Uzávěrková

Uteklo to jako voda při povodni. Rychlý nástup plný dobrodružství, objevování krás našich hor a bláznivý čas s kamarády, se pomalu překulil do posledního dne. Prázdniny byly a nám se zdá, že pádily jako splašené. Ještě teď jsme se na ně těšili, pak se těšili z nich a dneska to končí. Ano, čeká nás ještě řada dobrodružství, ale ta již budou spojena s povinnostmi a kolotočem kroužků, úkolů a další nutností, které s sebou škola přináší. Odpočinek byl fajn, dneska si den nezkazíme a jistě si jej ještě něčím osladíme. Možná cukrem, možná čokoládou a možná také speciálním výletem. Uvidíme, hlavně se nebudeme nudit a lámat si hlavu, že zítra už to zase začne. Ano zahájíme, ale svět se nezboří, my jdeme dál, vstříc novým zážitkům, povinnostem i všemu, co je pro nás připraveno!

Uzavření jedné kapitoly je nutné, k otevření dalších...

Štramberská

Uši a schody,
komu to škodí?
Nikdo nic neříká,
čas si tu utíká.

Poslední hodiny,
do každé rodiny,
poslední minuty,
kdy jsme tu já a ty.

Od čtvrtka nastanou,
zase nás dostanou,
budou zas úkoly,
půjdeme do školy.

Štramberku neplakej,
dobrou náladu nám přej.
Až zase přijedem,
prázdniny přivezem.

S nimi i sluníčko,
ty naše zlatíčko.
Zatím se krásně měj
a na nás vzpomínej.

Krásný den, se vzpomínkami na prázdniny, měj...

Nostalgická

Nesmírné štěstí,
hlava mi třeští,
nad kopci svítá,
slunce nás vítá.

V srdci mám naději,
že věci se tak dějí,
jak osud připraví,
nic ho nezastaví.

Léta jdou, za sebou,
já jsem teď tu s Tebou.
Brzy se odpoutáš,
proto svá křídla máš.

Já věrně za Tebou,
otočím hlavu svou.
Čekat Tě budu tam,
kde domovem to nazývám...

Přijdeš a posedíš,
pak zase poletíš.
Údělem máminým,
je být jako dým.

Být tam, kde ho nečekáš
a přesto v srdci máš.
Být všude a ochránit,
co chci a můžu mít.

V přístavu bezpečí,
hlavě se ulehčí,
nohy si spočinou,
pak půjdou za jinou.

Mámě to nevadí,
dobře se naladí,
vzpomínky vyplujou,
jen a jen o nás dvou...

Díky za vše co mám a těším se co bude dál!

Poděsová

Tak tohle se může stát jen u nás. Dopředu zajistíme a zabezpečíme všechny náležitosti na cesty, ale najednou je všechno jinak. Jedeme ve vlaku a vlastně cestujeme lodí, místo pohodlného sedadla ležíme na lehátkách a čas je úplně jiný. Bláznivý svět plný obrátek, vzestupů i pádů. Zlobit se nemá smysl, protože to, co se děje, nezměníme a zloba nikomu neprospívá. Bolí z ní hlava a zuby to nepokoušou. Ale jinak je svět místem, kde chceme žít, spravedlivě se chovat k ostatním i sobě. A hlavně chceme být hodní, spravedliví a upřímní. Jak to vypadá doopravdy, tak to víte sami!

Beznaděj bez naděje, se vždycky někam poděje!

Zahradní koupel

Doprava, vlevo, potom kus rovně a už jsme tam. Horko nevadí, hlavně že zvířátka už čekají. Zbavili jsme se prožitého týdenního stresu a plně užíváme radost spolu s nimi. Nezkalená krása i ladnost pohybu při koupeli, radostné dovádění s mámou i výuka potápění. To vše a ještě mnohem víc si lze užít při putování zahradou. Všude srny a koně, pruhy a puntíky, nikde žádný přísný dohližitel nad našim konáním. Parádní zážitek po všech stránkách, kdy si víc než jindy uvědomuji, co vše mám v těch svých klučičích pokladech. Díky, že to se mnou prožíváte a nevadí Vám, že se ze mě stává nezletilá osoba, jakmile je v dosahu nějaké milé zvířátko! Vím, že to nemáte se mnou jednoduché a občas je to na palici. Ale i tak díky!

Koupání s medvědy nikdy nezevšední...

Počinová

Je těžké vyrovnat se s nástrahami života. Přesto se snažíme každý den čelit výzvám, které jsou nám dány. Potkáváme mnoho lidí a možná si říkáme, vypadají šťastně. Jak se cítí, ví pouze oni sami. Teskníme po věcech, činech a přitom stačí jedno jediné rozhodnutí. Není malé, ani velké, je to pouze ano či ne. Potom už jen cesta k cíli, který si zvolíme. Může být klikatá, ale i přímočará. Dopředu nevíme, která z nich je lepší. Co bychom měli pochopit je skutečnost, že rozhodnutí bylo na nás. Jen my jsme je udělali takové, jaké jsme chtěli a tak nelze litovat. Pokud chceme cestovat, jíst, lézt po horách, putovat, duševně se vzdělávat, či plynně mluvit italsky. Udělejme to! Není nic jednoduššího, než uspořádat si život, rozhodnout se a pak se vztyčenou hlavou jít. Energie máme dost, počáteční strach i bolesti těla překonáme. A na závěr nás čeká to, co jsme chtěli, pro co jsme se rozhodli a co je náš cíl. Naplnění života není v tom, co máme, ale v tom, jak jsme se rozhodli!

S počinem si odpočinem a pak zase hurá za dalším cílem...

Chrabrá

Chceme být dobří, dosahovat pozitivního nasazení a klidu v duši. Přesto se mnohdy chováme způsobem, který není v souladu s našimi ideály. Nedokážeme zabránit mocnostem zla, aby nepůsobily na naše vědomí. Mrháme energií a marníme čas hledáním vhodných protilátek. A přitom stačí využít nejzákladnějších věcí, které máme kolem sebe. Neztrácet čas s těmi, kteří za to nestojí, nezaplňovat mysl nesmyslnými soudy, které nepomáhají v lásce k člověku. Využít veškerého vlastního potenciálu k tomu, abychom aktivovali možnosti, které máme k dispozici. Využít místa, které je nám dáno a s laskavostí přistupovat všude tam, kde je to potřeba. Nemusíme být udatnými bojovníky v lesklé zbroji, úplně postačí přátelsky sdílet a kamarádky shlížet na možnosti, které nám život dává. Usmát se tam, kde je to třeba. Pohladit zraněná místa, i přes pocit vlastní bolesti, šířit dobrou náladu a pozitivní slovo v časech dobrých i horších. I tak málo stačí k tomu, abychom se proměnili v rytíře na bílých koních a zachraňovali potřebné kolem nás...

Úsměv na tváři není jen znakem odvahy, ale i hluboké vnitřní rozvahy!

Nepoznaná

Ruce kmitají,
vlasy padají,
barva se míchá
a já sedím zticha.

Poklidně, na klíně,
sedí si vedle mě,
radosti, bolesti,
kosti i neřešti.

Dneska je nevnímám,
dneska si užívám.
Dnes jsem tu jenom já,
nikdo mě nepozná.

Nic se mi nestane,
klidu se namane,
lachtan vše zastane
a na mě nic nezůstane.

Klidně se zatoulám,
nikdo neví kam.
Tam v tichu přebudu,
a pak?
Opět budu...

Ztratit se,
nevnímat,
vyměnit si
svůj šat.

Vyzkoušet,
nechápat,
každý mě
nemusí
mít
rád.

Stačí, že já tu jsem,
jdu rovnou za nosem.
Tam se zas potkáme,
domů se vydáme.

Z labyrintu cest, najdu tu pravou, přímo do hvězd!

Silná

Stát a nic nevnímat,
úkoly zaklínat.
Hlavu si podložit,
ruce si položit.

Síla je účinná,
mnohdy i nevinná.
Mocná a rozhodná,
velkou moc tady má.

Tělo se neskloní,
duše si žadoní,
o vodu,
o jídlo,
držím teď
kormidlo.

Jedeme, plujeme,
za láskou putujeme,
rozhodnost nestačí,
cesta tu zatáčí.

Nahoru stoupá,
slova jsou skoupá.
Vydržím, vytrvám,
už, už se blížím k vám.

Mocně tu působí,
hlasem se násobí,
zítra zas bude stát,
můj dům,
náš pevný hrad!

Se silou medvědí, rady si každý ví...

Ochotná

Laskavost je dar, který nám byl dán. Není to něco, s čím se lehkovážně nakládá. Právě naopak, je to hluboce zakořeněná dobrota a láska srdce. Laskavý člověk není jen hluboce mravní, ale také citlivý, vlídný a vždy připravený. Nejpodstatnějším rysem laskavosti je odhodlání pomáhat a vnitřní přesvědčení o lásce i dobrotě všude kolem. Ochota řešit věci s nadhledem, nepodléhat stereotypům a vycházet s každým, kdo nám přijde do cesty. Plnost prožitku z dobrého i zlého a mnohonásobné poučení, je tím pravým obrazem laskavosti. Má mnoho společného s láskou i jejími podobami. Tak jako lásku můžeme prožívat v mnoha variantách, také laskavosti je mnoho druhů. Od laskavého pozdravení, ochotné pomocné ruky, až k odvážné vlídnosti vůči nepřátelům. Je to jen a jen vnitřní podoba toho, kým jsme a kým bychom měli být. Už sama cesta k laskavosti je dílem ochoty změnit se a ukázat přívětivější tvář. Je to dar, kterým se neplýtvá a zároveň se neschovává, pro horší časy.

Buď laskavý, tak jak jen to láska ví...

Nektarinková

Zdravý životní styl, dostatek pohybu a pozitivní myšlení jsou receptem na dlouhý, spokojený život. Jednotlivé druhy ovoce obsahují určitý vitamín, či životu prospěšnou látku. Vědci se předhánějí v dokazování, které druhy zeleniny jsou ty nejzdravější. A selský lidský rozum praví, dej si na co máš chuť, ale v omezené míře. Nepřejídej se, nepřepíjej se a zkus mít takový pohyb, který prospívá tělu a přináší pozitivní pocity duši. Neexistuje jediná bylinka, či věčný pramen života, zdraví a pozitivity, to vše musí člověk hledat v sobě. Měl by umět užít ty dny, kdy je dostatek pozitivního, aby byl dostatečně připraven na chvíle nuzné a plané. Snad proto je dobré občas se zastavit, udělat si inventuru ve svých věcech a myšlenkách. Potom je start vždy jednodušší a myšlenky se netoulají tam, kam by chtěly, ale jsou kam, kde být mají!

Sladké bláznovstí, do hlavy, do kostí...

Přetírací

Zastírat pravé myšlenky, potlačovat city a nepodlehnout přetvářce. Nasazujeme masky pochopení a radosti. V hloubi duše prožíváme pocity nepochopení a otázek, na něž nemáme odpověď. Vnější obraz je důležitější, než vnitřní prožitek. Hlavně neztratit tvář, nedat najevo, co si opravdu myslíme a jak vše vnímáme. To by byla cesta, kterou se dokáže dát jen málo lidí. Většina žije v zajetí představ a ohledů k vnějšímu světu, který nic podstatného nepřináší. To, co obohacuje nenajdeme jen tak na povrchu. to je potřeba hledat uvnitř, pod povrchem, skryté ve slupkách lidského života.

Nezastítej, na to není nic nej...

Obstarávající

Být hodným a pomáhat lidem, být otevřený a umět poradit v každé situaci. Umění, které není vrozeno, ale člověk se je může naučit. Tak jako se učíme číst a psát, tak jsme schopni zlepšovat se v laskavosti, vlídnosti, pochopení a mírnosti. Většina lidí je přesvědčena o tom, že právě oni jsou tím nejlepším vzorem a mohou být označeni jako hodní. Co nevidí, je fakt, že toto označení je hluboce spjato s vnitřním přesvědčením člověka, jeho filozofickým i náboženským vnímáním svého okolí a zejména pak dobrotou i etickým pohledem. Většinou se jedná o složitou kombinaci mnoha faktorů, které nám mohou otevřít dveře k obstarání nálepky, "ten je ale hodný". Slyšíme to od mala a od dítěte se učíme být hodným na babičku, ve škole, ve společnosti, ale skutečnost je jiná. Každý je ohýbán faktickým během života a dospívá do fáze, kdy označení "ty jsi hodný", chápe s nádechem ironie. "Být hodný" dnes znamená, že mluvíme o člověku slabém, který se numí bránit, je obecně považován za hloupého a svět si s ním hraje, jako s míčkem. Proč tomu tak je? Snad proto, že lidé obecně znevažují to co je dobré a nedokáží si uvědomit, co je v života důležité. Hodným člověkem není ten, kdo se bojí a neumí se bránit, ale právě ten, kdo žije podle etických zásad svého srdce. Bere ohledy na bližní, je chytrý, vstřícný, laskavý i dobrotivý. Tedy takový, jak mu říká jeho srdce, které ví, co je v životě důležité...

Laskavost není projevem slabosti, ale síly srdce i ducha!

Předtím

Dříve než tu byla,
v hlavách nás se snila.
Myšlenka a úmysl,
poznávat všeho smysl.

Poznání je doznání,
že lidského nic nás nechrání,
že každý krok je riskantní,
někdy možná brilantní.

Po chvíli se zrodí celá,
láska jako plamen vřelá.
Z jiskry oheň vyvstane,
plným světlem zaplane.

Úsměv na rtech rozzáří,
krásnou píseň komáří.
Lehké těla mrazení,
kdopak to pak ocení?

Chtěla bych tu měnit svět,
co je dneska,
lásko kveť!
Není možná výměna,
ani žádná záměna,
rozhodnutí bylo dáno,
v tom co je tu psáno.

Nezměníš svá rozhodnutí,
ani láska Tě nedonutí.
Jediné, co jiné jest,
jsem já a mnohé z mých cest...

Dříve než se rozhodneš, lásku, štěstí v klidu řeš!

Mývalí

Vyčistit svět od všeho co bolí, smýt stopy po všem, co nelze zařadit, zbavit se toho, co nepatří do oblastí, která obýváme. Snahy po vyšlapání nových cest a bolestivé vymýcení životů, které sem nepatří. Zvláštní metody lidského pokolení, které samo zabírá prostředí, které patřilo jiným. Proč se snažíme direktivně ničit něco, co tady bylo, usídlilo se a dělá naše okolí vyjímečným? Nemůžeme přeci chtít ničit a měnit vše, co nás jen napadne. Všechno se prolíná a jedno prostupuje druhým. Tak jako v lidském životě jsme neprve ovlivnění rodiči, či sourozenci, pak se přizpůsobujeme svým partnerům. Obýváme stále rozlehlejší oblasti a jednotlivé rasy se promíchávají. Stejně tak bychom měli nechat přírodě, co je jejího. Pokud dovolí rozmnožit se mývalům na území jiném, než je jeho přirozené prostředí, pak nám lidem nepřísluší je zavírat, či chtít odstranit z těchto míst. Copak může mýval někomu vadit? Je to krásné, milé a hlavně chlupaťoučké zvířátko, které každý musí mít rád. Stačí se jen podívat do jeho hlubokých hnědých očí a je jasné, že se ztrácíme v její hlubině. Nelze ublížit tvoru, s tak nádhernýma očima. A přesto se najdou tací, kteří se odváží toto navrhnout. Já věřím, ve spravedlnost a sílu rozumu, která zvítězí nad hloupostí a nadutostí někoho, kdo od stolu rozhoduje o tom, co příroda sama neřeší!

S mývalem i servalem projedeme tunelem...

Zlatíčková

Chlupaté cosi se povaluje tak blízko, stačí jen natáhnout ruku. Udělat jeden malý krok a z ničeho je najednou něco. Malinkaté, větší, obrovské i drobounké zároveň, něco co čeká, vždycky odhodláno začít a vytrvat. Trpělivost, laskavý pohled i milé chování je tím, co nás uchvátí a musíme je mít. Jenže život běží a počáteční nadšení postupně opadává. Ono malé, milé se postupně mění, stává se dospělým a je odkázáno na naši milost i odhodlání. Zlatíčka jsou krásnou živou bytostí, která dokáže provázet živt člověka, jen je nutné si vždycky uvědomit, že je to běh na douhý čas. Tak jako my stárneme, rosteme a měníme se, mění se i naši mazlíčci. Stárnou, mají potřebu být opečovávání i hýčkáni. Mají svůj tajný svět, do kterého patříme, který s námi sdílejí. Jsou vždy ochotni tu být, sdílet s námi dobré i zlé a ještě utěšit. Zlatíčko je tím, co bychom měli doma mít všichni. Na velikosti nezáleží, důležitý je rozsah srdce a hloubka vzájemné lásky...

Se zlatíčkem za kouzelným klíčkem!

Stopová

Krůček po krůčku pomalu našlapuji. Tělo se chvěje studeným vzduchem a hlava vzpomíná na vše, kdy bylo líp. Těžko odhadnout skutečné pohnuty kroků, které vedou náš život. Jednou je klid, podruhé všechno zurčí, dál pak už jen neskutečné minuty ticha. Oči se dívají a přesto nevidí nic, než holou realitu, pokrytou jen snítkami prachu. Dneska si říkáme, jak je krásné být tady a teď, ovšem zítra už chceme vše změnit a utéct. Nohy nás nesou, nedokáží běžet, jen stopují zaběhaný den, tak jako ten včerejší. Snad zítra bude možné utrhnout kousek drobnosti i radosti, seznámit se s něčím, co neočekáváme a projít světlem dál. Do krajiny lidského snění, dětského smíchu a radostného očekávání, z nitra duše i samoty těla. Snad to by každá včela chtěla, aby zase byla celá a hlavně bdělá...

Se stopou za divokou antipolou a ještě dál!

Pomatená

Šílená jízda pomalu končí. Začíná nový den a s ním i mnoho otázek. Hlavou se honí myšlenky, nohy pracují na plné obrátky a nejsou k zastavení. Závodní kůň je připraven vyrazit na další cestu, ale váhá. Rád by ještě spočinul a pomalinku nastartoval své nožky, ovšem příležitosti se jen hrnou. Je potřeba vystřelit z pohodlí a spočinout v novém uspořádání. S novými myšlenkami, pročištěnou hlavou a mnoha nápady, které by mohly být realizovány. Jak se zdá, ani okolí není proti a tak koník vyráží. Kam dorazí? To záleží na tempu, rychlosti a pohodě, kterou zvolí. Lze jen doufat, že dojde daleko a nebude skolen už v první zatáčce. Proto nepodcenit přípravu a pak už bude možné zdolat vše, co si jen koník usmyslí. Jen aby nechtěl být třeba delfínem. To nevím, jak bychom zařídili.

Pomatený pes, zítra i dnes...

Prádelní

Konečně jsem zase tady. Přes hromady prádla nebylo vidět, ale s dobrou náladou se podařilo dostat se až na její dno. Byla to fuška, kterou většina domácího osazenstva neocení, ale musí to být. Ještě štěstí, že domácí mazlíčci nesundávají své kožíšky a nenechávají si je přepírat. To by pak bylo ještě zábavnější. I když co my víme, jaký tajný život naši mazlíčci mají? Jak se domouvají, kam chodí prát, kde nakupují, s kým se stýkají a jak oddechují? I když se snažíme je pozorovat a brát je jako součást našich domácností, přesto netušíme, co všechno dělají, když nejsme doma. Inu, i zvířátka mají svá tajemství a skrytá kouzla, kterými nás obšťastňují a dělají život milejší. A pak že prádlo není zábavná záležitost. Je, jen je potřeba se dobře dívat a možná i připustit něco jiného, než jsme sami zvyklí předpokládat...

Pod břehem mech, kožich si nech!

Návratová

Je čas se navrátit do starých kolejí, vstávat brzy ráno, odcházet do práce a řešit problémy s tím spojené. Dovolená a volno uběhlo velmi rychle, že jsem si ani neuvědomila, jak. Návraty bývají krásné i smutné zároveň. Krásné pro milá setkání i nástupy, smutné z pocitu uběhlého času, který nelze vrátit. Naše volno bylo kouzelné, plné pohybu, přírody, volného času, společných zážitků a smíchu. Déšť, ani bouřky nám nevzaly nic z naší dobré nálady a dnešním dnem vše končí. Vracíme se ke starým pořádkům, rozečteným knihám, velký plánům a výzvám, kterým je potřeba čelit. Plní elánu a nadšení pro vše, co se před nás postaví a s vyčištěnou hlavou, plnou nových nápadů. Třeste se všichni, kdo nás potkáte, mašiny jsou opět v kurzu a nebojí se ničeho, co přichází, přijde a může se objevit.

S návraty přijdou převraty!

Návštěvnická

Sluníčko nám krásně svítí a my se těšíme na nový den. S úsměvem na rtech a dobrou náladou očekáváme všechny návštěvy, které mohou přijet. Naše očekávání je naplněno, břicha také a tak hurá objevit i něco nového. A volba je jasná. Oblíbené kolečko kolem Karlovy Studánky. Sice s děštěm a malými kroupami, ale i tak to bylo fajn. Unavili jsme naše těla i návštěvu. Teď už jen zbývá vydržet a ve zdraví vše ukončit.

S návštěvou bez, je krásná ves!

Plaváčková

Déšť se tiše snáší na okolní krajinu. Vyhlídky na volný den se blíží a naše představy jsou rozdílné. Jeden by si rád přispal, druhý by skotačil, třetí četl, čtvrty jedl a pátá všechno usměrňuje. Nakoneczvítězí voda, ovšem v podobě chlorovaného bazénu. Přes mnohé obtíže a drobnou strkanici si to užijeme v plné parádě. Pak už přežijeme odpoledne a hurá zae do hajan. Snad zítra bude líp, abychom vyrazili ven. Vždyť v přírodě je přeci fajn.

Skákání je lepší než sekání!

Pradědská

Slunce svítí, modrá obloha je vymetená a větřík pročesává naše vlasy. Krok je rázný, pomalý, ale odhodlaný dorazit až k vrcholu. Ten se vzdaluje i přibližuje, v čistém horském vzduchu s námi laškuje. Zastávky, pauzičky i focení, to nakone ocení i ti, kteří normálně nešlapou. Výhled za to stojí, z jedné strany vrcholky Beskyd, z druhé hřbety Jeseníků a v dálce česko-polská nížina. Ach, jak je krásný ten náš kraj. Širé, vzdušné, horské lány a ma na nich, se svými plány!

S Pradědem v zádech, výdech i nádech...

Klučičí

Klučičí den,
je jako sen,
od rána volám,
hory tu zdolám.

Kubík, Šmudlík,
Ondra, Vojtík,
slunce svítí,
fouká větřík.

Týden se nám rozjíždí,
ptáci, světlo, hlemýždi.
Houpačka a taky hmyz,
špatná nálado, ty zmim!

Počasí nám nevadí,
kluci si se vším poradí.
Hry se hrají, jeřabiny zrají,
my se stále těšíme,
žei si s námi stále hrají...

Týden s kluky, jsou jak buky!

Zatápěcí

Ušmudlaná tahle strana,
všude jenom čistá hrana.
Kdo si půjde zase hrát?
Bude velký ten náš hrad.

Zatopení, zapomění,
v rukou se mi věci mění.
Za chvilinku budu mít,
v hlavě prázdno, v duši klid.

Už to jede, už to frčí,
hlava k ramenům se krčí.
A já křičím, pojďte dál,
kdopak by dnes venku stál.

Zatopíme, oslavíme,
vždyť my přece všechno víme.
Co nám zbývá, to dům dá,
hlava, ta se vždycky má!

Teplo i světlo, nikdy ne peklo...

Pepinová

Chlad se plíží,
tělo tíží,
dřevo není,
zima zuby cení.

To je léto?
To je klid?
Musím trošku
zatopit.

Papíry se nerozhoří,
dřevo jen tak kouká z dvěří.
Pepin už jde na scénu,
já tu zimu zaženu.

Za chvilinku oheň hoří,
teplo do těl už se noří,
zase je to pohoda,
naše letní příhoda.

S pepinem i bez zapálíme les...

Houbičková

Slunce sice nesvítí,
ale mraky jednou,
za obzorem je kvítí,
houby u nás vedou.

Suché listí, vlhký mech,
nikde houby,
to je pech!

Košík stále prázdný máme,
sbíráme jen ty co známe.
Za chviličku už se daří,
modráčky i babky září.

Nakonec jsou koše plné,
kdo to všechno doma shrne?
Asi já a taky vy,
až v zimě nás houby osloví...

Houby a houbičky, všude jsou cestičky!

Dinosauří

Dinosauři už se honí,
v bytě to tu krásně voní,
venku svítí sluníčko,
jako velké jablíčko.

Chystání a nabalení,
přece žádnou vědou vůbec není.
Vyrážíme zase ven,
bud krásný tento den.

Karty, desky, kostičky,
krájím malé nudličky,
k tomu přidám vajíčko,
usmívej se zlatíčko.

Rychlý oběd dnes si dáme,
městu honem zamáváme,
příroda nás kolem baví,
sekačka už se žhaví.

Večer přijde za chvíličku,
pohladíme si hlavičku,
pusu dáme, dobrou noc,
dneska toho bylo moc...

Klidný den, pro dinosauříky jen!

Dnešní

Dnes je dnes
a zítra zas,
objevíme
světa krás.

Pračka hučí,
v břiše kručí,
nohy kráčí,
do bodláčí.

Šmudla přijel
mezi nás,
už jsme všichni,
jásej, vítej,
všude jas.

Práci zmůžem,
ona nás,
zítra přijde
opět mráz.

To nám úsměv
neukrátí,
dovolenou
nenavrátí.

Bylo krásně,
bude zas,
budem spolu,
bude v nás...

Pozitivní den, s prádlem i prací všem!

Korunní

Korunami vzrostlých stromů,
míříme už zase domů.
Vyhlídka nás láká zas,
objevovat zemi krás.

Bobovka se řítí z kopce,
kdo to na ní honí ovce?
Jsou to kluci rychlíci,
co musí být vždy na špici.

Jedou, skáčou, povlávají,
z rychlosti si nic nedělají,
mamka zase jde si dát,
kofolu a přesný řád.

Až se kluci vydovádí,
cesta domů rychle pádí,
oběd potom večeře,
nepočítej halíře.

Doma rychle vybalit,
ať je zítra prací klid,
ať je zítra pohoda,
doma každý rád jí má...

Díky za společný čas, který byl můj, tvůj i náš!

Ostrá

Rychlé tempo, velký sklon,
v nohách máme už zas shon.

Metry stoupám,
batohem houpám,
rychle projd Statečkem
a pak zase kopečkem.

Pak se táhnu dlouho lesem,
coto pořád spolu nesem?
Stoupáme a jdeme výš,
Ostrý je nám stále blíž.

Za chvilinku už se tyčí,
Ostrý se svou vyhlídkou
a já stojím v tichu duše,
vše je jenom pohádkou.

Poslední den, ten byl skvělý,
každý ťapík je moc smělý,
když jde vzhůru, je mu hej
a že šlape, to mu přej...

Poslední není smutná, ale vždy nutná!