Provedená

S novým ránem a novým rozbřeskem začíná nejen nový den, ale také nová možnost pro každého z nás, udělat a prožít den tak, jak si sami přejeme. Jaký den si uděláš? Čím jej ozvláštníš? Jakou náladou jej prosytíš? Jaká barva tě bude provázet? Tolik možností a žádný krok není špatný. Člověk má ve své moci dělat a konat své činy, ale má také možnost změnit si náladu dne tak, jak opravdu potřebuje. Je jen na nás, jakou náladou bude propojeno denní hemžení a zda se z neřešitelných problémů stanou příjemné činnosti, naplněné objevnými kroky. Pokud si každý den ráno říkáš, co tě čeká, pak je to přesně ten správný začátek dne. Radost z nových zážitků, krásných možností a příležitostí, které změní svět. Ale hlavně přinesou příležitost změnit vlastní život k lepšímu...

Co víc si přát? Mít to tady rád!

Strážná

Jsou v životě chvíle, kdy si přejeme, aby nás chránilo hned celé osazenstvo nebes. Voláme si na pomoc anděly strážné a prosíme, aby nám pomohli překonat naše chvíle strachu, úzkosti či smutku. Povídáme si v myšlenkách s těmi, které nevidíme, ale tušíme, že budeme vyslyšeni. Popisujeme svá příkoří, strach i bezmoc tehdy, když postrádáme energii na jejich řešení. Samo vyřčené uleví duši a člověk má pocit, že přichází úleva od všech starostí. Už to není jen tlak na mé duši, ale už mi pomohl můj andělíček strážníček, který mě ošetřuje a opatruje. Je to on, můj dobrotivý skřítek s veselým úsměvem na tváři. Je to dobrá víla i dobromyslný medvídek, kteří mě doprovází vždy, když to potřebuji. Dohlíží nade mnou a ochraňují mě před vším zlým i všemi negativními myšlenkami!

Děkuji anděli, tak zase v pondělí...

Pečená

Volné úterní dopoledne je fajn. Ovšem ještě nenastal večer a já už mám v hlavě zmatek, co je vlastně za den. Není náhodou sobota? A nemáme zítra neděli a volno? Ne pozor, zítra jdeme do práce, čeká nás normální pracovní den. Tak se tedy budu muset více soustředit na fakt, že je dneska pouze volný den. Byť je to fajn uprostřed týdne, ale snad  to nezpůsobí žádné větší komplikace. Kromě jiného se musím soustředit také na to, že je mou povinností uvařit oběd a poslouchat výčty informací spojené s během domácnosti. Abych to zvládla, určitě vyrazím na procházku, která mi udělá dobře. Pročistím si hlavu a odpočinu si od běžných věcí. Snad najdu nějaké kaštánky a v přírodě přijdu na jiné myšlenky. Na to, jak se blíží podzim, vánoce a jiné životní radosti...

Zanechej starostí, úsměv není blbostí!

Realitně-objektivní

Ptát se a dostávat pravdivé odpovědi. Žít plnohodnotný život a nemít v hlavě černé myšlenky či domněnky. Člověk je stále ve střehu a občas si myslí, že něco je tak či tak, ale ono je to naprosto jinak. Mnohdy je realita úplně jiná, než si ji sami malujeme. My se trápíme zbytečnými dohady, vymýšlíme různé kroky, které vůbec nejsou pravdivé. Vidíme černo za každým rohem a bubáci nás obklopují. Musíme být připraveni na to, že naše očekávání jsou úplně jiná, než opravdová realita. Proto bychom se měli ptát vždycky, když nám něco není jasné. Měli bychom se trápit jen skutečnými problémy a nevytvářet si domněky. Tak se můžeme vyhnout mnohým nedorozuměním a životním zklamáním. S čistou hlavou a jasnou odpovědí totiž víme, co je před námi. Víme, že věci jsou tak, jak mají být a ne jinak!

Buď v realitě, přivykni objektivitě...

Kupa

Velká hromada či množství. Na tu dneska ovšem můžeme zapomenout. Na tu rozhodně nepolezeme a ani se jí nebudeme snažit vytvořit či zdolat. Dnes máme neděli a volno. Snad proto a právě proto vyrážíme ve dvou směr Petrovice. Jedeme se pokochat krajinou, vystoupat na rozhlednu a podívat se na ten náš krásný širý kraj. Dlouho jsme zde nebyli, tak se těšíme, co nového nás zde čeká. Budou kvést květinky, pást se kravičky, nebo snad zlátnout stromy v okolí: Bude dobrá viditelnost, nebo bude stačit jen vyšplhat se do koruny stromů a uvidíme až  sousedům? Nevíme, ale moc se těšíme... Určitě objevíme mnohé krásy kolem nás. Zlaté slunce, zářící oblohu, jiskřící a zurčící potok či bělostně se tpřytící kravský hřbet. Jistě, všechno bude, jen vyčkat onoho správného okamžiku. I ten přijde a bude nám krásně...

Hurá volávat, kupy zdolávat!

Ženství

Občas se zamýšlím nad tím, co pro mě znamená být ženou. Kým jsem a kam směřuji? Jsem právě tím, kým mám být, nebo se stále ještě hledám? Dnes už mohu s jistou pokorou v hlase říct, ano jsem a jsem kým sjem. Jsem tady, prožívám své všední i nevšední dny. Procházím životními radostmi a starostmi a věřím, že dělám věci tak, jak se mají dělat. Jsem mámou, manželkou, dcerou, sestrou, tetou, švagrovou i snachou. Jsem tím ráda a v každé své životní roli mám jiné postavení, možnosti i pravomoci k tomu prosadit své ženství. Proto někde kvete a voní, jako nádherný jarní strom v rozpuku. Jinde pak stále čeká na svou příležitost k rozkvětu. Čeká a jistě ta chvíle nastane. Překážky pominou a žena ve mě zvítězí nad veškerounpřezíravostí, nadřazeností a pohrdáním!

Ženo má jediná, buď vždy svá...

Větrová

Jsou věci jasné a neoddiskutovatelné. Jsou však i ty, které nemají přesného řešení. Je v nich propojen svět reálný a myšlený. Svět, kde existují pravidla a nařízení a svět, kde fungují morální principy. Rozhodnout, který z obou světů a jeho náhled na věci je správný, není jednoduché. Při rozhodování se člověk nechává vést srdcem a realita pak uniká. Nasazené růžové brýle způsobují mnohé problémy, zášti a komplikace, které unikají realitě. Naopak striktně dodržovaná pravidla a zákony mohou přinášet nesmyslná rozhodnutí a výsledný efekt je stejný. Člověk stojí bezradně nad rozlitým mlékem a nemůže, či nedokáže vzít své kroky zpět. Jistou možností řešení je snad jen radovat se z každého nového dne i z každé nové zkušenosti a krásy okolního prostředí. Řídit svůj život s radostnou lehkostí a zodpovědností zejména k sobě samému a svému okolí. Žít s vědomím, že život mě baví, že déšť smývá špínu a vítr stále fouká. A mě stačí jen správně nastavit plachty a tvář. Směrem ke sluníčku a čerstvému větru...

S větrem či sluncem, já radostná tu jsem!

Sarkastická

Celkem nejistě působí naše snahy o zvládnutí každého úkolu ve stanoveném čase. Člověk se pídí po informacích a střádá je do určitého celku. Tvoří, promítá a seskupuje ta, aby neohrozil nikoho kolem. Nestálé prostředí si však vybírá svou daň. Neustále se prokousává dál a dál, hlouběji a hlouběji do nitra všeho a všech. Člověk má své způsoby boje, zná cesty, kterými se může vyhnout konfliktům a přesto naráží. Dosahuje svého maxima a nikde není řečeno, že uspěje. Přesto se každý zvedne, otřepe z prodělaných ztrát a pokračuje na své cestě. Co nastane, netuší. Ví, že jedinou možnou a schůdnou cestou je jít stále dál. Vpřed, ni krok vzad či bokem. To je to správné a jediné řešení na vše, včetně úkolů, které máme... A že jich máme! Jé my se máme?

Ironie ta tu s námi žije!

Míchaná

Jednou hodný beránek, podruhé rozdivočelý beran. Všichni v sobě neseme část dobra i zla. Jsme tvořeni klady a zápory, které vytvářejí naši jednotu. Naše myšlení je ovlivněno pozitivy i negativy, které se mísí do mnoholitého celku. Jsme současně laskavými naslouchači i nepřístupnými prevíty. Dokážeme milovat i nenávidět a jen na nás je, co v našem životě převáží. Je jednoduché pasivně proplouvat světem a nemuset dělat důležitá rozhodnutí. Mnohem zajímavější je ovšem držet pevně otěže ve svých rukou a jít. Krmit v sobě mírumilovného medvěda, sytit veselého tygra a usmívat se mrzoutského pana králíka. To, čemu dáme větší váhu, zvítězí. Dostane mnohem více energie a převáží v mysli, duši i na těle. Až zase budeš moci rozhodovat, přemýšlej, koho nakrmíš!

Když dobře jíš, víš...

Reinakrnační

Medvěd, liška, mravenečník, tygr, zajíc, opice. Vybrat si tak zvíře, kterým bych se chtěl v příštím životě stát. Každé jednotlivé zvířecí tvoření má svou krásu a inteligenci. Má něco, proč bych jím chtěla být a proč bych měla chtít proniknout do jeho vnitřního světa. Být tak medvědem pro jeho klidnou povahu a medovou stravu. Být liškou pro její chytrost a vytříbený jídelníček složený z výborné šunky. Být pejskem s jeho úžasnou věrností i laskavostí v očích. Mravenečníkem plným činorodosti či hrabáčem kapským jeho unikátností. Být medvídkem koalou a ve své pomalosti si to šinou po stromech nahoru a zase dolů. Být tygrem s jeho veselostí, skákavostí a prostořekostí. Ano, být zvířátkem, byla bych ráda vším a každým. Teď jsem tady a zítra být nemusím, dobrým člověkem se být pokusím...

Jednou jsi, tak žij!

Svobodná

Mysl, kouzelné místo plné svobody, radosti a naplnění vlastního osudu. Spojení s vnitřní svobodou a světem, kde dokážeme přijímat věci takové, jaké jsou a děláme vše s láskou. Prožíváme osvobození se od přízemních starostí a každodenních skutků, které nesou jen břímě tíhy a překážek. Pokud dojdeme do vnitřního světa vlastní mysli, pak vplouváme do netušených přístavů a kouzelných rájů. Jsme svobodní a můžeme vše, co máme zrovna na mysli. Jsme schopni přetvářet, bořit a tvořit tolik, jak dalece pustíme své myšlení. To jediné nám vytváří překážky a spoutává mysl od všeho krásného, vnitřně svobodného. Proto milujme věci takové jaké jsou, mějme rádi to, co děláme a dělejme věci s láskou a vnitřním uspokojením. Jen tak dosáhneme plné svobody mysli a těla...

Moje mysl tvoří můj svět = Kveť!

Děkuji...

Nikdy člověku neuškodí, když poděkuje. Když vyjádří svůj vděk těm, kteří si to zaslouží. Úctu těm, kteří mu poslouží a díky všemu, co jej obklopuje. Současný svět si zvykl neděkovat a brát věci, jako naprosté samozřejmosti. Přesto se o samozřejmosti nejedná. Někdo musel za nás věci vyrobit, nachystat, připravit a udělat. My jen plujeme konzumním světem a vhazujeme po pomyslných nákupních košíků všechno a nic. Nepřemýšlíme o začátku věcí, jejich putování do našich tašek a případných následcích, které to přináší světu. Vidíme jen onu barevnou schránku, kterou vkládáme do nákupních seznamů a konzumujeme mnohé nepotřebné. Jaké to má důsledky? To nás nezajímá, my jsme přeci v pohodě a teď máme splněno všechno, co právě potřebujeme. Ale co bude zítra? Jak to zvládneme, až budeme starší a odkázáni na pomoc bližních? Nebude nutné se přizpůsobit a s dílem pokory přistoupit k vděčnému stylu života? Ano, pro ty, kteří jen užitkují, to bude jediný způsob přežití. Ti, kteří si uvědomují místo vděčnosti ve svých životech už nyní, to budou mít jistě jednodušší...

Vděčný buď, díky v sobě probuď!

Kaštánková

Copak na mě hnědě kouká?

Vždyť tu ještě kvete louka!

 

Podzim růžky vystrkuje,

kaškánky nám podstrkuje.

 

Vyrazíme rychle ven,

sběr si krásně užijem.

 

S taškou plnou hnědé krásy,

nakrmíme v zimě masy,

srnek, kanců, jelenů,

pro ně všechno seženu.

 

Je to prima aktivita,

která v lese mě už vítá.

Projdu se a přinesu,

co pak do lesa donesu.

 

Dneska znovu ožije,

naše sbírací mánie.

Podívej se, už tam leží,

posbírej je, ať to běží.

Za měsíc a za týden,

bude právě ten správný den.

Zvířátka zas nakrmíme,

spolu zimu oslavíme.

Nebojte se kaštánky, už vás sbírám do schránky...

Okřídlená

Domov - místo odkud vzlétáme ke svým cestám. Místo, kde máme svůj prostor, řád a pevné kořeny. Jsme spjati s lidmi, kteří domov pro nás utvořili a s kterými jej sdílíme. Pro někoho místo pozitivního náboje a energie, která je mu vlévána do žil. Místo rovnováhy mezi pevným zakořeněním zvyků, pravidel a řádu. Stejně jako místo, kde rozpřahujeme křídla ke vzletu. Místo, které se někde nachází a má hranice spojené s poznáním, dobrotou, laskavostí, láskyplností, samostatností, zodpovědností, smyslupností a dobrotou mysli. Je to  místo životní zdatnosti každého člověka, kde zapouštíme kořeny a vznášíme se ke hvězdám. Ať jsou naše kořeny dost silné a křídla pevná. Ať vždy najdeme cestu zpět a nebojíme se vzlétnout. Ať pohledem zůstáváme tam, kde sídlí naše srdce a nasytíme tělo i duši!

Vystavěj dům, oddej se snům...

Postupná

Když jdu ráno do práce, usmívám se. Když čtu knihy, usmívám se. Když peru prádlo, nebo jej žehlím, usmívám se. Když nakupuji, nebo vařím, usmívám se. Úsměv je můj drahý kamarád, se kterým se mi daří lépe a radostněji překonávat životní překážky. Můj život mě totiž baví a všechno co dělám, dělám s láskou a jistým nadšením. Hledám vnitřní sílu a chuť jít stále vpřed a mít před sebou záchytné body, na které je možné se těšit. Jdu svou vlastní cestou, se svou vlastní hlavou a mým úsměvem, který prozařuje dny klidné i rozbouřené. A to všechno jen proto, že dělám věci, které dělám ráda, které mě baví a mám chuť podnikat tolik, kolik jsem schopna zvládnout. Jdu si za svými sny, nehoním se, občas se malinko bojím, ale vím, že obtížné zkušenosti a nárazy jsou nutnou součástí mého dospívání. Vždyť s úsměvem je život lehčí a úsměv vždy svítí na cestu v dál...

Kdopak by se života bál, když jde stále dál a dál?

Nakročená

Noha k noze padá,

tohle mám vždy ráda.

Slunce pěkně nad hlavou

a den je jen o nás dvou.

Vrchol kopce v nedohlednu,

vystoupáme na rozhlednu.

Ať je cesta dlouhá, krátká,

otevřeme k sobě vrátka.

Cokoliv si zamanu,

tam se taky dostanu!

Kouskuji si dlouhé míle,

vždy dosáhnu svého cíle.

 

Ač se zdá být nedostupný,

daleký a tajnosnubný.

Mě to ovšem nevadí,

krok za krokem si poradí.

 

Jen tak dojdu na vrchol, 

zdolám radost, zvdor i bol.

Čím těžší je cíl v popředí,

tím zkušenější prostředí.

 

Mějte se tu,

já už jdu,

dojít si až

pro duhu...

 

Nenechej si namluvit, že bez cíle se může žít!

Stříbrná

Jako včera zdá se mi,

že nebe je vždy na zemi.

Že hvězdy při nás stály,

jako by se smály.

 

Svoje ano zašpitnu,

společné roky si promítnu.

Sotva jsme se otočili,

čtvrtstoletí jsme oslavili.

 

Jeden den a druhý týden,

ať je květen, nebo říjen.

Dny už sotva počítáme,

jsme rádi, že se společně máme...

 

Přibyly mi jistě vrásky,

přesto jsem stále plná lásky.

Za mnohé Ti děkuji

a stále dokola slibuji,

že budu tady, budu s Tebou,

ať ruce hřejí, nebo zebou.

 

Ať slunce, mráz nás provází,

ať život je pln nesnází.

Když vím, že Tě blízko mám,

všechno s Tebou překonám!

 

Díky za vše medvědi, co někdy něco nevědí...

Dnešní

Nejdůležitější čas v životě je ten, který jsme nepromrhlai zbytečně. Ten kdy žijeme přítomným okamžikem, kdy jsme tady a teď. Užíváme si přesně to, co děláme a naše mysl neputuje někam, kde není nic než spěch, shon a neskutečný stres. I když si uvědomíme letitou pravdu, že minulost již nedokážeme změnit a můžeme se z ní pouze poučit. Když pochopíme, že budoucnost jsou jen a jen naše představy či domněky toho, co by mohlo být, ale možná nebude. Pak nám zůstává to nejcennější - přítomný okamžiky. V něm můžeme ovlivnit svůj život, v něm žijeme, tvoříme, radujeme se a pláčeme. V jasné přitomnosti jsme těmi, kterými být máme a můžeme pracovat na tom, kým bychom mohli být. Bez minulosti není budoucnosti, ale bez přítomnosti není nic!

Dnes jsi Ty...

Věkovitá

Byť ještě nejsme tak staří, už nám některé skutečnosti dělají problém. Snažíme se vyrovnat s realitou, která se pořád žene vpřed a nacházíme prázdná místa. Hluboké propasti mezi tím, co by mělo být a tím, co doopravdy je. Jako morální pochodně se snažíme bránit náš svět, ale občas narážíme. Na nepochopení, na zlobu, na závist a chytráctví těch, kteří jsou všude kolem nás. Přitom stačí málo, nechat se poučit věky a pochopit, že dělat stále tytéž chyby není správnou cestou. Chybovati a objevovati vlastní prostor je důležité, ale bezohledně si prosazovat svou a bezostyšně se tím chlubit, je arogantní. Tedy takové, jaké vidíme kolem sebe. Máme pravidla, máme nepsané normy a zákony, ovšem nikdo se jimi neřídí. Jen Ty a já... Vím, že je to těžká cesta, ale už jsme se jí dali, tak vytrváme. Sice za budeme za blázny, ale spolu!

S věky sílím, láskou šílím...

Koutecká

Vstávání ještě před východem slunce. Chystání svačiny a vydatná snídaně. Pak ještě napsat krátký vzkaz a můžeme vyrazit. Chviličku se svezeme, potom už půjdeme po svých. Prvních čtyřista výškových metrů nám pomůže lanovka. Další stoupání je už jen a jen na nás. V tichu a společném souzení stoupáme výš. Obdivujeme krásné výhledy do okolní krajiny. Kocháme se podzimně se barvící krajinu. Užíváme si každého kroku a jsme nadšení z blízkosti toho druhého. Za chvíli jsme na prvním vrcholu uměle vytvořené přehrady v Jeseníkách. Zde jen několik fotek, plán další cesty je jasný. Františkova myslivna a odtud na hlavní hřeben Jeseníků. Potom po stopách nedávno minulých až na Švýcárnu. Tady se občerstvíme a vyrážíme zase dál. S přibývajícími kilometry nás pomaličku začínají bolet nožičky, ale radost nás neopouští. Nakonec, po dvaceti osmi kilometrech a šesti stech výškových metrech nahoru a tisícidvoustech dolů, dorážíme do cíle dnešního dne. Tam, kde jsme ráno startovali, dnes i končíme. Teď už hurá za grilováním a kouzelným večerem...

Díky za nádherný den!

Živobytná

Už se sypu, už si pádím,

copak já to zde vyvádím?

Chystám, dělám hromádky,

nestíhám žádné hádky.

Kolem vzduch si jenom sviští,

jako herec po jevišti.

 

Jako bruslař po ledu,

plném velkých medvědů!

Rozhodit se nenechám,

dobrou náladu vždy mám.

 

Sobota je na spadnutí,

nás to volá k vypadnutí.

 

Z kolotoče běžných věcí,

do klidu a volna, přeci!

 

Takže ahoj chatičko,

bude nám tu teplíčko...

 

Krásný den a klidné bytí, to je báječné živobytí!

Schopná

V čem jsi dobrá, na to pracuj. To zdokonaluj, vylepšuj a používej tak, aby tě vydaná energie obohacovala a dodávala ti sílu na další cestě. Tyto naše zvláštní talenty jsou velkým darem od Boha. Umožňují nám cítit se ve svých životech výjimečnými, s mnoha různými tvářemi i cestami. Jedna nás vede k notám a hudbě, druhá pak k barvičkám a plátnu, třetí k pohybu v běsnící vřavě každodennosti. Důležitým momentem našeho života je hledání svých talentů, jejich nalezení a rozvíjení tak, jak nejlépe dokážeme. Je to dar, poslání i cíl, ke kterému směřujeme a které hledáme. Každým dnem můžeme objevit další dílek skládačky, proto mějme oči otevřené dokořán a vnímejme sebe i svět. Při nalezení a poznání svých talentů vlastně nalézáme i poznáváme sami sebe...

Hledej své schopnosti, nacházej jen samé radosti!

Sebepečující

Péče o své blízké je nám vždycky blízká. Snažíme se poslouchat rady a opečováváme všechny kolem sebe. V běžném koloběhu dne pak zapomínáme, že i my sami jsme osoby, o které je potřeba pečovat. I my občas potřebujeme nechat všechno jen tak ležet a běžet. Máme nárok zabývat se jen sami sebou a neřešit nic, kromě nás samotných. Pečovat o své tělo i duši, aby nám dobře fungovalo a pracovalo tak, jak si jen představujeme. Tohle je přesně to, co zahrnuje sebepečující proces, který rozhodně není sobectvím, ale přesně promyšleným krokem. Proces, kterým zajišťujeme chod našich životů, bez toho, aniž bychom se někde cestou rozsypali, jako zrníčka soli. Je to záměrná cesta, kterou je potřeba se dát, protože jen tak si zachováme čistou mysl a zdravé tělo. To, které bude pomáhat a to, čím budeme pomáhat. Takže heslo zní, měj se rád, pomáhej sobě, abys mohl dále pomáhat i ostatním...

Sebepéče radí, jak se míti rádi!

Nadějeplná

Slova o naději se k člověku dostávají z různých stran. Někdy je dobré věřit, že jen pouhé vcítění se do nadějné budoucnosti je cestou k lepším zítřkům. Někdy ovšem ani nejnadějnější slova nepostačí k tomu, abychom dokázali vnímat víc, než právě probíhající okamžik. Plný událostí bez jakékoliv vyhlídky na zlepšení. O naději lze jen ztěží spekulovat, zda vůbec přijde a bude. Je dobré věřit, že v každém životním kroku je naděje na zlepšení. Ovšem ještě lepší je vnímat události tak, jak opravdu jsou. S různorodými výsledky a následky, s různým obsahem i všeobecným varováním. Každá událost má pro nás smysl, ač naděje není nadohled! 

Všechno je důlěžité a nic není nepodstatné...

Jistící

Když člověka zasáhne vyšší moc, není síly to změnit. Když se rozhodne, ani tisíc párů koňských kopyt nezmění rozhodnutí, které bylo učiněno. Když dojde ke svému vrcholu, není cesty zpět. Jsme vtahováni do víru dění, které ovlivňujeme, a přesto je ovlivnit nemůžeme. Jdeme životem s plným nasazením a netušíme, jak moc se ještě budeme muset zasadit. Ovládáme se, abychom ovládali a vládneme, abychom vládli. Připravujeme, abychom byli připraveni a ukončujeme, abychom končili. Podporujeme, abychom podpořili a tvoříme, abychom bořili. Tak je to v životě nastaveno a nic na tom nemůžeme změnit. Jednou je dán tento věčný koloběh, který se zastaví, až bude zastaven. Dnes, zítra, za měsíc, za rok či za deset let. Nevíme a to je snad jediná nejistota, kterou je dobré v životě mít!

Jistota jistí, tím jsme si jisti...

Dobronáladová

Za co se dnes pochválíme? 

Na co dneska narazíme?

Budem zase utíkat?

Nebo budem jen tak hrát?

To teď ještě nevíme,

řekneme to nevinně.

Co se z dneška vyvine,

už to víme, jémine...

Budem hrát si,

pozpěvovat,

k tomu slova

pobrukovat.

Taky něco

vytvoříme,

do vody se

ponoříme.

A až budem

venku stát,

budem se zas

spolu smát!

Usmívej se usmívej, dobrou náladu vždy měj!

Lehoučká

Umíte se ptát?

Umíte naslouchat?

Je těžké vyslechnout?

Smíme si oddechnout?

Nevíme, co přijde,

nevíme, co vyjde.

Dneska jsem veselí,

budem i v pondělí?

 

Na to se zeptáme,

až to zas nastane.

 

Dneska je sobota,

dnes neni rachota.

 

Máme se výtečně,

doslova báječně.

 

Kolo a šlapání,

dneska nás pohání.

 

Večer pak s písničkou,

najdeme každý tu svou!

 

Mějte se báječně, tak trošku bezděčně...

Štístečková

Jakými klamy to žijeme? Upínáme své oči ke hvězdám, velkým osobnostem a důležitým lidem, abychom se naučili, to co oni už dávno umí. Snažíme se jít cestami jiných lidí a vůbec si neuvědomujeme, že naše cesty jsou jiné. Mají jinou trajektorii, jiné podmínky a jiná nastavení, která většinou neodpovídají nastavení druhých. Při setkání s úspěšnými se snažíme získat ty nejlepší rady, které můžeme využít v našem životě. Co jsem ovšem nepochopili, že v tu chvíli podléháme podstatnému kognitivnímu zkreslení, které ohrožuje naše vlastní rozhodování. Díváme se na ty, kteří uspěli, soustředíme se na vítěze a usuzujeme na základě vlastností zúženého vzorku, místo abychom vycházeli z obecně známých faktů. Místo, abychom se dívali na ty, kteří bojují, perou se o svůj osud, ty, kteří se nikdy na vrchol nedostali, dáváme na rady těch, kterých je velmi málo. A přitom svět úspěšných lidí je spojen tou jedinou možnou a opravdovou vlastností, a tou je štěstí! Takže pojďme hledat své štěstí, dělat svá rozhodnutí i chyby, abychom dospěli k vlastním závěrům bez kognitivních zkreslení při našem vlastním rozhodování!

Štěstí měj, v ústrety se mu dej...

Hrdá

Být opravdová a působit přesně tak, jak si představuješ. Mít to, co opravdu chceš a odkládat vše, co není v životě nutné. Být silnou nezávislou ženou, která umí vyslechnout, pochopit, pohladit a poradit. Být ženou je silným motivem uspět ve světě mužů. Být a vlastnit nejsilnější zdroje lidské spokojenosti, je podstatou každé ženy. Umět prožívat přítomný okamžik, radovat se z maličkostí a netrápit se minulostí, je důležitá okolnost láskyplnosti k sobě i okolí. Nestrachovat se o budoucnost, žít s vděčností a láskou k tomu, co právě prožívám, to je přesně to pravé, co dostávám od života darem. Jsem, jsem tady a teď, žiji, mé okolí i já jsme v jednotě. Jsem žena, jsem taková jaká jsem. Mou součástí je má minulost, přítomnost a mám svou budoucnost. Jsem to já! Nikdo jiný jí nemůže být...

Jak krásné je to jméno, žena, jen tak je někdo nemá!

Konzumační

Je celkem zábavné strávit den v plném nasazení, s hlavou obrácenou k obrazovce. Ovšem nemůže být těch dnů tolik. To se potom svaly zaseknou a celkem bolí. Na ztuhlost pak nepomáhají léky a ani žádné cvičení. Jak se jednou sval zatuhne, už se mu moc nechce pracovat. Neche, nemůže, je líný cokoliv dělat, i když jej prosíte, seč vám síly stačí... Někdy ani nejlepší přání nestačí na zahnání bolesti, kterou člověk cítí. V tom případě si snad lze jen přát, aby čas běžel rychleji a naše povinnosti pominuly spolu s ním. Nakonec i bolest pomine a rozplyne se v pelmelu toho, co jde kolem...

S bolestí bojujte, léky nekonzumujte!