Vyždímaná

Jak se cítím,
kdo to ví?
Tomu slovo
napoví.

Starosti a strachy,
nechci žádné krachy,
nechci téměř nic,
je tu velký hic!

Slova letí za vodou,
není to přec náhodou,
že se cítím mizerně,
chvíli taky nádherně.

Co to všechno znamená?
Necítím už ramena,
necítím už vůbec nic,
v hlavě prázdno,
čím dál víc...

Jak to všechno dopadne,
koho to z nás napadne?
Kdo to všechno zařídí,
budík rychle nařídí.

Nezaspíme, zastavíme,
ruce, hlavu si složíme,
do dlaní a do poštářů,
budou lát nám sedmilhářů.

Budou s nám laškovat,
smát se, taky pracovat,
přesto nikdo nevidí,
že třídíme se na lidi.

Ti, co nikdy nepropadnou,
co všechno hravě, dobře zvládnou,
ti co když je právě čas,
jsou tu vždycky jen pro nás!

Hlavu vzhůru, však to znáš, jen tak trable překonáš...