Neodkladná

To vám byl zase dlouhý den. Od rána uběhlo snad několik století! Jinak si neumím vysvětlit, jak je možné, že je ještě pořád pátek. Nedává to sice smysl, ale jakoby se člověk neuměl, nebo nemohl zastavit. Je to jedno velké mraveniště, které se batolí tam a zpět. Ráno prudký déšť a roztažený deštník. Dopoledne sluníčko a usměvevá tváře našich seniorů, zdobících netradiční májku. V poledne horký větřík, připomínající teplo izraelské pouště. Po obědě plné bříško, řada neumytého nádobí a připravený počítač k další páteční online výuce. Neuběhnou ani dvě hodiny a je čas zahájit nové setkání, od digitálních knihoven se přesunout rovnýma nohama přímo k autorům, autorským právům, pravidlům užívání autorských děl. Po skončení ještě není čas končit, ještě je nutné odeslat zprávy, zaznamenat úkoly a zajít na konzultace k závěrečným pracím. A kdy budeme lítat? Snad možná za chvilku, až nastartujeme naše košťátka, postavíme májky, opečeme buřtíky a užijeme si do sytosti veškerého pátečního poklidu. A právě na to, je čas. Nic jiného už nezbývá, a pokud ano. Zítra je také den...

Neodklávám věci, jen chci chviličku žít, přeci!

Nahlodávací

Nejhorší vlastností je nerozhodnost. Jednou si člověk řekne, že bude připravovat rýži a oblékne se do zelené. Ještě se nestačí ani obrátit na druhou stranu a už jde vařit brambory celý v červeném. Pak zase přihlásí do určitého dne a nakonec spekuluje, zda je tento den vhodný a všechno v něm stihne. Houpačka se pohupuje tam a zpět. Sotva dosáhne vrcholu, už zase rychle padá dolů. Směrem zpět do nejistoty a nerozhodnosti. Jakmile si to namíří zase nahoru, je to fajn. Bude to zelená s rýží a zkouška v pondělí. Ne, teď už opravdu žádné další pochyby. Teď už je to na sto procent, že věechno bude tak, jak padlo rozhodnutí. Ale šotek v hlavě ví, že si můžeš říkat co chceš, stejně to bude tak, jak si přeje on. On je totiž nahlodávač, našeptávač správných rozhodnutí a nerozhodných kroků...

Rozhodný buď, nikoho nevzbuď!

Koukavá

Kouzelná středa,

od počítačů nás zvedá.

Sluníčko svítí,

všude kvete kvítí.

Věci se dějí,

děti se smějí.

Dospělí křepčí,

hlasy jdou zvenčí.

Už se to krátí,

cesty klikatí,

zítra se podaří,

určitě rozzáří.

Úsměvy na tváři,

jako na oltáři,

budou se veselit,

nebude proto klid.

Nechejme pracovat,

vesmír se radovat,

dělejme úkroky,

odteď až na roky.

To je mi nádhera,

od svitu do šera.

To jsou mi výhledy,

od neděle do středy.

A tak se touláme,

práci vždy máme.

Dneska už končíme,

další si povíme.

Zítra je taky den,

snad bude hezký

jako ten dnešní

sen...

Básnit a toulat, po světě se koukat!

Veselá

Ničeho nelituj,

za svým si hrdě stůj.

 

Vesele věci přijímej,

dobrou náladu vždy měj.

Krásné věci poznávej

a vždycky ti bude hej.

 

A když náhodou přijde mráček,

řekni si, hele, mráček.

 

Tak se ti život povede,

i když nedojdeš možná do nebe.

 

Možná se budeš strachovat,

ovšem je dobré mít to rád.

 

Život je křehká květinka,

kde pomůže každá kapinka.

 

Kde bude smutno i veselo,

i kdyby se nám nechtělo.

 

Proto si mějme v pohodě,

věci nechejme občas i náhodě.

 

Buďme vždy ochotní naslouchat,

zjistíme, že je vždy někdo,

kdo nás má

rád...

 

Vesele žít, dobře se mít!

Moresová

Když ochabuje tělo, duše stále zůstává. Člověk tělesně nemohoucí pociťuje stálou potřebu duchovních aktivit. Ty jsou zdrojem jeho osobního náboženství, zdrojem vnitřní síly na boje, které potřebuje bojovat. Snad proto stále častěji vnímáme spiritualitu jako důležitou součást našich životů. A to ať jsme mladí, starší, nebo senioři. Je to něco, co nám dává vyjádřit a formulovat své myšlenky, ptát se po podstatě sebe sama, kdo jsem, kam mířím, co bude po smrti, jaký je náš cíl. Je to něco, co nás nutí přemýšlet nad pomíjivostí vlastního bytí a také důležitostí pilířů, které si v průběhu života stavíme. Ty nám pak dávají sílu ducha i harmonii v hloubce, kráse a pozitivní energii, která je tolik potřeba v každé části našeho bytí. S přibývajícím věkem pak hledáme ještě otevřenost, důležitost naší součásti v běžném bytí a věčnosti. Mějme proto stále v duši i hlavě ty správné otázky. Hledejme odpovědi a miřme k pilířům, o které se budeme moci vždycky opírat!

Bez stresu k dobrému moresu...

Směrová

Tak a jsme zase o kus dál. Nebo možná blíž. Záleží, jak se na to člověk podívá. Jestli je optimistou, nebo přílišným realistou. Jedno je však jisté, každým krokem jsme blíže k cíli. Ten se pomalu blíží a našim cílem je napnout všechny síly, k jeho zdolání. Byť se nám může zdát, že některé vrcholy a cíle jsou k nezdolání, přeci jen platí, že každá cesta má svůj cíl a každé stoupání někde končí. Na ně navazují další cesty a nová stoupání, ale tak už to v našich životech chodí. Jdeme stále nahoru, pak zase míříme dolů, procházíme světem a nebráníme se jít. Je to totiž jediná možnost, jak přežít. Nevzpečovat se osudu, pokoušet se trošku myslet a nenechat se vyvést z míry. Jen tak může člověk dospět tam, kam má namířeno a dosáhnout toho, co si předsevzal. Proto mějme své cesty plně pod kontrolou, přemýšlejme a jděme tam, kam jsme se rozhodli...

Jít, spět a růst, nikdy nezažít půst!

Blíž a blíž...

Srdce mám až v krku a noha se nervózně kmitá nahoru a dolů. Při sobotě nezvyklá činnost, přesto dnes musí být. Mám plán, který doufám vyjde a bude naplněn v pozitivním slova smyslu. Byť už jsem se po několika pokusech vzdala naděje, že proces půjde bez problémů, dneska tomu věřím. Dneska by to šlo, cítím to v kostech a možná proto mám onu pomyslnou nervozitu v těle. Snažím se být v klidu, nepředjímám a zbytečně nemaluji čerta na zeď. V klidné a rozumné logice se mi snad dneska podaří brzy zvládnout zadané povinnosti a pak už nastane víkend. I když červík pochybností hlodá, říkám si, že přeci nejsem už úplný elév, a tak by to mohlo dopadnout. Snad přesně tam, kam chci a v takovém rozsahu, jak potřebuji. Po ničem jiném netoužím, jen po jasně vytýčené cestě k vytouženému cíli...

S cílem na dohled, to je mi panečku pohled!

Jelení

Tak a je to konečně tady. Sluníčko prosvěcuje naší první jarní cestu za hranice okresu. Vyrážíme jako většina našich spoluobčanů za víkendové obydlí. Moc se těšíme, i když počasí bude zřejmě ještě částečně zimní. To nám nevadí, protože pobyt na čerstvém horském vzduchu, klid a možnost pobývat na zahrádce, nám vynahradí všechny teplotní nesnáze. I náš nejmladší člen domácnosti to určitě zvládne. Seznámí se se svým druhým domovským útočištěn a zabydlí se ve svém druhém domově. Už teď víme, že nám to všem prospěje a bude nám spolu krásně. Byť jen na dva dny, přesto na dostatečně dlouho, abychom se zase navnadili na pobyty ve volném přírodě. S přibývajícími dny a narůstajícími teplotami se pak přesídlíme natrvalo a budeme si užívat krásy přírody, volnosti a čistého vzduchu. Tak tedy hluboký nádech a hluboký výdech...

Za zdravím a zelení, všude jsou tu jeleni!

Činorodá

 Založit zahrádku a osadit ji krásnými květinkami. Vytvořit si barevného motýla a nechat jej poletovat po místnosti. Usmívat se, i přestože je podmračený den. Všechno jde, když se člověk jen trošku snaží. Každý problém má své řešení a nic nemusí být zameteno pod koberec. Když člověk má trošku vůle, pak má i pomyslnout chuť zdolat úkoly, které jsou před ním položeny. Nic se nenadělá s tím, kdo opravdu nechce a nehodlá se zapojit. Pracovat, aktivně spolužít a poskytovat si potřebnou oporu je tak to, co opravdu má v životě smysl. Nic totiž není nemožné a všechno je splnitelné. Každý člověk má právo se rozhodnout, jak se svým životem naloží. Já už to vím, víte to také?

Nelenit a stále v činnosti být...

Rozpoložení

Tečka, čárka, dvojtečka,

za oknem je úsečka.

 

Déšť ji smývá,

světlo splývá.

Králík čeká,

co má nechá.

Ještě kousek,

jen pár housek.

Zítra přijde,

možná to 

už vyjde.

Pokud hledáš,

nic si nedáš.

Zakotvení,

vše se změní.

Jistota a velké snění,

to zde není,

to tu není...

 

V nejistotě pospíchej, náladu vždy dobrou měj!

 

 

Splňující

Být tak zlatou rybkou a mít možnost plnit přání. Mít tak možnost udělat vždy to, co si někdo přeje. Byla bych nejšťastnějším člověkem na zemi. Přání sice plnit neumím, alespoň se ovšem snažím plnit své zadané úkoly a povinnosti. Plním to, co vidím na očích svých blízkých, sloužím a poslouchám slova, která jsou mi říkána. Snažím se být všude tam, kde mě potřebují a kde bych mohla být potřebná. Míjím věci a odmítám dělat jen tolik, kolik se musí. Vcházím do skutečného života se skutečným nasazením a předpokládám, že lidé kolem mě to ocení. Zatím si sice připadám jako samojediný blázník, ale rozhodně to nevzdám. Tohle je moje cesta, moje představa a moje volba. Byť nejsou tou zlatou rybou, alespoň na chvíli se jí v životě stávám. Plním a splním...

Věř a bude ti líp!

Věžičková

Člověk míní, život a lidé kolem něj mění. To, co už mělo být ukončeno se neskutečně vleče a nikde není vidět konec. Dlouhé měsíce úporného snažení po ukončení, psaní tisíce slov a různých litanií, které ne a ne dospět ke kloudnému konci. Co už bylo v hlavě ukončeno, dostalo konečnou textovou podobu, se neustále proměňuje. Jak může člověk s klidným srdcem uléhat, když musí začínat stále nové a nové projekty, bez toho, aniž by měl ukončeny projekty minulé? Jak tohle zvládají jiní netuším, já už několik měsíců žiji v permanentním strestu z toho, že se nikam neposouvám a stále začínám nové věci. Moci ukončit alespoň jednu věc, dostala bych onen pozitivní signál, že se život vrací k normálu. Že není nutné věšet hlavu a zase se navrací rovnováha do běžného světa nás, jednotlivců. Ano, už to nutně potřebuji a snad se také dočkám. Ať už bude oním koncem sever, jih, východ či západ. Bude to konečně výsledek, na který čekáme...

Pracuj a běž, klidně i na vysokou věž!

Skrývavá

Správný muž má v kapse nůž. Copak se skrývá v kabelkách správných žen? Je to jen nějaká ta drobnost, nebo neskutečně důležité věcičky, bez kterých se nelze cítit ženou? Asi tak jako ne každý muž nosí po kapsách nůž, stejně tak ne každá žena má u sebe malovátka, parfém, hřeben či jiné holčičí nezbytnosti. Mnohdy si totiž právě pánové myslí, že tohle musí být ukryto v kabelkách nás žen. Asi byste byli docela překvapeni milí pánové, co nosíme ve svých taškách i hlavách! Nejsou to jen nepotřebné informace o nákupech, slevách, šminkách a jiných prostředcích, které nás dělají krásnější právě pro vás. Ale často se zde objevují hlubokomyslné myšlenky, složité matematické výpočty, nenovější technologická zařízení k naprogramováni, či poznámky pro vědeckou a intelektuální činnost. Pravda je, že se zde pak objeví i nějaká ta sponečka, pomáda či hřeben, ale ty nejsou tak důležité, jako ono intelektuální vlastnictví. Snad proto jsme tak záhadné a tolik do nás nevidíte. Pro vás jsme jen krásným zevnějškem, ale uvnitř se skrývají mnohá tajemství. Kdo je chce obejvit, musí být nápaditý a také docela trpělivý. Bez toho to nejde, jako bez šatů, botů, vůní a jiného zvláštního pozlátka, které je s námi spojeno...

Chceš-li poznat ženu, nepodceňuj pěnu!

Všetečná

Občas se člověk nevyhne otázkám, co by bylo kdyby? Byl by náš současný život stejný, nebo bychom byli jinde, s jiným člověkem a v jiné pozici? Těžko odpovědět, protože nikdy nemůžeme vrátit svůj život do místa zásadního rozhodnutí. Můžeme se domnívat, můžeme spekulovat, ale nikdy nebudeme mít jistotu, jaká by byla opravdová realita. Svůj kus cesty jsme už ušli, na křižovatce jsme se společně rozhodli a nyní máme to, co máme. Jsme těmi, kým jsme a naše rozhodnutí jistě přispěla k tomu, kým doopravdy jsme. A kým jsme? Inu, to snad každý z nás ví, nebo alespoň částečně tuší. Umí to vyčíst z očí svých nejbližších, spolupracovníků a lidiček, kteří jej obklopují. Pokud jsou v okolí i nějaká zvířátka, pak i ona ve svých očích přesně zrcadlí, kým jsme. A když si nejsme jistí, stačí jediný pohled. Ten nám napoví, někdy ujistí a také plně odpoví na naše vštečné otázky po naší existenci!

Do očí se dívej, nebude ti ouvej...

Dokonalá

Co je dokonalé a proč? Známe někoho dokonalého a jaké má rysy? Existuje vůbec v nedokonalém světě něco dokonalého? A lze dokonalosti dosáhnout? Pokud něco označníme za bezchybné, pak to jistě nebude člověk. Chybující, mylně se domívající, přeskakující, odkládající a stále nad něčím brblající. Ideální a neskutečně perfektní je snad jen příroda, která přesně ví, kdy, co a jak má být. Kdy má vyrůst která květinka, kdy se má narodit které zvířátko, kdy má přijít sluneční svit a jak se má zbarvit právě pučící květ. To je jediná dokonalost, kterou lze s úžasem v očích sledovat. Je to právě to, nad čím se rozplýváme a co nám připadá krásné, úplné a ideální. V dešti, slunci, sněhu, ale také na jaře, v létě, zimě i na podzim. V každou roční dobu i denní hodinu, která se snáší na onu jedinou dokonalost v našem životě...

Pozoruj dokonalé, vždyť je to tak neskonalé!

Chápaná

Možná občas přemýšlíme nad tím, jak jsou naše životy zvláštní. Klademe si otázku, zda by mohly být lepší, a v čem. Možná přemýšlíme, jaký zážitek bychom si přáli prožít. S kým velmi známým jít na večeři a proč. Obrátíte své oči, najednou se pořádně podíváte a víte, že není nic ztraceno. Významní, slavní a hlavně oblíbení jedinci sedí u stolu, usmívají se a těší se na další společné zážitky. Člověk nemusí nikam pospíchat, po ničem obrovském toužit, stačí se podívat kolem sebe a zjistí, že to nejdůležitější je přímo vedle něj. Není nutné zdolat nejvyšší hory, přeplavat ocenán či vést dokonalý rozhovor s nejctihodnějšími muži a ženami na světě, aby život dával smysl. Ten je totiž tam, kde jsme my sami. Smysl dáváme věcem my lidé a také je v nich vidíme. Proto mějme otevřené oči a všechno pochopíme...

Chápání je jako chroupání, přijde a je tady!

Nevšímací

Člověk se občas chytí do vlastních pastí. Chce dosáhnout vyššího postu, nebo vyššího vzdělání a vůbec si neuvědomí, co to s sebou přinese za nároky. Je fajn být výš, dostávat víc a mít větší prestiž. Pokud ovšem pronikeme do podstaty věcí, pak zjistíme, že se špičkou ledovce jsou propojeny mnohé další povinnosti. Psát, číst, zlepšovat, dohlížet, organizovat, spekulovat, přebírat a zadávat. K tomu stále usmívat, dobře vypadat, být skvěle naladěn a nachystán na všechny nepředvídané okolnosti. To je úkol zvládnutelný, pokud neexistují jiné povinnosti. Pokud jsme však mámy, manželky, kuchařky, profesionální uklízečky a mnohé jiné, pak už může nastat problém. Kde vzít čas na zvládnutí toho i onoho. Jak zorganizovat sám sebe a nezhroutit se pod tíhou nastavených požadavků. Co ošidit, aby to nebylo poznat a přitom se všechno zvládlo. Ano, možná je to příklad, jak lze žít, ale tohle rozhodně nechceme. Osobně se spokojím s málem a zachovám si úsměv i dobrou náladu...

Vesele se usmívej, úkolů si nevšímej!

Potěšená

Nový den, nová perspektiva. Co ještě včera vypadalo jako neuskutečnitelná pohádka, to je dnes realitou. Malé tlapky tiše poskakují, známé zvuky se opě ozývají s míst, která byla několik týdnů prázdná. Naše duše se opět naplnily radostí a láskou, nad příchodem dalšího člena naší domácnosti. Malý chlupatý koblížek se zatím zabydluje ve svém novém prostředí. Zvyká si na všechny neznámé zvuky, hlasy a také na své nové jméno. Včera ještě vystrašeně zalézal do svého domečku, ale dnes již hrdě polehává na streše. Objevil misku s výborným baštěním a také vodu. Časem si zvykne na rituály dne a také na naše okouzlená zastavení u jeho pelíšku. Je to prostě nádherné sdílet svůj lidský prostor s tímto malým tvorečkem, který svou krásou, hnědým kožíškem a špendlíkovýma očičkama dokáže prozářit i ten nejbláznivější den našich životů. Je úžasné, že s námi vnímá tohle období a přináší radost do našich tichých vod domácnosti. Snad bude s námi rád, tak jako jsme už teď i my s ním...

Pomazlit a potěšit, jen tak se dá dobře žít!

Svěřivá

 Prožívat dny a užívat si volného času. Mít stále co na práci a nemuset se ohlížet zpět. Dnešní den je v mnoha ohledech velmi zvláštní, a přitom tak stejný. Od rána jsme v jednom zápřahu a ani si neuvědomujeme, že přišel další pracovní den. Od včerejšího večera uběhlo jen pár hodin a ráno nás opět vyhnalo z pelíšků. Je nutné se pořádně poohlédnout po tom, co se děje. Neztratit nit vyprávění a souvislosti v textu. Zítra už bude koncentrace zase lepší, jen dnes jsme poněkud rozhozeni mnoha skutečnostmi. I tak se těšíme, co nám dnešní den nového přinese. Zítra už zase budeme o den starší, o rok chytřejší a další výročí bližší!

Těším se a věřím, že ruku svou ti zase svěřím...

Záhadná

Tajemství života se skrývá v mnohých skutečnostech. Pro jednoho je tím úspěch a kariéra, pro druhého dobře fungující rodinné zázemí a někdo hledá dílky tajemna v sobě samém. Jistě se také často zamýšlíme nad věcmi, které se nám dějí a realitou, která nás obklopuje. Někdy stojíme v úžasu na dokonalostí přírody a jindy zase truchlíme nad nedokonalostí světa. Náš život je jedno velké tajemství, kterým procházíme a jež se snažíme odhalit. Uskutečňujeme své sny, zaostřujeme na krásy i nedokonalosti úspěchu, který zakoušíme. Věnujeme se věcem, které nám dávají smysl a toužíme po propojení s hlubším já. Netušíme, zda se nám to podaří a náš svět bude obohacen významným poznáním. Přesto se nevzdáváme a stále věříme, že nám bude poodhalena záhada nás v nás. Otevřou se nové dveře, kterými vstoupíme do skutečně tajemné komnaty tohoto světa...

Tiše našlapuj, větře rychle duj!

Oušková

Tak se nám to pěkně sbíhá. Informace létají vzduchem a diář se plní pozitivními zprávami. Nejistá doba s neurčitými výhledy se pomalu blíží ke konci. Plány byly odhaleny a pevně ukotveny v našich životech. Od následujících týdnů zase budeme čtyři, opět budeme prožívat dobu prvních krůčků a učení se návykům. Zase budeme mít možnost sžívat se s novým uspořádáním domácnosti a náš život opět nabere směr do jistot a bezpečí. Ukotvíme naši rozbouřenou loď pocitů, vnitřních nejistot a zvláštní prádznoty. Naplníme svá srdce nezbednýma očima a ruce chlupatým kožíškem. Zatím si jen představujeme, těšíme se a očekáváme, co přinesou dny příští. Víme, že jedno nelze nahradit druhým, ale také víme, že v našich srdcích je místa dost, abychom mohli přijmout další chlupatou kuličku... Jaká bude? Co nám přinese? Jak se společně sžijeme? Co můžeme očekávat? Inu to si zatím můžeme jen představovat, ale skutečnost přijde, až bude její čas!

Vyhlížíme ouška, drápky, ať zase brzy zpátky...

Nechvátavá

Přemýšlíme nad budoucností. Pospícháme a honíme se s časem, abychom už byli dál, než právě jsme. Přejeme si přeskočit určité etapy našich životů a objevit se v takových, kde starosti a strasti nebudou existovat. Stále se popoháníme k dalším krokům, aniž si dostatečně užijeme kroky současné. Máme tendenci proplouvat světem a hnát se za dalšími událostmi. Nevnímáme své okolí a stále někam spěcháme. Proto není náhoda, že se časem zjevíme na nám neznámém místě a s úžasem sledujeme, co všechno se změnilo. Ano, byli jsme u toho, někde tam v paměti je o tom zmínka. Ale teď, tak najednou a ve zpomalené formě, je to zcela něco jiného. Něco, co nelze poznat. Něco, co není naší součástí. Něco, na čem jsme se nepodíleli a přitom je to s námi spojeno těmi nejhlubšími kořeny...

Nespěchej, každý okamžik si užívej!

Mazlíčková

Jak se asi jmenuje?

Kolik radosti si užije?

Jak daleko se dostane?

Copak se mu zamane?

 

Dohady a tajnosti,

nejsou vůbec ke zlosti.

Přinesou nám králíčka,

nového mazlíčka.

 

Zatím si jen představujem,

jak jej asi pojmenujem.

Jak si s námi bude hrát,

copak asi bude mít rád.

 

Jestli bude hopsat, skákat,

nebo bude v domečku drápat.

Zda-li bude společenský,

zda nebude moc na ženský!

 

Jestli bude chlupáček,

malý velký huňáček.

To se všechno dozvíme,

až si jej koupíme.

 

Do té doby přátelé,

mějte se vesele.

Až nás bude doma víc,

zavoláme z plných plic.

 

Hola, hola, králík volá,

přijďte jej hned přivítat,

aby s Vámi byl pak

rád...

 

Kluci, králík, králíček, každý je můj mazlíček!

Zásadní

Kdo jsem? Jednoduchá otázka, kterou si občas kladu. Odpovědí je mnoho a každá s určitým zabarvením. Jsem žena, kterou bezesporu jsem. Jsem manželka, se všemi konotacemi pojmu, který to zahrnuje. Jsem maminka, bázlivá, starostlivá, úskostlivě pečující, milující a občas dusící svého potomka v potu tváře. Jsem dcera svých rodičů, částečně s podivínskými a schovávajícími geny, jindy veselá, otevřená, upřímná, až to zabolí. Jsem sestra, která by měla být opatrována, a přesto více opatruji. Jsem kamarádka, kterou provází mnohé veselé příhody a nezapomenutelná dobrodružství. Jsem švagrovou a snachou těm, kteří mě neznali, ale po létech už ví, co jsem zač. Jsem tetou pro každého, kdo mě takto chce nazvat. Jsem milovnicí všech zvířat, která se pohybují po světě. Jsem pečovatelkou pro každého, kdo to potřebuje a ocení. Jsem bytost, která si nevěří, která by chtěl od sebe víc, ale s věkem se má raději a raději...

A kým jsi ty?

Vděčná

Jsou věci a věci. Některé vnímáme jako velmi důležité a jiné, jako naprosto nepodstatné. Každý jsme prošli jinou cestu, a přestože si ceníme našich zkušeností, je stále mnoho, co můžeme objevovat. Stojíme na prahu dalšího dne a vyhlížíme, co nám přinese. Někdo očekává velké dobrodružství a jiný jen další den plný rozvážných rozhodnutí. Ať už se dočkáme čehokoliv, je to celkem jedno. Ve srovnání běhu světa je naše očekávání jen malinkatou kapičkou na konci rozsáhlého vodního díla. Pro nás to však znamená to nejdůležitější, co potřebujeme znát. Cíl je na dohled a start daleko za horami. Ideální varianta ukončení dne, který začal jako důležitý i nepodstatný zároveň. Stačilo se jen podívat pod pokličku a výsledek byl jasný!

Nezoufej, dobrou víru měj...

Zajíčková

Co nás pojí dohromady?

Proč jsme stále jenom tady?

Co nám radost dodává?

Kde je velká zábava?

Co je vždycky po ruce?

Kdy zas budou Vánoce?

Co mi štěstí poskytuje?

Kdo nás stále imituje?

Co je vždycky na světě?

Proč žijeme na této planetě?

Co se skrývá v temném lese?

Kdo se támhle v rohu třese?

Co si budem letos přát?

Proč nemáš tohle stále rád?

Co mě silou naplní?

Proč se louka zavlní?

 

Co vždy mile povzbudí?

Když se člověk probudí...

 

Milé zajíčkové probuzení, nad to v životě není!

Přáníčková

Vůně lesa,

krásy nesa,

člověk vnímá,

co zde třímá.

Půjdem spolu,

nahoru

i dolů.

Půjdem dále,

na Tři krále.

Půjdem pryč

a dál si

fič.

Větře, větře,

větříčku,

shoď nám

aspoň větvičku.

Nebo možná

trochu sněhu,

ať jsme stále

v jeho běhu.

 

Ať nás síla

neopouští,

ač jsme doma

nebo v houští.

 

Ať nás radost

najde směle,

a zase se

máme skvěle!

 

Díky za to naše přání, už je právě znovu k mání...

Stačící

Ticho a blahodárný stín. Kapičky rosy se lesknou na stéblech trávy a fialová záplava šafránu se světle leskne ve slunečním světle. Ráno ztichlé krásou, která bere dech a chytí za srdce. Sluníčko pomalu vystupuje na obzor a člověk v němém úžasu hledí na nádheru kolem sebe. Stačí jen přivřít oči a pootevřít srdce a pocit oné báječné chvíle je s námi stále. Když toužíme být volní, když chceme povzbuzení, když potřebujeme v životě rovnováhu, když musíme jít. V tu chvíli si vystačíme s pouhou vzpomínkou na chvíle, které jsou hluboko skryty v naší duši. Vyvstanou nám na mysl a my jdeme pozitivně naladěni dál. Slibujeme si, že jakmile to bude možné, zase se vrátíme, opět se ponoříme do probouzejícího se rána či spolu se zapadajícím sluncem pozvolna ulehneme na vrcholku hory. Nasajeme nádheru a klid do svého nitra, aby hektičnost našeho běžného života nebyla tak krutá. S pomocnou tlapkou a dobrým zázemím se všechno zvládá lépe...

Tak neváhej a krásy kolem si užívej!

Údivná

Člověk často prožívá úžas nad neskutečností světa. Je to jedna z nejčistších forem štěstí a radosti, jakou si lze představit. Každý, kdo prožil pocit úžasu, má ten pocit rád. Já sama často žasnu, vlastně každý den, při každém kroku, když pozoruji své blízké, když cestuji, když si čtu, když se setkávám s novými lidmi, právě teď, když píšu tahle slova. Když cítím to povědomé tryskání slov, která jsou schována uvnitř mé hlavy a pomocí mých rukou se dostávají na světlo světa. Když cítím radost z nově nabyté vědomosti či naprosté samozřejmosti, kterou prožívám. Je to jedna z důležitých a poměrně mocných sil, s nimiž přicházíme na tento svět. Sama schopnost žasnout je jako zářit a být ozářen. Vychutnávat si pocit úžasu nad drobnými detaily světa i velkolepým během vnějších věcí, je přeci tak krásné. Je úžasné cítit úžas v tichosti a nerušenosti vlastního údivu na pocitem radosti a zadostiučinění. Není většího překvapení, než údiv sám. Užívejme si ho, dokud je s námi a zachovejme si drobné semínko údivu pro chvíle budoucí!

Je s podivem, jak s údivem klíčí naše poznání...

Zvířátková

Přemýšleli jste někdy nad tím, co se honí hlavou zvířatům. Co vidí a slyší váš pes, když na něj mluvíte? Chtěli byste být rybou, pandou, žirafou či slonem? Jestlipak se jim honí hlavou stejné myšlenky jako nám? Možná prožívají smutek, nebo lásku a my to jen neumíme rozpoznat. Někdy by bylo celkem fajn ponořit se do hlubin zvířecí mysli a vědět to, co zjišťuje moderní věda. Umět rozpoznat co si vzájemně sdělují mravenci, jak se učí netořýpi a zda jsou papoušci lechtiví. Možná by bylo krásné uvědomit si, zda se lvům zdá o lovu, psící mývalovití si pamatují řady slov či hrabáči chodí na manikúru. Byli bychom chytřejí, vědomější a skutečně vnímavější ke svému okolí. Dokázali bychom splynout se zvířecím světem a nebýt pouhými faktografy toho nejzajímavějšího, co pochytíme z knih. Jakmile to bude možné, přihlásím se do zvířecí školy a všechno zjistím. Neboť vědět a znát, je základem ochrany a pomoci všem němým tvorům kolem nás!

Buďme ve vztahu, najděme odvahu...