Miluji klidná rána, kdy venku pomalu svítá. Všechno kolem dostává zlatistvý nádech. Tma ustupuje světlu, den se probouzí a noc jde spát. S ránem přichází pomalé procitnutí ze snů, které nás zavedly do dalekých krajin a na cizokrajná místa. Člověk se pomaličku dostává zpět do svého běžného dne, který plyne jinak. Slunce dokáže projasnit i tu nejzamračenější tvář. Vykouzlí úsměv na bručounově tváři a připraví pohodový start do dalšího člověčího dne. Nic není nemožné a všechno je zřejmé. Radostné vstávání, společné snídání, tiché šlapání a jedinečné koukání. Z vrcholků je vždycky tak krásně vidět - Praděd, sníh, jesenickou krajinu, šišky i zajíce. Bez lidského mravenčení a ve společném kroku je tu přeci tak krásně... Díky za taková rána i dny plné společného souznění.
Pokud se nic nezmění, pokvete i kamení!
Nádherné svěží ráno plné rosy a slunečních paprsků. Příroda kolem se jen leskne a ptačí zpěv se ozývá ze všech stran. Člověk si připadá, jakoby se ocitl tisíce kilometrů daleko, kdesi v divočině. Opak je však pravdou. Tuhle nádhernou scenérii lze v tichosti pozorovat přímo za chalupou. Stačí mít jen dostatečně otevřené oči a mysl, dívat se a pozorovat s nadšením výzkumníka. A pak to přijde. Tam, kde ještě včera byla jen holá tráva, už dnes kvetou petrklíče, sasanky a kominíčky. Holé stromy jsou plné různobarevných opeřenců a v trávě se pohybují broučci, pavoučcí a koníci, sem i tam. Jaké je pak překvapení, když v trávě hopsá zajíc, pod lesem se pase stádo srnek a nad hlavou nám krouží čápi. Zdá se, že jsme objevili ráj. Kousek přírody, která je nezažená tím, co člověk tropí...
V tichosti tu klidně stůj, ptáčky, zvířátka pozoruj!
Jak už to tak v životě chodí - člověk míní, život mění. Snažíme se předurčovat své vlastní osudy, chápeme a vnímáme svět kolem sebe. A ona stačí jen droboulinká vteřina a všechno je jinak. Ze zdravého a zdatného jedince je najednou člověk odkázaný na pomoc druhých. Bez podání rady, podpůrné paže a silných rukou se nehneme z místa. Jsme, vnímáme stejně, ale už jsme někým jiným. Drobné zaváhání, které může člověka stát jeho aktuální místo v životě a proměnit mu svět, který znal. Život zůstal, srdce stále bije, ale kde zůstalo všechno ostatní? V tu chvíli nemá cenu se ptát, proč já, proč zrovna já? Je to tak, nelze to změnit a vyrovnání se s nastolenou situací je opět jen na nás samotných. Zda to zvládneme, jak si to přebereme a jakou cestu si vybereme... To je přesně to, oč tu běží, ostatní se přizpůsobí. Jen zvládnout to musíme my sami!
Kde nechybí vůle, je i velká síla...
Hlavou mi stále zní a možná také odezní. Slova a věty, které jsme si říkali, když jsme ještě byli mladší. Utěšovali jsme se mnohými představami, které jsme chtěli naplnit. Představovali jsme si náš život a mysleli jsme na budoucnost. Co nám přinese, čím nás překvapí a jaké překážky nám připraví. Věděli jsme, že život nebude vždycky jednoduchý a přímočarý. Takový není žádná cesta, ani žádný cíl. Všechno potřebuje svou námahu a práci, abychom věděli, že jsme si to opravdu zasloužili. Teď už stojíme dál. Náš společný život se dostal do jiné roviny a už tolik nepřemýšlíme o budoucnosti. Víme, co nás zřejmě čeká a trpělivě budujeme další kroky, kterými se posouváme dál. Každý z nás má své sny, cíle a vize, jen dneska už jdeme společnou cestou. Společně kráčíme, objevujeme, věříme, budujeme a přemýšlíme nad tím, co bychom chtěli a měli. To mě naplňuje velkou pokorou a radostí. Že jsme stále spolu, sdílíme své dny a každý večer se těšíme na to, co přijde zítra...
Den za dnem běží, do dálek a vysokých věží!
Co bude dnes dobrého? Na co se můžeme těšit? Co by nám mlsným jazýčkům udělalo moc dobře? Možná také hned po ránu přemýšlíte, co budete vařit. Možná se jen snažíme vymyslet, jakým gurmánským zážitkem překvapíte své blízké. Každopádně, většina z nás od samotného probuzení myslí na potravu těla. Málokdy se již při samotném vstávání zabýváme tím, co budeme v průběhu dne dělat. Jak si procvičíme svou duši a čím ji potěšíme. Asi jsme si tak zvykli, že nejprve musí dostat potravu tělo a potom i duše může začít žít. Není to samozřejmě nic neobvyklého, protože s prázdným žaludkem se opravdu špatně přemýšlí. Někdy i s tím plným žaludkem je přemýšlení náročné a člověk pak musí hledat tu správnou mem i míru, ke svému fungování. Když ji najde, pak už není nic jednoduššího, než se vrhnout do světa i života tou správnou nohou...
S vhodnou potravou za světa zábavou!
Sluníčko se dalo do díla. Vítr a déšť mu pomáhají. Příroda je tedy v jednom květu a tráva se jen zelená. Je to něco neskutečného, jak se dokáže život kolem nás rozproudit během několika málo dní. To, co ještě bylo schováno a spalo, to se již probudilo a dere se o přízeň sluníčka. Je to nekonečný příběh stálých kroků, které někde začínají a jinde končí. Osobně mě nikdy nepřestane bavit, ani obdivovat sledování přírody, která se mění každou hodinou i ročním obdobím. Jaro, je pak zřejmě tou nejkrásnější dobou. Všechno se znovu probouzí k životu, svět dostává nový nádech a zelená barva dominuje na zimní šedí a studenou bělobou. Léto pak slunečními paprsky vyžene z těl nemoci a napumpuje do žil tolik potřebnou energii na sběr plodů a uložení se ke spánku. Nikdo nemusí být smutý, protože jaro je opět tady. S plnou silou, vervou a nasazením...
Jarní čarování je jak světa kolébání!
Když to na člověka přijde, tak si prostě a jednoduše nemůže pomoci. Hledá, zkouší, porovnává, přebírá, odolává a nakonec objednává. S vědomím, že udělat si malou radost, přeci není zase tak velký přesupek. Zamotává se do sítě výhodných objednávek, platí a vůbec to není v jeho peněřence znát. Nic se neděje a člověk s nádherným pocitem radosti, očekává objednané. Těší se, jak bude mít něco nového, jak to bude vypadat a jak se bude líbit svému okolí. V očekávání pak zapomíná skoro dýchat, protože radost z nově pořízené věci je větší, než případné obavy z nedostatku financí na běžné věci. Byť se snažíme být striktní a nekupovat příliš mnoho, někdy prostě neodoláme. Tohle prostě musíme mít! Bez toho si nedovedeme představit celkem vůbec naše další bytí. Nakonec jsme to přeci jen my, kdo řídí všechny naše kroky. A tak se musíme rozhodnout, co je pravdou a co se za nákupy skrývá. Je to jen nějaká jiná nenaplněná potřeba, nebo přeci jen reálná potřeba oné věci? Ať tak či tak užijme si nových přírůstků a buďme šťastní...
Nakupování s rozvahou je spojeno s povahou!
Tak to je mi výkon! Ještě jsme ani neotevřeli oči a už víme, že dnešní den zase bude trvat věky. Nevíme, čím to je, že některý den člověku uteče, ani neví jak. A jiný zase dělá všechno proto, abychom si jej řádně užili. Trvá, trvá, stále trvá, běží a líně se vleče. Možná je to našim vlastním nastavením, možná počasím. Nikdo přesně nevíme, ale shodneme se na tom, že některé dny trvají velmi dlouho a jiné sotva začnou, už zase končí. Ve spojitosti v vnitřním naladěním a činnostmi, nám pak opravdu může připadat, že to, co bychom nejraději prožívali celou dobu, se ztratí. A věci, které nemusíme, tak ty se vlečou a neutečou. Možná se někdy jen nejsme schopni nabažit všeho, co je s prožíváním spojeno, a proto chceme, aby trvaly věčně... A přitom stačí jen vnitřně chtít, umět se myšlenkami co nejvíce přiblížit skutečnosti a nic netrvá věčně, a zároveň je to věčné!
Čas tak běží, i když venku sněží?
