Naruby

Vím, kdo jsem a vím, kým jsem. Znamenám pro sebe mnoho. Znamenám mnoho pro své okolí. Nejsem jen nějakou obyčejnou figurkou na šachovnici života. Jsem podstatným prvkem v životě mnoha lidí. Propisuji se do skutečného světa a znamenám víc, než si umím představit. Dnes už tuším, kdo jsem a co od života očekávám. Nenechám se jen tak omámit leskem a povrchností věcí. Důležité jsou pro mě stálé hodnoty, které přetrvají mnohé bouře. Vím, jak bolí, když musím zabrat i jaké to je vítězit. Vím, jak chutná vědomí vlastní hodnoty a že není bez neustálé práce. Chápu, co to znamená, když se řekne, že začátky jsou těžké a s každým dalším kilometrem se jde lépe. Rozumím slovům, která mi lidé říkají a velmi mi záleží na těch nejbližších, pro které udělám všechno, hlavně aby byli šťastní... Pohnu zemí, obrátím systém naruby a budu se rvát jako lvice!

 

Dopředu zpět, měníme svět... 

Snesitelná

Hra je v plném proudu a zpátky nelze jít. Jediný směr, který je možný, je ten, který vede vpřed. Nelze tápat, nebo hledat, teď už je vše naprosto jasné. Mysl, srdce i duše se vzájemně propojily a můj život nabírá zcela jiných rozměrů. Musím zvládnout cestu, která není úplně jednoduchá a znamená ještě mnohé výzvy, které budu muset přijmout. Vím, že dostat se do aktuálního stavu věcí chtělo hodně síly, odvahy i podpory mých nejbližších, občas i zatnutí zubů, nehtů a zarytého mlčení. Díky tomu se mi podařilo prosadit to, co už je a posunout věci tam, kde jsou. Každodenním učením se a snahou nezvdat nerovný boj s těžkostmi se otevřely nové příležitosti, které praví. To nejtěžší máš za sebou, teď už bude líp! Chci tomu věřit a přeji nám to, abychom opravdu měli před sebou už jen drobnosti a jen samé prkotiny...

 

Nechat se vést, občas něco snést!

Koloušková

Jako na horské dráze je aktuálně můj život. V jednu jedinou chvíli jsem naprosto v pohodě, poklidně si procházím vším, co zrovna přichází a v nepostřehnutelném okamžiku letím hlavou dolů, nebo jako střela peláším za splněním úkolu, který mi byl dán. Život a lidé v něm mě nahánějí. A ač je mi tolik, kolik mi je, stále se nechám! Občas se divím sama sobě, že tyhle životní zkoušky procházím, probíhám a prolétávám s takovým klidem či nervozitou. Vím, že největší síla pro řešení úkolů přichází s klidem v duši. Já tu svoji občas marně hledám. V oněch ztracených a bloudivých chvílích se snažím alespoň zavřít oči a uvědomit si své tělo, svou duši i sama sebe. Chytám se toho, co mám, tedy sebe, protože v tu danou chvíli jsem to jen já, kdo je se mnou. I když cítím velký tlak, musím naslouchat tomu, co mi říká mé vlastní tělo, které se mnou každou minutou komunikuje a pokud mu dám prostor, začnu mu důvěřovat, najdeme společně cestu klidu a síly na vše, co je před námi...

 

Životní zkouška není pro kolouška!

Přínosná

Co dávám světu? Stále slyším znít v hlavě tuto větu. Je toho dost, co právě dělám? Jsem dost prospěšná svému okolí a všem, komu mám? Všechno, co žiju a cítím se ve mě střádá. A já občas nevím, zda se na sebe dívám ráda. Starosti se kolem nabalují a já čím dál tím víc pochybuji, že ještě něco smysluplného přinesu tomuto světu, i když nevím, možná se pletu! Je pro mě důležité pracovat s vnitřní motivací a brát život s lehkostí a ohromnou legrací. Obklopovat se lidmi, kteří mi věří, inspirují a podporují, kteří ví, co v životě potřebuji. Proto se víc uzavírám do svého světa, aby v něm po hlupácích a bláznech byla veta. Po každém běžném setkání poznám, kdo je se mnou a kdo mimo můj seznam. Vím, že mám skvělé nastavení, jen si musím vždy najít správné vysvětlení. Proč věci nejdou stále tak, jak bych chtěla, ale občas je to jedna velká mela. Musím se udržet a jít dál, cestou, kterou by už jiný možná vzdal. Je to moje cesta, kterou jsem si vybrala a jdu po ní už od mala. Není lehká, já to vím, ale ve svém věku, to snad už vydržím...

 

Dokážu to, já to vím, přece něco vydržím! 

Pochopená

Netlačit na pilu a nebrat si toho příliš. Přestat si toho nakládat více, než jse schopna zvládnout. Žít z toho, co právě prožívám a umět se zastavit v tom, co mám. Jen tak jsem schopna vychutnat si krásu okamžiku a uvědomit si konečnost svých sil. Můj klid není v neustálém pohybu a pocitu potřebnosti, ale v utříděných prioritách a jasně stanovených krocích. Ty dodávají klid mé podstatě a také zajišťují pohodlí mému okolí. Stres, neklid a neustálá přání co by, kdyby nepomohou. Jasnou cestou je vyjasnění cesty, priorit a úklidu kolem sebe. Pak bude hned jasné, co počká a co ne, co je potřeba zařídit, co může být odloženo. A nakonec i já pocítím tolik potřebný klid a pohodu...

 

Pochopit, správně uchopit!

Loučivá

Tři dny a přitom nám to připadá jako celá věčnost. Vzájemná společnost a silné zážitky udělaly z posledních dnů natolik intenzivní dny, že se nám nechce zpět do reality. Přesto se musíme dnes rozloučit, nasednout do auta a vrátit se zpět ke svému běžnému životu. Máme mnoho vzpomínek, krásné fotky i radostné příběhy, které budeme společně sdílet, tak snad návrat k realitě nebude natolik tvrdý, jak očekáváme. Každopádně, bylo to nádherné a jsem neskonale vdečná za čas, který mi dáváte a který se mnou sdílíte. Vážím si toho a už teď se těším, až zase budeme spolu...

 

S pocitem radosti se loučím a vyhlížím nová společná dobrodružství! 

Jizerková

Krásný den,

to je sen.

 

Slunce svítí,

všude kvítí.

 

Kroky jdou

a kilometry jsou.

 

Jizerky vítá,

i když dávno

už nesvítá.

 

Lidé se míjí,

proplétáme

se kolem

zmijí...

 

Voda si hučí,

krávy tu bučí.

 

Slatiny svítí,

až do bělostných

nití.

 

Jdeme si trávou

za duševní potravou.

 

Skály se zjeví,

až čerta objeví.

 

Jizerka láká,

turisku i tuláka.

 

Nohy se zchladí,

pak dál zas pádá.

 

Večer si lehnou,

ani se nehnou.

 

Den to byl krásný,

světlý, úsměvavý a šťasný.

 

Kéž je takových víc 

a nezmůže nás v budoucnu nic!

 

Jizerka je čiperka... 

Kufrovací

Vyrazíe se zimou a do ještě větší zimy se dostaneme. Proto se hned vydáváme na cestu a šlapeme, abychom se pořádně zahřáli. Kilometry naskakují, výškové metry se načítají a turistické značky se pletou. Preštože míříme z Ručiček na Dvoračky a ujdeme nemálo kilometrů, máme tam už dávno být. Poslední ukazatel říkal, že je to celkem dva kilometry a ejhle, tento ukazatel zase říká, že je to na Dvoračky dva kilometry! No to je mi tedy záháda... Jsme zakufrovali, co přátelé? Trocha hudrování to spraví, více kroků a pak konečně slíbené Dvoračky. Svačina, káva a konečně můžeme vyrazit k Růženčině zahrádce. Jde to, funí to až nakonec skončíme na Labské boudě. Pak vzhůru ke sněžným jámám, kde se nám to velmi líbí. Odsud dolů až k Mumlavským vodopádům a hurá už jsme doma. Nohy bolí, tělo pálí a dnes už se fakt ani nehnu!

 

Bylo to fajn pánové a už se těším na dobrodružství nové... 

Výjezdová

Sbalit, nasnídat, nespěchat.

Jen tak trošku si čtvrtek

pohlídat.

 

Kousek si popojít,

na sebe se napojit,

Wroclaw společně

objevit.

 

Ňamku si dát

a poledne si

užívat.

 

Potom už jen

kousíček

popojet,

do Harrachova

dojet.

 

Dobrou večeři

si dát,

dál už jenom

odpočívat.

 

Číst si, spát, radovat, další dny si plánovat... 

Vítězná

Plné soustředění, mravenčení v nohou a jasnější cestu vidím před sebou. Moje pozornost je upřena do určitého směru a vnitřní nasazení touží po uzavření toho, co vím, znám umím. Otevírá se několik cest, které jsou jasné, jen najít dostatek odvahy zvítězit nad vlastní nejistotou a vydat se do neznáma. Vím, že si právě teď potřebuji vyřešit svůj vlastní život, hodně toho musím ukončit a změnit. Musím najít sílu k poražení vnitřních démonů a strahů, abych uměla vystoupit z davu a byla schopna jít cestou svého vlastního štěstí. Potřebuji se soustředit na sebe samu, utřídit si myšlenky a odpovědět si na otázky, které jsou jasně dány! Jen odpovědi jsou v tuto chvíli poněkud nejasné...

 

Malé osobní vítězství skrývá mnohé tajemství!

Chlupaťoučká

Štěkot, 

štastné tlapkání,

drápky, 

jemné lechtání.

 

Fousky,

drsný jazýček,

ocásek

a mnoho tlapiček.

 

Cvičení a protažení,

bez toho dnes

jóga není.

 

Pejsci, psíci,

mazlíci,

jsou to krásní

ňufíci.

 

Zase jednou šťastné

chvíle, cvičíme

si jen tak bez cíle.

 

Radostné je pokoukání,

na chlupaté kuličky a

mají úžasné malé

nožičky.

 

Jedna sem a druhá

tam, já si tě do 

batůžku dneska

rozhodně dám!

 

Díky moji chlupaťáci, moji malí parťáci... 

 

Osvobozená

Být ve svém životě a nepodléhat nutnosti řešit starosti a strasti ostatních. Já jsem já a stojím tady hlavně sama za sebe. Mým životem jsem já, moje rodina, mí nejbližší a starosti, které mě vytěžují až do morku kostí. To, co řeší ostatní, čím se zabývají a jaké mají starosti, to je jejich svět. Jakmile pochopím, že nejsem schopna spasit svět a pomoci každému, udělám to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Čím více se zabývám starostmi ostatních lidí, tím více ztrácím sama sebe v kolotoči všeho, co je kolem. Vzdaluji se od vlastního života a najednou jsem mimo sebe, někde, kde ani nechci být. Cesty života nejsou tak složité, když opustím to, co patří jiným. Osvobodím svou mysl od ostatních a soustředím se na sebe. Není to sebestřednost či nelaskavost, jen cesta klidu bez negativity ve vlastním životě. To mi pak dovolí najít samu sebe a najít potřebné řešení!

Není špatných cest, když víš, kam mají vést...

Prospěšná

Nálady, pocity, emoce,

dojmy, pojmy, nemoce.

 

Slova, věty, říkadla,

oči, nosy, kukadla.

 

Nožky, packy, pacičky,

svíčky, švestky, hruštičky.

 

Povlaky, polštáře, peřiny,

oblaky, tepláky do zimy.

 

Koupání, plavání, létání,

jež má tajné přání...

 

Neděle ta nám nadělí,

všechno, co jsme my

chtěli!

 

Neděle je den sváteční,

jiný, než den normální,

bežný, páteční.

 

Neděle krásná, veselá,

rodina se sejde zase

celá!

 

Díky za dny jako je ten dnešní, kdy jsme spolu a sobě si prospěšní... 

Lišková

Kapičky deště,

padají ještě, 

ženou se stále,

pro pána krále!

 

Slunce svítí,

kroupy žene,

možná se k nám

mráz přižene!

 

Počasí nás nezastaví,

vydáme se na výpravy,

liška čeká, buky táhnou,

po návštěvě tolik prahnou.

 

Nebojte se, jedeme,

daňkům mlsku vezeme.

Sami sebe občerstvíme,

za hradě se zastavíme.

 

Výlet je to jak má být,

nenecháme se zastavit.

Vzhůru tam a potom zpět,

ať je ti padesát, nebo pět.

 

Den byl prima,

nebyla nám zima,

nezmokli jsme,

užili jsme,

mnohé spolu 

zažili jsme...

 

Děkujeme liško milá, že jsi dneska doma byla! 

 

 

 

Nevědět...

Mít kapacitu jako v mladém věku a stále se rozvíjet. Být na špici svého oboru a jít s dobou. Růst a vzdělávat se, abychom drželi prsty na tepu doby. Neustále vyhledávat informace a vstřebávat je pro obnovu mysli i těla. Člověk je hnán k tomu, aby byl znalý, vědomý a schopný, snad jako děd Vševěd i Rozumbrada. Někdy je to fajn být v obraze, nemuset se nechat vláčet nevědomostí, ale mnohdy je docela únavné být pořád ve střehu, být nachystaný, vědomý a vědoucí. Ano, číst a čtené umět reprodukovat i předat je jedna věc, ale tlačit k dalším a dalším výkonům bez momentálního usazení vědomostí je šílenost. To se potom ženete od jednoho k druhému a vlastně ani nevíte, co víte... A víte?

Někdy nevědět, je důležitou součástí moudrosti! 

Mlžná

Mlha se rozprostírá kolem 

a já vidím věci, 

jen za nejbližším rohem.

 

Netuším, jaké budou další kroky, 

jediné co vím, že to bude 

trvat hodiny a možná ještě celé roky.

 

Vidět dál, než za první zatáčku 

a nehledat jen výmluvu či

možnou vytáčku.

 

Člověk jde mnoha cestami,

v životě prochází rozličnými

bránami.

 

Vstupuje do jistot a nejistot,

někdy je to dobře a jindy to

není úplně vhod!

 

Umění vidět věci z jiného

úhlu pohledu, je osvěžení

a možnost žít bez dohledu...

 

Je to možnost dát prostor kreativitě

a nechat vyniknout naší dětské,

životní naivitě.

 

Všechno má hojnost možných řešení,

proto není nutné spoutávat naše

myšlení.

 

Popustit myšlenky, rozehrát struny,

nechat se ovívat větříkem za 

svitu luny!

 

V mlze se najdeš, za nitkou půjdeš... 

Přijímat...

Co na sobě miluješ a proč? Čeho si u sebe vážíš a jaké tě k tomu vedou důvody? Odpovědět na tyto otázky vedou jednoho k hlubokému zamyšlení a druhý odpoví celkem hned. Každý patříme k jiné skupině lidí a každý budeme spokojeni s jinou výslednou odpovědí. Někomu postačí uvědomění si, že je a to má na sobě nejvíce rád. Jinému nebude stačit ani získání Nobelovy ceny v oboru jaderné fyziky a energetiky, aby byl se sebou sám spokojen. Je to o vnitřním nastavení  a vnímání podstaty toho, co je důležité a co už nikoliv. Když se totiž člověk naučí milovat každičkou část sebe sama, obklopí jej neskutečně krásná energie, kterou vyzařuje do okolí. Láskyplné nastavení těla i mysli se pak promítne do všeobjímající spokojenosti a příjemných pocitů, které člověka provází při všem a ve všem, co dělá. Proto velmi záleží na to, abychom se brali takoví, jakými jsme. Protože to, jak přijímáme sami sebe, tak nás přijímá i svět kolem...

 

Mít se rád a vše kolem přijímat! 

Náhodná

Náhodná setkání, která se člověku propíší do mysli na mnoho let. Letmá shledání, které nečekáme a jsou pro naše životy tolik důležitá. Čarovná moc, která opanuje  naše vnitřní vědomí a my v ten jedinečný okamžik jasně víme, že je to přesně to pravé. V takovouto vzácnou chvíli si vpouštíme do života něco či někoho, kdo nás bude provázet po dlouhý čas. Jsme připraveni a díky sobě samým jsme schopni cítit jedinečnost chvíle, která nastala. V srdci jasně víme, že nastala chvíle, kdy láska čaruje, vesmír nám dává další šanci a my jsme tady, abychom se spojili právě s tím, s kým máme. Patříme k sobě, hledali jsme se a jen náhoda nás dala dohromady! Teď už to víme, že jsme byli stvořeni k tomu, abychom se našli...

 

Náhodu si užívej, na svět se usmívej!

Cirkusová

Přemáhá mě mnoho pocitů, které se usidlují v celém těle. Přemýšlím a hlava je plná myšlenek, které nejdou zastavit. Snaha po zvládnutí každého úkolu a získání co nejlepšího výsledku mě pronásleduje na každém kroku. Otázky mě honí a já neumím dostatečně odpovědět. A přitom se jedná o zcela jednoduché věci, které tu před námi jsou. Jen moje myšlenky, ač jsem tomu poměrně nerada, jsou na počátku vždy plné obav a strachu, zda to všechno zvládnu! Není toho moc? A dá se to vůbec všechno ustát, aniž by se z toho člověk nepominul? Jasnou odpovědí na mnohé je možnost plánování, kdy připravenému štěstí přeje. Odvážně se dokážu dívat do nejisté budoucnosti tehdy, když vím, že alespoň první tři kroky jsou mi jasné. Proto je dobré soustředit se na úspěch, na zvládnutí toho, co se zvládnout dá a ostatní řešit v klidu, ač v mírném poklusu...

 

Nejsem v mínusi, raději půjdu do cirkusu! 

Dohledová

Dělám chyby a to nejsem pod tlakem. Snažím se všechno stihnout a přitom si přidávám další úkoly. Přestala jsem kontrolovat to, co už bylo uděláno. A tím se dostávám do nenávratného kolotoče omylů. Vlasně nevím, jestli je to jen nepozornost, nebo už ztráta kontroly. Je to nechuť být v tomhle neustálém zápřahu, nebo snaha stále si ještě přidávat. Je to důkaz, co ještě dokážu stihnout zvládnout, či ověření, že jsem zralá na dohled! Rozhodně je to moment k zamyšlení, který bych neměla nechat jen tak plavat... Teď ještě o nic nejde, ale zítra už může jít o hodně. A to už mpže být pozdě. Pro mě, pro vás i pro naše okolí!

Bez ohledu být v dohledu... 

Lachtaní

Je velkým uměním odpočívat, když máš ještě plnou hlavu myšlenek. Jsi rozjetý z předchozích měsíců a čekáš na povel. Tělo je zmoženo tak, jako by uběhlo maratón, zdolalo K2 a ujelo etapu na Tour de France v jednom dni. Hlava srotuje víc, než kdyby měla před důležitými zkouškami či habilitačním řízením. Je to však jenom o jediném, odpočívat. Pokusit se pustit starosti, na tento krátký čas a zregenerovat pro další dny, týdny a měsíce. Zaměřit své myšlení a pozornost na to, co máme přímo před sebou a užít si naplnou každou volnou chvilku, která se naskýtá. Kdoví, kdy nám opět nastane!

 

Neboj se lachtane, nic se nám nestane... 

Výzvová

Dělat co mám a nemyslet na to, co by se mohlo stát. Nelze odestát věcem, které jsou a které tu před námi stále budou. Mnohé výzvy mají svůj význam a my pochopíme, proč se v našem životě dějí až mnohem později. Jsou poučením, výzvou i šancí naučit se být samostaným člověkem, nebo také být tím, kým bychom se normálně nestali, pokud bychom se výzvám nepodřizovali. Občas je to těžké a docela vyčerpávající, když víme, že nejsem schopni uspět, bez ztráty kytičky. Přesto to stojí za námahu a přesto to stojí za to! Už jen naše snaha po zjištění informací, nebo nutnost zorientovat se v daném problému přináší mnohé zkušenosti, které bychom jinak nezískali... Berme tyto výzvy s odvahou a čelme jim s nastavenou tváří, abychom se co nejvíce naučili!

Díky za výzvy i odezvy... 

Vzpružující

Píšu si seznam 

a víc už dnes neznám. 

 

Děsím se pomyslet, 

co mohli by ještě vymyslet. 

 

Přemýšlím nad slovy 

a těším se na nový. 

 

Nechám si zvesela, 

vlasy padat až do čela. 

 

Zahladím, poradím, 

čepici nasadím. 

 

Potom se ohlédnu, 

do vlaku nasednu. 

 

Dojedu daleko, 

dojdu si pro mléko. 

 

Na chuť si něco dám, 

večeři nám udělám. 

 

Zítra se uvidí,

jak se vše pořídí. 

 

Cvičení vydržet,

postavit se a udržet...

 

Cesta je nám daná,

jasná i známá.

 

Tak jdeme do toho

a půl je hotovo!

 

Všechno dobré, nebe modré... 

  

Nákupní

Trička, ponožky, košile,

tváříme se poněkud

nemile.

 

Papuče, tílka, plavky,

dnes jedu od rána bez

zastávky.

 

Kraťasy, tepláky, bunda,

nákupy nejsou žádná

bžunda!

 

Seznamy, významy, záznamy,

jdou daleko hluboko před

námi.

 

Léky, ubrousky, kartáčky,

na obloze letí bílé

obláčky.

 

Dnes je to však jen o těch nákupech,

o bláznivých, slepých, hluhých

výstupech!

 

Hurá, už je to za námi, otvírají se jiné brány... 

Zanechávám...

Tiká, bliká, občas hýká.

Člověk člověku někdy

tyká.

 

Třesky, plesky, hromy,

blesky, slova létají do

soutěsky.

 

Včera, zítra, ráno, dnes,

půjdem spolu skákat

přes oves.

 

Hola hej nic nemeškej,

na cestu se dej a kroky

počítej.

 

Je-li ti smutno, tak si 

tleskni a řekni si vtip

groteskní.

 

Máslo, chleba i jam

si dej a nic už doma

nemeškej.

 

Všechno už je jen cesta

tvoje, tak dej se do

vývoje...

 

Ať dílo se podaří

a tvá hvězda ať

na nebi brzy 

zazáří!

 

S pokorou a radostí nechám tu své starosti... 

 

Vyklidněná

Hledáme jistoty kde se dá a vnímáme všechno možné i nemožné, co kolem proudí. V této bláznivé době, která je neklidná, si klid vytváříme zejména v sobě a snažíme se jej předávat dál. Někdy je to cesta přes rozbouřenou řeku, jindy je to procházka po lanovém žebříku. Vždycky se to dá zvládnout, ale jen s vědomím, že máme jeden druhého a třetího, na kterého se můžeme spolehnout. Máme místo, kam se můžeme utéct před bláznivým světem, kde je nám příjemně a kde máme svůj azyl. Jen tohle vědomí je vlastně oporou, kterou se živíme a jsme šťastní. Celkově nám stačí být a být tu jeden pro druhého, protože to je základem veškrého našeho žití... Vědomí, že jsme, že nám slouží zdraví a jsme schopni společně vycházet a prožívat život, který je nám dán, je tím, co slouží k dalšímu kroku. Vede nás ke klidu a pochopení toho, co je život! 

 

Víc není třeba, pak už stačí jen kousíček chleba...

Vzpruha

Nezrale zralá, stále bych se jen ptala? Co je to se světem? Co je to s námi? Proč se to mění? A proč nemám tušení, jak to bude dál? Člově by měl přeci v určitém věku, vědět, co bude dál a co už je jen k vzteku. Stojí tu před sebou a nemám dnes tuchy, jak si jen udělat pro sebe život jednoduchý. Pořád se potýkám se složitostí skutečností a přitom prý je to hračka, dosáhnout, udělat, dokončit tyhlety starosti. Nechápu občas jak fungují obecné věci a přitom bych chtěla od všeho utéci. Nemůžu, nechci, nehodlám vzdávat, to co je složité, neb je to pro život můj, náš velmi důležité. Zvládnout, překonat, dokončit překážky, je jako dokonat velké obtíže ve stavu beztíže. Vím, že to zvládneme, vím, že to dáme, i když teď občas síly nemáme! Ještě pár chvilek, ještě pár chvil, najděme v sobě kousíček sil...

 

 Někdy se život obrací nohama vzhůru, aby nám ukázal, čeho máme v životě fůru!

Chatičková

Budík zvoní,

káva voní, 

dálka láká

každého tuláka.

 

Sluníčko svítí,

vítr fouká,

na chatě kvete

nádherná louka.

 

Sekání čeká,

mytí se řýtí,

dneska však 

nebude 

žádného zbytí.

 

Sobota v poklidu,

možná i v pohybu,

každý z nás najde si,

tu svoji kobliku.

 

Srny a zajíci,

přijdou si pro

píci.

Pejsi a kočičky,

zapojí též své

tlapičky.

 

Večer se únava,

krásně v nás projeví,

je to znát pánové,

že jsme dne změnili

to naše prostředí...

 

Chata nám prospěla,

převážně i docela.

Spolu jsme si užili,

nabrali jsme dost síly!

 

Děkujeme chatičko, za to klidné místečko... 

Vycházející...

Život není o hledání ideálních podmínek, ale o jejich nacházení. Není ani o hledání speciálních okolností, které nám naplňují život. Život sám o sobě je krásný a kouzelný, pokud jej dokážel vnímat ve všech jeho drobných detailech. Je v každém kousku přírody kolem nás, v každé lidské bytosti i živém organismu. Je přítomen v nádechu i výdechu a jeho dokonalost natolik dokonalá, že přináší stabilitu, řád i vnitřní klid. Pokud se umíme propojit s přítomným okamžikem, porozumíme stavu věcí kolem nás a uvědomíme si kým jsme, pak jsme na správné cestě k bezpodmínečnému štěstí. To je spojeno s vnímáním tady a teď, sebe sama i hluboké pokory k okolnímu světu, jež nás obklopuje. Otevřené srdce a duše dává možnost propojit se s tím, v čem jsme výjimeční!

Hledat a nacházet, sám se sebou vycházet... 

Proudící

Myšlenky ovlivňují naše kroky a činí náš život takovým, jaký nakonec bude. Na počátku každého velkého činu stojí myšlenka. Může to být jen drobný kamínek či paprsek probleskující mezi mraky. Je to středobod začátku i konce všeho našeho žití. Myšlení dává sílu, učí s odvahou čelit problémům, které přicházejí a upamatovává v řádu věcí. Vždycky totiž jasně ví odkud přicházíš a kam jdeš, chápe důvody srdce, které dělá svá rozhodnutí, ač myšlenky plynou zcela jiným směrem. Vnímá moudrost v celé její šíři i pestrosti, která je nastavena tak, aby chápala, že je jen jeden dokonalý způsob, a to tady a teď. Neboť svůj vlastní potenciál si neseme všichni v sobě a velké změny můžeme tvořit změnou náhledu na věci. Příznivý a pozitivní náhled, optimistické uvažování a otevřenost přináší do života právě to, nač dlouho čekáš. A možná jsou to i dveře, které nešlo dlouho otevřít! No není to krásné...

 

Jsem připravena a říkám ano, nechť je mi dáno! 

Pravdivá

Občas přijdou černé mraky, duše se zahalí do stínu a člověku není příjemné být. Myšlenky se líně pohybují a přecházejí od ničeho k ničemu. Jeden pocit střídá druhý, něco je ve vzduchu a nic se není schopno pohnout. Člověk se cítí lapen v síti vlastního života a neví, jestli stát, jít, sedět, ležet. Čeká, trpělivě vyhlíží ono něco, co by mohlo přinést cokoliv jiného, než tento stav nestav. Někdy je to drobný moment, někdy je to záblesk z čistého nebe. Příhodná zpráva ve formě textu, nápěv písně, který přitáhne naši pozornost. Najednou je tu nový postoj vidící světlo ve tmě. Nádech k řešení bezvýchodné situace a posílení vnitřního optimismu, to zvládnu! Je to o tom jediném, o to důležitějším momentu uvědomění si. Svou vlastní myšlenkou mohu měnit a měním svůj život...

 

Pravda je tady a má své cenné rady!