Tak blízko nebe a přesto tak daleko. Ač se pokoušíme dostat se až do oblak, stále nám zbývá daleký pochod. Ujdeme řady rkoků, zdoláme velká převýšení a stejně zůstáváme malými drobečky. Rozmístěni po různých místech planety, blízcí i vzdálení, tak akorát. Víme o sobě, toužíme se zachovat správně a vyrábíme uměle chyby, které těžko napravíme. Jednou promarněná šance nemůže být překročena. Už je dál i my jsem jinde a oblaka, ta už také nedohoníme. Nemá cenu se snažit, to co má být daleko, stejně nechytíme. A tak raději buďme šťastní v časech, které jsou nám dány. Přjme si a budou nám přány!
Oblka letí a my s nimi, letíme za časy nádhernými...
Žádné komentáře:
Okomentovat