Bolavá záda nechtějí nést, ruce se choulí a musí vést. Jak je to nemožné, vidím teď na sobě. Jak je to obtížné, přiblížit se Tobě. Verše se hrnou, řádky se plní, kočka mi na okně překrásně vrní. Sluníčko svítí a je mi blaženě, jen by se nemuseli chovat tak ztřešněně. Hodiny krátí se, zítra je také den, dneska už budu zas domů hned unesen. Včera se hodiny plynule vlekly, dneska zas jakoby jen líně tekly. Každý je jiný a přesto stejný, obsah je každému přece jen zřejmý. Chvíli jsem tady a chvilku tam, to je tak nemilé, že všechny znám. Za okny míhá se, příběh ten o kráse. O lásce toužení, kdy nemáš soužení. O každém trošku zvíš, někdy se zastavíš, jindy se rozběhneš, stejně je doběhneš. Síly máš nad hlavu, poznáš i Opavu, poznáš i světa kraj, kde všichni všechno už maj... Vrátíš se tam i zpět, obletíš znovu svět, půjdeš však cestou svou, za krásou, za láskou!
Stejné jsou dny, co jsou poslední!
Žádné komentáře:
Okomentovat