Bouchací

Ťuk sem a ťuk tam,
od rána je všechny znám.

Občas někdo něco řekne
Franťa potom taky cekne,
do večera dlouhý čas,
Punťo,
netahej mě za ocas!

To pak bolí,
v ruce pálí,
i když bouchá
to až v dáli.

Na Silvestra veselo,
i kdyby se nechtělo.

Zdolat kámen,
projít studny,
přeci nejsme tolik
bludní?

I když trocha opilosti,
není nikdy ani k zlosti.
Dneska ovšem mám jí dost,
proto najdu v dáli most.

Po něm přejdu zase dále,
objevím se na Tři krále,
v Novém roce,
co si přát?

Ať máme si vždy s kým hrát.
Ať zdravíčko nás netrápí
a v lásce nechť se utápí.
Ten kdo s nám má se rád,
kdo je náš velký kamarád!

Bouchni si a pak jdi dál, jako bys byl sám pan král...

Klouzací

Výzkum, průzkum, metoda a šetření. V hlavě mám už pomalu zatmění. Tolik slov a tolik přání, kdypak bude čas na hraní? Cink a bzum, tam je rum, v domě je pořád velký šum. Od rána až do večera, honím se jak pilná včela. Snařím se vše stihnout včas, nežli přijde krutý mráz. Hlava bolí, křídla taky, asi půjdu pro loupáky. Možná budu klouzat jen, copak dneska půjdem ven? Čas se krátí, ruce kroutí, hlava leží někde v proutí. Je to jedno, je to tak, půjdem třeba naopak. Ráno spát a večer vstávat, kdopak by nám mohl nadávat. Je to pouze postoj náš, kdy a co jak udeláš!

Dělej jen to co ti svědčí, ač je kolem spousta řečí...

Gamblerská

Píp, píp, pif, paf, bum, prásk. Jé, ještě jim dej. Ještě kousek, seber tu bedničku, pozor jsou schovaní ve křoví. Utíkej, háuej, běž, tam vzadu je schovka! Uf, to je super, dali jsme to... Pěkně, to bylo stresující a už na to nemám nervy. Od rána se ozývají zvonivé zvuky z různých koutů a jen pár hlasů k tomu. To je tak, když si kluci hrají a nezlobí. Ještě chvilku, vydržte, já bych si chtěla ještě chviličku číst. Inu, když to na vás přijde, je jedno, jestli je vám dvanáct, padesát, nebo pět. Hráčská vášeň je v každém z nás a touha po výhře je veliká. Přeci nevyhraje ten hrozitánsky vypadající nepřítel. Ne, to nedopustíme. Pojď, dáme si ještě jednu rundu a zase jsme o level výš...

Výš a dál, kdopak by si dnes nehrál?

Lapená

Tolik je věcí na světě, které nedokážeme poznat. Chodíme s hlavou sklopenou, abychom nezakopli a nad námi i kolem je tolik krás. Někdy stačí jen změna úhlu pohledu, jindy je nutný přesun v prostředí. Vždycky ale platí, že pokud máme oči dokřán, měli bychom vidět, měli bychom slyšet. Svist trávy mezi našimi chodidly, sluneční září nad naší hlavou, třpyt vodní hladiny a krásu zmrzlých okenních skel. Otevřít duši všem těmto podnětům, je jako otevřít oči po dlouhé nemoci. Nic nás netíží, tělo nasává všechny krásy světa a naše duše je volná. Letí vstříc novým zážitkům, otevírá se skutečnému světu a netrpí neduhy nevšímavosti. Citové naladění a spojení se s okolím, to je to, co bychom se měli povinně učit ve školách. Hrát si, pracovat, umět se radovat a následně využít všech jednotlivostí pro další rozvoj. Ideální představa v neideálním hektickém světě. Ale i zde platí, jaké di to uděláme, takové to budeme mít!

Nenechej se polapit, vždy můžeš svou cestou jít...

Vyměněná

Dost bylo hodování, dost bylo jídla a pití. S novým elánem a pracovním dnem po vánočních svátcích, je potřeba vyrazit do přírody. Načerpat čistého vzduchu, zdravého pohybu a síly, kterou lze získat jen ve spojení s přírodou. Snad proto i u nás nastalo to správné povánoční šílenství a od rána se všude hromadí oblečení, lyže, běžky, boty, zimní boty a jiné lyžařské vybavení. Jako pominutí se míháme bytem, abychom na nic nezapomněli a zároveň pobrali vše, co bude potřeba. Doufám, že je to poslední stres tohoto roku a pak již bude jen pohoda a klid. Ať se sněhem, nebo bez, bude bezva vypadnout z města do ticha přírody. Byť nás čeká ještě naložení, vyložení, zabydlení, zatopení a udržování stálé teploty, přesto se těšíme, jako malé děti. Vánoce byly fajn, ale v přírodě nám bude určitě líp. Všechny neduhy nás opustí a domů se vrátíme jako vyměnění...

Ať je líp a teď už ani píp!

Štěpánská

Jak je měnivé to počasí zimní. Ještě včera sníh a mráz, dnes už padá listí. Trubky, trouby, hadice, ať je velká chumelenice. Člověk neví, co si přát, když ví, že něco mě, by rád. Přesto bojí se a vzácně hledí, co všechno kolem sedí. Černý mrak a velký pták, poletíme až do oblak. A když ne, tak zůstaneme, nohou v botě spočineme. S rukou v teplém kožíšku, pohladím tě na bříšku. Možná myšky se nám smějí, my můžeme být však až tak smělí. Jsme tu spolu, jsme tu rádi, jsme nejlepší kamarádi. A že někdo usmívá se, alespoň přidá mu to na kráse. Alespoň se zasměje, trošku tělo zahřeje. Nakonec pak tajtrlik, zajde za roh pro kyblik. Potom hajdy, alou ven, ať to hnedla zanesem. Zvířátkům a lesní zvěři, která také stále věří. Že vánoce přicházejí, dárky, pamlsky rozesejí. Do krmelců, po lese, Ježíšek to roznese!

Dobré jídlo, dobré pití, krásné milé živobytí...

Kličkovací

Není nad vánoční rychlovky. Na chvilku se zastavíš u těch, potom u druhých a nakonec ještě u dalších. Návštěvy v tomto čase nemají konce a člověk i kdyby se rozkrájel, tak nedokáže u každého pobýt tolik času, kolik by chtěl. Staří rodiče mají své nároky na děti, mladí chtějí být s mladými a tak v tom lítáme, jako každý rok. Od jedněch dveří ke druhým, hlavně neztratit mnoho času přesuny, abychom toho ve sváteční den stihli co nejvíce. Večer se cítíme jako uštvaná zvěř, ale hlavně že jsme stihli vše, co bylo dnes v plánu. A pohled na zítřek není o nic optimističtější. Začneme opět nanovo a budeme zvonit, vyzouvat se, pít čaj nebo kávu, ochutnávat všelijaké vánoční dobroty a večer padneme do postelí utahaní, jako bychom měli za sebou celodenní vysokohorskou túru. Byť se to může zdát směšné, ale ona to taková túra je, jen nezdoláváme horské vrcholy, ale hory jídla, dobrého pití, svátečních úsměvů a láskyplných náručí. Tak si to užívejme, abychom měli nač v průběhu roku vzpomínat. Vžyť Vánoce jsou jen jednou v roce!

Rychle, honem a zas pryč, nezapoměň v zámku klíč...

Nevšední

Co takhle po roce,
dát si zase Vánoce?

Ježíšek se opět narodí,
vyzdraví se všichni marodi.
Úspěšně zvládnem večeři,
ani kapr nám jí nezčeří!

Dárečky si rozbalíme,
s radostí se potěšíme,
abychom se mohli zas,
těšit ze společných krás.

A pak si včas řekneme,
že další rok vše stihneme,
že budem žíti naplno,
abychom neměli tak napilno.

No a rok se s rokem sejde,
s Vánoci k nám zase vejde,
klidný duch a láska čas,
který proudí přímo v nás.

Budem starší,
to je jasné,
přesto bude
to tak krásné,
objevit se,
sdílet čas,
který plyne
jako ďas...

Užívejme krásy dní, ať nikdy nezevšední!

Myšlenková

Síla myšlenek je obrovská a mnohdy si ani neuvědomujeme, jak moc nás myšlenky ovlivňují. Něco si myslet a na základě toho jednat. Myšlení je činnost, kterou provádíme bezděčně. I když nic neděláme, stále myslíme. Na to, co budeme dělat, co bychom měli dělat, jak bychom se měli chovat, jak zareagujeme. Je to něco v nás, co se nám honí hlavou a co je vždy s námi. A tak jako jsou dvě strany jedné mince, jsou i dvě strany myšlenky. Jedny jsou krásné, pozitivní, inspirující a povzbuzující. Ty druhé pak negativní, agresivní, zlostné a ubíjející. Každá pozitivní myšlenka má svou negativní stránku a my jsme těmi, kdo se stranami pracují. Ideálním nastavením je být pozitivní, mít krásné myšlenky a zbavovat se negativního balastu, který nás může zamořit a uvést do mnoha něpříjemných situací. Možná se ptáte, jak to udělat? Je možné myslet jen příjemně a vše příjemné si v hlavě uchovávat? Ano, i tomu se lze naučit, naprogramovat se na skutečnosti a vidět ve věcech vždy jen to lepší. I když bychom mohli být zklamaní, neústupní, nepříjemní a negativní. Není lepší být pozitivně naladěný, vstřícný a kladně reagující? Je a to z jediného prostého důvodu, jestliže budeme pozitivní, budou příjemné i naše postoje a vnější chování. Budeme sami sebe mít rádi, vnímat se jen s nadhledem a nekomplikovaným uspokojením. Jsem tím kým jsem a s tím s kým jsem...

Mysli, mysli, mysli, dokud nesníš müsli!

Výborná

Všechno jde, kdy se chce. Stačí se jen správně naladit a i ty nejnepříjemnější povinností se zdají být zábavou. Ideální naladění, dobří parťáci a veleshon může začít. Nejprve vyzvednout košík, potom čtečku, dále se již jen držet seznamu a neotálet. Tu podat ruku s přáním příjemných svátků, tu se usmát a pozdravit. A než se naděješ jsi na konci. Pak už zbývá jen zaplatit, vyčkat a účet delší než posledně a hurá domů. Ideálně stihnout vše v nejkratším čase, aby všechno bylo v košíku a přesto nebyly žádné zbytečné prostoje. A že se nám to daří, je znát na rozpoložení všech zúčastněných. Každý si najde to své, každý je rád, že se blíží konec a všichni pak můžeme usednout k slavnostně prostřenému stolu. Sice o něco utahanější, ale šťastní, že i letos budeme všichni tak, jak jsme si přáli!

Tak kde jste vánoce, čekáme vás opět po roce...

Urychlovací

Stačí zmáčknout tlačítko a hned se bude pokračovat v tempu, které jsme nasadili. Ouha, něco není v pořádku, tlačítko bylo zmáčknuto, ale stále se nic neděje. Pod námi je vystátý důlek, kolem prošla snad stovka lidí, jen my ne a ne mít možnost se plně rozjet. A kdyby to tu nepsali, snad by nás ani nenapadlo využít této služby. Už si začínám pomalu myslet, že to jen zlomyslný šotek nezbeda si řekl, že vyzkouší, kolik lidiček se nechá nachytat. Půjdou, budou spěchat a tak je navnadí tím, že jim poskytne kouzelné tlačítko. To je přiměje ke stisknutí, ale až mnohem později zjistí, že tohle kouzlo nefunguje. A víte co, funguje! Najednou máte možnost sledovat ruch a cvrkot předvánočního času. Už nejste součástí onoho bláznivého koloběhu, ale pouze nestranným pozorovatelem. Je jedno, kolik kouzelných tlačítek stisknete hlavně, že zjistítě, že cokoliv lze urychlit, ale rychleji k cíli Vás to nepřivede. Snad proto je lepší jít svým rozvážným tempem, malými kroky a častými přestávkami dosáhnout až pomysleného vrcholu. A až přijde, alespoň bude čas na jeho plné prožítí!

Nespěchej, není kam, vždyť spěcháním zůstaneš vždycky sám!

Retrobajtí

Retro, metro,
je mi teplo,
copak to tu
dole seplo?

Bajty sem
a bajty tam,
všude kam se
podívám.

Historie na nás dýchá,
děti, to je naše pýcha.
To jsou hry a herní části,
které měli jsme pro své oblasti.

Je to sice k neveření,
že tohle ještě někdo cení.
Že je tohle heště funkční,
když je mnohé už je punkční.

Ale přesto přátelé,
bajty jsou to veselé,
tady píp a tady škvrč,
počítač se celý hřeje
a dnešní dítě se jen směje...

Tohle že je technika?
Tak zavolejte chemika,
ať to všechno vyzkoumá,
co počítač mít dnes má.

Přesto mojí milí zlatí,
historie nezatratí,
svoje zlatá místa,
která jsou dnes jistá!

S retrem projdeme se svetrem...

Medvědí

Čas se nachyluje, počasí mění a všechno nasvědčuje tomu, že dnes je právě ten den. Ten den, kdy se před mnoha lety na světě objevilo jedno malé, spavé a zdravé medvědí mládě. A protože bylo již druhým v pořadí, rodiče na mnoho věcí nespěchali. Nechali jej dozrát, dali mu jeho čas a podporovali jej v mnoha životních aktivitách. Z medvíděte vyrostla silná medvědice, hájící práva všech živých tvorů a věřící na dobro v každém z nich. Ač prošla mnohými zkouškami, prodělala svá včelí bodnutí i vítězná tažení na med, je tou, která tu dnes stojí připravená na další etapu života. Na dlouhé procházky po lese, výstupy na nejvyšší kopce v okolí a zimní spánek s rukama v dlaních táty medvěda a malého medvíděte. Život se opakuje, jen s tím rozdílem, že teď už je malým medvídětem někdo další a mamice medvědice čeká na svůj další medvědí úkol. Objímat, čekat, těšit se z návratů a užívat si chvil, které přijdou. A že s medvědí určitostí dorazí, tím si buďme jistí. Jakože jsou medvědi mezi námi i v nás!

Měj se rád a běž si hrát...

Lidství

Vánoce, nejkrásnější období roku, kdy se většina lidí snaží prožít tyto dny v okruhu svých nejbližších. Naše srdce se otevírají, stáváme se součástí velké rodiny a myslíme na mnohé z těch, které běžně míjíme bez povšimnutí. Období, které vesměs milujeme a prožíváme s nadšením dětských let. Přesto je tady velká skupina těch, kteří s blížícími se svátky prožívají své dny ještě opuštěněni a osamoceni. Ať jsou to senioři, nebo děti bez rdičů, či nemocní a lidé na okraji společnosti. I oni jsou naší součástí a zaslouží si oprávněně naši pozornost. A to nejen teď a tady, ale kdykoliv v průběhu roku. Jsou totiž tím, co skutečně svědčí o stavu naší společnosti. Jsou indikátorem úspěchu a pádu každého z nás. Jsou našim černým svědomím a možností o nápravu běhu světa. Snad proto bychom se měli umět postarat o každého, kdo si naši starost přeje a nabídnout mu řádný start k novému bytí. Mnohdy totiž stačí málo, jen pouhý zájem a vyjádřená slova, která dokáží zachránit před nedozírnými následky. Proto pojďme do ulic, zachraňme, co se dá, vždyť tím ochraňujeme sami sebe před úpadkem vlastního lidství!

Kdo zachrání jediného člověka, zachrání jich milion...

Orchestrátorová

Tak to tady ještě nebylo! Netušené se stává skutečností a všechno v životě se dá konfigurovat. Nejen proces ve stroji, ale také samotný život. Alespoň poslední vývoj mnoha oborů tomu nasvědčuje a pokud bychom se chtěli opravdu přesvědčit o skutečném fungování věcí, pak neuspějeme bez systémového náhledu. Od něj už pak není daleko ke konfiguraci a strojovému nastavení živých tvorů. Nejen, že tento prces využíváme pro růst života, rostlin a zvířat, ale také si tím hrajeme na vyšší princip. Popíráme vyšší síly, simulujeme pokroky a pevně uchopujeme morfologické modela života zvířat a rostlin. A s tím se vynořují otázky, kde zůstala příroda, její zákony a vlastní zákonitosti růstu? Nestáváme se až příliš něčím, co popírá sílu našeho okolí? A nejsme tak trochu tajnými agenty v síti přírody? Jistě můžeme chápat návrhy jako zřejmá připodobnění, ale už samotným promýšlením daného se děsím možného zneužití. Není tak daleka doba, kdy někoho napadne využít dobrý nápad k špatným cílům. Od jednoho k druhému je jen malý krok, který dnes ještě nevidíme, ale zítra už může být pozdě. Věnujme se výzkumu, objevujme, ale vždy s vědomím síly přírody a mocného světa zvířat!

Diriguj a plánuj, ale nikdy neopanuj...

Blednoucí

Tak jsme se konečně dočkali, kluci to ve zdraví přečkali a jsou konečně doma. Není nic krásnějšího než když vidíte své milované, kteří jsou plni energie a kypí prožitou pohodou u rodinného stolu. Tak tohle mi vážně chybělo, hromady špinavého prádla, veselé vyprávění a krásné zážitky z horského prostředí. Opravdu si pak člověk uvědomí, jak silná pouta vytváříme ke svým nejbližším a kolik radosti se zvládne při běžných výletech do neběžných prostředí. Je to jako pohádka, která se prolíná našimy životy, jednou jsi na výsluní a prožíváš veselé dny a jindy jdeš peklem, které nemá konce. Ať tak, nebo tak, tohle je život, tak vítej a neboj se. Pokud dneska prožíváš veselé dny, zítra budou zas. A víš proč? Protože už máš všechno, co by sis jen mohla přát. Slunce ve vlasech, vítr v uších a úsměv na tváři. A ten září i když ostatní bledne.

Ač den šedne a obloha bledne, večer je jako ve dne...

Ekologická

To tu ještě nebylo,
aby v létě sněžilo,
aby podzim byl jak jaro,
kdypak se nám tohle stalo?

Opatrovat, ošetřovat,
Planetu chcem zachraňovat,
plastů však se nezbavíme,
rádi z nich přec všichni jíme.

Copak můžem nahraditi,
nádoby a jiné niti?
Bambusem, či jinou látkou,
pro svět je to jen pohádkou.

Malí chtějí, větší mohou,
největší to mají v nohou,
tohle je přec nepálí,
dívají se na věc z povzdálí.

Jak tak můžem v klidu žít?
Druhý den se probudit?
S vědomím, že škodíme,
kudy tudy chodímě.

A přitom by stačilo,
kdyby méně se žilo,
kdyby každý jedinec,
postaral se o binec.

Zvířátka pak o nory,
potom můžem na hory,
plné sněhu, plné vláhy,
nejsou nutné krizové plány.

U člověka začněme,
každého pak zapojme,
v celkovém tom důsledku,
budeme mít planetku,
zase čistou, nádhernou,
jako studánku průzračnou...

Nevyhazuj, trošku třiď, svým citem se přitom řiď!

Báchorková

Povídám, povídám pohádku
o zeleném prasátku.
O vlkovi,
co v lese žije,
na měsíc si klidně vyje.

O kouzelné babičce,
co sedí na stoličce,
o mašince, co zpívala
a  tralala si pískala.

O pejskovi a kočice,
co bydlí v malé vesničce,
o zlatohlávku strakatém,
o medvědovi huňatém.

Každý tu své místo má,
s pohádkami pomáhá.
Od pohádky je jen krok,
nemít z věcí velký šok.

Když se s drakem potkáte,
ruku si hned podáte,
s čerty polku zatančíte,
s medvěděm se pomazlíte.

A tak stále dokolečka,
není v tom žádná léčka,
pohádky jsou pohádkami,
budou stále tady s námi...

Věř pohádkám, vypravění, život se Ti rázem změní!

Ovoňaná

Knihy kam se podíváš. Nahoře, dole, v regále, na zemi, v policích i na pultech. Není místo, kde by neležela, nebo nestále nějaká zajímavá kniha. Každou bychom si měli přečíst a všechny by stály za otevření. Času je málo a informací tolik, že člověk jen s otevřenou pusou stojí a dívá se na okolní svět a jeho krásy. A ta vůně, které se nic nevyrovná. Ještě nová, neotevřená a nikým nelistovaná, jen tak voní kniha, kterou držíme s láskou v ruce. Naopak ta, která je ohmataná, pročtená i notně využívaná, voní zcela jinak. Odborník pozná její vůni, aniž by potřeboval otevřít oči. Je to láska na celý život, kterou v sobě máme a neseme ji v sobě stále dál. S rukama plnýma knih, s větrem v zádech a batohem pod hlavou, putujeme a čicháme tam, kde to voní tak, jak jen si umíme představit. Přestože den uběhl a knihy byly s námi, je fajn vědět, že jsou tady a čekají na nás. Jen je objevit, jen je vypůjčit, jen je přečíst a ovonět!

Přivonět a cítit, milovat a mýtit...

Nepovídaná

Likvidace, to je práce,
nikdy není bez legrace.
Archivovat prý se musí,
co však přitom člověk zkusí!

Místo není, papír chybí,
vždycky je to ocas rybí,
nebo možná od hlavy,
poskytne nám dost slávy.

Kdo chce čisto vždycky míti,
ten má dobré živobytí,
ten má přístup k životu,
jako důlek u plotu.

A tak prosím lidičkové,
nenechejte všechno snové,
na zítřek a další dny,
nevíte, zda nejsou poslední.

Užívejte v klidu, směle,
na duchu nám bude skvěle,
s očima vždy dokořán,
bude život nám vždy přán.

A tam kde si nejsme jistí,
víme že nás někdo jistí,
kdo, tak hádej,
vždyť to víš,
i když mi to nepovíš...

Skvělé sny a hojné dny!

Veršovaná

Pokojný pocit se rozhostil ve mě. Vím, že ještě mnohé mě čeká, ale zatím to není cesta do daleka. Je to jen kousek, který zdolat teď mám. Tak snad si do ruky svou dlaň schovám. Půjdu a zatopím, dárečky zakoupím, pavoučky vymetu, doslova rozkvetu. A se mnou všechno co kvésti má, i když se tu teď cítím tak sama. Ještě že Šmudlu mám, nic si nenaříkám, sama se necítím, v hlavě to pocítím. Opojný stav kdy nechceš být sám, přestože cítíš, jak můžeš se oddávat jen svým hrám. Ztracena ve světě, na této planetě, na tomto kousíčku, dám Ti svou hubičku. Dám Ti své srdíčko, ty moje zlatíčko. Jen se mi navraťte, nikde se neztraťte. Cestu si najděte, trošku si přispěte. Až zase rozkvete jarní tok sluníčka, budete vzpomínat na lyže, jablíčka. Tak si to užijte, trošku si popijte, zítra sníh, sluníčko, pro každé moje zlatíčko...

S větrem v zádech a sněhem vpřed, mějte se krásně teď i teď!

Bytá

Tak je tady pondělí, opět v plné síle vyrážíme na dlouhou cestu za nedostižným pátkem. Plni energie a s úsměvem na rtech řešíme jednotlivé úkoly, které se nám zdají hravé a veselé. Probíháme dnem a blížícím se polednem zjišťujeme, jak moc a jak dalece jsou naše představy mylné. Že se nám dnes podaří dokončit rozdělanou práci? Nepodaří. Že splníme zadané úkoly, které se nakupily na stole? Nesplníme. Že dobalíme veškerou výbavu na horské dobrodružství? Splníme. Že naplníme lednici dobrotami, které nebude mít kdo jíst? Splníme. A tak to jde minutu za minutou, vteřinu za vteřinou, obracíme jednotlivosti, které musíme. Vážíme sílu zodpovědnosti a víme, že všechno se jednou podaří. Jen to asi nebud hned teď a hned tady. Ale to přeci nevadí, týden je dlouhý a tak je dobře, že si práci rozložíme, dobře se do ní položíme a nakonec ji ukončíme. A kdyby ne, pak je tu výhled na další týden, který přijde a bude chtít také pracovat. Jak moc, to je jen na nás a jak rychle, to se uvidí!

Vidět a pracovat, je jako být a milovat...

Horská

Tiše, příjemně,
jasně a zřetelně,
tence a znatelně,
drží se vedle mě.

Slova plynou,
tóny letí,
lidské hlasy,
jsou jen změtí.

Podstatné nic není,
copak se něco změní?
Stále budu cítit zas
a znova,
tahle vroucně znějící
slova.

Síla lásky,
dělá vrásky,
neodpoví na otázky.

Přesto dává tolik síly,
že uběhnu aspoň míli,
že přeplavu oceán,
abys nebyl nikdy sám.

Vždycky budu tady s vámi,
za zlým zavřu dveře, brány.
Dobře nám pak bude spolu,
budeme mít lásky horu!

Teď však nechám slova znít,
vím, že nejlepší pro duši je klid...

Mít se rád a býti spolu, přenášet se přes vysokou horu!

Vyhlížecí

Bdím, nebo sním? Včera ještě studený vítr a mráz, dnes už zase jaro. Pro jarní úklid ideální počasí, ale vzhledem k nastávajícímu ročnímu období, to není úplně ideální. Nějak se nám proměňují všechny dny a pádíme ke Štědrému dni, i když za oknem to tak rozhodně nevypadá. Ale u nás doma ano. Od rána tu vládne čilý ruch, vrčení, hnětení, mísení, čištění a každý člen přikládá svou ťapku k dílu. Jeden vaří, druhý pere, třetí postel všem ostatním stele. Za chvilku pak zjistíme, že veškeré ranní stresy pominuly a nám je krásně a voňavo. Máme uklizeno a Ježíšek rozhodně může přijít. Už se nebojíme, že by k nám netrefil, případně by se bál vstoupit. Přes okna totiž uvidí, že jsme nachystáni a pomalinku čekáme, kdy přijde. A už? A teď. Ne, ještě ne, ale za chvilku už ano. Chvilka bude krátká a každý z nás s ní posečká po svém. A pak se budeme mít, jako o svátcích.

Ruku k ruce přidej, Ježíška už hlídej...

Pověstivá

Síla ženy, síla lásky,
síla poutá naše vrásky.
Včera mládí, dneska stáří,
někdo stárne s krásnou tváří.

S vráskami a klidným okem,
projedeme celým rokem,
popojdeme blíže k tomu,
co podobá se síle zvonu.

Nebojme se přičítat,
léta sobě odmítat,
dává nám to klidnou sílu,
jako včelce křídla k dílu.

Já se stáří nebojím,
všechny nesnáze přestojím,
jen když budeš vedle mě,
cítím se pak báječně.

Svoji sílu potom mám,
že ji všude rozdávám,
že jsem schopna vstát a jít,
tisíce řek překročit.

Buďme spolu,
buďme rádi,
že se máme
pořád
rádi...

Veselo je při pátku, povím ti pak pohádku!

Klučíčí přání...

Klidná musím být,
aby měli kluci klid.
Nesmím se bát,
mohu se smát,
svůj neklid
nesmím dát už znát!

Ještě chvilku
a pak tradá,
sníh nám zase
venku padá.

Mráz je velký
a má být?
Vždyť lyžovat
je jako žít!

Už se těší převelice,
jak předvedou své sněžnice,
jak se pustí z kopce dolů,
hlavně že budou kluci spolu.

Já to zvládnu,
já to dám,
doma všechno nachystám.

Pak nám přijdou Vánoce,
zase znovu po roce,
rozbalíme dárečky,
budou krásné svátečky...

Šťastný návrat, zdraví, klid, musíte moji kluci přeci mít!

Pražská

Mrazivé ráno nevadí, dlouhá procházka k vlaku také ne. Nasedáme a přesně včas vyrážíme vstříc volnému dni, strávenému v předvánočním ruchu velkoměsta. Po pár hodinách spánku, několika přečtených řádků a vyslechnutých písniček konečně dorážíme do naší stověžaté matičky Prahy. Vitá nás sluníčko a tak neváháme a hnes se poušítme nahlédnout do ranního ruchu. Začínáme u opraveného Národního muzea, míjíme svatého Václava a po Václavském náměstí se došineme až k ráji všech milovníků hraček a dětských her. Zde strávíme několik předlouhých minut při výběru kamarádky Berty, která s námi odletí až na kraj světa, do země nezemě a přistane tam, kde nyní bude obývat své prostory. S Bertou v tašce vyrážíme metrem k panu Křižíkovi a vyzvedáváme dalšího důležitého člena naší dnešní výpravy. Po výborném obědě pak konečně zamíříme do předvánočního ruchu. Projdeme Havelským náměstím a dorazíme na Staroměstské náměstí, plné turistů, stánků, tradičních českých trdelníků a turbopunčů. Inu, bez toho by vánoce v našich končinách nebyly vánocemi. Nafotíme, usmějeme, prohlédneme a jdeme zdolat Karlův most, Pražský hrad, katedrálu svatého Víta a Václavskou vinicí k Rudolfinu a Celetnou až do Palladia. Ještěže zde mají kávu, zákusky a jiné dobroty, jinak bychom naše skoro dvacetikilometrové pobíhání neustáli. A pak? Pak už zase vyrazit na nádraží, koupit něco dobrého do vlaku a večer jsme doma. Bylo to moc fajn pánové, už teď se těším, že si to opět někdy zopakujeme!

S Vámi, klidně až na kraj světa...

Bezútěšná

Sedím jako na trní a očekávám verdikt, který mě pošle do víru světa, nebo naprostého chaosu. Co si vybrat? Co očekávat? Jaké bude výsledné sdělení, které musím dostat? Posunu se dál, nebo se zastavím právě zde? Zde, na pomezí slunce a stínu, radosti a starosti, lásky a nenávisti, bolesti a bezbolestnosti. Netuším a snad proto je čas, který mám tak neskutečně dlouhý. Najednou se mi zdají sekundy jako minuty a minuty jako hodiny. Dívám se na hodinky a posunuji očima čas, který neúprostně odtikává se svou pravidelností a tempem. Proč neběží a jen tak se líně vleče? Mohu jej snad popohnat směrem k rozhodnutím, která máme? Vím, že nemohu a jediná jistota, kterou mám, je čekat a čekat. Být trpělivá, být laskavá, být tady a čekat, toť jediná možnost, jak zjistit, co bude dál. Vydržím, počkám a trpělivě přestojím všechny nástrahy a výsledek snad bude stát za to!

Čekat a doufat, moci si zoufat...

Udolaná

Mít tak možnost věnovat se věcem, které nás naplňují. Které nám přinášejí radost a úsměv na tvář. Život by byl nejkouzelnějším procesem, který prožíváme a jehož se aktivně účastníme. Svět by pak jistě byl místem radosti, šťastných úsměvů a veselého smíchu. Nicméně každému není přáno dělat jen ty věci, které by rád a s kterými by chtěl pracovat. Občas musíme umět slevit ze svých pozic a dělat i takové věci, které nemáme rádi, nebo jsou nám přímo proti mysli. Mysli sice myslí, ale nic skutečného nevymyslí a tak nezbývá, než nastavit ruce, otevřít dlaně a skutečně se vrhnout do činnosti. A že nám nevoní? Inu, komu voní sama představa, že bude činit to, co nechce, ale musí? Žádný člověk není natolik vstřícný, aby dokázal věnovat dostatek času věcem, které jej nebaví. Ale pokud nás baví, pak najdeme způsob, jak věci vykonat. Ona už stará pravda říká, že kdo chce, najde si způsob, kdo nechce najde výmluvu. Takže se nevymlouvejme, zkusme se překonat a dílo bude hotovo...

Překonej se vytrvej, srdcem zlobu udolej!

Přebytá

Do nejvyšší lesku a největší čistoty se snažíme dát každičký kout našich domácností. Vždyť jsou přeci před námi vánoce a je nutné to udělat. Ptám se proč? Kdopak určil, že bez vyleštěného nábytku, očištěných oken a vypraných záclon nebudou vánoce? Často slyšívám, že tohle musel vymyslet muž. Nejsem si ovšem jistá, zda si onu hektičnost ženy na sebe neušily samy. Nestačí totiž, že chtějí mít všechno krásné, naleštěné, vyčištěné, ještě muí mít upečeno nejméně třicet druhů cukroví. Jen tak se cítí jako hrdiny, rovnocenné se svými muži. Dovolím si oponovat, neboť ani tisíce druhů cukroví, ani sebelepší a sebeuklizenější byt nás nikdy nedostane do vysokohorských vrcholů, jež muži mají. Oni totiž určují pravidla hry, oni říkají, jak co má být a jak se má co dělat, ale sami na sebe mají pramálo nároků. Jim jen stačí, že jsou muži, tato podstatná skutečnost z nich ve společnosti dělá to, čím jsou. I přes postupující rovnoprávnost, právě v blížících se svátcích vídám nerovnoprávnost mnoha rozhodnutí. Nebráním se být ženou, jen snad s trochou mužského nadhledu mi věci půjdou lépe...

Nebojím se úklidu, já to všechno přebydu!

Málová

Lidský mumraj, hlasitá hudba, třeskutý mráz a všude kolem předzvěst vánoc. Od rána se kolem potulují stovky lidí, v davech se valí tam i zpět. Jejich jediným cílem je nakoupit, výhodně ušetřit a získat nějaké drobnosti pro své blízké. V davech se ztrácí ozvěna toho, co bychom právě dnes měli mít v srdci. Blíží se vánoce, svátky klidu, božího narození, prostoty a chudoby. Konzum, hojnost a všudypřítomný blahobyt nejsou tím nejlepším způsobem, jak učinit někoho šťastným. Ani my sami nemůžeme být šťastni, byť obklopeni vším, co si jen můžeme přát. Pokud toužíme, pak své touhy jen zvyšujeme a nic nemůže být dostatečně velkým cílem. Jen hromadíme na hromady, které jsou všude kolem. A tak se ptám, není lepší v prostotě a při drobných radostech oslavit příchod vánoc? Advent je obdobím klidu, smíření, pohledem na předchozí rok a časem netrpělivého očekávání příchodu Štědrého dne. Se vším, co máme rádi a nač se tak dlouho těšíme. Opusťme množství a zkusme vyjít s málem!

I málo je někdy víc, než bys mohl říct...