracovat, co si hýčkat, co zdokonalovat, abychom se dopracovali stavu, kdy budeme moudrými. Moudrým se člověk může stát, ale moudrým může člověk i být. Tak se zkusme zamyslet a hledejme moudrost i drobnostech, střípcich a maličkostech života.

Cesta k moudrosti je cestou ke zdokonalování, tak šťastný návrat! 

Větrná

Vítr fouká, drak se houpá nad hlavou a já si říkám, jaké by to bylo umět létat. Vznést se nad známou krajinu a pozorovat neustálý ruch a shon z výšky, která dovoluje pochopit a vnímat věci s nadhledem. Asi by bylo méně křiku, hrozeb a bojů, kdyby se člověk mohl na řadu věcí podívat s dostatečným odstupem. A drak, tak ten výšku rozhodně má.

Dostatečný nadhled a široký rozhled celý den!

Dospělácká

Když jste dítě tak se vám téměř žádný dospělý nepřizná k tomu, že máte žít v souladu s tím, co požaduje společnost, ale také s ohledem na svou vlastní osobnost. Až mnohem později ve svém životě zjistíte, že je velmi důlěžité být laskavý sám k sobě a užívat si sami sebe každý den. Je důležité umět se uvolnit a bavit se. Je nutné pochopit, že můžeme dělat všechno, co sami chceme, protože kdykoliv děláme něco, co nás baví, napadnou nás další skvělé myšlenky a možnosti. Je to ve své podstatě způsob, kterým o sebe dbáme a díky němuž může být náš život stále zábavný... Ano, to je ta podstatná pravda, kterou musíme ve svém životě zjistit, že sice máme řadu povinností a činností, které musíme, ALE zároveň je tu i mnoho věcí, které můžeme chtít, chceme a bavíme se jimi. A vlastně, proč je nemít? Proč nemít ve svém životě více zábavy? Přece čím lépe se budeme bavit, tím více nás to bude bavit! A proto veselá mysl, půl zdraví, aneb s úsměvem je život hezčí...

Dospělácky zábavné radosti a úsměv na tváři všem!

Zubařská

Znáte to asi všichni, divný pocit u žaludku a tlak v každém zubu, co jich jen máte. Ano, jakmile se blíží navštěva u zubaře i ti nejotrlejší divoši se stávají krotkými. Co je však horší, doprovázet své dítě k zubaři s vědomím, že určitě bude něco se zoubky dělat, jen ještě nevíme co. Ano tak nějak jsem se cítila i já dnes ráno, když jsem doprovázela svého syna k zubní lékařce. Bylo nám oběma jasné, že ten bolavý zoubek se bez zásahu neobejde, no jo, ale jaký zásah? Co všechno to obnáší? Vydržím to? A hlavně, bude to bolet? A světe div se, paní zubařka je tu, pusa už je otevřená, zoubek už se vrtá, ruce se křečovitě tisknou, hlava a záda se potí. Uplyne několik minut a vše je v pořádku. Zoubek už je opravený, tričko úplně promočené a pusinka se zase roztahuje k úsměvu. Musím říct, že tohle jsou chvíle, které nemám ráda, vidět trpět bolestí své blízké s tím, že jim nedokáži pomoci. Vždy si v takových chvílích říkám, ať jsou všechny bolesti na mých zádech, já to vydržím a přečkám, jen nemuset snášet tu dospěláckou bezmoc, při pohledu na dítě, snažící se zadržovat slzy, být statečné a nedat na sobě znát to, že to bolí. VŽDYŤ jsem přece chlap mami a víš, že kluci nepláčou! A já přesto vím, že pláčou, i když jsou silní!

Při smíchu se obnaží zuby, při úsměvu charakter...

Nedělně pracovní

Tak a máme zase neděli, dnes bychom měli odpočívat, nabírat síly pro další pracovní týden, ale věřím, že mnoho lidí, stejně jako já, dohání drobné restíky, které se nepodařilo splnit v průběhu týdne. Tu dokončení úklidu, dovaření nědělního oběda, dožehlení hromady prádla, tu vyzkoušení otázek z prvouky, přečtení materiálů z práce... Drobné střípky úkolů, které se pomaličku v průběhu týdně vrší a já si vždycky říkám, že by bylo ideální mít každý den ještě hodinu navrch, abych všechno stihla. Jenže ono to nejde, máme všichni nastaveno 24 hodin, které si musíme umět rozdělit a práce rozvrhnout tak, abychom všechno stihli. Docela obdivuji lidi, kteří dokáží pracovat, odpočívat, milovat, malovat, sportovat, starat se o rodinu ... na 100%. Já ať se snažím jak chci, tak ne a ne se mi to podařit. Buď ošidím sebe, nebo nějakou činnost v domácnosti, či práci. Nelíbí se mi to, ale jinak to nezvládám. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, v tom by mi zřejmě dokázal poradit psycholog, či time manager, ale žádného nezmám, tak raději jdu, trošku ubrat z hromádky musím, abych se prokousala do hromádky mohla bych, či můžu. Už teď se těším na večer, až si vezmu svoji rozečtenou knihu, lehnu si a budu relaxovat, nebo si případně pustím dobrou hudbu... Tak rychle do toho a půl bude hotovo!

Učinnou a činnou neděli všem!

Svítání

Dnešní ranní východ slunce byl úžasný. Drobné střípečky červenavého světla pomalu se deroucí přes cáry mlhy... To musí chytit za srdce i nejotrlejšího cynika. Sluníčko pomalu stoupalo na oblohu a já se blížila zaujmout své místo ve školní lavici. Ranní úsvit mě vítal svou líbeznou krásou a sliboval nádherný den. Klidné ticho doprovázené pouze tlumenou melodií, to bylo to právé ranní nastartování k úspěšnému a krásnému dni.

Ať je každý den plný úsvitů, východů a probouzení do tichého úžasu, nad krásami přírody!

Důsledná

Důslednost je důlěžitá vlastnost, kterou ovšem postrádá mnoho lidí. Dnešní svět dovoluje pohybovat se pouze po povrchu věcí, nezacházet do podrobností a přesto být vždy dobře hodnocen. A to se domnívám, že je špatně. Právě my dospělí bychom měli být důslední a pečliví v tom, co říkáme a pak návazně i děláme. Jestliže budu synovi tvrdit, že je důlěžité být čestným člověkem, nelhat, k problémům se stavět čelem a pak v zápětí mě uvidím utíkat před problémy, lhát svému okolí a vymýšlet si teorie o tom, jak to nejde udělat, tak tohle asi nebude ten správný postup... Není vůbec jednoduché vždy držet a dodržet vše co řeknu a slíbím, ale přesto bychom se o to měli snažit. Vždyť přeci důslednost, vytrvalost a důvěra v to, co jsme rozhodnuti udělat, si myslet a nést životem, způsobí změny v našich životech, které pak budou probíhat snadno a rychle! Příjemné změny a důsledné kroky na cestě za poznáním, nám budou tou největší odměnou...

Důsledný den v lásce, radosti, štěstí, spokojenosti i práci!

Neviditelná

Ano, tak takto si připadám už několik týdnů. Nikdo mě nevidí, nikdo mě neslyší, nikdo mě nezná a přesto si každý přijde pro radu, pro pomoc, pro bonbón, pro útěchu. Kde ale pořád brát? Jak může dávat, když opravdu už nemám z čeho? Jistě jsou ještě někde rezervní baterky, ale kde? To je otázka, na kterou hledám odpověď a moc ráda bych se dobrala jejího vysvětlení. Sice nevím, jak dopadnu, ALE být neviditelná je opravdu náročné. A pro člověka, který miluje lidi a společnost přímo trauma. Takže halóóóóó já jsem tady, čekám, až mě objevíte a nemůžu se dočkat, až zase budu viditelná!

Krásný barevný podzim všem...

Životní štěstí

Štěstí, co je štěstí, muška jenom zlatá... Ano všichni známe a pamatujeme si na krásnou scénu z filmového plátna. Ovšem otázkou stále zůstává, co je štěstí. A to životní štěstí? Myslím, že štěstí lidského člověka spočívá v maličkostech. Žít šťastně znamená být veselý, neztrácet humor ani v těžkých chvílích, dělat každodenní životní maličkosti s láskou a zároveň se těšit i z malých náhodných radostí. To je opravdové štěstí, v kráse detailu, síle citu a plnosti humoru.

Štastný den, veselou mysl a každodenní radosti...

Letištní

Tak a je to tady, naše vzdálená návštěva se pomalu blíží, letadlo klesá k ploše letiště a ve mně je malinká dušička. Zvládnu roli hostitele? Bude hostujicí profesorka spokojená? Máme všechno nachystáno a připaveno? Doufám, že ano a že se návštěve její dlouhý let do našeho města bude líbit. Držím si palce a věřím, že všechno dobře dopadne, že porazím děsivého démona angličtiny v sobě a najdu příjemného partnera pro další spolupráci. Tak hlavu vzhůru, letadlo dolů a hurá na to...

Krásný den bez překážek a přeřeků!

Umění

Co je umění? Pro jednoho nádhérný impresionistický obraz, pro jiného klavírní koncert, další řekne pohled na krásy panenské přírody. Pro každého je to něco, kdy se tají dech, nechce se vydechnout, otevřít oči a chce se jen tiše vyčkávat a nechat proudit do své mysli. Umění člověka promění, očím dodá podněty a duši povznáší. Co si mám však pomyslet o obrazu, který realisticky znázorňuje čuníka se všemi štětinkami, rypáčkem a očky, jako trnky. Představa, že si takovýto umělecký obraz pověsím doma v obýváku mě děsí. Co mě může povznášet na čunikovi, byť umělecky zvtárněném? Toť otázka k zamyšlení...

Klidný život plný umění, krásy a povznášení ducha!

Pardubická

Možná se ptáte proč? Znalí ví a neznalým prozradím, že dnes se jako každoročně poběží slavný koňský závod Velká pardubická. Ne nejsem nadšenec do koní, to spíše do jiných zvířátek, ale tento den mám již od dětství neodmyslitelně spjat se svým dědečkem, který byl velký milovník krásy koní a hrozně rád sledoval závodění na Velké pardubické. Bohužel neměl nikdy možnost zažít jedinečnou atmosféru závodu přímo v Pardubicích na závodišti. Já ano a musím přiznat, že je bylo něco zvláštního, co se jen tak nevidí. Ušlechtilí koně, nepopsatelný ruch a vůně, krásné ženy s roztodivnými klobouky na hlavách, pánové v oblecích a do toho ruch a svist sázkařů, tipařů a všech, toužících poznat vítěze. Já jsem si nevsadila, ani jsem nevyhrála, zato jsem si užila neopakovatelnou atmosféru koňského závodění. A dnes stejně jako před lety usednu odpoledne k televizi a budu se zatajeným dechem sledovat závod a vzpomínat na dědečka!

Vítězství vítězům a čest poraženým...

Ztracená

Ztracená duše sedí tu tiše,
čípak je čí, nikdo netuše,
najde se tělo, jako bez duše?

Najde se schránka, která ji schová?
Nebo tu bude bloudit na pořád...
Odpověď nezná princezna něžná,
snad se z ní nestane jen věcička běžná.

Duše je místečko skryté a tajné,
kam vcházejí jen věty bájné,
kde sídlí a přebývá ticho i pohoda,
kde můžem být společně my oba dva.
V jednotě najdete společný cíl,
najde se nádherný klid a mír! 

Úspěšné nalézání a bezstarostné nacházení...

Moudrá

Co je moudrost, kdo je moudrý? Věčné otázky, na které se snažíme odpovědět, ovšem výsledek je mnohdy nemoudrý. Je malé dítě moudré? Já věřím, že ano, protože se na svět dívá ze své perspektivy, nezatížené našim "dospěláckým" viděním. Někdy i velmi malé dítě dokáže být moudřejší či chytřejší ve svých názorech a pohledech na věc. My dospělí se totiž většinou snažíme problémy řešit rychle, ať už je to pryč. Dítě problém zaregistruje, trošku si ho osahá, zauvažuje a pak dá jasnou, dětskou a mnohdy velmi moudrou radu. Maminko, proč se zlobíš, vždyť jsem v tom úplně jako táta, no a toho máš taky ráda, ne? Mami prosím nezvyšuj hlas, víš, že se potom vždycky rozlobíš.... No vidíte, tohle jsou přeci vážné argumenty a když se tak nad tím zamyslíte, tak jsou i velmi pravdivé. Když jsem s tátou přeci už dvacet let a beru ho jaký je, tak se přece nemůžu ma své dítě zlobit, když něco udělá úplně přesně jako táta, vždyť je celý on. Jo a zvyšující hlas je opravdu předzvěstí hromobití, takže zase pravdy. Ano, někdo může říci, že je to jen odpozorovaná pravda, ale já si myslím, že pozorovat je jedna věc, pozorovat a dělat si vlastní úsudky a názory, pak druhá. Proto poslouchejme naše děti, mají v mnohém pravdu a jsou krásně dětsky moudré. Škoda jen, že těch malých "mudrlantů" nemáme víc!

Krásný, moudrý a pravdivý den všem...

Reciproční

Je velmi zvláštní pozorovat lidi kolem sebe a z určité perspektivy sledovat to, co se mezi nimi děje. Při bližším prozkoumání a zamyšlení se zjistíme, že se ve svých vztazích stále dělíme do tří skupin lidí. Ti, kteří pořád dávají, ti, kteří pořád berou a ti, kteří umějí dávat i přijímat. Do které skupiny patříte? Já k těm dávajícím Rozdávám, předávám, zprostředkovávám a nakonec zjistím, že když sama potřebuji pomoc, není nikdo, kdo by přiskočil a pomohl. Ano, už slyším, jak říkáte, vždyť si řekni o pomoc, uvidíš, že je řada těch, kteří by rádi pomohli, ale neví. No jo, ale jak? Já jsem se naučila dávat, ale žádat a přijímat už ne! Věřím, že se to dá naučit, ale nevím kde začít... U sebe, svých blízkých, v práci? To je otázka, na kterou teď hledám odpověď. Snad najdu, co hledám a vzájemnost se pro mne stane plnohodnotným procesem výdeje a příjmu.

Den plný krásných vzájemností!

Hravé čtení

Číst mě baví, je to obrovský dar, kterým se mi otevírají dveře k poznání. Zároveň je to niterná potřeba fantasie, snových světů, zajímavých a poutavých příběhů plných humoru, smíchu a dobrodružství. Bez čtení bych nebyla, proto nedovedu pochopit lidičky kolem sebe, kteří nečtou a ještě se tím chlubí! Spíše bych se zato styděla a přemýšlela bych, proč je tomu tak. Výdyť čtení není jenom nutná povinná četba, je přeci procesem nalézání autorových myšlenek a naší vlastní interpretace. Vím, není to proces snadný, ale stojí za to. Teď jsem tady a za minutku v zemi nezemi, ve Stokorcovém lese, či Alexandrijské knihovně. A to je právě to krásné. Tak si hrajme, čtěme a jděme dál i hloub do našich niterných představ, vazeb a inspirací...

Čtenáři všech zemí čtěte!

Prázdná

Prázdný je list papíru, čeká na moje myšlenky, ale ony ne a ne přijít. Připadám si prázdná, jako by mě někdo vysát a úplně mi vyčistil všechny myšlenky, nálady i pocity. Jediný, který mám, je pocit prázdnoty a úplné nicoty. Nesmím se ji poddat, ale copak to jde? Když nevidíte nic, než prázdnotu, ironii a pokrytectví... Jako by se život zastavil a není kam jít. Ještě, že mám své záchytné body, světlé okamžiky a místa pohody. Už se moc těším na úsměv, radostné ševelení a milé pohlazení! Nikdy nejsem ztraceni, protože jsme součástí vesmíru a v něm se nemůže nic ztratit.

Pohodový den, bez černých děr všem!

Doteková

Dotek, malinké gesto, které je zvláštním vyjádřením vztahu člověka k člověku. Dotýkáme se spolu, když se máme rádi, když se milujeme, když se radujeme, ale i když je nám smutno a nebo se zlobíme. Dotekem umíme vyjádřit řadu postojů v našem životě, radost, upřímný zájem, zlost i strast. Dotek, ale může být i andělským pohlazením , něčím shůry daným. Pro mne je dotek mých milovaných tím nejkrásnějším, co mohu zažívat. Dává mi pocit, že jsem tady, že se máme a že se potřebujeme. Proto díky za tyto dary a nechť jsou mi dopřávány ještě dlouho...

Přeji den plný láskyplných doteků a radostí!

Zasteklo se mi...

Zastesklo se mi po rozkvetlé louce plné květin, vůni jara a teplu letošního léta. Stále se nemou vyrovnat s tím, že opět přijde zima se svými plískanicemi a mrazivým počasím. Raději bych si dala ještě jedno léto, plné klidu a radosti se svými kluky, ale jak se zdá, budu si muset počkat. Tak abych nebyla pesimista, budu si přát, aby letošní zima byla mírná a ukázala nám svou vlídnější tvář. No, uvidíme!Stejně platí, že jak se na to díváš, tak takové to vidíš. Takže já jdu za svým krásným teplým dnem a sluníčkovým počasím...

Klidnou, bezpečnou, veselou a laskavou neděli všem!

Psychopatologická

Bludy velké obludy, abnormality, maniodepresivní obsese, to se jeden otřese. Tak mám pocit, že po dnešním školním sezení mám snad všechny poruchy, co jich jen může duše mít... A přitom si připadám naprosto normální, tak kde je chyba? Jsem duševně nemocná, něco si nalhávám, nebo se příliš pozoruji? Nevím, jen chci věřit, že ne všechno, co slyším, přečtu si, či najdu paralelu ve svém životě, je pravda. Medvědi mají rádi med, JÁ taky! Moc mi chutní mrkvička, no a jsem snad králík? Miluji sladkosti a nejsem cukrářka. Takže asi platí, zdravý rozum do hrsti a hurá do dalších psychedelických zítřků!

Krásný, duševně zdravý den...

Očkovací

Tak a zase máme další rok za sebou. Samozřejmě, že většina z nás počítá dny, které běží a většinou se pozastaví, jak ten čas rychle pádí u věcí, které dělá pravidelně. Já to tak mám vždy v přicházejícím podzimem, kdy absolvuji preventivní očkování proti chřipce. Dnes jsem si tedy uvědomila, že už je to zase rok, jak rychle uběhl, kolik kotrmelců a zvratů v něm bylo. No a tak si tak říkám, co mě asi čeká? Samořejmě, že bych chtěla jen věci příjemné, ale to asi nebude možné. Rovnováha světa je nastavena spravedlivě, kdy příjemnost doprovází nepříjenost, krásné zážitky jsou vykoupeny ošklivými a radost jde vždy ruku v ruce s bolestí. Věřím alespoň v to, že v nastupujícím období mě minou všechny chřipky, nachlazení a budu připravená čelit nastávajícímu období zimy. Proto co lze ovlivnit, to v našich životech ovlivňujme a to co nemůžeme změnit, přijměme s vírou, že máme dostatek síly a odhodlání tomu čelit!

Krásný sluníčkový a usměvavý den...

Dietní

Dieta, dietní, lehké, nízkokalorické, to jsou slova, která působí velký zmatek k životě člověka. Ten, kdo  podle mediálního vkusu neodpovídá představě krásy, je automaticky okolím vnímán, jako někdo, s problémem. Já si ovšem nemyslím, že všichni lidé mohou být stejní, hubení, vizuálně krásní. Znám řadu těch, kteří mají své nádherné kouzlo ukryté v sobě a jen díky ochotě naslouchat a být s tímto člověkem, jeho krása rozkvétá. I já sama si často připadám jako ošklivé káčátko, chtěla bych být navenek pěknější, mít více znalostí a dovedností, umět rychleji pracovat, ALE také si uvědomuji, jaký mi byl dán poklad tím, že tady jsem, že jsem zdravá, že mám kolem sebe milující okolí... No a pak už vlastně ani tolik nezáleží na tom ostatním. Proto i já můžu být krásnou labutí, štíhlou laní i dobromyslnou medvědicí!

Díky za to že jsem, že mám a že mohu rozdávat...

Oslavná

Oslavy patří k životu, jsou nedílnou součástí každého vztahu, každého okamžiku. Někdy jsou to pouze malinkaté první krůčky, které udělá dítě, jindy zase kulaté narozeniny. Je celkem jedno, co člověk slaví, vždy to dělá rád. S oslavami máme totiž spojeny pocity radosti, veselí a šťastného smíchu. Proto se i já těším na dnešní slavnostní zahájení akademického roku. Je to pro mne oslava dalšího celku mého života, který strávím v příjemné společnosti lidí, kterým jde o stejnou věc, jako mě. Porozumět světu a oboru, který si vybrali jako svůj životní směr... Přeji nám mnoho radostných chvil při poznávání, objevování a odhalování souvislostí.

Ať jsou naše hlavy otevřené k názorům druhých a plné očekávání z nového, tušeného, neznámého!

Podivná

Podivně plyne ten náš život, od svého počátku ke svému konci. Nikdy nevíme, kdy přijde jaká událost, přesto se po většinu svého života těšíme z pocitu, že zítra bude líp, že za hodinu už budu doma, že už brzy uvidím své milované, že už konečně skončí bolest hlavy... Málokdy však pomyslíme, že mohou přijít i chvíle velmi bolestné a mnohdy podivné. V tu chvíli se zarazíme a najednou vidíme svět jinýma očima. Rádi bychom vzali mnohé zpět, chtěli bychom zastavit čas, prožít šťasné okamžiky znovu, ale ono to už náhle nejde. Proto bychom měli žít přítomným okamžikem, měli bychom se trápit jen věcmi, které jsou důležité a hlavně bychom se měli mít rádi. Vždyť nikdo z nás neví dne ani hodiny, a proto bychom si měli vážit všeho, co život ve své pestrosti nabízí.

Ať se nikdy nenasytí mé oči veškeré životní krásy, lásky a radosti!