Stále...

Něco se končí a něco jiného se začíná. Koloběh života je tím, co nelze zastavit a nikdo z nás neví, kdy se zhasne a kdy rozsvítí. V tom je spravedlnost, která je pro každého z nás stejná. Karty jsou rozdány a ty hrej s tím, co máš. Nauč se pravidla hry, pochop jednotlivé kroky, vnímej nastavení prostředí a hrej. Zachovej si úctu k sobě, ale i ke svým protihráčům, protože to budou oni, kdo budou s tebou sdílet tvůj svět. Pracuj, uč se a tvoř to, co tě dělá šťastným. Jdi i tam, kde se musíš překonat a není ti zrovna lehko, protože i to je součást hry života. Přeskoč, přelez, překonej to těžké a jen tak proklouzni tím, co je kouzelné a hravé. Tak se to totiž bude střídat a tak to v životě bude, aniž dopředu budeš vědět, kdy bude líp a kdy hůř. Vždy měj na paměti, že klidná mysl, dobrá nálada a pevná kotva jsou víc, než pochybné zkratky k vyřešení problému, který tu před tebou stojí. A ač sebelákavější nabídka před tebou bude stát, vždy se zastav a naslouchej svému srdci. To ti napoví, kam jít, co chtít, s kým být a čím i začínat, aniž bys musel ztratit svou vlastní tvář či identitu. A tak zůstaneš sám sebou a sám se sebou!

 

Ač na konci, stále na počátku... 

Pracovitá

Vlahý vánek,

dlouhý spánek,

trocha deště, 

prosím ještě.

 

Klidná hlava,

dobrá strava,

spousta práce,

pořád legrace.

 

Den je krásný,

výhled jasný,

chvíle čtení,

potom snění.

 

Mít se krásně,

skládat básně,

v tichu bloumat,

věci kolem sebe

zkoumat.

 

Mít se rád,

ve věcech se

tolik nešťourat.

Co má se stát

to se stane,

ale nás jen tak

něco nedostane!

 

Sílu dnes čerpáme,

ať dostatek jí máme,

ať jsme v týdnu v pohodě

a nenecháváme věci náhodě.

 

Dobrou náladu měj, na svět se s radostí usmívej... 

Jištěná

Většinouřešíme, že musíme být dokonalé dcery, partnerky, manželky, přítelkyně, rádkyně, naslouchačky, obětavé ochranitelky a spasitelky duší v každé situaci. Málokdy si však uvědomíme, že i my samy máme nárok na svou vlastní nedokonalost. I v tak dokonalém systému, kterým je sama příroda, není nic dokonalého. A my bychom chtěly být dokonalost sama? Vždyť je to nepřirozené! Být sama sebou, cítit se dobře a nebát se promluvit, kdy je důvod. Být inspirací, podnětem, jiskrou, tvůrčím potenciálem, ale i emocionálně prodchnutým prvkem, který rozdává, vkládá a umí i žádat. Není totiž nic špatného na tom, když ukážeš svou slabší tvář. I tu máš, tak se za ni nestyď a občas se zastav...

 

Když je toho moc, stačí požádat o pomoc! 

Výkonná

Ve ztichlém pokoji oči se klíží, pohledem do svitu šera hodinek vidím, že půlnoc se blíží. Dlouhý den za mnou a ještě delší dny přede mnou. Jak tohle všechno zvládnout mám, když nikde odpočinku není vidět? Jak s tímto se vyrovnat, když blíží se další slunovrat a já se propadám hlouběji do starostí i problémů? Je to jako začarovaný kruh, ve kterém se točím stále dokola a nikde není normálního klidu, pohody a ustáleného řádu. Všude jen a jen nějaké požadavky, které musím splňovat. Nikoho nezajímá, že energie už není, natož aby se mohla někde tvořit. Není z čeho, protože odpočívat není kdy! A když už se zdá, že by se konečně mohlo podařit, přijde zase jednou něco neplánovaného, co zkříží cesty, které jdou nakonec  úplně jinou trasou a svou cestu si najdou. Sice s vyšší námahou, ale najdou. Takže je to vlastně celkem jedno, jen té síly by mohlo zůstávat víc, abych se nemusela báti vlka nic!

 

S radostí jdu vstříc svým snům, abych byla blíže svým dalším výkonným dnům... 

V nerušenosti...

Víme, co pro nás některé věci znamenají. Uvědomujeme si, co všechno dostáváme a kolik toho ztrácíme, když se potácíme na hranicích svých vlastních sil. Přesto vlastně mnohdy zkoušíme, kam až dokážeme dojít a necháváme mluvit ostatní za nás samotné. Chvíle ticha, hluboký výdech a nádech, koncentrace myšlenek i nápadů je najednou úplně jiná. S každým dalším hlubokým nádechem vstupuje do života energie, která říká. Není nutné stále sledovat, co bude zítra, za týden, či za rok, mnohem důležitější je co prožíváme právě teď a právě tady. Ona kouzelná chvíle ticha totiž dává nejcennější lekci vnitřního vedení každému, kdo naslouchá. Protože jen z ticha mohou vzniknout konkrétnější a kouzelnější nápady, či každý z nás může vykročit do ruchu života, který se mu otevře do všech dobrých souvislostí, radostí i klidných okamžiků, které může prožívat. Stačí se jen zastavit, dýchat, vnímat a poslouchat...

 

Kdo vnímá, stále začíná! 

Soukromá

Dát si potřebný klid a nespěchat na sebe. Nechat si projít hlavou všechny možnosti, varianty a konstruky, které by mohly nastat. Udělat si jasno, abych byla připravena na to, co by mohlo přijít a co určitě nenastane. Život si půjde svým vlastním tempem a já budu muset respektovat fakt, že tak už to prostě chodí. Jen teď se potřebuji stáhnout do své ulity a přemýšlet. Potřebuji být sama se svým já a soustředit se na své plány a změny, které si žádá můj život. Musím si vyjasnit, co chci, co potřebuji, co bych měla, s čím mohu počítat a co je podstatné, důležité a co mohu nechat jen tak jít. Nesmím na sebe tlačit a měla bych si dát dostatek času na všechno, co stojí právě přede mnou. Zřejme to je to pravé rozhodnutí, které by mi mohlo pomoci v tom, abych dokázala vykročit tím správným směrem. Abych se nejen stále připravovala na novou etapu, kterou ostatně už žiju, ale abych už pochopila, že tak to bude, jinak to nejde a na mě nezabývat se nepříjemnými myšlenkami, ale žít pro sebe, své kluky a být pro jednou srovnaná s tím, co je...

 

Dám si klid a budu žít! 

Důležitá

Lidé občas říkají, 

co velmi zvláštně zní.

Já tu sedím potají

a přijde mi to zvláštní.

 

Že snad osoba jsem úžasná,

uvnitř i navenek překrásná.

Lásku a radost rozdávám,

na sebe moc času nemívám. 

 

Dávám a stále rozdávám,

vnitřně si nic nenechávám.

Jedu vždy na plný plyn,

ne slova, ale vždy čin!

 

Samotná propadám do

stavů napětí,

kdy nemám páru a 

nemám ponětí...

 

Jak všechno zvládnout?

Jak z toho ven?

Jsem vzhůru, nebo

je to jen sen?

 

A když pak slyším,

ta krásná slova,

chci věřit, že nejsem had, 

ale moudrá a chytrá sova!

 

Díky, že mi tak věříte, je to pro mě moc důležité...

Vyvážená

S dobrou náladou jdou věci lépe. S úsměvem na rtu jde pak člověku práce pěkně od ruky. A i když se to může zdát jako nějaká magická formulka, je to pravda. Pokud se ráno probudíme a už v hlavě řešíme jen samou špatnou náladu, negativa a jinou slotu, pak nám rozhodně nic neprojasní den. Když však vstaneme s krásným a jasným pohledem, který nám dává klidnou představu a pohodové nastavení, pak můžeme i ty největší starosti řešit s jasnou hlavou a nadhledem. Je to jen o nastavení naší hlavy, o myšlení, které máme o tom, jak věci prožíváme. Někdy se nám mohou obyčejné starosti jevit jako nepřekonatelné a jindy je přejdeme jako mávnutím kouzelného proutku. Každý den je jiný, každý okamžik je specifický a také i naše myšlení má svá jasná pravidla, podle kterých si stanovuje, jak bude zrovna prožívat tu kterou situaci. A tak nám nezbývá, než se aspoň trošičku snažit být optimisty, abychom překonávali starosti s klidnějším a vyrovnanějším krokem!

Uklidněná mysl, všechno má svůj smysl...

Opětovná

Prožít tak určité dny znovu.

Mít srdce jako z kovu.

Být stále na lovu a

nebát se začínat zas a znovu.

 

Pobývat stále na jednom místě.

Cítit se dobře a jistě.

Nemuset stále kývat hlavou a

mít v sobě jiskru plavou.

 

Dokola běhat sem a tam.

Vím, že tady to dobře znám.

Některé věci už skoro nevnímám a

přesto se snů ještě dotýkám.

 

Neznámé známým se stává.

Dnes je to velká sláva.

Slunce a dobrá nálada,

týdnu je konec - výborná náhrada.

 

Dobré je mít klidná zákoutí,

kam zajdeš si, když vše se ti hroutí.

Když nevíš, kudy kam,

pak přidej se i ty k nám!

 

Opět i dnes, není tu pes... 

Svrchní

Stojím tady tváří v tvář skutečnostem, které se mi dějí. Zjišťuji, že v mnoha případech jsem konfrontována se stavem věcí, který nemohu, nebo již nejsem schopna ovlivnit. Zabývám se tím, co už je dávno pryč a moje myšlenky nabírají zcela jiný spád. Dostávám se do situací, které odhalují samu podstatu principu fungování vztahů a já vím, že zdaleka nic není takové, jak se zdá. A ač to na první pohled vypadá, jako procházka růžovým sadem, rozhodně tomu tak není. Jedinou záchranou jsou pevné kořeny, které jsme si vytvořili a jichž se držíme. I když nám bylo říkáno, jak jsme příliš přísní a kolik mantinelů jsme nastavili. Dnes se ukazuje, jakou důležitost pro nás mají. Nakonec tedy zůstává fakt, že nás netrápí věci samy o sobě, ale naše vlastní pohledy, názory a postoje, které k nim zaujímáme. Snad proto dejme dnes volno věcem i myšlenkám a vyražme do přírody za sluníčkem, to nám jistě dodá potřebnou energii i radost pro dny příští...

 

Rozhlížím se kolem, vidím to za vrcholem! 

Cenící...

Tak to se zase povedlo. Den, ve kterém nevím, zda byl, zda proběhl, kde jsem byla a co všechno se v něm událo a já stojím na jeho konci. Kolik už takových bylo a kolik takových zřejmě ještě bude? Někdy si prostě a jednoduše říkám, jestli vlastně vůbec stíhám prožívat všechno, co se kolem děje. Jsem v jednom velikém kolotoči a připadám si jako ten pomyslný křeček, který běží v kruhu, nemůže se zastavit. Nebo možná neví, že se už může zastavit. Také běžím či se spíše jen tak šourám, abych došla ke konci každého dne. Na ramenou nesu tíhu každodenních starostí, každý krok mi připadá mnohem složitější a těžší. Jdu, váhám, kráčím a věřím, že každičkým okamžíkem se něco změní. Pro nás, pro okolí, pro všechny ostatní, abych si konečně i já mohla říct, je to za mnou a teď mám i já nárok na odpočinek...

 

Snaha se cení, když zuby cení! 

Plánovaná

Dělat věci vždy jen jedním způsobem je snad ta nejhorší pravděpodobnost, kterou v životě děláme. Dostáváme se tak do rutiny, která nám říká, že naše originalita pokulhává a my se potřebujeme znovu nadechnout čerstvého vzduchu. Naše hlava je přeplněná jen jednou jedinou cestou, kterou bere jako tu správnou pro řešení našich úkolů i problémů. Nejsou přípustné žádné jiné možnosti, než ty, které jsou to léta vyzkoušeny, probádány, prošlapány a sednou nám, jako ulité. V pravou chvíli užíváme jen to, co máme naučeno, úsměvem a dalšími emočními prvky šetříme a náš život podléhá jen tomu, co je předem jasně předurčeno... Je to cesta zběhlosti a zručných obratů, ale bez jistého tajemství, které je jisté a zůstává tajemným. Vždyť život sám je jedno velké tajemství a nedá se přesně plánovat! Neboť plány mohou být, ale člověk musí především svobodně žít...

 

Užívat tajemství života, nebýt jen za naprogramovaného robota!

Pořízená

Slunce svítí,

vše je v květu,

stále slyším 

stejnou větu.

 

Místo pro vás

nemáme, musíte

mít jít přes známé.

 

Kapacity jsou tu plné,

všechno se k nám jenom hrne.

A jak to jen udělat,

když další pacient by takdy rád?

 

Nedávám už tomu šanci,

i když říkají mi arci.

Věř a jistě uspěješ,

nakonec se zasměješ.

 

Chtěla bych i tomu

věřit, takto věci

jednou měřit,

i když nevím,

netuším, možná

i já odtuším.

 

Hurá, hurá,

máme to,

je tu pro

nás místo

to...

 

Už se těším, už to vidím, jak to s dědou všechno pořídím! 

 

 

Tíživá

Nervy pracují, 

dny se zkracují. 

Doba se mění,

propadám snění.

 

Ruce se třesou,

nic neunesou.

Ústa se smějí,

protože chtějí.

 

Záda jsou rovná,

jsou toho hodna.

Dnes ještě můžeš,

všechno přemůžeš.

 

Život začíná,

očí rozpíná,

ruce svírá,

je v nás síla.

 

Pramen lásky,

bez nadsázky. 

Hodně něhy,

další příběhy.

 

Člověk tuší,

co mu sluší,

ještě že má

krásné uši.

 

Dneska už je

všeho dosti,

máme toho

do sytosti.

 

Zítra čas je

na práci,

dneska dáme

prostor legraci...

 

Umět pustit z rukou tíži, která tolik mě teď tíží! 

 

Iluze

Procházím se v dešti,

hlava mi jen třeští,

kolik věcí, kolik snů,

jak málo zbývá jenom dnů?

 

Kroky mé jsou rozvláčné,

myšlenky pak příznačné.

Co se stane, jak to bude?

Co tu po nás jenom zbude?

 

Zvláští jak se věci mění,

i když v hlavě máme bdění.

Snažíme se, lopotíme,

sami se sebou závodíme.

 

I když přesně nikdo neví,

všem se nám to nějak jeví.

Vrbí se to, tetelí, září, pláče

a venku nakonec i chumelí.

 

Tyhle změny to je život

a protože nejsi robot,

chybuješ, ale taky se

mockrát i raduješ!

 

Věšet hlavu tahle v

dešti, protože ti

hlava třeští, to přec

nikam nevede.

 

Raději se dívej kolem,

příroda a kamarádi,

ti tě mají přece rádi,

ti jsou s tebou pořád rádi.

 

Nevěš hlavu kráčej dál, i když každý den není zrovna ideál... 

Silezková

Zima, déšť a bahno v lese,

přesto kolem hluk se nese.

Kluci jedou, kola sviští,

na bahnitém pískovišti.

 

Úsměv na rtu, v srdci smích,

sedět doma, byl by hřích!

Nálada je výborná,

Kalvárka je odporná...

 

Cestu známe, nedutáme,

do kopců se spolu dáme.

Šlapeme a bahníme,

občas se i rochníme.

 

Kolem trati lidičky,

nesou nám balíčky.

Energeťák, svačinka,

támhle je i maminka!

 

Teď už jenom chviličku,

a jsme v cíli pomaličku.

Vapkou si nás umyjou,

naše tváře odkryjou.

 

Společně pak oslavíme,

že už na trať nemusíme.

Že dnes už budem jen

jíst a spát, dobré společnosti

přátel si užívat!

 

Tak zase po roce, těšíme se na Silezce...

Moudrá

Chtěla bych být moudrou. Stále jdu za věděním světa, které říká, co je správné a co špatné. Sleduji moudrost, která koná správné a vede mé kroky k tomu, aby se vyhýbaly špatnému. Naslouchám svému duchovnímu hlasu, který ztělesňuje i naplňuje mé putování za věděním a hledáním cíle moudrosti. Tuším, že moudrost a vědění osvětluje cesty života, proměňuje neosvícené vědomí do vědoucího uvědomění si. Konečnost věcí se stává nekonečnou rozlohou a vědět se propojuje s nevědomostí. Člověk si při pohledu do tváře světla zakryje oči i osvícenou duši vědomí a pozná, že ví, že nic neví... 

 

Ač jsem poznala, vše zůstalo nepoznáno!

Zauzlovaná

Občas se to tak v životě má, že se to zašmodrchá, ani člověk neví jak. Najednou je člověk ne křižovatce, která skoro nikam nevede. Stojí, rozhlíží se a cesta vede stále do stejného směru. Pokud se vydá dál, za nejbližším rohem zjistí, že se dostal ne slepé uličky. Nikam nemůže pokračovat, vrací se zpět, ale ani tudy cesta už nevede. Jak tedy jít, kudy se vydat? Co si počít a jak vlastně naložit se svím životem? Je to na zváženou, jestli vytáhnout pomyslné nůžky rozstřihnout onen gordický uzel a nechat všechno tvořit od začátku. A nebo se pokusit rozmotat ten šmodrchanec, který vznikl. Někdy se totiž podaří rozetnout a rozmotat motanici hned, ale jindy člověk motá, motá a stejně se ničeho nedomotá... A pak že je život jednoduchý. Není a je to na nás, jak volíme. A i když máme zkušenosti, tak i tady platí, babo raď!

 

Uzluj, motej, ale hlavně se do ničeho nepřimotej... 

Uznaná

Každým dnem se učím a vím, že moje cesta není jen dřinou, ale také radostným hopsáním a potkáváním těch, které nám moc ráda. Život je cestou, na které se setkáváme s mnoha úžasnými lidmi, kteří nás oslovují, ovlivňují, proměňují, získají si svým charismatem nebo nás prostě minou a my jen tak proplujeme kolem nich. Bytí je naplněno snahou stát se osobností, jedincem, který bude růst, kráčet a sílit na cestě k budoucímu pokolení. A tak se každým dnem stáváme moudřejšími, silnějšími a statečnějšími, ač nás občas sámo okolí přesvědčuje o naší bázlivosti, hlouposti a slabosti. Možná proto, abychom se v dalším kroku mohli nadechnout, rozhlédnout a vidět, že učit se být a rozvíjet se do pozitivní a spokojené budoucnosti je to nejdůležitější, co si můžeme přát. A tak slovy slavného filosofa medvídka Pú věřme, že: "jsme statečnější, než bychom řekli, silnější, než se zdá a chytřejší než si myslíme!".

 

Oceň co máš a těš se na to, co přijde... 

Časová

Stále stejná písnička, že jednou bude líp. Ovšem, kdy to bude, to vám nikdy nikdo neprozradí. Jedinou jistotou tedy zůstává, že musíte šlapat vpřed a čekat. Někdy je doba čekání k neunesení, jindy uteče, že člověk ani netuší jak. Čas je opravdu naprosto relativní veličinou, kterou nevnímáme a přesto jsem s ním stále spojeni. Odtikávají nám chvíle, chvilky a chviličky našeho času, které občas promarníme zbytečnostmi, místo abychom se zabývali tím, co je důležité. Ač nastane náš vlastní čas, pak možná sami zjistíme, co bylo důležité, ale už nebude čas na žádné další opravy ani úpravy. Snad proto bychom měli vnímat vzácnost svého času tady a teď, s těmi, které máme, dokud je máme. Neměli bychom promarňovat chvíle zbytečnostmi a zabývat se něčím, co nemá smysl. Vždyť slova plynou a čas letí! Vezměme tedy své já a naplňme čas smysluplně sobě i těm, které máme rádi. Jistě to ocení oni blízcí a naše duše dostane křídla... 

 

Čas ubíhá různě, podle toho s kým, proto volme dobře a nechme se vést srdcem!

Podstatná

Co nás čeká, to nás nemine. A kde jsme dnes, už zítra nebudeme. Člověk je občas za blázna už jen tím, jak se snaží neustále být pro každého. Plnit úkoly, které jsou mu dány, dosahovat co nejlepších výkonů, aby byl snad lepším člověkem, ale za pár okamžiků zjistí, že v uplynutím chvíle je všechno jinak. To, co se ještě před okamžikem zdálo jako nejdůležitější na světě, je teď nepodstatné. Věci nejsou důležité, a to co člověku zůstane jsou stopy lásky, radosti a štěstí, které si nese v sobě. Je to jako vodopád, který se spouští vždy, když netušíš, zda ještě budeš schopen jít. A malinkaté kapičky vody, které se postupně promění v obrovskou sílu zurčícího pramene najedou spustí energii, která tě postaví na nohy. Tak je to i v Tobě, který nevíš, možná tušíš... Když pochybuješ, zkus se chvíli zastavit a naslouchej tlukotu svého srdce, to ti jistě ukáže tu správnou cestu!

 

Kudy jít a jak žít? 

Maminkovská

Sedm písmenek, ze kterých se skládá to nejkouzelnější slovo v životě každého člověka. Slovo, které voláme, když potřebujeme podporu. Jméno, které máme na jazyku vždy, když potřebujeme poradit. Jméno, které je s námi spojeno od našeho prvopočátku. Je to jméno naší zřejmě nejmilovanější osoby, naší maminky, která nad námi bdít. Po dny i noci se stará, abychom měli vše, co potřebujeme, ochraňuje náš život a dodává nám sílu, abychom se rozlétli do toho světa, který se zdá být tak obrovský. A když jsme v tom velkém světě, čeká, až se vrátíme, abychom jí vyprávěli, jak jsme se měli, jak jsme uspěli a co jsme zažili. Trpělivě čeká a někde ve skrytu duše se trošku obává, aby se nám nic nestalo, pevně věří, že se vrátíme v dobrém! Je s námi v myšlenkách a stále nad námi bdít. Je to naše ochránkyně, anděl i naše druhé já. A ač někdy pochybujeme, chceme být jiní, chceme utéct na kraj světa a zbavit se okovů mateřské lásky, v jisté chvíli pochopíme, že je to ten největší dar, který nám mohl být dán. Ono zvláštní propojení s mamkou nemáme a nemůžeme mít s nimým jiným. Tak si jej važme a buďme šťastni, že ty své maminy máme! Díky za péči a odvahu stát při nás...

Maminka - anděl bez křídel!

Skládaná

Prověřit své znalosti,

udělt mnoho radosti.

Postavit malé sednutí,

nezažít žádné lupnutí.

 

Být spolu ve zdraví,

kdy se to všechno zastaví?

Život tak rychle plyne,

co dnes je, už zítra se mine.

 

Je čas se chvíli zastavit,

sluníčku tvář svou nastavit.

Tělu a hlavě dopřát klidu a pohody,

aby věděly, ža mohou si dopřád dne lahody...

 

Že živo umí být také v poklidu

a nemusí být človk jen v pohybu.

Že svět je tady v pořádku

a věci mají svou hromádku.

 

Tak si to tady dnes skládáme

a jsme rádi, že se máme.

že jsme si vzájemně oporou,

že jsme tu spolu a to ne náhodou!

 

Skládat střípky a vytvářet zázraky... 

Silná...

Dnes je den hledání energie, která prý někde ve mě žije? Zatím nevíme, kam se schovala, ale vzhledem k tomu, že jí mám prý dostatem od mala, tam ji někde musí být ještě dostatek, abych přežila dnešní velkolepý svátek. Uvidíme, kde se nakonec objeví, zda bude schovaná někde ve sklepě, nebo v mé honosné toaletě. Uslyšíme o ní z televize, nebo bude zavřená v některé naší krásné knize. Bude to překvapení veliké, kde skrývá se ona síla a mohutnost, která ve mě tiká. Zajímá to kluky, prasátko i králíka, co bude a jakého budou mít dnes společníka.. Zvědavost je pane na místě, neb nikdo neví nic jistě! Dnešní den je velkým hledáním, s tím, co bude naším dalším silným posláním! 

 

Sílu máš, ty to dáš... 

Intenzivní

Jsme zvyklí vydávat ze sebe vše. Plníme úkoly a nepřemýšlíme na zadní kolečka. Jedeme na sto procent a téměř se mohutností orkánu kráčíme vpřed, když se potřebujeme dostat dál. Intezita našich dnů je znát na každém kroku a síla emocí se odráží v každičkém detailu skutečnosti. Jsme jako zaseknuté desky, které nelze odrhnout. Jedeme si tu svou a stále dokola vnímáme jen náš cíl... Ten se nám však může ztrácet, schovávat a míhat před očima. Může se rozplývat a být v nedozýrných dálavách. My musíme vytrvat a jít dál! Ono většinou nestačí jen jít a chtít, pro člověk je nesmírně důležitý je také fakt, že intezita, se kterou se pouští do činností se odráží do tohot co dělá a tím se také stává. Sama síla a mohutnost věcí, které tvoříme totiž zvětšuje krásu našich vlastních snů a vůni naší skutečnosti!

 

Skutečná buď a sílu svou probuď... 

Koncentrace...

Každý člověk je schopen dosáhnout přesně toho, co si předsevzal, jen se potřebuje soustředit na přesnou podstatu věcí, které vytváří. Někdy nám totiž unikají základní principy toho, co tvoříme. Jsme zavaleni představou samotného procesu tvoření. Máme jasnou představu cíle a nesoustředíme se na jednotlivé kroky, které mají vést naše kroky k úspěšnému cíli. Člověk pak na dlouhé cestě ztrácí onu pomyslnou nitku, která jej pojí od jasného počátku k vysněnému cíli. Ztrácí orientaci, chuť a poznání je v mlze. Ztrácí se také pozitivní naladění k ukončení a dosažení cíle. To může být také jedním z problémů, proč většinou nejsou lidé schopni dokončit své úkoly a ty zůstávájí rozpracované. A přitom stačí se soustředit na maličkosti, jednotlivosti, postupné kroky, které vedou jasnou a přímočarou cestičkou k cíli. Stačí se soustředit a nic nezůstává člověku nedostažitelné!

 

Koncentrace toť legrace... 

Vodní

V plném nasazení a zcela jako v novém světě si připadá člověk, který se probudil právě v těchto dnes. Dny jsou plné sluníčka, teploty jsou přímo letní a venku se roztrhla paleta se zelenou barvou. Po období smutných a studených dnů jsme se přehoupli přímo do léta. Ač se zdá, že situace je naprosto skvělá a nic nemůže být lepší, přeci jen je potřeba trošku si dělat starosti. Příroda se sice snaží, rozkvétá, pučí a raší do všech možných směrů a stran, ale chybí jí k tomu to nejpodstatnější, co je v tuto roční dobu tak podstatné. A to je voda. Čtyři malá drobná písmena, která na papíře neznamenají nic, ale ve skutečnosti jsou základem veškerého života. I my sami jsme ze tříčtvrtin tvořeni vodou a pokud se nám jí nebude dostávat, nebude náš život takovým jaký by měl být... A my přeci chceme, aby byl jásavý, pestrý, plný barev, všech možných druhů zvířat i květů. Také pestrého jídla a pití, které nám Matka příroda nadělí, ale k tomu potřebuje vodu, bez ní není schopna žít. Proto prosíme za vodu, kapičky, krůpěje a konvičky, které pokropí už tak vyprahlá místa naší krajiny, aby mohla dále vzkvétat a být ještě krásnějším místem pro všechno živé...

 

Voda, tolik je činorodá! 

Láskyplná

Nepřipadat si tak sama a nepropadat se do hluboké díry. Nedívat se do divokých očí a zabývat se hezkými věcmi. Nemyslet na negativní slova, která létají všude kolem a pracovat s tím, co je člověku blízké. Nenechat se odradit tím, co není a myslet na to, co bude a jaké to určitě bude. Být v pohodě s tím, co je a jaké to ještě bude. Radovat se z maličkostí a přát si jen laskavost a upřímný náhled na sebe, na život i na svět kolem. Co ví si člověk může přát, když ví, že to nejdůležitější už v životě získal... Snad jen, aby to tak zůstalo a nic se na tom nezměnilo ani v budoucnu! Toť je mé přání nejvroucnější, se kterým bych si vystačila na hodně hodně dlouho.

 

Ať voda teče a řeky plynou, láska je jen jedna a je se mnou! 

Hornolomenská

Poslední pobytový den a ani dnes nezahálíme. Ač nás čeká odjezd domů, po snídani vyrazíme alespoň na menší procházku po okolí. Zkontrolovat místní zvířátka na pastvinách, rozloučit se s krásami a vůněmi lesů, luk a horského povětří. Se slibem, že se sem ještě určitě vrátíme nasedáme do auta a jedeme zase domů. Byly to krásné tři společné dny, kdy nebylo nutné myslet na nic jiného, než na to, kam si vyrazíme, co si přečteme a o čem si společně budeme povídat. Byly to dny, kdy nohy a celé tělo bolelo od celodenního pohybu na čerstvém vzduchu, že hlava neměla čas myslet. Byl to čas jen pro nás tři a naše malé obyčejné starosti, které se ovšem mohou jevit jako ty obrovské... Díky za to odpočinutí, které nám bylo dopřáno a už teď se těším na další společné zážitky!

 

Dny utečou, vzpomínky zůstanou... 

Javorový

První kilometry dnešní trasy jdeme či možná letíme jako s větrem o závod. Snažíme se nabrat pořádné tempo a zdoláváme rekordy v počtu ušlapaných kilometrů za hodinu. Potřebujeme být v určitém čase na konkrétním místě, abychom se přesunuli o poctivé výškové metry k vrcholu. Nakonec zjistíme, že spěch nebyl vůbec na místě, oddechneme si a pak už volnějším tempem pokračujeme zbytek cesty. Vystoupáme pěšinou na vrchol Velkého Javorového, kde pozorujeme vzlety paraglidistů, kteří jako ptáci krouží po modré obloze. Potom pokračujeme loukami, lesy, úbočími zpět až do Horní Lomné. Nohy nás po celodenní túře krásně bolí, čela máme spálená, ale jsme rádi, že se nám den zase vydařil. Bylo nám spolu krásně a zase jmse si užili den plný turistiky a čerstvého vzduchu. Už teď vím, že se mi bude po těchto vzácných chvilkách stýskat. Ale také vím, že můžu být pyšná na nás všechny tři, jak to všechno spolu zvládáme!

 

Společně, bezpečně, báječně... 

Muřinková

Studený vzduch, žádné velké otálení s vybalováním a rychle vyrazit do kopců, které se tyčí všude kolem. Nasadíme oblíbené tempo a po červené značce míříme směr státní hranice se Slovenskem k Muřinkovému vršku. Postupně vystoupáme o celých šestsetpadesát výškových metrů výš a zahřejeme přitom svaly i celé tělo. Na Muřinkovém vršku se posilníme svačinkou a stoupáme dál k vrcholu Velkého Polomu na rozhlednu Tetřev. Cestou se postupně rozestupují mračna a výhledy jsou krásně směrem do Tater i Jeseníků. Sluníčko svítí, nohy šlapou a tak ani nevadí, že kilometry naskakují a s nimi i výškové metry. Z kluků jsou zase malí kluci a já mám po dlouhé době čistou hlavu, jak už jsem si moc přála. V dobré náladě dorazíme do penzionu, dáme si zaslouženou srpchu, výbornou večeři a odpočíváme, abychom mohli vyrazit zase zítra na další společnou túru.

 

Muřinky a vrcholy, když polu šlapeme, nohy tolik nebolí!