Hledej a najdi!

Poslední den v roce a člověk hledá záblesky uvědomění, zjevení a okamžiky jasného uzavření jedné části svého života, aby mohl vstoupit do dalšího roku s vědomím, že na nic nezapomněl a může se těšit na nová dobrodružství. Občas si zavalen prací, starostmi a povinnostmi říká, že skoro nic nezažil, ničeho nedosáhl a nikam se nepodíval. Pak se stačí podívat do galerie fotografií a vzpomínky jsou tady. Náhle se rozsvítí nad hlavou znovu příběhy, které tady už byly. Znovu stojíme na vrcholcích horských štítů, zdoláváme kopce a kopečky, jasně vidíme krásy českých, italských, rakouských i slovinských hor. Získáváme energii jeden od druhého a povzbuzujeme se v tom, co má smysl. Společně jdeme za klidem, štěstím a radostí, abychom dosáhli výsledků, které nakonec uvidíme právě teď a právě tady. Ano, teď vidím jasně a také jasně vím, že dnešním dnem se přesuneme dál a naše úžasná, společná cesta vede dál. I když se občas ztrácí v mlze, vždycky je kousek zřetelného světýlka, které nám svítí na cestu. Cestu života, provázeného srdcem... 

Kdo hledá, najde! 

Darovaná

Jsem a to je občas moje největší prokletí i největší dar, který jsem dostala. Dnes už si uvědomuji, že jsem ztělesněním vnitřního duchovního osvícení a jisté moudrosti. Jsem plna důvěry a věřím ve vše dobré a smysluplné v lidech i okolním světě. Snažím se chápat své okolí, svět zřejmý, tělesný i duchovní. Jdu cestou dobra, radosti, veselí a optimismu, abych mohla být svým úsměvem a radostným rozpoložením oporou pro ty, kteří to potřebují. Využívám své znalosti, dovednosti a moudrost k podpoře a poučení ostatních. Nesu si v sobě víru a důvěru ve vše správné. Naději a víru, že dobro zvítězí. Milosrdenství a nekonečnou laskavost k ostatním. Snažím se vytrvale jít vpřed a nikdy se nevzdávat. Spravedlivě, poctivě a nestranně chápat druhé, trpělivě na ně nazírat i odpouštět sobě i jim. A zároveň umírněně, zdrženlivě a se sebeovládáním dosáhnout klíčů k bránám nebes...

Dary mám, co s nimi udělám?

Věřím svým snům...

Vydat se po cestách svých snových. Mít v sobě dostatek odvahy, trpělivosti, nadšení i radosti k tomu, dosáhnout až ke hvězdám, či na dno oceánů. Pohladit kožich ledního medvěda, nebo polaskat po zádech hrabáče kapského. Zazpívat si kouzelnou píseň s velrybou a pozorovat kolibříka při tanci. Mít sny je nádhera, ještě úžasnější je pak tyto sny uvádět do skutečnosti. Přenášet si je do života s vědomím, že to jistě nebude zadarmo, ale určitě do bude stát za to! Ten kouzelný pocit, který se v těle rozproudí, když budeš stát tam nahoře a uvidíš východ slunce, tvář ti bude ovívat ranní studený závat větru a ty budeš vědět, že jsi. Jen tak v klidu, v souladu s přírodou a se sebou samým. K uskutečnění snů je potřeba jistě mnoho času, energie, obětí, než se člověku podaří vytvořit si dostatečné podmínky a realitu pro jejich realizaci. Nikdy se však nesmí vzdávat, ať je situace v jeho životě jakákoliv. Neusoutit, věřit v sebe, své sny a svou cestu, to je ten správný směr!

Věřím a vím, že své sny uskutečním... 

Rozhodování

Být dospělým s sebou nese tu nejvyšší zodpovědnost, svobodnou vůli činit rozhodnutí a také přijímat důsledky za své činy, slova a myšlenky. Jistě, v životě se musíme rozhodnovat všichni, musíme akceptovat situace, které nám život přináší. Vcházet do životních dějů, které nejsme schopni ovlivnit a je jen na nás, zda budeme pouze akceptovat to, jaká stav věci je, nebo se ujmeme odpovědnosti za změnu. Budeme se snažit dělat rozhodnutí, která sice budou nepopulární, která budou nejlepší pro nás, ale nebudou vyhovovat každému, který bude v našem okolí. Nikdy se nemůžeme zavděčit každému. V takových chvílích musíme mít na paměti, že volíme kroky podle svého osobního žebříčku hodnot, který je naší vnitřní hodnotou. Našim vnitřním hodnotnovým systémem, který nás posouvá dál. Je tím, co odměřuje a poměřuje podstatu věcí a dává možnost přijímat naše volby s vědomím všech důsledků. S tímto vědomím volme, nišeho nelituje, neb naše volba určuje i své následky...

Přijímám odpovědnost za svoji rozhodnost! 

Propletená

Každá situace má řešení. Všechno má svůj začátek i konec. A ač se někdy může zdát, že jsou situace dost zamotané a komplikované, tak vždycky vedou cestičky z jedné strany na druhou. Někde mají svůj začátek a jinde zase svůj konec. Všechno je to propletené a nastavené přesně tak, jak má být. I když si někdy říkáme, že se ztrácíme v mlze či spletitém terénu, faktem zůstává jediné, nepřešlapovat a jít. Nemá totiž cenu naříkat nad problémem, který nastal, ale je potřeba jej řešit. Ač to stojí energii a sílu, kterou je nutné od někud čerpat, vždycky stojí za to jít. Postát jen na chvilku, na maličký okamžik, než se rozhlédneš, zorientuješ v situaci a zjistíš, co je potřeba. Pak už jdeš, konáš, činíš a tvoříš, co je potřeba. Ať to stojí, co to stojí, ač síly hrabeš, je to nutné... Život si nevybírá a klade tam, kde vidí, že to zvládají!

Dávat a brát, pořád a rád...

Setrvám

Dnes už vím, že v sobě mám odvahu a sílu spojenou s laskavostí prosadit sebe a svůj úhel pohledu na věc. Tím, že nejdu do věcí silou, ale s odvahou čelím výzvám, které mi život přináší. Využívám energie a podpory těch, kteří mě podporují jdu směle vpřed a dosahuji své vnitřní integrity a sebedůvěry. Důvěřuji a ctím své vlastní názory, úsudky a vnitřní předsevzetí, které jsou mým životním krédem. Společná jízda je výzvou, která vyžaduje odvahu, sebejistotu a mnohé ústupky, které jsou po právu korunovány úspěšnými chvílemi, které si užíváme a chráníme. Díky nim rosteme, sílíme a s nimi roste a sílí i naše srdce, které je najednou plné statečného předsevzetí a ochranného instinktu, jež říká. Pokud to tak má být, pak je to na mně...

Nebojím se a vím, že tohle také ustojím! 

Plující

Poklidný den a ničím nerušený sváteční den. Takové je dnešní předsevzetí, které jsme si dali. Budeme si jen tan užívat dne a přijímat skutečnosti a události, které přijdou. Nelze se totiž stále jen připravovat a stresovat z toho, co bude, jak to bude a zda už to bude. Je dobré občas nechat věci plynou, nechat je prostě jen tak jít a ony se prostě a jednoduše samy uskuteční, nashromáždí a uplynou do propadliště dějin. Často v životě řešíme i to, co řešit nemusíme a děláme i to, co dělat nemusíme. Proto je vhodné někdy nechat věci plynou samovolně tak, jak přicházejí, odcházejí, jdou... Ve své přirozenosti, své jednolitosti a zákonitostech, které mají. Stačí být nestranným pozorovatelem věcí a ono se mnohé děje i bez našeho vlastního přičinění. A tak tomu bude i dnes. Budeme se dívat, budeme pozorovat a necháme věci plout!

 Jít a nechat jít...

Štědrovečerní

Pohoda, klid a jasná mysl. Tak by se asi dal nazvat letošní štědrovečerní den, který se postupně odvíjí. Věci se postupně linou pod rukama a já si začínám uvědomovat, že jsem už několik dnů o rok starší, bude se lomit další rok, přicházejí nové výzvy a s nimi i otázky, na které se budeme muset odpovědět. Některé budou znamenat významné posuny v mém životě, jiné budou znamenat posuny v životech i dalších lidí se mnou spojených. Nebojím se změn, dnes už ne, protože vím, že změna do života patří a myslím, že jsem na tuhle změnu připravena. Jen nevím, zda dokážu dostát všem výzvám, které jsou právě s touhle změnou spojeny! Chtěla bych být co nejlepší, ale už dopředu vím, že toho nelze dosáhnout... Dokonalost totiž v našem světě neexistuje, byť se ji snažíme dosáhnout. Budu se snažit a uvidím. Sama vím, že chci jít cestou, kterou jsem zvyklá. Tedy tak, abych zpětně nemusela litovat kroků, které jsem neudělala. Takže budu i tentokrát volit stejně!

Má cesta je můj cíl...

Prožitková

Ubrus, svíčky, houstičky,

ještě malé rybičky.

Řízky, salát, cukroví,

dárky, dáme Ježíškovi.

 

Po roce jsou opět tady,

přinášejí samé klady,

pohodu a úsměvy,

také hojné návštěvy.

 

Bez reptání,

máme přání.

Nechť jsou s 

námi všichni milí,

které jsme si oblíbili.

 

Ať si opět po roce,

procvičíme emoce.

Zazpíváme koledy,

vytáhneme medvjedy.

 

Se soby se vyfotíme,

punčem se pak ovíníme.

Vaječňák si dáme,

na dárky se podíváme!

 

Budem sdílet pohodu,

bez ptaní a udání

různých důvodů.

 

Vždyť tyhle svátky

jsou nám milé,

tak pojďme užít

si společné chvíle!

 

Krásné dny a společné láskyplné prožitky... 

Přetvářená

Změny, které přicházejí jsou součástí běhu života a abych je mohla uskutečnit, musí vycházet z mého vnitřního přesvědčení. Nemohou být odrazem toho, že se mění jen svět kolem mě samotné, ale je nutné chápat fakt, že každá změna, která proběhne, se dotkne také jistým způsobem i mého vnitřního světa. Jakmile budu ochotna se změnit já sama a nakročím tímto směrem, pak budu schopna s údivem a jasnou i otevřenou myslí vnímat to, jak mi nejen mé okolí, ale i můj vnitřní svět pomáhá. Jak postupně dostávám přesně to, co potřebuji, jak se mi otevírají dveře poznání a příznivě i kouzelně vnímám nejen změněné pozadí vlastního světa, ale i sebe sama. Zklidněná, chráněná a změněná vstupuji do světa s lehkostí i vědomím, že zvládnu vše, co bude potřeba, protože mám kolem sebe to, co potřebuji a ty, které potřebuji!

Děkuji... 

Poháněná

Studená poklička,

zelená travička,

barevná jedlička,

veselá hlavička.

 

Moudrá neděle,

na rohu andělé,

stojím tu v kostele,

je mi vesele.

 

Od věků do věků,

pomáhat člověku,

mít sílu v doteku,

je nad tisíce léků.

 

Láska a poznání,

špatnosti vyhání,

dobro a laskavost,

té není nikdy dost!

 

Buďme si pomocni,

v tom jsem si všemocní.

Buďme si oporou,

když kolem blázniviny jdou!

 

Pevně a s nadhledem,

vším tímto projdem,

když budem věřiti,

v sebe a lásku,

která v nás svítí!

 

Láska a poznání, všechno v nás pohání... 

Kvaltovací

Volný den je asi snem každé ženy a s blížícími se svátečními dny, je to sen ještě vysněnější. Za oknem se to dneska krásně usmívalo a u plotny to vlastně také krásně pálilo. I když jsem si neopálila záda, ani stehna, ruce mám spálené krásně. Prsty mě docela štípou a opalovací krém mi asi jen tak nepomůže. Těším se, že ucítím něco jiného než sladkou vůni cukroví, vánočky a štrúdlů. Možná si dám i pořádný kus masa k večeři, abych zajedla tu celodenní nálož sladkého! Možná se ještě vypravím do tmy na procházku, abych zchladila upečené ruce, nohy i obličej a nadechla se čistého zimního vzduchu. Sice s večerem, ale konečně nastala chvilička klidu, kterou si mohu vychutnat. Jen já, moje maličkost a troška ničeho i všeho. Přitom všem na mě padá klidná vánoční nálada a slyším znít vánoční písně...

Ať už z hor zní zvon a zažene ten věčný shon! 

Podařená

Jásat, juchat, slavit, výskat,

do toho si ještě pískat. 

 

Zpívat, křičet, mlčet, mručet,

nahlas umět divně vrčet.

 

Foukat, broukat, hezky koukat,

pod oblohou jen tak bloumat.

 

Číst, příst, dobře jíst,

spát, hrát, mít se rád.

 

Lákat, flákat, hodně makat,

večer se slepicemi kdákat.

 

Tahat, sahat, rukama mávat,

očima koulet, až do noci se válet.

 

Dnes je ten pravý den,

já chci jít rychle ven,

mám svůj velký sen,

že bude ochoten,

každý se mnou 

strávit můj velký

DEN!

 

Děkuji za lásku,

děkuji za vše,

jste moje opory,

jste moje duše...

 

S pokorou na tváři mnohé se podaří!  

Taneční

Tanec v rytmu slov a slova v rytmu tance. Člověk někdy neví, kde mu hlava stojí a přesto jasně ví, že potřebuje zachránit před sebou samým. Před svými myšlenkami, které jej požírají a přinášejí mu jen mnoho starostí a pochybností. Budoucnost je nejistá a není vidět na krok, věci se zdají být roztříštěné na tisíce kousků. Nevidíme přes okraj a jasné světlo je skryto v mlze. Slunce se schovává někde v mracích a naše myšlenky jsou černější než noc. Hlava je ponořená do sebe a srdce si žije vlastním životem. A my jsme unášeni kroky. Raz dva tři, raz dva tři, raz dva tři. Vlníme se, převalujeme a přecházíme od jedné strany parketu k druhému, abychom se opět usadili sem. Zde je naše místo, zde budeme pevně stát. V klidu vnímat naše ukotvení, naši blízkost, naši radost i naše vnitřní propojení...

Tanečním krokem, proletím celým rokem! 

Dračí

Zelená se to, směje se to a má to veliké zuby. Blížím se k tomu a strašně si to chci pohladit, ztratit se v jeho krásném zeleném kožichu a úsměvu na velké tváři. Vůbec mi nevadí, že pofukuje studený vítr a kolem proudí poměrně hojné davy lidí. Já jsem zase po roce ve městě svého studentského života, s těmi, které mám nejraději a snažím se nasávat předvánoční pohodu. K tomu nám hezky hrají a zpívají dětské sbory z pódia. Drak se na nás zubí a bernardýni s mašličkou koledují za kouzelné vánoční svátky pro všechny tlapky v blízkém okolí. U třech čertů podávají výborný oběd a na náměstích pak nalévají punč s různou příchutí. Vůně jehličí, zima a třepotající se vločky ve vzduchu jsou dokolanou kulisou dne. Bylo to krásné a za to děkuji!

Veselé a zelené...

Poklidná

Další den a mě už se zase víří v hlavě tolik věcí. Nevím, kde mi hlava stojí a tak se raději držím stolu, abych měla alespoň nějakou jistotu. Vědoma si vnitřní nejistoty, tápu a nevěřím ničemu, co vidím na sobě. Co ještě bude muset přijít, abychom pochopili, že mysteriózní sílu v nás? Není přece nutné zdolávat velehory. Není nutné být těmi nejlepšími. Vždyť důležité je být, být součástí tohoto světa a dávat účastnou ruku vždy, když je to potřeba. To je podstata našeho bytí, našeho lidství, naší životní podstaty. Našeho tady a teď, kdy nemusíme nikomu nic dokazovat a stačí jen být. A proto chci dnes být, abych mohla v klidu a pokoji žít...

Na svět se usmívám, s radostí usínám! 

Držet se!

Sotva se otočíme, z rána je večer, z dětství je dospělost a z jarního větříku se stala zimní vánice. Snad ani sami netušíme jak se to stalo, že ještě včera jsme byli těmi bezstarostnými dětmi a dnes už jsme dospělými lidmi, s mnoha starostmi a radostmi, které nám život přináší. Jednou stojíme na začátku a sotva se otočíme už je za námi polovina života. Čekáme, co se změní a jedinou změnou, kterou rozhodně pozorujeme jsou naše stále více rozvrzanější klouby, špatně zaostřující oči a hůře slyšící uši. Občas zjistíme, že se ztrácíme v nových pojmech i dojmech a nemít své mladší já, tak vlastně ani netušíme, oč tady vlastně běží. Než se probereme z mrákot je tady další fáze a najednou stojíme na sklonku našich životů. Na čem záleželo? To je vlastně jedno, jedinou a nejdůležitější věcí jsou ti, kteří nás obklopují a zůstali tady s námi!

Buď se mnou, pevně mě drž... 

Obměna

Konečně změna. Jeden den, kdy zase cítím vůni lesa. Kdy nohy šlapou vstříc neznámým dobrodružstvím a já nic neočekávám. Raduji se z toho, co mi přináší den. Že jsi tady se mnou, že jsme tady ve dvou, že jsme spolu, že můžeme sdílet společné okamžiky. Je to pocit k nezaplacení, po dnech, kdy jsem byla spoutána jen mezi povinnostmi v práci, svázána obavami o budoucnost a trýzněna představami, iracionálních strachů. To, že jsem dnes tady neznamená, že by mě strach a obavy úplně opustily, jen jsem si dovolila na jediný den vše vypustit a žít pro něco jiného. Pro sebe, pro upřímnou radost z přítomnosti, pro sdílení času s těmi, kteří jsou nejdůležitější podstatou mých dnů. Dovolila jsem si být jen naslouchající, štěbetající, usměvavou, mlčenlivou i ruku v ruce jdoucí manželkou, mamkou i průvodkyní. Děkuji za každičký okamžik dnešního dne, který mi dovolí zase jít dál se vztyčenou hlavou...

Z přítomnosti brát, na nohách pevně stát!

Uvolněná

Číst, spát, nic nedělat, jen tak si prostě dne užívat. Občas ven vykouknout a zjistit, že svítí sluníčko a je možná dobré se jít podívat, jak to pěkně mrzne. Já si sedím v teple, zachumlaná v dece, v ruce rozečtenou knihu a pro dnešek nechci nic, než odpočinek od toho, co mě celý týden honí. Je toho dost a tak se prostě a jednoduše zastavím. I to potřebuji, abych mohla zase v průběhu dalšího týdne být tou, kteou budu muset být. Onou vyrovnanou, pohodovu a stále se usmívající osobou, která s ničím nemá problém a má optimistický náhled do budoucnosti. Dnes nabírám síly, ať jsou mé příští dny zase v pohodě a bez dalších zbytečných komplikací!

Výdech nádech, s větrem v zádech... 

Zvolená

Všechno, co dělám, je moje volba. Moje slova vycházejí z podstaty mé duše. Poslouchám se, co říkám a chci, aby vyřčená slova byla součástí mé reality. Není nic, co by v mém životě nemělo místo a všechno je o vždy přítomném božském řádu a jistém plánu. Na všechno je čas a nikdy není potřeba kapitulovat před problémem, který nastane. Žádná situace totiž není tak černá, jak se v prvním okamžiku zdá. Každá má své řešení a všechno má svůj čas. Někdy se nám v perspektivě prožitého zdá, že nejsme schopni ustát situace, které se na nás hrnou, ale ono tomu tak vlastně není. Jsou to opět a jen další zkoušky naší odvahy a trpělivosti s námi samotnými. Jak dokážeme, jak jsme odhodláni, jak jsme připraveni a co jsme ještě schopni zdolat. Vím, že s přichízejícím věkem je i naše odolonost menší, ale vnitřní optimismus nám musí zůstat, abychom dokázali obstát a být oporou těm, kteří nás potřebují!

Volím si to, co právě dělám... 

Beze slov...

Jsou chvíle, kdy váháme nad zvláštnostmi osudu. Přemýšlíme nad tím, co je, co bylo a co bude. Možná si klademe otázku, co by být mohlo a jak moc bychom mohli my sami přispět k tomu, aby to bylo takové, jaké bychom to chtěli mít. Možná se zamýšlíme, možná ani nepřemýšlíme a jen kráčíme, abychom byli brzy v teple svého vlastního domova. Jdeme, nevšímáme si, neslyšíme, zahloubáni do vlastního nitra. A najednou nám něco říká, zvedni oči, srdce poskočí a v tu chvíli víme. Je to jasné, je to přesně jak to má být! Není nutné dál přemýšlet, tak to mělo být a nic dalšího už nemusí být řečeno.

Slova jsou zbytečná, když činy řekly, co měly!

Krokovací

Neváhat ani minutu, když přijde příležitost. Být připravena využít skutečnosti, která se neopakuje. Nechat na sebe působit to, co nastává snad jen několikrát v životě. Ač se cítíš mizerně a všechno kolem se zdá být neskutečně zbytečné. Ty sama si připadáš nespokojeně a nepatřičně, věř, že jsi právě tam, kde máš být a s těmi, kteří potřebují tvoji přítomnost. Jsou to totiž jenom momentální výkyvy, které přicházejí na cestě životem, který nás nese dál. Děláme kroky a ani ty nejsou vždy jen směrem vpřed. Jdeme totiž několik kroků dopředu, potom nutně musíme couvnout, abychom měli správný odstup a pak zase můžeme popojít vpřed. A tak stále dokola až najednou jsme až tam. A je nám nakonec líto, že už to končí, že jsme si to pořádně neužili a jak to všechno rychle uteklo...

Inu, neváhej, na cestu se dej a každou minutu si užívej! 

Kruh

Kruh, nekonečný a stále se vinoucí cesta, na které jsme neustále oblopováni radostmi i starostmi života. Kruh, který znamená začátek i konec veškerého našeho žití, kdy nevíme, kde začínáme a kde skončíme. Která část je přesným začátkem a zrodem našeho já a která je úplným koncem toho, co z nás zůstane. Kruh, který je spojen s koloběhem přírody i světa, ve kterém žijeme a rosteme. Kde jsme všichni žáky i učiteli. Kde si pokládáme stále ty stejné otázky a dostáváme odpovědi úměrné době. Často sami sebe pokládáme za zbytečnou součást světa, ale někde tam zjistíme, že i my jsme tady proto, abychom jsme přišli svět něco naučit. Tak jako on učí nás, my učíme jeho. Je to kruh, ve kterém se točíme a ze kterého nevystoupíme, neboť jsme jím obklopeni a lapeni, na věky věků!

Učím se a vím, že jdu za cílem svým... 

Koloběhová

Třesoucí ruce, rozvlněné vnitřnosti, tělo jako na jehlách a myšlenky na hony vzdálené situacím, které bychom měli, nebo chtěli prožívat. První den pracovního týdne a já mám pocit, že nastal konec světa! Už nikdy se snad nevyjasní a obloha zůstane stále zamračená. Na stole budou jen rozházené kousky kůrek od oběda a k večeři se bude podávat teplý čaj. Věci se tak rychle proměňují a to, co bylo už celkem jisté, se stalo naprosto nejistým. Kroky vpřed jsou zase pryč a nám nezbývá než zase vyrazit na cestu. Ono cosi nás posunulo zpět a my opět stojíme někde jinde. Někde, kde už jsme byli a kde jsme strašlivě vzdáleni stavu jistému zotavení. Je to jako nekonečná smyčka, která se otáčí a my jsme se zasekli tam někde, jen ještě pořádně nevíme kde. Nemáme jistotu a bez ní se velmi těžko žije. Už by to chtělo nějaký ten pevný bod, něčeho se držet a k něčemu vzhlížet, abychom mohli jít dál a posouvat se. I když pomaličku, ale alespoň kousíček, po kousíčku, stále dopředu...

Jít dál, kdo by si nepřál? 

Pravá

Volná neděle, nechce se mi vůbec z postele. S dobrou knihou chtěla bych v ní zůstat, ale bohužel musím v kuchyni něco dobrého k obědu přichystat. Nedá se svítit, musím vstát, do chystání oběda se dát. Možná dát do trouby koláč péct, aby k odpolední kávě bych nějaký ten dobrý dlabanec. Inu neděle je prý dnem volna, ale pro ženu není žádná část týdne volná. Musí, i když se jí nechce stále pracovat, aby bylo co jíst, v čem být a co čistého si na sebe obléknout. Tak hurá do krásné volné neděle, aby byl čas i na odpočinek, trochu radosti, lásky a společného sdílení...

Bez starostí nepoznáš pravých radostí! 

Herecká

Uvařit, vyžehlit, uklidit, vyprat, nakoupit, upéct. Zajistit chod domácnosti a přitom myslet na další povinnosti, které je potřeba zajistit. Tvářit se mile a soustředěně na všechny činnosti, které mě čekají a nedat na sobě znát, že mě třeba něco tíží, nebo něco bolí. Že by se mi třeba nechtělo, tak o tom nemůže být vůběc řeč, protože chtít se mi musí přeci pořád! Na to nemůžu být vůbec utahaná a rozhodně musím být stále připravená k tomu pomáhat. Je to přeci moje maminkovská, dceřinná, manželská, sesterská, snachovská, mateřská a kamarádská povinnost, ze které se nelze jen tak jednoduše vykroutit. Jednou jí člověk je a tak jí prostě a jednoduše musí být! Bez toho to nejde a tak jdu zase vzít některou z těch svých malých roliček, obléknu si příslušný kostým a budu hrát svou roli tak, jak se ode mě očekává. Snad mi to půjde a budu mít úspěch...

Z role do role, ty moje pachole! 

Čertíková

Konečně pátek a s ním i jedna důležitá činnost. Nasadit si čertovský výraz, obléct se do čertovského kožichu, vzít řetěz do ruky a vyrazit za zlobivými seniory a jinými zlobidly. Nemít dnes s sebou na nadílku anděla a Mikuláše, to by bylo v pekle narváno. Pytel by byl plný a snad bychom jej s mými kamarády čerty ani neunesli. Kolik hříšníků a hříšných duší jsme to jen zahlédli a viděli? Kolik jen bláznivých lidiček a dětiček pobíhalo kolem. A pak stačila jediná básnička, písnička a příslib toho, že budou hodní a už zase byli vykoupeni. Inu, je ten Mikuláš přeci jen hodný, já bych se s tím tak nemazala, hned bychom měli v pekle plno a pěkně by nám to šlo! Mají to ale dneska ti lidičkové štěstí...

S čertíky, nejsou žádné žertíky! 

Rodinná

Trocha stresu,

hodně děsu.

Chvíle ticha,

už to dýchá.

 

Jěště chvíli,

už jsme v cíli.

Ruch už sílí,

moji milí.

 

Káva, voda,

chlebíčky,

zapálíme si

svíčky.

 

Provoníme

purpurou,

ještěže tu

s námi jsou!

 

Dneska,

zítra,

v pondělí,

copak nám

zas nadělí?

 

Úsměv, radost

pohodu,

píseň, slova,

lahodu.

 

Mnoho klidu,

mnoho lásky,

k tomu všemu

bez nadsázky

rodinu a blízké

naše, kterých je

jak do mariáše!

 

Děkujeme,

jsme moc rádi,

že jste byli s námi

dnes naši milí

kamarádi...

 

Pa a za rok zase budem hrát, zpívat si a radovat! 

 

Vnímavá

Je mnoho věcí, které jsou očím skryté. Člověk je přesto vnímá, aniž používá zrak. Je toho tolik, co čerpáme svými neviditelnými částečkami, které nás spojují s okolím. Jsme spojeni s každým a se všemi, kteří nás provázejí světem. Jsme součástí harmonického celku, který funguje i díky nám. Proto je dobré věřit, že každý člověk je vždy nápomocný a posilující naši odvahu dosáhnout našich cílů. Kdekoliv na světe se ocitnu budou vlídní lidé, kteří mi pomohou, budou mě podporovat a dodávat mi odvahu k tomu, abych nezapomněla na to, v co věřím, v čem jsem dobrá, co je má podstata a jaká jsem. Abych neskrývala svou vnitřní krásu, ale nechala ji vykvést do té nejkrásnější podoby! Neboť v tom je má síla a v tom je má v tom je mé skryté bohatství...

Skrytá krása, moje spása!

Vytvářená

Nechám zazářit všemi barvami a jako zázrakem ožije moje okolí. Najednou je všechno hned veselejší a kouzelnější. Šedivost ustoupila do pozadí a červeň tváří se blyští v odlescích paprsků na mých křídlech. Já si tu sedím v tichu a jen tek bloumám. Nasávám energii, která prosycuje tuhle chvíli i mou podstatu. Chci ukázat svou nádhernou bytost, kterou skrývám v sobě, ale bojím se toho, že mi zase ublíží. Že si spálím křídla a duše bude trpět. Proto raději jen tak čekám na chvíli, až se zrodí ten pravý okamžik, kdy jedinečné vibrace světla prostoupí mou duší a propojí se ve vztah s těmi, které miluji nade vše. Pak předám i jim část svého krásného já, neco ze svých darů, talentů, předností a vnitřní moudrosti, jež byla nasbírána léty přijetí a dřiny. Pak roztáhnu křídla a v bezpečí budeme silní, v jednotě se svou skutečnou podstatou. Se svým vlastním potenciálem, radostí, světlem, září a krásnými barvami...

Barvami zářím, mnohé vytvářím! 

Skutečná

Z kousků se skládá svět a krása je to pohledět. Člověk se dívá tam a zpět, občas se neudrží, jak kouzelný, je to květ. Kolik barev se skrývá v jediném květu a jak nádherné jsou střípky, které obnáší jediné máchnutí křídel ptačího letu. Mě se jen tají dech a říkám si, je to opravdu kouzlo, co všechno stvořilo přírodu, zvířata i celý kolem fungující okolní svět. Jsem neskonale vdečná, že mohu žít v tomto barevném, duhovém, pastelovém kraji, kde písně zní a ptáčci zpívají a štěbetají. Nezapomínám na vdečnost, lásku a spokojenost z toho, co právě mám. Nelituji ničeho a vnímám radost z toho, čeho jsem dosáhla vlastními silami, s podporou těch, které miluji. Jsem radostná a vím, že se mohu probouzet každý den s pocitem, že mám, jsem, mohu být a kolem mě jsou ti, kteří jsou mi drazí. A to je to největší štěstí, radost a dar, který mi byl dán! To mě naplňuje vyrovnaností, uspokojením i blažeností, která se skrývá i v těch nejmenších detailech...

Maličkost - skutečnost!