Radostná

Houpám se a vlním v rytmu volného víkendu. Nestěžuji si a užívám si společných chvil se svými blízkými. Sluníčko se snaží, teploty jsou příjemné a před námi procházka do přírody. Co víc si člověk pro tuto chvíli může přát? Snad jen, aby tyhle chvíle byly co nejdelší a tyto okamžiky nikdy neskončily. Abychom se mohli procházet po věky věků a v klidu prožívat tuhle harmonii až do společného skonání. I když vím, že zase přijdou výkyvy, které mě vysunou na jeden či druhý okraj. Budu muset reagovat, řídit, naslouchat a nastavovat rameno i tvář, aby dopadající rány osudu padly sem místo tam. Ale dnes ještě ne, dnes si užiji klidu, pohody a bezpečí vlastního domácího pohodlí. Užiju si jen toho, čeho budu chtít a jen s těmi, které budu kolem sebe chtít. A zase v příštích dnech nechám vyznít všechno ostatní...

Odpočívat, užívat, z dnešního dne se radovat! 

Projevená

Konec týdne, konec měsíce a začátek něčeho dalšího se blíží. Ještě netuším, co to přesně bude, ale vnitřně cítím, že se něco rodí. Pevně věřím, že to budou jen dobré zprávy a pozitivní informace. Těch není nikdy dost a vždycky se hodí všechno co přináší výborný náhled do života. I kdyby se jednalo jen o drobný střípek, i ten se počítá. Protože i malinký úsměv, pohlazení, projevený zájem nebo chvilička společného mlčení je neskutečným darem, který si můžeme navzájem darovat. A darované je vždycky mnohem významnější, než získané jinak. Kdo daruje, daruje dvakrát, jednou tomu, komu předává, podruhé sobě... Proto dávejme, projevujme a sbírejme drobné krásy života, které jsou všude kolem nás!

Krásy krás kolem nás...

Vděčná

Probuzená v novém dni,

hezky si tu v tichu sni.

 

Nejdi dál než musíš jít,

nechej hlavu jen tak bdít.

 

Vnímej pokoj, pohodu,

užívej si lahodu.

 

Neměj žádný velký stres,

dneska žádný velký běs...

 

Všechno se mi podaří,

sluníčko se rozzáří.

 

Úsměv bude na tváři,

pak ulehnu na polštáři.

 

Den se jasem projevil,

všechno špatné opustil.

 

Dobré v sobě přivítej,

negavita odmítej.

 

Krásu, jas a kouzla chraň,

v sobě měj svou silnou zbraň!

 

Děkuj za kouzla dnů a střípky snů...

Podařená

Dva a půl roku úsilí, občasného nočního studia a odříkání právě dnes skončilo. Byly to nervy, boj samy se sebou, s otázkami, s vlastním já i státnicovou komisí, ale nakonec se všechno podařilo. Já tu teď sedím, hlavu vygumovanou a říkám si, že vlastně ani netuším, kde jsem vzala sílu, odvahu a odhodlání do tohoto studia jít. Občas dělám bláznivá rozhodnutí, ale tohle bylo dost šílené i na mě. Teď už jsem moc ráda, že můžu s hrdostí říct, že jsem to zvládla. Že to mám za sebou a můžu se pustit do další životní etapy. Ta jistě přinese mnohé nečekané a zajímavé souvislosti, ale co se dá dělat, takový je život. Jedno končí a další začíná. Tak to bylo, je a vždycky bude... 

Za sebe děkuji a přeji, ať věci jdou jak mají a komplikace ať se nám vyhýbají!

Skálopevná

Čekám na dobré zprávy a věřím, že budou vyslyšeny prosby, které v tichosti vysílám do okolí. Nevím, jak tohle všechno nakonec dopadne. Netuším, v co a jak se rozplete tohle zamotané klubko nití, které se už chvíli šmodrchá v našich životech. Tuším jen, že na konci každého provázku čeká určitý konec příběhu a já musím vydržet, abych se dočkala jeho rozuzlení. Určitě se dozvím, kdo byl úspěšný a jaké to přineslo výsledky. Budu konfrontována s konečnou podobou stavu věcí a budu mít jistotu. Tu potřebuji a ta je důležitá k naplánování mých dalších kroků. Proto nebudu čekat a půjdu se dát do práce, abych se dočkala toho, že z nejistého počinu se stane skálopevné konání, bez odmlouvání!

V dobré věř, s krásným se měř!

Pokusná

Jsou věci, které nepotřebují svou definici. Není nutné je mít v životě přesně a jasně stanoveny, protože je prostě a jasně cítíme. Přesně víme, kdy, jak a proč se dějí. Víme, že se dějí a jak je krásné, když se dějí. Je to naprosto jednoduché, protože to cítíme jako mravenčení v těle, jako lehké podlamování kolen či drobné svědění kolem páteře. Člověku je potom jasné, že ač si nestanovil, co je ten či onen cit, ví, že jej přesně tohle přepadlo... Ví, že prožívá smutek, radost, bolest, starost, lásku, bezpečí i velký strach či odvahu pustit se do práce, která nemusí dopadnout k obrazu, který si člověk předsevzal. Přesto ví, že je tomu tak a jde prostě a jednoduše dál. Bez definice, bez stanovení jasných hranic toho, co daný pojem znamená, protože předem ví, co se za daným skrývá. Ví to, naučil se to a během let pochopil, že některé věci nemusí mít ostré hranice. I bez nich je jasné, kam dané patří!

Stanovit se nemusí, za vším stojí pokusy...

Zvládající...

Stojím tady a vím, že něco nového začína a něco jiného končí. Věčný koloběh života se nedá zastavit a v každém okamžiku lidského života je to přesně tak, jak to má být. Byť se nám to někdy zdá obtížné, špatné, neskutečné, zvláštní, veselé, jasné, přesné či k nepochopení, v celkovém nastavení našich životů zjistíme, že to tak mělo být. Dostáváme to, co si zasloužíme a dáváme to, co dokážeme dát. Jen tak přežijeme dny, které jsou neklidné a nejasné a vstoupíme radostně do dnů, které chceme sdílet s těmi, které máme rádi. Jen my prostě a jednoduše víme, co zvládáme, proč, kdy to dokážeme a jak se s věcmi vyrovnáme. I když bychom rádi zastavili čas a nechali si právě tuto vteřinu napořád!

Užívej dnů, nezvdávej se snů...

Přesvědčená

Každý lidský sen začíná tím, že si člověk představuje nemožné. Vidí před sebou obrovskou horu, kterou před ním ještě nikdy nikdo nezdolal. Vídí před sebou obrovský problém, který se zdá být neřešitelný, a přesto doufá, že on sám je předurčen, že jej vyřeší. Tím, že se nevzdává, že věří, že stále hledá v sobě samém zdroje k tomu, aby porazil sám sebe, své okolí a možná i to, co tu stálo od nepaměti, tak se mu nakonec stane osudným. Jednou stane na vrcholku světa s tím, že nemožného dosáhl. Zdolal nejvyšší horu světa, přeplaval nejvzdálenější mořský val a nalezl lék proti záhadné nemoci. A právě v oné lidské síle nevzdat se při prvním neúspěchu, nebo nutnosti vynaložit určitou energii, tkví pramen veškerého poznání a objevů světa. V tom je síla každého z nás, při zdolávání i těch nejmenších problémů, které se mohou zdát v tu chvíli nepřekonatelné...

Víru v sobě měj a něco si přej!

Svojská

Strach a obavy,

nic to nespraví.

 

Láska veliká,

domů utíká.

 

Člověk nevěří,

dokud se nešeří.

 

Potichu usínám,

v duchu posílám.

 

Modlitby a přání,

za dobré spaní.

 

Dopředu děkuji,

z Tebou se raduji.

 

Zítra se uvidí,

co je to za lidi.

 

Já věřím v dobrotu,

v lásku ne marnotu.

 

Proto už uléhám,

na osud spoléhám.

 

Věřím a víru mám,

co znám, to v šanc pak dám...

 

Každý den je jiný, každý den je svůj!

Náklonnost

Když člověk miluje druhé, zdá se to být tak snadné. Umí přijímat a dávat cokoliv se spojeno s osobami, které jej propojují s láskou a láskyplným citem. Otevírá světu druhého své srdce a nechává volně plynout energii vlastního srdce. Co si ovšem většinou člověk neuvědomí, je důležitost lásky sama k sobě. Pokud chci milovat druhé, musím být schopna přijmout sama sebe. Musím být schopna otevřít světu sebe sama, měla být najít odvahu rozevřít náruč všem, kteří stojí o mou přítomnost a neschovávat se v přítmní vlastních strachů a samoty. Tím, že miluji sama sebe, miluji druhé a oni milují mě. Není třeba se ničeho obávat, protože láska plodí opět jen lásku a úsměv je doprovázet zase jen úsměvem...

S láskou je svět krásnější!

Úspěšná

Výdech, nádech, hlavně klid. To je teď to nejdůležitější, co m§žu udělat nejen pro sebe, ale hlavně pro své blízké, kteří mě potřebují. Nasadit úsměv na rty, klidnou mysl a uvažování. Rozvahu, emoce dát k ledu a začit jen logicky uvažovat a systematicky jednat. Řešení situace si to žádá a já to teď prostě a jednoduše musím zvládnout. Jsem dospělá, jsem tady, dýchám a co víc potřebuji? Jasnou hlavu, klid v duši a vědomí, že to zvládnu. Sílu na to mám a vím, že to rozhodně nevzdám. Takže jdeme na to pánové! Problémy se mají na co těšit, protože maminka vyrazila do boje... Hlavně dobře určit strategii, naplánovat cesty a jde se na věc! A přitom všem nezapomenout dýchat.

S výdechem a nádechem až za úspěchem!

Hledající

Občas člověk neví, co je lepší, jestli vědět, nebo nevědět. Je to zvláštní pocit, když člověk ví, ale i když vlastně neví. Uvnitř to bouří a všechno je v jednom velkém bláznivém kolotoči. Představy se míhají a jedna je lepší než druhá. Člověk by si pak řekl, že snad ani není možné, jak moc dokáže ta naše lidská imaginace pracovat. Je to jako bouře uprostřed malého prostoru, který je omezen a není cesty zpět. Víme, že musíme jít a musíme vytrvat, jen jak to všechno unést a přečkat, to nikdo neporadí. Snad se to někdy dozvíme, snad někdy dospějeme do té fáze, kdy i tyhle dovednosti budou součástí obecného lidského vědomí. Zatím však tápeme a čekáme, až se poučíme...

Životní zkušenost, té není nikdy dost!

Vydatnost

Tak už se to pomalu začíná naplňovat. Odpočet byl spuštěn a teď už jen čekám, jak to všechno dopadne. Já si říkám, že snad dělám dostatečně dost proto, abych uspěla v tom, co bych ráda dovedla do zdárného konce. Občas propodám do úzkosti a temné hlubiny. Občas nevidím na konec vlastního nosu. Někdy je moje srdce až natolik naplněno strachem, že se nechce pohnout z místa. Přesto věřím, že s odhodláním, nasazením a důvěrou v to, co dělám, snad dosáhnu až do samotného cíle. Zdá se být v nedohlednu, i když se krčí kousíček za vedlejším rohem. Snad je to tím, že se věci protahují a mě se zdá, že už nevydržím ani vteřinu a moje nervy jsou napnuté až k prasknutí. Ale jak to tak bývá, co se zdá, většinou je jenom zdáním a v realitě je úplně jinak. Ještě chvíli, ještě několik vyspání a už se bude lomit to, co teď ještě straší v hlavě! Budu věřit, že vše zvládnu a vše dobře dopadne...

Dychtivost a intenzita v cíli každého vždy vítá!

Nepochybná

Od rána cítím obrovskou nervozitu a tlak. Blíží se to a já vím, že musím zůstat vyrovnaná, klidná a dobře naladěná. Jen nevím, zda právě tohle všechno zvládnu. Je toho teď tolik, co postupně přichází a já si tak říkám, jak to jen zvládnout? Je to jako ledová sprcha, kterou člověk nečeká a ona jej obstříkne ze všech stran. Vím, že se před životem a jeho nástrahami neschovám. Vím, že to, co má přijít, prostě a jednoduše přijde. Jen bych si moc a moc přála, aby se tohle všechno postupě rozpřádala, jako klubíčko vlny. Abychom konečně nacházeli jednotlivá řešení, která se nám zatím ztrácejí v nedohlednu a aby věci zapadaly do svých míst. Tím by se opět dostal můj život do pomyslného zklidnění, které vyhlížím a potřebuji. Vysílám tichou prosbu vesmíru, aby dal opět věcem řád a dovolil dokončit rozpracované úkoly, které před námi stojí. Tím dosáhneme klidu a naše duše budou v bezpečí připraveny čelit dalším výzvám, které nám život nachystá...

Děkuji a díky Tobě nepochybuji!

Závodnická

Napětí by se dalo krájet. Všude kolem předstartovní atmosféra a očekávání. Jak se to dnes vydaří a jak budou šlapat nohy? Otázek je nespočet a na odpovědi si budeme muset chviličku počkat. Než se vydají první závodníci a závodnice na trať a zdolají své předepsané délky tratí, to ještě chvíli potrvá. Takže je půjdeme podpořit, budeme fandit a držet palce, aby dobře dorazili do cíle. Jak se zdá, snad i počasí vydrží v dobré kondici a nakonec se umoudří. Výkony cyklistů z různých koutů republiky se prolínají celým dnem a tak ani nevíme, jak se dostáváme do cíle. Už je to tady a celí zabahnění, unavení, prokřehlí a vysílení jsme zase spolu. Zvládli jsme to a děkujeme. Bylo to úžasné a děkujeme za úžasnou organizaci!

Se závody do pohody... 

Třeštící

Všechno letí kolem nás,

je to jeden rychlý čas.

 

Člověk nemá chvilku stání,

už je zase něco k mání.

 

Je tu stále tolik věcí,

které musí řešit přeci...

 

Nevím, kde mi hlava stojí,

až se jeden všeho bojí.

 

Stát a nebo pospíchat?

Dát a nebo zamíchat?

 

Dilemata, škatulata,

najde se tu zas podstata,

jen se řádně podívej,

věci správně nazývej!

 

Ač ti hlava věru třeští,

ať už čelíš větru, dešti.

 

Stále dobrou víru měj,

na svět se vždy usmívej...

 

S úsměvem jde všechno líp, pak vyjdeš i na horu Říp!

Měnící

V hlavě to víří jako v bubnu pračky, která se právě točí na nejvyšší otáčky. Myšlenky se rojí jedna za druhou a já chci věřit, že každá mi přinese jen harmonii, klid a mír. I když vím, že mnohé z toho, co se nakonec stane moji budoucností tvořím já sama svými činy, chováním a jednáním, přesto myšlenka je toho všeho základem. Bez ní by nevznikly ony úžasné vynálezy, které nám pomáhají a ulehčují život a stávají se součastí našeho moderního života. Sice vím, že nic tak převratného v mé hlavě není, jsou mé myšlenky vzácné. Jsou mojí budoucností, které je jen má. Týká se mě samotné, mých blízkých, mých milovaných a těch, na kterých mi moc záleží. Proto je tak důležitá a je podstatné každou z nich podporovat a věnovat jim dostatek prostoru i času k rozkvětu...

 

Myšlení mnohé změní!

Bloumavá

Co přinese dnešní den? Kam budou směřovat mé kroky? Nechám se jen tak vést vnitřním pocitem? Nebo vyrazím po známých cestách? Kam nakonec dorazím a s kým se setkám? Kdo bude mým dnešním průvodcem? A jak tento den skončí? Tak na to vlastně až tak nezáleží, protože to nejpodstatnější je, že nebudu nikam spěchat a budu se jen tak dívat kolem sebe. Když budu mít chuť se zastavit, tak se zastavím. Když budu mít chuť se podívat právě tam, tak se tam podívám. Když se mi chtít nebude, tak to dělat nebudu a když se rozhodnu, že je čas jít, tak půjdu. Dnešek bude stejně klidným dnem ve shonu velkoměsta, jako byl ten včerejší, jen nebude kolem tolik zvířátek. Bude více památek a možná i přírody, kterou si vyhledám. Protože, co člověk hledá, to i najde!

Jen tak se toulat a po světě bloumat...

Zvířecí

Vyrazit si z kopýtka a pustit z hlavy všechy starosti. Nechat se nést časem a vnímat frkot ostatních s povděkem, že se mě to dnes netýká. Všechny problémy světa jsou ostatních, já jsem dnes jen já. Stojím tady sama za sebe. Raduji se z pohledu na probouzejísí se den a vykukující sluníčko. Těším se z přítomnosti milovaných osob, které mi dávají sílu i odvahu věřit, že věci mají smysl. Raduji se z pohybu na čerstvém vzduchu a obdivuji krásu i ladnost zvířecích kamarádů. Nevěřím, že jsem opět tady, kde to znám a přesto mi to bylo tak dlouho vzdáleno. A tak pluji, nasávám každý okamžik a vím, že teď už se nemusí opakovat. Proto si to propisuji do hlavy, duše i srdce, abych zase ve chvílích těžších měla kam sáhnout. Tyto poklady budou rozhodovat o dalším klidu i rozvaze.

Děkuji zvířátka, že otevřela jste vrátka!

Vědomostní

Kde bydlí víly? V čem je síla obra? Proč bydlí kmotra liška u vykotlaného dubu? Jak velký je Stokorcový les? Proč nosí medvídek Pú červený svetr? Jak je možné, že sovy jsou v pohádkách vždy chytré? Tolik otázek a žádná pořádná odpověď, která by dostačovala mému zvídavému já. Ani ta nejlepší encyklopedie nebude umět odpovědět na všechny tyhle otázky a řadu dalších, na které bych se ráda zeptala. Je toho tolik, co netuším a co bych ráda věděla, ale kde vzít odpovědi, které by uspokojily moje vědomí? To je další podstatná otázka, se kterou se člověk dneska pere a vlastně dopředu neví, co ví či neví. Je to vždycky o tom, na co narazí, co dostane do rukou, jaké otázky zrovna budou a jak s nimi naloží... Ideálně tak, aby sám pochopil a byl pochopen.

Vnímej a kolem sebe si všímej!

Budovací

Starosti jsou a nikdy neminou. Pokud člověk bude žít, nebude mít nikdy klid. Jestliže má zdravý rozum v těle, bude mu mnohé připadat podezřelé. Bude si říkat, jak je možné, že tyhle věci se dějí jen tak bez příkras? A proč něco jde a u něčeho je nutné se stále třást. Bude si pokládat otázky po smyslu bytí a bude si hledět svého živobytí. Bude se snažit chápat podstatu a občas nebude mít čas ani uchopit do rukou lopatu. A tak se dostane až do jistého cyklu běhu života, kde zjistí, co je lopota. Oddělí radosti od denních starostí, aby mu nevešly do kostí. Bude se snažit pochopit, bude se snažit najít svůj vlastní klid!

Procházej, putuj, hledej a buduj...

Váhavá

Nespěchat, 

mít se rád.

Usmívat, 

s pohodou

usínat. 

Přemýšlet,

cesty si

promýšlet.

Plánovat,

mít svůj

vnitřní

řád.

Nevnímat

hlouposti,

všímat si

souvislostí.

 

Řešit to, co

smysl má,

co rozum

ti napovídá.

 

Nebát se

starostí,

i když se

v hlavě

ti rozhostí...

 

Někdy to

prostě tak

život zařídí,

že bez starostí

se to nepořídí!

 

Jdi dál, i když bys raději stál...

Ideální

Právě teď je ten čas, kdy mám udělat to, co udělat mám. Nikdy už se totiž nebude opakovat přiležitost, kterou mám a také skutečnost, ve které se nacházím. Vždycky totiž přijdou jiné problémy a komplikace, které budou stát v rozhodnutích zda se do věcí pustit, nebo je nechat být. Člověk se snaží zvažovat své možnosti, síly, energii i potenciál pro danou chvíli, ale nikdy nedokáže odhadnout, jak dlouho bude s tím, co právě začíná zápasit. Někdy se podaří věc uskutečnit během pár chvil a jindy musíme běžet poměrně dlouho, než se dostaneme k cíli. Důležité je ovšem neodkládat rozhodnutí na jindy. Protože zítra už vlastě nemusí vůbec nastat. Dnes, teď, právě v tuto chvíli je ten čas, kdy se máme, musíme a chceme rozhodnout a kdy je ten správný čas. Mějme tedy dostatek odvahy i rozvahy k promyšleným rozhodnutím...

Vstávat s odhodláním, pracovat s nasazením a uléhat s uspokojením, nechť je našim cílem!

Pádící

Stát na začátku cesty, i když s vědomím, že už mám mnohé za sebou. Vědět, že uběhlo tolik času a uvědomovat si, že možná to, co začínám, nestihnu dokončit. Zvláštní to pocit a neskutečná výzva. Před několika málo lety ještě neuvědomovaný fakt, který s narůstajícím věkem stále více přichází na mysl. Možná o to víc, oč víc si přeji uskutečnit své sny a plány. Nejsou nijak závratné, přesto bych ještě měla chuť podniknout nejednu objevnou cestu a zajímavé dobrodružství. Nevím, zda bude dostatek síly, zdraví i chuti, přesto věřím, že ještě zažiju ten osvobozující pocit, když stojím na vrcholcích  hor, vidím daleko do okolí, všude je klid a mír. Nebo se kolem mě rozprostírá šumící vodní hladina, já si namáčím nohy a odpočívám po výšlapu v okolí... Nádherná představa, která se snad také brzy naplní! Dnes ještě ne, ale za pár chvil přijde čas, kdy se naplní některá z vnitřních předsevzetí. Předtím je ještě potřeba chvíli pracovat a potom se bude flámovat...

S prací i přáním dále uháním!

Krůčková

Jsem tu jen na chvíli a přesto občas mrhám svými silami na zbytečnosti. Netuším, kam se vrhnout dřív a běhám od jednoho k druhému. Pátrám po skutečném já, které mám však stále při sobě. Nevěřím si a nevidím to, co ostatní vidí na první pohled. Možná je to chyba v matrixu, zřejmě je to chyba někde v nastavení mé hlavy, ale určitě je to chyba, která mě neustále vhání do situací, které mě stojí tolik úsilí. Už totiž neumím tak dobře bojovat s tím, co je přede mnou. Už to není jen tak nějaké učení, ale je to výzva, kterou nevím, zda umím pokořit. Snažím se a mobilizuji veškerou svou energii, ale jak to dopadne, to zatím netuším. Chtěla bych to přeskočit a poskočit si kousiček dál, jen to asi nebude tak jednoduché. Budu muset vydržet a projít si vším tím, jak je nastaveno. Tak pojďme na to, ať to dám!

Krůček po krůčku, tančím po paloučku...

Zvládnutá

Jak jen to je v životě? Když už se zdá, že se blýská na lepší časy, tak přijde zase něco, co rozčísne mírně poklidnou hladinu. A člověk zase letí jako namydlený blesk. Pádí, sviští a neskutečně se celý třese. Copak se to zase děje a proč? Jak je možné, že se tohle všechno událo a já o tom zase pořádně nic nevím? Vždyť ještě včera bylo všechno v pořádku a dneska už zase není kámen na kameni. Vzduchem létají různé myšlenky a já pořádně nevím, kterou chytit dříve a kterou nechat jen tak běžet. Je to prostě a jednoduše hrůza, co se všechno kolem děje. Někdy bych nejraději řekla, že jdu od všeho pryč a budu se na tohle dívat z povzdálí. Jenže to bohužel nejde. Jednou jsem se zařekla, že budu pomáhat a vydržím, takže mi teď už nic dalšího nezbude. Budu muset vydržet a děkovat všem silám i okolí, které kolem sebe mám, že mi dávají sílu, tohle všechno zvládnout! Děkuji a společně to dáme pánové...

Sílu měj, na svět se s odvahou dívej!

Budovací

Člověk cítí, kdy může být úspěšný a v čem. Dokáže odhadnout své síly i možnosti v reálném životě. Má zkušenosti, na základě kterých už ví, co opravdu umí a co dovede. Není natolik svéhlavý, aby si myslel, že všechno mu padne k nohám a veškeré lidské bytí ovládne jen tím, že se na něj podívá. To co ví, umí prodat a to, v čem je silný, s tím se umí pochlubit. Je to základní specifikum, se kterým si poradí a vidí možné skvělé příležitosti za každým rohem. Takový člověk pozitivně nahlíží na sebe i své okolí a je radost být v jeho okolí. Přitahuje totiž úspěch, klid i pohodu, které jsou základem vyrovnaného života. Nic není podstatnějšího, než vyrovnaný a spokojený člověk, který ví, že něco ví a v tom je svůj...

Za sebou si stůj, svůj úspěch buduj!

Odhodlaná

Dívat se dopředu a pomalu kráčet. Ukusovat ze starostí a úkolů, které jsou před námi po malých kouscích. Nedívat se na věci s přílišné ptačí perspektivy, aby se nám nezatočila hlava. Člověk má totiž tendenci mít všechno pod kontrolou a hlídat každý detail, který by mohl nastat. Jenže jak to tak v životě přichází, je mnoho situací, které nenaplánujeme a se kterými jsme konfrontováni teď a tady. Jsme postaveni před hotovou věc a bohužel nemáme vůbec čas si uvědomit a možná ani udělat jakýkov náhled na věc. Musíme se rozhodnout, musíme udělat další krok a musíme jít. Takže řešíme věci za pochodu, letíme od jednoho k druhému a věříme, že naše momentálné rozhodnutí byla správná. Chceme věřit v sílu zdravého rozumu, který vždycky dobře poradil a ukázal správnost našich rozhodnutí. Tak snad tomu bude i v tomto dalším případě... Jen ať ti, kterých se to týká nepodlehnou vazbám emocí, ze kterých se těžko hledá cesta zpět!

Každý úspěch začíná lidským rozhodnutím to zkusit, tak to pojďme zkusit!

Houpavá

Co nás jako lidi vede k tomu, abychom se pokoušeli dostávat se dál? Je to jen prostá snaha získat vyšší postavení, moc, či snaha pochopit souvislosti? Snaha po získání informací z oborů, které nás v životě potkají a postupně nám naplňují profesní i osobní život? Je to jako houpačka, která prolétává směrem nahoru a dolů. Jedno je však jisté, že k našim cílům vedou klikaté cestičky, kterými se vydáváme, abychom nakonec dosáhli svého. Někdy je to cesta dlouhá, která prochází zajímavým okolím a naučí nás trpělivosti i mnohému dalšímu. Někdy je to jízda natolik rychlá, že se nestačíme ani nadechnout a už frčíme směrem k cílové rovince. Vždy je potřeba věřit, že se dílo podaří a že jsme si tuhle cestu zvolili ze správného důvodu. Že to nebyl jen nějaký rozmar, který jsme právě měli, ale mělo to svůj smysl, který vychází z podstaty věcí a promítne se i do aktuálního dění. Věřit ve své schopnosti, důvěřovat v sílu sebe sama a zralost svých úvah, to je přesně to, co činí naše cesty správnějšími a smysluplnějšími... 

Nechť i ta má, dojde svého cíle a najde svého řešení!

Vnitřní

Jsou chvíle, které bych chtěla přeskočit. A naopak chvíle, které bych si chtěl navždy zachovat v paměti. Uchovat po všechny věky a to v plnosti jejich celého prožitku. Není to nijak výrazně spojeno s pozitivním či negativním rozpoložením daného okamžiku, ale i tohle sehrává svou roli. Krásné chvíle spojené s tím, co člověku evokuje kouzelné a radostné, se určitě vybaví lépe, než to, co je nešťastné a negativní. I když i to může mít svou hloubku a vysoký prožitek. Každá chvíle se musí umět prožít a každý okamžik má svou sílu pro naše konečné naplnění. Přesto vím, že některé okamžiky bych opravdu mohla v klidu duše a s čistým svědomím vypustit. Nic mi nepřinesly a také jsem přesvědčena, že mi ani nic nového nedaly. Možná jsem si uvědomila, že tohle je to hrozně negativní, co nechci prožívat. A chci být ve stavu pozitivního nastavení mysli, a tak si říkám, chci to mít tak, jak bych si přála a budu na tom dále pracovat. Co jiného s tím mohu udělat, než právě to!

Začni se dívat dovnitř, mnohé pochopíš...

Znalá

Dostat pusu,

chytit husu,

pochopit dění,

upnout se ke snění. 

Mít se dnes rád,

uvolnit řád,

brát věci tak,

jako že fakt.

 

Někdy se podaří,

jindy jen zazáří,

vždycky jsou možnosti,

jak dělat hlouposti.

 

Stačí se podívat,

s důvěrou mít 

se rád!

 

Pak věci mají

spád,

pak všechno

má svůj

pevný řád...

 

Ať všechno je jak má, ať jsme tam, kde to člověk zná!