Načrtávám drobné kroky a drobím siluety čar do menších tahů. Po okně se líně vlečou dešťové kapky a den se pomaličku odvíjí směrem k večeru. Ještě není v dohledu ani stmívání a já vím, že dnešní den zůstane skryt pod pokličkou tmavých mraků. Stále prší, promoklá zem již nepřijímá a kolem stojí obrovské kaluže vody. Žádný div, že smutek ovládá naše duše a pochmurná nálada prostupuje směrem od srdce, až k hlavě. Ještě před chvílí se myšlenky toulaly po neznámých krajinách, teď stojí při mě a pozorují ruce běžící po klávesnici. Co udělám a proč? Je možné se pokoušet změnit svět? Chce někdo sledovat linie mého já? Nejisté otázky s ještě nepředloženějšími odpovědmi. Ať uděláme cokoli a půjdeme kamkoli, myšlenky nás doprování. Jsou stále s námi, ubírají na sebejistotě a jdou i tam, kam netoužíme jít. Neptají se, jdou, toulají se tmou a možná nás opět naleznou...
O radost se poděl, smutek si prožij!
Žádné komentáře:
Okomentovat