Dubnová

Duben jako velký buben,
tluče rychle na dveře,
kdopak to k nám zase kouká,
tomu květen nařeže.

Nejdřív jaro, potom léto,
nelze skákat tam a zpět,
květiny si raší v klidu,
vypustí i první květ.

Koloběhu nezabráníš,
svoje blízké neochráníš,
jednou je tu počátek,
všeho žití začátek.

Průběh pomalu si plyne,
zavřeš oči a jsi v zimě,
potom zase léta zrod,
přijde mě i Tobě vhod.

A tak pořád dokolečka
točí se tu ten náš svět,
i kdybychom moc to chtěli,
nejde jíti nazpátek.

Užívej si krásu dnů,
prožij světla svých snů,
abys mohl pohledem,
říci to byl zase den!

Plný krásy, pochopení,
pro někoho i trápení,
pro mě plný poznání,
že všechno je jak má to být...

S dubnem je ráj, tak pojď a hraj!