Pozdimní

Ve vzduchu je cítit studený vzduch a slunce se líně odpařuje od říční hladiny. Teplota padá pod deset stupňů a vlhká kůra stromů je plná kapiček páry. Barevné listy se pomalu snáší do ještě zelené trávy a někde uprostřed toho všeho stojím v klidném tichu a naslouchám. Čekám na splynutí a jsem připravena na shledání s kmenem duše, s níž budu sdílet radosti ze shledání. Jsem připravena na tiché vklouznutí do kouzla podzimních krás a těším se na poletující listí, padající kaštany i střídající se počasí. Těším se na to, co mi budoucnost přinese a věřím, že mě bude hýčkat ve svých kouzelných dlaních světla, barev a lásky!

 

Vítej pozdime mezi nás... 

Drobnosti

Každý den jsou maličké drobnosti, které den dělají kouzelnějším a nic nás nestojí. Může to být úsměv na tváři, nebo milé pozdravení, chvilička zastavení se v tom našem bláznivém shonu, který máme. Jindy je to krátký telefonát, který vykonáme, nebo zpráva, kterou napíšeme a hned je život krásnější. Člověk tak nějak tuší, že všechno je jen a jen o komunikaci, sdělování a sdílení toho, co nás trápí, tíží i z čeho se radujeme. Každý den je to o snadném a rychlém konktaktu jednoho člověka s druhým, kdy víme, že stačí maličkost a postupně se začnou dít věci. Zprávy přicházejí a odcházejí, některé mění naše životní nastavení, jiné otevírají oči k tomu, abychom se na svět začali konečně dívat... Zprávy jsou poselstvím, které vnímáme a chápeme jako součást naší proměny k lepšímu!

Začni se měnit, zkus se víc ocenit... 

Kurážná

Mám sílu překonat všechny překážky a dobře to vím. Nemusím na nic čekat a přesto stále otálím, zahálím, nechávám ladem své vlohy. Mnohdy chodím zkratkami, které mi určuje můj rozum a neposlouchám pocity, které mi radí vyčkat na vhodnější příležitost. Zhuštění či zkrácení cesty může někdy znamenat mnohem delší zacházku, než se vůbec může zdát. Z dlouhodobého hlediska je to jen drobné ukrácení času, ale není to stálé řešení. Většinou nás přivádí k vědomí toho, že si nakonec uvědomíme, že to, co jsme tušili a to, co nám napovídala intuice bylo správné. K tomu nás přivádí i naše vědomí, které říká, zvládneš to, i když nemá žádné důkazy, ale dodává vnitřní jistotu. Stačí si důvěřovat a všechno zvládneš!

S kuráží se dobře vyráží... 

Zůstávám...

Určitě půjdu,

ještě nevím

kam.

 

Možná tam

dojdu a uvidím,

co neznám.

 

Svět se tak rychle

mění, ža není

čas ani na snění.

 

Dneska jsi tady 

a zítra tam, 

jak tohle všechno

jen uhlídám?

 

Jedno je dáno, ač

nemusí být psáno.

 

Kdo chce být dál,

neměl by vzdávat se,

i když se mu směje

celý sál!

 

Jednou je dáno,

že cena tě čeká,

ať jdeš kousek,

nebo putuješ 

z daleka...

 

Vyhrává ten,

kdo se nevzdává,

kdo si s životem

nezahrává.

 

Kdo s vědomým

klidem jde stále

dál, i když si

občas říká, že

by to nejraději

nechal!

 

Nenechá, jde dál, protože má před sebou plný vál... 

 

 

Tichá

Nejraději bych vypustila všechny starosti z hlavy a šla bych někam do přírody. Ale jak to tak bývá, člověk míní a život mění. Všechno se na mě zase valí a já už od rána vím, že se nezastavím. Od prvního otevření očí jsem si vědoma svých víkendových povinností, které na mě útočí ze všech koutů, které tady kolem jsou. Nemohu si ani chvíli odpočinout a tak raději rychle vstanu a pustím se do postupného plnění povinností. Od vaření, přes praní a nákup se dostanu až k mytí oken, které mě neskolí. S úsměvem v poledne přivítám své zdatné strávníky a jsem nakonec ráda, že jsem všechno stihla a ráno jsem si přivstala! Bylo toho dost, ale bude to chtít i chvíli ticha...

Plná břicha, lákají do ticha! 

Opálová

Situace se proměňuje z minuty na minutu a věci se vyvíjejí tak rychle, že se ani nestačíme divit. Ještě před chvílí jsme se těšili na letní prázdniny a nemohli jsme se jich dočkat a teď už se pomalu začínáme chystat na zimu. Občas si říkám, jestli je to dobře, že se to všechno tak rychle míjí, jestli by nebylo mnohem lepší, kdybychom dokázali na chvíli zastavit čas a žít tak, jak tomu bylo za našich dětských let. To se nám zdálo, že dny se vlečou a dočkat se Vánoc bylo k nevydržení. Naše touhy a dětské sny byly v nedohlednu k naplnění. Snaha po dosažení jakékoliv změny byla většinou marná. Dny byly jednotvárné, podobaly se jeden druhému a čas se líně vlekl. Pokud jsme po něčem toužili, bylo celkem zázračné, pokud se nám sny vyplnily. Dnes je naopak vše obrácené, kdy většina lidí nesní, netouží a jen se za něčím žene, ale mnohdy ani netuší, za čím... Ve skutečnosti jsou naše dny i naše sny odrazem našich čistým záměrů. My sami jsme magnetem toho, co přitahujeme a jaké příležitosti nám do života vchází!

 

Vcházej pomalu, buď roven kráse opálu... 

Slyším...

Soustředit se na jednu věc a tu dělat pořádně je mnohem lepší, než se rozptylovat v desítkách maličkostí, které se sice pomaličku posouvají dál, ale strašně vyčerpávají energii. Je mnohem lepší nechat plavat všechno, u čeho člověk cítí, že prostě musí a naopak zaměřit se na to, co jej těší, co jej láká, protože v tom je skrytá energie, láska, zdroj toho, co vnímáme srdcem. Zaměřením pozornosti na jednu konkrétní věc či myšlenku, dává jednoduše možnost promýšlení, volbu správné cesty a pochopení smyslu. Takto vydaná energie není něčím, co jde dál a už se nikdy nevrátí, ale cyklicky se obrací k tomu, kdo ji vydává. Vrací se jako bumerang, s ještě větší silou a mocí. Jen my totiž máme tu moc v sobě rozhodovat, kdy je ten správný čas na soustředění, změny, rozptytování se, posuny, čerpání, potřeby a zaměřování se na to, co je potřebné, nutné, zbytné i nezbytné. A jen my přesně víme, kdy přišel ten správný čas!

 

Nastal ten čas, slyším ten hlas...