Příběhová

Vílí cinkání a šramot liščích nožiček. Funění chlupatého medvídka a chachachacha rozjařeného pana tygra. Hopsající oslík a třesoucí se prasátko růžovoučké. Ano, dnes jsem se propadla do zajetí krásných dětských příběhů, které mi odlehčují dospělácký život. Nic neřešící a stále dobře naladěný tygr, občas se objevující kamarád Kryštůfek Robin, stále se usmívající a hlavodý medvídek. S tomu věčně zachmuřený a mrzoutský pan králík, spolu s dobromyslným oslíkem. Někde tam v příběhu se najdou i malý klokánek a neustále pečující maminka klokanice. Občas se objeví slonisko Fufík a také pan sova. Příbehy, které znám nazpaměť a přesto vždycky nedýchám, když objevuji tygří rodokmen či lovím obrovské slonisko. Dobře to dopadne, všichni se najdou a pojí medu. Jen tygr si odvětí, opravdu nechápu, co na tom lepivym fujtajblu ti medvědi viděj....

Usměv na rtu a zlé pryč, já jdu hledat příběhům svůj klíč!

Kolísavá

Mlha hustá tak, že by se dala krájet. Sluníčko se schovává někde za mraky a kapky deště mi dnes dělají průvodce na cestě do práce. Zimní vzduch se válí pod stromy a vystrkuje růžky. Po včerejším zcela jarním počasí je to obrovská změna. Přála bych si, aby ještě přišla zima, ale nevím, zda Matka příroda již nejde zcela jiným směrem. V zahradách jsou vidět kvetoucí krokusky, sněženky a v parku kvete kalina. Tohle spíše svědčí o tom, že přišlo jaro, nikoho se neptalo a v dostatečné teplotě si prostě vykvetlo. A jak voní, to si umíte asi představit. Je to krása, ten náš svět, ale říkám si, aby tato postupující krása nebyla ještě zničena znovunastoupením zimy. Po dnešním zimním ránu a poměrně chladném dni to asi ještě na jaro nevypadá. Každopádně se budeme těšit, ať už budeme chodit jarem, létem, podzimem či zimou...

Příroda mě mate, určitě to znáte!

Poklusová

Běžím a přesto nestíhám. Kolik věcí před sebou ještě mám? Zkoušet trpělivost je moc fajn, ale někdy je i tohle na mě moc. Jsem celkem v pohodě a klidu, ovšem lidská blbost a schopnost jí zabraňovat dělání mé práce me opravdu neskutečně štve! Proto jsem se rozhodla, že už nic řešit nebudu a nechát to dozrávat tak, jak by mělo. Ono se to opravdu nějak vyvine a to i bez mého přičinění. Tak to nechám běžet a já sama budu jen pozorovat, co se děje. A že se toho kolem děje! Takže pro dnešek končím a jdu raději tam, kde se budu mít dobře...

Pac a pusu, už nejsem v poklusu!

Davová

Člověk je prazvláštní tvor. Dokáže vymyslet léky na všemožné záludné nemoci, ale s obyčenou emocí si mnohdy neporadí. Nedokáže se radovat z maličkostí a plnosti života, který prožívá. Stýská si po časech, které byly prý lepší, klidnější, poctivější a srdečnější. Stále se snaží vracet někam, kde byl rád a spokojený. A přitom všem hnutí mysli zapomíná žít život teď a tady. Ze samého stýskání, bručení a nerudností si vystavěl chrám, do kterého nikoho nepustí, snad jen sám sebe. Přitom je kolem tolik krásy, tolik zajímavých věcí, které se dají podnikat v každém věku a v jakémkoliv nastavení. Život není jen o tom stále mít pro co žít a stále mít někoho, s kým to mohu sdílet. Proto je potřeba hledat něco dobrého i na tom, co je kolem. Štěstí není něco hmatatelného, je to stav mysli, který si děláme my sami!

Nastavit hlavu, nebát se davů....

Chystající

Pořádný výdech a nádech. Teprve potom se zvednout z postele a vyrazit vstříc novému dni. Novým radostem i starostem, které každý den přináší. Vzhledem k poklidnému nedělnímu rozpoložení se snad i já dnes dočkám jisté pohody a klidu. Nic neřešit, nic neplánovat, brát věci tak jak jsou a jdou. Dělat jen to, co se musí a odpočívat. Možná v hlavě přemítat nad tím, co mě čeká v následujícím týdnu. Udělat si přípravy a promyslet jednotlivé kroky, aby se na nic nezapomnělo. Už se totiž zase blíží konec měsíce a s ním i pravidelná hlášení, formuláře a tiskopisy. Tak takhle to chodí a jinak tomu nebude ani dnes. Budu se chystat, ale z pohodlí domova. Tady to nebude tak přísné a striktní, tak to snad zvládnu i já v klidu a pohodě....

Pohodu měj, dneska se hodně směj!

Slovesová

Dělat nic,

ještě víc.

 

Dělat málo,

to by se zdálo.

Myslet moc,

nemít moc.

Myslet trochu,

kousek šprochu.

Říkat pravdu,

myslet to opravdu.

Skákat salta,

být celá parta.

Koupit víno,

užít si kino.

Uklidit byt,

tak to má být.

Provětrat Hopa,

pořád si hopá.

Navštívit rodiče,

nevzít si papuče.

Udělat úkoly,

těšit se do školy.

Pádit a vařit,

budu se snažit....

Sobota uteče, zastav se člověče!

Směrující

Dnes bych se chtěla nechat hýčkat. Přála bych si, aby byl někdo, kdo mě jen tak pohladí, potěší slovem či jen úsměvem, který mi věnuje. Nevím, zda bude mé přání vyslyšeno, ale vysílám své prosby vesmíru. Věřím totiž, že tohle médium je silným nositelem a plnitelem našich přání i proseb. Stojí nad námi jako milující rodič a hlídá kroky, kterými se poušítme do světa. Občas zatají dech a nepustí nás k dalším skutkům. Někdy mile pohladí slabě vanoucím větrem. Jindy spustí liják, který boří přehrady i nádrže. Proto vysílám, proto si přeji a proto děkuji vesmíru na to, co mi dává, kam mě posouvá a kde mě drží!

Děkuji - směruji...

Veršíčková

Umělé věci se hlásí,

prý dokonce i hasí.

 

Hlava mi tohle nebere,

že hlas zní, jako v kostele.

 

Přitom se kolem ozývá,

kolik bláznovství přibývá.

Jak je ten svět rozbitý,

jak je prý dokonce rozvitý!

Neumím možná posoudit,

jaký by doopravdy měl být.

Jaké jsou hodnoty normálu,

protože toho je pomálu.

Tak si tu raději veršuji,

slova do básně spojuji.

Ukládám věci do skříně,

tvářím se zcela nevinně.

Beru si sladké k obědu,

bez něj se dneska obejdu.

Zítra se postavím do řady,

bez vás není náhrady...

S vámi si ničeho nebojím,

všem překážkám obstojím!

Veršíček sem, veršíček tam a ejhle básničku mám...

Zítřejší...

Co bude zítra? Jaký svět čeká naše děti a vnoučata? Dokážou se přizpůsobit rychlosti kolem sebe? Budou schopni reagovat na mnohé podněty ze svého okolí? Občas si kladu otázky po budoucnosti a pak mi přejede mráz po zádech. Já sama mám co dělat, abych se vyrovnala s množstvím informací, které se na mě valí. S jistou životní zkušeností a nadhledem jsem možná více schopna vyrovat se s bláznivostí světa. S vědomím vlastních kořenů a křídel se pouštím do světa. Ovšem i já dostávám rány a hledám svá milující útočiště před vším, co je kolem. V takových chvílích mě napadá, jak to vlastně bude vypadat, až naše děti budou dospěláci? Vychovali jsme se dobře, smysluplně, zodpovědně a k samostatnosti? Dokáží prokázat svou životní zdatnost ve svých žiovtech? Snad ano a snad také pochopili, že vidět v každé lidské bytosti jen to dobré není iluze, ale důležitý přínos pro jejich vlastní život!

Čerpej z minulosti, jdi přítomností a věř budoucnosti...

Fantazijní

Tvořit, vyrábět a malovat,

z kreativity se přitom

radovat.

Nůžky, papír, lepidlo,

copak se nám to dnes

povedlo?

Čtyřlístek, sova, květina,

nikdo se kolem

nedívá.

Všichni se do práce

pustili hned,

aby jim medvěd

nesnědl med.

I když se občas

nedaří, vždycky

se dílo nakonec

podaří.

 

V pátek se zase budeme

divit, jaký že jsme to

měli týdenní limit.

 

Jeden se druhým

sejde a nádherná

paleta z toho

vzejde...

 

Pracuj, tvoř a užívej, fantazii krásnou měj!

Přispívací

Trpíme mnoha nemocemi a prožíváme mnohé emoce, které z nás dělají lidskou bytost. Tvoříme, boříme, přemýšlíme a přetváříme skutečnost k obrazu svému. Občas si malujeme svět na růžovo a nepřemýšlíme nad tím, jaké následky by změny mohly přinést. Vrháme se do vztahů, odkládáme opatrnost a letíme přímo do oblak. Nevědomky způsobujeme vědomé změny v nás i mimo nás. Někdy si všimneme, většinou však procházíme a necháváme svět bez naší přítomnosti. Samozřejmě, že se člověk nemusí zajímat o všechno a všechno vědět, ale všímat si, co se děje kolem, pomáhat lidem, aniž prosí o pomoc je minimálně fajn pocit a úžasný krok k vlastními růstu. Vždyť základem života je dobrý pocit. Že jsem něco vykonal, že jsem s někým promluvil, že jsem tiše sdílel, že jsem prostě a jednoduše byl...

Všímat si a být, pomáhat a žít!

Žijící

Dívat se a reagovat na skutečnosti, které se kolem dějí. Uvědomovat si sebe sama a své postavení v každém okamžiku svého života. Vztahovat si prožívané k sobě a vytvářet dialogickou reakci na zažívané uvnitř a vně. Důležitá součást filosofie člověka, bez které není schopen dosáhnout vlastního pochopení a ukotvení. Mnohdy si totiž ani neuvědomujeme, jak důležité skutečnosti se kolem nás dějí a jak moc nás ovlivňují. I zdánlivě nepodstatné činy cizích lidí mohou mít nedozírné následky pro naše životy. Jak na ně zareagujeme a v čem se najdeme? Toť důležitá otázka, která stojí před každým z nás. Přemýšlejme, prožívejme, vztahujme a hlavně uvědomujme si své bytí, abychom vlastně vobec mohli být...

Být a bít se za právo žít!

Popadající

Lidská, přirozená, emoční, sociální, umělá inteligence. Slovo, které v nás mnohých vyvolává řadu otázek a mnohem méně odpovědí. S pocitem dobře pochopeného se snažím vysvětlit, proč se v době informační, spojené s inteligencí člověka mohou objevovat případy utýrání jiného člověka? Jak je možné, že jedni mohou být bráni jako intelektuální opora a konat neskutečné příkoří těm, kteří svou vlastní přirozeností budují svět? Jak je možné, že stále na světě existují místa, kde lidská bytost nic neznamená a lidský život je jen kouskem, střípkem, prachem popela? Každá lidská bytost je darem pro ostatní, propisuje se do jejich životů a bez jejich života by ten jejich vlastí nebyl oním, kterým je. Asi se budu muse smířit s tím, že nespravedlnost bude v rukou mocných vždy ospravedlnitelná a spravedlnost bude jen slovem. Tak jako ono krásné slovo inteligentní...

Chápání bez pochopení je život bez rozumění!

Podávaná

V jednom kole, stále hledám a nenacházím. Občas se zastavím, vyděsím a zase uklidním, protože nakonec zjistím, že nic, co se mi zdálo neřešitelné neexistuje. Všechno má svůj čas a všechno hlavně chce svůj čas. Nic nelze uspěchat a nic nelze vynutit. Pokud je to dáno, pak se to zdrodí a člověk ani neví, kde se vzala slova, věty, které jsou s nimi spojená. Když se totiž kolečka pootočí a zapadnou to těch správných míst, všechno se posune a doklapne. Pak se stane zázrak a člověk najde i to, co vlastně nehledal. Nečekám na zázraky, jdu štěstí naproti a věřím, že i já dokončím to, co jsem si předsevzala. Jen ta cesta bude o něco dělší, než jsem předpokládala!

Věci nevzdávat, ruce podávat...

Kliďánková

Nechce se mi psát, možná bych raději šla už spát. Je ovšem ještě brzy hledat polštář a peřinu. Je ještě brzy schovávat věci na zimu. Byť se nám jaro venku prochází, zima ještě neodchází. Kalednář hlásí únor, za okny snad sílí úhor. Jediné, co dneska ještě dovedu, je myslet na další koledu. Přijde už za chvíli do našich řad a budeme zase v plnosti a radosti se hřát. Těšit se z toho, že léto se blíží a my vymeteme špínu ze spíží. Dneska však budem jen chvíli si hrát a pak budeme prádlo prát. Nakonec se do postele skulíme, s tím, že víme, že nic nevíme...

Krásné odpoledne a klidu zdar!

Barevná

Zelená, bílá, modrá, červená. Tolik barev a kterou si vybrat? Dneska bychom mohli skočit po zlaté či žluté, ale jak se zdá, umírněnější varianty jsou v kurzu. Možná by někdo mohl volit i rudou, protože dnes prožíváme svátek zamilovaných. Ale tohle se nás některých netýká. Ne snad proto, že bychom neměli někoho, koho máme rádi, ale proto, že když máš někoho rád, tak to nemusíš vyjadřovat jen v jeden určitý den. Ideální je říkat to milované osobě, či milovaným osobách vždy, když si myslíš, že je to potřeba. Například ráno po probuzení, v obchodě při nákupu, jen tak při příchodu z práce či ve chvílích bláznivých horských túr. Mít rád, není spojeno jen s jedním datem, ale mít rád znamená něco mnohem hlubšího. A pokud jsi to našel, udělej všechno proto, aby ti to vydrželo na věky!

Barvy měj, ať je ti hej...

Tvorová

Jedna, dvě,

želva jde,

nese tašku

medu...

Medvěd se

raduje, že

nebude mít

škodu.

Žirafa si

píská, že

zas něco

získá.

Slon ušima

mává,

to se občas

stává.

Žralok pije

z louže,

delfín z 

kopce kouže.

Zebra klusá

travou, rychle

za potravou.

Já jdu domů

prát, ať mám

s čím si hrát!

Zvířátka mi pomohou, budu opět na nohou...

Příznaková

Realita všude lítá. Od samotného probuzení si uvědomuji, jak krásné byly předchozí dny a jak těžký bude návrat do všedních dnů. To ovšem ještě ani netuším, co mě čeká a jak tvrdé budou některé nárazy, které dnes přijdou. Je těžké smířit se s tím, že dneska nebudou volné sněhové pláně a pohyb na čerstvém vzduchu. Je nutné si přiznat, že poslední dny byly jako sen, který se zdál a my se museli opět probudit. Jen fotografie, vzpomínky a prožité dny svědčí o tom, že to také byla realita. Jen realita z jiného světa, která nemá pevných pravidel a jasných výkonů. Byla spojená s odpočinkem a radostným očekáváním každého dalšího okamžiku, na rozdíl od běžných dnů. Ty se také někdy vymykají, ovšem jen drobnými záblesky...

Příznaky - přízraky!

Domovská

Říká se, že všude dobře, doma nejlíp. Dnes ovšem přemýšlím, zda tohle pořekadlo zcela platí pro můj dnešní návrat. Nějak se nemohu srovnat s tím, že ten nádherný týden utekl. Někam se ztratil a nemít mnohé zachyceno ve fotografiích, tak bych si myslela, že se mi to jen zdálo. Zřejmě ono úžasné těšení se na lyžovačku, společně strávený čas a dny bez starostí mi naplnil veškerou myšlenkovou kapacitu, že návrat do běžného života a reality bude docela zvláštní. Pociťuji radost z toho, jak nám týden vyšel, že jsme jej strávili společně, béječně, bezpečně, ale zároveň vím, že se něco neodvratitelně změnilo. Vnitřně s tím bojuji, ale budu to muset nechat jít. Byť neumím brát věci tak, jak jdou, budu se to muset naučit. Jinak to prostě nejde... 

Realita, už tu lítá!

Brandbergská

Dnes nic nemusíme a všechno můžeme. Dlouho spát, dobře jíst, v pelíšku si číst. Pak trošku protáhnout nožky a zase číst, spát, sbalit se na cestu domů. I tak může vypadat konec dovolené, který se přiblížil, ani nevíme jak. Uteklo to jako voda, co se na jaře valí z hor. Každá minuta byla intenzivní, báječná, jedinečná, úspěšná a radostná. Užili jsme si slunička, zimy, jara, dobrého jidla a budeme se těšit na další nová, hlavně společná dobrodružství...

Tak pa a šáteček, byl to pro nás velký dáreček!

Maderalmová

Bez slunce a s pořádným větrem dnes odoláváme sněhovému pokušení. Vyrážíme na kopec a snažíme se užít si posledních lyžovacích jízd. Podmínky spíše připomínají jarní lyžování, ale my se nedáme a zápasíme dál. Sjezd po sjezdu, výjezd po výjezdu, mulda za muldou. Dopoledne se překulí do obědové pauzy, kterou s radostí přivítáme. Doplníme potřebnou energii a zase vyrazíme vstříc větru a těžkému sněhu. Lyžujeme, lyžujeme a až na vracečce zjistíme, jak jsme unavení. Tak rychle odpočívat, ať je zase dobře!

Za hitem hit, zas budem fit...

Hintertuxová

Sluníčko opatrně vykukuje z mraků a my už zase míříme za dalším lyžováním. Většina dnes neodhadla vývoj počasí a zůstala doma. Chyba přátelé, dnešní mrazivě sluníčkový den stál za všechny peníze. Sjezdovky poprášené čerstvým snížkem, nikde nikdo, jen sem tam profrčí pár nadšenců. Říkám si, jaká je to krása být zde, v království sněhu a ledu. Prožívat to, co máme rádi a posilovat svou víru v krásu mocné čarodějky - přírody. Děkuji ti matko Země za ty krásné dary, které nám dáváš. Děkuji ti Tuxi, že se s námi dělíš o svou jedinečnost. Děkuji ti Luisi, že jsi tam, kde tě očekáváme. A děkuji i Vám kluci, že jsem tady s Vámi!

Co víc si přát, než slunce, co umí hřát...

Limba

Ač se to zdá nepravděpodobné, tak je tady stále. Stojí si pevně usazená v zemi. Roste do krásy a radosti všem, kteří se kolem ní míhají. My drobní smrtelníci se můžeme těšit z její krásy a obdivovat sílu, kterou vyzařuje navenek. Od prvního okamžiku vím, že tohle je moje spřízněná duše, zde v zajetí sněhu a ledu. Jediný pohled dnes stačí a já vím, že jsem tady, u mé milované přítelkyně. Ona rostě a sílí do krásy a já postupem času stárnu a šedivím. I když vlastně stárneme obě, na mojí Limbě je to mnohem méně znát. A proto čerpám dnes ono krásné vnitřní spojení, aby mi vydrželo na dlouhý čas...

Jsi se mnou a jsi mnou!

Luisova

Delší cesta za slunce, ale konečně se po roce shledáme se starou známou partou. Cestou nahoru skoro nedýchám a nakonec se i zadýchám, abych byl první na svahu. Tam, kde Luis staví domečky a opaluje se do modra. Cesta to byla dlouhá, ale o to víc jsme se těšili. Vždyť návraty do známých míst jou příjemným zpestřením naší každodennosti. A i když si myslíme, že už všechno v okolí známe a nic nového tady není, objevíme další kousek magického světa. Luis je prostě kouzelný a dokáže přičarovat sluníčko, super lyžovačku i dobrou nálada. Už teď se těším na opáčko!

Za Luisem jít, dál si pak snít...

Slonisková

Sníh se třpytí, teplota je v nurmálu a sluníčko pomalu vystupuje na oblohu. My lyžařsky oblečeni a vybaveni vyjíždíme lanovkou na Zillertal. V Aréně se rozprchnou davy a my vystoupáme až k samému nebi. S trochou obav a jistým respektem jdeme do první jízdy. Pomalu po modré, pak dáme červenou a černá už se také třese! Postupně ukrajujeme kilometry sjezodvek, nasáváme čerského vzduchu a radujeme se z pohybu. Ač nejsme v divočině, přesto na nás vyskočí slonisko. Tu na stromě, tam na sněžném dělu a také v cíli si na nás počíhá. No jaký by to byl den, kdybychom jej neprožili se zvířátky? I dnes se to podařilo, tak super a hurá za dalšími zážitky...

Sloniko sem, telátko tam, to se ale zase mám!

Drakózní

Pozdravení, dobalení, potom rychlé vykulení. Do bříška pak svačinku, odpočinout chvilinku. Za oknem se cesta míhá, Cooper svýma ušima stříhá. Hudba, mlha, sněžení, sluníčkem nás odmění. Kilometry polykáme, občas si to užíváme. Někdy taky pospíme, až v Zillertalu se vzbudíme. Tady jaro, tam zas sníh, prý pojedeme na saních. Do kopečka, do kopce, zase budou vánoce. Na sněhu se vyválíme, sviště cestou nabalíme. Pak už rychle z auta ven, to byl tedy zase den!

S přáním jdeme uléhat, ať zítra jedu jako drak...

Rozjímací

Vyprávět si pohádku,

příst sny pěkně pozpátku.

Vítat dny vždy zvesela,

i když k tomu nehraje kapela.

Mít se z čeho radovat,

žít a lásky své milovat.

Být stále nad věcí,

když sedíš doma za pecí.

Preclíky s chutí ujídat,

k tomu si minulost probírat.

Tančit a plesat na duši,

i když ti šaty nesluší.

Jásat, kvést a přemítat,

nad tím, co má druhý rád...

Stále se dívat dopředu,

s vědomím, že tohle dovedu.

Je těžké brát věci takové jaké jsou,

i když dny stále dopředu jdou!

Život jde stále dál, i když ty bys ještě chviličku v tichu rozjímal...

Předená

Vlídný pohled na sebe a skutečnost, že chceme být sami sebou. Máme ve svém životě oblasti, na které si netroufáme a ve kterých naopak vynikáme. Měníme náš mikrosvět a procházíme s otevřeností ducha tím, co je nám předepsáno. Vnímáme hně, radost, lásku i starost, která se usidluje v našich srdcích. Spěcháme za nápravou věcí minulých, abychom chybovali ve věcech současných. Neskutečný koloběh života, který se před námi otevírá a my přijímáme to, co je nám předestíráno. Sami váháme, opatrně toužíme a rosteme jen tam, kde je láska, důvěra, pochopení a neskutečné spříznění. Blízkost je v nás a daleké obzory se rozprostírájí všude kolem. My volíme a zkoumáme svůj vlastní příběh. Vyprávění plné touhy, nadějí a pocitů, které cítíme a prožíváme....

Nechť je náš prožitek přesně takový, jaký má být!

Šlehající

Dělám si starosti a nechávám se opanovat strachem, který mi pak způsobuje nepředstavitelnou vibraci v těle. Děsím se některých kroků, které musím udělat a předpokládám, co bude následovat. Jeden by si řekl, že v dospělém věku už nás tyto obavy nemohou vyčerpat či dokonce vůbe potkat. A přesto zde stojím, dušička je menší, než by se mohlo zdát a srdce mi tepe o sto šet. Bojím se a vlastně vím, že tempo světa nezměním a ani nezmírním. Mohu snad jen trošičku více přemýšlet, dýchat a připravit se na případné nepříjemnosti. Teď jsem však v pohodě, čerpám sílu z vnitřních zdrojů a až to přijde, tak tomu budu čelit. Naštěstí v tom nebudu nikdy sama, protože mám kolem sebe ty, kteří jistě pomohou, až to bude potřeba!

Čerpej a žij, s nepřízní se bij...